Platné znění

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění pozdějších předpisů

zrušený předpis

Porovnávací roztok (c). Smíchají se stejné objemové díly porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b). Připraví se bezprostředně před použitím.

Na vrstvu se odděleně nanese 10 μl zkoušeného roztoku, 10 μl porovnávacího roztoku (a), 10 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (c). Vyvíjí se ihned za ochrany před světlem směsí stejných objemových dílů cyklohexanu R a etheru prostého peroxidických látek R, která obsahuje butylhydroxytoluen R (0,1 g/l), po dráze 15 cm. Po usušení na vzduchu se vrstva třikrát postříká chloridem antimonitým RS1. Chromatogramy se hodnotí za 3 min až 4 min po postříkání. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku je zpočátku oranžově žlutá a potom se zbarví hnědě. Na chromatogramu zkoušeného roztoku těsně pod hlavní skvrnou může být patrna pomalu se objevující fialová skvrna (odpovídající ergosterolu), která není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou jiné skvrny, než které jsou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Stanovení obsahu

Zkouška se provede co nejrychleji za ochrany před světlem a vzduchem.

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí bez zahřívání v 10,0 ml toluenu R a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg ergokalciferolu CRL se bez zahřívání rozpustí v 10,0 ml toluenu R a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml cholekalciferolu pro test způsobilosti CRL se zředí mobilní fází na 5,0 ml. Roztok se zahřívá 45 min ve vodní lázni při 90 °C pod zpětným chladičem a ochladí se.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

  1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné vhodným silikagelem (5 μm),
  2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů pentanolu R a hexanu R (3 + 997); průtoková rychlost je 2 ml/min,
  3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Automatickým dávkovačem nebo injektorovou smyčkou se nastříkne vhodný objem porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nástřik se opakuje šestkrát. Pokud jsou chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, jsou přibližné relativní retenční časy, vzhledem k cholekalciferolu, následující: 0,4 pro pre-cholekalciferol a 0,5 pro trans-cholekalciferol. Relativní směrodatná odchylka odezvy pro cholekalciferol není větší než 1 % a rozlišení pro píky pre-cholekalciferolu a trans-cholekalciferolu není menší než 1,0. Je-li třeba, upraví se složení a průtoková rychlost mobilní fáze tak, aby bylo dosaženo uvedeného rozlišení.

Nastříkne se vhodný objem porovnávacího roztoku (a) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se stejný objem zkoušeného roztoku a zaznamená se chromatogram stejným způsobem.

Obsah ergokalciferolu v procentech se vypočítá ze vzorce:

  1. v němž značí:
    1. m - navážku zkoušené látky ve zkoušeném roztoku v miligramech,
    2. m´ - navážku ergokalciferolu CRL v porovnávacím roztoku (a) v miligramech,
    3. SD - plochu (nebo výšku) píku ergokalciferolu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
    4. S´D - plochu (nebo výšku) píku ergokalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech v atmosféře dusíku, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Obsah otevřených obalů se ihned spotřebuje.

Separandum.

Nečistoty

Obrázek
  1. A. (5E,7E,22E)-9,10-sekoergosta-5,7,10(19),22-tetraen-3β-ol (trans-vitamin D2),
    Obrázek
  1. B. (22E)-ergosta-5,7,22-trien-3β-ol (ergosterol),
    Obrázek
  1. C. (22E)-9β,10α-ergosta-5,7,22-trien-3β-ol (lumisterol2),
    Obrázek
  1. D. (6E,22E)-9,10-sekoergosta-5(10),6,8(14),22-tetraen-3β-ol (iso-tachysterol2),
    Obrázek
  1. E. (6E,22E)-9,10-sekoergosta-5(10),6,8,22-tetraen-3β-ol (tachysterol2).
  2. “
  1. 79. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Ergotamini tartaras zní:
    1. „

    (§) †† Ergotamini tartras Obrázek

    Ergotaminiumtartarat

    Synonyma. Ergotaminium tartaricum, vínan ergotaminia

    Obrázek
    Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty (§) †† Ergotamini tartras Ergotaminiumtartarat Synonyma. Ergotaminium tartaricum, vínan ergotaminia
    C70H76N10O16 Mr 1313,43 CAS 379-79-3

    Je to bis[(6aR,9R)-9-{N-[(2R,5S,10aS,10bS)-5-benzyl-10-hydroxy-2-methyl-3,6-dioxo-2,3,5,6,9,10,10a,10b-oktahydro-8H-oxazolo[3,2-a]pyrrolo[2,1-c]pyrazin-2-yl]karbamoyl}-7-methyl-4,6,6a,7,8,9-hexahydroindolo[4,3-fg]chinolin-7-ium]-tartarat1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C70H76N10O16. Může obsahovat dvě molekuly krystalového methanolu.

    Vlastnosti

    Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je slabě hygroskopický, těžce rozpustný v lihu 96%. Vodné roztoky se pomalu kalí následkem hydrolýzy; tomu lze předejít přidáním kyseliny vinné.

    Zkoušky totožnosti

    Základní sestava zkoušek: B a C.

    Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

    1. A. 50 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 360 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 311 nm až 321 nm a minimum při 265 nm až 275 nm. Specifická absorbance v maximu je 118 až 128, počítáno na vysušenou látku.
    2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky odpovídá spektru tablety ergotaminiumtartaratu CRL. Zkoušená látka a referenční látka se rozetřou a odděleně se smíchají s 0,2 ml methanolu R a poté s bromidem draselným R způsobem popsaným v obecné stati.
    3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Vrstva se pozoruje nejvýše 1 min v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a fluorescencí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Po postřiku dimethylaminobenzaldehydem RS7 se vrstva pozoruje v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
    4. D. K 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml kyseliny octové ledové R, 0,05 ml chloridu železitého RS1 a 1 ml kyseliny fosforečné R a zahřívá se ve vodní lázni při 80 °C. Asi po 10 min vzniká modré nebo fialové zbarvení, které se stáním stává intenzivnějším.
    5. E. Asi 10 mg se rozpustí v 1,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Roztok se převede do dělicí nálevky a třepe se s 5 ml dichlormethanu R. Organická vrstva se odstraní a vodná vrstva se zneutralizuje několika kapkami kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. 0,1 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce (b) na vínany (2.3.1). Reakční směs se nalije do 1 ml vody R; vzniká červené nebo hnědavě červené zbarvení.

    Zkoušky na čistotu

    Zkoušky se provádějí co nejrychleji, za ochrany před světlem.

    Roztok S. 30 mg se jemně rozetře s asi 15 mg kyseliny vinné R a rozpustí se třepáním v 6 ml vody R.

    Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

    Hodnota pH. 4,0 až 5,5; měří se suspenze připravená takto: 10 mg se jemně upráškuje a třepe se se 4 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

    Specifická optická otáčivost (2.2.7). -154° až -165°, počítáno z úhlu otočení a koncentrace ergotaminové báze. Měří se následující roztok: 0,40 g se rozpustí ve 40 ml roztoku kyseliny vinné R (10 g/l). Přidá se 0,5 g hydrogenuhličitanu sodného R, opatrně v několika dávkách, a důkladně se promíchá. Třepe se čtyřikrát s 10 ml chloroformu R, který byl předem promyt pětkrát 50 ml vody R na 100 ml chloroformu R. Organické vrstvy se spojí a zfiltrují přes malý filtr zvlhčený chloroformem R, promytým výše popsaným postupem. Filtrát se zředí chloroformem R, promytým výše uvedeným postupem, na 50,0 ml. Změří se úhel otočení roviny polarizovaného světla.

    Množství ergotaminové báze v chloroformovém roztoku se stanoví takto: k 25,0 ml chloroformového roztoku se přidá 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

    1 ml kyseliny chloristé 0,05 mol/l VS odpovídá 29,08 mg C33H35N5O5.

    Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

    Zkoušené a porovnávací roztoky se připraví bezprostředně před použitím v dále uvedeném pořadí.

    Porovnávací roztok (a). 10 mg ergotaminiumtartaratu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

    Porovnávací roztok (b). 7,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 50,0 ml.

    Porovnávací roztok (c). Ke 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se přidají 4,0 ml směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9).

    Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml.

    Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 10,0 ml.

    Na vrstvu se ihned odděleně nanese po 5 (μl každého porovnávacího roztoku a potom po 5 μl každého zkoušeného roztoku. Nanesené body se ihned exponují párami amoniaku přesně 20 s pohybem desky ze strany na stranu nad kádinkou vysokou 55 mm a 45 mm v průměru, obsahující asi 20 ml amoniaku 26% R. Start desky se suší přesně 20 s proudem studeného vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů ethanolu R, dichlormethanu R, dimethylformamidu R a etheru R (5 + 10 + 15 + 70) po dráze 17 cm. Vrstva se suší asi 2 min v proudu studeného vzduchu a pozoruje se nejvýše 1 min v ultrafialovém světle při 365 nm pro zkoušku totožnosti. Vrstva se postříká v nadbytku dimethylaminobenzaldehydem RS7 a asi 2 min se suší v proudu teplého vzduchu. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %).

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; 0,100 g se suší 6 h ve vakuové sušárně při 95 °C.

    Stanovení obsahu

    0,200 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

    1 ml kyseliny chloristé 0,05 mol/l VS odpovídá 32,84 mg C70H76N10O16.

    Uchovávání

    Ve vzduchotěsných skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

    Prekursor. Venenum.

    1. “
  1. 80. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Estriolum doplňuje článek Estrogena coniugata, který zní:
    1. „

    † Estrogena coniugata Obrázek

    Konjugované estrogeny

    Synonymum. Estrogeni coniuncti

    Obrázek
    Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty (§) †† Ergotamini tartras Ergotaminiumtartarat Synonyma. Ergotaminium tartaricum, vínan ergotaminia Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Estrogena coniugata Konjugované estrogeny Synonymum. Estrogeni coniuncti
    C18H21NaO5S + C18H19NaO5S Mr 372,41 + 370,40

    Jsou to triturace směsi různých konjugovaných forem estrogenů získaných z moči březích klisen nebo syntézou ve vhodném práškovém základu.

    Dvě hlavní složky jsou: natrium-17-oxoestra-1,3,5(10)-trien-3-yl-sulfat1) (natrium-estron-sulfat)2) a natrium-17-oxoestra-1,3,5(10),7-tetraen-3-yl-sulfat3) (natrium-ekvilin-sulfat)4). Průvodní látky jsou: natrium-17α-estradiol-sulfat5), natrium-17α-dihydroekvilin-sulfat6) a natrium- 17β-dihydroekvilin-sulfat7).

