Vyhláška ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky o postupu při úmrtí a o pohřebnictví

§ 1

účinné od 1. 4. 1988(1) Úmrtí a nález těla mrtvého mimo zdravotnické zařízení musí být bezodkladně oznámeny územnímu nebo závodnímu obvodnímu lékaři, popřípadě lékaři pověřenému vykonávat tuto činnost (dále jen „obvodní lékař“), v jehož obvodu k úmrtí došlo nebo bylo tělo mrtvého nalezeno; v době mimo pravidelný provoz zdravotnických zařízení je nutno úmrtí oznámit lékařské službě první pomoci. Je-li podezření, že úmrtí bylo způsobeno trestným činem nebo sebevraždou, je nutno úmrtí bezodkladně oznámit také orgánu Sboru národní bezpečnosti (dále jen „orgán SNB“).

účinné od 1. 4. 1988(2) Oznamovací povinnost má každý, kdo se o úmrtí dozvěděl nebo nalezl tělo mrtvého a neví, zda úmrtí již bylo oznámeno.

účinné od 1. 4. 1988(3) Úmrtí osoby, která zemřela v ústavu sociální péče, v jiném zařízení poskytujícím ošetřování, zaopatření nebo obdobnou péči, anebo na pracovišti, je povinen oznámit obvodnímu lékaři (lékařské službě první pomoci) vedoucí takového ústavu, zařízení nebo pracoviště, popřípadě jím pověřený pracovník.

účinné od 1. 4. 1988(4) Úmrtí ve zdravotnickém zařízení, v ústavu sociální péče nebo v jiném zařízení poskytujícím ošetřování, zaopatření nebo obdobnou péči se bezodkladně oznamuje osobám blízkým zemřelému.¹)

§ 2

účinné od 1. 4. 1988(1) Účelem prohlídky mrtvého je zjistit úmrtí a jeho příčiny.

účinné od 1. 4. 1988(2) Došlo-li k úmrtí mimo zdravotnické zařízení, provádí prohlídku mrtvého příslušný obvodní lékař, popřípadě lékař lékařské služby první pomoci.

účinné od 1. 4. 1988(3) Prohlídku osob, které zemřely ve výcvikových prostorech a zařízeních ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů, provádějí lékaři těchto sil a sborů nebo příslušní odborní lékaři (lékaři lékařské služby první pomoci).

účinné od 1. 4. 1988(4) Jestliže příslušný obvodní lékař, popřípadě lékař lékařské služby první pomoci (odst. 2) nebo lékař určený ředitelem (vedoucím lékařem) zdravotnického zařízení, kde došlo k úmrtí (dále jen „prohlížející lékař“), zemřelého před úmrtím ošetřoval nebo pomáhal při porodu dítěte, které se narodilo mrtvé, anebo je k zemřelému v příbuzenském vztahu, provede prohlídku mrtvého jiný lékař určený ředitelem (vedoucím) příslušného zdravotnického zařízení. Jestliže ředitel (vedoucí) zemřelého před úmrtím ošetřoval nebo pomáhal při porodu dítěte, které se narodilo mrtvé, anebo je k zemřelému v příbuzenském vztahu, určí nadřízený ředitele (vedoucího) zdravotnického zařízení jiného lékaře.

§ 3

účinné od 1. 4. 1988(1) Jestliže prohlížející lékař nerozhodne o provedení pitvy, je povinen oznámit úmrtí bezodkladně po prohlídce mrtvého příslušnému národnímu výboru pověřenému vedením matriky, a to na listu o prohlídce mrtvého.²)

účinné od 1. 4. 1988(2) V případech, v nichž je touto vyhláškou stanovena povinnost pitvy (§ 4 odst. 2 a 3), rozhodne prohlížející lékař na listu o prohlídce mrtvého²) o jejím provedení, nařídí převoz mrtvého a současně odešle předběžné hlášení o úmrtí národnímu výboru pověřenému vedením matriky.³)

účinné od 1. 4. 1988(3) Má-li prohlížející lékař podezření, že úmrtí bylo způsobeno trestným činem nebo sebevraždou, oznámí tuto skutečnost ihned příslušnému orgánu SNB. Oznámení orgánu SNB učiní také bezodkladně po prohlídce mrtvého vyloženého z dopravního prostředku nebo mrtvého neznámé totožnosti.

