Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění pozdějších předpisů, 180/2002 Sb., vyhlášené znění

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 8,0 (1 mol/l)

136,1 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R, upraví se pH (2.2.3) hydroxidem sodným 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,1

0,294 g chloridu vápenatého R se rozpustí ve 40 ml trometamolu RS, upraví se pH (2.2.3) kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Tlumivý roztok trometamol-glycinový o pH 8,3

6,0 g trometamolu R a 28,8 g glycinu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. V čas potřeby se 1,0 ml tohoto roztoku zředí vodou R na 10,0 ml.

Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,4

8,25 g barbitalu sodné soli R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok trometamol-albuminový o pH 8,4

6,1 g trometamolu R, 2,8 g edetanu disodného R, 10,2 g chloridu sodného R a 10 g albuminu hovězího R se rozpustí ve vodě R, pH (2.2.3) se upraví kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu 8,4 a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok trometamolový s edetanem disodným o pH 8,4

5,12 g chloridu sodného R, 3,03 g trometamolu R a 1,40 g edetanu disodného R se rozpustí v 250 ml vody destilované R, pH (2.2.3) se upraví kyselinou chlorovodíkovou R na hodnotu 8,4 a zředí se vodou destilovanou R na 500,0 ml.

Tlumivý roztok trisacetatový o pH 8,5

0,294 g chloridu vápenatého R a 12,11 g trometamolu R se rozpustí ve vodě R, pH (2.2.3) se upraví kyselinou octovou RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,6 (1)

1,38 g barbitalu R, 8,76 g barbitalu sodné soli R a 0,38 g mléčnanu vápenatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,8 (1,5 mol/l)

90,8 g trometamolu R se rozpustí ve 400 ml vody R, upraví se pH (2.2.3) kyselinou chlorovodíkovou R a zředí se vodou R na 500,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 9,0

1,74 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí v 80 ml vody R, pH (2.2.3) se upraví hydroxidem draselným 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Tlumivý roztok o pH 9,0

Roztok I. 6,18 g kyseliny borité R se rozpustí v chloridu draselném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 1000,0 ml.

Roztok II. Roztok hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS.

1000,0 ml roztoku I se smíchá se 420,0 ml roztoku II.

Tlumivý roztok o pH 9,0 (1)

6,20 g kyseliny borité R se rozpustí v 500 ml vody R, upraví se pH (2.2.3) hydroxidem sodným 1 mol/l RS (asi 41,5 ml) a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 9,5

33,5 g chloridu amonného R se rozpustí ve 150 ml vody R, přidá se 42,0 ml amoniaku 26% R a zředí se vodou R na 250,0 ml. Uchovává se v polyethylenových obalech.

Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 10,0

5,4 g chloridu amonného R se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 35,0 ml amoniaku 17,5% RS a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Tlumivý roztok diethanolaminový o pH 10,0

96,4 g diethanolaminu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 400 ml. Přidá se 0,5 ml roztoku chloridu hořečnatého R (186 g/l), upraví se pH (2.2.3) kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 500,0 ml.

Tlumivý roztok o pH 10,9

6,75 g chloridu amonného R se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% RS a zředí se jím na 100,0 ml.

Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly

58,5 g chloridu sodného R, 57,0 ml kyseliny octové ledové R, 61,5 g octanu sodného R a 5,0 g kyseliny cyklohexylendinitrilotetraoctové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. pH (2.2.3) se upraví roztokem hydroxidu sodného R (335 g/l) na hodnotu 5,0 až 5,5 a zředí se vodou destilovanou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly (1)

Roztok (a). 210 g kyseliny citronové R se rozpustí ve 400 ml vody destilované R. pH (2.2.3) se upraví amoniakem 26% R na hodnotu 7,0 a zředí se vodou destilovanou R na 1000,0 ml.

Roztok (b). 132 g hydrogenfosforečnanu amonného R se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Roztok (c). K suspenzi 292 g kyseliny edetové R v asi 500 ml vody destilované R se přidává asi 200 ml amoniaku 26% R do rozpuštění. pH (2.2.3) se upraví amoniakem 26% R na hodnotu 6 až 7 a zředí se vodou destilovanou R na 1000,0 ml.

Smíchají se stejné objemy roztoků (a), (b) a (c) a pH se upraví amoniakem 26% R na hodnotu 7,5.

4.2 Odměrná analýza

4.2.1 Základní látky pro odměrné roztoky

Základní látky pro odměrné roztoky jsou označeny písmeny VR a připravují se následujícími postupy.

Bromičnan draselný VR

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 8,0 (1 mol/l) Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,1 Tlumivý roztok trometamol-glycinový o pH 8,3 Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,4 Tlumivý roztok trometamol-albuminový o pH 8,4 Tlumivý roztok trometamolový s edetanem disodným o pH 8,4 Tlumivý roztok trisacetatový o pH 8,5 Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,6 (1) Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,8 (1,5 mol/l) Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 9,0 Tlumivý roztok o pH 9,0 Tlumivý roztok o pH 9,0 (1) Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 9,5 Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 10,0 Tlumivý roztok diethanolaminový o pH 10,0 Tlumivý roztok o pH 10,9 Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly (1) Základní látky pro odměrné roztoky jsou označeny písmeny VR a připravují se následujícími postupy. Bromičnan draselný VR
KBrO₃	M_r 167,0	CAS 7758-01-2

Připravuje se překrystalizováním bromičnanu draselného R z vroucí vody R, krystaly se oddělí a suší se při 180 °C do konstantní hmotnosti.

Hydrogenftalan draselný VR

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 8,0 (1 mol/l) Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,1 Tlumivý roztok trometamol-glycinový o pH 8,3 Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,4 Tlumivý roztok trometamol-albuminový o pH 8,4 Tlumivý roztok trometamolový s edetanem disodným o pH 8,4 Tlumivý roztok trisacetatový o pH 8,5 Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,6 (1) Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,8 (1,5 mol/l) Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 9,0 Tlumivý roztok o pH 9,0 Tlumivý roztok o pH 9,0 (1) Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 9,5 Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 10,0 Tlumivý roztok diethanolaminový o pH 10,0 Tlumivý roztok o pH 10,9 Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly (1) Základní látky pro odměrné roztoky jsou označeny písmeny VR a připravují se následujícími postupy. Bromičnan draselný VR Hydrogenftalan draselný VR
C₈H₅KO₄	M_r 204,2	CAS 877-24-7

Hydrogenftalan draselný R se překrystalizuje z vroucí vody R, krystaly se oddělí při teplotě nad 35 °C a suší se při 110 °C do konstantní hmotnosti.

Chlorid sodný VR

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 8,0 (1 mol/l) Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,1 Tlumivý roztok trometamol-glycinový o pH 8,3 Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,4 Tlumivý roztok trometamol-albuminový o pH 8,4 Tlumivý roztok trometamolový s edetanem disodným o pH 8,4 Tlumivý roztok trisacetatový o pH 8,5 Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,6 (1) Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,8 (1,5 mol/l) Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 9,0 Tlumivý roztok o pH 9,0 Tlumivý roztok o pH 9,0 (1) Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 9,5 Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 10,0 Tlumivý roztok diethanolaminový o pH 10,0 Tlumivý roztok o pH 10,9 Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly (1) Základní látky pro odměrné roztoky jsou označeny písmeny VR a připravují se následujícími postupy. Bromičnan draselný VR Hydrogenftalan draselný VR Chlorid sodný VR
NaCl	M_r 58,44	CAS 7647-14-5

Na jeden objemový díl nasyceného roztoku chloridu sodného R se přidají dva objemové díly kyseliny chlorovodíkové R. Vyloučené krystaly se promyjí kyselinou chlorovodíkovou RS, která se odstraní zahříváním na vodní lázni. Krystaly se suší při 300 °C do konstantní hmotnosti.

Kyselina benzoová VR

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 8,0 (1 mol/l) Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,1 Tlumivý roztok trometamol-glycinový o pH 8,3 Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,4 Tlumivý roztok trometamol-albuminový o pH 8,4 Tlumivý roztok trometamolový s edetanem disodným o pH 8,4 Tlumivý roztok trisacetatový o pH 8,5 Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,6 (1) Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,8 (1,5 mol/l) Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 9,0 Tlumivý roztok o pH 9,0 Tlumivý roztok o pH 9,0 (1) Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 9,5 Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 10,0 Tlumivý roztok diethanolaminový o pH 10,0 Tlumivý roztok o pH 10,9 Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly (1) Základní látky pro odměrné roztoky jsou označeny písmeny VR a připravují se následujícími postupy. Bromičnan draselný VR Hydrogenftalan draselný VR Chlorid sodný VR Kyselina benzoová VR
C₇H₆O₂	M_r 122,1	CAS 65-85-0

Připravuje se sublimací kyseliny benzoové R ve vhodném zařízení.

Kyselina sulfanilová VR

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 8,0 (1 mol/l) Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,1 Tlumivý roztok trometamol-glycinový o pH 8,3 Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,4 Tlumivý roztok trometamol-albuminový o pH 8,4 Tlumivý roztok trometamolový s edetanem disodným o pH 8,4 Tlumivý roztok trisacetatový o pH 8,5 Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,6 (1) Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,8 (1,5 mol/l) Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 9,0 Tlumivý roztok o pH 9,0 Tlumivý roztok o pH 9,0 (1) Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 9,5 Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 10,0 Tlumivý roztok diethanolaminový o pH 10,0 Tlumivý roztok o pH 10,9 Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly (1) Základní látky pro odměrné roztoky jsou označeny písmeny VR a připravují se následujícími postupy. Bromičnan draselný VR Hydrogenftalan draselný VR Chlorid sodný VR Kyselina benzoová VR Kyselina sulfanilová VR
C₆H₇NO₃S	M_r 173,2	CAS 121-57-3

Připravuje se překrystalizováním kyseliny sulfanilové R z vroucí vody R. Po filtraci se krystaly suší při 100 °C až 105 °C do konstantní hmotnosti.

Oxid arsenitý VR

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 8,0 (1 mol/l) Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,1 Tlumivý roztok trometamol-glycinový o pH 8,3 Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,4 Tlumivý roztok trometamol-albuminový o pH 8,4 Tlumivý roztok trometamolový s edetanem disodným o pH 8,4 Tlumivý roztok trisacetatový o pH 8,5 Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,6 (1) Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,8 (1,5 mol/l) Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 9,0 Tlumivý roztok o pH 9,0 Tlumivý roztok o pH 9,0 (1) Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 9,5 Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 10,0 Tlumivý roztok diethanolaminový o pH 10,0 Tlumivý roztok o pH 10,9 Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly (1) Základní látky pro odměrné roztoky jsou označeny písmeny VR a připravují se následujícími postupy. Bromičnan draselný VR Hydrogenftalan draselný VR Chlorid sodný VR Kyselina benzoová VR Kyselina sulfanilová VR Oxid arsenitý VR
As₂O₃	M_r 197,8	CAS 1327-53-3

Připravuje se sublimací oxidu arsenitého R ve vhodném zařízení.

Uchovává se nad silikagelem bezvodým R.

Uhličitan sodný VR

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 8,0 (1 mol/l) Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,1 Tlumivý roztok trometamol-glycinový o pH 8,3 Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,4 Tlumivý roztok trometamol-albuminový o pH 8,4 Tlumivý roztok trometamolový s edetanem disodným o pH 8,4 Tlumivý roztok trisacetatový o pH 8,5 Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,6 (1) Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,8 (1,5 mol/l) Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 9,0 Tlumivý roztok o pH 9,0 Tlumivý roztok o pH 9,0 (1) Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 9,5 Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 10,0 Tlumivý roztok diethanolaminový o pH 10,0 Tlumivý roztok o pH 10,9 Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly (1) Základní látky pro odměrné roztoky jsou označeny písmeny VR a připravují se následujícími postupy. Bromičnan draselný VR Hydrogenftalan draselný VR Chlorid sodný VR Kyselina benzoová VR Kyselina sulfanilová VR Oxid arsenitý VR Uhličitan sodný VR
Na₂CO₃	M_r 106,0	CAS 497-19-8

Nasycený roztok uhličitanu sodného R se při pokojové teplotě zfiltruje, potom se pomalu do filtrátu zavádí plynný oxid uhličitý R a míchá se do vychladnutí. Po 2 h se vzniklá sraženina zfiltruje přes filtr ze slinutého skla, promyje se ledovou vodou R nasycenou oxidem uhličitým. Po vysušení při 100 °C až 105 °C se zahřívá za občasného míchání při 270 °C až 300 °C do konstantní hmotnosti.

Zinek VR

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 8,0 (1 mol/l) Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,1 Tlumivý roztok trometamol-glycinový o pH 8,3 Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,4 Tlumivý roztok trometamol-albuminový o pH 8,4 Tlumivý roztok trometamolový s edetanem disodným o pH 8,4 Tlumivý roztok trisacetatový o pH 8,5 Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,6 (1) Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,8 (1,5 mol/l) Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 9,0 Tlumivý roztok o pH 9,0 Tlumivý roztok o pH 9,0 (1) Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 9,5 Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 10,0 Tlumivý roztok diethanolaminový o pH 10,0 Tlumivý roztok o pH 10,9 Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly (1) Základní látky pro odměrné roztoky jsou označeny písmeny VR a připravují se následujícími postupy. Bromičnan draselný VR Hydrogenftalan draselný VR Chlorid sodný VR Kyselina benzoová VR Kyselina sulfanilová VR Oxid arsenitý VR Uhličitan sodný VR Zinek VR
Zn	A_r 65,4	CAS 7440-66-6

Obsah zinku je nejméně 99,9 %.

