Platné znění

Nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci

vyhlášené znění

Příloha č. 3

k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Přípustné expoziční limity pro prach

  1. 1. Přípustné expoziční limity prachu PEL jsou časově vážené průměry koncentrací za pracovní směnu. Přípustný expoziční limit pro celkovou koncentraci (vdechovatelnou frakci) prachu se označuje PELc, pro respirabilní frakci prachu PELr. Vdechovatelnou frakcí prachu se rozumí soubor částic polétavého prachu, které mohou být vdechnuty nosem nebo ústy. Respirabilní frakcí se rozumí hmotnostní frakce vdechnutých částic, které pronikají do té části dýchacích cest, kde není řasinkový epitel, a do plicních sklípků. Za respirabilní vlákno se považuje částice, která vyhovuje současně všem následujícím podmínkám:
    1. tloušťka vlákna < 3 µm
    2. délka vlákna > 5 µm
    3. poměr délka: tloušťka > 3
  1. 2. Hodnoty přípustného expozičního limitu prachu v pracovním ovzduší jsou uvedeny v tabulkách č. 1 až 5.
    1. Přípustné expoziční limity směsí prachů (PELs) s různým PEL se stanoví výpočtem z PEL jednotlivých prachů podle vzorce:

      1. kde:
        1. PELs = PEL směsi látek 1 až n
        2. PEL1 až PELn = PEL látek 1 až n
        3. % x1 až % xn = hmotnostní podíl látek 1 až n v procentech

    Pokud nelze hmotnostní podíl jednotlivých složek v polétavém prachu spolehlivě určit, stanoví se PEL podle hodnoty platné pro složku s nejnižším PEL.

    1. Příklady:
      1. a) Směs obsahuje 80 hmotnostních % vláken bavlněných (PELc = 2 mg.m-3) a 20 % vláken textilních synt.(PELc = 4 mg.m-3).

        1. V případě, že nelze hmotnostní podíl jednotlivých složek v poletavém prachu spolehlivě určit, stanoví se PELs podle hodnoty platné pro látku s nejnižší PEL.
      1. b) Směs obsahuje vlnu (PELc = 6 mg.m-3), syntetická vlákna textilní (PELc = 4 mg.m-3) a půdní prach (PELc = 10 mg.m-3). Podíl jednotlivých složek nelze stanovit.

        PELs = 4 mg.m-3 hodnota platná pro látku s nejnižším PELc.

  1. 3. Pokud je v prachu obsažena fibrogenní složka musí se stanovit vždy jeho respirabilní frakce a koncentrace fibrogenní složky.

    Jestliže respirabilní frakce obsahuje více než 1% fibrogenní složky nesmí její PELr překračovat hodnoty uvedené v tabulce č. 1.

    Za dodržení PEL se pokládá stav, kdy jsou dodrženy jak PELr pro fibrogenní složku, tak i PELc pro daný druh prachu.

  1. 4. Pokud prach obsahuje méně než 1% krystalického SiO2 a neobsahuje azbest považuje se za prach s převážně nespecifickým účinkem. Pro takový prach s převážně nespecifickým účinkem platí PELc 10 mg.m-3.
  2. 5. PEL nepřihlíží k možným senzibilizujícím účinkům a případnému obsahu mikroorganismů v prachu.

    Tabulka č. 1 - Prachy s převážně fibrogenním účinkem1)

    Příloha č. 3 Přípustné expoziční limity pro prach Tabulka č. 1 - Prachy s převážně fibrogenním účinkem1)
    Látka PELr (mg.m-3)
    respirabilní frakce (Fr)     		PELc (mg.m-3)
    celková koncentrace
    Fr = 100 %2)
    křemen 0,1 -
    kristobalit 0,1 -
    tridymit 0,1 -
    gama-oxid hlinitý 0,1 -
    Fr ≤ 5 % Fr > 5 %
    dinas 2,0 10:Fr10
    grafit 2,0 10:Fr10
    prach černouhelných dolů4)2,0 10:Fr10
    koks 2,0 10:Fr10
    slída 2,0 10:Fr10
    talek3)2,0 10:Fr10
    ostatní křemičitany (s výjimkou azbestu) 2,0 10:Fr10
    šamot 2,0 10:Fr10
    horninové prachy 2,0 10:Fr10
    slévárenský prach 2,0 10:Fr10
  3. Vysvětlivky:
  4. 1) Za fibrogenní se považuje prach, který obsahuje více než 1% fibrogenní složky a v pokusu na zvířeti vykazuje zřetelnou fibrogenní reakci plicní tkáně.
  5. 2) Fr = obsah fibrogenní složky v respirabilní frakci v procentech.

    Fibrogenní složka – křemen, kristobalit, tridymit, gama-oxid hlinitý.

  6. 3) Za přítomnosti vláken respirabilních rozměrů v prachu musí být dodržen PEL pro azbest.
  7. 4) Při stanovení nižšího přípustného expozičního limitu se postupuje podle zvláštního právního předpisu.13)

    8. Tabulka č. 2 - Prachy s možným fibrogenním účinkem

    Příloha č. 3 Přípustné expoziční limity pro prach Tabulka č. 1 - Prachy s převážně fibrogenním účinkem1) Tabulka č. 2 - Prachy s možným fibrogenním účinkem
    Látka PELc (mg.m-3)
    amorfní SiO24,0
    svářečské dýmy1)5,0
    bentonit 6,0
  8. Vysvětlivka:
  9. 1) Platí pro pevné částice. Složení svářečských dýmů závisí na řadě činitelů zejména na svařovaném materiálu, materiálu jímž se svařuje, svařovacím proudu atd. Tyto okolnosti musí být brány v úvahu při hodnocení expozice svářečským dýmem.