    Obsahují 52,5 % až 61,5 % natrium-estron-sulfatu, 22,5 % až 30,5 % natrium-ekvilin-sulfatu, 2,5 % až 9,5 % natrium-17α-estradiol-sulfatu, 13,5 % až 19,5 % natrium-17α-dihydroekvilin-sulfatu, 0,5 % až 4,0 % natrium-17β-dihydro-ekvilin-sulfatu. Celkový obsah natrium-estron-sulfatu a natrium-ekvilin-sulfatu je 79,5 % až 88,0 %.

    Všechna procenta jsou vztažena k obsahu uvedenému v označení na obalu.

    Vlastnosti

    Téměř bílý až nahnědlý amorfní prášek.

    Zkoušky totožnosti

    1. A. Hodnotí se chromatogramy získané ve Stanovení obsahu. Retenční časy a velikosti dvou hlavních píků odpovídajících estronu a ekvilinu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídají přibližně dvěma hlavním pikům na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
    2. B. Hodnotí se chromatogram zkoušeného roztoku (b) získaný ve zkoušce Chromatografický profil, viz Zkoušky na čistotu. Na chromatogramu jsou patrné dodatečné píky odpovídající 17α-estradiolu, 17α-dihydroekvilinu a 17β-dihydroekvilinu, jejichž relativní retenční čas vzhledem k 3-O-methylestronu (vnitřní standard) je asi 0,24, 0,30 a 0,35.

    Zkoušky na čistotu

    Chromatografický profil. Zkouška se provede způsobem popsaným ve Stanovení obsahu s následujícími dodatečnými informacemi.

    Zkoušený roztok (b). Připraví se zkoušený roztok způsobem popsaným ve Stanovení obsahu, bez přídavku sulfatasy a použije se 6,0 ml horní vrstvy místo 3,0 ml. Stejným způsobem se připraví kontrolní roztok.

    Porovnávací roztok (b). Připraví se porovnávací roztok způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Před přidáním vnitřního standardu se roztok desetinásobně zředí ethanolem R.

    Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (a) a měří se plochy píků 17α-dihydroekvilinu, estronu a 3-O-methylestronu s relativním retenčním časem, vzhledem k 3-O-methylestronu, asi 0,30,0,80 a 1.

    Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (a) a určí se píky s relativním retenčním časem, vzhledem k 3-O-methylestronu (1) asi 0,24, 0,29, 0,30, 0,35, 0,56, 0,64, 0,90 a 1,3 a změří se jejich plochy.

    Procentuální obsah složek, vyskytujících se jako soli síranu sodného, se vypočítá podle níže uvedeného vztahu (1).

    Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (b) a měří se plochy píků estronu a 3-O-methylestronu s relativním retenčním časem, vzhledem k 3-O-methylestronu, asi 0,80 a 1.

    Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (b) a určí se píky s relativním retenčním časem, vzhledem k 3-O-methylestronu, asi 0,30, 0,80 a 0,87 a změří se součet jejich ploch.

    Procentuální obsah 17α-dihydroekvilinu, estronu a ekvilinu, které se vyskytují jako volné steroidy se vypočítá podle vztahu (2):

    1. v nichž značí:
      1. S1 - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu porovnávacího roztoku,
      2. S´1 - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
      3. SR - plochu píku referenční látky (viz tabulka 1) na chromatogramu porovnávacího roztoku,
      4. S´A - plochu píku analytu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
      5. mR - navážku porovnávací látky (viz tabulka 1) v miligramech v odpovídajícím porovnávacím roztoku,
      6. m - navážku zkoušené látky v miligramech v odpovídajícím zkoušeném roztoku,
      7. S´FS - součet ploch píků 17α-dihydroekvilinu, estronu a ekvilinu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
      8. SE - plochu píku estronu CRL na chromatogramu porovnávacího roztoku,
      9. mE - navážku estronu CRL v miligramech v odpovídajícím porovnávacím roztoku,
      10. LC - obsah v miligramech na gram uvedený v označení na obalu.

    Rozmezí procentuálních obsahů:

    1. natrium-17α-estradiolsulfat: 2,5 % až 9,5 %,
    2. natrium-17α-dihydroekvilin-sulfat: 13,5 % až 19,5 %,
    3. natrium-17β-dihydroekvilin-sulfat: 0,5 % až 4,0 %,
    4. natrium-17β-estradiolsulfat: nejvýše 2,25 %,
    5. natrium-17α-dihydroekvilenin-sulfat: nejvýše 3,25 %,
    6. natrium-17β-dihydroekvilenin-sulfat: nejvýše 2,75 %,
    7. natrium-8,9-didehydroestron-sulfat: nejvýše 6,25 %,
    8. natrium-ekvilenin-sulfat: nejvýše 5,5 %,
    9. celkový estron, ekvilin a 17α-dihydroekvilin: nejvýše 1,3 %.

    Tab. 1

    Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty (§) †† Ergotamini tartras Ergotaminiumtartarat Synonyma. Ergotaminium tartaricum, vínan ergotaminia Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Estrogena coniugata Konjugované estrogeny Synonymum. Estrogeni coniuncti Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Tab. 1
    Relativní retenční čas (vzhledem k 3-O-methylestronu)LátkaReferenční látkaPřítomný jako
    0,2417α-estradiol17α-dihydroekvilin CRLsůl síranu sodného
    0,2917α-estradiolestron CRLsůl síranu sodného
    0,3017α-dihydroekvilin17α-dihydroekvilin CRLvolný steroid, sůl síranu sodného (stanovení obsahu)
    0,3517β-dihydroekvilin17α-dihydroekvilin CRLsůl síranu sodného
    0,5617α-dihydroekvileninestron CRLsůl síranu sodného
    0,6417β-dihydroekvileninestron CRLsůl síranu sodného
    0,80estronestron CRLvolný steroid, sůl síranu sodného (stanovení obsahu)
    0,87ekvilinekvilin CRLvolný steroid, sůl síranu sodného (stanovení obsahu)
    0,908,9-didehydroestronestron CRLsůl síranu sodného
    13-O-methylestronvnitřní standard
    1,3ekvileninestron CRLsůl síranu sodného

    Stanovení obsahu

    Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití 3-O-methylestronu R, jako vnitřního standardu.

    Roztok vnitřního standardu. 8 mg 3-O-methylestronu R se rozpustí v 10,0 ml ethanolu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 10,0 ml.

    Tlumivý roztok octanový o pH 5,2. 10 g octanu sodného R se rozpustí ve 100 ml vody R a přidá se 10 ml kyseliny octové zředěné RS, zředí se vodou R na 500 ml a pH se upraví na hodnotu 5,2 ±0,1.

    Zkoušený roztok (a). Podle obsahu uvedeného v označení na obalu se převede přesně zvážené množství odpovídající asi 2 mg konjugovaných estrogenů do 50ml odstřeďovací zkumavky obsahující 15 ml tlumivého octanového roztoku o pH 5,2 a 1 g chloridu barnatého R. Zkumavka se těsně uzavře a 30 min se třepe. Je-li třeba, pH roztoku se upraví kyselinou octovou R nebo roztokem octanu sodného R (120 g/l) na hodnotu 5,0 ±0,5. Na 30 s se vloží do ultrazvukové lázně a pak se třepe 30 min. Přidá se vhodný sulfatasový přípravek odpovídající 2500 jednotkám a 10 min se třepe mechanicky ve vodní lázni při (50 ±1) °C. Obsah zkumavky se ručně krouživým pohybem promíchá, pak se 10 min třepe mechanicky ve vodní lázni a nechá se ochladit. Ke směsi se přidá 15,0 ml dichlorethanu R, zkumavka se ihned těsně uzavře a třepe se 15 min. Odstřeďuje se 10 min nebo do vyčeření spodní vrstvy. Organická vrstva se převede do zkumavky se šroubovacím uzávěrem a přidá se 5 g síranu sodného bezvodého R a protřepe se. Roztok se nechá stát do vyčeření, při čemž se chrání před ztrátou odpařením.

    3,0 ml čirého roztoku se převede do vhodné odstřeďovací zkumavky se šroubovacím uzávěrem a přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Tato směs se odpaří do sucha v proudu dusíku R při teplotě nižší než 50 °C. K vysušenému zbytku se přidá 15 μl pyridinu bezvodého R a 65 μl N,O-bis(trimethylsilyl)trifluoracetamidu R obsahujícího 1 % chlotrimethylsilanu R. Zkumavka se ihned těsně uzavře, opatrně se promíchá a nechá se 15 min stát, pak se přidá 0,5 ml toluenu R

    1. a mechanicky se promíchá.

    Porovnávací roztok (a). Rozpustí se odděleně 8 mg estronu CRL, 7 mg ekvilinu CRL a 5 mg 17α-dihydroekvilinu CRL v 10,0 ml ethanolu R. 2,0 ml, 1,0 ml a 1,0 ml těchto roztoků se smíchají a zředí se ethanolem R na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu se převedou do odstřeďovací zkumavky se šroubovacím uzávěrem, odpaří se do sucha v proudu dusíku R při teplotě nižší než 50 °C. K vysušení zbytku se přidá 15 μl pyridinu bezvodého R a 65 μl N,O-bis(trimethylsilyl)trifluoracetamidu R obsahujícího 1% chlotrimethylsilan R. Zkumavka se ihned těsně uzavře, opatrně se promíchá, nechá se 15 min stát a pak se přidá 0,5 ml toluenu R.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    1. - kapilární křemenné kolony délky 15 m a vnitřního průměru asi 0,25 mm s vnitřním povrchem potaženým poly[(kyanpropyl)(methyl)][(fenyl)(methyl)] siloxanem R (tloušťka filmu 0,25 μm),
    2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 2 ml/min,
    3. - plamenoionizačního detektoru,
    4. - dělicího poměru 1 : 20 až 1 : 30.

    Teplota kolony se udržuje na 220 °C, nástřikového prostoru a detektoru na 260 °C. Teplota a průtoková rychlost nosného plynu se nastaví tak, aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení.

    Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (a). Relativní retenční časy 17α-dihydroekvilinu, estronu, ekvilinu a 3-O-methylestronu, vzhledem k 3-O-methylestronu, jsou asi 0,30, 0,80, 0,87 a 1.

    Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky estronu a vnitřního standardu je nejméně 1,2. Relativní směrodatná odchylka poměru ploch píku estronu a vnitřního standardu, získaná z nejméně šesti nástřiků, je nejvýše 2,0 %.

    Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (a) a změří se plochy píků estronu nebo ekvilinu a O-methylestronu. Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (a) a změří se plochy píků estronu, ekvilinu a 3-O-methylestronu.

    Obsah natrium-estron-sulfatu a natrium-ekvilin-sulfatu v procentech se vypočítá podle vztahu (1).

    Uchovávání

    Chráněn před mrazem.