4.2.2 Odměrné roztoky
Odměrné roztoky se připravují obvyklými chemickými analytickými postupy. Ověří se přesnost použité aparatury, zda je vhodná pro zamýšlené použití.
Koncentrace odměrných roztoků se uvádí v molaritě. Molarita vyjadřuje počet molů látky rozpuštěné v 1 litru roztoku. Roztok, který obsahuje x molů látky v litru, se označuje x mol/l.
Odměrné roztoky se neliší od předepsané koncentrace o více než 10 %. Molarita odměrných roztoků se stanoví s přesností 0,2 %.
Stanovení titru odměrných roztoků se provádí postupy uvedenými dále. Když se odměrný roztok použije pro stanovení, ve kterém se určí bod ekvivalence elektrochemickým postupem (např. ampérometricky nebo potenciometricky), stanovení titru odměrného roztoku se provede stejným postupem. Složení prostředí, ve kterém se provádí stanovení titru, má být stejné jako při vlastním stanovení.
Zředěnější odměrné roztoky se připravují z roztoků popsaných dále jejich ředěním vodou prostou oxidu uhličitého R. Titr těchto odměrných roztoků je stejný jako titr připravených odměrných roztoků. Roztoky s molaritou nižší než 0,1 mol/l se připravují v čas potřeby.
Odměrné roztoky jsou označeny písmeny VS. Roztoky připravené v koncentraci mol/l podle níže uvedených postupů, u nichž nebyl stanoven titr, jsou v článcích označeny RS.
Arsenitan sodný 0,1 mol/l VS
Množství oxidu arsenitého VR odpovídající 4,946 g As₂O₃ se rozpustí ve směsi 20 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 20 ml vody R a zředí se jí na 400 ml. Potom se přidává kyselina chlorovodíková zředěná RS, dokud není roztok neutrální na papír lakmusový R. V roztoku se rozpustí 2 g hydrogenuhličitanu sodného R a zředí se vodou R na 500,0 ml.
Benzethoniumchlorid 0,004 mol/l VS
1,792 g benzethoniumchloridu R předem vysušeného do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Stanovení titru. Molarita roztoku se vypočítá ze stanovení obsahu benzethoniumchloridu, počítáno na vysušený C₂₇H₄₂ClNO₂. Stanoví se následovně: 0,350 g vysušené látky se rozpustí v 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 6 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru. Současně se provede slepý pokus.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 44,81 mg C₂₇H₄₂ClNO₂.
Bromičnan draselný 0,033 mol/l VS
5,5670 g bromičnanu draselného VR se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Bromičnan draselný 0,02 mol/l VS
3,340 g bromičnanu draselného VR se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Bromičnan draselný 0,0167 mol/l VS
Připraví se zředěním bromičnanu draselného 0,033 mol/l VS.
Bromičnan draselný 0,0083 mol/l VS
Připraví se zředěním bromičnanu draselného 0,033 mol/l VS.
Bromičnan draselný 0,0167 mol/l s bromidem draselným VS
2,7835 g bromičnanu draselného VR a 13 g bromidu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Dichroman draselný 0,0167 mol/l VS
4,90 g dichromanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Stanovení titru. K 20,0 ml roztoku dichromanu draselného se přidá 1 g jodidu draselného R a 7 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Přidá se 250 ml vody R a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 3 ml škrobu RS jako indikátoru z modrého zbarvení roztoku do světle zeleného.
Dusičnan olovnatý 0,1 mol/l VS
33,0 g dusičnanu olovnatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Stanovení titru. K 20,0 ml roztoku dusičnanu olovnatého se přidá 300 ml vody R a obsah olova se stanoví chelatometricky (2.5.11).
Dusičnan rtuťnatý 0,02 mol/l VS
6,85 g dusičnanu rtuťnatého R se rozpustí ve 20 ml kyseliny dusičné 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml.
Stanovení titru. 15,0 mg chloridu sodného VR se rozpustí v 50 ml vody R a titruje se roztokem dusičnanu rtuťnatého za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití srovnávací merkurosulfátové elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody.
1 ml dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/ VS odpovídá 2,338 mg NaCl.
Dusičnan stříbrný 0,1 mol/l VS
17,0 g dusičnanu stříbrného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Stanovení titru. 0,100 g chloridu sodného VR se rozpustí ve 30 ml vody R a titruje se připraveným roztokem dusičnanu stříbrného za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,844 mg NaCl.
Uchovává se chráněn před světlem.
Dusičnan stříbrný 0,001 mol/l VS
5,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS se zředí vodou R na 500,0 ml.
Dusitan sodný 0,1 mol/l VS
7,5 g dusitanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Stanovení titru. 0,300 g kyseliny sulfanilové VR se rozpustí v 50 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a roztokem dusitanu sodného se provede stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence. Titr se stanovuje v čas potřeby.
1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 17,32 mg C₆H₇NO₃S.
Edetan disodný 0,1 mol/l VS
37,5 g edetanu disodného R se rozpustí v 500 ml vody R, přidá se 100 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml.
Stanovení titru. 0,120 g zinku VR se rozpustí ve 4 ml kyseliny chlorovodíkové RS a přidá se 0,1 ml bromové vody R. Varem se odstraní přebytečný brom. Reakce roztoku se upraví hydroxidem sodným zředěným RS na slabě kyselou nebo neutrální. Obsah zinku se stanoví chelatometricky (2.5.11).
1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 6,54 mg Zn.
Uchovává se v polyethylenových obalech.
Edetan disodný 0,02 mol/l VS
7,444 g edetanu disodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Stanovení titru. 0,100 g zinku VR se rozpustí ve 4 ml kyseliny chlorovodíkové RS a přidá se 0,1 ml bromové vody R. Varem se odstraní přebytečný brom a roztok se přelije do odměrné baňky a zředí se vodou R na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se přenese do 500ml kuželové baňky a zředí se vodou R na 200 ml. Dále se přidá asi 50 mg oranže xylenolové s dusičnanem draselným R a takové množství methenaminu R, až vznikne fialově růžové zbarvení. Dále se přidají 2 g methenaminu R a titruje se roztokem edetanu disodného do změny fialově růžového zbarvení na žluté.
1 ml edetanu disodného 0,02 mol/l VS odpovídá 1,308 mg Zn.
Hexanitratoceričitan amonný 0,1 mol/l VS
54,82 g hexanitratoceričitanu amonného R a 56 ml kyseliny sírové R se 2 min míchají. Přidá se pětkrát 100 ml vody R a po každém přidání se roztok promíchá. Čirý roztok se zředí vodou R na 1000,0 ml. Titr roztoku se stanoví 10 dní po přípravě.
Stanovení titru. 80,0 mg oxidu arsenitého VR se rozpustí mírným zahřátím v 15 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS. K čirému roztoku se přidá 50 ml kyseliny sírové zředěné RS, 0,15 ml roztoku oxidu osmičelého R (2,5 g/l) v kyselině sírové zředěné RS a 0,1 ml feroinu RS. Titruje se připraveným roztokem hexanitratoceričitanu amonného, ke konci titrace pomalu, až do vymizení červeného zbarvení.
1 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,946 mg As₂O₃.
Uchovává se chráněn před světlem.
Hexanitratoceričitan amonný 0,01 mol/l VS
K 100,0 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS se za chlazení přidá 30 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 1000,0 ml.
Hydrogenftalan draselný 0,1 mol/l VS
V kuželové baňce obsahující asi 800 ml kyseliny octové bezvodé R se rozpustí 20,42 g hydrogenftalanu draselného VR a zahřívá se na vodní lázni do úplného rozpuštění za chránění před vlhkostí. Ochladí se na 20 °C a zředí se kyselinou octovou bezvodou R na 1000,0 ml.
Hydroxid draselný 1 mol/l VS
60 g hydroxidu draselného R se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Stanovení titru. 20,0 ml roztoku hydroxidu draselného se titruje kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru.
Hydroxid draselný 0,1 mol/l VS
6,0 g hydroxidu draselného R se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Stanovení titru. 20,0 ml roztoku hydroxidu draselného se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru.
Hydroxid draselný 0,5 mol/l v lihu 60% VS
3,0 g hydroxidu draselného R se rozpustí v lihu prostém aldehydů R 60% (V/V) a zředí se jím na 100,0 ml.
Stanovení titru. 20,0 ml roztoku hydroxidu draselného v lihu 60% (V/V) se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru.
Hydroxid draselný v lihu 0,5 mol/l VS
3,0 g hydroxidu draselného R se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se lihem 96% prostým aldehydů R na 100,0 ml.
Stanovení titru. 20,0 ml roztoku hydroxidu draselného v lihu se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru.
Hydroxid draselný v lihu 0,1 mol/l VS
20,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS se zředí lihem 96% prostým aldehydů R na 100,0 ml.
Hydroxid draselný v lihu 0,01 mol/l VS
2,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS se zředí lihem 96% prostým aldehydů R na 100,0 ml.
Hydroxid sodný 1 mol/l VS
42 g hydroxidu sodného R se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Stanovení titru. 20,0 ml roztoku hydroxidu sodného se titruje kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS za použití předepsaného indikátoru pro titraci.
Pokud je předepsáno použití odměrného roztoku hydroxidu sodného prostého uhličitanů, pak se při jeho přípravě postupuje následovně: Hydroxid sodný R se rozpustí ve vodě R na koncentraci 400 g/l až 600 g/l a nechá se stát. Čirá supernatantní tekutina se slije za chránění před oxidem uhličitým a zředí se vodou prostou oxidu uhličitého R na požadovanou molaritu. Roztok vyhovuje následující zkoušce:
20,0 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové stejné molarity se titruje roztokem hydroxidu sodného za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru. Po dosažení bodu ekvivalence se přidá dostatečné množství kyseliny chlorovodíkové k odbarvení roztoku a jeho objem se varem sníží na 20 ml. Během varu se přidá právě tolik kyseliny chlorovodíkové, až růžové zbarvení vzniklé varem zmizí a při dalším vaření se již neobjeví. Spotřebuje se nejvýše 0,10 ml kyseliny chlorovodíkové.
Hydroxid sodný 0,5 mol/l VS
500,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 1000,0 ml.
Stanovení titru. Provede se způsobem popsaným v odstavci Hydroxid sodný 1 mol/l VS za použití kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS.
Hydroxid sodný 0,1 mol/l VS
100,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 1000,0 ml.
Stanovení titru. Provede se způsobem popsaným v odstavci Hydroxid sodný 1 mol/l VS za použití kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS.
Hydroxid sodný v ethanolu 0,1 mol/l VS
K 250 ml ethanolu R se přidá 3,3 g hydroxidu sodného koncentrovaného RS.
Stanovení titru. 0,200 g kyseliny benzoové VR se rozpustí ve směsi 2 ml vody R a 10 ml lihu 96% R. Titruje se připraveným roztokem hydroxidu sodného v ethanolu za použití 0,2 ml thymolftaleinu RS jako indikátoru. Titr se stanoví v čas potřeby.
1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 12,21 mg C₇H₆O₂.
Chlorid barnatý 0,1 mol/l VS
24,4 g chloridu barnatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Stanovení titru. K 10,0 ml roztoku chloridu barnatého se přidá 60 ml vody R, 3 ml amoniaku 26% R, 0,5 mg až 1 mg ftaleinpurpuru R a titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se roztok začne odbarvovat, přidá se 50 ml lihu 96% R a titruje se až do vymizení modrofialového zbarvení.
Chlorid hořečnatý 0,1 mol/l VS
20,33 g chloridu horečnatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Stanovení titru. Obsah hořčíku se stanoví chelatometricky (2.5.11).
Chlorid zinečnatý 0,05 mol/l VS
6,82 g chloridu zinečnatého R (váží se velmi opatrně) se rozpustí ve vodě R. Je-li potřeba, přidává se po kapkách kyselina chlorovodíková zředěná RS do vymizení zákalu. Zředí se vodou R na 1000,0 ml.
Stanovení titru. K 20,0 ml roztoku chloridu zinečnatého se přidá 5 ml kyseliny octové zředěné RS a obsah zinku se stanoví chelatometricky (2.5.11).
Chloristan barnatý 0,05 mol/l VS
15,8 g hydroxidu barnatého R se rozpustí ve směsi 7,5 ml kyseliny chloristé R a 75 ml vody R. pH roztoku se upraví kyselinou chloristou R na hodnotu 3 a je-li třeba, roztok se zfiltruje. Po přidání 150 ml lihu 96% R se zředí vodou R na 250 ml a tlumivým roztokem o pH 3,7 se zředí na 1000,0 ml.
Stanovení titru. K 5,0 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l VS se přidá 5 ml vody R, 50 ml tlumivého roztoku o pH 3,7 a 0,5 ml alizarinu S RS. Titruje se roztokem chloristanu barnatého do vzniku oranžovočerveného zbarvení. Titr se stanoví v čas potřeby.
Chloristan barnatý 0,025 mol/l VS
500,0 ml chloristanu barnatého 0,05 mol/l VS se zředí tlumivým roztokem o pH 3,7 na 1000,0 ml.
Jod 0,5 mol/l VS
127 g jodu R a 200 g jodidu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Stanovení titru. 400,0 mg oxidu arsenitého VR se rozpustí ve směsi 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R. Přidá se 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 3 g hydrogenuhličitanu sodného R a titruje se roztokem jodu za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru.
1 ml jodu 0,5 mol/l VS odpovídá 49,46 mg As₂O₃.
Uchovává se chráněn před světlem.
Jod 0,01 mol/l VS
0,3 g jodidu draselného R se přidá k 20,0 ml jodu 0,05 mol/l VS a zředí se vodou R na 100,0 ml.
Jod 0,05 mol/l VS
12,7 g jodu R a 20 g jodidu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Stanovení titru. 80 mg oxidu arsenitého VR se rozpustí ve směsi 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R. Přidá se 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 3,0 g hydrogenuhličitanu sodného R a titruje se roztokem jodu za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru.
1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 4,946 mg As₂O₃.
Uchovává se chráněn před světlem.
Jodičnan draselný 0,05 mol/l VS
10,70 g jodičnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Stanovení titru. 25,0 ml roztoku jodičnanu draselného se zředí vodou R na 100,0 ml. Ke 20,0 ml tohoto roztoku se přidají 2,0 g jodidu draselného R a 10 ml kyseliny sírové zředěné RS. Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za přítomnosti 1 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace.
Jodistan sodný 0,1 mol/l VS