    10. Tabulka č. 3 - Prachy s převážně nespecifickým účinkem

    Příloha č. 3 Přípustné expoziční limity pro prach Tabulka č. 1 - Prachy s převážně fibrogenním účinkem1) Tabulka č. 2 - Prachy s možným fibrogenním účinkem Tabulka č. 3 - Prachy s převážně nespecifickým účinkem
    Látka PELc (mg.m-3)
    baryt 10,0
    cement 10,0
    čedič tavený 10,0
    dolomit 10,0
    ferroslitiny 10,0
    hliník a jeho oxidy (s výjimkou gama Al2O3) 10,0
    hnědé uhlí a lignit 10,0
    magnezit 10,0
    ocelárenská struska 10,0
    oxidy železa 10,0
    popílek 10,0
    prach z umělého brusiva (karborundum, elektrit) 10,0
    půdní prachy 10,0
    saze 2,0
    siderit 10,0
    škvára 10,0
    vápenec, mramor 10,0
    vysokopecní struska 10,0

    Tabulka č. 4 - Prachy s převážně dráždivým účinkem

    Příloha č. 3 Přípustné expoziční limity pro prach Tabulka č. 1 - Prachy s převážně fibrogenním účinkem1) Tabulka č. 2 - Prachy s možným fibrogenním účinkem Tabulka č. 3 - Prachy s převážně nespecifickým účinkem Tabulka č. 4 - Prachy s převážně dráždivým účinkem
    Látka PELc (mg.m-3)
    Textilní prachy:
    bavlna 2,0
    len 2,0
    konopí 2,0
    hedvábí 2,0
    syntetická vlákna textilní 4,0
    sisal 6,0
    juta 6,0
    Živočišné prachy:
    peří 4,0
    vlna 6,0
    srst 6,0
    ostatní živočišné prachy 6,0
    Rostlinné prachy:
    mouka 4,0
    tabák 4,0
    čaj 4,0
    káva zelená 2,0
    koření 2,0
    prach obilní 6,0
    Prach z:
    - exotických dřevin1)1,0
    - tvrdých dřev2)2,0
    - ostatních dřevin 5,0
    ostatní rostlinné prachy 6,0
    Jiné prachy s dráždivým účinkem:
    prach fenolformaldehydových pryskyřic 5,0
    prach PVC 5,0
    prach z broušení pneumatik 3,0
    prach epoxidových pryskyřic 2,0
    prach polyakrylátových pryskyřic 5,0
    prach polyesterových pryskyřic 5,0
    prach sklolaminátů 5,0
  10. 1) Například: mahagon, palisandr, rudý cedr, teak, limba.
  11. 2) Seznam tvrdých dřev je uveden v příloze č. 9 k tomuto nařízení.

    12. Tabulka č. 5 - Minerální vláknité prachy

    Příloha č. 3 Přípustné expoziční limity pro prach Tabulka č. 1 - Prachy s převážně fibrogenním účinkem1) Tabulka č. 2 - Prachy s možným fibrogenním účinkem Tabulka č. 3 - Prachy s převážně nespecifickým účinkem Tabulka č. 4 - Prachy s převážně dráždivým účinkem Tabulka č. 5 - Minerální vláknité prachy
    Látka PEL
    početní koncentrace
    (počet respirabilních vláken.cm-3)
    azbestová vlákna
    - chrysotil 0,6
    - amfibolové azbesty 0,3
    umělá minerální vlákna
    (např. čedičová, skleněná, strusková)     		1
    hmotnostní koncentrace
    (mg/m3)
    umělá minerální vlákna1)
    (vlákna všech rozměrů)     		4
    1. Vysvětlivka:
    2. 1) Pro umělá minerální vlákna musí být dodrženy současně přípustné hodnoty početní i hmotnostní koncentrace.

