Vyhláška o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách

§ 1

účinné od 1. 4. 1960(1) Tato vyhláška upravuje náhrady cestovních a jiných výdajů při zahraničních pracovních cestách a náhrady stěhovacích výdajů, pokud mají vztah k zahraničí,

1. účinné od 1. 4. 1960a) zaměstnanců organizací socialistického sektoru a jiných osob, pověřených těmito organizacemi plněním úkolů v zahraničí,
2. účinné od 1. 4. 1960b) a rodinných příslušníků osob uvedených pod písm. a).

účinné od 1. 4. 1960(2) Tato vyhláška se nevztahuje na zahraniční pracovní cesty těch zaměstnanců, kteří je konají jako členové posádek dopravních prostředků nebo jejichž zaměstnání záleží v jiné činnosti v dopravním prostředku, jakož i rodinných příslušníků uvedených osob.*)

účinné od 1. 4. 1960(3) O úpravě náhrad výdajů uvedených v odstavci 1 veřejných funkcionářů, příslušníků ozbrojených sil v činné službě, žáků škol ozbrojených sil, jakož i rodinných příslušníků uvedených osob platí zvláštní předpisy.

§ 2

účinné od 1. 4. 1960(1) Zahraničními pracovními cestami jsou pracovní cesty z tuzemska do zahraničí a ze zahraničí do tuzemska a pracovní cesty v zahraničí.

účinné od 1. 4. 1960(2) Zahraniční pracovní cesta z tuzemska počíná okamžikem odjezdu z obce sídla vysílající organizace (§ 4 odst. 1) a zahraniční pracovní cesta do tuzemska končí okamžikem příjezdu do obce sídla vysílající organizace. Vyžaduje-li toho účelnost, může vysílající organizace, dodrží-li zásadu nejvyšší hospodárnosti, určit pro nástup nebo ukončení cesty jinou obec.

účinné od 1. 4. 1960Ustanovení § 7 odst. 3 není dotčeno.

§ 3

účinné od 1. 4. 1960Vysílající organizace a financující organizace (§ 4), dále zaměstnanci a jiné osoby, vysílané na zahraniční pracovní cesty, jakož i jejich rodinní příslušníci, jsou povinni řídit se zásadou nejvyšší hospodárnosti, zejména volit spojení (směr jízdy) a dopravní prostředky devizově nejvýhodnější.

§ 4

účinné od 1. 4. 1960(1) Organizace, která ukládá svému zaměstnanci vysílanému do zahraničí nebo jiné osobě (dále jen „zaměstnanci“) splnění úkolu v zahraničí (vysílající organizace), je zejména povinna

1. účinné od 1. 4. 1960a) před povolením cesty na základě plánu pracovních úkolů přezkoušet její účelnost a před nastoupením její připravenost,
2. účinné od 1. 4. 1960b) určit trvání cesty na dobu nezbytně nutnou a kontrolovat hospodárné plnění úkolů,
3. účinné od 1. 4. 1960c) spolupracovat v otázkách hospodárnosti s financující organizací,
4. účinné od 1. 4. 1960d) zajistit řádné a včasné využití výsledků cest.

účinné od 1. 4. 1960(2) Organizace, která zaměstnanci uvolňuje na pracovní cestu do zahraničí devizové prostředky (dále jen „financující organizace“), je zejména povinna

1. účinné od 1. 4. 1960a) spolupracovat s vysílající organizací, aby byla uplatňována hlediska hospodárnosti,
2. účinné od 1. 4. 1960b) zajistit obstarání jízdenek a letenek,
3. účinné od 1. 4. 1960c) vybavit zaměstnance při nástupu zahraniční pracovní cesty potřebnými devizovými prostředky, zařídit jejich další včasné zaslání, byla-li cesta odůvodněně prodloužena, popř. zajistit jejich postupné zasílání, jde-li o dlouhodobou pracovní cestu,
4. účinné od 1. 4. 1960d) upozornit zaměstnance na ustanovení této vyhlášky a prováděcích předpisů i pokynů k ní vydaných a pomoci mu, aby se s nimi mohl seznámit,
5. účinné od 1. 4. 1960e) vyžádat si od zaměstnance vyúčtování výdajů ve stanovené lhůtě a vyúčtování včas kontrolovat.

účinné od 1. 4. 1960(3) Je-li vysílající organizace zároveň organizací financující, příslušejí jí též povinnosti uvedené v odstavci 2 písm. b) až e).

