§ 20
změněno 1. 1. 1993 zákonem 30/1993 Sb.
§ 20 (1) Dosavadní zaměstnání je zaměstnání, které občan před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu naposledy konal nebo k němuž se po ukončení základní školy soustavně připravoval studiem nebo výcvikem. Za naposledy vykonávané zaměstnání se však nepovažuje zaměstnání, v němž došlo ke snížení výdělků a které občan začal vykonávat jen v důsledku změny zdravotního stavu, která založila částečnou invaliditu, a zaměstnání, v němž nebylo využito kvalifikace, pokud bylo nebo mělo být vykonáváno po dobu zpravidla kratší než dva roky. Vznikl-li dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, považuje se za dosavadní to zaměstnání, při jehož výkonu úraz vznikl nebo byla zjištěna nemoc jehož výkon vedl ke vzniku nemoci z povolání. (2) Stejně kvalifikované zaměstnání je zaměstnání, které klade podobné požadavky na občana jako dosavadní zaměstnání, zpravidla mu umožňuje dosáhnout přibližně stejného výdělku a není zcela odlehlé dosavadnímu zaměstnání. (3) Zvlášť ulehčenými pracovními podmínkami se rozumějí zejména a) zkrácení pracovní doby nebo snížení požadavků na pracovní výkon občana pracujícího v úkolu aspoň o třetinu, b) zvláštní úprava pracoviště, c) výkon práce v chráněných dílnách (chráněných pracovištích), ve výrobních družstvech invalidů a v provozovnách hospodářských zařízení svazů invalidů. Za zvlášť ulehčené pracovní podmínky se však nepovažuje zákaz výkonu jen některých prací nebo pracovních úkonů, práce v určitém pracovním prostředí nebo v noci nebo změna pracovní náplně neodůvodněná dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem organizacích účelově zřízených pro zaměstnávání zdravotně postižených občanů. (4) Při posuzování, jaká zaměstnání je občan ještě schopen vykonávat při svém dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, se vždy přihlíží k možnosti rekvalifikace na jiné vhodné a přiměřené zaměstnání, a to zejména vzhledem k věku občana, dosažené kvalifikaci a rozsahu zachovaných pracovních schopností. (5) Invalidita (částečná invalidita) občanů, kteří konali službu v ozbrojených silách a nebyli vojáky z povolání (§ 167), se posuzuje až po jejich propuštění z činné služby; doklady o poškození jejich zdraví úrazem nebo onemocněním vzniklým v souvislosti se službou v ozbrojených silách zajišťují a předkládají příslušné orgány ozbrojených sil.