účinné od 1. 4. 1988(4) Byla-li příčinou úmrtí přenosná nemoc, jedná-li se o úmrtí osoby nemocné přenosnou nemocí nebo má-li prohlížející lékař podezření, že příčinou úmrtí je přenosná nemoc, oznámí to ihned příslušnému orgánu hygienické služby a po konzultaci s ním zajistí provedení základních protiepidemických opatření.

účinné od 1. 4. 1988(5) Na těle mrtvého je možno provádět pouze pitvu, jiné úkony při pitvách (§ 7) nebo odnětí tkání a orgánů. Žádné jiné výkony, včetně odstraňování zubních protéz z drahých kovů, se na těle mrtvého nesmějí provádět.

§ 4

účinné od 1. 4. 1988(1) Pitvy mrtvých se provádějí:

1. účinné od 1. 4. 1988a) k určení základní nemoci, komplikací, příčiny úmrtí a ověření diagnózy a léčebného postupu u osob zemřelých ve zdravotnických zařízeních,
2. účinné od 1. 4. 1988b) ke zjištění příčin úmrtí a objasnění dalších ze zdravotního hlediska závažných okolností a mechanismu úmrtí u osob zemřelých náhlým, neočekávaným nebo násilným úmrtím včetně sebevraždy,
3. účinné od 1. 4. 1988c) pro vědeckovýzkumné a výukové účely,
4. účinné od 1. 4. 1988d) při podezření, že úmrtí bylo způsobeno trestným činem.⁴)

účinné od 1. 4. 1988(2) K určení základní nemoci, komplikací, příčiny úmrtí a ověření diagnózy a léčebného postupu u osob zemřelých ve zdravotnických zařízeních provádí pitvu lékař oddělení patologie (prosektury), a to povinně:

1. účinné od 1. 4. 1988a) u dětí mrtvě narozených nebo u dětí zemřelých do 15 let věku, dále u mladistvých v rozsahu určeném vedoucím zdravotnického zařízení,
2. účinné od 1. 4. 1988b) u žen, které zemřely v souvislosti s těhotenstvím, potratem, porodem nebo šestinedělím,
3. účinné od 1. 4. 1988c) u osob, kterým byly aplikovány radioaktivní zářiče, kardiostimulátory nebo jiné dále použitelné implantované předměty,
4. účinné od 1. 4. 1988d) jestliže z mrtvého těla byl odňat orgán nebo tkáň pro transplantaci s výjimkou případů, kdy se provádí pitva podle odstavce 3.

účinné od 1. 4. 1988(3) Ke zjištění příčin úmrtí a objasnění dalších ze zdravotního hlediska závažných okolností a mechanismu úmrtí u osob zemřelých náhlým, neočekávaným nebo násilným úmrtím včetně sebevraždy provádí pitvu lékař oddělení soudního lékařství, a to povinně:

1. účinné od 1. 4. 1988a) při náhlých úmrtích, jestliže při prohlídce mrtvého nebylo možno zjistit příčinu úmrtí,
2. účinné od 1. 4. 1988b) u osob zemřelých násilným úmrtím včetně sebevraždy,
3. účinné od 1. 4. 1988c) byla-li příčinou úmrtí průmyslová otrava nebo úraz při výkonu práce anebo je-li zde podezření, že k úmrtí došlo z těchto příčin,
4. účinné od 1. 4. 1988d) u osob, které zemřely ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody,
5. účinné od 1. 4. 1988e) je-li podezření, že úmrtí může být v příčinné souvislosti s nesprávným postupem při výkonu zdravotnických služeb.

účinné od 1. 4. 1988(4) Při odůvodněném podezření na kontaminaci mrtvého radioaktivními látkami informuje prohlížející lékař o této skutečnosti vedoucího zdravotnického zařízení. V takovém případě rozhoduje o provedení pitvy příslušný orgán hygienické služby s přihlédnutím k vybavení zdravotnického zařízení prostředky na ochranu pitvajících a ostatních pracovníků podle zvláštních předpisů.⁵)

účinné od 1. 4. 1988(5) Podle výsledku pitvy může příslušný orgán hygienické služby také nařídit zvláštní režim pro přepravu mrtvého nebo pohřeb.