21,4 g jodistanu sodného R se rozpustí v asi 500 ml vody R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Stanovení titru. Do baňky se zátkou se odměří 20,0 ml roztoku jodistanu sodného a přidá se 5 ml kyseliny chloristé R. Baňka se uzavře a obsah baňky se protřepe. pH (2.2.3) se upraví nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného R na hodnotu 6,4. Přidá se 10 ml jodidu draselného RS, baňka se uzavře, obsah baňky se protřepe a nechá se stát 2 min. Titruje se arsenitanem sodným 0,025 mol/l VS až žluté zbarvení roztoku téměř zmizí. Přidají se 2 ml škrobu RS a pomalu se titruje až do úplného zmizení zbarvení.
Jodosiřičité činidlo VS
Aparatura k přípravě roztoku musí být během přípravy uzavřená a suchá. Skládá se z nádoby s kulatým dnem o obsahu 3000 ml až 4000 ml opatřené otvory pro míchadlo, teploměr a s otvorem pro trubičku se sušidlem. Za stálého míchání se ke směsi 700 ml pyridinu bezvodého R a 700 ml 2-methoxyethanolu R přidá 220 g jemně upráškovaného jodu R předem vysušeného nad oxidem fosforečným R. Míchá se do rozpuštění jodu (asi 30 min). Roztok se ochladí na -10 °C a rychle za stálého míchání se přidá 190 g kapalného oxidu siřičitého R, přičemž teplota nesmí překročit 30 °C. Roztok se ochladí.
Stanovení titru. Asi 20 ml methanolu bezvodého R se titruje jodosiřičitým činidlem způsobem uvedeným ve stati (2.5.12). Po dosažení bodu ekvivalence se přidá odpovídající, přesně odvážené množství vody R a znovu se titruje. Vypočítá se, kolik miligramů vody odpovídá 1 ml jodosiřičitého činidla.
1 ml jodosiřičitého činidla odpovídá nejméně 3,5 mg vody. Titr roztoku se stanoví v čas potřeby.
Při práci je nutná ochrana před vlhkostí. Roztok se uchovává v suchém obalu.
Karbethopendeciniumbromid 0,01 mol/l VS
Množství karbethopendeciniumbromidu R odpovídající 4,2250 g C₂₁H₄₄BrNO₂, vysušeného při 105 °C do konstantní hmotnosti, se rozpustí v odměrné baňce ve vodě R a doplní se jí na 1000,0 ml. Roztok je stálý.
Kyselina dusičná 1 mol/l VS
96,6 g kyseliny dusičné R se zředí vodou R na 1000,0 ml.
Stanovení titru. 1,000 g uhličitanu sodného VR se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 0,1 ml oranže methylové RS a titruje se roztokem kyseliny dusičné do první změny zbarvení na červenožluté. Potom se vaří 2 min, přičemž se zbarvení roztoku změní na žluté. Po ochlazení se dotitruje do červenožlutého zbarvení.
1 ml kyseliny dusičné 1 mol/l VS odpovídá 53,00 mg Na₂CO₃.
Kyselina chloristá 0,1 mol/l VS
K 900 ml kyseliny octové ledové R se v odměrné baňce za míchání přidá 8,5 ml kyseliny chloristé R, potom se přidá 30 ml acetanhydridu R a zředí se kyselinou octovou ledovou R na 1000,0 ml. Směs se promíchá a nechá se stát 24 h. Stanoví se obsah vody semimikrostanovením (2.5.12) bez přidání methanolu a je-li třeba, upraví se obsah vody na 0,1 % až 0,2 % přidáním buď acetanhydridu R, nebo vody R. Opět se nechá stát 24 h.
Stanovení titru. 0,350 g hydrogenftalanu draselného VR se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 50 ml kyseliny octové bezvodé R. Po ochlazení, při němž je třeba roztok chránit před vlivem vzduchu, se titruje roztokem kyseliny chloristé za použití 0,05 ml violeti krystalové RS. V průběhu stanovení titru je potřebné sledovat teplotu roztoku kyseliny chloristé. Je-li teplota při stanovení obsahu odlišná od teploty při stanovení titru kyseliny chloristé, provede se korekce objemu kyseliny chloristé použité na stanovení obsahu následovně:
1. V_c = V [1+(t₁- t₂) 0,0011],
2. v němž značí:
  1. t₁ - teplota při stanovení titru,
  2. t₂ - teplota při stanovení obsahu,
  3. V_c - korigovaný objem,
  4. V - nalezený objem při stanovení obsahu.
  5. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,42 mg C₈H₅KO₄.
Kyselina chloristá 0,05 mol/l VS
50,0 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS se zředí kyselinou octovou bezvodou R na 100,0 ml.
Kyselina chlorovodíková 1 mol/l VS
103,0 g kyseliny chlorovodíkové R se zředí vodou R na 1000,0 ml.
Stanovení titru. 1,000 g uhličitanu sodného VR se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 0,1 ml oranže methylové RS a titruje se roztokem kyseliny chlorovodíkové do první změny zbarvení na žlutočervené. Potom se vaří 2 min, přičemž se zbarvení roztoku změní na žluté. Po ochlazení se dotitruje do žlutočerveného zbarvení.
1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 53,00 mg Na₂CO₃.
Kyselina chlorovodíková 0,5 mol/l VS
500,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS se zředí vodou R na 1000,0 ml.
Stanovení titru. Asi 1,0900 g trometamolu R se rozpustí ve 30,0 ml vody R, přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a titruje se roztokem kyseliny chlorovodíkové do fialově červeného zbarvení. Faktor/se vypočítá podle vzorce:
1. v němž značí:
  1. q - navážku trometamolu R v gramech,
  2. m - množství trometamolu v gramech odpovídající 1 mililitru odměrného roztoku,
  3. a - spotřebu připraveného roztoku při titraci v ml.
  4. 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS odpovídá 0,06057 g C₄H₁₁NO₃.
Kyselina chlorovodíková 0,1 mol/l VS
100,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS se zředí vodou R na 1000,0 ml.
Stanovení titru. Stanoví se způsobem uvedeným v odstavci Kyselina chlorovodíková 1 mol/l VS s navážkou 0,100 g uhličitanu sodného VR, který se rozpustí ve 20 ml vody R.
1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 5,30 mg Na₂CO₃.
Kyselina octová 0,1 mol/l VS
6,0 g kyseliny octové ledové R se zředí vodou R na 1000,0 ml.
Stanovení titru. K 25,0 ml kyseliny octové se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS.
Kyselina sírová 0,5 mol/l VS
28 ml kyseliny sírové R se zředí vodou R na 1000,0 ml.
Stanovení titru. 1,000 g uhličitanu sodného VR se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 0,1 ml oranže methylové RS a titruje se roztokem kyseliny sírové do první změny zbarvení na červenožluté. Potom se vaří 2 min, přičemž barva roztoku se změní na žlutou. Po ochlazení se dotitruje do červenožlutého zbarvení.
1 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l VS odpovídá 53,00 mg Na₂CO₃.
Kyselina sírová 0,05 mol/l VS
100,0 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l VS se zředí vodou R na 1000,0 ml.
Stanovení titru. Titr kyseliny sírové se stanoví způsobem uvedeným v odstavci Kyselina sírová 0,5 mol/l VS s navážkou 0,100 g uhličitanu sodného VR, který se rozpustí ve 20 ml vody R.
1 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l VS odpovídá 5,30 mg Na₂CO₃.
Manganistan draselný 0,02 mol/l VS
3,2 g manganistanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Roztok se zahřívá 1 h na vodní lázni, nechá se vychladnout a zfiltruje se přes filtr ze slinutého skla.
Stanovení titru. K 20,0 ml roztoku manganistanu draselného se přidají 2 g jodidu draselného R a 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace jako indikátoru. Titr se stanoví v čas potřeby.
Uchovává se chráněn před světlem.
Methoxid lithný 0,1 mol/l VS
0,694 g lithia R se rozpustí ve 150 ml methanolu bezvodého R a zředí se toluenem R na 1000,0 ml.
Stanovení titru. K 10 ml dimethylformamidu R se přidá 0,05 ml roztoku modři thymolové R (3 g/l) v methanolu R a titruje se roztokem methoxidu lithného do jasně modrého zbarvení. Ihned se přidá 0,200 g kyseliny benzoové VR, míchá se do rozpuštění a znovu se titruje roztokem methoxidu lithného do jasně modrého zbarvení. Roztok je v průběhu titrace nutné chránit před vzdušným oxidem uhličitým. Titr roztoku methoxidu lithného se vypočítá ze spotřeby získané při druhé titraci. Stanovení titru se provede v čas potřeby.
1 ml methoxidu lithného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,21 mg C₇H₆O₂.
Methoxid sodný 0,1 mol/l VS
175 ml methanolu bezvodého R se ochladí v ledové vodě R a po malých dávkách se přidává za chlazení asi 2,5 g čerstvě nařezaného sodíku R. Když se kov rozpustí, roztok se zředí toluenem R na 1000,0 ml.
Stanovení titru. K 10 ml dimethylformamidu R se přidá 0,05 ml roztoku modři thymolové R (3 g/l) v methanolu R a titruje se roztokem methoxidu sodného do jasně modrého zbarvení. Ihned se přidá 0,200 g kyseliny benzoové VR, míchá se do rozpuštění a znovu se titruje roztokem methoxidu sodného do jasně modrého zbarvení. Roztok je v průběhu titrace nutné chránit před vzdušným oxidem uhličitým. Titr roztoku methoxidu sodného se vypočítá ze spotřeby získané při druhé titraci. Stanovení titru se provede v čas potřeby.
1 ml methoxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,21 mg C₇H₆O₂.
Síran amonno-železitý 0,1 mol/l VS
50,0 g síranu amonno-železitého R se rozpustí ve směsi 6 ml kyseliny sírové R a 300 ml vody R a zředí se vodou R na 1000,0 ml.
Stanovení titru. K 25,0 ml roztoku síranu amonno-železitého se přidají 3 ml kyseliny chlorovodíkové R a 2 g jodidu draselného R. Roztok se nechá 10 min stát a potom se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru.
1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 48,22 mg FeNH₄(SO₄)₂.12H₂O.
Síran ceričitý 0,1 mol/l VS
40,4 g síranu ceričitého R se rozpustí ve směsi 500 ml vody R a 50 ml kyseliny sírové R, nechá se ochladit a zředí se vodou R na 1000,0 ml.
Stanovení titru. K 25,0 ml roztoku síranu ceričitého se přidají 2,0 g jodidu draselného R a 150 ml vody R a titruje se ihned thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu R jako indikátoru.
Síran měďnatý 0,02 mol/l VS
5,0 g síranu měďnatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Stanovení titru. K 20,0 ml roztoku síranu měďnatého se přidají 2 g octanu sodného R a 0,1 ml pyridylazonaftolu RS a titruje se roztokem edetanu disodného 0,02 mol/l VS do změny fialově modrého zbarvení na jasně zelené. Před koncem titrace se titruje pomalu.
Síran zinečnatý 0,1 mol/l VS
29,0 g síranu zinečnatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Stanovení titru. Ke 20,0 ml roztoku síranu zinečnatého se přidá 5 ml kyseliny octové zředěné RS a obsah zinku se stanoví chelatometricky (2.5.11).
Síran železnatý 0,1 mol/l VS
27,80 g síranu železnatého R se rozpustí v 500 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml.
Stanovení titru. K 25,0 ml roztoku síranu železnatého se přidají 3 ml kyseliny fosforečné R a ihned se titruje manganistanem draselným 0,02 mol/l VS. Titr se stanoví v čas potřeby.
Tetrabutylamoniumhydroxid 0,1 mol/l VS
40 g tetrabutylamoniumjodidu R se rozpustí v 90 ml methanolu bezvodého R, přidá se 20 g jemně upráškovaného oxidu stříbrného R a silně se 1 h protřepává. Několik mililitrů se odstředí a zkouší se na případnou přítomnost jodidů v supernatantní tekutině. Je-li reakce pozitivní, přidají se 2 g oxidu stříbrného R a protřepává se ještě 30 min. Postup se opakuje, dokud kapalina není prostá jodidů. Směs se zfiltruje přes jemný filtr se slinutého skla, baňka a filtr se promyjí třikrát 50 ml toluenu R. Filtrát a promývací kapalina se spojí a roztok se zředí toluenem R na 1000,0 ml. Roztok se nechá 5 min probublávat suchým dusíkem prostým oxidu uhličitého.
Stanovení titru. K 10 ml dimethylformamidu R se přidá 0,05 ml roztoku modři thymolové R v methanolu R (3 g/l) a titruje se roztokem tetrabutylamoniumhydroxidu do jasně modrého zbarvení. Ihned se přidá 0,200 g kyseliny benzoové VR, míchá se do rozpuštění a znovu se titruje roztokem tetrabutylamoniumhydroxidu do jasně modrého zbarvení. Roztok je v průběhu titrace nutné chránit před vzdušným oxidem uhličitým. Titr roztoku tetrabutylamoniumhydroxidu se vypočítá ze spotřeby získané při druhé titraci. Stanovení titru se provede v čas potřeby.
1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 12,21 mg C₇H₆O₂.
Tetrabutylamoniumhydroxid v propanolu 0,1 mol/l VS
Roztok se připraví, včetně stanovení titru, postupem uvedeným v odstavci Tetrabutylamoniumhydroxid 0,1 mol/l VS za použití 2-propanolu R místo toluenu R.
Tetrasulfatoceričitan amonný 0,1 mol/l VS
65,0 g tetrasulfatoceričitanu amonného R se rozpustí ve směsi 500 ml vody R a 30 ml kyseliny sírové R. Po vychladnutí se zředí vodou R na 1000,0 ml.
Stanovení titru. Stanoví se způsobem uvedeným v odstavci Hexanitratoceričitan amonný 0,1 mol/l VS. K titraci se použije roztok tetrasulfatoceričitanu amonného.
1 ml tetrasulfatoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,946 mg As₂O₃.
Tetrasulfatoceričitan amonný 0,01 mol/l VS
Ke 100,0 ml roztoku tetrasulfatoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS se za chlazení přidá 30 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 1000,0 ml.
Thiokyanatan amonný 0,1 mol/l VS
7,612 g thiokyanatanu amonného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Stanovení titru. K 20,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS se přidá 25 ml vody R a 2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a titruje se roztokem thiokyanatanu amonného za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 do červenožlutého zbarvení.
Thiosíran sodný 0,1 mol/l VS
25 g thiosíranu sodného R a 0,2 g uhličitanu sodného R se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Stanovení titru. K 10,0 ml bromičnanu draselného 0,033 mol/l VS se přidá 40 ml vody R, 10 ml jodidu draselného RS a 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS a titruje se roztokem thiosíranu sodného za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace.
Seznam referenčních látek použitých v národních článcích N
1. 5-Aminoimidazol-4-karboxamid hydrochlorid CRL (AICA)
2. 2-Azahypoxanthin CRL (AHX)
3. Butamiraciumdihydrogencitrat CRL
4. Celiprololiumchlorid CRL
5. Carbethopendecinii bromidum CRL
6. Dakarbazin CRL
7. 6,11-Dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-on CRL
8. 11-(3-Dimethylaminopropyl)-6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-ol CRL
9. 11-(3-Dimethylaminopropyliden)-6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-5-oxid (hydrochlorid) CRL
10. 11-(3-Dimethylaminopropyliden)-6,11-dihydrodibenzo[b, e]thiepin-5,5-dioxid (hydrochlorid) CRL
11. Dosulepiniumchlorid CRL
12. Doxazosiniummesilat CLR
13. Ethylbiskumacetat CRL
14. Hexachlorofen CRL
15. Hymechromon CRL
16. Kloroxin CRL
17. Medosulepiniumchlorid CRL
18. Meglumin CRL
19. 2-Methyl-5-nitroimidazol CRL
20. Nicergolin CRL
21. Ornidazol CRL
22. Suxamethoniumjodid CRL
23. Silybinin CRL
24. Tinctura amara CRL
25. Trimekainiumchlorid CRL
26. Troxerutin CRL
27. Xanthinoliumnikotinat CRL
28. “

