Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě o spolupráci na úseku veterinárním a o Smlouvě o spolupráci na úseku karantény a ochrany rostlin před škůdci a chorobami

Aby předešly nakažlivým a jiným hromadným onemocněním zvířat a aby překonaly již vzniklá onemocnění, budou smluvní strany provádět:

1. 1. Koordinaci opatření nutných k zamezení rozšiřování infekčních nemocí a také k likvidaci těchto nemocí a budou v nutných případech provádět společná opatření, zejména v pohraničních oblastech.
2. 2. Pravidelnou (nejméně jednou měsíčně) výměnu informací o rozšiřování nakažlivých onemocnění, jejichž seznam je uveden v příloze č. 1 k této Smlouvě.
3. 3. Okamžité informování ostatních účastníků Smlouvy o vzniku a rozšíření na svém území nemocí s vysokým stupněm nakažlivosti nebo úmrtnosti zvířat a o opatřeních k likvidaci těchto nemocí (seznam nemocí je uveden v příloze č. 2 k této Smlouvě).
4. 4. Koordinaci plánu výroby sér, vakcin a jiných veterinárních přípravků a unifikaci státní kontroly těchto přípravků.
5. 5. Technickou pomoc na žádost kterékoliv smluvní strany při studiu onemocnění zvířat a pomoc v boji s těmito nemocemi tím, že v nutných případech budou vysláni na pomoc odborníci a také dodáno zařízení a veterinární přípravky.
6. 6. Pomoc na žádost kterékoliv smluvní strany při organizaci výroby nebo získávání vakcin, sér, antibiotik, diagnostických a farmaceutických preparátů a jiných prostředků používaných ve veterinárním lékařství, a také pomoc při projektování výstavby veterinárních objektů.
7. 7. Spolupráci vědeckých ústavů veterinárního lékařství při výzkumu nemocí zvířat a zejména antropozoonos, spolupráci ve zdokonalování a používání nejefektivnějších metod diagnostiky a prostředků proti nakažlivým onemocněním hospodářských zvířat, a také při standardizaci očkovacích přípravků a při jejich kontrole.

Za účelem vzájemného seznámení s organizací veterinární služby a s výsledky vědecké a praktické práce na tomto úseku budou smluvní strany provádět:

1. 1. Výměnu platných zákonů, instrukcí, předpisů, odborné literatury, metodik vědeckovýzkumných ústavů, učebních plánů a osnov veterinárních škol a jiných materiálů, týkajících se veterinářství.
2. 2. Vzájemnou informaci o přípravě nejdůležitějších porad a konferencí o otázkách veterinářství, a kursech pro zvýšení kvalifikace odborníků ve veterinářství s tím, aby odborníci smluvních stran měli možnost zúčastnit se těchto akcí.
3. 3. Vzájemné vysílání profesorského a učitelského sboru vysokých škol veterinárního lékařství, vědeckých pracovníků i praktiků za účelem studia výsledků veterinární vědy a praxe a výměny zkušeností.

Smluvní strany učiní opatření k vypracování dvoustranných smluvních ujednání o způsobu dovozu, vývozu a tranzitu zvířat, potravin a surovin živočišného původu a předmětů, které mohou být nositeli infekce.

Spojení mezi veterinárními službami smluvních stran v otázkách vyplývajících z této Smlouvy, se uskutečňuje jednak přímo, jednak prostřednictvím pracovního aparátu stálé komise Rady vzájemné hospodářské pomoci pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci v zemědělství.

Výdaje, vzniklé při uskutečňování zásad této Smlouvy, jsou rozdělovány takto:

1. 1. Výdaje, vzniklé při uskutečňování bodů 2 a 3 článku I a bodu 1 článku II, hradí smluvní strana, která posílá informace a materiály uvedené ve zmíněných bodech.
2. 2. Výdaje, spojené s příjezdem a pobytem osob, uvedených v bodech 2 a 3 článku II, hradí smluvní strana, která tyto osoby vysílá.
3. 3. Výdaje, vzniklé při provádění opatření vyjmenovaných v bodech 1, 5 a 6 článku I, se rozdělují podle dohody mezi zainteresované strany.

Tato Smlouva je k podpisu od 1. července 1960 v Moskvě.

Tato Smlouva podléhá ratifikaci.

Ratifikační listiny budou odevzdány do úschovy sekretariátu Rady vzájemné hospodářské pomoci, který bude plnit funkci depositora Smlouvy.

Smlouva nabude platnosti v den odevzdání páté ratifikační listiny do úschovy, o čemž depositor podá zprávu všem státům, které tuto Smlouvu podepsaly.

Po nabytí platnosti Smlouvy se může ke Smlouvě připojit kterýkoliv stát.

Pro každý stát, který se připojí k této Smlouvě, a také pro státy, které odevzdají do úschovy své ratifikační listiny po nabytí platnosti Smlouvy, vstoupí Smlouva v platnost v den, kdy stát odevzdá do úschovy své ratifikační listiny nebo dokument o přistoupení ke Smlouvě.

