Zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů

§ 18

Účast při úkonech, dílčích řízeních nebo jiných postupech správce daně

(1) Kontaktní místo může dožádat kontaktní místo jiného státu, aby v souladu s podmínkami stanovenými jejich vzájemnou dohodou mohl správce daně za účelem provádění mezinárodní spolupráce

1. a) být přítomen při úkonech, dílčích řízeních nebo jiných postupech orgánu jiného státu,
2. b) klást otázky osobám zúčastněným na správě daní v jiném státě,
3. c) nahlížet do spisů orgánu jiného státu, nebo
4. d) pořizovat kopie písemností, k nimž má orgán jiného státu přístup.

(2) Na základě žádosti kontaktního místa jiného státu dohodne kontaktní místo podmínky, za nichž lze umožnit příslušnému orgánu jiného státu spolupráci v rozsahu obdobném jako v odstavci 1. V tomto rozsahu má úřední osoba orgánu jiného státu postavení úřední osoby správce daně.

(3) Úřední osoba podle odstavce 1 nebo 2 se prokazuje pověřením, které obsahuje

1. a) jméno úřední osoby,
2. b) služební nebo jiné obdobné označení úřední osoby,
3. c) organizační útvar orgánu, ve kterém je úřední osoba zařazena, popřípadě její jiné pracovní zařazení,
4. d) rozsah pověření a
5. e) identifikaci správce daně nebo orgánu jiného státu, který pověření vydal.

§ 19

Souběžné daňové kontroly

(1) Kontaktní místo se může s kontaktním místem jiného státu dohodnout, že koordinovaně provedou každý na svém území souběžnou daňovou kontrolu týkající se jednoho nebo více daňových subjektů, na splnění jejichž daňových povinností mají společný nebo doplňující se zájem.

(2) V návrhu souběžné daňové kontroly podle odstavce 1 se stanoví daňové subjekty, u kterých bude provedena souběžná daňová kontrola, důvody tohoto stanovení a doba provedení souběžné daňové kontroly.

(3) Kontaktní místo vyjádří souhlas s navrhovanou souběžnou daňovou kontrolou nebo v případě jejího odmítnutí sdělí kontaktnímu orgánu jiného státu důvody tohoto odmítnutí.

(4) Kontaktní místo pověří úřední osobu dohledem nad provedením souběžné daňové kontroly v České republice a zajištěním její koordinace se souběžnou daňovou kontrolou v jiném státě.

§ 20

Doručování

(1) Kontaktní místo může dožádat kontaktní místo jiného státu o doručení rozhodnutí nebo jiné písemnosti týkající se daní. Toto doručení se považuje za doručení podle daňového řádu.

(2) V žádosti podle odstavce 1 uvede kontaktní místo předmět rozhodnutí nebo jiné písemnosti, jméno a místo pobytu, obchodní firmu nebo název a sídlo adresáta, další informace potřebné k jeho identifikaci a případné další údaje potřebné k účinnosti doručení.

(3) Na žádost kontaktního místa jiného státu o doručení rozhodnutí nebo jiné písemnosti týkající se daní zajistí kontaktní místo jejich doručení. Rozhodnutí nebo jiné písemnosti týkající se daní nejsou neplatné nebo jejich doručení adresátovi není neúčinné pouze z toho důvodu, že mu byly doručeny v jazyce, kterému nerozumí.

(4) Kontaktní místo bezodkladně informuje dožadující kontaktní místo jiného státu o veškerých skutečnostech souvisejících s doručením, zejména o dni doručení písemnosti.

(5) O doručení nelze dožádat, pokud nebyly vyčerpány možnosti doručení podle vnitrostátních předpisů s výjimkou případů, kdy by takové doručení způsobilo nepřiměřené obtíže.

(6) Orgánu veřejné moci nepřísluší posouzení zákonnosti nebo správnosti

1. a) doručení učiněného kontaktním místem jiného státu, nebo
2. b) písemnosti doručované na základě žádosti kontaktního místa jiného státu.

§ 21

(1) Kontaktní místo může odmítnout poskytnutí mezinárodní spolupráce, která by porušila ochranu obchodního tajemství nebo zákonem uloženou nebo zákonem uznanou povinnost mlčenlivosti, anebo pokud by poskytnutí informací mohlo ohrozit veřejný pořádek nebo bezpečnost České republiky.

(2) Důvodem k odmítnutí poskytnutí mezinárodní spolupráce podle odstavce 1 nemůže být pouze skutečnost, že požadované informace

1. a) má výhradně k dispozici banka, včetně zahraniční banky, nebo jiná finanční instituce,
2. b) má výhradně k dispozici osoba jednající jménem nebo na účet osoby, které se poskytnutí informací týká, nebo
3. c) se týkají vlastnických podílů.

§ 22

Použití přijatých informací

(1) Informace, které byly poskytnuty kontaktnímu místu v rámci mezinárodní spolupráce, lze použít pro zjištění, stanovení nebo zabezpečení úhrady

1. a) daní,
2. b) finančních pohledávek vymezených pro účely mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, nebo
3. c) pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na veřejné zdravotní pojištění.