Měření a hodnocení expozice prachu

  1. Pro odběr vzorků v pracovním ovzduší na stanovení koncentrace prachu a hodnocení expozice platí obdobně zásady uvedené v části C přílohy č. 2 k tomuto nařízení pro chemické látky s těmito doplňky:
    1. a) Odběr vzorků v pracovním ovzduší na stanovení celkové koncentrace prachu (vdechovatelné frakce) se provádí odběrovým zařízením, které odpovídá normově stanoveným konvencím pro vdechovatelnou a respirabilní frakci. Pro stanovení koncentrace respirabilní frakce mohou být používána i zařízení odpovídající Johannesburgské konvenci.
    2. b) Odběr vzorku pro stanovení početní koncentrace azbestových a jiných vláken v pracovním ovzduší:
      1. 1. Vzorky se odebírají v dýchací zóně zaměstnance, tj. uvnitř polokoule obepínající zpředu obličej o poloměru 300 mm, měřeném ze středu spojnice uší.
      2. 2. K odběru se používají membránové filtry (smíšené estery nebo dusičnany celulosy) o průměru 25 mm a o velikosti pórů od 0,8 do 1,2 µm s vytištěnými čtverci upevněné v otevřeném držáku filtru s cylindrickým nástavcem přesahujícím 33 až 44 mm rovinu filtru a vymezujícím kruhovou plochu o průměru nejméně 20 mm. Při odběru má nástavec směřovat dolů.
      3. 3. K odběru vzorků ovzduší se používá přenosné bateriové čerpadlo umístěné na opasku nebo v kapse zaměstnance. Průtok vzduchu se nastavuje na počátku odběru na 1 litr/min ±5 % a má být udržován v rozmezí ±10 % počáteční hodnoty průtoku v průběhu celé doby odběru a nemá kolísat.
      4. 4. Doba odběru se měří s tolerancí 2 %.
      5. 5. Optimální počet vláken na filtru má být mezi 100 až 400 vlákny/mm2. Po odběru se celý filtr nebo jeho část umístí na podložní sklíčko, zprůhlední za použití aceton-triacetinové metody a pokryje krycím sklíčkem.
      6. 6. Pro počítání vláken se používá binokulární mikroskop vybavený:
        1. 6.1 osvětlením podle Koehlera,
        2. 6.2 Abbeho nebo achromatickým fázově kontrastním kondenzorem a s nezávislým centrováním fázového prstence,
        3. 6.3 pozitivním fázově kontrastním achromatickým objektivem zvětšujícím čtyřicetkrát s numerickou aperturou 0,65 až 0,70 s fázovou vrstvou v optické soustavě, případně zařízením pro vytvoření fázového kontrastu mimo rovinu objektivu. Absorpční koeficient absorpční destičky má být 65 až 85 %,
        4. 6.4 kompenzačními okuláry zvětšujícími 12,5 krát; alespoň jeden z nich musí dovolovat vložení okulárního měřítka a musí být vybaven zaostřováním,
        5. 6.5 Walton-Becketovým kruhovým měřítkem s kruhem vymezujícím při pracovním měření kruhové pole o průměru 100 µm ± 2 µm.
      1. 7. Mikroskop musí být seřízen podle instrukcí výrobce a detekční limit kontrolován pomocí fázově kontrastní testovací destičky. Kontrola se provádí denně před zahájením práce.
      2. 8. Vzorky se odečítají podle následujících pravidel:
        1. 8.1 počitatelné vlákno je jakékoliv vlákno, jehož délka je větší než 5 µm, průměr menší než 3 µm, poměr délky ku průměru minimálně 3 : 1,
        2. 8.2 jakékoliv počitatelné vlákno, jehož oba konce jsou uvnitř gratikulární plochy se počítá jako jedno vlákno; jakékoliv vlákno, jehož jen jeden konec je uvnitř plochy se počítá polovinou,
        3. 8.3 gratikulární plochy pro počítání se vyberou nahodile uvnitř exponované plochy filtru,
        4. 8.4 svazek vláken, který se v průběhu své délky jeví v jednom nebo více bodech jako solidní a nerozdělený, ale v jiných bodech je rozdělen do oddělených svazků (rozdělených vláken) se počítá jako jednotlivé vlákno, jestliže jeho rozměry odpovídají počitatelnému vláknu; průměr se přitom měří na nerozdělené části,
        5. 8.5 v jakémkoliv jiném svazku vláken, v němž se jednotlivá vlákna dotýkají nebo kříží, se vlákna počítají individuálně, jestliže je lze dostatečně rozlišit tak, aby bylo možno určit, zda odpovídají definici pro počitatelné vlákno; jestliže nelze jednotlivá vlákna odpovídající této definici rozlišit, je svazek pokládán za počitatelné vlákno, jestliže posuzován jako celek odpovídá definici počitatelného vlákna,
        6. 8.6 jestliže je více než 1/8 gratikulární plochy pokryta částicemi nebo jejich svazkem, musí být pro počítání zvolena jiná plocha,
        7. 8.7 počítá se 100 vláken, přičemž se odečítá minimálně 20 gratikulárních ploch, nebo se vyšetří 100 gratikulárních ploch,
        8. 8.8 průměrný počet vláken v jednom poli se vypočítá dělením počtu počitatelných vláken počtem vyšetřených polí. Vliv počtu skvrn na filtru a kontaminace filtru se musí omezovat a musí být udrženy pod hodnotu 3 vlákna na 100 polí a posuzuje se srovnáním s čistými filtry.

Příloha č. 4

k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Požadavky na nucené větrání pracovišť a prostorové požadavky na klimatizovaná pracoviště

Požadavky na nucené větráníČást A

  1. 1. Minimální množství venkovního vzduchu přiváděného na pracoviště musí být:
    1. 50 m3/h na osobu pro práci převážně vsedě,
    2. 70 m3/h na osobu pro práci převážně vstoje a vchůzi,
    3. 90 m3/h na osobu při těžké fyzické práci.

    Tato minimální množství venkovního větracího vzduchu musí být dále zvýšena při další zátěži větraného prostoru, např. teplem, pachy, kouřením. V místnostech, kde je povoleno kouření se zvyšuje množství větracího vzduchu o 10 m3/h na osobu. Celkové množství větracího vzduchu se určuje podle nejvyššího počtu osob současně užívajících prostor.

