Vládní vyhláška o novém zřízení Českobratrské církve evangelické.

Českobratrskou církev evangelickou tvoří spoluvěřící, kteří majíce za základ a pravidlo své víry a života evangelium Kristovo a kořeníce v české reformaci husitské, hlásí se k Českému vyznání, na němž se r. 1575 církev podobojí a Jednota bratrská spojily, a k vyznání Bratrskému z r. 1662, jakožto poslednímu vyjádření víry Českých Bratří.

Církev tato, tvoříc jednotu se stejnojmennou církví v zemi České a Moravskoslezské státně uznanou, a jsouc spolu s ní větví reformačního křesťanstva světového, zřizuje se i v církevních řádech svých podle zásad a příkladu Písma svatého.

V rámci platných zákonů státních a v rámci tohoto zřízení spravuje Českobratrská církev evangelická své záležitosti samostatně.

Českobratrská církev evangelická je zřízena a spravována podle zásad presbyterně-synodních. Organisace a správa její postupuje podle těchto tří stupňů:

1. a) Základní jednotkou jest sbor místní, stručně sbor, což je sdružení jednotlivců a rodin bydlících v určitém obvodu. Sbor vykonává své povinnosti a práva shromážděním sborovým, po případě zastupitelstvem, staršovstvem a farářem (duchovním správcem).
2. b) Další, vyšší jednotkou je sbor seniorátní neboli seniorát, sdružení to několika sborů místních k společné činnosti. Správu seniorátu vykonává seniorátní shromáždění neboli konvent, seniorátní výbor a senior.
3. c) Nejvyšší jednotkou správní jest sbor povšechný, celá Českobratrská církev evangelická v Československé republice, jejížto správu koná synod, synodní rada a synodní senior.

Každý církevní sbor (místní, seniorátní i povšechný) má právo nabývati jmění i hmotných prostředků k vydržování své správy podle platných právních předpisů. Žádá proto od svých členů k úhradě svých potřeb zvláštní příspěvky členské a má právo vybírati tyto zvláštní příspěvky mezi svými členy a pořádati sbírky kostelní a podomní. Taktéž pořádá, spravuje a řídí každý církevní sbor svými ústavními činiteli církevními samostatně v mezích platných předpisů své zvláštní věci církevní, vyučovací a dobročinné, své lidumilné, náboženské a sociální ústavy, školy a ústavy vychovávací, jakož i fondy věnované podobným účelům, a veškeré kmenové jmění.

(1) Každý sbor spravuje své zvláštní záležitosti svými zákonitými zástupci, ale podřizuje se v příčině své správy a věcí kázeňských vyšším církevním orgánům. Má též právo předkládati jim svá přání a návrhy o věcech církevních k dalšímu řádnému jednání.

(2) Z rozhodnutí církevních orgánů lze se odvolati ve všech případech až k nejvyššímu orgánu církevnímu, jestliže církevním zřízením není rozhodnutí nižší instance označeno za konečné. Odvolání jest podati do 30 dnů ode dne doručení aneb oznámení, a to u té instance, která učinila příslušné rozhodnutí, není-li tímto zřízením ustanoveno jinak. Den doručení se nepočítá do lhůty odvolací. Připadá-li poslední den této lhůty na neděli nebo zákonitý svátek, končí se lhůta teprve všedním dnem, který potom následuje.

Pravoplatnost každého církevního shromáždění a jeho usnesení je podmíněna tím, aby se pozvání k němu stalo předepsaným způsobem, a pokud není církevním zřízením ustanoveno jinak, aby byla přítomna nadpoloviční většina členů. Řádné pozvání jest buď ohlášení s kazatelny po dva dni bohoslužebné při hlavních nedělních nebo svátečních shromážděních chrámových, anebo pozvání osobní, poštou nebo poslem.