§ 5

účinné od 1. 4. 1960(1) Zaměstnanec vyslaný do zahraničí je zejména povinen

1. účinné od 1. 4. 1960a) seznámit se s touto vyhláškou a s prováděcími předpisy a pokyny k nim vydanými,
2. účinné od 1. 4. 1960b) řídit se příkazy vysílající a financující organizace,
3. účinné od 1. 4. 1960c) dbát zásady nejvyšší hospodárnosti (§ 3), zejména při volbě ubytování,
4. účinné od 1. 4. 1960d) omezovat trvání zahraniční pracovní cesty na dobu nezbytně nutnou,
5. účinné od 1. 4. 1960e) podat vysílající organizaci zprávu o výsledku cesty, popř. zasílat jí předepsané výkazy (např. montážní výkazy),
6. účinné od 1. 4. 1960f) vyúčtovat financující organizaci devizové prostředky a jízdenky (letenky).

účinné od 1. 4. 1960(2) Zaměstnanec předkládá vyúčtování cesty financující organizaci přímo, prostřednictvím vysílající organizace pak tehdy, jestliže mu to tato organizace uloží.

§ 6

účinné od 1. 4. 1960Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci

1. účinné od 1. 4. 1960a) dieta,
2. účinné od 1. 4. 1960b) náhrada výdajů za ubytování,
3. účinné od 1. 4. 1960c) náhrada výdajů za použití hromadných dopravních prostředků, popř. za nutné použití jiných dopravních prostředků v mezistátní a meziměstské dopravě,
4. účinné od 1. 4. 1960d) náhrada mimořádných výdajů, pokud byly ke splnění uložených úkolů nezbytně nutné.

§ 7

účinné od 1. 4. 1960(1) Výši diety stanoví prováděcí předpisy (§ 12), a to odstupňovaně, zejména podle míry nutných výdajů na stravu a ubytování a podle povahy úkolů zaměstnance.

účinné od 1. 4. 1960(2) Z diet je zaměstnanec povinen hradit zejména

1. účinné od 1. 4. 1960a) výdaje za stravu,
2. účinné od 1. 4. 1960b) výdaje za nutné použití dopravních prostředků v obci místa jednání nebo výkonu,
3. účinné od 1. 4. 1960c) běžné osobní a společenské výdaje.

účinné od 1. 4. 1960(3) Dieta přísluší zaměstnanci od okamžiku odletu z tuzemska do okamžiku příletu do tuzemska. Použije-li zaměstnanec jiného dopravního prostředku, přísluší mu dieta při odjezdu do zahraničí od okamžiku přestupu československých státních hranic a při návratu ze zahraničí do okamžiku jejich přestupu.

§ 8

účinné od 1. 4. 1960Náhrada výdajů zaměstnance při stěhování

účinné od 1. 4. 1960Při stěhování přísluší zaměstnanci vedle náhrady výdajů podle § 6 náhrada prokázaných výdajů za přepravu jeho svršků a za jejich pojištění proti ztrátě a poškození za dopravy, pokud stěhování bylo provedeno podle pokynů financující organizace.

§ 9

účinné od 1. 4. 1960Rodinní příslušníci

účinné od 1. 4. 1960Prováděcí předpisy stanoví, které náhrady a v jaké výši příslušejí rodinným příslušníkům zaměstnance, a které z povinností, uvedených v § 5 se vztahují i na rodinné příslušníky zaměstnance, zúčastní-li se s ním pracovní cesty; zvláštní předpisy stanoví, v kterých případech mohou se rodinní příslušníci takových cest zúčastnit.

§ 10

účinné od 1. 4. 1960Tato vyhláška se vztahuje na všechny zahraniční pracovní cesty nastoupené v době její účinnosti. U zahraničních pracovních cest nastoupených před počátkem účinnosti této vyhlášky a skončených v době její účinnosti, avšak před 1. červencem 1960, použije se dosavadních předpisů; u cest takto nastoupených, avšak ještě neskončených před 1. červencem 1960, použije se na jejich část konanou před 1. červencem 1960 dosavadních předpisů a na jejich část konanou po 30. červnu 1960 této vyhlášky.

§ 11

účinné od 1. 4. 1960Ministerstvo financí v dohodě s ministerstvy zahraničních věcí a zahraničního obchodu a s Ústřední radou odborů může povolit výjimky a odchylky z této vyhlášky.

§ 12

účinné od 1. 4. 1960Ministerstvo financí v dohodě s ministerstvy zahraničních věcí a zahraničního obchodu a s Ústřední radou odborů vydá k provedení této vyhlášky směrnice, zejména o výši náhrad a způsobu jejich vyúčtování.

§ 13

účinné od 1. 4. 1960Zrušuje se vyhláška ministerstva financí č. 94/1955 Ú. l., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů ve vztahu k zahraničí a předpisy podle ní vydané.

§ 14