  1. 2. Pro pracovní prostory s přístupem veřejnosti (například obchody) se zvyšuje množství přiváděného vzduchu úměrně předpokládané zátěži 0,2 - 0,3 osoby/m2 podlahové plochy.
  2. 3. Při venkovních teplotách vyšších než 26 °C a nižších než 0 °C může být množství čerstvého větracího vzduchu zmenšeno, nejvýše však na polovinu.
  3. 4. Proudění vzduchu na pracovištích musí být řešeno tak, aby bylo zabezpečeno dobré provětrání pracovišť.
  4. 5. Proudění vzduchu nesmí přispívat k šíření škodlivin v provozu. Pokud je na pracovišti požadováno nucené větrání, musí být přiváděný vzduch filtrován a v zimě ohříván.
  5. 6. Oběhový vzduch musí být vyčištěn tak, aby zpětný vzduch přiváděný na pracoviště neobsahoval chemické látky nebo aerosoly v koncentraci vyšší než 5 % jejich přípustného expozičního limitu. Při použití teplovzdušného větrání a klimatizace nesmí podíl venkovního vzduchu poklesnout pod 15 % celkového množství přiváděného vzduchu. Přitom musí být dodrženy požadavky na minimální množství přiváděného venkovního vzduchu podle bodu 1.
    1. Na klimatizovaných pracovištích se zvláštními nároky na čistotu ovzduší s malým počtem zaměstnanců se připouští snížení podílu venkovního vzduchu v přiváděném vzduchu takto:
      Příloha č. 4 Požadavky na nucené větrání pracovišť a prostorové požadavky na klimatizovaná pracoviště Požadavky na nucené větrání
      V/n100015002000250030004000
      p[%]1086.55.554
      1. kde značí
        1. V ...množství přiváděného vzduchu [m3/h]
        2. n ...počet osob v místnosti
        3. p ...podíl venkovního vzduchu [%].
  1. 7. Větrací zařízení a zařízení k místnímu odsávání, u kterých by porucha funkce mohla způsobit vzestup koncentrace chemických látek v pracovním ovzduší, musí být vybavena signalizací chodu a signalizací jakékoliv poruchy řídícího systému.
  2. 8. Větrací zařízení musí být udržována v řádném technickém stavu. Proto musí být stanoveny podle druhu zařízení pevné intervaly prohlídek, o kterých musí být vedeny průběžné záznamy.
  3. 9. Větrací zařízení nesmí nepříznivě ovlivňovat mikrobiální čistotu vzduchu.
  4. 10. V provozech, ve kterých může v důsledku poruchy dojít k náhlému vývinu škodlivin v míře, která může způsobit akutní poškození zdraví, musí být zřízeno havarijní větrání. Toto větrání má mít, pokud je to technicky možné, automatické spouštění v závislosti na koncentraci uniklých škodlivin. Jinak musí být zajištěna snadná dostupnost jeho spouštění, které musí být instalováno před vstupem na pracoviště. Větrání musí být podtlakové, tak aby při jeho chodu nemohly škodliviny pronikat do prostor s pracovištěm sousedících. Množství odpadního vzduchu musí být voleno tak, a výduch umístěn v takové výši, aby při chodu havarijního větrání nemohlo dojít k ohrožení zdraví osob ve venkovním prostoru a na okolních pracovištích.
  5. 11. Místní odsávání u zdrojů škodlivin musí být vybaveno sacími nebo hermetizačními nástavci či zařízeními (například skříně, kapoty) zamezujícími šíření škodlivin do prostoru.
  6. 12. Vývody odsátého vzduchu do venkovního prostoru musí být umístěny tak, aby nedocházelo k zpětnému nasávání škodlivin do prostorů pracovišť větracím zařízením.
  7. 13. Jakékoliv nánosy i nečistoty, které by mohly znečišťovat ovzduší pracoviště a tím představovat nebezpečí pro zdraví pracovníků, musí být neprodleně odstraňovány.

Prostorové požadavky na klimatizovaná pracovištěČást B

  1. 1. Volná podlahová plocha pro jednoho zaměstnance musí být minimálně 5 m2 (mimo zařízení a spojovací cesty).
  2. 2. Prostory o celkové podlahové ploše menší než 50 m2 musí mít, pokud to technologie nevylučuje, zrakové spojení s prostorami sousedními okny, průhledy a podobně.
  3. 3. Světlá výška musí být
    1. při ploše větší než 100 m2 nejméně 3,00 m
    2. při ploše 2000 m2 a méně nejméně 3,50 m
    3. při ploše více než 2000 m2 nejméně 4,50 m.
  1. 4. Výšky uvedené v bodu 3 mohou být v prodejních prostorách, kancelářích a jiných pracovních prostorách, ve kterých je vykonávána lehká práce nebo práce vsedě, sníženy o 0,25 m za předpokladu, že bude vyloučeno oslňování zaměstnanců osvětlovacími tělesy a světlá výška nebude nižší než 3 m.
  2. 5. Na jednoho zaměstnance musí připadnout nejméně:
    1. 20 m3 vzdušného prostoru při práci vykonávané vsedě,
    2. 25 m3 vzdušného prostoru při práci vykonávané vstoje,
    3. 30 m3 vzdušného prostoru při těžké tělesné práci.
    4. Stanovený vzdušný prostor nesmí být zmenšen stabilním provozním, nebo vzduchotechnickým zařízením.
  1. 6. Uvedené požadavky se nevztahují na ovládací stanoviště a kabiny strojního zařízení, boxy pokladen a podobná zařízení.

Příloha č. 5

k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Přípustné hodnoty fyziologických ukazatelů pracovní zátěže

Přípustné hodnoty energetického výdeje a srdeční frekvenceČást A

  1. 1. Hodnoty energetického výdeje (netto) mužů a žen ve věku 18 až 65 let při fyzické práci vykonávané velkými svalovými skupinami nesmí přesahovat přípustné hodnoty uvedené v tabulce č. 1.1)
  2. 2. Hodnoty energetického výdeje (netto) chlapců a dívek ve věku 15 až 18 let při fyzické práci vykonávané převážně velkými svalovými skupinami nesmí přesahovat přípustné hodnoty uvedené v tabulkách č. 2 a č. 3.1)
  3. 3. Měření energetického výdeje a srdeční frekvence se provádí podle normových metod.