13. V příloze části 5 Všeobecné dodatky, kapitola 5.2.3 zní:

5.2.3 Buněčné substráty pro výrobu humánních vakcín

Tato obecná stať se zabývá diploidními buněčnými liniemi a kontinuálními buněčnými liniemi užívanými pro výrobu humánních vakcín; specifické postupy, vztahující se k vakcínám vyráběným rekombinantní DNK technologií, jsou popsány v článku Producta ab ADN recombinante. Zkoušení se provádí v různých stadiích (základní buňky, banka základních buněk, banka pracovních buněk, buňky používané pro výrobu ve stadiu maximálního zdvojení populace nebo za ním), jak je uvedeno v tabulce 5.2.3-1. Obecná opatření pro použití buněčných linií a zkušební metody jsou uvedeny níže.

Jestliže se pro výrobu vakcíny použijí primární buňky nebo buňky po několika pasážích bez ustavení buněčné banky, jsou požadavky uvedeny v jednotlivých článcích týkajících se vakcín.

Diploidní buněčné linie. Diploidní buněčné linie mají vysokou, ale konečnou kapacitu pro pomnožování in vitro.

Kontinuální buněčné linie. Kontinuální buněčné linie mají schopnost se nekonečně pomnožovat in vitro; buňky často mají odlišnosti v karyotypu ve srovnání s původními buňkami; mohou být získány ze zdravých nebo nádorových tkání.

Pro vakcíny k injekčnímu podání vyráběné v kontinuálních buněčných liniích je purifikační proces validován k průkazu odstranění DNK z buněčného substrátu na úroveň nejvýše 10 ng v jedné lidské dávce, pokud není předepsáno jinak.

Systém buněčných bank. Výroba vakcín v diploidních nebo kontinuálních liniích je založena na systému buněčných bank. Věk buněk in vitro se počítá od banky základních buněk. Každá banka pracovních buněk je připravena z jedné nebo více nádob banky základních buněk. Použití, totožnost a kontrola obsahu nádob se pečlivě dokumentují.

Média a látky živočišného a lidského původu. Složení médií použitých pro izolaci a všechny následné kultury se detailně zaznamenávají a jestliže se použijí látky živočišného původu, jsou prosty cizorodých agens.

Je-li použit lidský albumin, vyhovuje článku Albumini humani solutio.

Bovinní sérum, použité pro přípravu a udržování buněčných kultur, se zkouší a prokáže se, že je sterilní a že v něm nejsou přítomny bovinní viry, jmenovitě virus bovinní diarhoey, ani mykoplazmata.

Trypsin použitý pro přípravu buněčných kultur se zkouší vhodnými metodami a prokáže se, že je sterilní a že neobsahuje mykoplazmata ani viry, jmenovitě pestiviry a parvoviry.

Buněčné inokolum. Údaje použité k posouzení vhodnosti buněčného inokula obsahují, kde je to dostupné, informace o jeho původu a vývoji a charakteristiku.

Původ buněčného inokula. Pro lidské buněčné linie se zaznamenávají následující informace o dárci: etnický a zeměpisný původ, věk, pohlaví, celkový fyziologický stav, použitá tkáň nebo použitý orgán a výsledky zkoušek na patogeny.

Pro živočišné buněčné linie se zaznamenávají následující informace o původu buněk: druh, kmen, podmínky chovu, zeměpisný původ, věk, pohlaví, celkový fyziologický stav, použitá tkáň nebo použitý orgán, výsledky zkoušek na patogeny.

Buňky nervového původu, jako např. linie buněk neuroblastomu a buněk P12, mohou obsahovat látky, ve kterých jsou koncentrována agens spongioformní encefalopatie. Takové buňky se nepoužívají pro výrobu vakcín.

Vývoj buněčného inokula. Zaznamenávají se následující informace: metoda použitá k izolaci buněčného inokula, kultivační metody a ostatní postupy vedoucí k ustavení banky základních buněk, zvláště pak možná expozice buněk cizorodým agens.

Pokud není k dispozici úplná informace o složkách médií použitých v minulosti ke kultivaci buněk, např. o původu látek živočišného původu, kde je předepsáno a schváleno, mohou se již zavedená buněčná inokula používající tato média použít pro výrobu vakcíny.

Charakteristika buněčného inokula. Jsou zkoumány následující vlastnosti:

(1) totožnost buněk (např. izoenzymy, sérologie, otiskové mapy nukleových kyselin);

(2) růstové charakteristiky buněk a jejich morfologické vlastnosti (světelná a elektronová mikroskopie);

(3) karyotyp diploidních buněčných linií;

(4) pro linie diploidních buněk životnost linie in vitro v termínech zdvojení populace.

Stabilita buněčného substrátu. Prokáže se vhodná životaschopnost buněčné linie v zamýšlených podmínkách uchování. Pro daný přípravek, jenž má být připraven na buněčné linii, je nezbytné prokázat, že může být dosažena homogenní výroba s buňkami ve výchozí i konečné pasáži v zamýšleném rozsahu použití.

Infekční cizorodá agens. Buněčné linie pro výrobu vakcíny jsou prosty infekčních cizorodých agens. Zkoušky na nepřítomnost cizorodých agens se provedou podle tabulky 5.2.3-1.

V závislosti na původu a vývoji buněčné linie je nezbytné provést zkoušky na vybrané specificky potenciální kontaminanty, zvláště na ty, o nichž je známo, že mohou latentně infikovat druh dárce, např. virus SV 40 druh Macaca. Pro buněčné linie původem z hlodavců se zkoušky tvorby protilátek provádějí na myších, potkanech a křečcích, aby se detegovaly druhově specifické viry.

Buněčné linie se zkoušejí na přítomnost retrovirů, jak je popsáno níže. Buněčné linie, které vykazují přítomnost retrovirů schopných replikace, nejsou použitelné pro výrobu vakcín.

Tumorogenita. Pro přípravu živých vakcín nesmí buněčná linie být tumorogenní v žádné hladině zdvojení použité pro výrobu vakcíny. Při použití tumorogenní linie pro výrobu jiných typů vakcín je purifikační proces validován k průkazu redukce reziduální DNK z buněčného substrátu na méně než 10 ng na jednu lidskou dávku, a na snížení bílkovin buněčného substrátu na přijatelnou úroveň.

Buněčné linie se známým tumorogenním potenciálem nemusí být dále zkoušeny. Buněčné linie, u nichž není tumorogenní potenciál znám, jsou považovány za tumorogenní nebo se přezkoušejí na tumorogenitu in vitro zkouškou popsanou dále; je-li výsledek zkoušky in vitro negativní nebo nejasně pozitivní, provede se zkouška in vivo uvedená dále. Tyto zkoušky se provádějí s buňkami v úrovni maximálního zdvojení populace, která bude použita při výrobě vakcíny.

Buněčné linie MRC-5,WI-38 a FRhL-2 jsou uznány jako netumorogenní a následné zkoušky není třeba provádět.

Chromozomální charakteristika. Linie diploidních buněk musí být prokazatelně diploidní. Rozsáhlejší charakteristika diploidních buněčných linií analýzou karyotypu se vyžaduje, není-li validováno odstranění intaktních buněk při výrobě po sklizni. Zkouší se vzorky ze čtyř úrovní pasáží rovnoměrně odebíraných během životního cyklu buněčné linie. Zkouší se minimálně 200 buněk v metafázi na přesný počet chromozomů a frekvenci hyperploidie, hypoploidie, polyploidie, zlomů a strukturálních abnormalit.

Buněčné linie MRC-5, WI-38 a FRhL-2 se považují za diploidní a dobře charakterizované; nejsou-li geneticky modifikované, další charakteristika není nutná.

Zkušební metody pro buněčné kultury

Zkouška totožnosti. Použije se analýza otiskové mapy nukleových kyselin a odpovídající výběr z následujících metod ke stanovení totožnosti buněk:

1. biochemická charakteristika (analýza izoenzymů),
2. imunologická charakteristika (antigeny tkáňové slučitelnosti),
3. cytogenetické markery.