(2) Informace, které byly poskytnuty kontaktnímu místu v rámci mezinárodní spolupráce, mohou být použity ve správním řízení, soudním řízení, nebo v souvislosti s trestním řízením, pokud se týkají porušení daňových předpisů, aniž jsou dotčeny právní předpisy upravující trestní řízení.

(3) Kontaktní místo udělí na žádost kontaktního místa jiného státu souhlas s užitím poskytnutých informací a písemností i k jinému účelu než uvedenému v odstavci 1 nebo 2, pokud mohou být informace použity k obdobnému účelu v souladu s právními předpisy České republiky.

(4) Informace a písemnosti přijaté v rámci mezinárodní spolupráce mohou být kontaktním místem nebo jiným orgánem veřejné moci, který může využívat obdobné informace v souladu s právními předpisy České republiky, použity k jinému účelu než uvedenému v odstavci 1 nebo 2 pouze se souhlasem kontaktního místa jiného státu, které informace poskytlo.

(5) Informace a písemnosti, které byly poskytnuty kontaktnímu místu v rámci mezinárodní spolupráce, lze uplatnit jako důkazní prostředek v daňovém řízení stejně jako obdobné informace a písemnosti získané při správě daní v České republice.

§ 23

Předání informací mezi členskými státy

(1) Pokud kontaktní místo předpokládá, že informace, které získalo od kontaktního místa jiného členského státu, mohou mít význam pro účely podle § 22 odst. 1 nebo 2 v dalším členském státě, uvědomí kontaktní místo jiného členského státu, které informace poskytlo, o svém záměru předat tyto informace kontaktnímu místu dalšího členského státu.

(2) Vyjádří-li kontaktní místo jiného členského státu, které informace poskytlo, nesouhlas s jejich předáním do deseti pracovních dnů ode dne, kdy obdrželo sdělení kontaktního místa o záměru informace předat, kontaktní místo tyto informace nepředá.

(3) Nevyjádří-li kontaktní místo jiného členského státu, které informace poskytlo, svůj nesouhlas s jejich dalším předáním ve lhůtě podle odstavce 2 a pokud je předání informací v souladu s podmínkami pro poskytnutí informací podle tohoto zákona, může kontaktní místo informace předat kontaktnímu místu dalšího členského státu.

(4) Podle odstavců 1 až 3 postupuje kontaktní místo obdobně, pokud poskytlo kontaktnímu místu jiného členského státu informace, které mají být předány dalšímu členskému státu.

(5) Kontaktní místo může, pokud je to v souladu s právními předpisy České republiky, udělit souhlas s tím, aby byly informace jím poskytnuté a předané kontaktním místem jiného členského státu za podmínek stanovených v odstavci 1 použity dalším členským státem k jinému účelu podle § 22 odst. 3.

§ 24

Předání informací se smluvními a dalšími státy

(1) Pokud kontaktní místo předpokládá, že informace, které získalo od kontaktního místa jiného členského státu, mohou mít význam pro účely podle § 22 odst. 1 nebo 2 pro kontaktní místo smluvního státu, uvědomí kontaktní místo jiného členského státu, které informace poskytlo, o svém záměru předat tyto informace kontaktnímu místu smluvního státu. Kontaktní místo tyto informace předá kontaktnímu místu smluvního státu pouze tehdy, pokud

1. a) kontaktní místo jiného členského státu, které informace poskytlo, souhlasilo s jejich předáním a
2. b) stát, jemuž mají být tyto informace předány, se zavázal k poskytování mezinárodní spolupráce pro účely správního nebo soudního řízení týkajícího se porušování daňových předpisů včetně trestního řízení.

(2) Pokud kontaktní místo předpokládá, že informace, které získalo od smluvního státu, mohou mít význam pro účely podle § 22 odst. 1 nebo 2 pro kontaktní místo jiného členského státu, může je předat kontaktnímu místu jiného členského státu, pokud to příslušná mezinárodní smlouva a právní předpisy České republiky umožňují.

(3) Pokud kontaktní místo předpokládá, že informace, které získalo od smluvního státu nebo od státu, který informace poskytl na základě svých vnitrostátních předpisů, mohou mít význam pro účely podle § 22 odst. 1 nebo 2 pro kontaktní místo dalšího smluvního státu, může kontaktní místo předat tyto informace kontaktnímu místu dalšího smluvního státu, pokud to příslušná mezinárodní smlouva a právní předpisy České republiky umožňují.

(4) Podle odstavců 1 až 3 postupuje kontaktní místo obdobně, pokud poskytlo kontaktnímu místu smluvního státu informace, které mají být předány dalšímu smluvnímu státu.

§ 25

Standardní formuláře a jejich elektronická forma

(1) Pro účely komunikace s jiným členským státem při provádění mezinárodní spolupráce se použije standardní formulář, jehož náležitosti jsou stanoveny přímo použitelným předpisem Evropské unie; k formuláři mohou být připojeny i jiné písemnosti.

