Vyhláška federálního ministerstva financí, ministerstva financí České socialistické republiky a ministerstva financí Slovenské socialistické republiky, kterou se provádí zákon o dani ze mzdy

§ 7

(1) Za vyživované osoby se uznávají:

1. a) manželka nebo družka, popřípadě manžel nebo druh a nezletilé děti (vlastní, osvojené nebo vnuci a jiné děti v péči, která nahrazuje péči rodičů), žijí-li s poplatníkem ve společné domácnosti, a to bez ohledu na jejich vlastní příjem. Přechodný pobyt mimo společnou domácnost (například z důvodů léčení, studií, výkonu vojenské služby nebo nedostatku bytů) není na závadu tomu, aby tyto osoby byly považovány za vyživované. Nezletilé děti, které nežijí s poplatníkem ve společné domácnosti, se uznávají za jím vyživované jen tehdy, poskytuje-li jim poplatník podporu nejméně 100 Kčs měsíčně;
2. b) zletilé děti (vlastní, osvojené nebo vnuci a jiné děti v péči, která nahrazuje péči rodičů) a jiné osoby, nemají-li vlastní příjmy přesahující 780 Kčs měsíčně a buď žijí s poplatníkem ve společné domácnosti, nebo nežijí-li v jeho domácnosti, poskytuje-li jim poplatník měsíčně podporu alespoň ve výši daňové úlevy vyplývající pro něj z uznání těchto osob za jím vyživované, nejméně však částkou 100 Kčs měsíčně;
3. c) děti z rozvedeného manželství, děti z manželství v němž poplatník - aniž by byl rozveden - nežije s manželem ve společné domácnosti, a děti zrozené mimo manželství, nežijí-li s poplatníkem ve společné domácnosti, jakož i manželka (manžel), která je s poplatníkem rozvedena nebo i bez rozvodu s ním nežije ve společné domácnosti, platí-li jim poplatník výživné určené nebo schválené soudem. Nebylo-li výživné určeno nebo schváleno soudem, uznávají se tyto osoby za vyživované poplatníkem, platí-li jim výživné alespoň ve výši daňové úlevy vyplývající pro něj z uznání těchto osob za jím vyživované, nejméně však částkou 100 Kčs měsíčně. Manželka a zletilé děti, jimž poplatník platí výživné, se však uznávají za jím vyživované jen tehdy, nemají-li vlastní příjem přesahující 780 Kčs měsíčně.

(2) Z celkového počtu dětí uvedených v odstavci 1 písm. a) a b), na které náleží přídavky na děti nebo výchovné ve výši stanovené na dvě a více dětí, se uznává za vyživovanou osobu pouze jedno dítě; za vyživované osoby se však u poplatníka uznávají všechny děti, na které náleží přídavky na děti nebo výchovné ve výši stanovené na jedno dítě. Děti, na které přídavky na děti nebo výchovné nenáleží, a děti, na které poplatník platí výživné, se uznávají za vyživované poplatníkem bez početního omezení, jsou-li pro jejich uznání splněny ostatní podmínky.

(3) Pro posouzení, zda poplatník poskytuje vyživovaným osobám měsíčně podporu, nebo platí výživné, alespoň ve výši daňové úlevy vyplývající pro něj z uznání těchto osob za jím vyživované, je rozhodující výše daňové úlevy vypočtené z průměrné mzdy za posledních dvanáct měsíců před rozhodnutím okresní finanční správy.

(4) Poskytuje-li poplatník podporu více osobám a úhrnná podpora nečiní tolik, aby na každou z nich připadla alespoň částka 100 Kčs, přihlédne se jen k tolika vyživovaným osobám, kolikrát poplatník měsíčně platí 100 Kčs.

(5) Dítě, které uzavřelo manželství, se uznává za vyživované poplatníkem tehdy, nepřipadá-li z úhrnného příjmu vlastní rodiny dítěte na jednoho jejího člena více než 780 Kčs měsíčně a jsou-li splněny ostatní podmínky.

(6) Táž osoba se uznává za vyživovanou jen u jednoho poplatníka a u téhož poplatníka pouze u jedné daně. Dítě se však uznává v případech uvedených v odstavci 1 písm. c) za vyživované jak u poplatníka, který na ně platí výživné, tak i u poplatníka, s nímž žije ve společné domácnosti. Úleva podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona nepřísluší tomu poplatníkovi, který platí výživné.