Po uplynutí pětiletého období ode dne nabytí platnosti této Smlouvy každá smluvní strana může Smlouvu vypovědět, o čemž podá písemnou zprávu depositorovi.

Smlouva ztrácí pro takového účastníka platnost za šest měsíců ode dne, kdy depositor obdržel zprávu o vypovězení Smlouvy.

Tato Smlouva byla sestavena v ruském jazyku v jednom výtisku, který bude odevzdán do úschovy sekretariátu Rady vzájemné hospodářské pomoci.

Sekretariát Rady vzájemné hospodářské pomoci odešle smluvním stranám náležitě ověřené kopie Smlouvy, a také bude státy, které podepsaly tuto dohodu nebo se k ní dodatečně připojily, informovat o tom, že obdržel k úschově ratifikační listiny, dokumenty o přistoupení ke Smlouvě a výpovědi Smlouvy.

Sepsáno v Sofii dne 14. prosince 1959.

Pro potvrzení správnosti výše uvedeného podepsali níže uvedení zástupci, kteří byli k tomuto zplnomocněni vládami svých zemí, tuto Smlouvu.

1. (Následují podpisy zmocněnců smluvních stran.)

Smluvní strany budou provádět nezbytná opatření pro boj proti škůdcům a chorobám rostlin a proti plevelům, jejichž seznam je uveden v příloze k této Smlouvě. Tento seznam může být změněn usnesením mezinárodní konference o karanténě a ochraně rostlin, která je svolávána podle článku VIII této Smlouvy.

Smluvní strany se budou navzájem pravidelně informovat o rozšiřování nebezpečných škůdců a chorob rostlin a o opatřeních, která proti nim byla učiněna. Způsob a termíny předávání takových informací určuje mezinárodní konference o karanténě a ochraně rostlin, svolávaná podle článku VIII této Smlouvy.

V případě výskytu zvlášť nebezpečných karanténních škůdců a chorob rostlin, jejichž ohniska byla objevena poprvé, je třeba podat zprávu ihned.

Smluvní strany se zavazují poskytovat si navzájem potřebnou technickou pomoc v boji proti škůdcům, chorobám a plevelům, tj. prodej strojů, zařízení, aparatury, chemických prostředků a jiných materiálů pro boj proti škůdcům a chorobám rostlin a také se zavazují provádět společná opatření proti škůdcům a chorobám za podmínek, které budou stanoveny pro každý jednotlivý případ zvláštními smlouvami mezi zainteresovanými stranami.

Smluvní strany budou provádět:

1. 1. Výměnu platných zákonů na úseku karantény a ochrany rostlin, výměnu instrukcí, předpisů, speciální literatury a metodik vědeckovýzkumných ústavů, výměnu učebních plánů a osnov, statistických a jiných materiálů, týkajících se karantény a ochrany rostlin.
2. 2. Vzájemné informace o přípravě nejdůležitějších konferencí a porad o karanténě a ochraně rostlin, o kursech pro zvýšení kvalifikace odborníků na úseku karantény a ochrany rostlin s tím, aby odborníci smluvních stran měli možnost zúčastnit se těchto akcí.
3. 3. Vzájemné vysílání profesorského a učitelského sboru vysokých škol, vědeckých pracovníků a odborníků na úseku karantény a ochrany rostlin za účelem studia nových výsledků vědy a výměny zkušeností.
4. 4. Spolupráci vědeckých ústavů při studiu chorob a škůdců, při zdokonalování diagnostických metod a prostředků proti škůdcům a chorobám rostlin.
5. 5. Na žádost kterékoliv smluvní strany vysílání expedic, složených z odborníků na úseku karantény a ochrany rostlin jedné nebo několika smluvních stran, za účelem studia nebezpečných škůdců a chorob rostlin zkoumání prostředků proti nim, provádění opatření karantény a ochrany rostlin před škůdci a chorobami.

Smluvní strany se zavazují dodržovat jednotná pravidla o fytokaranténních podmínkách dovozu, vývozu a tranzitu rostlinného materiálu, zasílaného z jedné země do druhé. Zmíněná pravidla budou stanovena mezinárodní konferencí, podle bodu VIII této Smlouvy.

Smluvní strany se zavazují, že nepřipustí, aby pronikli při vývozu nebo jinými cestami z jedné země do druhé karanténní škůdci, choroby rostlin a plevele, jejichž seznam se stanoví smlouvou mezi zainteresovanými státy.

Za tímto účelem se smluvní strany zavazují:

1. provádět v oblastech, sousedících s hranicemi smluvních stran, potřebná opatření k likvidaci karanténních škůdců, chorob a plevelů chemickými, biologickými, agrotechnickými a všemi ostatními způsoby,
2. určit na svém území pohraniční stanice, kterými bude procházet veškerý vývoz a dovoz zboží rostlinného původu, vybavit tyto stanice desinfekčními komorami k odmořování zásilek a vybavit tyto stanice prostředky k provádění rozborů vzorků, aby mohlo být zjištěno, není-li zásilka napadena karanténními škůdci, chorobami a plevely,
3. uskutečňovat pečlivou karanténní prohlídku zásilek rostlinného původu, které jsou vyváženy z jednoho státu do druhého a také kontrolu dopravních prostředků, přikládat k takovým zásilkám karanténní osvědčení, vydané státním orgánem pro karanténu a ochranu rostlin vyvážející země, v němž se potvrzuje, že zásilka není napadena karanténními škůdci, chorobami a plevely,
4. nepoužívat jako balicí materiál slámu, listí a jiné části zemědělských rostlin a místo nich používat piliny, hoblovačky, mech a jiné materiály vhodné pro balení podle možností vyvážející země. V krajně nutných případech použít slámu a listí jako balicí materiál s podmínkou, že bude náležitě desinfikován.

