Nařízení o povinném hubení škůdců řepy a chmele a o odborném dozoru na zachovávání zákona o ochraně výroby rostlinné

§ 1.

(1) Škůdci řepy podle tohoto nařízení (odstavec 2) se rozumějí jednak hmyz ve všech vývojových stupních (vajíčko, larva, kukla, brouk, můra), jednak choroby.

(2) Škůdci řepy jsou:

1. a) všechny druhy nosatců, kteří se vyskytují jako škůdci řepných porostů, zejména rýhonosec tečkobřichý (Bothynoderes punctiventris), lalokonosec libečkový (Otiorrhynchus ligustici) a dlouháč kopřivový (Tanymecus palliatus),
2. b) dřepčíci (Halticae),
3. c) mrchožrouti (Silphidae),
4. d) potemník písečný (Opatrum sabulosum),
5. e) můra osenní (Agrotis segetum),
6. f) háďátko řepné (Heterodera Schachtii),
7. g) mšice maková (Aphis fabae),
8. h) zavíječ řepný (Phlyctaenodes sticticalis),
9. ch) neštovice řepné (Cercospora),
10. i) virusové choroby řepy.

§ 2.

(1) Pěstitel řepy (včetně řepy semenačky) je povinen ničiti na svůj náklad škůdce řepy na pozemcích, které obdělává.

(2) Ničení je prováděti především sbíráním a spolehlivým zničením škůdců, a to jak při provádění polních prací před zasetím nebo zasázením řepy, tak při ošetřování porostů. Ruční sběr lze doplniti vypouštěním drůbeže do porostů řepy. V oblastech, ve kterých jsou řepné porosty pravidelně napadány nosatci, jsou pěstitelé povinni vyhloubiti záhy na jaře ochranné lapací příkopky o rozměrech asi 30x30 cm kolem pozemků, o nichž bylo zjištěno, že jsou zamořeny škůdci, a kolem řepných polí a v nich se shromažďující škůdce zničiti, po případě porosty řepy opatřiti ochranným pásem, který se vytvoří nasypáním chemických dotykových prostředků k ochraně rostlin v šíři 5 až 10 cm.

(3) Nelze-li vystačiti s ničením podle odstavce 2, jsou pěstitelé povinni ničiti škůdce řepy v porostech postřikem nebo poprašováním účinnými chemickými prostředky k ochraně rostlin.

§ 3.

Pěstitelé chmele ve chmelařských výrobních oblastech (§ 1 vládního nařízení ze dne 13. července 1934, č. 161 Sb., jímž se provádí zákon ze dne 4. května 1934, č. 89 Sb., o povinném známkování chmele a úpravě rozsahu pěstování chmele) jsou povinni na svůj náklad chrániti vhodnými prostředky (§ 4) chmelové porosty před napadením sviluškou chmelovou (Epitetranychus altheae), mšicí chmelovou (Phordon humuli), dřepčíkem chmelovým (Psylliodes athemata) a peronosporou chmelovou (Pseudoperonospora humuli) a ničiti tyto škůdce chmele ve všech vývojových stupních.

§ 4.

Prostředky, jichž je použíti k ochraně chmelových porostů, jsou:

1. 1. Prostředky proti svilušce chmelové:
   1. a) zničení napadených chmelových keřů, oddělených větví, listů a hlávek chmele po sklizni, nejpozději při zažloutnutí listů, odříznutím, sebráním a zneškodněním, zejména jejich spálením, zkompostováním, po případě zkrmením tak, aby bylo znemožněno přezimování svilušky,
   2. b) desinfekce (písm. c) tyčí používaných k vedení chmelových keřů, bylo-li jich dříve použito ve chmelnicích napadených sviluškou chmelovou,
   3. c) včasný a řádný postřik dovolenými prostředky k ochraně rostlin, jež příslušný výzkumný ústav (§ 10) podle potřeby oznámí místním národním výborům chmelařských obcí, příslušným oblastním organisacím pěstitelů chmele a jednotným zemědělským družstvům.

1. 2. Prostředky proti mšici chmelové:
   1. a) provedení postřiku chmelových porostů [č. 1, písm. c)] i ostatních rostlin, které jsou hostiteli této mšice (na př. švestky, slívy, trnky),
   2. b) při nebezpečí trvalého zamoření chmelnic z porostů stromů a keřů ošetření těchto porostů podle § 5, odst. 3 a § 9 vládního nařízení ze dne 27. dubna 1948, č. 101 Sb., o opatřeních proti škodlivým činitelům na ovocných stromech a keřích, tak, aby mšice byla bezpečně vyhubena.

1. 3. Prostředky proti dřepčíku chmelovému:
   1. a) poprašování chmelových porostů dovolenými a vhodnými prostředky k ochraně rostlin,
   2. b) očištění chmelnic a přilehlých pozemků od kopřivy dvoudomé (Urtica dioica) a kopřivy žahavky (Urtica urens) zničením těchto kopřiv, nebo posečením a spálením nati a pod. v takovém rozsahu, aby hoštění dřepčíka těmito rostlinami a jeho rozšiřování bylo vyloučeno.

1. 4. Prostředky proti peronospoře chmelové:
   1. a) postřik chmelných porostů dovolenými a vhodnými prostředky k ochraně rostlin,
   2. b) vytrhávání jarních klasovitých výhonů chmele, vzcházejících z chmelové babky, napadených peronosporou chmelovou, a jejich odklizení a bezpečné zničení tak, aby roznášení nákazy z chmelnice bylo vyloučeno,
   3. c) vyvedení chmelových rostlin ihned, jakmile je to možno, na opory nejméně 1.5 m vysoké (tyčky, dráty, provazce a pod.),
   4. d) vyčištění chmelnic co nejdříve po očesání chmele, nejdéle však do zažloutnutí, od chmeliny (chmelových listů, výhonků a zbylých hlávek) a její odstranění spálením, zkrmením, zkompostováním a pod., aby se zabránilo nákaze chmelnice. Totéž platí pro chmelnice a keře chmelné, které nebyly vůbec očesány.