(7) Podporuje-li poplatník více osob, které žijí ve společné domácnosti a z nichž jedna má vůči druhé vyživovací povinnost (např. otce a matku), pokládá se u každé z nich za příjem ta část, která z jejich úhrnného příjmu na ni poměrně připadá.

(8) Pro posouzení, zda podporovaná osoba má v běžném měsíci vlastní příjem přesahující měsíčně 780 Kčs, se přihlíží ke všem jejím hrubým příjmům dosaženým v předchozím měsíci (např. k příjmům z pracovního poměru, k důchodům, k sociálním podporám, příjmům z budov, zemědělství, živností). U příjmů celoročních se přihlíží k částce připadající v průměru na měsíc. Nepřihlíží se však

1. a) ke zvýšení důchodu pro bezmocnost,
2. b) k přídavkům na děti a k výchovnému,
3. c) k rodičovskému příspěvku,
4. d) k příspěvku na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči,
5. e) k výživnému poskytovanému dětem,
6. f) k sirotčímu důchodu,
7. g) u dětí připravujících se na budoucí povolání, s výjimkou dětí, které studují při zaměstnání nebo při jiné výdělečné činnosti a po dobu výkonu základní vojenské služby, ke stipendiu, pokud nemá povahu náhrady výdělku, k hodnotě bezplatného internátního zaopatření a bezplatně poskytované stravy a ošacení podle předpisů o hmotném zaopatření mládeže připravující se na budoucí povolání, k hodnotě naturálií, které jsou poskytovány studentům vysokých škol při výkonu vojenských povinností o prázdninách, a k příležitostným výdělkům, pokud nejsou vypláceny za práce vykonávané v pracovním poměru uzavřeném na neurčitou dobu.

(9) Z ročního úhrnu jednorázových příspěvků a věcných pomocí poskytovaných v rámci sociální péče se započítává do vlastního příjmu (měsíčního) vyživované osoby pouze jedna dvanáctina, pokud je to pro poplatníka výhodnější.

(10) Ustanovení § 8 odst. 2 zákona platí, i když osoby tam uvedené vyživují zletilé děti (vnuky a jiné děti v péči, která nahrazuje péči rodičů).

(11) Jsou-li oba manželé nebo druh a družka zaměstnáni, přihlíží se ke všem vyživovaným osobám u manžela nebo druha. Manželka nebo družka se posuzuje podle ustanovení § 8 odst. 3 zákona.

(12) Požadují-li oba manželé nebo druh a družka, kteří žijí ve společné domácnosti, aby úlevy z titulu vyživovaných osob byly poskytnuty místo manželovi nebo druhovi manželce nebo družce, připojí k žádosti podané u okresní finanční správy potvrzení plátce, který vyplácí mzdu manželovi nebo druhovi, od kterého měsíčního mzdového období nebude u něj při srážce daně přihlížet k vyživovaným osobám.

(13) Sleva na vyživované osoby přísluší manželce nebo družce také v případech, kdy manžel nebo druh buď vůbec nemá zdanitelné příjmy, nebo jeho příjmy podléhají jiné dani, u níž neuplatňuje nárok na snížení daně na vyživované osoby.

(14) Ke změnám okolností rozhodujících o zvýšení a snížení daně (např. dosažení věkové hranice poplatníka a jeho dětí, odpadnutí některé vyživované osoby) přihlíží se s výhradou uvedenou v ustanovení § 15 odst. 3, až počínaje měsíčním mzdovým obdobím následujícím po období, v němž ke změně došlo, i když změna nastala již v průběhu prvního dne v měsíci.

(15) O prokazování okolností rozhodných pro zvýšení a snížení daně platí ustanovení § 15 až 17.