    Separandum.

    Označování

    V označení na obalu se uvede:

    1. - název látky,
    2. - obsah látky,
    3. - povaha rozpouštědla.

    Nečistoty a průvodní látky

    Obrázek
    1. A. R1 = OH, R2 = H, R3 = SO3Na: natrium-17α-hydroxyestra-1,3,5(10)-trien-3-yl-sulfat8) (natrium- 17α-estradiol-sulfat)9),
    2. D. R1 = H, R2 = OH, R3 = SO3Na: natrium-17β-hydroxyestra-1,3,5(10)-trien-3-yl-sulfat10) (natrium-17β-estradiol-sulfat)11),
    3. I. R1, R2= O, R3 = H: 3-hydroxyestra-1,3,5(10)-trien-17-on (estron),
      Obrázek
    1. B. R1 = OH, R2 = H, R3 = SO3Na: natrium-17α-hydroxyestra-1,3,5(10),7-tetraen-3-yl-sulfat12) (natrium-17α-dihydroekvilin-sulfat)13),
    2. C. R1 = H, R2 = OH, R3 = SO3Na: natrium-17β-hydroxyestra-1,3,5(10),7-tetraen-3-yl-sulfat14) (natrium-17β-dihydroekvilin-sulfat)15),
    3. J. R1, R2 = O, R3 = H: 3-hydroxyestra-1,3,5(10),7-tetraen-17-on (ekvilin),
    4. K. R1 = OH, R2 = R3 = H: estra-1,3,5(10),7-tetraen-3,17α-diol (17α-dihydroekvilin),
      Obrázek
    1. E. R1 = OH, R2 = H: natrium-17α-hydroxyestra-1,3,5(10),6,8-pentaen-3-yl-sulfat16) (natrium-17α-dihydroekvilenin-sulfat)17),
    2. F. R1 = H, R2 = OH: natrium-17β-hydroxyestra-1,3,5(10),6,8-pentaen-3-yl-sulfat18) (natrium-17β-dihydroekvilenin-sulfat)19),
    3. H. R1, R2= O: natrium-17-oxoestra-1,3,5(10),6,8-pentaen-3-yl-sulfat20) (natrium-ekvilenin-sulfat)21),
      Obrázek
    1. G. natrium-17-oxoestra-1,3,5(10),8-tetraen-3-yl-sulfat22) (natrium-8,9-didehydroestron-sulfat)23).
    2. “
  1. 81. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Etodolacum doplňuje článek Etofenamatum, který zní:
    1. „

    Etofenamatum Obrázek

    Etofenamát

    Obrázek
    Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty (§) †† Ergotamini tartras Ergotaminiumtartarat Synonyma. Ergotaminium tartaricum, vínan ergotaminia Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Estrogena coniugata Konjugované estrogeny Synonymum. Estrogeni coniuncti Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Tab. 1 Stanovení obsahu Uchovávání Označování Nečistoty a průvodní látky Etofenamatum Etofenamát
    C18H18F3NO4 Mr 369,34 CAS 30544-47-9

    Je to 2-(2-hydroxyethoxy)ethyl-2-[3-(trifluormethyl)anilino]benzoat1). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C18H18F3NO4.

    Vlastnosti

    Vzhled. Nažloutlá viskózní tekutina.

    Rozpustnost. Prakticky nerozpustný ve vodě, mísitelný s ethylacetatem a s lihem 96%.

    Zkouška totožnosti

    Infračervené absorpční spektrum (2.2.24).

    Porovnání. S etofenamatem CRL.

    Příprava. Měří se látky ve formě filmu.

    Zkoušky na čistotu

    Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ1 (2.2.2, Metoda II).

    Nečistota F. Nejvýše 0,1 %; provede se plynová chromatografie (2.2.28).

    Vnitřní standard. Tetradekan R.

    Roztok A. 6,0 mg tetradekanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 10,0 ml.

    Roztok B. K 6,0 mg diethylenglykolu R v 10ml odměrné baňce se přidají 3 ml N-methyltrimethylsilyl-trifluoracetamidu R a zahřívá se 30 min při 50 °C. Po ochlazení se zředí N-methyltrimethylsilyl-triflouracetamidem R na 10,0 ml.

    Zkoušený roztok. K 0,200 g se přidá 10 µl roztoku A a 2 ml N-methyltrimethylsilyl-triflouracetamidu R a zahřívá se 30 min při 50 °C.

    Porovnávací roztok. K 2,0 ml N-methyltrimethylsilyl-triflouracetamidu R se přidá 10 µl roztoku A a 10 µl roztoku B.

    Kolona:

    1. - rozměry: délka je 25 m, vnitřní průměr je 0,20 mm,
    2. - stacionární fáze: vrstva poly(difenyl)(dimethyl)siloxanu R (tloušťka filmu 0,33 µm).

    Nosný plyn. Vodík pro chromatografii R.

    Průtoková rychlost. 0,9 ml/min.

    Teplotní program:

    Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty (§) †† Ergotamini tartras Ergotaminiumtartarat Synonyma. Ergotaminium tartaricum, vínan ergotaminia Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Estrogena coniugata Konjugované estrogeny Synonymum. Estrogeni coniuncti Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Tab. 1 Stanovení obsahu Uchovávání Označování Nečistoty a průvodní látky Etofenamatum Etofenamát Vlastnosti Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu
    Čas (min)Teplota (°C)Rychlost (°C/min)
    kolona0 - 1360 → 1507
    13 - 19150 → 30025
    19 - 34300
    nástřikový prostor150
    detektor300

    Detekce. Plamenoionizační detektor.

    Nástřik. Nastřikuje se přímo po 0,2 µl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku.

    Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

    Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve 30 ml methanolu R a zředí se vodou R na 50,0 ml.

    Porovnávací roztok (a). 10,0 mg etofenamatu nečistoty G CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20,0 ml. 0,2 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (40 + 60) na 50,0 ml.

    Porovnávací roztok (b). 0,2 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (40 + 60) na 100,0 ml.

    Porovnávací roztok (c). K 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 5,0 ml porovnávacího roztoku (b).

    Porovnávací roztok (d). 10,0 mg etofenamatu pro test způsobilosti CRL (obsahuje etofenamat s přídavkem 1 % nečistot A, B, C, D a E) se rozpustí v 6,0 ml methanolu R a zředí se vodou R na 10,0 ml.

    Kolona:

    1. - rozměry: délka je 0,10 m, vnitřní průměr je 4,0 mm,
    2. - stacionární fáze: silikagel oktadecylsilanizovaný pro chromatografii R (3 µm),
    3. - teplota: 40 °C.

    Mobilní fáze:

    1. - mobilní fáze A: 1,3 g hydrogenfosforečnanu amonného R a 4,0 g tetrabutylamoniumhydroxidu R se rozpustí v 900 ml vody R, pH se upraví kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu 8,0 a zředí se vodou R na 1000 ml,
    2. - mobilní fáze B: methanol R,

    gradientovy program:

    Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty (§) †† Ergotamini tartras Ergotaminiumtartarat Synonyma. Ergotaminium tartaricum, vínan ergotaminia Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Estrogena coniugata Konjugované estrogeny Synonymum. Estrogeni coniuncti Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Tab. 1 Stanovení obsahu Uchovávání Označování Nečistoty a průvodní látky Etofenamatum Etofenamát Vlastnosti Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu
    Čas (min)Mobilní fáze A % (V/V)Mobilní fáze B % (V/V)
    0 - 34060
    13 - 2040 → 1060 → 90
    20 - 251090
    25 2610 → 4090 → 60
    26 - 314060

    Průtoková rychlost. 1,2 ml/min.

    Detekce. Spektrofotometr při 286 nm.

    Nástřik. 20 µl.

    Test způsobilosti systému:

    1. - retenční časy: nečistota A = 3 min; nečistota C = 9 min; nečistota G = 11 min; etofenamat = 13 min; nečistota E = 20 min; nečistota B = 21 min; nečistota D = 22 min,
    2. - rozlišení: nejméně 2,3 mezi pikem nečistoty G a pikem etofenamatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

    Limity:

    1. - korekční faktory: korigované plochy píků se získají za použití následujících korekčních faktorů: nečistota A = 0,62; nečistota C = 0,45; nečistota D = 0,77,
    2. - nečistota A (korigovaná plocha): nejvýše 1,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %),
    3. - nečistota B: nejvýše plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %);
    4. - nečistota C (korigovaná plocha): nejvýše plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %),
    5. - nečistota D (korigovaná plocha): nejvýše 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %),
    6. - nečistota E: nejvýše plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %),
    7. - nečistota G: nejvýše plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %),
    8. - jakákoliv další nečistota: nejvýše polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %),
    9. - celkový obsah všech nečistot: nejvýše šestinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b)(1,2 %).

    Těžké kovy (2.4.8). Nejvýše 10 µg/g; 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy. Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

    Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

    Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

    Stanovení obsahu

    K 3,000 g se přidá 20,0 ml 2-propanolu R a 20,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a 2 h se zahřívá pod zpětným chladičem. Přidá se 0,1 ml modři bromthymolové RS1 a po ochlazení se titruje kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS do odbarvení roztoku. Provede se slepá zkouška.

    1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 0,3694 g C18H18F3NO4.

    Nečistoty

    Obrázek
    1. A. R-COOH: kyselina 2-[3-(trifluormethyl)anilino]benzoová (kyselina flufenamová),
      Obrázek
    1. B. butyl-2-[3-(trifluormethyl)anilino]benzoat (butylflufenamat)2),
    2. C. R-H: N-fenyl-3-(trifluormethyl)anilin3),
      Obrázek
    1. D. (oxydiethylen)-bis{2-[3-(trifluormethyl)anilino]benzoat}4),
      Obrázek
    1. E. [2-(2-butoxyethoxy)ethyl]-2-[3-(trifluormethyl)anilino]benzoat5),
      Obrázek
    1. F. 2,2'-oxydiethanol6) (diethylenglykol),
      Obrázek
    1. G. (2-hydroxyethyl)-2-[3-(trifluormethyl)anilino]benzoat7).

    Následující chromatogram je pouze pro informaci a tato část není součástí požadavků článku.

    Obrázek

    Obr. 1 Vzorový chromatogram pro zkoušku Příbuzné látky

    1. “
  1. 82. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Etofyllinum doplňuje článek Etomidatum, který zní:
    1. „

    † Etomidatum Obrázek

    Etomidát

    Obrázek
    Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty (§) †† Ergotamini tartras Ergotaminiumtartarat Synonyma. Ergotaminium tartaricum, vínan ergotaminia Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Estrogena coniugata Konjugované estrogeny Synonymum. Estrogeni coniuncti Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Tab. 1 Stanovení obsahu Uchovávání Označování Nečistoty a průvodní látky Etofenamatum Etofenamát Vlastnosti Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Nečistoty Obr. 1 Vzorový chromatogram pro zkoušku Příbuzné látky † Etomidatum Etomidát
    C14H16N2O2 Mr 244,29 CAS 33125-97-2

    Je to ethyl-1-[(1R)-1-fenylethyl]-1H-imidazol-5-karboxylat1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0% až 101,0 % sloučeniny C14H16N2O2.