Kontaminující buňky. Analýza otisku mapy nukleových kyselin provedená ve zkoušce totožnosti slouží také k průkazu nepřítomnosti kontaminujících buněk.

Bakteriální a houbová kontaminace. Banka základních buněk a každá banka pracovních buněk vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1) provedené s použitím 10 ml supernatantní tekutiny z buněčných kultur na každou živnou půdu. Provede se zkouška 1 % obalů, nejméně dva obaly.

Mykoplazmata. (2.6.7). Banka základních buněk a každá banka pracovních buněk vyhovuje zkoušce na mykoplazmata kultivační metodou a metodou indikátorových buněčných kultur. Ve zkoušce se použije jedna nebo více nádob.

Zkouška na cizorodá agens v buněčných kulturách. Buňky vyhovují zkoušce na hemadsorbující viry a zkouškám buněčných kultur na cizorodá agens, popsaným ve stati 2.6.16 v odstavci Kultura produkčních buněk: kontrolní buňky. Jsou-li buňky opičího původu, inokulují se do kultur buněk králičích ledvin k průkazu herpesviru B (cerkopitecidní herpesvirus 1).

Souběžná kultivace

Souběžně se odděleně kultivují celistvé a porušené buňky v různých buněčných systémech, včetně lidských a opičích buněk. Provedou se zkoušky k detekci možných morfologických změn. K detekci hemaglutinujících virů se provedou zkoušky na médiu z tkáňových kultur. Buňky vyhovují zkoušce, nejsou-li nalezeny žádné známky cizorodých agens.

Retroviry

Přítomnost retrovirů se zkouší použitím:

1. zkoušky infekčnosti,
2. transmisní elektronové mikroskopie,
3. jestliže zkoušky 1. a 2. dávají negativní výsledky, provede se zkouška na reverzní transkriptasu (za přítomnosti hořčíku a manganu) v usazenině získané při vysokootáčkovém odstřeďování.

Zkoušky na zvířatech. Každé z následujících skupin zvířat se vstříkne intramuskulárně (nebo sajícím myším subkutánně) 10⁷ živých buněk rozdělených stejnoměrně mezi zvířata v každé skupině:

1. dvěma vrhům sajících myší mladších než 24 hodin, každý nejméně o deseti zvířatech,
2. deseti dospělým myším.

Intracerebrálně se vstříkne každé z deseti dospělých myší 10⁶ živých buněk k detekci možné přítomnosti viru lymfocytární choriomeningitidy.

Zvířata se pozorují nejméně 4 týdny. Sleduje se, zda nezeslábnou nebo zda nevykazují abnormality, které by mohly být příčinou onemocnění. Buňky v této zkoušce vyhovují, pokud nejsou nalezeny známky výskytu cizorodých agens. Zkouška je neplatná, jestliže méně než 80 % zvířat z každé skupiny zůstane zdravých a přežije do konce doby pozorování.

Pro buňky získané z různých druhů hlodavců (např. ovariální buňky čínského křečka nebo buňky ledvin mláděte křečka) se zkoušky na protilátky proti možným virovým kontaminantám dotyčného druhu provedou injekcí buněk do zvířete stejného druhu.

Zkoušky na vejcích. Použije se inokulum 10⁶ buněk na vejce, buňky se vstříknou do alantoidní dutiny deseti SPF kuřecích embryí (5.2.2) starých 9 až 11 dní. Dále se injikují do žloutkového vaku deseti SPF kuřecích embryí starých 5 až 6 dní. Inkubují se nejméně 5 dní. Zkouška alantoidní tekutiny na přítomnost hemaglutininů se provede savčími a ptačími červenými krvinkami: zkouška se provádí při (5 ±3) °C a 20 °C až 25 °C a výsledky se odečítají po 30 a 60 minutách. Buňky vyhovují zkoušce, nejsou-li nalezeny známky přítomnosti cizorodých agens. Zkouška je neplatná, jestliže méně než 80 % embryí zůstane zdravých a přežije do konce doby pozorování.

Zkouška tumorogenity in vitro. Mohou se použít následující zkušební systémy:

1. tvorba kolonií na měkkém agarovém gelu,
2. vytváření invazivního buněčného růstu po inokulaci do orgánových kultur,
3. studie transformační aktivity s použitím např. systému 3T3 pro aktivní onkogeny.

Zkoušky tumorogenity in vivo

Zkouška spočívá v tom, že se zavede porovnání buněčné linie s vhodnou pozitivní kontrolou (např. HeLa nebo Hep2 buňky).

Živočišné systémy prokazatelně vhodné pro tuto zkoušku zahrnují:

1. bezthymové myši (genotyp Nu/Nu),
2. novorozené myši, potkany nebo křečky ošetřené antithymocytárním sérem nebo globulinem,
3. bezthymové a ozářené myši (T^-, B⁺) naočkované kostní dření zdravých myší.

Po zvolení živočišného systému se buněčná linie a referenční linie injikují odděleně dvěma skupinám zvířat po 10 jedincích. Inokulum pro každé zvíře je 10⁷ buněk suspendovaných v objemu 0,2 ml a vstříkne se buď intramuskulárně, nebo subkutánně. Novorozeným myším se vstříkne po 0,1 ml antithymocytárního séra nebo globulinu ve dnech 0, 2, 7, 9 a 14 po narození.

Účinné sérum nebo globulin potlačí imunitní mechanismus rostoucích zvířat do té míry, že následující inokulum 10⁷pozitivních referenčních buněk často produkuje nádory a metastázy.

Některé nemocné myši zřetelně vykazují progresivně rostoucí tumor a utratí se před koncem zkoušky, aby se zabránilo zbytečnému utrpení.

Na konci pozorovacího období se usmrtí všechna zvířata, včetně kontrolní skupiny, a vyšetřuje se celková a mikroskopická přítomnost proliferace inokulovaných buněk v místě vpichu i na jiných místech (např. lymfatické uzliny, plíce, ledviny a játra).

Ve všech zkušebních systémech se zvířata v pravidelných intervalech pozorují a vyšetřují pohmatem na tvorbu uzlin v místech vpichu. Jakékoliv vytvořené uzliny se měří ve dvou vzájemně kolmých rovinách a měření se pravidelně zaznamenávají, aby se stanovilo, zda se jedná o progresivní růst uzliny. Zvířata s uzlinami vykazujícími regresi během pozorovacího období jsou utracena dříve, než se uzliny stanou nehmatnými, a podrobí se histologickému vyšetření. Zvířata s progresivně rostoucími uzlinami se pozorují 1 až 2 týdny. Ze zvířat bez tvorby uzlin se polovina pozoruje 3 týdny a polovina 12 týdnů před usmrcením a zpracováním na histologické vyšetření. Pitvá se každé zvíře, včetně vyšetření na celkový důkaz tvorby tumoru v místě vpichu a v jiných orgánech, jako jsou lymfatické uzliny, plíce, mozek, slezina, ledviny a játra. Všechny léze podobné tumoru a místo vpichu se vyšetří histologicky. Protože některé buněčné linie mohou tvořit metastázy bez známek místního nádorového růstu, vyšetří se jakékoliv zjistitelné regionální lymfatické uzliny a plíce všech zvířat histologicky.

Zkouška není platná, jestliže méně než devět z deseti zvířat naočkovaných pozitivními referenčními buňkami vykazuje progresivně rostoucí tumor.

Tab. 5.2.3-1 Zkoušení buněčných linií

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 8,0 (1 mol/l) Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,1 Tlumivý roztok trometamol-glycinový o pH 8,3 Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,4 Tlumivý roztok trometamol-albuminový o pH 8,4 Tlumivý roztok trometamolový s edetanem disodným o pH 8,4 Tlumivý roztok trisacetatový o pH 8,5 Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,6 (1) Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,8 (1,5 mol/l) Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 9,0 Tlumivý roztok o pH 9,0 Tlumivý roztok o pH 9,0 (1) Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 9,5 Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 10,0 Tlumivý roztok diethanolaminový o pH 10,0 Tlumivý roztok o pH 10,9 Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly (1) Základní látky pro odměrné roztoky jsou označeny písmeny VR a připravují se následujícími postupy. Bromičnan draselný VR Hydrogenftalan draselný VR Chlorid sodný VR Kyselina benzoová VR Kyselina sulfanilová VR Oxid arsenitý VR Uhličitan sodný VR Zinek VR Arsenitan sodný 0,1 mol/l VS Benzethoniumchlorid 0,004 mol/l VS Bromičnan draselný 0,033 mol/l VS Bromičnan draselný 0,02 mol/l VS Bromičnan draselný 0,0167 mol/l VS Bromičnan draselný 0,0083 mol/l VS Bromičnan draselný 0,0167 mol/l s bromidem draselným VS Dichroman draselný 0,0167 mol/l VS Dusičnan olovnatý 0,1 mol/l VS Dusičnan rtuťnatý 0,02 mol/l VS Dusičnan stříbrný 0,1 mol/l VS Dusičnan stříbrný 0,001 mol/l VS Dusitan sodný 0,1 mol/l VS Edetan disodný 0,1 mol/l VS Edetan disodný 0,02 mol/l VS Hexanitratoceričitan amonný 0,1 mol/l VS Hexanitratoceričitan amonný 0,01 mol/l VS Hydrogenftalan draselný 0,1 mol/l VS Hydroxid draselný 1 mol/l VS Hydroxid draselný 0,1 mol/l VS Hydroxid draselný 0,5 mol/l v lihu 60% VS Hydroxid draselný v lihu 0,5 mol/l VS Hydroxid draselný v lihu 0,1 mol/l VS Hydroxid draselný v lihu 0,01 mol/l VS Hydroxid sodný 1 mol/l VS Hydroxid sodný 0,5 mol/l VS Hydroxid sodný 0,1 mol/l VS Hydroxid sodný v ethanolu 0,1 mol/l VS Chlorid barnatý 0,1 mol/l VS Chlorid hořečnatý 0,1 mol/l VS Chlorid zinečnatý 0,05 mol/l VS Chloristan barnatý 0,05 mol/l VS Chloristan barnatý 0,025 mol/l VS Jod 0,5 mol/l VS Jod 0,01 mol/l VS Jod 0,05 mol/l VS Jodičnan draselný 0,05 mol/l VS Jodistan sodný 0,1 mol/l VS Jodosiřičité činidlo VS Karbethopendeciniumbromid 0,01 mol/l VS Kyselina dusičná 1 mol/l VS Kyselina chloristá 0,1 mol/l VS Kyselina chloristá 0,05 mol/l VS Kyselina chlorovodíková 1 mol/l VS Kyselina chlorovodíková 0,5 mol/l VS Kyselina chlorovodíková 0,1 mol/l VS Kyselina octová 0,1 mol/l VS Kyselina sírová 0,5 mol/l VS Kyselina sírová 0,05 mol/l VS Manganistan draselný 0,02 mol/l VS Methoxid lithný 0,1 mol/l VS Methoxid sodný 0,1 mol/l VS Síran amonno-železitý 0,1 mol/l VS Síran ceričitý 0,1 mol/l VS Síran měďnatý 0,02 mol/l VS Síran zinečnatý 0,1 mol/l VS Síran železnatý 0,1 mol/l VS Tetrabutylamoniumhydroxid 0,1 mol/l VS Tetrabutylamoniumhydroxid v propanolu 0,1 mol/l VS Tetrasulfatoceričitan amonný 0,1 mol/l VS Tetrasulfatoceričitan amonný 0,01 mol/l VS Thiokyanatan amonný 0,1 mol/l VS Thiosíran sodný 0,1 mol/l VS Seznam referenčních látek použitých v národních článcích N Zkušební metody pro buněčné kultury Souběžná kultivace Retroviry Zkoušky tumorogenity in vivo Tab. 5.2.3-1 Zkoušení buněčných linií
Zkouška	Buněčné inokulum	Banka základních buněk	Banka pracovních buněk	Buňky použité pro výrobu ve stadiu maximálního zdvojení populace nebo za ním
1. TOTOŽNOST A ČISTOTA
morfologie	+	+	+	+
relevantní výběr následujících zkoušek: biochemické (např. isoenzymy), imunologické: např. histokompatibilita), cytogenetické markery, otiskové mapy nukleových kyselin	+	+	+	+
karyotyp (diploidní buněčné linie)	+	+	+⁽¹⁾	+⁽¹⁾
životnost (diploidní buněčné linie)	-	+	+	-
2. CIZORODÁ AGENS
bakteriální a houbová kontaminace	-	+	+	-
mykoplazmata	-	+	+	-
zkoušky v buněčných kulturách	-	-	+	-
souběžná kultivace	-	-	+²	+²
zkoušky na zvířatech a vejcích	-	-	+²	+²
specifické zkoušky na možné kontaminanty závisející na původu buněk (viz Infekční cizorodá agens)			+²	+²
retroviry	-	+³	-	+³
3. TUMOROGENITA
tumorogenita	-	-	-	+⁴