§ 5.

(1) Pěstitel je povinen oznámiti ihned výskyt škůdců řepy a chmele (dále jen „škůdci“) nebo podezření z jejich výskytu místnímu národnímu výboru obce v jejímž obvodu leží napadený pozemek; místní národní výbory zjišťují výskyt škůdců též z moci úřední.

(2) Místní národní výbor oznámí výskyt škůdců nebo podezření z jejich výskytu neprodleně poslem, telegraficky nebo telefonicky okresnímu národnímu výboru, a pokud jde o škůdce řepy, též cukrovaru, k jehož dodávkovému obvodu napadené pozemky patří. V hlášení jest uvésti jméno nebo popis škůdce, jméno pěstitele, katastrální číslo pozemku, po případě jeho označení v místě obvyklé, a jeho výměru. Okresní národní výbor zašle příslušnému výzkumnému ústavu (§ 10) a krajskému národnímu výboru nejméně jednou týdně soubornou zprávu o tom, kde se v jeho obvodu vyskytli škůdci.

(3) Zjišťování a oznamování výskytu škůdců náleží zejména též jednotným zemědělským družstvům a lidovým agronomům ustanoveným ministerstvem zemědělství.

§ 6.

(1) Vyskytnou-li se škůdci v některé obci v nebezpečném rozsahu, jsou pěstitelé povinni prováděti jejich ničení společně na svůj náklad, a to zejména prostřednictvím jednotných zemědělských družstev.

(2) Povinnost prováděti ničení podle odstavce 1, po případě i způsob ničení, stanoví místní národní výbor usnesením, které vyhlásí vyvěšením na úřední desce, po případě jiným způsobem v místě obvyklým; zpraví o něm také jednotné zemědělské družstvo a lidového agronoma. Znění vyhlášky zašle místní národní výbor okresnímu národnímu výboru a výzkumnému ústavu (§ 10). Okresní národní výbor učiní opatření v případech, kdy je neučinil místní národní výbor, ačkoliv je toho třeba.

(3) Navrhovati opatření podle odstavce 2 náleží zejména též lidovým agronomům a rostlinolékařským zpravodajům, dále jednotným zemědělským družstvům a kontrolním orgánům uvedeným v § 17 zák. č. 165/1924 Sb., a pokud jde o škůdce řepy, též cukrovaru, k jehož dodávkovému obvodu napadené pozemky patří.

(4) Neprovádí-li společné ničení škůdců jednotné zemědělské družstvo i za pěstitele, kteří nejsou jeho členy, může místní národní výbor učiniti opatření uvedená v § 10, odst. 3 zák. č. 165/1924 Sb.

§ 7.

Neplní-li pěstitel povinnosti podle §§ 2 a 3 a § 6, odst. 1, učiní příslušná opatření místní národní výbor na jeho náklad. Nesplní-li ani místní národní výbor tuto povinnost, učiní tato opatření okresní národní výbor.

§ 8.

Povinnost ničiti škůdce připomene okresní národní výbor pěstitelům prostřednictvím místních národních výborů každoročně alespoň jedenkráte, nejdéle do konce měsíce března, jinak podle potřeby.

§ 9.

Výzkumné ústavy (§ 10) a okresní národní výbory jsou povinny dávati členům jednotných zemědělských družstev a lidovým agronomům bezplatné informace o nejvhodnějších způsobech ničení škůdců, zejména o prostředcích, kterých je při tom použíti.

§ 10.

(1) Odborný dozor na zachovávání ustanovení zákona č. 165/1924 Sb. a předpisů podle něho vydaných vykonávají tyto výzkumné ústavy:

1. a) v krajích Pražském, Českobudějovickém, Plzeňském, Karlovarském, Ústeckém, Libereckém, Hradeckém a Pardubickém: Ústav pro ochranu rostlin státních výzkumných ústavů zemědělských v Praze,
2. b) v kraji Jihlavském: Ústav pro ochranu rostlin státních výzkumných ústavů bramborářských v Havlíčkově Brodě,
3. c) v krajích Brněnském, Olomouckém, Gottwaldovském a Ostravském: Ústav pro ochranu rostlin státních výzkumných ústavů zemědělských v Brně,
4. d) v krajích Bratislavském, Nitranském a Žilinském: Ústav pro ochranu rostlin státních výzkumných ústavů zemědělských v Bratislavě,
5. e) v krajích Báňskobystřickém, Košickém a Prešovském: Ústav pro ochranu rostlin státních výzkumných ústavů zemědělských v Košicích.

(2) Je-li podezření, že není dbáno ustanovení tohoto nařízení, jsou orgány výzkumných ústavů a jejich kontrolní orgány oprávněny i v tomto případě konati prohlídky pozemků za podmínek uvedených v § 17 zák. č. 165/1924 Sb. K prohlídce jest přizvati lidového agronoma, a jde-li o škůdce řepy, též zástupce cukrovaru, k jehož dodávkovému obvodu prohlížený pozemek patří.

§ 11.

Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost, vládního nařízení ze dne 22. července 1932, č. 140 Sb., o odborném dozoru na zachovávání předpisů hlavy II. zákona o ochraně výroby rostlinné, vládního nařízení ze dne 20. července 1939, č. 186 Sb., o opatřeních proti peronospoře chmelové a vládního nařízení ze dne 29. října 1947, č. 193 Sb., o opatřeních proti svilušce chmelové (Epitetranychus altheae).

§ 12.