účinné od 1. 4. 1988(6) Při podezření, že úmrtí bylo způsobeno trestným činem, nařizují pitvu a hradí náklady takové pitvy orgány činné v trestním řízení.

§ 5

účinné od 1. 4. 1988(1) Jestliže lékař při prohlídce mrtvého rozhodne o provedení pitvy, zabezpečuje přepravu těla mrtvého do zdravotnického zařízení, kde se provede pitva, a náklady na takovou přepravu nese okresní ústav národního zdraví, v jehož obvodu osoba zemřela nebo bylo nalezeno tělo mrtvého.

účinné od 1. 4. 1988(2) Přepravu mrtvého k pitvě pro vědeckovýzkumné nebo výukové účely zabezpečuje a nese náklady takové přepravy zařízení pověřené vědeckovýzkumnou nebo pedagogickou činností, v němž se pitva provádí (§ 6 odst. 2).

účinné od 1. 4. 1988(3) Přepravu těla mrtvého k pitvě nařízené orgánem činným v trestním řízení zabezpečuje a nese náklady takové přepravy orgán, který pitvu nařídil.

§ 6

účinné od 1. 4. 1988(1) Pitva se smí provést nejdříve za dvě hodiny potom, kdy prohlížející lékař zjistil úmrtí.

účinné od 1. 4. 1988(2) Pitvy se provádějí na oddělení patologie (prosektuře) nemocnice s poliklinikou, popřípadě jiného zdravotnického zařízení nebo na soudně lékařském oddělení nemocnice s poliklinikou, popřípadě jiného zdravotnického zařízení. Provádí-li se pitva z důvodu uvedeného v § 4 odst. 3 písm. c), přizve se k pitvě lékař příslušného oddělení (kliniky) nemocí z povolání. Pitvy pro vědeckovýzkumné a výukové účely se provádějí v zařízeních pověřených vědeckovýzkumnou nebo pedagogickou činností.

účinné od 1. 4. 1988(3) Lékař, který provedl pitvu, neprodleně sepíše o pitvě protokol. Jde-li o pitvu prováděnou lékařem oddělení patologie nebo soudního lékařství, podepíše pitevní protokol kromě lékaře provádějícího pitvu také vedoucí příslušného oddělení. Lékař, který provedl pitvu, doplní a bezodkladně odešle list o prohlídce mrtvého²) národnímu výboru pověřenému vedením matriky.

účinné od 1. 4. 1988(4) Jestliže při provádění pitvy vznikne podezření, že úmrtí bylo způsobeno trestným činem, pitva se přeruší. Tuto skutečnost lékař oznámí neprodleně příslušnému orgánu SNB s návrhem na nařízení pitvy orgánem činným v trestním řízení tam, kde pitva byla započata, a vyznačí ji i na listu o prohlídce mrtvého.²) Je-li orgánem činným v trestním řízení pitva nařízena, postupuje se podle zvláštních předpisů;⁶) v takovém případě sepíše pitevní protokol, doplní a odešle list o prohlídce mrtvého²) lékař pokračující v pitvě. Není-li orgánem činným v trestním řízení nařízena pitva, dokončí se pitva původně započatá.

účinné od 1. 4. 1988(5) O pitvách příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených sborů, kteří zemřeli mimo zdravotnická zařízení, platí zvláštní předpisy.

§ 7

účinné od 1. 4. 1988Jiné úkony při pitvách

účinné od 1. 4. 1988(1) Ve zvlášť odůvodněných případech, jsou-li pro to vytvořeny vhodné podmínky, může vedoucí zdravotnického zařízení umožnit balzamování mrtvého těla. Náklady balzamování hradí ten, kdo o jeho povolení požádal.

účinné od 1. 4. 1988(2) Je-li v těle mrtvého československého občana implantován kardiostimulátor nebo jiný předmět použitelný při dalším poskytování zdravotnických služeb československým občanům, vyjme se při pitvě z těla a zabezpečí se o něj potřebná péče.

účinné od 1. 4. 1988(3) Při pitvách z důvodů uvedených v § 4 odst. 1 písm. a) nebo b) lze provádět úkony sloužící výukovým účelům v rozsahu určeném vedoucím zdravotnického zařízení.

§ 8

účinné od 1. 4. 1988Odnímání tkání a orgánů z těl mrtvých

účinné od 1. 4. 1988(1) Pro speciální diagnostická vyšetření a pro léčebné a vědeckovýzkumné účely je možno z těl mrtvých odnímat po úmrtí tkáně, je-li to možno provést takovým způsobem, který neohrozí ani živého člověka.

účinné od 1. 4. 1988(2) Vyžaduje-li to povaha odnímaného orgánu, popřípadě účel jeho použití, lze výjimečně odnímat tkáně a orgány (dále jen „orgány“) před uplynutím dvou hodin od zjištění úmrtí za podmínek, které stanovilo ministerstvo zdravotnictví ČSR zvláštním předpisem.⁷)

účinné od 1. 4. 1988(3) Odnímat orgány lze jen za podmínky, že nebude zmařen účel pitvy, a to zejména v případě, kdy prohlížející lékař má podezření z trestného činu.

účinné od 1. 4. 1988(4) Orgány se z těl mrtvých nesmí odnímat:

1. účinné od 1. 4. 1988a) u zemřelých, kteří za svého života písemně prohlásili, že s odnětím nesouhlasí,
2. účinné od 1. 4. 1988b) nemůže-li prohlížející lékař zjistit příčinu smrti mozku, anebo má-li podezření, že příčinou smrti je přenosná nemoc,
3. účinné od 1. 4. 1988c) u zemřelých ve výkonu trestu odnětí svobody.⁸)

§ 9

účinné od 1. 4. 1988Dočasné uložení mrtvého

účinné od 1. 4. 1988U veřejných smutečních síní určených k rozloučení se zemřelými musí být zřízeny vhodné místnosti pro dočasné uložení mrtvých. Tělo osoby zemřelé mimo zdravotnické zařízení se přemísťuje do této síně nejpozději 8 hodin po prohlídce, pokud v téže lhůtě nebylo umístěno v obdobném zařízení pro dočasné uložení mrtvých v krematoriu, na hřbitově nebo převezeno k pitvě. Do doby 8 hodin se nepočítá doba mezi 22. a 6. hodinou.

§ 10

účinné od 1. 4. 1988Mrtvý musí být pohřben nejdříve 48 hodin a nejpozději do 96 hodin od zjištění úmrtí prohlížejícím lékařem; doba 96 hodin může být překročena pouze v případě, že

1. účinné od 1. 4. 1988a) nebylo možno o úmrtí včas vyrozumět pozůstalé,
2. účinné od 1. 4. 1988b) vyřizování pohřbu je opožděno v důsledku dnů pracovního volna a pracovního klidu,
3. účinné od 1. 4. 1988c) je odůvodněn závažný zájem pozůstalých na zajištění časově náročných organizačních opatření spojených s pohřbem,
4. účinné od 1. 4. 1988d) dojde u organizace pohřební služby k mimořádným a nepředvídatelným technickoprovozním komplikacím nebo
5. účinné od 1. 4. 1988e) při zajišťování pohřbu je nutno postupovat v souladu s požadavky příslušných orgánů, zejména orgánů činných v trestním řízení,

účinné od 1. 4. 1988a tělo mrtvého je uloženo v prostorech vybavených chladicím zařízením nebo schválených příslušným orgánem hygienické služby. Byla-li provedena pitva, lze pohřbít mrtvého ihned po pitvě; jde-li o pitvu nařízenou orgánem činným v trestním řízení, je možno mrtvého pohřbít jen se souhlasem prokurátora nebo vyšetřovatele.

§ 11

účinné od 1. 4. 1988(1) Od pohřbu se může upustit, jestliže se těla mrtvého má trvale použít k vědeckým nebo výukovým účelům. Takto lze použít těla zemřelých osob,

1. účinné od 1. 4. 1988a) které s tím projevily před úmrtím písemný souhlas,
2. účinné od 1. 4. 1988b) jejichž totožnost nelze zjistit nebo
3. účinné od 1. 4. 1988c) o které se do 96 hodin od zjištění úmrtí prohlížejícím lékařem nikdo nepřihlásil, přesto, že osoby jim blízké¹) byly včas prokazatelně vyrozuměny, pokud mrtvý před úmrtím neučinil opatření o pohřbu.