Vysvětlivky
1. 1. Diploidní charakter se určí pro každou banku pracovních buněk, ale za použití buněk použitých pro výrobu ve stadiu maximálního zdvojení populace, nebo za ním.
2. 2. Zkoušení se provádí pro každou banku pracovních buněk, ale použití buněk použitých pro výrobu ve stadiu maximálního zdvojení populace nebo za ním.
3. 3. Zkoušení se provádí pro banku základních buněk, ale za použití buněk použitých pro výrobu ve stadiu maximálního zdvojení populace nebo za ním.
4. 4. Buněčná linie MRC-5, buněčná linie WI-38 a buněčná linie FRhL-2 se nepovažují za tumorogenní a nemusí se zkoušet. Zkoušky buněčných linií, o nichž je známo, že jsou tumorogenní, nebo o nichž se to předpokládá, se neprovádějí.
5. “

14. V příloze části 5 Všeobecné dodatky, kapitola 5.2.8 zní:

5.2.8 Minimalizace rizika přenosu původců zvířecí spongiformní encefalopatie léčivými přípravky¹)

1 Obecné poznámky
2 Rozsah obecné stati
3 Výroba (včetně sběru výchozích materiálů)
3.1 Zvířata jako zdroj materiálu
3.2 Části zvířecích těl, tělní tekutiny a sekrety jako výchozí materiály
3.3 Validace postupu
3.4 Stáří zvířat
3.5 Specifické výrobky
4 Závěrečné poznámky
1 Obecné poznámky
Přenosné spongiformní encefalopatie (TSE) zahrnují scrapie ovcí a koz, syndrom chronického chřadnutí jelenů a losů, bovinní spongiformní encefalopatii (BSE) skotu, stejně jako kuru a Creutzfeldt-Jakobovu chorobu (CJD) lidí. Původci těchto onemocnění se pomnožují v nakažených jedincích bez známek infekce prokazatelné in vivo dostupnými diagnostickými metodami. Po uplynutí inkubační doby, která může trvat až několik let, vyvolá původce onemocnění končící smrtí. Není znám způsob léčby.
Diagnóza je založena na klinických příznacích s posmrtným histopatologickým potvrzením charakteristických mozkových lézí nebo detekcí fibrilárních bílkovin specifických pro spongiformní encefalopatie. Pro potvrzení se rovněž může použít prokázání infekce inokulací suspektní tkáně na vnímavých cílových druzích nebo laboratorních zvířatech, inkubační doba je však několik měsíců až roků. Byl zaznamenán iatrogenní přenos spongiformních encefalopatií. Náhodný přenos scrapie u ovcí způsobilo použití vakcíny proti louping ill připravené ze směsi formaldehydem ošetřeného mozku a sleziny ovcí, do níž se nedopatřením dostaly tkáně ovce nakažené scrapie. U člověka byly popsány případy přenosu CJD, které se přisuzují opakovanému parenterálnímu podání růstového hormonu a gonadotropinu získaných z hypofýz zemřelých. Případy CJD byly také přisouzeny použití kontaminovaných nástrojů v mozkové chirurgii a při transplantacích lidských meningů a rohovky.
Informace o vlastnostech těchto původců jsou omezené. Jsou extrémně odolné vůči většině chemických a fyzikálních postupů inaktivujících běžné viry a nevyvolávají detegovatelnou imunitní odpověď. Existují přirozené bariéry, které omezují mezidruhové šíření infekce, ale za určitých okolností mohou být překonány. To obvykle závisí na kmeni, dávce, cestě expozice a velikosti druhové bariéry. Studie na laboratorních zvířatech ukázaly, že nejúčinnější cestou je intracerebrální inokulace.
Lidé byli přirozeně vystavováni původci scrapie ovcí po nejméně 200 let, ale navzdory rozsáhlým epidemiologickým studiím, nebyly známky přenosu scrapie na člověka zjištěny. BSE byla poprvé rozpoznána ve Velké Británii v roce 1986. Bylo postiženo velké množství skotu a jednotlivých stád. Je jasné, že BSE je infekce přenosná krmivem. V ostatních zemích se vyskytly ojedinělé případy BSE, bud' u zvířat dovezených z Velké Británie, nebo u tuzemských zvířat. Tak, jak se liší biologické vlastnosti původce BSE od vlastností původce scrapie, je možné si představit i odlišnosti druhových bariér. Existují přesvědčivé důkazy, že nová varianta CJD je způsobena původcem, který je zodpovědný za BSE u skotu.
Výskyt nové variantní formy lidské CJD vyvolal další znepokojení z možného přenosu původce BSE na člověka. Se skutečnou obezřetností je třeba postupovat v případech, kdy jsou pro výrobu léčivých přípravků používány biologické materiály od druhů postihovaných těmito chorobami jinak, než po experimentální čelenži, především od bovinních druhů.
Pro minimalizaci rizika kontaminace se tudíž má postupovat podle níže uvedených doporučení. Přesto, že je tato stať obecná, mělo by se zdůraznit, že možná rizika spojená s podáváním léčivých přípravků mají být posuzována samostatně podle specifických okolností a dostupných znalostí.

2 Rozsah obecné stati
Tato obecná stať bere v úvahu důsledky TSE pro léčivé přípravky a zaměřuje se na opatření k minimalizaci rizika přenosu jejich použitím. Týká se to materiálů živočišného původu, zvláště materiálů pocházejících z přežvýkavců, použitých pro výrobu:
1. - léčivých látek,
2. - pomocných látek,
3. - surovin nebo vstupních materiálů a zkoumadel používaných ve výrobě (např. hovězí sérový albumin, enzymy, živná média, včetně médií určených pro přípravu bank pracovních buněk nebo nových bank základních buněk).
Tato stať se také týká materiálů, které přicházejí do přímého styku s výrobním zařízením a které jsou proto možnými zdroji kontaminace, např. ve zkušebních médiích používaných při validaci výrobních prostor a zařízení.
Tato stať se vztahuje na materiál ze všech přežvýkavců. Navržená opatření platí zvláště pro bovinní materiál s možností přizpůsobení na materiál z ovcí, koz a ostatních druhů, u kterých je známa vnímavost k TSE, vyvolaná jinak než po experimentální čelenži.
Ve světle současných vědeckých poznatků a bez ohledu na geografický původ není u mléka pravděpodobné riziko TSE kontaminace. Z tohoto důvodu mléko a suroviny pocházející pouze z mléka jsou vyloučeny z oblasti působnosti této stati za předpokladu, že mléko je získáváno ze zdravých zvířat za stejných podmínek jako mléko určené ke konzumaci lidmi. Suroviny pocházející z mléka přežvýkavců, vyrobené za použití jiných materiálů z přežvýkavců (např. rozklad kaseinu pankreatickými enzymy), nejsou vyloučeny z oblasti působení této stati kvůli použití těchto dalších materiálů z přežvýkavců.
Suroviny získané z vlny a srsti přežvýkavců, jako je lanolin, alkoholy z vlny a aminokyseliny, jsou rovněž vyloučeny z oblasti působnosti této stati, pokud vlna a srst pochází ze živých zvířat. Suroviny získané z vlny a srsti přežvýkavců vyrobené za použití jiných materiálů z přežvýkavců (jako jsou pankreatické enzymy) nejsou vyloučeny z oblasti působení této stati kvůli použití těchto dalších materiálů z přežvýkavců.
Tato stať se má číst spolu s různými Rozhodnutími Komise Evropského Společenství postupně zaváděnými od roku 1991. Kde je to vhodné, jsou odkazy uvedeny přímo v textu.

3 Výroba (včetně sběru výchozích materiálů)

Kde mají výrobci léčivých přípravků možnost si vybrat mezi použitím materiálu z přežvýkavců nebo nepřežvýkavců, má přednost použití materiálu z nepřežvýkavců. Nahradit zdroje materiálu z přežvýkavců materiálem jiných druhů, o nichž je známo, že mohou být nakaženy TSE nebo které mohou být experimentálně nakaženy perorální cestou, není normálně přijatelné.

Výrobci mají uvádět údaje o zdroji materiálů (včetně geografického původu zvířat) a ostatních opatřeních vedoucích k minimalizaci rizika přenosu původců TSE. Výrobci léčivých přípravků mají provést audit u dodavatele těchto materiálů, aby se ujistili, že zdroje těchto materiálů i manipulace s nimi jsou v souladu s touto obecnou statí a s odpovídajícími systémy kontroly jakosti.

Riziko přenosu původců infekce může být velmi sníženo kontrolou určitého počtu parametrů.

K těmto parametrům patří:

- zdroj zvířat,
- povaha živočišné tkáně používané ve výrobě,
- výrobní postup(y).

Žádný jednotlivý přístup sám nezajistí bezpečnost výrobku. Z toho důvodu je třeba, aby se pro minimalizaci rizika kontaminace tři výše uvedené přístupy vzájemně doplňovaly.

3.1 Zvířata jako zdroj materiálu
Pečlivý výběr zdroje vstupních materiálů je nejdůležitějším kritériem pro zajištění bezpečnosti léčivých přípravků.
1. 3.1.1 Nejuspokojivější zdroj materiálů je ze zemí, ve kterých nebyly hlášeny případy BSE a které mají:
  1. - povinné hlášení,
  2. - povinné klinické a laboratorní ověřování u podezřelých případů.
  Mají být dostupné oficiální certifikace. Dále má být zajištěno, že riziko infekce BSE není vnášeno následujícími faktory:
  1. - dovoz skotu ze zemí s vysokou incidencí BSE,
  2. - dovoz potomstva napadených samic,
  3. - použití krmiva z masa a kostí, obsahujícího bílkoviny přežvýkavců, které pocházejících ze zemí s vysokým i nízkým výskytem BSE, nebo neznámého původu.
1. 3.1.2 Materiály mohou také pocházet ze zemí, kde byl zaznamenán nízký počet původních případů, když současně s faktory uvedenými v 3.1.1 ještě platí:
  1. - těla všech uhynulých nakažených zvířat byla zničena,
  2. - potomstvo nakažených samic nebylo použito,
  3. - je zakázáno krmit přežvýkavce bílkovinami pocházejícími ze savců.
  Zvířata sloužící jako zdroj se mají narodit po zavedení zákazu tohoto krmení. Pokud není datum narození zvířat známo, může být bezpečnost zdrojů zvažována z dat zavedení zákazu tohoto krmení a inkubační doby TSE.
  Stáda s ohlášenými případy výskytu BSE se nepoužívají jako zdroj vstupních materiálů.
1. 3.1.3 Nemohou být použity vstupní materiály, pocházející ze zemí s vysokým výskytem BSE
  Současně s těmito opatřeními mají výrobci léčivých přípravků vysvětlit strategii získávání zdrojů ve vztahu ke kategoriím materiálů, k množství výchozího materiálu a k zamýšlenému použití hotových léčivých přípravků. V dodávajících zemích mohou výchozí materiály s mimořádným stupněm bezpečnosti poskytovat dobře monitorovaná stáda.

3.2 Části zvířecích těl, tělní tekutiny a sekrety jako výchozí materiály

U zvířat nakažených TSE mají různé orgány a sekrety různý stupeň nakažlivosti. Na základě údajů z přirozené scrapie se orgány, tkáně a tekutiny třídí do čtyř hlavních skupin nesoucích různá potenciální rizika, jak je uvedeno v tabulce níže. Ačkoliv je nyní známo, že rozdělení nakažlivosti u skotu postiženého BSE se zdá být mnohem omezenější, má se pro výběr vstupního materiálu v klasifikaci tkání a tělesných tekutin podle tabulky i dále pokračovat. Kategorie v tabulce jsou pouze indikativní a je důležité věnovat pozornost následujícím bodům:

- klasifikace tkání uvedená v přiložené tabulce je založena na titraci nakažlivosti na myších při intracerebrálním podání, v experimentálních modelech používajících kmeny adaptované na laboratorní zvířata se mohou vyskytnout vyšší titry a mírně odlišné třídění tkání,
- za určitých situací může dojít ke křížové kontaminaci tkání různé kategorie nakažlivosti, možné riziko bude ovlivněno okolnostmi, za nichž se tkáně odebírají, zejména stykem materiálu málo rizikové skupiny s materiálem ze skupiny vysoce rizikové, křížová kontaminace některých tkání se může zvýšit, jsou-li nakažená zvířata porážena omráčením prostupujícím do mozku (upoutaný projektil) nebo když se mozek a mícha rozřezávají pilou, riziko křížové kontaminace se sníží, jestliže se tělesné tekutiny odebírají s minimálním poškozením tkáně a buněčné složky se odstraní a jestliže se fetální krev odebírá, aniž by došlo ke kontaminaci ostatními mateřskými i fetálními tkáněmi, včetně placenty, amniotické a alantoidní tekutiny,
- riziko způsobené křížovou kontaminací závisí na několika doplňujících se faktorech, včetně:
- přijetí opatření k vyloučení kontaminace v průběhu odběru tkání (viz výše),
- úrovně kontaminace (množství kontaminované tkáně),
- postupů, jimž bude materiál vystaven v průběhu výroby.