§ 8

(1) Za invalidní ve smyslu § 9 odst. 1 zákona se uznává poplatník a vyživované osoby (§ 7), jestliže

1. 1. pobírají některý z těchto důchodů:
   1. a) invalidní nebo částečný invalidní důchod podle předpisů o sociálním zabezpečení;
   2. b) úrazový důchod podle dřívějších předpisů nebo zaopatřovací požitky invalidů podle zákona č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, pro ztrátu výdělečné schopnosti alespoň o 30 %, a to i když tento důchod nebo zaopatřovací požitky byly sloučeny s jiným důchodem;
   3. c) důchod manželky nebo důchod sociální z důvodu, že před dovršením 65 let se stali invalidními;
   4. d) vdovský důchod z důvodu invalidity;
   5. e) starobní důchod, důchod za výsluhu let nebo částečný důchod za výsluhu let místo invalidního nebo částečného invalidního důchodu z důvodu, že při souběhu i nároku na oba druhy důchodů byl jim přiznán starobní důchod, důchod za výsluhu let nebo částečný důchod za výsluhu let;

1. 2. nepobírají žádný z důchodů uvedených pod číslem 1, ale
   1. a) prokážou, že se vzdali zaopatřovacích požitků uvedených pod číslem 1 písm. b) nebo že je nepobírají jen z toho důvodu, že zmeškali lhůtu k uplatnění nároku na ně;
   2. b) prokážou, že jim invalidní důchod nenáleží pouze z důvodu, že splňují podmínky pro nárok na starobní důchod;
   3. c) stali se podle posudku posudkového lékaře sociálního zabezpečení (dále jen „posudkový lékař“) invalidními nebo částečně invalidními ve smyslu předpisů o sociálním zabezpečení před vstupem do zaměstnání nebo před dovršením potřebné doby zaměstnání pro nárok na důchod a tuto lhůtu dosud nedovršili, takže jen z tohoto důvodu nepobírají invalidní důchod nebo částečný invalidní důchod. Po dovršení této lhůty lze je s výjimkou uvedenou v písmenu d) a e) uznat za invalidní, jen pobírají-li invalidní nebo částečný invalidní důchod;
   4. d) stali se před vstupem do zaměstnání nebo před dovršením potřebné doby zaměstnání pro nárok na důchod invalidními nebo částečně invalidními a jsou držiteli průkazky ZTP nebo ZTP-P;
   5. e) jejich dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav, který jim značně ztěžuje obecné životní podmínky,¹²) odpovídá podle posudku posudkového lékaře nebo podle posudku posudkové komise sociálního zabezpečení podmínkám pro přiznání částečného invalidního důchodu.

(2) Sleva podle § 9 odst. 1 zákona se poskytne připočtením

1. a) dvou vyživovaných osob navíc, pobírá-li poplatník nebo osoba jím vyživovaná invalidní důchod, popřípadě jiný důchod obdobného charakteru (odstavec 1 č. 1), nebo jsou-li posuzováni tak, jako by pobírali invalidní důchod [odstavec 1 č. 2 písm. a) až d)];
2. b) jedné vyživované osoby navíc v ostatních případech uvedených v odstavci 1.

(3) U úrazových důchodů a zaopatřovacích požitků invalidů podle zákona č. 164/1946 Sb. je pro výši slevy rozhodné procento poškození uvedené v posledním rozhodnutí o úrazovém důchodu nebo o zaopatřovacích požitcích. Při poškození o 30 % až 50 % se připočte jedna vyživovaná osoba navíc, při poškození o více než 50 % se připočtou dvě vyživované osoby navíc. Pobírá-li poplatník více úrazových důchodů nebo úrazový důchod a zaopatřovací požitky invalidů podle zákona č. 164/1946 Sb. a jsou-li v každém výměru uvedena procenta invalidity, rozhoduje o výši slevy součet těchto procent, byly-li důchody přiznány z různých důvodů. Není-li tomu tak, rozhoduje nejvyšší procento. Přitom z důvodu invalidity téže osoby se uznávají nejvýš dvě vyživované osoby navíc. Při pochybnostech je nutné vyžádat si posudek posudkového lékaře.

(4) O přiznání slevy podle § 9 odst. 1 zákona rozhodne, s výjimkou případů, kdy poplatník, jeho manželka nebo nezletilé děti pobírají důchod uvedený v odstavci 1 č. 1 písm. a) (§ 16 č. 4), okresní finanční správa na základě:

1. a) rozhodnutí, jímž se přiznává příslušný důchod, a dokladu o jeho výplatě (odstavec 1 č. 1);
2. b) posudku posudkového lékaře nebo rozhodnutí, popř. posudku posudkové komise sociálního zabezpečení, a dokladů o splnění stanovených podmínek v případech uvedených v odstavci 1 č. 2.

