Zákon o odpadech a o změně některých dalších zákonů

§ 32

Pro účely této části zákona se rozumí

1. a) kalem
   1. 1. kal z čistíren odpadních vod zpracovávajících městské odpadní vody nebo odpadní vody z domácností a z jiných čistíren odpadních vod, které zpracovávají odpadní vody stejného složení jako městské odpadní vody a odpadní vody z domácností,
   2. 2. kal ze septiků a jiných podobných zařízení,
   3. 3. kal z čistíren odpadních vod výše neuvedených,

1. b) upraveným kalem – kal, který byl podroben biologické, chemické nebo tepelné úpravě, dlouhodobému skladování nebo jakémukoliv jinému vhodnému procesu tak, že se významně sníží obsah patogenních organismů v kalech, a tím zdravotní riziko spojené s jeho aplikací,
2. c) použitím kalu - zapracování kalu do půdy,
3. d) programem použití kalů - dokumentace zpracovaná v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem.

§ 33

Povinnosti při používání kalů

(1) Právnická osoba a fyzická osoba, která užívá půdu, je povinna používat pouze upravené kaly s ohledem na nutriční potřeby rostlin, za podmínek stanovených tímto zákonem a prováděcím právním předpisem a v souladu s programem použití kalů stanoveným původcem kalů tak, aby použitím kalů nebyla zhoršena kvalita půdy a kvalita povrchových a podzemních vod.

(2) Původce kalů je povinen stanovit program použití kalů a v tomto programu doložit splnění podmínek použití kalů stanovených tímto zákonem a prováděcím právním předpisem. Program použití kalů je povinen předat osobě uvedené v odstavci 1.

(3) Použití kalů je zakázáno

1. a) na zemědělské půdě, která je součástí chráněných území přírody a krajiny podle zvláštního právního předpisu,³¹)
2. b) na lesních porostních půdách běžně využívaných klasickou lesní pěstební činností,
3. c) v pásmu ochrany vodních zdrojů, na zamokřených a zaplavovaných půdách,
4. d) na trvalých trávních porostech a trávních porostech na orné půdě v průběhu vegetačního období až do poslední seče,
5. e) v intenzivních plodících ovocných výsadbách,
6. f) na pozemcích využívaných k pěstování polních zelenin v roce jejich pěstování a v roce předcházejícím,
7. g) v průběhu vegetace při pěstování pícnin, kukuřice a při pěstování cukrové řepy s využitím chrástu ke krmení,
8. h) jestliže z půdních rozborů vyplyne, že obsah vybraných rizikových látek v průměrném vzorku překračuje jednu z hodnot stanovených v prováděcím právním předpisu,
9. i) na půdách s hodnotou výměnné půdní reakce nižší než pH 5,6,
10. j) na plochách, které jsou využívané k rekreaci a sportu, a veřejně přístupných prostranstvích, nebo
11. k) jestliže kaly nesplňují mikrobiologická kritéria daná prováděcím právním předpisem. Použití mikrobiálně kontaminovaných kalů může být provedeno pouze po prokázané hygienizaci kalů.

(4) Ministerstvo ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou

1. a) technické podmínky použití upravených kalů na zemědělské půdě,
2. b) mezní hodnoty koncentrací vybraných rizikových látek v půdě,
3. c) mezní hodnoty koncentrací těžkých kovů, které mohou být přidány do zemědělské půdy za 10 let,
4. d) mezní hodnoty koncentrací vybraných rizikových látek v kalech pro použití na zemědělské půdě,
5. e) mikrobiologická kritéria pro použití kalů,
6. f) postupy analýzy kalů a půdy, včetně metod odběru vzorků,
7. g) obsah programu použití kalů.