    Tabulka č. 1

    Příloha č. 5 Přípustné hodnoty fyziologických ukazatelů pracovní zátěže Přípustné hodnoty energetického výdeje a srdeční frekvence Tabulka č. 1
    Energetický výdej1)Jednotky Muži Ženy
    Směnový průměrný2)MJ 6,8 4,5
    Směnový přípustný3)MJ 8 5,4
    Roční4)MJ 1600 1060
    Minutový přípustný5)6)kJ.min-1
    w     		34,5
    575     		23,7
    395

    Tabulka č. 2

    Chlapci

    Příloha č. 5 Přípustné hodnoty fyziologických ukazatelů pracovní zátěže Přípustné hodnoty energetického výdeje a srdeční frekvence Tabulka č. 1 Tabulka č. 2 Chlapci
    Energetický
    výdej1)    		Jednotky Věková skupina
    15 až 16 16 až 17 17 až 18
    Směnový
    průměrný2)    		MJ 5,9 6,9 7,9
    Směnový
    přípustný3)    		MJ 6,2 7,3 8,5
    Roční4)MJ 1390 1620 1860
    Minutový
    přípustný5)    		kJ.min-1
    w     		26,4
    440     		30
    500     		32,4
    540

    Tabulka č. 3

    Dívky

    Příloha č. 5 Přípustné hodnoty fyziologických ukazatelů pracovní zátěže Přípustné hodnoty energetického výdeje a srdeční frekvence Tabulka č. 1 Tabulka č. 2 Chlapci Tabulka č. 3 Dívky
    Energetický
    výdej1)    		Jednotky Věková skupina
    15 až 16 16 až 17 17 až 18
    Směnový
    průměrný2)    		MJ 3,7 3,8 4,8
    Směnový
    přípustný3)    		MJ 4,4 4,6 5,0
    Roční4)MJ 870 890 1130
    Minutový
    přípustný5)    		kJ.min-1
    w     		20,9
    350     		22,2
    370     		22,5
    375
  4. Poznámky k tabulkám č. 1 - 3
  5. 1) Při práci svalstva horních končetin vstoje se všechny hodnoty uvedené v tabulkách č. 1 až č. 3 sníží o 20 %, při práci obou horních končetin vsedě nebo jedné horní končetiny vstoje se hodnoty sníží o 50 %, při práci jednou horní končetinou vsedě se sníží o 75 %. Práce obou dolních končetin se hodnotí jako práce celým tělem.
  6. 2) Vyjadřuje hodnotu energetického výdeje, která nesmí být překročena v průběhu směny při rovnoměrném rozdělení pracovní doby.
  7. 3) Určuje horní přípustnou hranici směnového energetického výdeje v případě nerovnoměrného rozložení zátěže v rámci týdne, měsíce nebo roku s tím, že průměrný energetický výdej za daný interval nesmí překročit energetický výdej směnový průměrný.
  8. 4) Určuje nejvyšší přípustný energetický výdej vynaložený na práci v průběhu roku a odpovídá množství energie vynaložené za 235 pracovních dnů při průměrném směnovém energetickém výdeji.
  9. 5) Určuje energetický výdej, který nesmí být v průběhu směny překročen ani při krátkodobých operacích. Hodnota může být překročena za výjimečných situací u vybraných, fyzicky velmi zdatných skupin zaměstnanců (například důlní záchranáři, hasiči, likvidace havárií), kteří se podrobili předepsaným preventivním prohlídkám a splňují zdravotní požadavky.
  1. 4. Směnové průměrné hodnoty srdeční frekvence při fyzické práci mužů a žen, vykonávané převážně velkými svalovými skupinami, nesmí překročit hodnoty uvedené v tabulce č. 4. V průběhu pracovního procesu nesmí srdeční frekvence překročit ani krátkodobě hodnotu 150.min-1. Tato hodnota může být překročena za výjimečných situací u vybraných skupin zaměstnanců (důlní záchranáři, hasiči, likvidace havárií), kteří se podrobili předepsaným preventivním lékařským prohlídkám a splňují zdravotní požadavky pro tuto práci.

    Pro mladistvé nejsou limitní hodnoty srdeční frekvence stanoveny vzhledem ke specifickým změnám probíhajícím v organismu v tomto údobí života.

    Tabulka č. 4

    Směnově průměrné hodnoty srdeční frekvence

    Příloha č. 5 Přípustné hodnoty fyziologických ukazatelů pracovní zátěže Přípustné hodnoty energetického výdeje a srdeční frekvence Tabulka č. 1 Tabulka č. 2 Chlapci Tabulka č. 3 Dívky Tabulka č. 4 Směnově průměrné hodnoty srdeční frekvence
    A Průměrná 102
    B Nejvyšší přípustná 110
    C Zvýšení nad výchozí hodnotu 28
  2. Poznámky k tabulce č. 4
  3. A - hodnota určená k posouzení nálezů při vyšetření skupiny osob, pokud není stanovena též výchozí hodnota srdeční frekvence.
  4. B - hodnota, která může být pro vyšetřovanou osobu ještě dlouhodobě únosná, pokud není překračována hodnota C, tj. zvýšení pracovní srdeční frekvence nad výchozí (klidovou) hodnotu.
  5. C - nejvyšší přípustná hodnota zvýšení srdeční frekvence nad výchozí hodnotu, která je u zdravých jedinců dlouhodobě únosná.