(2) Kontaktní místo uvede ve standardním formuláři alespoň

1. a) jméno a místo pobytu, obchodní firmu nebo název a sídlo, eventuálně další údaje potřebné k identifikaci daňového subjektu a
2. b) účel, k němuž jsou informace požadovány.

(3) Pokud je kontaktnímu místu známa osoba, u níž předpokládá, že má požadované informace k dispozici, uvede ve standardním formuláři její jméno a místo pobytu, obchodní firmu nebo název a sídlo. Kontaktní místo může uvést další údaje, které mohou usnadnit kontaktnímu místu jiného státu získání požadovaných informací.

(4) Pro účely automatické výměny informací se použije datový formát stanovený Evropskou komisí.

(5) Kontaktní místo pro účely komunikace ve vztahu ke smluvním státům zpravidla použije standardní formulář podle odstavce 1 a v žádosti o mezinárodní spolupráci uvede alespoň náležitosti podle odstavce 2.

(6) Pro účely automatické výměny informací se smluvními státy se použije datový formát podle odstavce 4; pokud to není možné, použije se formát stanovený vzájemnou dohodou orgánů smluvních států, zejména doporučený formát Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj.

§ 26

Ukončení mezinárodní spolupráce

Odpadne-li důvod žádosti o provedení mezinárodní spolupráce, oznámí dožadující kontaktní místo tuto skutečnost bezodkladně kontaktnímu místu jiného státu.

§ 27

Způsob komunikace

(1) Informace v rámci mezinárodní spolupráce jsou poskytovány zpravidla prostřednictvím společné komunikační sítě.

(2) Ústřední kontaktní orgán odpovídá za to, že mezinárodní spolupráce ze strany orgánů České republiky bude zpravidla prováděna prostřednictvím společné komunikační sítě.

§ 28

Jazyk komunikace

(1) Žádost o poskytnutí mezinárodní spolupráce a k ní připojené písemnosti se vyhotovují v jazyce, na němž se kontaktní místo a kontaktní místo jiného státu dohodnou.

(2) Kontaktní místo může, avšak pouze ve zvlášť odůvodněných případech, požádat kontaktní místo jiného státu o překlad žádosti o poskytnutí mezinárodní spolupráce a k ní připojených písemností do českého jazyka.

(3) Kontaktní místo poskytne, avšak pouze ve zvlášť odůvodněných případech, kontaktnímu místu jiného státu překlad své žádosti o poskytnutí mezinárodní spolupráce nebo k ní připojených písemností do úředního jazyka tohoto jiného státu.

§ 29

Širší spolupráce

(1) Ministerstvo může dojednat širší mezinárodní spolupráci s jiným státem, pokud to umožňuje příslušný předpis Evropské unie upravující správní spolupráci v oblasti daní¹) nebo mezinárodní smlouva. Způsob provádění širší mezinárodní spolupráce dojedná ústřední kontaktní orgán s kontaktním místem jiného státu.

(2) Pokud kontaktní místo poskytuje smluvnímu státu mezinárodní spolupráci širší, než jakou poskytuje jinému členskému státu, nesmí odmítnout poskytnutí takové širší spolupráce tomuto jinému členskému státu, pokud o ni požádá.

§ 30

Přístup k informacím při správě společné komunikační sítě a centrálního rejstříku

V rozsahu nezbytném pro správu společné komunikační sítě a bezpečného centrálního rejstříku členských států pro správní spolupráci v oblasti daní mají osoby pověřené orgánem Evropské komise pro schvalování z hlediska bezpečnosti přístup k informacím, které jsou předmětem provádění mezinárodní spolupráce.

§ 31

Hodnocení provádění mezinárodní spolupráce

(1) Ministerstvo a ústřední kontaktní orgán spolu s Evropskou komisí vyhodnocují provádění mezinárodní spolupráce a spolupracují na jejím dalším rozvoji.

(2) Ústřední kontaktní orgán sdělí Evropské komisi a ministerstvu informace nezbytné pro vyhodnocení účinnosti provádění mezinárodní spolupráce v boji proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem.

(3) Ústřední kontaktní orgán předá Evropské komisi a ministerstvu roční vyhodnocení účinnosti automatické výměny informací.

(4) Zprávy a dokumenty zpracované Evropskou komisí na základě informací podle odstavců 2 a 3 lze použít pouze pro analytické účely a nesmějí být bez výslovného souhlasu Evropské komise zveřejněny ani zpřístupněny žádné další osobě nebo orgánu, který není správcem daně.

§ 32

Přechodná ustanovení

§ 33

Zrušovací ustanovení

Zrušuje se:

1. 1. Zákon č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů.
2. 2. Část osmá zákona č. 438/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
3. 3. Zákon č. 691/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 438/2003 Sb.
4. 4. Zákon č. 286/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.
5. 5. Část osmdesátá zákona č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu.