(1) Pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak,43) a pokud to povaha věci připouští, uskutečňují se převody správy pohledávek a jiných práv státu obdobně podle § 12 až 14.
(2) Je-li dlužník v prodlení s plněním dluhu, je organizace povinna požadovat stanovené úroky z prodlení, popřípadě stanovený poplatek z prodlení.
(1) Organizace mohou dlužníkům, jsou-li jimi občané, povolovat přiměřené splátky na pohledávky dlužníky písemně uznané co do důvodu a výše nebo přiznané pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu. Rovněž mohou prodlužovat lhůty k zaplacení pohledávky nebo povolených splátek, jestliže dlužník bez svého zavinění nemůže dluh nebo splátku zaplatit v době splatnosti a jestliže okamžité vymáhání by znamenalo pro dlužníka přílišnou tvrdost.
(2) Splátky mohou být povoleny jen pod podmínkou, že povolení splátek pozbude účinnosti a pohledávka se stane splatnou celá, nebude-li některá splátka dodržena. Při povolování splátek nebo při prodlužování lhůt k zaplacení pohledávky nebo povolených splátek si organizace vždy vyhradí, že bude požadovat vyšší splátky nebo povolené splátky, popřípadě prodloužené lhůty k zaplacení pohledávky nebo splátek odvolá, zejména zlepší-li se majetkové nebo výdělkové poměry dlužníka.
(3) Organizace může při povolení splátek a při prodlužování lhůt k zaplacení pohledávky nebo povolených splátek upustit od požadování úroků z prodlení, plní-li dlužník sjednané podmínky.
Pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak,44) je organizace oprávněna zcela nebo zčásti prominout dobytnou pohledávku proti občanu, pokud by vymáhání pohledávky znamenalo pro dlužníka zvláštní tvrdost. Za tvrdost nelze považovat případ, kdy došlo ke vzniku pohledávky v souvislosti s úmyslnou trestnou činností dlužníka. Prominout pohledávku není přípustné, jestliže dlužníku přísluší z jakéhokoliv důvodu pohledávka vůči státu nebo státní organizaci, a to až do výše této pohledávky, ledaže by se dlužník až do výše svého závazku pohledávky vzdal. Prominutím pohledávky závazek dlužníka zaniká.
(1) Je-li pohledávka přechodně nedobytná nebo neprůkazná, je organizace oprávněna prozatím upustit od jejího vymáhání, avšak musí dále zajišťovat, aby se nepromlčela nebo nezanikla a musí usilovat o její vydobytí. Prozatímní upuštění od vymáhání není přípustné, je-li dlužníkem státní organizace.
(2) Organizace je oprávněna trvale upustit od vymáhání pohledávky, jestliže
(3) Organizace je oprávněna dále trvale upustit od vymáhání pohledávky, která nebyla dlužníkem dobrovolně uspokojena, jestliže nelze prokázat, že pohledávka trvá, nebo nelze prokázat její výši a není tu ani podkladu pro to, aby soud nebo jiný příslušný orgán určil výši podle své úvahy.
(4) O upuštění od vymáhání pohledávky se dlužník nevyrozumí. Upuštěním od vymáhání pohledávky závazek dlužníka nezaniká, a pokud je po právu a nepromlčel se nebo nezanikl, může být i přesto proti němu uplatňován.
(1) Jestliže pohledávka až do výše 200 Kčs (nepatrná pohledávka) za jiným dlužníkem než státní organizací nebyla dobrovolně uspokojena a náklady spojené s jejím vymáháním by byly neúměrné jeho výsledku, je organizace oprávněna trvale upustit od jejího vymáhání.
(2) Proti témuž dlužníku lze upustit u téže organizace od vymáhání pohledávky podle předchozího odstavce jen jednou v kalendářním roce, ledaže by pohledávka, od jejíhož vymáhání bylo upuštěno, a pohledávka, od jejíhož vymáhání má být upuštěno, nepřesahovaly dohromady 200 Kčs.
(1) Je-li pohledávka proti jinému dlužníku než socialistické organizaci vyšší než 250 000 Kčs, je k platnosti nakládání s pohledávkou podle § 19 a 20 třeba schválení příslušného ministerstva financí.
(2) V případech, na něž se nevztahuje ustanovení odstavce 1, jsou ústřední orgány státní správy, oborové podniky, koncerny, generální ředitelství trustů a krajské národní výbory oprávněny s pohledávkami, které jsou v jejich správě, nakládat podle § 19 a 20. Jiné organizace potřebují k takovému nakládání s pohledávkami schválení, jestliže to stanoví přímo nadřízený orgán; národní výbory nižších stupňů a organizace těmito národními výbory řízené, stanoví-li tak národní výbor vyššího stupně.