Přípustné hodnoty lokální zátěže svalů vyjádřené v % maximální svalové síly (Fmax)Část B

  1. 1. Celosměnový časově vážený průměr vynakládaných svalových sil nesmí překročit hodnoty vyjádřené procentem maximální svalové síly (% Fmax) exponované svalové skupiny uvedené v tabulce č. 5.
  2. 2. Četnosti pohybů, při nichž jsou zatěžovány malé svalové skupiny předloktí a ruky, nesmí za směnu ani krátkodobě za minutu překročit při uvedených vynakládaných svalových silách hodnoty uvedené v tabulce č. 6.
  3. 3. Četnost pohybů drobných svalů prstů a ruky nesmí překročit při vynakládaných svalových silách 3% Fmax. hodnotu 110, u 6 % Fmax hodnoty 90 za minutu.
  4. 4. Pracovní úkony s použitou silou nad 70% Fmax u práce převážně dynamické, jako pravidelná součást hlavní pracovní operace, jsou nepřípustné. Pracovní úkony s použitou silou nad 60% Fmax u práce převážně dynamické jsou přípustné maximálně 600 x za směnu.

    Pracovní úkony u práce převážně statické, s použitou silou vyšší než 45% Fmax, jsou nepřípustné.

    Tabulka č. 5

    Příloha č. 5 Přípustné hodnoty fyziologických ukazatelů pracovní zátěže Přípustné hodnoty energetického výdeje a srdeční frekvence Tabulka č. 1 Tabulka č. 2 Chlapci Tabulka č. 3 Dívky Tabulka č. 4 Směnově průměrné hodnoty srdeční frekvence Přípustné hodnoty lokální zátěže svalů vyjádřené v % maximální svalové síly (Fmax) Tabulka č. 5
    Přípustné hodnoty v % Fmax pro muže a ženy při práci s převahou:
    Převážně dynamické složky Převážně statické složky
    Celosměnově průměrné Celosměnově průměrné
    30 10
    1. Poznámky k tabulce č. 5
      1. F max (maximální svalová síla) je síla, kterou je schopna vyšetřovaná osoba dosáhnout při maximálním volním úsilí vynakládaném konkrétními svalovými skupinami v definované pracovní poloze. Vyjadřuje se ve fyzikálních jednotkách (N). Měří se individuálně nebo se odhaduje z tabelárních hodnot.
      2. % Fmax (procento maximální svalové síly) udává poměr vynaložené svalové síly k Fmax, přičemž F max odpovídá 100%.
      3. Celosměnově průměrná Fmax je časově vážený průměr svalových sil vynakládaných zatěžovanou svalovou skupinou.

    Tabulka č. 6

    Příloha č. 5 Přípustné hodnoty fyziologických ukazatelů pracovní zátěže Přípustné hodnoty energetického výdeje a srdeční frekvence Tabulka č. 1 Tabulka č. 2 Chlapci Tabulka č. 3 Dívky Tabulka č. 4 Směnově průměrné hodnoty srdeční frekvence Přípustné hodnoty lokální zátěže svalů vyjádřené v % maximální svalové síly (Fmax) Tabulka č. 5 Tabulka č. 6
    % FmaxPočet pohybů za
    směnu - 480 min    		Počet pohybů za
    minutu při trvání
    stahu < 2s    		Počet pohybů za
    minutu při trvání
    stahu ≤ 3s
    7 27 600 37 24
    8 24 300 36 23
    9 21 800 34 22
    10 19 800 33 21
    11 18 100 32 20
    12 16 700 30 19
    13 15 500 29 19
    14 14 000 28 18
    15 13 500 27 17
    16 12 700 26 16
    17 12 000 25 15
    18 11 400 24 15
    19 10 900 23 14
    20 10 400 22 14
    21 10 000 21 13
    22 9 600 21 12
    23 9 300 20 12
    24 9 000 19 12
    25 8 700 18 11
    26 8 400 18 11
    27 8 100 17 10
    28 7 800 17 10
    29 7 500 16 10
    30 7 200 15 9
    31 6 900 15 9
    32 6 600 14 9
    33 6 300 14 9
    34 6 000 13 8
    35 5 800 12 7
    36 5 600 12 7
    37 5 400 11 7
    38 5 200 11 6
    39 5 000 10 6
    40 4 800 10 6
    41 4 600 10 5
    42 4 400 9 6
    43 4 200 9 5
    44 4 000 9 5
    45 3 800 8 5
    46 3 600 8 5
    47 3 400 7 5
    48 3 200 7 4
    49 3 000 7 4
    50 2 700 7 4
    51 2 400 7 4
    52 2 100 7 3
    53 1 800 7 3

Přípustné hmotnosti ručně přenášených břemenČást C

  1. 1. Hmotnost břemen ručně přenášených muži nesmí překročit při dobrých úchopových možnostech při občasném zvedání a přenášení 50 kg, při častém zvedání a přenášení 30 kg, přičemž energetický výdej nesmí překročit hodnoty uvedené v tabulce č. 1 části A této přílohy. Občasným zvedáním a přenášením břemen se rozumí práce vykonávaná přerušovaně po dobu celkově kratší než 30 minut za směnu, častým zvedáním a přenášením břemen se rozumí práce vykonávaná po dobu celkově delší než 30 minut za směnu.
  2. 2. Hmotnost a podmínky pro zvedání a přenášení břemen ženami, těhotnými ženami, matkami do konce devátého měsíce po porodu a mladistvými jsou stanoveny zvláštním právním předpisem,14) přičemž energetický výdej nesmí překročit hodnoty uvedené v tabulkách č. 1 až 3 části A této přílohy.

