Zákon o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů

§ 20

Vývoz

(1) Ke každému jednotlivému vývozu návykových látek, přípravků, prekursorů a pomocných látek je třeba povolení Ministerstva zdravotnictví (dále jen „vývozní povolení“). Toto povolení nenahrazuje povolení k vývozu podle zvláštních předpisů.⁸)

(2) Vývozní povolení se nevyžaduje

1. a) k vývozu hromadně vyráběných léčivých přípravků obsahujících návykové látky uvedené v příloze č. 2, 6 nebo 7 tohoto zákona, pokud jsou vyváženy lékařem za účelem poskytnutí první pomoci nebo veterinárním lékařem za účelem poskytnutí neodkladné veterinární péče při přepravě zvířat nebo fyzickou osobou pro vlastní potřebu v množství a druhu odpovídajícím délce cesty a zdravotnímu stavu podle stanovené diagnózy,
2. b) k vývozu přípravků uvedených v příloze č. 8 tohoto zákona, pokud je vývoz uskutečňován osobou, které bylo vydáno povolení k zacházení s přípravky uvedenými v příloze č. 8 tohoto zákona,
3. c) k vývozu omezeného množství přípravků obsahujících návykové látky uvedené v příloze č. 2, 5, 6, nebo 7 tohoto zákona v dopravních prostředcích určených k mezinárodní dopravě za účelem poskytnutí první pomoci nebo pomoci v naléhavých případech,
4. d) k vývozu hromadně vyráběných léčivých přípravků obsahujících návykové látky uvedené v příloze č. 1, 2, 5, 6 nebo 7 tohoto zákona, pokud jsou vyváženy pro potřeby zdravotnické a veterinární služby jednotek Armády České republiky působících v zahraničí,
5. e) k vývozu konopí pro výrobu vláken a semen a pro pokusnictví.

(3) Ministerstvo zdravotnictví je oprávněno stanovit vyhláškou případy, kdy se nevyžaduje vývozní povolení k vývozu pomocných látek, jestliže vývoz pomocných látek bez vývozního povolení umožňuje mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nebo jestliže vyžadování vývozního povolení není doporučeno mezinárodní vládní organizací, zabývající se bojem proti nezákonné výrobě návykových látek a nezákonnému obchodu s nimi.

(4) Vývozní povolení může být vydáno jedině po předložení dovozního povolení vydaného státem, kam má být uskutečněn vývoz, nebo souhlasu příslušného státního orgánu státu, kam má být uskutečněn vývoz, pokud tento stát nevyžaduje dovozní povolení.

(5) Jeden stejnopis vývozního povolení zašle Ministerstvo zdravotnictví příslušnému orgánu státu, do kterého se vývoz uskutečňuje.

(6) Jeden stejnopis vývozního povolení musí být předán celnímu úřadu, který rozhoduje o propuštění zboží v zásilce. Tento celní úřad v něm vyznačí údaje o zboží v zásilce. Pohraniční celní úřad ve stejnopisu vývozního povolení vyznačí datum a čas vývozu zboží v zásilce do zahraničí a zašle jej Ministerstvu zdravotnictví.

§ 21

Dovoz

(1) Ke každému jednotlivému dovozu návykových látek, přípravků a prekursorů je třeba povolení Ministerstva zdravotnictví (dále jen „dovozní povolení“). Toto povolení nenahrazuje povolení k dovozu podle zvláštních předpisů.⁸)

(2) Dovozní povolení se nevyžaduje

1. a) k dovozu hromadně vyráběných léčivých přípravků obsahujících návykové látky uvedené v příloze č. 2, 6 nebo 7 tohoto zákona, pokud jsou dováženy lékařem za účelem poskytnutí první pomoci nebo veterinárním lékařem za účelem poskytnutí neodkladné veterinární péče při přepravě zvířat nebo fyzickou osobou pro svoji potřebu v množství a druhu odpovídajícím délce cesty a zdravotnímu stavu podle stanovené diagnózy,
2. b) k dovozu přípravků uvedených v příloze č. 8 tohoto zákona, pokud je dovoz uskutečňován osobou, které bylo vydáno povolení k zacházení s přípravky uvedenými v příloze č. 8 tohoto zákona,
3. c) k dovozu omezeného množství přípravků obsahujících návykové látky uvedené v příloze č. 2, 5, 6 nebo 7 tohoto zákona v prostředcích mezinárodní dopravy za účelem poskytnutí první pomoci nebo pomoci v naléhavých případech,
4. d) k dovozu konopí pro výrobu vláken a semen a pro pokusnictví.