§ 33a

Pro účely této části zákona se rozumí

1. a) biologicky rozložitelným odpadem - jakýkoli odpad, který podléhá aerobnímu nebo anaerobnímu rozkladu,
2. b) biologickým odpadem - biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a veřejné zeleně, potravinářský a kuchyňský odpad z domácností, restaurací, stravovacích nebo maloobchodních zařízení a srovnatelný odpad ze zařízení potravinářského průmyslu,
3. c) zařízením pro biologické zpracování biologicky rozložitelných odpadů - zařízení pro aerobní nebo anaerobní rozklad biologicky rozložitelných odpadů.

§ 33b

Povinnosti pro biologické zpracování biologicky rozložitelných odpadů

(1) Provozovatel zařízení ke sběru, výkupu nebo využívání biologicky rozložitelných odpadů je povinen

1. a) provozovat toto zařízení se souhlasem k provozování zařízení a s jeho provozním řádem podle § 14 odst. 1, s výjimkou zařízení, které zpracovává využitelné biologicky rozložitelné odpady pro jednu zakládku v množství nepřekračujícím 10 tun těchto odpadů za rok (dále jen „malé zařízení“); roční množství biologicky rozložitelného odpadu zpracované malým zařízením nesmí přesáhnout 150 tun,
2. b) provozovat malé zařízení na základě kladného vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle § 79 odst. 4 písm. e) a v souladu se zvláštními právními předpisy na ochranu zdraví lidí a životního prostředí, v souladu s nimiž je zařízení zřízeno a provozováno,
3. c) upravené biologicky rozložitelné odpady hodnotit a zařazovat postupy a metodami stanovenými prováděcím právním předpisem a v souladu s ním je označit a vybavit návodem k použití,
4. d) upravené biologicky rozložitelné odpady, které nelze zařadit do žádné ze skupin stanovených prováděcím právním předpisem, a zbytkový odpad po úpravě biologicky rozložitelného odpadu, který již není odpadem podléhajícím biologickému rozkladu, předat k využití nebo odstranění oprávněné osobě podle § 12 odst. 3.

(2) Zařazení biologicky rozložitelného odpadu podle jeho skutečných vlastností, složení a způsobu materiálového využití do některé ze skupin stanovených prováděcím právním předpisem, jeho označení a vybavení návodem k použití je jeho konečným materiálovým využitím podle § 4 písm. m).

(3) Ministerstvo ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem zdravotnictví stanoví prováděcím právním předpisem

1. a) seznam biologicky rozložitelných odpadů,
2. b) způsoby biologického zpracování biologicky rozložitelných odpadů,
3. c) technické požadavky na vybavení a provoz zařízení biologického zpracování biologicky rozložitelných odpadů v závislosti na množství a druhu v něm upravovaných biologicky rozložitelných odpadů,
4. d) technologické požadavky na úpravu biologicky rozložitelných odpadů,
5. e) obsah provozního řádu zařízení,
6. f) požadavky na kvalitu odpadů vstupujících do technologie materiálového využívání biologicky rozložitelných odpadů,
7. g) způsob a kritéria hodnocení a zařazování upravených biologicky rozložitelných odpadů do skupin podle způsobů jejich materiálového využití,
8. h) limitní hodnoty koncentrací cizorodých látek a indikátorových organismů ve výstupech ze zařízení pro biologické zpracování odpadů, metody stanovení koncentrací cizorodých látek,
9. i) četnost a metody vzorkování, označování skupin podle způsobu jejich biologického zpracování a kritéria hodnocení upraveného biologicky rozložitelného odpadu jako dále již biologicky nerozložitelného odpadu.

