zákon o zahraniční službě

§ 41 Použití pracovního poměru (1) Státní tajemník ministerstva Ministerstvo může za účelem sladění rodinného a osobního života s výkonem služby nebo práce v zahraničí obsadit služební pracovní místo státního zaměstnance nebo jiné pracovní místo v zastupitelském úřadu, označené ve služebním předpise státního tajemníka ministerstva jako administrativní nebo technické místo, osobou, která je členem rodiny státního zaměstnance nebo zaměstnance vyslaného k výkonu služby nebo práce v zahraničí, v pracovním poměru na dobu určitou. Doba trvání pracovního poměru této osoby nesmí překročit dobu vyslání dotčeného státního zaměstnance k výkonu služby v zahraničí nebo zaměstnance k výkonu služby nebo práce v zahraničí. (2) Státní tajemník ministerstva může obsadit služební pracovní místo státního zaměstnance v zastupitelském úřadu úřadě, s výjimkou služebního místa vedoucího oddělení, osobou v pracovním poměru na dobu určitou, vyžaduje-li to zájem České republiky. Osoba v pracovním poměru podle věty první, která je vedoucím zastupitelského úřadu, se považuje po dobu trvání pracovní smlouvy takového pracovního poměru za představeného. (3) S osobou uvedenou v odstavcích 1 a 2 se sjednají požadované činnosti jako druh práce v pracovní smlouvě a přísluší jí plat podle části deváté zákona o státní službě. (4) Zastupuje-li osoba uvedená v odstavci 1 nebo 2 představeného nebo vedoucího státního zaměstnance na služebním místě zařazeném ve vyšší platové třídě, než je zařazeno služební místo obsazené osobou podle odstavce 1 nebo 2, použije se § 66 zákona o státní službě obdobně. (5) Pro vyslání zaměstnance v pracovním poměru za účelem předání agendy v zahraničí se použije § 37 odst. 1 věta první a § 37 odst. 2 obdobně.