(3) Jeden stejnopis dovozního povolení musí být předán pohraničnímu celnímu úřadu, který rozhoduje o propuštění zboží v zásilce do režimu tranzitu. Tento celní úřad v něm vyznačí datum a čas dovozu zboží v zásilce. Celní úřad, který rozhoduje o propuštění zboží v zásilce, vyznačí na stejnopisu dovozního povolení údaje o zboží v zásilce a datum propuštění a zašle jej Ministerstvu zdravotnictví.

(4) Po uskutečnění dovozu vrátí Ministerstvo zdravotnictví vývozní povolení státu, který jej vydal, s poznámkou o skutečně dovezeném množství návykových látek, přípravků, prekursorů nebo pomocných látek.

§ 22

Společná ustanovení o vývozu a dovozu

(1) Na vydání vývozního povolení nebo dovozního povolení není právní nárok. Vývozní povolení nebo dovozní povolení je nepřevoditelné a nepřechází na právního nástupce.

(2) Žádost o vývozní povolení nebo o dovozní povolení se podává na formuláři vydaném Ministerstvem zdravotnictví.

(3) Dovozní povolení se vydává na dobu 6 měsíců. Dobu platnosti vývozního povolení stanoví Ministerstvo zdravotnictví s přihlédnutím k době platnosti dovozního povolení státu, na jehož území má být vývoz uskutečněn. Pokud se vývoz nebo dovoz v této době neuskuteční, je osoba, které bylo vydáno vývozní povolení nebo dovozní povolení, povinna to bezodkladně písemně oznámit Ministerstvu zdravotnictví a vrátit Ministerstvu zdravotnictví všechny stejnopisy vývozního povolení nebo dovozního povolení, které má k dispozici. Ministerstvo zdravotnictví vrátí vývozní povolení státu, který jej vydal, s poznámkou, že dovoz se neuskutečnil, nebo oznámí neuskutečnění vývozu státu, na jehož území byl vývoz povolen Ministerstvem zdravotnictví.

(4) Bez ohledu na to, zda se jedná o vývoz nebo dovoz, musí být zásilka vždy doprovázena vývozním povolením, ledaže podle právního řádu státu původu zásilky se vývozní povolení nevyžaduje nebo je stanoven jiný úřední postup. Při nesplnění této povinnosti se provede zajištění⁹) nebo odnětí¹⁰) zásilky.

(5) Ministerstvo zdravotnictví může rozhodnout o odnětí vývozního povolení nebo dovozního povolení, pokud je důvodné podezření, že došlo k porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona či z rozhodnutí vydaného na jeho základě nebo že se jedná o nedovolený obchod podle mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána.

§ 23

Tranzitní operace

(1) Tranzitní operace nesmí být prováděna bez předložení vývozního povolení a zásilka musí být vždy doprovázena vývozním povolením, ledaže podle právního řádu státu původu zásilky se vývozní povolení nevyžaduje nebo je stanoven jiný úřední postup. Při nesplnění této povinnosti se provede zajištění⁹) nebo odnětí¹⁰) zásilky.

(2) Zásilka nesmí být během dopravy vyložena z dopravního prostředku.

(3) Povinnost uvedená v odstavci 2 nemusí být plněna při tranzitní operaci uskutečňované letecky, pokud letadlo nepřistane na území České republiky.

§ 24

Pěstování konopí a koky

Zakazuje se

1. a) pěstovat druhy a odrůdy rostliny konopí (rod Cannabis), které mohou obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů,
2. b) pěstovat rostliny rodu Erythroxylon (keř koka).

§ 25

Vývoz a dovoz makoviny

(1) K vývozu nebo dovozu makoviny se vyžaduje povolení k vývozu makoviny nebo povolení k dovozu makoviny.