§ 34

Povinnosti při nakládání s odpadem z výroby oxidu titaničitého

Umístěním do vodního útvaru²) se nesmí odstraňovat následující odpad pocházející z výroby oxidu titaničitého:

1. a) pevný odpad,
2. b) matečné louhy vznikající ve fázi filtrace po hydrolýze roztoku síranu titaničitého ze zařízení používajících sulfátový proces, včetně kyselého odpadu smíchaného s takovými louhy a obsahujícího celkem více než 0,5 % volné kyseliny sírové a různé těžké kovy a včetně matečných louhů zředěných tak, aby obsahovaly 0,5 % nebo méně volné kyseliny sírové,
3. c) odpad ze zařízení používajících chloridový proces obsahující více než 0,5 % volné kyseliny chlorovodíkové a různé těžké kovy, včetně odpadu zředěného tak, aby obsahoval 0,5 % nebo méně volné kyseliny chlorovodíkové,
4. d) filtrační sůl, kaly a kapalný odpad vznikající při úpravě koncentrací nebo neutralizací s odpadem uvedeným v písmenech b) a c) a obsahující různé těžké kovy, avšak nezahrnující neutralizované a přefiltrované, popřípadě čištěné odpady, které obsahují těžké kovy pouze ve stopových množstvích a které mají před jakýmkoli zředěním hodnotu pH vyšší než 5,5.

§ 35

Povinnosti při nakládání s odpady z azbestu

(1) Původce odpadů obsahujících azbest a oprávněná osoba, která nakládá s odpady obsahujícími azbest, jsou povinni zajistit, aby při tomto nakládání nebyla z odpadů do ovzduší uvolňována azbestová vlákna nebo azbestový prach a aby nedošlo k rozlití kapalin obsahujících azbestová vlákna.

(2) Odpady obsahující azbestová vlákna nebo azbestový prach lze ukládat pouze na skládky k tomu určené. Odpady musí být upraveny, zabaleny, případně po uložení na skládku okamžitě zakryty. Provozovatel skládky je povinen zajistit, aby se částice azbestu nemohly uvolňovat do ovzduší.

(3) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem požadavky na ukládání odpadů z azbestu na skládky.

§ 36

Pro účely tohoto zákona se rozumí

1. a) autovrakem – každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo určeno k provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí (dále jen „vozidlo“) a stalo se odpadem podle § 3,
2. b) vybraným autovrakem – každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo vymezené zvláštním právním předpisem^31a) jako vozidlo kategorie M₁ nebo N₁ anebo tříkolové motorové vozidlo^31b) s výjimkou motorové tříkolky^31b) (dále jen „vybrané vozidlo“), které se stalo odpadem podle § 3,
3. c) výrobcem – konečný výrobce vozidla, který jej uvedl v České republice na trh, popřípadě jeho právní nástupce,
4. d) opětovným použitím - použití částí autovraků bez jejich přepracování ke stejnému účelu, pro který byly původně určeny,
5. e) zpracováním - operace prováděné po převzetí autovraku za účelem odstranění nebezpečných složek autovraku, demontáž, rozřezání, drcení (šrédrování), příprava na odstranění nebo využití odpadu z drcení a provádění všech dalších operací potřebných pro využití nebo odstranění autovraku a jeho částí,
6. f) zpracovatelem autovraku - právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která provádí jednu či více operací podle písmena e) na základě souhlasu podle § 14 odst. 1,
7. g) podstatnou částí autovraku - karosérie autovraku vybavená identifikačním číslem vozidla, včetně dveří, blatníků a kapot, hnací a převodový mechanismus s příslušenstvím, nápravy s koly, motor vybavený identifikačním číslem, pokud bylo uvedeno v osvědčení o registraci vozidla, elektroinstalace, včetně ovládacích a bezpečnostních prvků, řídící jednotky a dalších přístrojů, katalyzátor dle homologace.

§ 37

Povinnosti při nakládání s autovraky

(1) Každý, kdo se zbavuje autovraku, je povinen autovrak předat pouze osobám, které jsou provozovateli zařízení ke sběru, výkupu, zpracování, využívání nebo odstraňování autovraků.