(1) K nakládání s pohledávkami podle § 19 až 22 je rozhodný jejich stav s příslušenstvím v době, kdy má k prominutí nebo upuštění od vymáhání pohledávek dojít. Při větším počtu pohledávek proti témuž dlužníku je rozhodná úhrnná výše všech pohledávek.
(2) Nakládání s pohledávkami podle § 18 až 22 se musí stát v písemné formě.
Ustanovení § 17 až 23 platí, pokud nakládání s pohledávkami státu neupravují zvláštní předpisy jinak.46)
Ustanovení této vyhlášky platí, pokud zvláštní předpisy47) nestanoví jinak, obdobně pro nakládání s jinými právy státu. Příslušnost jednotlivých organizací schvalovat nakládání s jinými právy státu se řídí hodnotou předmětu plnění vyjádřenou obecnou cenou.
O správě cenných papírů a nakládání s nimi platí obdobně § 2, § 3, § 12 až 16 této vyhlášky; o správě pohledávek z cenných papírů platí obdobně ustanovení § 17 a násl., jakož i předpisy o devizovém hospodářství.48)
(1) Změna nebo zrušení smlouvy uzavřené s občanem, z nichž by mohla státu vzniknout majetková újma, jsou přípustné jen za podmínek, za nichž může dojít k prominutí pohledávky (§ 19). Ke schválení změny nebo zrušení smlouvy jsou oprávněny orgány uvedené v § 22; přitom příslušnost těchto orgánů se řídí výší újmy vyjádřené obecnou cenou.
(2) Ustanovení § 18 až 26 se vztahují i na případy, kdy k nakládání s pohledávkou nebo jiným právem státu dochází v řízení před soudem nebo jiným příslušným orgánem (např. smírem, zpětvzetím návrhu na zahájení řízení).
(3) Organizace je oprávněna v řízení před soudem nebo jiným příslušným orgánem uznat nárok uplatněný proti státu obdobně podle § 19 a 22.
(1) Organizace jsou při nakládání se svými pohledávkami a jinými právy povinny postupovat se stejnou péčí jako při nakládání s pohledávkami a jinými právy státu.
(2) Pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, postupují organizace při nakládání se svými pohledávkami a jinými právy podle ustanovení § 17 až 26 s výjimkou
(3) Ustanovení § 27 platí pro nakládání s pohledávkami a jinými právy organizací jen přiměřeně.
(4) Statut koncernu určí, v jakém rozsahu mohou koncernové podniky, popřípadě koncernové účelové organizace, nakládat se svými pohledávkami a jinými právy podle § 17 až 26.
(1) Organizace mohou nabývat věci do státního socialistického vlastnictví za úplatu od občanů a jiných organizací než socialistických jen výjimečně, nemohou-li tyto věci nabýt od socialistických organizací a potřebují-li je nezbytně pro plnění plánovaných úkolů, a to za cenu podle cenových předpisů.
(2) Úplatné převody věcí od občanů a jiných organizací než socialistických se řídí předpisy občanského zákoníku.
(3) K úplatnému nabývání věcí nepotřebují schválení ústřední orgány státní správy, oborové podniky, koncerny, generální ředitelství trustů a krajské národní výbory. Jiné organizace potřebují k takovému nabytí věcí schválení přímo nadřízeného orgánu; národní výbory nižších stupňů potřebují schválení národního výboru nejblíže vyššího stupně. Orgány oprávněné schvalovat úplatné převody věcí mohou stanovit, ve kterých případech není třeba jejich schválení.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na případy nabývání věcí od občanů a jiných organizací než socialistických, které je předmětem činnosti organizace (např. výkup léčivých bylin, zemědělských výrobků, sběrných surovin apod.).
(1) K přijetí nabídky bezplatného převodu věcí do státního socialistického vlastnictví od občanů a jiných organizací než socialistických je příslušný, s výjimkou dále uvedených případů, toliko okresní národní výbor, v jehož obvodu je předmět nabídky nebo jeho převážná část, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak.49) Přijetím nabídky přechází věc do státního socialistického vlastnictví a do prozatímní správy tohoto okresního národního výboru.