Výrobci léčivých přípravků mají uvést odhad výše rizika.

Relativní titry nakažlivosti scrapie ve tkáních a tělních tekutinách přirozeně nakažených ovcí a koz s klinickými příznaky scrapie¹

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 8,0 (1 mol/l) Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,1 Tlumivý roztok trometamol-glycinový o pH 8,3 Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,4 Tlumivý roztok trometamol-albuminový o pH 8,4 Tlumivý roztok trometamolový s edetanem disodným o pH 8,4 Tlumivý roztok trisacetatový o pH 8,5 Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,6 (1) Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,8 (1,5 mol/l) Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 9,0 Tlumivý roztok o pH 9,0 Tlumivý roztok o pH 9,0 (1) Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 9,5 Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 10,0 Tlumivý roztok diethanolaminový o pH 10,0 Tlumivý roztok o pH 10,9 Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly (1) Základní látky pro odměrné roztoky jsou označeny písmeny VR a připravují se následujícími postupy. Bromičnan draselný VR Hydrogenftalan draselný VR Chlorid sodný VR Kyselina benzoová VR Kyselina sulfanilová VR Oxid arsenitý VR Uhličitan sodný VR Zinek VR Arsenitan sodný 0,1 mol/l VS Benzethoniumchlorid 0,004 mol/l VS Bromičnan draselný 0,033 mol/l VS Bromičnan draselný 0,02 mol/l VS Bromičnan draselný 0,0167 mol/l VS Bromičnan draselný 0,0083 mol/l VS Bromičnan draselný 0,0167 mol/l s bromidem draselným VS Dichroman draselný 0,0167 mol/l VS Dusičnan olovnatý 0,1 mol/l VS Dusičnan rtuťnatý 0,02 mol/l VS Dusičnan stříbrný 0,1 mol/l VS Dusičnan stříbrný 0,001 mol/l VS Dusitan sodný 0,1 mol/l VS Edetan disodný 0,1 mol/l VS Edetan disodný 0,02 mol/l VS Hexanitratoceričitan amonný 0,1 mol/l VS Hexanitratoceričitan amonný 0,01 mol/l VS Hydrogenftalan draselný 0,1 mol/l VS Hydroxid draselný 1 mol/l VS Hydroxid draselný 0,1 mol/l VS Hydroxid draselný 0,5 mol/l v lihu 60% VS Hydroxid draselný v lihu 0,5 mol/l VS Hydroxid draselný v lihu 0,1 mol/l VS Hydroxid draselný v lihu 0,01 mol/l VS Hydroxid sodný 1 mol/l VS Hydroxid sodný 0,5 mol/l VS Hydroxid sodný 0,1 mol/l VS Hydroxid sodný v ethanolu 0,1 mol/l VS Chlorid barnatý 0,1 mol/l VS Chlorid hořečnatý 0,1 mol/l VS Chlorid zinečnatý 0,05 mol/l VS Chloristan barnatý 0,05 mol/l VS Chloristan barnatý 0,025 mol/l VS Jod 0,5 mol/l VS Jod 0,01 mol/l VS Jod 0,05 mol/l VS Jodičnan draselný 0,05 mol/l VS Jodistan sodný 0,1 mol/l VS Jodosiřičité činidlo VS Karbethopendeciniumbromid 0,01 mol/l VS Kyselina dusičná 1 mol/l VS Kyselina chloristá 0,1 mol/l VS Kyselina chloristá 0,05 mol/l VS Kyselina chlorovodíková 1 mol/l VS Kyselina chlorovodíková 0,5 mol/l VS Kyselina chlorovodíková 0,1 mol/l VS Kyselina octová 0,1 mol/l VS Kyselina sírová 0,5 mol/l VS Kyselina sírová 0,05 mol/l VS Manganistan draselný 0,02 mol/l VS Methoxid lithný 0,1 mol/l VS Methoxid sodný 0,1 mol/l VS Síran amonno-železitý 0,1 mol/l VS Síran ceričitý 0,1 mol/l VS Síran měďnatý 0,02 mol/l VS Síran zinečnatý 0,1 mol/l VS Síran železnatý 0,1 mol/l VS Tetrabutylamoniumhydroxid 0,1 mol/l VS Tetrabutylamoniumhydroxid v propanolu 0,1 mol/l VS Tetrasulfatoceričitan amonný 0,1 mol/l VS Tetrasulfatoceričitan amonný 0,01 mol/l VS Thiokyanatan amonný 0,1 mol/l VS Thiosíran sodný 0,1 mol/l VS Seznam referenčních látek použitých v národních článcích N Zkušební metody pro buněčné kultury Souběžná kultivace Retroviry Zkoušky tumorogenity in vivo Tab. 5.2.3-1 Zkoušení buněčných linií Relativní titry nakažlivosti scrapie ve tkáních a tělních tekutinách přirozeně nakažených ovcí a koz s klinickými příznaky scrapie1
Kategorie I
Vysoká nakažlivost	mozek, mícha, (oko)
Kategorie II
Střední nakažlivost	ileum, mízní uzliny, proximální kolon, slezina, mandle, (tvrdá plena, epifýza, placenta), mozkomíšní mok, hypofýza, nadledviny
Kategorie III
Nízká nakažlivost	distální kolon, nosní sliznice, periferní nervy, kostní dřeň, játra, plíce, slinivka břišní, brzlík
Kategorie IV
Nezjištěná nakažlivost²	krevní sraženiny, výkaly, srdce, ledviny, mléčná žláza, mléko, vaječníky, sliny, slinné žlázy, semenné váčky, krevní sérum, kosterní svalovina, varlata, štítná žláza, děloha, fetální tkáně, (žluč, kosti³, chrupavčitá tkáň, vlasy, kůže, moč)

Validace postupu

Kontrolované zdroje jsou nejdůležitějším kritériem pro dosažení dostatečné bezpečnosti přípravků vzhledem k prokázané rezistenci původců TSE na většinu inaktivačních postupů.

Validační studie postupů na odstranění/inaktivaci jsou nesnadno interpretovatelné, neboť je nezbytné vzít v úvahu přirozené vlastnosti materiálu použitého k zátěži ve vztahu k přirozené infekci, projekt studie (včetně průběhu pokusu) a metodu detekce původce (stanovení in vitro nebo in vivo) po přidání zátěže a po ošetření. Pro vývoj a pochopení nejdůležitějších metodik validačních studií je nezbytný další výzkum. Z toho důvodu nejsou validační studie v současné době obecně požadovány. Jsou-li však ve výrobě uvedeny postupy k odstranění nebo inaktivaci původce TSE, je nutno je doložit validační studií. Validační studie jsou pro jednotlivé výrobní postupy specifické.

Kromě dílčích omezení, která jsou uvedena u TSE validačních studií a jejich interpretace, je nejméně snadné identifikovat kroky k účinnému odstranění nebo inaktivaci původce TSE v průběhu výroby biologických léčivých přípravků. Výrobci jsou podněcováni k pokračování svých výzkumů v metodách na odstraňování nebo inaktivaci, aby určili kroky/postupy, které by přispěly k bezpečnému odstranění nebo inaktivaci původců TSE.

V každém případě má, pokud možno, výrobní postup podat vhodné informace o metodách, jež jsou uvažovány pro inaktivaci nebo odstranění původce TSE.

Určité výrobní postupy mohou významně přispět ke snížení rizika kontaminace TSE, např. postupy používané při zpracování loje a jeho derivátů, viz dále.

3.4 Stáří zvířat
Nakažlivost TSE vzrůstá v průběhu několikaleté inkubační doby, proto je vhodnější používat jako zdroje mladá zvířata.

3.5 Specifické výrobky
1. • Lůj používaný jako výchozí materiál pro výrobu lojových derivátů má být vyráběn důkladnou, přísnou a bezpečnou metodou, jako jsou metody uvedené v mezinárodních předpisech. Lojové deriváty, jako glycerol a mastné kyseliny, které jsou vyráběny z loje jistícími postupy, byly předmětem specifického zvažování a jsou považovány za pravděpodobně neinfekční. Příklady jistících postupů jsou:
  1. - transesterifikace nebo hydrolýza: nejméně 20 min při nejméně 200 °C pod tlakem (výroba glycerolu, mastných kyselin a jejich esterů),
  2. - zmýdelnění roztokem hydroxidu sodného 12 mol/l (výroba glycerolu a mýdla):
  3. - výroba v šaržích: nejméně 3 h při nejméně 95 °C,
  4. - kontinuální výroba: nejméně 8 min nebo ekvivalentní, při nejméně 140 °C a tlaku 2 barů (2000 hPa).
1. • Želatina
  Pro výrobu želatiny z hovězích kostí⁴ je nutné pro dosažení bezpečnosti výrobku dodržet všechny následující parametry:
  1. - geografický původ zdroje zvířat,
  2. - lebky a míchy mají být ze vstupního materiálu odstraněny⁵,
  3. - doporučuje se vyloučit také obratle, zvláště v závislosti na geografickém původu,
  4. - běžně upřednostňovanou metodou výroby je alkalický postup,
  5. - pro monitorování výrobních postupů a pro popis šarží (např. definice šarže, oddělení šarží, čištění mezi šaržemi ...) se mají použít systémy, jako je certifikace ISO 9000 a HACCP (analýza rizik a kritických kontrolních bodů),
  6. - mají se zavést vhodné postupy pro zajištění vysledovatelnosti a provést audit dodavatelů vstupních materiálů.
  Pro želatinu z hovězí kůže:
  1. - je třeba se vyvarovat křížové kontaminaci s možným infekčním materiálem.
  Výrobci léčivých přípravků mají předložit odhad rizika.

Závěrečné poznámky

Odhad rizika spojeného s TSE vyžaduje pečlivé zvážení všech citovaných parametrů a zejména u přípravků vyráběných farmaceutickým průmyslem se má vyloučit použití materiálů ze zvířat, o nichž je známo, že jsou vnímavá na TSE (jinak než experimentální čelenží). Přijatelnost jednotlivých léčivých přípravků, které tyto materiály obsahují nebo které mohou takové materiály v důsledku výroby obsahovat, bude záviset na řadě faktorů, včetně:

- zdokumentování a zaznamenání zdroje zvířat,
- povahy zvířecích tkání použitých ve výrobě,
- postupu (postupů) výroby,
- způsobu podání,
- množství tkáně používané pro léčivé přípravky,
- nejvyšší terapeutické dávce (denní dávce a trvání léčby),
- zamýšlené užití výrobku.

Výrobci léčivých přípravků z materiálů živočišného původu jsou odpovědni za výběr a ověření přiměřených opatření. V úvahu se musí vzít stav vědy a technologie.

Nicméně posláním této obecné stati je osvětlit, že potenciální rizika spojená s daným léčivým přípravkem se mají individuálně posuzovat na základě specifických okolností a současných znalostí.

Tato doporučení se mají také použít při posuzování jednotlivých výrobků na principu hodnocení rizika a užitku.

¹ Tkáně uvedené v závorkách nebyly v původních studiích titrovány, ale jejich relativní nakažlivost je dána jinými údaji o spongiformních encefalopatiích. Materiály, které nejsou uvedeny, se klasifikují analogicky podle uvedených materiálů na základě jejich složení.
² V biologických zkouškách nebyla přenesena infekce, při aplikaci tkáně v množství do 5 mg do mozku hlodavců.
³ Pro lebky a obratle, viz též bod 3.2 týkající se křížové kontaminace.
⁴ Za výchozí materiál jsou považovány kosti před odmaštěním.
⁵ Budoucí geografické rozšíření BSE/TSE nelze předpovědět. Mohou nastat jakékoliv změny v geografickém rozšíření BSE/TSE podle nejhoršího scénáře se stažením léčivých přípravků obsahujících želatinu. Vzhledem k tomu, že želatinu obsahuje velký počet léčivých přípravků jako látku pomocnou a k délce doby, která uplyne u želatiny od výroby do konce doby použitelnosti léčivých přípravků, jakékoliv vyřazení by muselo mít dramatické důsledky pro zásobování základními léčivými přípravky. Proto by měly být lebky a mícha odstraňovány z výchozích materiálů pro želatinu z hovězích kostí, ať už je geografický původ zdroje zvířat jakýkoliv.