(2) Vlastník vozidla před jeho předáním podle odstavce 1 je povinen umístit vozidlo na místo, kde nepoškodí nebo neohrozí životní prostředí ani nenaruší estetický vzhled obce či přírody nebo krajiny.^31c)

(3) Vozidlo umístěné v rozporu s odstavcem 2 (dále jen „opuštěné vozidlo“), přemístí obecní úřad bezodkladně na náklady jeho vlastníka na vybrané parkoviště. Informaci o umístění opuštěného vozidla na vybrané parkoviště zveřejní obecní úřad na své úřední desce. O umístnění vozidla písemně informuje jeho vlastníka, pokud je ho možné identifikovat.

(4) Pokud vlastník nepřevezme vozidlo z vybraného parkoviště po marném uplynutí lhůty 2 měsíců od informování vlastníka a v případě nemožnosti jeho identifikace od zveřejnění informace podle odstavce 3, má se za to, že vozidlo je autovrak. Obecní úřad naloží s autovrakem podle odstavce 1.

(5) Náklady spojené s postupem podle odstavců 3 a 4 je povinen uhradit obci poslední vlastník opuštěného vozidla uvedený v registru motorových vozidel.

(6) V případech, kdy je opuštěné vozidlo umístěno na pozemní komunikaci, se postupuje v souladu se zvláštním právním předpisem.^31d)

(7) Osoby oprávněné ke sběru, výkupu, zpracování, využívání a odstraňování autovraků jsou povinny

1. a) zavést systém sběru vybraných autovraků a jejich částí s přiměřenou hustotou sběrných míst,
2. b) nakládat s vybranými autovraky a jejich částmi tak, aby bylo dosaženo, že
   1. 1. nejpozději od 1. ledna 2006 budou vybrané autovraky opětovně použity a využity nejméně v míře 85 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok a opětovně použity a materiálově využity v míře nejméně 80 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok, s výjimkou vybraných vozidel vyrobených před 1. lednem 1980, pro které je míra opětovného použití a využití stanovena na 75 % a míra opětovného použití a materiálového využití na 70 %,
   2. 2. nejpozději do 1. ledna 2015 budou vybrané autovraky opětovně použity a využity nejméně v míře 95 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok a opětovně použity a materiálově využity v míře nejméně 85 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok,

1. c) ke splnění povinností stanovených pod písmeny a) a b) uzavřít písemnou smlouvu s akreditovanými zástupci^31e) a výrobci vybraných vozidel a kopii této smlouvy zaslat nejpozději do 15 dnů od jejího uzavření ministerstvu.

(8) Povinnosti podle odstavce 7 písmene b) se nevztahují na tříkolová motorová vozidla a na vozidla zvláštního určení.^31b)

(9) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem technické požadavky na nakládání s autovraky.

§ 37a

Povinnosti výrobců a akreditovaných zástupců při využití odpadu z vybraných autovraků

(1) Akreditovaní zástupci^31e) a výrobci jsou povinni

1. a) poskytovat zpracovatelům vybraných autovraků a jejich částí všechny informace, které jsou nutné k věcně správnému a ekologicky šetrnému zpracování vybraného autovraku, jeho jednotlivých částí a materiálů, a informace o umístění všech nebezpečných látek ve vozidlech, a to ve formě příruček nebo na technickém nosiči dat v rozsahu potřebném pro zpracovatelská zařízení ve lhůtě do šesti měsíců po uvedení vozidla na trh,
2. b) zveřejnit a zpřístupnit formou propagačních materiálů při uvádění nového vozidla na trh potenciálním kupcům vozidel informace o projektech vozidel a jejich součástech s ohledem na možnost jejich využití a recyklace, informace o zpracování vybraných autovraků způsobem šetrným k životnímu prostředí, zejména o odčerpání všech kapalin a postupech pro demontáž, o vývoji a optimalizaci způsobů opětovného použití, recyklace a využití vybraných autovraků a jejich součástí a o pokroku dosaženém v oblasti využití a recyklace s cílem snížit množství odpadu k odstranění a zvýšit míru jeho využití a recyklace,
3. c) zajistit na vlastní náklady sběr, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků a jejich částí s účinností ke dni účinnosti tohoto zákona pro nová vybraná vozidla uvedená na trh v České republice ode dne 1. července 2002 a dnem 1. ledna 2007 pro nová vybraná vozidla uvedená na trh v České republice před dnem 1. července 2002,
4. d) zajistit splnění požadavků stanovených v § 37 odst. 7 písm. b).