(2) Povolení k vývozu makoviny a povolení k dovozu makoviny vydává Ministerstvo zdravotnictví, které je rovněž oprávněno vydané povolení odejmout, pokud je důvodné podezření, že došlo k porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona či z rozhodnutí vydaného na jeho základě nebo že se jedná o nedovolený obchod podle mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Povolení k vývozu makoviny lze vydat na dobu v něm určenou pro více vývozů. Jinak se při vydávání a odnětí povolení k vývozu makoviny a povolení k dovozu makoviny použijí ustanovení hlavy čtvrté.

§ 26

Ohlašovací povinnost na základě povolení k zacházení

(1) Osoby, které jsou oprávněny zacházet s návykovými látkami, přípravky a prekursory na základě povolení k zacházení, jsou povinny předávat Ministerstvu zdravotnictví

1. a) do konce února za uplynulý kalendářní rok roční hlášení o výrobě a spotřebě návykových látek, přípravků a prekursorů, o obchodech s nimi a o stavu a pohybu jejich zásob,
2. b) do konce dubna odhad výroby a dovozu návykových látek, přípravků a prekursorů v příštím kalendářním roce,
3. c) do patnáctého dne následujícího měsíce měsíční hlášení o dovozu a vývozu návykových látek, přípravků a prekursorů za uplynulý kalendářní měsíc.

(2) Při ukončení činnosti, ke které se vyžaduje povolení k zacházení, je osoba, která tuto činnost vykonávala, povinna podat do 1 měsíce od ukončení této činnosti mimořádné hlášení v rozsahu stanoveném v odstavci 1 písm. a). Totéž platí o právním nástupci fyzické osoby - podnikatele.

§ 27

Ohlašovací povinnost osob provozujících lékárnu

Osoby provozující lékárnu jsou povinny předávat orgánu, který provedl registraci lékárny, do konce února roční hlášení za uplynulý kalendářní rok o stavu a pohybu zásob návykových látek uvedených v příloze č. 1 nebo 5 tohoto zákona, jakož i přípravků je obsahujících.

§ 28

Ohlašovací povinnost výrobců pomocných látek

Osoby zaregistrované u Ministerstva zdravotnictví jako výrobci pomocných látek (§ 16) jsou povinny předávat Ministerstvu zdravotnictví do konce února za uplynulý kalendářní rok hlášení o výrobě pomocných látek.

§ 29

Ohlašovací povinnost osob pěstujících mák a konopí

Osoby pěstující mák setý nebo konopí na celkové ploše větší než 100 metrů čtverečných jsou povinny předat místně příslušnému územnímu odboru Ministerstva zemědělství

1. a) do konce prosince rozlohu pozemků, na nichž byl pěstován mák setý nebo konopí, a množství sklizené makoviny,
2. b) do konce května odhad rozlohy pozemků, na nichž bude pěstován mák setý a konopí.

§ 30

Ohlašovací povinnost při vývozu a dovozu makoviny

Každý, kdo uskutečnil vývoz nebo dovoz makoviny, je povinen předat Ministerstvu zdravotnictví do patnáctého dne prvního měsíce kalendářního čtvrtletí čtvrtletní hlášení o vývozu nebo dovozu makoviny v uplynulém čtvrtletí.

§ 31

Forma hlášení

Hlášení se podávají na formulářích vydaných Ministerstvem zdravotnictví s výjimkou hlášení podle § 29.

§ 32

Evidence

(1) O zacházení s návykovými látkami, přípravky a prekursory, jakož i o jejich dovozu a vývozu se vede evidence. Evidenci jsou povinny vést osoby, které uskutečňují činnosti, k nimž je třeba povolení k zacházení, vývozního povolení nebo dovozního povolení, osoby, které provozují zdravotnické zařízení, osoby, které provozují zařízení sociální péče, a osoby, které poskytují veterinární péči.

(2) Podrobnosti o vedení evidence stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.

§ 33

Uchovávání dokumentace

(1) Dokumentace vztahující se k zacházení s návykovými látkami a k jejich vývozu a dovozu musí být uchovávána.

(2) Podrobnosti o způsobu a době uchovávání dokumentace stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.