Platná usnesení a volby dějí se nadpoloviční většinou odevzdaných platných hlasů, není-li tímto církevním zřízením ustanoveno jinak. Předseda hlasuje rovněž a má toliko jeden hlas. Při rovnosti hlasů návrh padá, není-li v tomto zřízení ustanoveno jinak. Je-li při volbách rovnost hlasů, aneb nedosáhne-li se pro některé volené nadpoloviční většiny hlasů, koná se mezi kandidáty, kteří dostali buď stejně aneb poměrně nejvíce hlasů, volba užší. Zvoleni jsou ti, kteří dostali poměrnou většinu odevzdaných hlasů. Jestliže při volbě užší bude rovnost hlasů, rozhodne los, leč by toto církevní zřízení ustanovovalo jinak. Prázdné lístky se počítají mezi platně odevzdané hlasy.

Kdo má v kterémkoli shromáždění církevním právo zasedati nebo hlasovati, je povinen zasedání, jakož i hlasování se účastniti a nemá býti v tomto shromáždění vázán žádnou instrukcí. Při všem přednášení a hlasování má se spravovati toliko svým přesvědčením a svědomím. Naskytne-li se komu překážka, pro kterou nemůže zasedání býti přítomen, jest povinen včas poslati předsedovi omluvu. Odmítne-li však hlasovati, musí hned oznámiti důvod toho.

Hlasuje se buď zvednutím ruky nebo povstáním. Žádá-li toho třetina přítomných členů shromáždění, hlasuje se podle jmen. Tajně se hlasuje při volbách, není-li tímto církevním zřízením aneb jednacím řádem v některých případech ustanoveno jinak. V otázkách, týkajících se jednotlivých členů, hlasuje se též tajně; členové tito mohou při takovém jednání a hlasování býti přítomni toliko na výslovné usnesení příslušného shromáždění, ale hlasovati nesmějí.

Každé shromáždění musí míti svého předsedu a zapisovatele. Předseda předkládá věci, o nichž se má jednati, bdí nad pořádkem a jest odpověden za zákonnost veškerého jednání a usnesení. Má právo i povinnost zastaviti takové rokování aneb usnášení, které přesahuje oprávněnost příslušného shromáždění, a důvody toho má dáti protokolovati. I předsedovi i shromáždění přísluší právo vznášeti stížnost, která by z toho snad vzešla na nejblíže vyšší církevní orgán k rozhodnutí.

O každé schůzi jest sepsati protokol, obsahující údaj, jak byla schůze svolána, jméno předsedy, seznam přítomných a počet nepřítomných, předměty a pořad jednání, otázky předložené k hlasování a výsledek hlasování, po případě i protesty a ohrazení. Výpisy z protokolů jsou-li podepsány předsedou příslušné schůze a dvěma jinými členy na schůzi přítomnými a opatřeny pečetí úřední, mají platnost originálu.

Každá schůze všech církevních orgánů zahajuje se a končí modlitbou. Veškerá zasedání jsou veřejná.

Všechna církevní zastupitelstva musí býti svolána mimořádně, žádá-li toho třetina členů, leč by v některých případech tímto zřízením stanovena byla výjimka (§ 46).

(1) Kdo v některém církevním orgánu přijal funkci služební na určitou dobu, jest povinen vykonávati ji osobně. Své povinnosti je zproštěn teprve tehdy, když nová volba nabude zákonné platnosti. Avšak ztráta způsobilosti k nějakému úřadu má za následek ztrátu úřadu samého, ať doživotního, ať na určitou dobu ustanoveného, ihned, nejsou-li tímto církevním zřízením ustanoveny výjimky z toho. V takovém případě povolává se na zbytek období náhradník, leč by v některých případech bylo ustanoveno jinak.

(2) Ve věcech disciplinárních podléhají všecky osoby súčastněné ve správě církevní kteréhokoli orgánu předpisům zvláštního kárného řádu, platného pro Českobratrskou církev evangelickou.

Každý vyšší orgán církevní správy má zastaviti usnesení orgánů nižších, odporují-li zákonům státním neb církevním.