Aby mohla být koordinována činnost při provádění karanténních opatření a aby byla zajištěna možnost kontroly nad prováděním nutných karanténních opatření proti karanténním škůdcům a chorobám rostlin v pohraničních oblastech, shodly se smluvní strany na tom, že v nutném případě vytvoří zvláštní komise složené ze zástupců zainteresovaných zemí s tím, že členům těchto komisí bude poskytnuto právo několikerého přechodu hranic a právo pobytu na území druhého státu po dobu nutnou ke splnění úkolů, jimiž byli pověřeni.

Smluvní strany se dohodly svolávat podle potřeby, nejméně však jednou za tři roky, mezinárodní konferenci o karanténě a ochraně rostlin, která by řešila praktické otázky, vyplývající z uskutečňování závazků této Smlouvy, a také pro vzájemnou informaci a výměnu zkušeností o provádění opatření obsažených v této Smlouvě.

Dobu a místo konání mezinárodní konference a také seznam otázek, které budou na konferenci projednávány, stanoví smluvní strany.

Spojení mezi kompetentními orgány smluvních stran, pokud jde o otázky vyplývající z této Smlouvy, se udržuje jak přímo, tak i prostřednictvím pracovního aparátu stálé komise Rady vzájemné hospodářské pomoci pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci v oblasti zemědělství. Pro vypracování návrhů na nejaktuálnější otázky karantény a ochrany rostlin v období mezi konferencemi mohou být podle dohody zainteresovaných zemí vytvořeny zvláštní pracovní skupiny složené ze zástupců těchto zemí.

Výdaje vzniklé při uskutečňování zásad této Smlouvy jsou rozdělovány takto:

1. 1. Výdaje na zajištění opatření, obsažených v článku II a v bodě 1 článku IV, hradí smluvní strana, která odesílá zprávy a materiály uvedené v těchto článcích.
2. 2. Výdaje, spojené s příjezdem a pobytem osob podle bodů 2 a 3 článku IV a článku VIII, hradí smluvní strana, která tyto osoby vysílá.
3. 3. Výdaje, vzniklé při provádění opatření obsažených v bodech 4 a 5 článku IV a článku VII, se rozdělují podle dohody mezi zainteresované strany.
4. 4. Výdaje, spojené s organizací a provedením mezinárodní konference, zmíněné v článku VIII, hradí stát, na jehož území se konference koná.

Tato Smlouva je k podpisu do 1. července 1960 v Moskvě.

Tato Smlouva podléhá ratifikaci.

Ratifikační listiny budou odevzdány do úschovy sekretariátu Rady vzájemné hospodářské pomoci, který bude plnit funkci depositora Smlouvy.

Smlouva vstoupí v platnost v den odevzdání páté ratifikační listiny do úschovy, o čemž depositor podá zprávu všem státům, které tuto Smlouvu podepsaly.

Po nabytí platnosti Smlouvy se může ke Smlouvě připojit kterýkoliv stát.

Pro každý stát, který se připojí k této Smlouvě, a také pro státy, které odevzdají do úschovy své ratifikační listiny po nabytí platnosti Smlouvy, vstoupí Smlouva v platnost v den, kdy stát odevzdá do úschovy své ratifikační listiny nebo dokument o přistoupení ke Smlouvě.

Po uplynutí pětiletého období ode dne nabytí platnosti této Smlouvy může každá smluvní strana Smlouvu vypovědět, o čemž podá písemnou zprávu depositorovi.

Smlouva ztrácí pro takového účastníka platnost za šest měsíců ode dne, kdy depositor obdržel zprávu o vypovězení Smlouvy.

Tato Smlouva byla sepsána v ruském jazyku v jednom výtisku, který bude odevzdán do úschovy sekretariátu Rady vzájemné hospodářské pomoci.

Sekretariát Rady vzájemné hospodářské pomoci odešle smluvním stranám náležitě ověřené kopie Smlouvy a také bude státy, které Smlouvu podepsaly nebo se k ní dodatečně připojily, informovat o tom, že obdržel k úschově ratifikační listiny, dokumenty o přistoupení k Smlouvě a výpovědi Smlouvy.

Sepsáno v Sofii dne 14. prosince 1959.

Pro potvrzení správnosti výše uvedeného podepsali níže uvedení zástupci, kteří byli k tomuto náležitě zplnomocněni vládami svých zemí, tuto Smlouvu.

1. (Následují podpisy zmocněnců smluvních stran.)