Zákon o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů

§ 36

Sankce

Sankcemi jsou pokuty a propadnutí věci.

§ 37

Pokuty

(1) Fyzické osobě – podnikateli nebo právnické osobě se uloží pokuta

1. a) až do výše 100 000 Kč, pokud poruší povinnosti ve věcech evidence a dokumentace podle tohoto zákona,
2. b) až do výše 1 000 000 Kč, pokud uvede nepravdivé nebo neúplné údaje v žádosti o povolení k zacházení, v žádosti o vývozní povolení, v žádosti o dovozní povolení nebo při plnění ohlašovacích povinností podle tohoto zákona,
3. c) až do výše 10 000 000 Kč, pokud bez povolení k zacházení uskuteční činnosti, pro které se vyžaduje povolení k zacházení, nebo uskuteční vývoz bez vývozního povolení nebo dovoz bez dovozního povolení,
4. d) pokutu až do výše 500 000 Kč, pokud poruší jiné povinnosti vyplývající z tohoto zákona nebo z rozhodnutí vydaného na jeho základě, než které jsou uvedeny pod písmeny a) až c).

(2) Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu.

(3) Při rozhodování o výši pokuty se přihlédne zejména k závažnosti protiprávního jednání a k rozsahu vzniklé nebo hrozící újmy na zdraví a majetku.

§ 38

Propadnutí věci

(1) Spolu s pokutou podle § 37 se uloží propadnutí návykových látek, přípravků, prekursorů a pomocných látek a zařízení a materiálu k jejich výrobě, jestliže náleží osobě, které byla uložena pokuta, a tyto věci byly použity nebo určeny k jednání porušujícímu povinnosti vyplývající z tohoto zákona nebo z rozhodnutí vydaného na jeho základě nebo byly takovým jednáním získány nebo byly nabyty za věc získanou takovým jednáním.

(2) Vlastníkem propadlé věci se stává stát.

§ 39

Řízení o uložení pokuty

(1) Pokutu podle § 37 odst. 1 písm. a) může uložit Ministerstvo zdravotnictví, pokud se jedná o evidenci a dokumentaci činností vykonávaných na základě povolení k zacházení, v ostatních případech může pokutu uložit okresní úřad. Pokutu podle § 37 odst. 1 písm. b) může uložit okresní úřad, pokud se jedná o ohlašovací povinnost osob provozujících lékárnu, v ostatních případech může pokutu uložit Ministerstvo zdravotnictví. Pokutu podle § 37 odst. 1 písm. c) může uložit Ministerstvo zdravotnictví. Pokutu podle § 37 odst. 1 písm. d) může uložit okresní úřad.

(2) Řízení o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do 5 let od jednání, kterým byla porušena povinnost stanovená tímto zákonem nebo rozhodnutím vydaným na jeho základě, nebo do 5 let ode dne, kdy protiprávní stav naposledy trval.

(3) Uložení pokuty nebrání, pokud lze jednání, kterým byla porušena povinnost vyplývající z tohoto zákona nebo rozhodnutí vydaného na jeho základě, postihnout podle jiného právního předpisu nebo pokud za takové jednání byla již uložena sankce podle jiného právního předpisu.

(4) Řízení o uložení pokuty nelze vést proti osobě požívající imunit a výsad podle mezinárodního práva.

(5) K vymáhání pokuty je příslušný ten správní orgán, který pokutu uložil v prvním stupni.

§ 40

Zabrání věci

(1) Nebylo-li uloženo propadnutí věci uvedené v § 38 odst. 1 tohoto zákona, lze rozhodnout, že se taková věc zabírá, jestliže byla použita nebo určena k jednání porušujícímu povinnosti vyplývající z tohoto zákona nebo z rozhodnutí vydaného na jeho základě nebo byla takovým jednáním získána nebo byla nabyta za věc získanou takovým jednáním a jestliže nenáleží osobě, která porušila povinnosti stanovené tímto zákonem a rozhodnutími vydanými na jeho základě, nebo takové osobě nenáleží zcela.

(2) O zabrání věci nelze rozhodnout, jestliže

1. a) uplynulo 5 let od jednání majícího znaky porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo rozhodnutím vydaným na jeho základě či 5 let ode dne, kdy protiprávní stav naposledy trval, nebo
2. b) věc náleží osobě požívající výsad a imunit podle mezinárodního práva.

(3) Vlastníkem zabrané věci se stává stát.

§ 41

Vztah ke zvláštním právním předpisům

Ustanovení zvláštních právních předpisů týkajících se návykových látek, přípravků, prekursorů a pomocných látek zůstávají nedotčena.¹¹)

§ 42

Ve veškerých úředních a obchodních dokladech musí být používány názvy návykových látek, přípravků a prekursorů vyplývající z povolení k zacházení, z vývozního povolení nebo z dovozního povolení.

§ 43

Součinnost státních orgánů

(1) Ústřední orgány státní správy spolupracují s Ministerstvem zdravotnictví při přípravě podkladů pro mezinárodní organizace o zacházení s návykovými látkami, přípravky, prekursory a pomocnými látkami v rozsahu vyplývajícím z jejich působnosti.

(2) Okresní úřady sdělují Ministerstvu zdravotnictví do konce února za uplynulý kalendářní rok údaje o návykových látkách, přípravcích a prekursorech zneškodněných podle § 14 odst. 3.

(3) Státní ústav pro kontrolu léčiv a Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv

1. a) informují průběžně Ministerstvo zdravotnictví o
   1. 1. přijatých žádostech k registraci léčivých přípravků obsahujících návykové látky nebo prekursory,
   2. 2. porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona a rozhodnutí vydaných na jeho základě,

1. b) předávají průběžně Ministerstvu zdravotnictví stejnopisy pravomocných rozhodnutí o registraci léčivých přípravků obsahujících návykové látky nebo prekursory,
2. c) předávají Ministerstvu zdravotnictví roční hlášení podle § 26 odst. 1 písm. a).

§ 44

Použití předpisů o správním řízení

(1) V rozhodování o věcech podle tohoto zákona se použijí obecné předpisy o správním řízení,¹²) s výjimkou registrace podle § 16.

(2) Skutečnosti uvedené v žádostech o povolení k zacházení, o vývozní povolení, o dovozní povolení, o povolení k vývozu makoviny a o povolení k dovozu makoviny je žadatel povinen vhodným způsobem doložit.

(3) U rozhodnutí o odnětí povolení k zacházení, o odnětí vývozního povolení, o odnětí dovozního povolení, o odnětí povolení k vývozu makoviny a o odnětí povolení k dovozu makoviny se vylučuje odkladný účinek odvolání.

§ 45

Přechodná ustanovení