účinné od 1. 4. 1988(2) Zdravotnická zařízení, ústavy sociální péče nebo jiná zařízení poskytující občanům ošetřování, zaopatření nebo obdobnou péči, v nichž takové osoby zemřely, jsou povinna spolupracovat s anatomickými ústavy lékařských fakult při zajišťování těl mrtvých pro vědecké a výukové účely.

§ 12

účinné od 1. 4. 1988(1) Před pohřbem nebo před určením těla mrtvého k vědeckým nebo výukovým účelům musí být prokázáno, že byla provedena prohlídka, popřípadě též pitva mrtvého.

účinné od 1. 4. 1988(2) Jestliže nebylo od pohřbu upuštěno nebo jestliže nikdo neobstaral pohřeb ve lhůtě stanovené v § 10, je povinen pohřeb obstarat příslušný národní výbor, v jehož obvodu došlo k úmrtí, bylo nalezeno tělo nebo bylo tělo mrtvého vyloženo z dopravního prostředku, a to bezodkladně po zjištění této skutečnosti.

§ 13

účinné od 1. 4. 1988Způsob pohřbu

účinné od 1. 4. 1988(1) Pohřbívá se uložením do země, hrobky nebo zpopelněním, pokud důležitý obecný zájem nevyžaduje jiný způsob pohřbu. K jinému způsobu pohřbu uděluje souhlas příslušný orgán hygienické služby.

účinné od 1. 4. 1988(2) Těla osob zemřelých na přenosnou nemoc nebo nemocných přenosnou nemocí, která však nebyla příčinou úmrtí, musí být před uložením do rakve zabalena do látky napuštěné dezinfekčním roztokem.

účinné od 1. 4. 1988(3) Rakve, v nichž se mrtví pohřbívají, se opatří vrstvou absorpčního materiálu a v případě prodloužení pohřbívací doby nebo vyžadují-li to klimatické nebo přepravní podmínky (§ 29) nepropustnou vložkou; v takových případech nesmí být povoleno vystavení zemřelého. Rakev musí být pevně uzavřena a zřetelně označena identifikačním štítkem. Jsou-li v rakvi uzavřena těla osob uvedených v odstavci 2, je nutno označit víko rakve štítkem s nápisem „Zákaz otevření“⁹) a razítkem zdravotnického zařízení s podpisem lékaře; stejně je nutno postupovat, jestliže je tělo zemřelého značně zohaveno nebo je ve stavu rozkladu.

účinné od 1. 4. 1988(4) Mrtví se ukládají do země na hřbitovech. K uložení mimo hřbitov je třeba souhlasu příslušného orgánu hygienické služby.

účinné od 1. 4. 1988(5) Zpopelněné ostatky (dále jen „popel“) se ukládají na pohřebištích.

účinné od 1. 4. 1988(6) Jsou-li splněny všechny předepsané podmínky pohřbu, který si zemřelý za svého života zvolil, je třeba podle možnosti jeho přání vyhovět. Neurčil-li zemřelý druh pohřbu, určí ho ten, kdo pohřeb obstarává. Tato ustanovení neplatí, jestliže důležitý obecný zájem vyžaduje jiný druh pohřbu.

účinné od 1. 4. 1988(7) Pohřbívání osob, které zemřely ve výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby, upravují zvláštní předpisy.

§ 14

účinné od 1. 4. 1988Pohřbívací obvody

účinné od 1. 4. 1988Uložení mrtvých do země se provádí zpravidla na hřbitově, v jehož územním obvodu osoba zemřela, před smrtí žila nebo tělo mrtvého bylo nalezeno, popřípadě vyloženo z dopravního prostředku, pokud obstaravatel pohřbu nezvolí jiné místo.

§ 15

účinné od 1. 4. 1988(1) Zpopelnění je možno provést, byla-li při prohlídce mrtvého zjištěna jeho totožnost a je-li doloženo listem o prohlídce mrtvého²) nebo dokladem o provedené pitvě, že není podezření z trestného činu. Organizace, která uzavřela smlouvu o obstarání pohřební služby, je povinna oznámit úmrtí osoby, která má být zpopelněna, okresní správě SNB příslušné podle sídla této organizace; jestliže okresní správa SNB neprojeví do 48 hodin od přijetí oznámení o úmrtí nesouhlas se zpopelněním pro podezření z trestného činu, je možno ke zpopelnění přistoupit. Při podezření z trestného činu lze provést zpopelnění až po provedení pitvy nařízené orgánem činným v trestním řízení a se souhlasem prokurátora nebo vyšetřovatele.