(5) Při posuzování osob, které nepobírají invalidní nebo částečný invalidní důchod, postupuje se podle zásad platných pro posouzení invalidity a částečné invalidity pro účely sociálního zabezpečení; zejména se v posudku uvede, zda se poplatník (osoba jím vyživovaná) podle zdravotního stavu posuzuje tak, jako by pobíral částečný invalidní důchod, nebo tak, jako by pobíral invalidní důchod; uvede se též, zda jde o stav trvalý, nebo dokdy posudek platí.

(6) Slevu z důvodu poplatníkovy invalidity nebo z důvodu invalidity osoby vyživované nelze poskytnout, jestliže základ daně poplatníka nebo druhého z manželů, žijícího ve společné domácnosti s poplatníkem, druha, družky, nezletilých dětí, na jejichž invaliditu poplatník slevu uplatňuje, přesahuje v měsíci hranici 2 400 Kčs.¹³) Přesáhne-li základ daně poplatníka v měsíci hranici 2400 Kčs avšak nepřesáhne 3000 Kčs, poskytne se sleva tím způsobem, že na každou vyživovanou osobu navíc na invaliditu (§ 9 odst. 1 zákona) se od daně vypočtené bez přihlédnutí ke slevě podle § 9 zákona odečte částka 65 Kčs, a to na vyživované osoby navíc na invaliditu, jejichž počet v součtu s ostatními vyživovanými osobami přesahuje jednu vyživovanou osobu a nepřesahuje pět vyživovaných osob.

(7) Mzdy nebo části mezd, které se zdaňují odděleně od ostatní mzdy (např. odměny za vynálezy, podíly na hospodářských výsledcích, mzda vyplácená druhým plátcem, mzdy zdaňované paušální sazbou), se nesčítají s ostatní mzdou při posuzování hranice 2400 Kčs pro účely přiznání slevy podle § 9 zákona.

(8) Sleva podle § 9 odst. 1 zákona přísluší manželovi a v případě uvedeném v § 8 odst. 4 zákona manželce. Pokud nárok na tuto slevu neuplatní, může ji uplatňovat ten z manželů, na jehož invaliditu byla sleva povolena, a to i když slevu na ostatní vyživované osoby uplatňuje druhý z manželů.

(9) Sleva podle § 9 odst. 1 zákona se poskytne z důvodu invalidity i těch dětí, které se neuznávají za osoby vyživované poplatníkem jen z toho důvodu, že na ně náleží přídavky na děti nebo výchovné (§ 7 odst. 2).

(10) Sleva podle § 9 odst. 1 zákona nepřísluší poplatníkovi z důvodu invalidity dítěte, popř. manželky (rozvedené nebo nežijící s poplatníkem ve společné domácnosti), na které poplatník platí výživné [§ 7 odst. 1 písm. c)], byla-li tato sleva povolena jiné osobě.

(11) Sleva podle § 9 odst. 2 zákona přísluší vdovám jen po dobu vdovství.

§ 9

(1) Nepřesáhne-li mzda včetně odděleně zdaňovaných mezd v běžném měsíci 200 Kčs, upustí plátce podle § 11 odst. 1 zákona od srážky daně, jen předloží-li mu poplatník písemné prohlášení uvedené v § 15 odst. 4 písm. b) č. 2.

(2) Pobírá-li poplatník mzdu současně od více plátců, srazí jen jeden z nich daň s přihlédnutím k vyživovaným osobám a k případné slevě podle § 9 zákona, a to ten plátce, jemuž předloží poplatník průkaz a prohlášení podle § 15 odst. 4. Ostatní plátci srazí daň tak, jako by poplatník žádnou osobu nevyživoval, tedy s příslušným zvýšením podle § 7 zákona (se zřetelem na věk a u žen též k okolnosti, zda jsou vdané), nejméně však ve výši 10 %. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahují na případy, kdy se daň sráží ve výši paušální sazby.

§ 10

(1) Plátcem jsou organizace, jakož i občané, kteří vyplácejí poplatníkům mzdu.

(2) Plátcem jsou též subjekty se sídlem v cizině, které mají v tuzemsku k výkonu svých činností zařízení (např. kancelář, provozovnu); u stavebních a montážních činností, jen pokud jde o zařízení trvající déle než 183 kalendářních dnů.

(3) Plátce srazí daň při každé výplatě z celé dani podrobené částky. Ze záloh vyplácených během měsíčního mzdového období se daň nesráží, srazí se až z úhrnu při konečném vyúčtování.