(2) Výrobci součástí používaných ve vozidlech jsou povinni poskytovat zpracovatelům vybraných autovraků na jejich vyžádání přiměřené informace pro demontáž, skladování a zkoušky součástí, které lze opětovně použít; obchodní tajemství a průmyslové vlastnictví těchto výrobců tím není dotčeno.

(3) Každý výrobce a akreditovaný zástupce je povinen odebírat vybrané autovraky vlastní značky a jejich části poprvé uvedené na trh v České republice po 1. červenci 2002 a od 1. ledna 2007 i vybraná vozidla a jejich části uvedené na trh v České republice před 1. červencem 2002, jsou-li tato vybraná vozidla a jejich části odevzdány do sběrného místa stanoveného výrobcem nebo akreditovaným zástupcem.

(4) Povinnosti podle odstavce 1 písm. d) se nevztahují na vozidla zvláštního určení^31b).

(5) Výrobce a akreditovaný zástupce jsou povinni

1. a) ke splnění povinností stanovených v odstavci 1 písm. c) a odstavci 3 zajistit přiměřeně dostupnou síť sběrných míst vybraných autovraků a jejich částí,
2. b) zpracovávat roční zprávu pro vlastní značku o plnění cílů stanovených v § 37 odst. 7 písm. b) za uplynulý kalendářní rok v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a tuto zprávu zaslat ministerstvu do 31. března.

(6) Ke splnění povinností stanovených v odstavci 1 písm. c) a odstavci 3 uzavře výrobce nebo akreditovaný zástupce písemnou smlouvu s osobou oprávněnou ke sběru, výkupu, zpracování, případně využívání a odstraňování vybraných autovraků, pokud jí není sám.

§ 37b

Povinnosti provozovatele zařízení ke sběru autovraků

(1) Provozovatel zařízení ke sběru autovraků je povinen

1. a) plnit povinnosti podle § 14 odst. 1 a § 18,
2. b) převzít v souladu s provozním řádem veškeré autovraky nebo jejich části a převzít veškeré použité části vyjmuté při opravách vozidel,
3. c) bezúplatně převzít vybrané autovraky z vozidel poprvé uvedených na trh po dni 1. července 2002, pokud obsahují podstatné části a neobsahují odpad nemající původ ve vybraném vozidle; pro vybrané autovraky z vozidel uvedených na trh před dnem 1. července 2002 platí tato povinnost ode dne 1. ledna 2007,
4. d) při převzetí autovraku bezplatně vystavit potvrzení o převzetí, jestliže byla odevzdána alespoň karosérie s označením identifikačního čísla VIN a motor s označením identifikačního čísla, pokud bylo uvedeno v osvědčení o registraci vozidla; náležitosti potvrzení o převzetí stanoví prováděcí právní předpis,
5. e) zajistit předání autovraku ke zpracování výhradně zpracovateli autovraků, pokud jím sám není,
6. f) skladovat autovraky v souladu s podmínkami stanovenými prováděcím právním předpisem,
7. g) vést evidenci o převzatých autovracích a o autovracích odeslaných ke zpracování a zasílat příslušnému správnímu úřadu údaje v rozsahu a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,
8. h) zapojit se do informačního systému sledování toků vybraných autovraků, stanoveného prováděcím právním předpisem,
9. i) identifikovat podle § 18 osoby, od nichž přebírá autovraky nebo jejich podstatné části, a převzaté autovraky nebo jejich podstatné části, a vést o těchto skutečnostech evidenci v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem; tuto evidenci je povinen mít na provozovně, kde se uvedené předměty nacházejí,
10. j) pořizovat fotodokumentaci stavu přijímaných autovraků.