Postup pro měření a hodnocení lokální svalové zátěže horních končetinČást D

  1. 1. Zásady postupu pro vyšetřování a hodnocení lokální svalové zátěže
    1. Podrobná analýza pracovních podmínek zahrnuje zejména:
      1. - popis práce se sledováním časových faktorů práce,
      2. - režim práce a odpočinku v průběhu směny, týdne nebo roku (zvláště u sezónních prací),
      3. - rozbor režimu práce uvnitř pracovních operací, délku trvání úkonů, doby relaxace,
      4. - podíl zátěže svalstva malých svalových skupin na celkové zátěži,
      5. - plnění výkonových norem, nárazové práce s vysokou zátěží,
      6. - zaujímání pracovních poloh těla, končetin a jejich částí.
  1. 2. Popis časových faktorů práce (časový snímek)

    Časový snímek pracovního dne jednotlivého zaměstnance se k tomuto účelu pořizuje metodou nepřerušovaného pozorování a zaznamenáváním veškeré spotřeby pracovního času během směny, rozborem a vyhodnocením naměřených hodnot. Posuzuje se při tom, zda převládá zátěž dynamická či statická.

    1. a) Obecné zásady
      1. - před vlastním měřením je třeba určit zaměstnance a pracoviště (popřípadě stroj, výrobní postupy a další faktory), které budou sledovány,
      2. - zaměstnanci, u nichž se šetření provádí, mají být dobře zapracovaní a musí spolupracovat při vyšetření,
      3. - měření má probíhat za normálních provozních podmínek, což stvrzuje zaměstnavatelem pověřený zaměstnanec a zástupce zaměstnanců,
      4. - časový snímek musí zahrnovat podmínky celé směny.
    1. b) Postup při pořizování časového snímku jednotlivce se provádí metodou nepřerušovaného pozorování:
      1. - průběžně se sledují jednotlivé činnosti (pohyby, úkony, operace či jiné sledované znaky včetně přestávek),
      2. - do protokolu se vypisují činnosti a nečinnosti zaměstnance (měřené znaky tak, jak po sobě následují),
      3. - zaznamenává se postupný čas s přesností na minuty a doba trvání jednotlivých úkonů.
  1. 3. Popis pracovního místa
    1. Zaměřuje se zejména na
      1. - manipulační rovinu a pohybový prostor,
      2. - ovládací prvky stroje nebo technického zařízení,
      3. - pracovní nástroje a nářadí,
      4. - manipulovaný materiál.
  1. 4. Popis pracovních poloh
    1. Popis zahrnuje zejména
      1. a) Polohu těla
        1. - základní pracovní polohy při hlavní a vedlejší pracovní činnosti,
        2. - zaujímání fyziologicky nevhodných poloh (vleže, vkleče, ve vypjatém stoji, při rotaci trupu o více než 60°, v hlubokém předklonu, ve vzpažení, se záklonem hlavy),
        3. - vnucené polohy.

        Pracovní polohy se vždy posuzují v časových souvislostech.

      1. b) Polohu končetin
        1. - postavení horních končetin a rukou,
        2. - postavení dolních končetin.
  1. 5. Popis postavení horních končetin se provádí pomocí úhlů

    Úhel α: vyjadřuje polohu obsluhované (úchopové) části stroje nebo nástroje vzhledem ke středovému bodu ramenního kloubu, tj. k rovině proložené tímto bodem a kolmé k sagitální rovině těla. Při předpažení má hodnotu 0°, při vzpažování nabývá kladných hodnot až do +90°, resp. +80°, při klesání paže z předpažení směrem dolů nabývá hodnot záporných až do -90°.

    Při pracovní poloze horních končetin mírně zapažených pak úhel alfa nabývá vyšších záporných hodnot, například - 100°. Jedná-li se o současný předklon, nutno popsat (úhel je vždy v rovině kolmé k dané sagitální rovině proložené trupem).

    Úhel β: pomocí tohoto úhlu je určena poloha ovládané části stroje (poloha úchopu) vzhledem k sagitální rovině těla, která dělí tělo shora dolů na pravou a levou polovinu. Při pozici končetiny, kdy předmět úchopu se nachází v rovině rovnoběžné s touto sagitální rovinou, je úhel beta roven 0° (addukce paže). Rozvírá se do +90° při abdukci paže.

    Úhel γ: vyjadřuje pozici předloktí vzhledem k nadloktí, tedy stupeň ohybu v loketním kloubu. Má hodnoty kladné od cca +30° do +180°. Alternativně jej lze vyjádřit nepřímo jako poměrnou část z maxima dosahu.

    Postavení ruky: se týká polohy dlaně, prstů 2 až 5 a palce. Popis se týká způsobu úchopu pracovního nástroje, předmětu nebo části stroje.

  1. 6. Popis pracovních pohybů

    Popisuje se počet pohybů, rozsah, četnost v čase, zda jsou pohyby spojeny s manipulací s břemeny, ovladači, a podobně).

  1. 7. Postup při hodnocení četnosti pohybů:
    1. - přímý odečet na pracovišti pomocí stopek - počítá se četnost pohybů jednotlivých končetin za předem stanovenou časovou jednotku,
    2. - při činnostech spojených s rychlými pohyby, které nelze metodou přímého odečtu posoudit, se použije videozáznam.
    3. A) Měření pracovní zátěže
      1. 1. Měření tahů, tlaků pák, rukojetí a jiných ovladačů a hmotnosti břemen, pracovních pomůcek, držených nástrojů pomocí jednoduchých měřidel jako jsou mincíře, momentové klíče, dynamometry, váhy, jednoduché tenzometry bez kontinuálního časového záznamu.

        Metoda je použitelná pro jednoduché pracovní činnosti nebo pro činnosti neustále se opakující.