(4) Zašle-li druhý nebo další plátce na žádost poplatníka jeho hrubou mzdu k výplatě organizaci, k níž je poplatník v pracovním poměru, zdaní ji tato organizace spolu se mzdou, kterou poplatníkovi vyplácí.

(5) Podíly na hospodářských výsledcích organizace se zdaňují při vyúčtování podílu, a to odděleně od ostatní mzdy poplatníka, sazbami daně pro měsíční mzdové období, s přihlédnutím k ustanovením o snížení a zvýšení daně podle § 7 až 9 zákona a k § 9. Ze záloh podílů na hospodářských výsledcích se srazí daň zálohově v těch případech, kdy lze předpokládat, že při vyúčtování podílu bude daň vyšší než vyplácená mzda (podíl).

§ 11

(1) Jednorázová mzda ve smyslu § 13 odst. 1 zákona je zejména náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou, roční odměny vedoucích pracovníků a zálohy na tyto odměny, jednorázové prémie, doplatky mzdy připadající na dřívější kalendářní léta, jiné druhy odměn vyplácených nepravidelně vedle běžné mzdy, pokud nejsou od daně osvobozeny nebo pokud pro ně není stanoven jiný způsob výpočtu daně.

(2) Kolísá-li mzda v jednotlivých měsících, vypočte se při zdaňování jednorázové mzdy pravděpodobná celoroční mzda tak, že se zjistí průměrná měsíční mzda až dosud v běžném roce vyplacená a vynásobí dvanácti. Ví-li však plátce v době výplaty jednorázové mzdy, že se poplatníkova mzda během roku změní, přihlédne k očekávané změně.

(3) Není-li poplatník v pracovním poměru k plátci po celý rok, nebo nebyla-li v některých měsíčních mzdových obdobích jeho mzda zdaněna (např. z důvodu daněprostého minima), rozvrhne se jednorázová mzda jen na ta mzdová období, za něž bude nebo byla vyplacená mzda zdaněna.

(4) Vyplácí-li plátce mzdu (odměnu) za minulá léta poplatníkovi, který v roce, v němž k této výplatě dojde, již k němu není v pracovním poměru, srazí daň podle roční tabulky s přihlédnutím k ustanovení § 9 odst. 2.

(5) Doplatky mzdy za mzdová období běžného kalendářního roku rozvrhnou se na jednotlivá měsíční období a takto zjištěné částky se připočtou k jednotlivým měsíčním mzdám. Za každý měsíc se vypočte z tohoto součtu daň a odečte se daň již sražená; zbytek daně se pak srazí při výplatě doplatku. Doplatky mzdy připadající na dřívější kalendářní léta se zdaní jako jednorázová mzda (odstavec 1 až 4).

(6) Plátce upustí od způsobu zdanění podle předchozích odstavců a zdaní jednorázovou mzdu nebo doplatky mzdy v měsíci výplaty, je-li to pro poplatníka výhodnější.

(7) Přepočet daně podle § 13 odst. 3 zákona - tzv. zúčtování - provede plátce, jen požádá-li o to poplatník (ústně nebo písemně) nebo výbor odborové organizace za všechny poplatníky, a to nejpozději při vyúčtování mzdy za prosinec. Zmeškanou lhůtu může prominout okresní finanční správa příslušná podle sídla plátcovy pokladny (§ 12 odst. 2).

(8) Byl-li poplatník k plátci v pracovním poměru po celý rok, pobíral-li zdaněnou mzdu za všechna mzdová období, a nezměnily-li se okolnosti rozhodné pro zvýšení a snížení daně, stanoví plátce při zúčtování daň na celoroční příjem pomocí roční tabulky. Nejsou-li uvedené předpoklady splněny, stanoví plátce daň na průměrnou měsíční mzdu podle měsíční tabulky (odstavec 11).

(9) Nastoupil-li poplatník do pracovního poměru k plátci během roku, provede plátce zúčtování jen za měsíce, za které od něho pobíral zdaněnou mzdu. Za dobu, kdy poplatník pobíral v témže roce zdaněnou mzdu od jiného plátce, může plátce provést zúčtování jen na základě potvrzení předchozího plátce o tom, kolik činila v jednotlivých měsících vyplacená mzda a sražená daň a podle kterého sloupce tabulek daně byla daň srážena. Rozvázal-li poplatník před koncem roku pracovní poměr, provede plátce zúčtování rovněž jen za měsíce, za které od něho pobíral poplatník zdaněnou mzdu, a to za předpokladu, že poplatník v témže roce nevstoupil do nového pracovního poměru.