§ 34

Inspektoři

(1) Kontrolu dodržování povinností vyplývajících z tohoto zákona a z rozhodnutí vydaných na jeho základě vykonávají pověření zaměstnanci Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva vnitra, okresních úřadů a ve věcech veterinární péče rovněž okresních veterinárních správ (dále jen „inspektoři“).

(2) Inspektor je při kontrolní činnosti povinen prokázat se průkazem vydaným některým z orgánů uvedených v odstavci 1.

(3) Inspektor je při výkonu kontrolní činnosti oprávněn

1. a) vstupovat na pozemky, do objektů a místností,
2. b) vyžadovat vysvětlení zjištěných skutečností a předložení listin a dokumentů,
3. c) pořizovat kopie listin a dokumentů a výpisy z nich, a nelze-li tak učinit a současně je to nutné pro provedení kontroly, odebrat listiny a dokumenty,
4. d) v rozsahu nezbytně nutném pro provedení kontroly odebírat vzorky.

(4) Požádá-li o to písemně kontrolovaná osoba, poskytne kontrolní orgán za odebrané vzorky náhradu ve výši výrobních nebo pořizovacích nákladů.

(5) Inspektor projedná s kontrolovanou osobou nedostatky zjištěné při kontrole a způsob a lhůtu jejich odstranění. O průběhu a výsledku kontroly sepíše inspektor zápis.

(6) Kontrolované osoby jsou povinny strpět kontrolu a poskytnout součinnost potřebnou k jejímu provedení.

§ 35

Kontrola při přebírání

Každý je povinen při přebírání návykových látek, přípravků a prekursorů prověřit, zda jejich množství a druh odpovídá průvodním dokumentům, a zjištěné závažné nesrovnalosti ihned oznámit Policii České republiky a Ministerstvu zdravotnictví.

§ 36

Sankce

Sankcemi jsou pokuty a propadnutí věci.

§ 37

Pokuty

(1) Fyzické osobě – podnikateli nebo právnické osobě se uloží pokuta

1. a) až do výše 100 000 Kč, pokud poruší povinnosti ve věcech evidence a dokumentace podle tohoto zákona,
2. b) až do výše 1 000 000 Kč, pokud uvede nepravdivé nebo neúplné údaje v žádosti o povolení k zacházení, v žádosti o vývozní povolení, v žádosti o dovozní povolení nebo při plnění ohlašovacích povinností podle tohoto zákona,
3. c) až do výše 10 000 000 Kč, pokud bez povolení k zacházení uskuteční činnosti, pro které se vyžaduje povolení k zacházení, nebo uskuteční vývoz bez vývozního povolení nebo dovoz bez dovozního povolení,
4. d) pokutu až do výše 500 000 Kč, pokud poruší jiné povinnosti vyplývající z tohoto zákona nebo z rozhodnutí vydaného na jeho základě, než které jsou uvedeny pod písmeny a) až c).

(2) Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu.

(3) Při rozhodování o výši pokuty se přihlédne zejména k závažnosti protiprávního jednání a k rozsahu vzniklé nebo hrozící újmy na zdraví a majetku.

§ 38

Propadnutí věci

(1) Spolu s pokutou podle § 37 se uloží propadnutí návykových látek, přípravků, prekursorů a pomocných látek a zařízení a materiálu k jejich výrobě, jestliže náleží osobě, které byla uložena pokuta, a tyto věci byly použity nebo určeny k jednání porušujícímu povinnosti vyplývající z tohoto zákona nebo z rozhodnutí vydaného na jeho základě nebo byly takovým jednáním získány nebo byly nabyty za věc získanou takovým jednáním.

(2) Vlastníkem propadlé věci se stává stát.

§ 39

Řízení o uložení pokuty

(1) Pokutu podle § 37 odst. 1 písm. a) může uložit Ministerstvo zdravotnictví, pokud se jedná o evidenci a dokumentaci činností vykonávaných na základě povolení k zacházení, v ostatních případech může pokutu uložit okresní úřad. Pokutu podle § 37 odst. 1 písm. b) může uložit okresní úřad, pokud se jedná o ohlašovací povinnost osob provozujících lékárnu, v ostatních případech může pokutu uložit Ministerstvo zdravotnictví. Pokutu podle § 37 odst. 1 písm. c) může uložit Ministerstvo zdravotnictví. Pokutu podle § 37 odst. 1 písm. d) může uložit okresní úřad.