(2) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem náležitosti potvrzení o převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků, podmínky pro skladování autovraků a rozsah a způsob vedení evidence převzatých autovraků včetně informačního systému sledování toků vybraných autovraků.

§ 37c

Povinnosti zpracovatele autovraků

(1) Zpracovatel autovraků je povinen

1. a) plnit povinnosti podle § 14 odst. 1 a § 19,
2. b) před zahájením zpracovatelských operací autovraku zajistit odčerpání a oddělené shromažďování provozních kapalin,
3. c) demontovat prováděcím předpisem stanovené části autovraků před jejich dalším zpracováním tak, aby se omezily negativní dopady na životní prostředí,
4. d) zničit identifikační číslo vybraného autovraku (VIN) způsobem, který vylučuje jakékoliv jeho opětovné použití,
5. e) vyjmout a oddělit z autovraků části a materiály obsahující olovo, rtuť, kadmium a šestimocný chrom určené prováděcím právním předpisem a využít nebo odstranit je samostatně,
6. f) skladovat a rozebírat autovraky tak, aby bylo možno části opětovně použít nebo materiálově využít,
7. g) materiály a části autovraků v maximální míře opětovně použít, využít, popřípadě odstranit nebo za tím účelem předat jiné osobě,
8. h) vést evidenci o převzatých autovracích a o způsobech jejich zpracování a zasílat příslušnému správnímu úřadu údaje v rozsahu a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,
9. i) s materiály a částmi vybraných autovraků nakládat v souladu s § 37 odst. 7 písm. b),
10. j) zapojit se do informačního systému sledování toků vybraných autovraků, stanoveného prováděcím právním předpisem. Pokud sám není posledním zpracovatelem vybraných autovraků, je povinen spolu s odpadem z vybraných autovraků předat každému následujícímu zpracovateli údaje o dílčím zpracování v souladu s prováděcím právním předpisem.

(2) Zpracovatel může nabídnout části autovraků výrobci, akreditovanému zástupci, popřípadě jinému kvalifikovanému zájemci k opětovnému použití. Za kvalifikovaného zájemce se považuje právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání v oboru opravy a servisu motorových vozidel podle zvláštního právního předpisu.¹²)

§ 37d

Státní příspěvek při vyřazení autovraku

(1) Fyzická osoba, která

1. a) požádala o zaregistrování nového vozidla kategorie M1, jehož pořizovací cena nepřesáhla 500 000 Kč a které má v osvědčení o registraci vozidla zapsán údaj o kombinované produkci emisí CO₂ na jeden kilometr nepřesahující hodnotu 160 gramů a plnění emisního limitu EURO 4 a vyššího,
2. b) v době počínající od šestého měsíce před registrací osobního automobilu podle písmene a) a končící šest měsíců po této registraci předala provozovateli zařízení ke sběru autovraků autovrak starší deseti let, jehož byla vlastníkem alespoň dva roky,

má možnost požádat o státní příspěvek ve výši 30 000 Kč.

(2) Fyzická osoba, která

1. a) požádala o zaregistrování nového vozidla kategorie M1, jehož pořizovací cena nepřesáhla 700 000 Kč a které
   1. 1. využívá pouze elektrický pohon,
   2. 2. má hybridní pohon kombinující spalovací motor a elektromotor, nebo
   3. 3. je vybaveno motorem určeným jeho výrobcem ke spalování stlačeného zemního plynu označovaného jako CNG,

1. b) v době počínající od šestého měsíce před registrací vozidla podle písmene a) a končící šest měsíců po této registraci předala provozovateli zařízení ke sběru autovraků autovrak starší deseti let, jehož byla vlastníkem alespoň dva roky,

má možnost požádat o státní příspěvek ve výši 60 000 Kč.