    Vlastnosti

    Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

    Taje při asi 68 °C.

    Zkoušky totožnosti

    1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru etomidatu CRL.
    2. B. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

    Zkoušky na čistotu

    Roztok S. 0,25 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 25,0 ml.

    Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

    Specifická optická otáčivost (2.2.7). +67° až +70°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S.

    Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

    Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a vody R (50 + 50) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

    Porovnávací roztok (a). 5,0 mg etomidatu CRL a 5,0 mg etomidatu nečistoty B CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a vody R (50 + 50) a zředí se stejnou směsí na 250,0 ml.

    Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů ethanolu R a vody R (50 + 50) na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 25,0 ml.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    1. - nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),
    2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min a s následujícím gradientovým programem:
    3. - mobilní fáze A - roztok uhličitanu amonného R (5 g/l),
    4. - mobilní fáze B - acetonitril R.
      Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty (§) †† Ergotamini tartras Ergotaminiumtartarat Synonyma. Ergotaminium tartaricum, vínan ergotaminia Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Estrogena coniugata Konjugované estrogeny Synonymum. Estrogeni coniuncti Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Tab. 1 Stanovení obsahu Uchovávání Označování Nečistoty a průvodní látky Etofenamatum Etofenamát Vlastnosti Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Nečistoty Obr. 1 Vzorový chromatogram pro zkoušku Příbuzné látky † Etomidatum Etomidát Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu
      Čas (min)Mobilní fáze A % (V/V)Mobilní fáze B % (V/V)Poznámka
      0 - 590 → 3010 → 70lineární gradient
      5 - 630 → 1070 → 90lineární gradient
      6 - 101090izokraticky
      10 - 1110 → 9090 → 10lineární gradient
      11 - 159010znovuustalování
    1. - spektrofotometrického detektoru, 235 nm.

    Kolona se promývá do ustavení rovnováhy nejméně 30 min acetonitrilem R a pak se ustálí promýváním mobilní fází o počátečním složení po dobu nejméně 5 min.

    Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) získaného při nástřiku 10 μl byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

    Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy nečistoty B asi 4,5 min a etomidatu asi 5,0 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem nečistoty B a pikem etomidatu je nejméně 5,0. Pokud je třeba, upraví se koncentrace uhličitanu amonného R v mobilní fázi nebo časový program lineárního gradientu.

    Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu při 40 °C.

    Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

    Stanovení obsahu

    0,200 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a 2-butanonu R (1 + 7) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru.

    1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 24,43 mg C14H16N2O2.

    Uchovávání

    Chráněn před světlem.

    Separandum.

    Nečistoty

    Obrázek a enantiomer
    1. A. R = H: kyselina 1-[(RS)-1-fenylethyl]-1H-imidazol-5-karboxylová,
    2. B. R = CH3: methyl-1-[(1RS)-1-fenylethyl]-1H-imidazol-5-karboxylat2) (metomidát),
    3. C. R = CH(CH3)2: isopropyl-1-[(1RS)-1-fenylethyl]-1H-imidazol-5-karboxylat3).
    4. “
  1. 83. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Eucalypti etheroleum zní:
    1. „

    Eucalypti etheroleum Obrázek

    Blahovičníková silice

    Synonyma. Oleum eucalypti, Eucalypti aetheroleum

    Je to silice získaná z čerstvých listů nebo čerstvých koncových větévek různých druhů rodu Eucalyptus bohatých na 1,8-cineol, zejména Eucalyptus globulus LABILL., Eucalyptus fructicetorum F. v. MUELL. (Eucalyptus polybractea R.T BAK.) a Eucalyptus smithii R.T. BAK. destilací s vodní párou a následnou rektifikací.

    Vlastnosti

    Bezbarvá nebo světle žlutá kapalina aromatického kafrového pachu a pronikavé kafrové chuti.

    Zkoušky totožnosti

    Základní zkouška: B.

    Alternativní zkouška: A, viz Obecné zásady (1.2).

    1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

      Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml.

      Porovnávací roztok. 50 μl cineolu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 5 ml.

      Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS, suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části skvrna cineolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrna odpovídá polohou a zbarvením skvrně cineolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je poblíž čela intenzivní fialová skvrna (uhlovodíky). Kromě toho zde mohou být patrné další, méně intenzivní skvrny.

    1. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Chromatografický profil, viz Zkoušky na čistotu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku retenční časy pěti píků odpovídají retenčním časům pěti píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.

    Zkoušky na čistotu

    Relativní hustota (2.2.5). 0,906 až 0,925.

    Index lomu (2.2.6). 1,458 až 1,470.

    Optické otáčivost (2.2.7). 0° až + 10°; měří se úhel optické otáčivosti.

    Rozpustnost v lihu (2.8.10). Rozpouští se v pěti objemových dílech lihu R 70 % (V/V).

    Aldehydy. 10 ml zkoušené látky se převede do zkumavky o vnitřním průměru 25 mm a délky 150 mm se zabroušenou zátkou, přidá se 5 ml toluenu R a 4 ml hydroxylamoniumchloridu v lihu RS. Silně se protřepe a ihned se titruje hydroxidem draselným 0,5 mol/l v lihu 60 % VS do změny červeného zbarvení na žluté. V titraci se za protřepávání pokračuje; bod ekvivalence je dosažen, jestliže se žluté zbarvení spodní vrstvy nezmění do 2 min po důkladném protřepání

    a následném oddělení vrstev. Reakce je ukončena do asi 15 min.

    Stanovení se opakuje s dalšími 10 ml zkoušené látky. Jako porovnávací roztok pro bod ekvivalence se použije ztitrovaný roztok z prvního stanovení, k němuž se přidá 0,5 ml hydroxidu draselného 0,5 mol/l v lihu 60 % VS. Při druhé titraci se spotřebuje nejvýše 2,0 ml hydroxidu draselného 0,5 mol/l v lihu 60 % VS.

    Chromatografický profil. Zkouší se metodou plynové chromatografie (2.2.28).

    Zkoušený roztok. Zkoušená látka.

    Porovnávací roztok. 80 μl α-pinenu R, 10 μl β-pinenu R, 10 μl α-felandrenu R, 10 μl limonenu R, 0,8 ml cineolu R a 10 mg kafru R, se rozpustí v 10 ml acetonu R.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    1. - křemenné kapilární kolony délky 60 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R,
    2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1,5 ml/min,
    3. - plamenoionizačního detektoru,
    4. - dělicího poměru 1 : 100.

    Teplota kolony se udržuje po dobu 5 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min až na 200 °C, při níž se udržuje 5 min, teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 220 °C.

    Nastříkne se asi 0,5 μl porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek. Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet teoretických pater je nejméně 30 000, počítáno pro pík limonenu při 110 °C a rozlišení píků limonenu a cineolu je nejméně 1,5.

    Nastříkne se asi 0,5 μl zkoušeného roztoku. Porovnáním retenčních časů píků na chromatogramu zkoušeného roztoku s retenčními časy píků na chromatogramu porovnávacího roztoku se identifikují látky přítomné ve zkoušeném roztoku. Obsah jednotlivých látek v procentech se stanoví metodou normalizace.

    Obsah látek v procentech se pohybuje v rozmezí:

    1. α-pinen: 2 % až 8 %,
    2. β-pinen: méně než 0,5 %,
    3. α-felandren: méně než 1,5 %,
    4. limonen: 4 % až 12 %,
    5. cineol: nejméně 70 %,
    6. kafr: méně než 0,1 %.

    Uchovávání

    Ve zcela naplněných, vzduchotěsných obalech, chráněna před teplem.

    Následující vzor chromatogramu je pouze pro informaci a tato část není součástí požadavků článku.

    Obrázek

    Obr. 1 Vzorový chromatogram blahovičníkové silice pro zkoušku chromatografický profil.
    1 = α-pinen, 2 = β-pinen, 3 = α-felandren, 4 = limonen, 5 = cineol, 6 = kafr.

    1. “
  1. 84. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Fenticonazoli nitras doplňuje článek Ferri chloridum hexahydricum,který zní:
    1. „

    Ferri chloridum hexahydricum Obrázek

    Hexahydrát chloridu železitého

    Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty (§) †† Ergotamini tartras Ergotaminiumtartarat Synonyma. Ergotaminium tartaricum, vínan ergotaminia Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Estrogena coniugata Konjugované estrogeny Synonymum. Estrogeni coniuncti Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Tab. 1 Stanovení obsahu Uchovávání Označování Nečistoty a průvodní látky Etofenamatum Etofenamát Vlastnosti Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Nečistoty Obr. 1 Vzorový chromatogram pro zkoušku Příbuzné látky † Etomidatum Etomidát Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Eucalypti etheroleum Blahovičníková silice Synonyma. Oleum eucalypti, Eucalypti aetheroleum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Obr. 1 Vzorový chromatogram blahovičníkové silice pro zkoušku chromatografický profil. 1 = α-pinen, 2 = β-pinen, 3 = α-felandren, 4 = limonen, 5 = cineol, 6 = kafr. Ferri chloridum hexahydricum Hexahydrát chloridu železitého
    FeCl3.6H2O Mr 270,30 CAS 10025-77-1

    Obsahuje 98,0 % až 102,0 % FeCl3 . 6H2O.

    Vlastnosti

    Krystalická látka nebo oranžovožluté až hnědožluté velmi hygroskopické krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, snadno rozpustný v glycerolu.

    Zkoušky totožnosti

    1. A. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).
    2. B. Vyhovuje zkoušce (c) na železo (2.3.1).

    Zkoušky na čistotu

    Roztok S. 10 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 100 ml.

    Kysele reagující látky. Ve vhodné polyethylenové nádobě se rozpustí 3,0 g fluoridu draselného R v 15 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru do vzniku růžového zbarvení. Přidá se 10 ml roztoku S a nechá se 3 h stát, zfiltruje se a použije se 12,5 ml filtrátu. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 0,30 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

    Volný chlor. 5 ml roztoku S se zahřívá; papír škrobový s jodidem draselným R se účinkem par nezbarví modře.

    Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S se zahřívá na vodní lázni a přidá se 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS. Nechá se ochladit a zfiltruje se. Filtrát se neutralizuje kyselinou chlorovodíkovou RS na papír lakmusový modrý R a odpaří se na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

    Železo (Fe2+). K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml vody R, 4 ml kyseliny fosforečné R a 0,05 ml hexakyanoželezitanu draselného RS. Po 10 min není modré zbarvení roztoku intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 10 ml vody R a 1 ml čerstvě připraveného roztoku síranu železnatého R (0,250 g/l) (50 μg Fe/g).

    Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS. Přidají se 2 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a odpaří se na 5 ml. Nechá se ochladit a zředí se kyselinou chlorovodíkovou RS na 20 ml a roztok se převede do dělicí nálevky. Třepe se třikrát 3 min vždy s 20 ml isobutylmethylketonu R1. Spodní vrstva se oddělí a odpaří se na polovinu svého objemu a zředí se vodou R na 25 ml. 10 ml tohoto roztoku se neutralizuje amoniakem zředěným RS1 na papír lakmusový červený R a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

    Stanovení obsahu

    0,200 g v kónické baňce se zabroušenou zátkou se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 2 g jodidu draselného R. Baňka se uzavře a nechá se 1 h stát chráněna před světlem. Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 5 ml škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace.

    1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,03 mg FeCl3 . 6H2O.

    Uchovávání

    Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

    1. “
  1. 85. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Flumazenilum doplňuje článek Flumequinum, který zní:
    1. „

    † Flumequinum Obrázek

    Flumechin

    Obrázek a enantiomer
    Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty (§) †† Ergotamini tartras Ergotaminiumtartarat Synonyma. Ergotaminium tartaricum, vínan ergotaminia Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Estrogena coniugata Konjugované estrogeny Synonymum. Estrogeni coniuncti Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Tab. 1 Stanovení obsahu Uchovávání Označování Nečistoty a průvodní látky Etofenamatum Etofenamát Vlastnosti Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Nečistoty Obr. 1 Vzorový chromatogram pro zkoušku Příbuzné látky † Etomidatum Etomidát Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Eucalypti etheroleum Blahovičníková silice Synonyma. Oleum eucalypti, Eucalypti aetheroleum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Obr. 1 Vzorový chromatogram blahovičníkové silice pro zkoušku chromatografický profil. 1 = α-pinen, 2 = β-pinen, 3 = α-felandren, 4 = limonen, 5 = cineol, 6 = kafr. Ferri chloridum hexahydricum Hexahydrát chloridu železitého Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Flumequinum Flumechin
    C14H12FNO3 Mr 261,25 CAS 42835-25-6

    Je to kyselina (RS)-9-fluor-5-methyl-1-oxo-6,7-dihydro-1H,5H-benzo[i,j]chinolizin-2-karboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H12FNO3.

    Vlastnosti

    Bílý mikrokrystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů, mírně rozpustný v dichlormethanu a velmi těžce rozpustný v methanolu.

    Zkoušky totožnosti

    Základní sestava zkoušek: A a B.

    Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

    A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru flumechinu CRL.

    1. B. Zkouška Optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
    2. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

      Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R.

      Porovnávací roztok. 5 mg flumechinu CRL se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R.

      Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS, vody R a lihu 96% R (10 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

    1. D. 5 mg se smísí s 45 mg oxidu hořečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do vzniku téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Potom se ochladí, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do vzniku bezbarvého roztoku. Zfiltruje se a k filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a potom se porovná zbarvení roztoku s kontrolním roztokem připraveným za stejných podmínek. Zbarvení zkoušeného roztoku se mění z červeného na žluté, zbarvení kontrolního roztoku zůstává červené.

    Zkoušky na čistotu

    Roztok S. 5,00 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,5 mol/l RS a zředí se jím na 50,0 ml.

    Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

    Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°; měří se úhel optické otáčivosti roztoku S.

    Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

    Zkoušený roztok. 35,0 mg se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 100,0 ml.

    Porovnávací roztok (a). 5,0 mg flumechinu CRL a 5,0 mg flumechinu nečistoty B CRL se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 100,0 ml.

    Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí dimethylformamidem R na 200,0 ml.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
    2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů methanolu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (1,36 g/l) (49 + 51), s průtokovou rychlostí 0,8 ml/min,
    3. - spektrofotometrického detektoru, 313 nm,
    4. - injektorové smyčky, 10 μl.

    Nastříkne se porovnávací roztok (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: flumechinu nečistoty B asi 11 min a flumechinu asi 13 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky flumechinu a flumechinu nečistoty B je nejméně 2,0.

    Nastříkne se odděleně dimethylformamid R jako kontrolní roztok, zkoušený roztok a porovnávací roztok (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času flumechinu. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je relativní retenční čas flumechinu nečistoty A asi 0,67, vztaženo k píku flumechinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k žádnému píku získanému s dimethylformamidem a k žádnému píku, jehož plocha je menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

    Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

    Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

    Stanovení obsahu

    0,500 g se rozpustí v 50 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

    1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 26,13 mg C14H12FNO3.

    Uchovávání

    Separandum.

    Nečistoty

    Obrázek a enantiomer
    1. A. kyselina (RS)-5-methyl-1-oxo-6,7-dihydro-1H,5H-benzo[i,j]chinolizin-2-karboxylová (defluorflumechin),
      Obrázek a enantiomer
    1. B. ethyl-(RS)-9-fluor-5-methyl-1-oxo-6,7-dihydro-1H,5H-benzo[i,j]chinolizin-2-karboxylat1) (ethylester flumechinu).
    2. “
  1. 86. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Flumetasoni pivalas zní:
    1. „

    † Flumetasoni pivalas Obrázek

    Flumetasonpivalat

    Obrázek
    Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty (§) †† Ergotamini tartras Ergotaminiumtartarat Synonyma. Ergotaminium tartaricum, vínan ergotaminia Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Estrogena coniugata Konjugované estrogeny Synonymum. Estrogeni coniuncti Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Tab. 1 Stanovení obsahu Uchovávání Označování Nečistoty a průvodní látky Etofenamatum Etofenamát Vlastnosti Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Nečistoty Obr. 1 Vzorový chromatogram pro zkoušku Příbuzné látky † Etomidatum Etomidát Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Eucalypti etheroleum Blahovičníková silice Synonyma. Oleum eucalypti, Eucalypti aetheroleum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Obr. 1 Vzorový chromatogram blahovičníkové silice pro zkoušku chromatografický profil. 1 = α-pinen, 2 = β-pinen, 3 = α-felandren, 4 = limonen, 5 = cineol, 6 = kafr. Ferri chloridum hexahydricum Hexahydrát chloridu železitého Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Flumequinum Flumechin Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Flumetasoni pivalas Flumetasonpivalat
    C27H36F2O6 Mr 494,57 CAS 2002-29-1

    Je to 6α,9-difluor-11β,17-dihydroxy-16α-methyl-3,20-dioxopregna-1,4-dien-21-yl-2,2-dimethylpropanoat1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C27H36F2O6.

    Vlastnosti

    Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

    Vykazuje polymorfismus.

    Zkoušky totožnosti

    Základní sestava zkoušek: A a B.

    Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz. Obecné zásady (1.2).

    1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru flumetasonpivalatu CRL. Pokud spektra získaná se vzorky v pevném stavu jsou rozdílná, rozpustí se odděleně zkoušená i referenční látka v acetonu R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se získanými zbytky se zaznamenají nová spektra.
    2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 R.

      Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

      Porovnávací roztok (a). 10 mg flumetasonpivalatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

      Porovnávací roztok (b). 10 mg deoxykortonacetatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10 ml.

      Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) ke směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min při 120 °C nebo do objevení skvrn. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

    1. C. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml směsi objemových dílů vody R a kyseliny sírové R (0,5 + 1,5) a třepe se do rozpuštění. Během 5 min vznikne růžové zbarvení. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se. Zbarvení vybledne a roztok zůstane čirý.
    2. D. Asi 5 mg se smísí s 45 mg oxidu hořečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se vychladnout, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do získání bezbarvého roztoku a zfiltruje se. K čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnanu-oxidu zirkoničitého RS se přidá 1,0 ml filtrátu, promíchá se a nechá 5 min stát. Současně se stejným způsobem připraví kontrolní roztok a oba vzorky se porovnají. Zkoušený roztok je žlutý, kontrolní roztok je červený.

    Zkoušky na čistotu

    Roztok S. 0,50 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 25,0 ml.

    Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

    Specifická optická otáčivost (2.2.7). +69° až +77°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

    Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

    Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

    Porovnávací roztok (a). 10 mg dexamethasonpivalatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku a 5,0 ml zkoušeného roztoku se smíchá a zředí mobilní fází na 50,0 ml.

    Porovnávací roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
    2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R, acetonitrilu R, vody R a methanolu R (5 + 30 + 30 + 35), s průtokovou rychlostí 0,6 ml/min,
    3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

    Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

    Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je relativní retenční čas dexamethasonpivalatu vzhledem k flumetasonpivalatu asi 1,1. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení mezi píky dexamethasonpivalatu a flumetasonpivalatu nejméně 2,8. Je-li třeba, upraví se koncentrace tetrahydrofuranu v mobilní fázi.

    Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,75násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně 4 h při 100 °C až 105 °C.

    Stanovení obsahu

    50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 239 nm.

    Obsah C27H36F2O6 se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 336.

    Uchovávání

    Chráněn před světlem.

    Separandum.

    Nečistoty

    Obrázek
    1. A. R1= H, R2= F: 6α,9-difluor-11β,17,21-trihydroxy-16α-methylpregna-1,4-dien-3,20-dion (flumetason),
    2. B. R1 = CO-CH3, R2 = F: 6α,9-difluor-11β,17-dihydroxy-16α-methyl-3,20-dioxopregna-1,4-dien-21-ylacetat2) (flumetasonacetat)3),
    3. C. R1 = CO-C(CH3)3, R2= H: 9-fluor-11β,17-dihydroxy-16α-methyl-3,20-dioxopregna-1,4-dien-21-yl-2,2-dimethylpropanoat4) (dexametasonpivalat)5),
    4. D. R1 = CO-C(CH3)3, R2 = Cl: 6α-chlor-9-fluor-11β,17-dihydroxy-16α-methyl-3,20-dioxopregna-1,4-dien-21-yl-2,2-dimethylpropanoat6) (chlordexametasonpivalat7)).
    5. “
  1. 87. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Fluocinoloni acetonidum zní:
    1. „

    † Fluocinoloni acetonidum Obrázek

    Fluocinolonacetonid

    Obrázek
    Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty (§) †† Ergotamini tartras Ergotaminiumtartarat Synonyma. Ergotaminium tartaricum, vínan ergotaminia Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Estrogena coniugata Konjugované estrogeny Synonymum. Estrogeni coniuncti Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Tab. 1 Stanovení obsahu Uchovávání Označování Nečistoty a průvodní látky Etofenamatum Etofenamát Vlastnosti Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Nečistoty Obr. 1 Vzorový chromatogram pro zkoušku Příbuzné látky † Etomidatum Etomidát Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Eucalypti etheroleum Blahovičníková silice Synonyma. Oleum eucalypti, Eucalypti aetheroleum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Obr. 1 Vzorový chromatogram blahovičníkové silice pro zkoušku chromatografický profil. 1 = α-pinen, 2 = β-pinen, 3 = α-felandren, 4 = limonen, 5 = cineol, 6 = kafr. Ferri chloridum hexahydricum Hexahydrát chloridu železitého Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Flumequinum Flumechin Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Flumetasoni pivalas Flumetasonpivalat Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Fluocinoloni acetonidum Fluocinolonacetonid
    C24H30F2O6 Mr 452,49 CAS 67-73-2

    Je to 6α,9-difluor-11β,21-dihydroxy-16a,17-(isopropylidendioxy)pregna-1,4-dien-3,20-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C24H30F2O6.