(2) Nabídku bezplatného převodu drobných movitých věcí může přijmout místní národní výbor, jestliže podle nabídky byly určeny pro potřeby místního obyvatelstva. Jsou-li předmětem nabídky drobné movité věci, určené potřebám školy, může nabídku přijmout škola, pokud může svým jménem nabývat práv a zavazovat se, jinak organizace spravující majetek v užívání školy. Přijetím nabídky přecházejí tyto věci do státního socialistického vlastnictví a do správy místního národního výboru, anebo školy nebo organizace spravující majetek v užívání školy.
(3) Nabídku bezplatného převodu věcí vědecké, umělecké nebo sběratelské hodnoty, učiněnou vědecké nebo jiné organizaci, které přísluší správa takového majetku, může přijmout tato organizace. Přijetím nabídky přejde věc do státního socialistického vlastnictví a do její správy.
(4) K přijetí nabídky bezplatného převodu věci, která je v zahraničí, je příslušné federální ministerstvo zahraničních věcí, kterému přísluší též s přijatým majetkem naložit. Přitom postupuje v dohodě s federálním ministerstvem financí.
(5) Dojde-li nabídka bezplatného převodu věci jiné organizaci, než která je podle předchozích ustanovení příslušná k přijetí nabídky, je organizace povinna neprodleně tuto nabídku postoupit příslušnému okresnímu národnímu výboru.
(1) Nabídka i přijetí nabídky bezplatného převodu věci se musí stát v písemné formě.
(2) Jsou-li s nabídkou bezplatného převodu věci spojeny závazky nebo povinnosti neúměrné její hodnotě nebo významu, nebo váže-li vlastník svou nabídku obtížnými nebo nevhodnými podmínkami, anebo brání-li přijetí nabídky jiné závažné důvody, může být přijata jen, je-li na jejím přijetí zvláštní zájem. V těchto případech je však třeba schválení krajského národního výboru, popřípadě národních výborů měst Brna, Ostravy a Plzně,50) je-li k přijetí nabídky příslušný okresní národní výbor, a schválení nadřízeného ústředního orgánu státní správy, přijímá-li nabídku vědecká nebo jiná organizace (§ 30 odst. 3). V pochybnostech si vyžádá krajský národní výbor, popřípadě národní výbory měst Brna, Ostravy a Plzně nebo ústřední orgán státní správy stanovisko příslušného ministerstva financí.
(1) Nadřízené orgány a národní výbory vyšších stupňů (dále jen „nadřízené orgány“) jsou odpovědny za řádný výkon správy národního majetku jimi řízených organizací; proto jsou povinny v rámci své řídící a kontrolní činnosti soustavně dohlížet, zda jimi řízené organizace řádně plní všechny povinnosti vyplývající z právních předpisů o správě národního majetku a z nápravných opatření uložených jim k odstranění nedostatků. Zjistí-li nadřízené orgány závady ve výkonu správy národního majetku, jsou povinny učinit všechna potřebná nápravná opatření k jejich odstranění včetně omezení organizací ve výkonu správy. Zjistí-li však vážné nebo opakující se závady, jsou povinny vůči vedoucím pracovníkům vyvodit všechny důsledky vyplývající z příslušných zákonných ustanovení.
(2) Odstranění závad nadřízeným orgánem provádějícím dohled jde na náklad organizace, která má národní majetek ve správě.
(1) Předpisy o úpravě hospodaření s peněžními prostředky a devizové předpisy nejsou touto vyhláškou dotčeny. Rovněž nejsou dotčeny zvláštní předpisy opravňující státní organizace užívat národního majetku, který není v jejich správě, k obecně prospěšným účelům (např. pro soustavnou elektrizaci, rozvod plynu, vodohospodářská díla, zařízení a meliorace).
(2) Zvláštní předpisy platí o prozatímní správě národního majetku51) a o správě federálních hmotných rezerv.52)
(1) Výkonem rozhodnutí, kterým se peněžní částka vymáhá prodejem věcí, mohou být postiženy jen ty části národního majetku, které označí orgán přímo nadřízený povinné organizaci; to platí obdobně o přípustnosti postižení pohledávek a jiných majetkových práv státu.
(2) Omezení převodu nemovitostí v národním majetku podle § 58 občanského zákoníku není přípustné.
Výjimky z této vyhlášky lze povolit v jednotlivých případech a jen ze závažných důvodů. Pro organizace řízené federálními ústředními orgány státní správy je k povolení výjimek příslušné federální ministerstvo financí. V ostatních případech povolují výjimky ministerstva financí republik.
Zrušuje se vyhláška č. 104/1966 Sb., o správě národního majetku.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1976.