(3) Fyzickou osobou se pro účely odstavců 1 a 2 rozumí fyzická osoba, která nemá příjmy ze samostatné činnosti^12a) a není plátcem daně z přidané hodnoty ani osobou povinnou k této dani^12b).

(4) Žádost o státní příspěvek podle odstavce 1 nebo 2 se uplatňuje u Státního fondu životního prostředí České republiky do šesti měsíců ode dne registrace nového vozidla kategorie M1.

(5) Státní příspěvky podle odstavců 1 a 2 se vyplácí ze zvláštního účtu Státního fondu životního prostředí České republiky. Finanční prostředky na tento zvláštní účet jsou poskytovány ze státního rozpočtu a mohou být použity výhradně na podporu nákupu nových vozidel kategorie M1.

(6) Náležitosti žádosti o státní příspěvek a podrobnosti jeho poskytování podle odstavců 1 až 5 stanoví vláda nařízením.

§ 37e

Poplatky na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků

(1) Žadatel o registraci použitého vozidla kategorie M1 a N1 do registru silničních vozidel podle jiného právního předpisu^31f) je povinen zaplatit poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků. Poplatek se platí při první registraci použitého vozidla kategorie M1 a N1 v České republice. Pokud je již vozidlo v České republice registrováno, platí se poplatek při první přeregistraci vozidla.

(2) Od poplatku jsou osvobozeni žadatelé těžce tělesně postižení, kteří jsou držiteli průkazu ZTP nebo ZTP-P, dále žadatelé, u nichž k přeregistraci podle odstavce 1 dochází v důsledku nabytí a vypořádání dědictví nebo v důsledku zániku společného jmění manželů.

(3) Poplatek se platí též při přeregistraci použitého vozidla následující po registraci nebo přeregistraci, při kterých byl žadatel od poplatku osvobozen podle odstavce 2.

(4) Poplatek podle odstavce 1 je stanoven podle plnění mezních hodnot emisí ve výfukových plynech v souladu s právními předpisy Evropských společenství^31g) ve výši

1. a) 3 000 Kč v případě splnění mezních hodnot emisí EURO 2,
2. b) 5 000 Kč v případě splnění mezních hodnot emisí EURO 1,
3. c) 10 000 Kč v případě nesplnění mezních hodnot emisí podle písmene a) nebo b).

Poplatek se neplatí u vozidel, která splňují minimálně mezní hodnoty emisí EURO 3, a dále v případě historických vozidel podle jiného právního předpisu^31h) a vozidel zapsaných v registru silničních vozidel, pro která je vydán platný doklad o uznání testování silničního vozidla na historickou původnost podle jiného právního předpisu³¹ⁱ).

(5) Stupeň plnění příslušné emisní úrovně se pro účely stanovení poplatku podle odstavce 3 prokazuje zápisem v osvědčení o registraci vozidla. Pokud není v osvědčení o registraci vozidla zápis proveden, platí se poplatek ve výši podle odstavce 3 písm. c).

(6) Poplatek podle odstavce 3 platí žadatel o registraci použitého vozidla kategorie M1 a N1 do registru silničních motorových vozidel na příslušném obecním úřadu obce s rozšířenou působností. Obecní úřad obce s rozšířenou působností provádějící registraci vystaví po zaplacení žadateli doklad osvědčující, že poplatek byl zaplacen. Na dokladu musí být uvedeno identifikační číslo vozidla (VIN) nebo číslo karosérie, případně podvozku.

(7) Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí a použijí se na podporu investičních a neinvestičních akcí právnických a fyzických osob souvisejících s ochranou a zlepšováním životního prostředí, zejména na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků a jejich částí. Vybrané poplatky převádí příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností vždy k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce ode dne jejich vybrání Státnímu fondu životního prostředí České republiky.