15. V příloze části 5 Všeobecné dodatky, texty Tabulek č. I až VI se doplňují:
1. „
Tabulka I: Omamné a psychotropní látky
1. N
Obsahuje pouze lékopisné látky zařazené do ČL 97 - Dopl. 2001 podléhající ustanovením zákona č. 117/2000 Sb. ze dne 6. dubna 2000, kterým se mění zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů a jeho novela zákon č. 354/1999 Sb. (dále jen „zákon č. 117/2000 Sb.“). Omamnými látkami a psychotropními látkami se ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb. rozumí návykové látky uvedené v příloze č. 1 až 7 tohoto zákona. Zákon o návykových látkách upravuje též zacházení s prekursory a pomocnými látkami, tj. s látkami používanými při výrobě nebo zpracování omamných a psychotropních látek. Prekursorem se ve smyslu zákona 167/1998 Sb. rozumí látka uvedená v příloze č. 9 tohoto zákona a pomocnou látkou se rozumí látka uvedená v příloze č. 10 nebo v příloze č. 11 zákona č. 117/2000 Sb. U pomocných látek zákon stanoví jen povinnost jejich výrobců, vývozců, dovozců a prodejců zaregistrovat se u Ministerstva zdravotnictví a výrobci, vývozci a dovozci těchto pomocných látek mají ještě ohlašovací povinnost.
V lékopisu jsou omamné látky označeny §§, psychotropní látky § a prekursory (§). Omamné látky, psychotropní látky, přípravky a prekursory musí být skladovány v uzamčených místnostech, jejichž stěny, stropy, podlahy, okna a dveře jsou z materiálu znesnadňujícího proniknutí ke skladovaným látkám, nebo v nepřenosných uzamykatelných schránkách z oceli nebo ve zvláštním k tomu účelu vyrobeném uzamykatelném zařízení neoddělitelně ukotveném do stěny, stropu nebo podlahy zhotovených z pevných materiálů (např. cihel nebo betonových panelů). Ve zdravotnických zařízeních (lékárnách), v zařízeních sociální péče a u osob oprávněných k poskytování veterinární péče musí být skladovány v nepřenosných uzamykatelných schránkách z kovu omamné látky uvedené v příloze č. 1 a 3 a psychotropní látky uvedené v příloze č. 4 a 5 zákona č. 167/1998 Sb. (včetně změn uvedených v zákonech č. 354/1999 Sb. a č. 117/2000 Sb.) a přípravky je obsahující. Návykové látky, kde je to vhodné, jsou v lékopisu označeny zároveň jako Venena nebo Separanda.
Lékopisné omamné látky zařazené do seznamu I
Příloha č. 1
k zákonu č. 167/1998 Sb. (včetně změn uvedených v zákonech č. 354/1999 Sb. a č. 117/2000 Sb.)
1. §§ PETHIDINI HYDROCHLORIDUM
2. §§ SUFENTANILUM
Lékopisné omamné látky zařazené do seznamu II
Příloha č. 2
k zákonu č. 167/1998 Sb. (včetně změn uvedených v zákonu č. 117/2000 Sb.)
1. §§ † DEXTROPROPOXYPHENI HYDROCHLORIDUM
Lékopisné psychotropní látky zařazené do seznamu IV
Příloha č. 7
k zákonu č. 167/1998 Sb.
1. § † DIKALII CLORAZEPAS
Lékopisné prekursory zařazené do tabulky I
Příloha č. 9
k zákonu č. 167/1998 Sb.
1. (§)† EPHEDRINI HYDROCHLORIDUM
2. (§)†† ERGOTAMINI TARTRAS
Tabulka II: Venena¹)
1. N
Obsahuje léčiva velmi silně účinná (zvláště nebezpečné jedy) označené v lékopisu †† (Venena). V lékárnách se uchovávají v uzamčené skříni (seclusa) a označují se štítky s bílým písmem na černém pozadí.
1. ALFACALCIDOLUM
2. ALPROSTADILUM
3. CALCITRIOLUM
4. CALCIFEDIOLUM MONOHYDRICUM
5. COLECALCIFEROLI PULVIS
6. COLECALCIFEROLUM
7. COLECALCIFEROLUM DENSATUM OLEOSUM
8. COLECALCIFEROLUM IN AQUA DISPERGIBILE
9. DIGITOXINUM
10. (§) ERGOTAMINI TARTRAS
11. HISTAMINI DIHYDROCHLORIDUM
12. HOMATROPINI HYDROBROMIDUM
13. METHYLATROPINII BROMIDUM
14. NOREPINEPHRINI HYDROCHLORIDUM
15. PERGOLIDI MESILAS
16. SCOPOLAMINI HYDROBROMIDUM TRIHYDRICUM
Tabulka III: Separanda¹)
1. N
Obsahuje léčiva silně účinná a žíraviny označené v lékopisu †(Separandum). V lékárnách se uchovávají odděleně od ostatních léčiv a označují se štítky s červeným písmem na bílém podkladu.
1. ACETYLCHOLINI CHLORIDUM
2. ACIDUM HYDROCHLORICUM 35%
3. ACIDUM NITRICUM 70%
4. ACIDUM SULFURICUM
5. ADENOSINUM
6. ALCURONII CHLORIDUM
7. AMBROXOLI HYDROCHLORIDUM
8. AMILORIDI HYDROCHLORIDUM DIHYDRICUM
9. AMISULPRIDUM
10. AMLODIPINI BESILAS
11. BENZATHINI BENZYLPENICILLINUM
12. BENZYLPENICILLINUM KALICUM
13. BENZYLPENICILLINUM NATRICUM
14. BROMOCRIPTINI MESILAS
15. BUSERELINUM
16. CALCITONINUM SALMONIS
17. CARBAMAZEPINUM
18. CEFALOTINUM NATRICUM
19. CEFOPERAZONUM NATRICUM
20. CEFTAZIDIMUM PENTAHYDRICUM
21. CHLORPROTHIXENI HYDROCHLORIDUM
22. CILAZAPRILUM MONOHYDRICUM
23. CIMETIDINI HYDROCHLORIDUM
24. CISAPRIDI HYDROGENOTARTRAS
25. CISAPRIDUM MONOHYDRICUM
26. DAUNORUBICINI HYDROCHLORIDUM
27. DESMOPRESSINUM
28. §§ DEXTROPROPOXYPHENI HYDROCHLORIDUM
29. DICLOFENACUM KALICUM
30. § DIKALII CLORAZEPAS
31. DIPHENHYDRAMINI HYDROCHLORIDUM
32. EMETINI DIHYDROCHLORIDUM HEPTAHYDRICUM
33. (§) EPHEDRINI HYDROCHLORIDUM
34. ERGOCALCIFEROLUM
35. ESTROGENA CONIUGATA
36. ETOMIDATUM
37. FLUMEQUINUM
38. FLUMETASONI PIVALAS
39. FLUOCINOLONI ACETONIDUM
40. PROCAINI BENZYLPENICILLINUM MONOHYDRICUM
41. PROTIRELINUM
42. PYRIDOXINI HYDROCHLORIDUM
43. RISPERIDONUM
44. SELEGILINI HYDROCHLORIDUM
45. SIMVASTATINUM
46. SPIRAMYCINUM
47. STANOZOLOLUM
48. SULFANILAMIDUM
49. SUMATRIPTANI HYDROGENOSUCCINAS
50. SUXAMETHONII CHLORIDUM DIHYDRICUM
51. SUXIBUZONUM
52. FLURBIPROFENUM
53. GLICLAZIDUM
54. GONADORELINI ACETAS
55. GRAMICIDINUM
56. HYDROXYZINI DIHYDROCHLORIDUM
57. IMIPRAMINI HYDROCHLORIDUM
58. IODUM
59. IPECACUANHAE TINCTURA NORMATA
60. KETAMINI HYDROCHLORIDUM
61. LEVOCABASTINI HYDROCHLORIDUM
62. LEVODROPROPIZINUM
63. LIDOCAINI HYDROCHLORIDUM MONOHYDRICUM
64. LOVASTATINUM
65. MEFLOQUINI HYDROCHLORIDUM
66. METOCLOPRAMIDUM
67. MORANTELI HYDROGENOTARTRAS
68. NATRII ALENDRONAS TRIHYDRICUS
69. NATRII PICOSULFAS MONOHYDRICUS
70. NIMESULIDUM
71. NOMEGESTROLI ACETAS
72. NOSCAPINI HYDROCHLORIDUM MONOHYDRICUM
73. OLSALAZINUM DINATRICUM
74. OXPRENOLOLI HYDROCHLORIDUM
75. OXYTOCINUM
76. PAPAVERINI HYDROCHLORIDUM
77. PHENOLPHTHALEINUM
78. PHENYLHYDRARGYRI BORAS
79. PIRETANIDUM
80. PIROXICAMUM
81. PRIMAQUINI DIPHOSPHAS
82. TANACETI PARTHENII HERBA
83. TETRACAINI HYDROCHLORIDUM
84. TETRACOSACTIDUM
85. THIAMINI HYDROCHLORIDUM
86. TIAPRIDI HYDROCHLORIDUM
87. TICLOPIDINI HYDROCHLORIDUM
88. TIMOLOLI HYDROGENOMALEAS
89. TRAPIDILUM
90. TRIFLUOPERAZINI HYDROCHLORIDŮM
91. VITAMINI A PULVIS
92. VITAMINUM A
93. VITAMINUM A DENSATUM OLEOSUM
94. VITAMINUM A IN AQUA DISPERGIBILE
Tabulka IV: Doporučené terapeutické dávky léčiv pro dospělé
1. N
Seznam použitých zkratek, viz ČL 97, str. 722, zjednodušené zkratky maximálních dávek, viz ¹⁾.

Následující stránka

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 8,0 (1 mol/l)

Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,1

Tlumivý roztok trometamol-glycinový o pH 8,3

Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,4

Tlumivý roztok trometamol-albuminový o pH 8,4

Tlumivý roztok trometamolový s edetanem disodným o pH 8,4

Tlumivý roztok trisacetatový o pH 8,5

Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,6 (1)

Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,8 (1,5 mol/l)

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 9,0

Tlumivý roztok o pH 9,0

Tlumivý roztok o pH 9,0 (1)

Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 9,5

Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 10,0

Tlumivý roztok diethanolaminový o pH 10,0

Tlumivý roztok o pH 10,9

Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly

Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly (1)

Základní látky pro odměrné roztoky jsou označeny písmeny VR a připravují se následujícími postupy.

Bromičnan draselný VR

Hydrogenftalan draselný VR

Chlorid sodný VR

Kyselina benzoová VR

Kyselina sulfanilová VR

Oxid arsenitý VR

Uhličitan sodný VR

Zinek VR

Arsenitan sodný 0,1 mol/l VS

Benzethoniumchlorid 0,004 mol/l VS

Bromičnan draselný 0,033 mol/l VS

Bromičnan draselný 0,02 mol/l VS

Bromičnan draselný 0,0167 mol/l VS

Bromičnan draselný 0,0083 mol/l VS

Bromičnan draselný 0,0167 mol/l s bromidem draselným VS

Dichroman draselný 0,0167 mol/l VS

Dusičnan olovnatý 0,1 mol/l VS

Dusičnan rtuťnatý 0,02 mol/l VS

Dusičnan stříbrný 0,1 mol/l VS

Dusičnan stříbrný 0,001 mol/l VS

Dusitan sodný 0,1 mol/l VS

Edetan disodný 0,1 mol/l VS

Edetan disodný 0,02 mol/l VS

Hexanitratoceričitan amonný 0,1 mol/l VS

Hexanitratoceričitan amonný 0,01 mol/l VS

Hydrogenftalan draselný 0,1 mol/l VS

Hydroxid draselný 1 mol/l VS

Hydroxid draselný 0,1 mol/l VS

Hydroxid draselný 0,5 mol/l v lihu 60% VS

Hydroxid draselný v lihu 0,5 mol/l VS

Hydroxid draselný v lihu 0,1 mol/l VS

Hydroxid draselný v lihu 0,01 mol/l VS

Hydroxid sodný 1 mol/l VS

Hydroxid sodný 0,5 mol/l VS

Hydroxid sodný 0,1 mol/l VS

Hydroxid sodný v ethanolu 0,1 mol/l VS

Chlorid barnatý 0,1 mol/l VS

Chlorid hořečnatý 0,1 mol/l VS

Chlorid zinečnatý 0,05 mol/l VS

Chloristan barnatý 0,05 mol/l VS

Chloristan barnatý 0,025 mol/l VS

Jod 0,5 mol/l VS

Jod 0,01 mol/l VS

Jod 0,05 mol/l VS

Jodičnan draselný 0,05 mol/l VS

Jodistan sodný 0,1 mol/l VS

Jodosiřičité činidlo VS

Karbethopendeciniumbromid 0,01 mol/l VS

Kyselina dusičná 1 mol/l VS

Kyselina chloristá 0,1 mol/l VS

Kyselina chloristá 0,05 mol/l VS

Kyselina chlorovodíková 1 mol/l VS

Kyselina chlorovodíková 0,5 mol/l VS

Kyselina chlorovodíková 0,1 mol/l VS

Kyselina octová 0,1 mol/l VS

Kyselina sírová 0,5 mol/l VS

Kyselina sírová 0,05 mol/l VS

Manganistan draselný 0,02 mol/l VS

Methoxid lithný 0,1 mol/l VS

Methoxid sodný 0,1 mol/l VS

Síran amonno-železitý 0,1 mol/l VS

Relativní titry nakažlivosti scrapie ve tkáních a tělních tekutinách přirozeně nakažených ovcí a koz s klinickými příznaky scrapie¹

Tabulka II: Venena¹)

Tabulka III: Separanda¹)