    Vlastnosti

    Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v ethanolu.

    Zkoušky totožnosti

    1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru fluocinolonacetonidu CRL
    2. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) přibližně odpovídá retenčnímu času píku fluocinolonacetonidu CRL na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

    Zkoušky na čistotu

    Specifická optická otáčivost (2.2.7). +92° až +96°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

    Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

    Zkouška se provede za chránění před světlem.

    Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 10,0 ml.

    Porovnávací roztok (a). 2,5 mg fluocinolonacetonidu CRL a 2,5 mg triamcinolonacetonidu R se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 100,0 ml.

    Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonitrilem R na 100,0 ml.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    1. - nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným s odstíněnými koncovými skupinami pro chromatografii bazických látek R (5 μm),
    2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která se připraví takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 450 ml acetonitrilu R s 500 ml vody R, nechá se ustálit, doplní se vodou R na 1000 ml a opět se promíchá,
    3. - spektrofotometrického detektoru, 238 nm.

    Kolona se ustaluje asi 30 min mobilní fází s průtokovou rychlostí 1 ml/min.

    Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při nástřiku 20 μl byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

    Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy: triamcinolonacetonidu asi 8,5 min a fluocinolonacetonidu asi 10 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky triamcinolonacetonidu a fluocinolonacetonidu je nejméně 3,0. Pokud je to nutné, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi.

    Nastříkne se odděleně 20 μl acetonitrilu R jako kontrolní roztok, 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %) a nejvýše jeden pík má plochu větší než je polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %). Nepřihlíží se k pikům kontrolního roztoku a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

    Stanovení obsahu

    Zkouška se provede za chránění před světlem.

    50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 238 nm.

    Vypočítá se obsah C24H30F2O6 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 355.

    Uchovávání

    V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

    Separandum.

    Nečistoty

    Obrázek
    1. A. kyselina 6α,9-difluor-11β-hydroxy-16α,17-(isopropylidendioxy)-3,20-dioxopregna-1,4-dien-21-ová,
      Obrázek
    1. B. kyselina 6α,9-difluor-11β-hydroxy-16α,17-(isopropylidendioxy)-3-oxoandrosta-1,4-dien-17β-karboxylová,
      Obrázek
    1. C. 6α,9-difluor-11β,16α,17,21 -tetrahydroxypregna-1,4-dien-3,20-dion,
      Obrázek
    1. D. 6α,9-difluor-11β-hydroxy-16α,17-(isopropylidendioxy)-3,20-dioxopregna-1,4-dien-21-al,
      Obrázek
    1. E. 9β, 11β-epoxy-6α-fluor-21-hydroxy-16α,17-(isopropylidendioxy)pregna-1,4-dien-3,20-dion,
      Obrázek
    1. F. 6α-fluor-21-hydroxy-16α,17-(isopropylidendioxy)pregn-4-en-3,20-dion,
      Obrázek
    1. G. 6α-fluor-11β-hydroxy-16α,17-(isopropylidendioxy)-3,20-dioxopregn-4-en-21-ylacetat1).
    2. “
  1. 88. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Flurazepami hydrochloridum doplňuje článek Flurbiprofenum, který zní:
    1. „

    † Flurbiprofenum Obrázek

    Flurbiprofen

    Obrázek a enantiomer
    Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty (§) †† Ergotamini tartras Ergotaminiumtartarat Synonyma. Ergotaminium tartaricum, vínan ergotaminia Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Estrogena coniugata Konjugované estrogeny Synonymum. Estrogeni coniuncti Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Tab. 1 Stanovení obsahu Uchovávání Označování Nečistoty a průvodní látky Etofenamatum Etofenamát Vlastnosti Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Nečistoty Obr. 1 Vzorový chromatogram pro zkoušku Příbuzné látky † Etomidatum Etomidát Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Eucalypti etheroleum Blahovičníková silice Synonyma. Oleum eucalypti, Eucalypti aetheroleum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Obr. 1 Vzorový chromatogram blahovičníkové silice pro zkoušku chromatografický profil. 1 = α-pinen, 2 = β-pinen, 3 = α-felandren, 4 = limonen, 5 = cineol, 6 = kafr. Ferri chloridum hexahydricum Hexahydrát chloridu železitého Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Flumequinum Flumechin Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Flumetasoni pivalas Flumetasonpivalat Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Fluocinoloni acetonidum Fluocinolonacetonid Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Flurbiprofenum Flurbiprofen
    C15H13FO2 Mr 244,26 CAS 5104-49-4

    Je to kyselina (RS)-2-(2-fluorbifenyl-4-yl)propanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C15H13FO2.

    Vlastnosti

    Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu. Rozpouští se ve vodných roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů.

    Zkoušky totožnosti

    Základní sestava zkoušek: C a D.

    Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

    1. A. Teplota tání (2.2.14). 114 °C až 117 °C.
    2. B. 0,10 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 247 nm. Specifická absorbance v maximu je 780 až 820.
    3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru flurbiprofenu CRL.
    4. D. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu hořečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se vychladnout, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, aby vznikl bezbarvý roztok. Zfiltruje se, 1,0 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a zbarvení roztoku se porovná se zbarvením kontrolního roztoku připraveného stejným způsobem. Zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený.

    Zkoušky na čistotu

    Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda I).

    Optická otáčivost (2.2.7). -0,1° až +0,1°; měří se úhel optické otáčivosti roztoku připraveného rozpuštěním 0,50 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20,0 ml.

    Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

    Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (45 + 55) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml.

    Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (45 + 55) na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10,0 ml.

    Porovnávací roztok (b). 10,0 mg flurbiprofenu nečistoty A CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (45 + 55) a zředí se touto směsí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100,0 ml.

    Porovnávací roztok (c). 10 mg zkoušené látky se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (45 + 55) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (b) na 10,0 ml.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
    2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonitrilu R a vody R (5 + 35 + 60), průtoková rychlost je 1 ml/min,
    3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

    Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (c). Nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píků na získaném chromatogramu nebyly menší než 40 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem flurbiprofenu nečistoty A a pikem flurbiprofenu je nejméně 1,5.

    Nastříkne se po 10 μl zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času flurbiprofenu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku flurbiprofenu nečistoty A není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku flurbiprofenu nečistoty A, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %) a součet ploch takových píků není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,02 %).

    Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 μg/g). Připraví se porovnávací roztok (1 μg Pb/ml) zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90).

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

    Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

    Stanovení obsahu

    0,200 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

    1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 24,43 mg C15H13FO2.

    Uchovávání

    Separandum.

    Nečistoty

    Obrázek a enantiomer
    1. A. kyselina (RS)-2-(bifenyl-4-yl)propanová,
      Obrázek
    1. B. kyselina 2-(2-fluorbifenyl-4-yl)-2,3-dimethylbutandiová,
      Obrázek a enantiomer
    1. C. kyselina (RS)-2-(2-fluorbifenyl-4-yl)-2-hydroxypropanová,
      Obrázek
    1. D. R = CO-CH3: 1-(2-fluorbifenyl-4-yl)ethanon1),
    2. E. R = COOH: kyselina 2-fluorbifenyl-4-karboxylová.
    3. “
  1. 89. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Formaldehydi solutio 35% doplňuje článek Foscarnetum natricum hexahydricum, který zní:
    1. „

    Foscarnetum natricum hexahydricum Obrázek

    Hexahydrát sodné soli foskarnetu

    Obrázek
    Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty (§) †† Ergotamini tartras Ergotaminiumtartarat Synonyma. Ergotaminium tartaricum, vínan ergotaminia Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Estrogena coniugata Konjugované estrogeny Synonymum. Estrogeni coniuncti Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Tab. 1 Stanovení obsahu Uchovávání Označování Nečistoty a průvodní látky Etofenamatum Etofenamát Vlastnosti Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Nečistoty Obr. 1 Vzorový chromatogram pro zkoušku Příbuzné látky † Etomidatum Etomidát Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Eucalypti etheroleum Blahovičníková silice Synonyma. Oleum eucalypti, Eucalypti aetheroleum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Obr. 1 Vzorový chromatogram blahovičníkové silice pro zkoušku chromatografický profil. 1 = α-pinen, 2 = β-pinen, 3 = α-felandren, 4 = limonen, 5 = cineol, 6 = kafr. Ferri chloridum hexahydricum Hexahydrát chloridu železitého Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Flumequinum Flumechin Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Flumetasoni pivalas Flumetasonpivalat Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Fluocinoloni acetonidum Fluocinolonacetonid Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Flurbiprofenum Flurbiprofen Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Foscarnetum natricum hexahydricum Hexahydrát sodné soli foskarnetu
    CNa3O5P.6H2O Mr 300,04 CAS 34156-56-4

    Je to hexahydrát trinatrium-fosfonatoformiatu1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny CNa3O5P.

    Vlastnosti

    Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

    Zkoušky totožnosti

    1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru hexahydrátu sodné soli foskarnetu CRL.
    2. B. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík: (2.3.1).

    Zkoušky na čistotu

    Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

    Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze I(2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

    Hodnota pH (2.2.3). 9,0 až 11,0; měří se roztok S.

    Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

    Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

    Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

    Porovnávací roztok (b). 5,0 mg foskarnetu nečistoty B CRL se rozpustí v mobilní fázi, přidají se 2,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    1. - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),
    2. - mobilní fáze, která se připraví takto: 3,22 g síranu sodného dekahydrátu R se rozpustí ve vodě R, přidají se 3 ml kyseliny octové ledové R, 6 ml roztoku difosforečnanu sodného R (44,61 g/l) a zředí se vodou R na 1000 ml (roztok A); 3,22 g síranu sodného dekahydrátu R se rozpustí ve vodě R, přidá se 6,8 g octanu sodného R a 6 ml roztoku difosforečnanu sodného R (44,61 g/l) a zředí se vodou R na 1000 ml (roztok B). Smíchá se asi 700 ml roztoku A a asi 300 ml roztoku B tak, aby získaný roztok měl hodnotu pH 4,4. K 1000 ml tohoto roztoku se přidá 0,25 g tetrahexylamoniumhydrogensulfatu R a 100 ml methanolu R. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
    3. - spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

    Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času foskarnetu. Zkoušku lze hodnotit, pokud rozlišení mezi pikem foskarnetu a pikem foskarnetu nečistoty B je nejméně 7.

    Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,4 %). Nepřihlíží se k pikům s relativním retenčním časem menším než 0,6 a k píkům s plochou menší než 0,2násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

    Nečistota D. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

    Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v 9,0 ml kyseliny octové 0,1 mol/l RS za použití magnetického míchadla. Přidá se 1,0 ml ethanolu R a zamíchá se.

    Porovnávací roztok. 25 mg triethylfosfonoformiatu R se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 10 ml.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    1. - křemenné kapilární kolony délky 25 m a vnitřního průměru 0,31 mm s vnitřní stěnou pokrytou 0,5 μm filmem poly(difenyl)(dimethyl)(divinyl)siloxanu R,
    2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu,
    3. - plamenoionizačního detektoru,
    4. - injektoru s děličem 1 : 20.

    Teplota kolony vzrůstá ze 100 °C na 180 °C rychlostí 10 °C/min, teplota vstřikovacího prostoru se udržuje na 200 °C a teplota detektoru na 250 °C. Nastříkne se po 3 μl každého roztoku.

    Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku nečistoty D větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %).

    Fosforečnany a fosforitany. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

    Zkoušený roztok. 60,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

    Porovnávací roztok (a). 28 mg dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml.

    Porovnávací roztok (h). 43 mg hydrogenfosforitanu sodného pentahydrátu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml.

    Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) a 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí vodou R na 25 ml.

    Porovnávací roztok (d). 3 ml porovnávacího roztoku (a) a 3 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí vodou R na 25 ml.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    1. - nerezové ocelové kolony délky 0,05 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné anexem R,
    2. - mobilní fáze, která se připraví takto: 0,102 g hydrogenftalanu draselného R se rozpustí ve vodě R, přidá se 2,5 ml kyseliny dusičné 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000 ml. Průtoková rychlost je 1,4 ml/min,
    3. - spektrofotometrického detektoru, 290 nm (nepřímá detekce).

    Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky fosforečnanu (první pík) a fosforitanu je nejméně 2,0; hlavní pík má poměr signálu k šumu nejméně 10.

    Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (c). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plochy píků fosforečnanu a fosforitanu nejsou větší než plochy odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,3 % fosforečnanu a 0,3 % fosforitanu).

    Těžké kovy. 1,25 g se rozpustí ve 12,5 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. Zahřívá se 3 min na vodní lázni, nechá se ochladit na pokojovou teplotu a přenese se do kádinky, pH se upraví na hodnotu asi 3,5 amoniakem zředěným RS1 a zředí se vodou R na 25 ml (roztok A). K 12 ml roztoku A se přidá 2,0 ml tlumivého roztoku o pH 3,5. Směs se rychle přelije do zkumavky obsahující jednu kapku sulfidu sodného RS. Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem nalitím směsi 5,0 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml), 5,0 ml vody R, 2,0 ml roztoku A a 2,0 ml tlumivého roztoku o pH 3,5 do zkumavky obsahující jednu kapku sulfidu sodného RS (10 μg/g).

    Ztráta sušením (2.2.32). 35,0 % až 37,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 150 °C.

    Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

    Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, obsahuje nejvýše 83,3 m.j. endotoxinu na gram.

    Stanovení obsahu

    0,200 g se rozpustí v 50 ml vody R. Titruje se kyselinou sírovou 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do prvního inflexního bodu.

    1 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l VS odpovídá 19,20 mg CNa3O5P.

    Uchovávání

    V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

    Nečistoty

    Obrázek
    1. A. dinatrium-(ethoxykarbonyl)fosfonat2),
      Obrázek
    1. B. dinatrium-(ethoxyoxidofosforyl)formiat3),
      Obrázek
    1. C. natrium-ethyl-(ethoxykarbonyl)fosfonat4),
      Obrázek
    1. D. ethyl-(diethoxyfosforyl)formiat5).
    2. “
  1. 90. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Gelatina zní:
    1. „

    Gelatina Obrázek

    Želatina

    Je to čištěná bílkovina získaná z živočišného kolagenu buď částečnou kyselou hydrolýzou (typ A), nebo částečnou alkalickou hydrolýzou (typ B); může to být i směs obou typů. Látka popsaná v tomto článku není zcela vhodná k přípravě parenterálních lékových forem nebo pro jiné zvláštní účely.

    Výroba

    Kde je to vhodné, vyhovuje požadavkům článku Producta cum possibili transmissione vectorium encephalopathiarum spongiformium animalium.

    Vlastnosti

    Nažloutlá až světle žlutavě hnědá pevná látka, bez chuti, obyčejně ve formě průsvitných lístků, útržků, zrn nebo prášku. Je prakticky nerozpustná v běžných organických rozpouštědlech; ve studené vodě bobtná a po zahřátí tvoří koloidní roztok, který po ochlazení přechází ve více nebo méně pevný gel. Izoelektrický bod želatiny typu A je mezi pH 6,3 a 9,2, želatiny typu B mezi pH 4,7 a 5,2.

    Zkoušky totožnosti

    1. A. 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se smíchají s 0,05 ml síranu měďnatého RS a přidá se 0,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vznikne fialové zbarvení.
    2. B. 0,5 g zkoušené látky se ve zkumavce smíchá s 10 ml vody R. Nechá se stát 10 min, pak se zahřívá 15 min při 60 °C a zkumavka se nechá stát 6 h při 0 °C v kolmé poloze. Při otočení zkumavky obsah okamžitě nevyteče.

    Zkoušky na čistotu

    Roztok S. 1 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R při teplotě asi 55 °C a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml. Roztok se uchovává při této teplotě k dalším zkouškám.

    Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž4 (2.2.2, Metoda II). Roztok S připravený ze želatiny typu A nebo typu B neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze IV (2.2.1). Směsi želatiny typu A a typu B mohou tvořit opalizující roztoky, jejichž opalescence je vyvolána tvorbou koacervátů, v širokém rozmezí hodnot pH v závislosti na koncentraci.

    Hodnota pH (2.2.3). 3,8 až 7,6; měří se roztok S.

    Fenolické konzervační látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

    Zkoušený roztok. 1,0 g se smíchá s 20 ml methanolu R a 2 ml amoniaku 17,5% RS a nechá se 20 h stát. Pak se čirý roztok slije, odpaří se do sucha a zbytek se rozpustí v 0,5 ml methanolu R.

    Porovnávací roztok (a). 2 mg ethylparabenu R nebo methylparabenu R nebo propylparabenu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

    Porovnávací roztok (b). 2 mg benzokainu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

    Porovnávací roztok (c). 1 mg ethylparabenu R, 1 mg methylparabenu R, 1 mg propylparabenu R a 2 mg benzokainu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

    Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl každého roztoku. Na nanesený a vysušený pruh zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) se nanese ještě 10 μl roztoku dimethylaminonaftalensulfonylchloridu R (1 g/l) v acetonu R. Odděleně se nanese do pruhu (20 mm x 3 mm) 10 μl roztoku dimethylaminonaftalensulfonylchloridu R (1 g/l) v acetonu R a 10 μl zkoušeného roztoku (nederivatizovaného). Nanesené pruhy se postříkají v téměř vodorovné poloze roztokem tetraboritanu sodného R (50 g/l) a vrstva se suší 15 min při 60 °C. Chromatografie se provádí za ochrany před světlem. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethanolu R a toluenu R (8 + 92) po dráze 12 cm. Vysuší se na vzduchu a pozoruje se ihned v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je červeně fluoreskující skvrna s hodnotou RF asi 0,5 (dimethylaminonaftalensulfonylový derivát benzokainu) a skvrny dimethylaminonaftalensulfonylchloridu. Na chromatogramu roztoku dimethylaminonaftalensulfonylchloridu jsou modře fluoreskující skvrny na startu a v blízkosti čela chromatogramu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou, kromě skvrn na startu a skvrn dimethylaminonaftalensulfonylchloridu, žádné skvrny s intenzinvější fluorescencí než skvrny odpovídající derivátům benzokainu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (např. aminokyselinové detergenty). Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou skvrny zhášející fluorescenci s hodnotou RF 0,3 až 0,5 (estery kyseliny 4-hydroxybenzoové). Na chromatogramu nederivatizovaného zkoušeného roztoku nejsou žádné skvrny zhášející fluorescenci intenzivnější než tyto skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (fenolické konzervační látky, např. estery kyseliny 4-hydroxybenzoové). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) pozorovaného v ultrafialovém světle při 254 nm jsou zřetelně oddělené skvrny benzokainu a esterů kyseliny 4-hydroxybenzoové.

    Obrázek

    Obr.1 Přístroj pro stanovení oxidu siřičitého (Rozměry v milimetrech)

    Oxid siřičitý. Nejvýše 200 μg/g. 150 ml vody R se převede do baňky (A) (viz obrázek 1) a celý systém se promývá 15 min oxidem uhličitým R při průtoku 100 ml/min. Do zkumavky (D) se převede 10 ml peroxidu vodíku zředěného RS zneutralizovaného na roztok modři bromfenolové R (1 g/l) v lihu R 20% (V/V). Bez přerušení průtoku oxidu uhličitého se odstraní nálevka (B) a do baňky se otvorem převede pomocí 100 ml vody R 25,0 g zkoušené látky. Nálevkou se přidá 80 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vaří se 1 h. Pak se otevře uzávěr nálevky, uzavře se přívod oxidu uhličitého, ukončí se zahřívání a chlazení vodou. Obsah zkumavky se převede pomocí malého množství vody R do kuželové baňky na 200 ml se širokým hrdlem, zahřívá se 15 min na vodní lázni a pak se ochladí. Přidá se 0,1 ml roztoku modři bromfenolové R (1 g/l) v lihu R 20% (V/V) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení na fialovomodré.

    Obsah oxidu siřičitého v μg/g se vypočítá podle vztahu:

    1. 128a,
    2. v němž značí:
      1. a - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS v mililitrech.

    Peroxidy. 1,0 g se rozpustí zahřátím v 10 ml vody R a smíchá se 2 ml oxidu vanadičného v kyselině sírové RS. Roztok není zbarven intenzivněji oranžově žlutě než porovnávací roztok připravený stejným způsobem za použití směsi 1 ml roztoku peroxidu vodíku R (0,1 g/l) a 9 ml vody R (100 μg H2O2/g).