(2) Řízení o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do 5 let od jednání, kterým byla porušena povinnost stanovená tímto zákonem nebo rozhodnutím vydaným na jeho základě, nebo do 5 let ode dne, kdy protiprávní stav naposledy trval.

(3) Uložení pokuty nebrání, pokud lze jednání, kterým byla porušena povinnost vyplývající z tohoto zákona nebo rozhodnutí vydaného na jeho základě, postihnout podle jiného právního předpisu nebo pokud za takové jednání byla již uložena sankce podle jiného právního předpisu.

(4) Řízení o uložení pokuty nelze vést proti osobě požívající imunit a výsad podle mezinárodního práva.

(5) K vymáhání pokuty je příslušný ten správní orgán, který pokutu uložil v prvním stupni.

§ 40

Zabrání věci

(1) Nebylo-li uloženo propadnutí věci uvedené v § 38 odst. 1 tohoto zákona, lze rozhodnout, že se taková věc zabírá, jestliže byla použita nebo určena k jednání porušujícímu povinnosti vyplývající z tohoto zákona nebo z rozhodnutí vydaného na jeho základě nebo byla takovým jednáním získána nebo byla nabyta za věc získanou takovým jednáním a jestliže nenáleží osobě, která porušila povinnosti stanovené tímto zákonem a rozhodnutími vydanými na jeho základě, nebo takové osobě nenáleží zcela.

(2) O zabrání věci nelze rozhodnout, jestliže

1. a) uplynulo 5 let od jednání majícího znaky porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo rozhodnutím vydaným na jeho základě či 5 let ode dne, kdy protiprávní stav naposledy trval, nebo
2. b) věc náleží osobě požívající výsad a imunit podle mezinárodního práva.

(3) Vlastníkem zabrané věci se stává stát.

§ 41

Vztah ke zvláštním právním předpisům

Ustanovení zvláštních právních předpisů týkajících se návykových látek, přípravků, prekursorů a pomocných látek zůstávají nedotčena.¹¹)

§ 42

Ve veškerých úředních a obchodních dokladech musí být používány názvy návykových látek, přípravků a prekursorů vyplývající z povolení k zacházení, z vývozního povolení nebo z dovozního povolení.

§ 43

Součinnost státních orgánů

(1) Ústřední orgány státní správy spolupracují s Ministerstvem zdravotnictví při přípravě podkladů pro mezinárodní organizace o zacházení s návykovými látkami, přípravky, prekursory a pomocnými látkami v rozsahu vyplývajícím z jejich působnosti.

(2) Okresní úřady sdělují Ministerstvu zdravotnictví do konce února za uplynulý kalendářní rok údaje o návykových látkách, přípravcích a prekursorech zneškodněných podle § 14 odst. 3.

(3) Státní ústav pro kontrolu léčiv a Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv

1. a) informují průběžně Ministerstvo zdravotnictví o
   1. 1. přijatých žádostech k registraci léčivých přípravků obsahujících návykové látky nebo prekursory,
   2. 2. porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona a rozhodnutí vydaných na jeho základě,

1. b) předávají průběžně Ministerstvu zdravotnictví stejnopisy pravomocných rozhodnutí o registraci léčivých přípravků obsahujících návykové látky nebo prekursory,
2. c) předávají Ministerstvu zdravotnictví roční hlášení podle § 26 odst. 1 písm. a).

§ 44

Použití předpisů o správním řízení

(1) V rozhodování o věcech podle tohoto zákona se použijí obecné předpisy o správním řízení,¹²) s výjimkou registrace podle § 16.

(2) Skutečnosti uvedené v žádostech o povolení k zacházení, o vývozní povolení, o dovozní povolení, o povolení k vývozu makoviny a o povolení k dovozu makoviny je žadatel povinen vhodným způsobem doložit.

(3) U rozhodnutí o odnětí povolení k zacházení, o odnětí vývozního povolení, o odnětí dovozního povolení, o odnětí povolení k vývozu makoviny a o odnětí povolení k dovozu makoviny se vylučuje odkladný účinek odvolání.

§ 45

Přechodná ustanovení