      1. 2. Měření pomocí tenzometrické aparatury s kontinuálním časovým záznamem - metoda pro přesnější měření svalových sil.

        Metody pod body 1 a 2 vycházejí z měření absolutních hodnot vynakládané svalové síly a z následného přepočtu, při kterém jsou porovnávány hodnoty vynakládaných svalových sil s odečtenou (tabulkovou) nebo naměřenou maximální hodnotou svalové síly, korigovanou na věk a pohlaví (%Fmax).

      1. 3. Metoda tzv. pracovní integrované elektromyografie - nejpřesnější, při které je u zaměstnance monitorována odezva funkce neurosvalového systému, resp. snímány elektrofyziologické potenciály vyšetřených svalových skupin.
      2. 4. Souhrnné hodnocení lokální svalové zátěže:
        1. Posuzují se:
          1. - statické a dynamické prvky svalové práce u sledované činnosti,
          2. - vynakládané svalové síly a četnosti pohybů,
          3. - intenzita a plynulost práce,
          4. - kvantifikace celkové manipulované hmotnosti za časovou jednotku,
          5. - individuální pracovní stereotypy.

        Pro posouzení lokální svalové zátěže je nutné posouzení více kritérií ve vzájemné souvislosti, a to zejména nadměrnosti, jednostrannosti a dlouhodobosti.

        Za dlouhodobost lze považovat dobu poškozování, která vylučuje úrazový mechanismus.

        Kritéria jednostrannosti a nadměrnosti jsou posuzována vždy ve vzájemné souvislosti a vypovídají o poměru vynakládaných sil k jejich časovému průběhu z hlediska zátěže stejných anatomických struktur.

      1. 5. Nadměrnost a jednostrannost se posuzuje zejména podle:
        1. - velikosti svalové síly,
        2. - doby, po kterou daná síla působí v průběhu pracovního pohybu, úkonu, operace,
        3. - pracovní polohy těla, polohy končetin a rozsahu pohybů při vynakládání svalové síly v určitém směru,
        4. - střídání pracovních pohybů při pracovních úkonech, operací z hlediska zátěže stejných či různých svalových skupin,
        5. - střídání pracovních operací v průběhu směny event. v jednotlivých měsících během roku,
        6. - četnost opakování pracovních pohybů se zapojením stejných svalových skupin v průběhu časové jednotky, směny.
    1. B) Závěrečné hodnocení lokální svalové zátěže
      1. Posuzuje se, zda:
        1. - v průběhu směny nepřesahují svalové síly krátkodobé limitní hodnoty (v % maximální svalové síly),
        2. - hodnota celosměnového časově váženého průměru vynakládaných svalových sil nepřesahuje limitní hodnoty,
        3. - četnost pohybů za minutu a za směnu v závislosti na velikosti vynakládaných svalových sil nepřekračuje dané limitní hodnoty.

Postup při úpravách PEL v pracovním ovzdušíČást E

  1. 1. Postup upravuje základní zásady při stanovení PEL při vyšších fyzických výkonech nebo delší pracovní době než osm hodin. Tyto úpravy se provádějí pro konkrétní práci.
  2. 2. Při stanovení PEL se stanoví:
    1. a) za jakých podmínek a na jakou dobu se upravené PEL stanoví,
    2. b) způsob sledování a vyhodnocování dodržení upravených hodnot PEL,
    3. c) způsob sledování a vyhodnocování zdravotního stavu zaměstnanců.

Stanovení PEL při vyšších fyzických výkonech

  1. 1. Před úpravou PEL při těžké fyzické práci se posoudí:
    1. a) o kolik je při práci překročena hodnota plicní ventilace 20 litrů/min,
    2. b) zda jde o práci trvalou nebo přerušovanou,
    3. c) zdravotní stav skupiny zaměstnanců, kteří budou těžkou fyzickou práci vykonávat,
    4. d) zda se současně prodlouží práce na dobu delší než 8 hodin za směnu,
    5. e) zda se práce provádí současně za nevyhovujících mikroklimatických podmínek.
  1. 2. Pro stanovení úprav PEL platí, že
    1. a) 20 litrům minutové ventilace a 100% hodnotě PEL, odpovídají průměrné minutové výkony 11,7 kJ/min (195,0 W) - netto, 40 litrům minutové ventilace a 50% hodnotě PEL, odpovídají průměrné minutové výkony 26,4 kJ/min (440,0 W) - netto,
    2. b) při hodnotě plicní ventilace 40 litrů za minutu odpovídá hodnota PEL 50% hodnoty PEL platného pro plicní ventilaci 20 litrů za minutu; pro plicní ventilace mezi 20 a 40 litry za minutu se určí podíl PEL lineární interpolací.

Stanovení PEL při delší pracovní době než osm hodin

  1. 1. Před úpravou PEL pro delší pracovní dobu než 8 hodin, se posoudí zejména:
    1. a) o kolik hodin je pracovní směna prodloužena,
    2. b) charakter působení chemické látky na lidský organismus,
    3. c) zdravotní stav skupiny zaměstnanců, kteří mají pracovat déle než 8 hodin denně,
    4. d) zda se současně vyskytuje více škodlivin, nebo se práce provádí za nepříznivých mikroklimatických podmínek, nebo jde o těžkou fyzickou práci,
    5. e) další okolnosti, které mohou míru rizika ovlivňovat.
  1. 2. V případech, kdy se nevyskytují faktory, které negativně ovlivňují míru rizika, se upraví PEL takto:

    1. kde PELt - je nová hodnota PEL pro pracovní dobu trvající t hodin
    2. t - je pracovní doba v hodinách.