(10) Provádí-li plátce zúčtování u poplatníků, kteří sice k němu byli po celý rok v pracovním poměru, ale nepobírali ve všech mzdových obdobích mzdu (např. pro nemoc, mateřskou dovolenou nebo neplacenou dovolenou), nebo jim mzda nebyla zdaněna (např. z důvodu daněprostého minima), přihlíží jen k těm mzdovým obdobím, za něž byla mzda zdaněna.

(11) V případech uvedených v odstavci 8 druhé větě a v odstavcích 9 a 10 provede plátce zúčtování tak, že úhrn mezd během roku vyplacených dělí počtem měsíčních mzdových období, za která byla mzda zdaněna. Na takto vypočtenou mzdu stanoví pro každé měsíční mzdové období daň podle okolností rozhodných pro zvýšení a snížení daně na začátku období. Součet takto vypočtených daňových částek tvoří celkovou daňovou povinnost, kterou plátce porovná se sraženou daní.

(12) Pobíral-li poplatník, jemuž byla povolena sleva podle § 9 zákona, v některých měsících mzdu přesahující 2400 Kčs, takže v těchto měsících nebylo k uvedené slevě přihlédnuto, poskytne se při zúčtování sleva i za tyto měsíce, jestliže průměrná měsíční mzda za zúčtovanou dobu nepřesáhne 2400 Kčs.

(13) Při zúčtování daně se nepřihlíží k odděleně zdaňovaným mzdám a ke mzdám, z nichž se daň sráží ve výši paušální sazby.

(14) Podle odstavců 7 až 13 provede plátce zúčtování daně též u poplatníků, kteří jsou k němu v poměru podobném poměru pracovnímu (§ 2 odst. 3).

(15) Zúčtování lze provést jen ve prospěch poplatníka. Vyplynula-li by ze zúčtování vyšší daň, než jaká byla správně sražena, nelze zúčtování provést. Plátce odvede při nejbližším odvodu daně méně o částku, kterou poplatníkům v důsledku zúčtování vrátí a vyznačí ji na hlášení o dani ze mzdy [§ 14 odst. 6 písm. c)]. Zúčtování daně nutno provést do konce února po uplynutí každého roku. Tuto lhůtu může prodloužit okresní finanční správa příslušná podle sídla plátcovy pokladny (§ 12 odst. 2).

§ 12

(1) Daň, kterou plátce nesrazil, předepíše okresní finanční správa příslušná podle sídla plátcovy pokladny v platebním výměru úhrnnou částkou plátci bez ohledu na to, zda plátce nesprávnou srážku daně zavinil či nikoli.¹⁴)

(2) Sídlem plátcovy pokladny se rozumí místo, ve kterém se provádí výpočet mzdy a v němž plátce sestavuje a vede mzdové listy. U subjektů se sídlem v cizině (§ 10 odst. 2) je sídlem plátcovy pokladny sídlo zařízení k výkonu jejich činností v tuzemsku.

(3) Poplatníkům pobírajícím mzdu plynoucí z ciziny, tj. od jiných plátců, než jsou uvedeni v § 10 odst. 1 a 2, jakož i poplatníkům, jimž plyne mzda od cizích zastupitelských úřadů v tuzemsku, vyměří daň na podkladě přiznání okresní finanční správa, v jejímž obvodu měli bydliště k 31. prosinci roku, za který se daň vyměřuje.

(4) Zjistí-li se, že bylo poplatníkovi na dani sraženo více, než mělo být, vrátí se mu přeplatek, pokud neuplynuly tři roky od konce měsíčního mzdového období, v němž došlo k výplatě mzdy, z níž byla daň nesprávně sražena.

(5) Přeplatek na dani vrátí poplatníkovi plátce. O vrácený přeplatek daně odvede plátce při nejbližším odvodu daně méně a vyznačí toto vrácení na mzdových listech nebo seznamech je nahrazujících (§ 14 odst. 3) a ve výplatních listinách a jejich rekapitulacích.