    Mohutnost gelu. Pokud je látka určena pro přípravu globulí, čípků a zinkové želatiny, mohutnost gelu je 150 g až 250 g.

    Mohutnost gelu se vyjadřuje jako množství v gramech potřebné ke vzniku síly, která vtlačí píst o průměru 12,7 mm do gelu o koncentraci 6,67 % při 10 °C do hloubky 4 mm.

    Přístroj. Popis gelometru:

    1. - válcovitý píst o průměru (12,7 ±0,1) mm s rovnou dolní stranou a s okrouhlým okrajem o poloměru 0,5 mm,
    2. - zařízení pro nastavení výšky baňky obsahující gel tak, aby se povrch pístu dotýkal hladiny gelu bez použití vnějšího tlaku,
    3. - zařízení na vnější zatížení pístu s konstantní rychlostí 40 g/s,
    4. - zařízení na svislý pohyb pístu, který může být přerušen v jedné čtyřicetině sekundy, při poklesu o (4 ±0,1) mm,
    5. - měřicí zařízení (váhy) pro měření finálního zatížení s přesností na ±0,5 g,
    6. - baňka o vnitřním průměru (59 ±1) mm a výšce 85 mm.

    Postup. 7,5 g zkoušené látky se v baňce smíchá se 105 ml vody R, hrdlo baňky se překryje hodinovým sklíčkem a nechá se 3 h stát. Pak se zahřívá 15 min ve vodní lázni při 65 °C. Během zahřívání se míchá obsah skleněnou tyčinkou tak, aby roztok byl homogenní a na vnitřních stěnách baňky se netvořily kapky vody. Ochladí se na pokojovou teplotu a po 15 min se baňka vloží do vodní lázně opatřené termostatem nastavitelným na (10 ±0,1) °C. Baňka se uzavře gumovou zátkou a nechá se stát 16 h až 18 h ve svislé poloze. Pak se ihned vloží do gelometru tak, že hladina gelu se dotýká pístu bez použití vnějšího tlaku. Zátěž pístu se zvýší rychlostí 40 g/s tak, aby píst poklesl o (4 ±0,1) mm. Vnější síla vyvinutá na píst v tomto okamžiku měřená v gramech vyjadřuje mohutnost gelu. Stanovení se provede nejméně třikrát, ze stanovení se vypočítá průměrná hodnota.

    Arsen (2.4.2). K 1,0 g ve 100ml baňce se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové R a za chlazení ve směsi vody s ledem se po kapkách přidává 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a 0,1 ml chloridu železitého RS1. Nechá se 30 min stát při pokojové teplotě a občas se jemně protřepe. Přidá se 1 ml lihu 96% R a vaří se 1 h pod zpětným chladičem, pak se ochladí a zředí se na 25 ml vodou R, kterou se předtím propláchl chladič. Z tohoto roztoku se připraví zkoušený roztok způsobem popsaným v Metodě A za použití 15 ml vody R místo 15 ml kyseliny chlorovodíkové R. Zkoušený roztok vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (1 μg/g). Porovnávací roztok se připraví stejným způsobem za použití kyseliny chlorovodíkové R, jak je uvedeno na začátku zkoušky.

    Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (50 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 10 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

    Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 2,0 %.

    Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se počítáním na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella.

    Uchovávání

    Ve vzduchotěsných obalech.

    Označování

    1. V označení na obalu se uvede:a
      1. - je-li látka vhodná pro přípravu globulí, čípků nebo zinkové želatiny a je-li tomu tak, ještě mohutnost gelu.
    1. “
  1. 91. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Geranii etheroleum doplňuje článek Ginseng radix, který zní:
    1. „

    Ginseng radix Obrázek

    Ženšenový kořen

    Synonyma. Radix ginseng, kořen všehoje ženšenového

    Je to usušený celý nebo řezaný kořen druhu Panax ginseng C. A. MEYER. Obsahuje nejméně 0,40 % směsi ginsenosidů Rg1 (C42H72O14 . 2H2O; Mr 837,05) a Rb1 (C54H92O23. 3H2O; Mr 1163,35), vztaženo na vysušenou drogu.

    Popis a vlastnosti

    Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

    Zkoušky totožnosti

    1. A. Hlavní kořen je vřetenovitý nebo válcovitý, někdy větvený, až 20 cm dlouhý a o průměru až 2,5 cm. Může být zkroucen či stočen nazpět. Povrch je světle žlutý až smetanově bílý, podélně vrásčitý. Kořenová hlava je zjizvená tak, že připomíná korunu. Lom je krátký. Na povrchu hladkého příčného řezu je patrna široká vnější vrstva s rozptýlenými oranžovočervenými pryskyřičnými kanálky a jemně paprsčitá střední část. Ve spodní části kořene jsou četné jemné tenké kořínky.
    2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle žlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Prášková droga je charakteristická těmito znaky: četné úlomky tenkostěnných parenchymatických buněk a velkých sekrečních kanálků obsahujících žlutohnědou pryskyřici. Někdy jsou přítomny nezdřevnatělé cévice a částečně zdřevnatělé šroubovitě nebo síťovitě ztlustlé cévy, vyskytující se jednotlivě nebo v malých skupinách a roztroušené drúzy šťavelanu vápenatého. Pozoruje se pod mikroskopem ve směsi stejných objemových dílů glycerolu R a vody R; jsou patrná četná jednoduchá, dvoučetná nebo trojčetná škrobová zrna o průměru 1 μm až 10 μm.
    3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

      Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se vaří 15 min pod zpětným chladičem s 10 ml roztoku methanolu R 70% (V/V). Po ochlazení se zfiltruje a filtrát se zředí methanolem R na 10,0 ml.

      Porovnávací roztok. 5,0 mg escinu R a 5,0 mg arbutinu R se rozpustí v 1 ml methanolu R.

      Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře horní vrstvou směsi 25 ml ethylacetatu R, 50 ml vody R a 100 ml 1-butanolu R (horní vrstva se oddělí po 10 min stání) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS, zahřívá se 5 min až 10 min při 105 °C až 110 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v horní třetině hnědá skvrna (arbutin) a v dolní třetině šedá skvrna (escin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou v poloze vymezené dvěma skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku o něco níže než skvrna arbutinu dvě fialovošedé skvrny: ginsenosid Rg1 (horní skvrna) a ginsenosid Re (dolní skvrna). Fialovošedá skvrna ginsenosidu Rb1 odpovídá polohou šedé skvrně escinu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Mezi skvrnami ginsenosidu Rb1 a Re jsou další méně intenzivní skvrny; skvrna nejblíže ke startu odpovídá ginsenosidu Rc. Další skvrny jsou v dolní třetině chromatogramu.

    Zkouška na čistotu

    Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi.

    Panax quinquefolium. Hodnotí se chromatogram ze zkoušky Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je pík odpovídající ginsenosidu Rf; v případě záměny za Panax quinqufolium není pík odpovídající ginsenosidu Rf přítomen.

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

    Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 7 %.

    Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 1,0 %.

    Stanovení obsahu

    Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

    Zkoušený roztok. Upráškuje se asi 50 g drogy (355). 1,00 g práškované drogy se smíchá se 70 ml methanolu R 50% (V/V) ve 250ml baňce s kulatým dnem, přidá se několik zrnek pemzy a vaří se 1 h pod zpětným chladičem na vodní lázni. Po ochlazení se směs odstředí a supernatantní tekutina se odpaří za sníženého tlaku do sucha při teplotě nepřevyšující 60 °C. Ke zbytku se přidá 10 ml tlumivého roztoku obsahujícího 3,5 g dihydrogenfosforečnanu sodného R a 7,2 g dihydrogenfosforečnanu draselného R v 1000 ml vody R (roztok A).

    Kolonka obsahující asi 360 mg vhodného silikagelu oktadecylsilanizovaného pro chromatografii R se promyje 5 ml methanolu R a pak 20 ml vody R. Nanese se 5 ml roztoku A a eluuje se 20 ml vody R a potom 15 ml roztoku methanolu R 30% (V/V). Tyto eluáty se odstraní. Následuje eluce 20 ml methanolu R; tento eluát se odpaří do sucha a zbytek po odpaření se rozpustí ve 2 ml methanolu R. Eluáty se odstraní, jestliže se neprokáže přítomnost žádných ginsenosidů, jinak se opakuje postup s kolonkou jiného výrobce.

    Porovnávací roztok. 3,0 mg ginsenosidu Rb1 R, 3,0 mg ginsenosidu Rg 1 R a 3,0 mg ginsenosidu Rf R, se přesně naváží, rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    1. - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem aminopropylsilanizovaným pro chromatografii R,
    2. - mobilní fáze při průtokové rychlosti 2 ml/min:
    3. - mobilní fáze A - acetonitril R,
    4. - mobilní fáze B - voda R,
      Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty (§) †† Ergotamini tartras Ergotaminiumtartarat Synonyma. Ergotaminium tartaricum, vínan ergotaminia Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Estrogena coniugata Konjugované estrogeny Synonymum. Estrogeni coniuncti Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Tab. 1 Stanovení obsahu Uchovávání Označování Nečistoty a průvodní látky Etofenamatum Etofenamát Vlastnosti Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Nečistoty Obr. 1 Vzorový chromatogram pro zkoušku Příbuzné látky † Etomidatum Etomidát Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Eucalypti etheroleum Blahovičníková silice Synonyma. Oleum eucalypti, Eucalypti aetheroleum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Obr. 1 Vzorový chromatogram blahovičníkové silice pro zkoušku chromatografický profil. 1 = α-pinen, 2 = β-pinen, 3 = α-felandren, 4 = limonen, 5 = cineol, 6 = kafr. Ferri chloridum hexahydricum Hexahydrát chloridu železitého Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Flumequinum Flumechin Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Flumetasoni pivalas Flumetasonpivalat Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Fluocinoloni acetonidum Fluocinolonacetonid Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Flurbiprofenum Flurbiprofen Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Foscarnetum natricum hexahydricum Hexahydrát sodné soli foskarnetu Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Gelatina Želatina Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Obr.1 Přístroj pro stanovení oxidu siřičitého (Rozměry v milimetrech) Uchovávání Označování Ginseng radix Ženšenový kořen Synonyma. Radix ginseng, kořen všehoje ženšenového Popis a vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkouška na čistotu Stanovení obsahu
      Čas (min)Mobilní fáze A % V/V)Mobilní fáze B % (V/V)
      0 - 149010
      14 - 1890 → 8010 → 20
      18 - 558020
      55 - 609010
    1. - injektorová smyčka, 20 μl,
    2. - spektrofotometrický detektor, 203 nm.