Nařízení vlády, kterým se stanoví technické požadavky na spotřebiče plynných paliv

§ 1

(1) Tímto nařízením se v souladu s právem Evropských společenství¹) a s mezinárodní smlouvou²) stanoví technické požadavky na spotřebiče plynných paliv.

(2) Za spotřebiče plynných paliv se pro účely tohoto nařízení považují

1. a) spotřebiče, které spalují plynná paliva a jsou určeny pro přípravu pokrmů, vytápění, ohřev užitkové vody, chlazení nebo praní, a pokud se v nich užívá voda s teplotou nepřevyšující 105 ^oC, nebo určené pro svícení, dále hořáky s nuceným proudem vzduchu a zdroje tepla vybavené těmito hořáky, (dále jen „spotřebiče“),
2. b) zabezpečovací, řídicí nebo regulační zařízení a konstrukční skupiny s výjimkou hořáků s nuceným proudem vzduchu a zdroje tepla těmito hořáky vybavené, které jsou samostatně uváděny na trh a jsou určeny k zabudování do spotřebičů jako jejich součást nebo pro připojení ke spotřebičům, (dále jen „vybavení“).

(3) Za spotřebiče plynných paliv se pro účely tohoto nařízení nepovažují spotřebiče speciálně konstruované pro použití k technologickým procesům probíhajícím v průmyslových objektech.

(4) Pro účely tohoto nařízení se plynným palivem rozumí jakékoliv palivo, které je při teplotě 15 °C a tlaku 1 bar (0,1 MPa) v plynném stavu.

(5) Pro účely tohoto nařízení jsou spotřebiče plynných paliv považovány za běžně užívané, pokud jsou

1. a) instalovány a pravidelně udržovány podle návodu výrobce,
2. b) provozovány při obvyklých odchylkách jakosti plynného paliva a běžném kolísání připojovacího přetlaku plynného paliva,
3. c) používány ve shodě se zamýšleným účelem nebo způsobem, který lze rozumně předvídat.

§ 2

(1) Stanovenými výrobky podle § 12 odst. 1 zákona jsou spotřebiče a vybavení.

(2) Technické požadavky na spotřebiče a vybavení jsou uvedeny v příloze č. 1 (dále jen „základní požadavky“).

(3) Pokud jsou základní požadavky na spotřebiče a vybavení konkretizovány harmonizovanými českými technickými normami, určenými normami (§ 4a odst. 1 zákona) nebo zahraničními technickými normami přejímajícími v členských státech Evropského společenství harmonizovanou evropskou normu a vlastnosti spotřebičů nebo vybavení jsou s těmito technickými normami v souladu, má se za to, že jsou základní požadavky splněny.

§ 3

(1) U sériově vyráběných nebo dovážených spotřebičů zajistí jejich výrobce nebo dovozce posouzení shody vzorku spotřebiče autorizovanou osobou podle přílohy č. 2 bodu 1 postupem ES přezkoušení typu a dále zvolí před uvedením na trh jeden z následujících postupů:

1. a) ES prohlašování o shodě s typem podle přílohy č. 2 bodu 2,
2. b) ES prohlašování o shodě s typem (posuzování systému jakosti výroby) podle přílohy č. 2 bodu 3,
3. c) ES prohlašování o shodě s typem (zabezpečování jakosti výrobků) podle přílohy č. 2 bodu 4,
4. d) ES ověřování podle přílohy č. 2 bodu 5.

(2) V případě kusové nebo malosériové výroby nebo dovozu spotřebičů může jejich výrobce nebo dovozce zvolit, namísto výše uvedených postupů, ověřování shody každého výrobku autorizovanou osobou postupem ES ověřování celku podle přílohy č. 2 bodu 6.

(3) Po dokončení postupů uvedených v odstavcích 1 a 2 se na vyhovující spotřebiče umístí označení CE podle přílohy č. 3 k tomuto nařízení a vydá se písemné prohlášení o shodě podle § 4a.

(4) Postupy podle odstavce 1 se použijí i v případě vybavení podle § 1 odst. 2 písm. b) s výjimkou umístění označení CE. Vydá se certifikát deklarující shodu vybavení s ustanoveními tohoto nařízení, která se na něho vztahují, a udávající jeho charakteristiky a způsob, jak musí být zabudováno do spotřebiče, aby byly splněny základní požadavky, které platí pro kompletní spotřebiče. Certifikát se připojí k vybavení.

(5) Podléhají-li spotřebiče též jiným nařízením vlády, která se týkají jiných hledisek a rovněž stanovují umístění označení CE, vyjadřuje označení CE shodu též s ustanoveními těchto jiných nařízení vlády.

(6) Jestliže jedno nebo více nařízení vlády umožňují výrobci, aby si během přechodné doby zvolil, jaká opatření uplatní, pak označení CE udává shodu s ustanoveními pouze těch nařízení vlády, která výrobce použil. V takovém případě musí být v dokumentech, oznámeních a instrukcích požadovaných nařízeními vlády a doprovázejícími spotřebič uvedeny odkazy na aplikovaná nařízení vlády.

(7) Záznamy a korespondence vztahující se k postupům posouzení shody se vypracovávají v českém jazyce nebo v jazyce přijatelném pro autorizovanou osobu.

(8) Výrobce zajišťuje doklady o použitém způsobu posouzení shody (§ 13 odst. 8 zákona) zahrnující technickou dokumentaci a certifikáty vydané při posouzení shody autorizovanou osobou. V případech vyplývajících z § 13 odst. 8 zákona dovozce předkládá orgánu dozoru dokumentaci v jazyce jednoho z členských států Evropské unie, nebo v jazyce, který s orgánem dozoru dohodne.

(9) Obsah technické dokumentace, kterou výrobce nebo dovozce předkládá autorizované osobě, je uveden v příloze č. 4 k tomuto nařízení.

§ 4a

(1) U spotřebičů, které splňují požadavky tohoto nařízení, se namísto vydání prohlášení o shodě umisťuje na spotřebič označení CE podle přílohy č. 3 k tomuto nařízení, jehož podmínkou je vypracování písemného prohlášení o shodě podle bodů 2.1, 3.1, 4.1, 5.2 a 6.1 přílohy č. 2 k tomuto nařízení.

(2) Označení CE musí být připevněno zřetelně a viditelně na každém spotřebiči nebo pokud to není možné, na štítku neoddělitelně připevněném na spotřebiči.

§ 5

(1) Spotřebiče a vybavení, které budou uváděny na trh po nabytí účinnosti tohoto nařízení do 30. června 1998, mohou splňovat jen technické požadavky uplatňované podle právních předpisů platných před nabytím účinnosti tohoto nařízení.

(2) U spotřebičů a vybavení, které budou uvedeny na trh po nabytí účinnosti tohoto nařízení do 30. června 1998, může výrobce nebo dovozce zajistit posouzení shody pouze podle přílohy č. 2 bodu 1 nebo 2.

(3) U spotřebičů a vybavení, které budou uvedeny na trh v období od nabytí účinnosti tohoto nařízení do 31. prosince 1997, může jejich výrobce nebo dovozce pořídit technickou dokumentaci uvedenou v příloze č. 3 bodu 1 písm. d) dodatečně, nejpozději do 31. prosince 1997.

§ 6