účinné od 1. 4. 1988(2) U mrtvého dopraveného z ciziny lze zpopelnění provést na základě průvodního listu vystaveného československým zastupitelským úřadem, pokud mezinárodní dohody, jimiž je ČSSR vázána, nestanoví jinak (§ 27 odst. 3).

účinné od 1. 4. 1988(3) Vyžaduje-li to obecný zdravotní zájem, zejména vyskytnou-li se epidemie, může ministerstvo zdravotnictví ČSR uložit povinnost zpopelňovat mrtvé, i když nejsou splněny podmínky stanovené v odstavcích 1 a 2; při podezření z trestného činu je však i v takových případech třeba souhlasu prokurátora nebo vyšetřovatele.

§ 16

účinné od 1. 4. 1988(1) Zpopelňování mrtvých se provádí pouze v krematoriu.

účinné od 1. 4. 1988(2) Správy krematorií jsou povinny přijímat ke zpopelnění pouze mrtvé, u nichž jsou splněny podmínky pro zpopelnění stanovené v § 15.

účinné od 1. 4. 1988(3) Správa krematoria zařídí, aby popel byl uložen do přesně označené urny opatřené uzávěrem. Urnu s popelem správa krematoria vydá správě pohřebiště, kde má být urna uložena, nebo osobě, která předloží doklad o zpopelnění. Neučiní-li obstaravatel pohřbu nebo příslušné orgány jiné opatření, je správa krematoria povinna uschovat urnu po dobu jednoho roku od zpopelnění. Po uplynutí této doby správa krematoria odevzdá popel správě pohřebiště k volnému uložení.

§ 17

účinné od 1. 4. 1988Uložení popela

účinné od 1. 4. 1988(1) Popel se ukládá na pohřebišti (§ 19) podle přání zemřelého nebo obstaravatele pohřbu v urně, volným smísením se zemí, rozptylem nebo vsypem.

účinné od 1. 4. 1988(2) Volné smísení popela se zemí se provádí na místě, které je k tomuto účelu na pohřebišti vyhrazeno. Rozptyl lze provádět pouze na pohřebišti, které bylo pro tento účel schváleno (rozptylová louka). Vsyp se provádí na určitém místě pohřebiště do země tak, aby pozůstalí měli možnost vsypu popela dalších členů rodiny, popřípadě jiných osob.

účinné od 1. 4. 1988(3) O provedeném volném smísení popela se zemí, rozptylu nebo vsypu vede správa pohřebiště evidenci ve zvláštní knize, ve které se uvádí jméno a příjmení zemřelého, jeho poslední bydliště, den narození, den úmrtí, den a místo zpopelnění, způsob uložení popela a u vsypu i místo, kde byl popel uložen. Součástí evidence je abecední seznam osob pohřbených tímto způsobem.

účinné od 1. 4. 1988(4) Podle přání zemřelého nebo obstaravatele pohřbu lze uložit popel mimo pohřebiště na místě, které si zvolil.

§ 18

účinné od 1. 4. 1988Ostatky

účinné od 1. 4. 1988Ostatky, zejména potracené nebo předčasně odňaté lidské plody, jakož i části těla nebo orgánů odňaté žijícím nebo mrtvým osobám, a jiné ostatky, pokud se nepoužijí pro vědecké, léčebně preventivní nebo výukové účely, se uloží do země na pohřebišti nebo se zpopelní ve spalovnách zdravotnických zařízení, a to jen, není-li podezření z trestného činu.

§ 19

účinné od 1. 4. 1988Pohřebiště

účinné od 1. 4. 1988(1) Pohřebiště (hřbitovy, kolumbária, urnové háje, rozptylové a vsypové louky) zřizují a spravují národní výbory, které mohou svěřit jejich správu organizacím, které řídí nebo spravují.

účinné od 1. 4. 1988(2) Ke zřízení pohřebiště je třeba souhlasu příslušného orgánu hygienické služby a vodohospodářského orgánu.

účinné od 1. 4. 1988(3) K vydání řádu pro pohřebiště národním výborem, který pohřebiště spravuje, je třeba souhlasu příslušného orgánu hygienické služby.

§ 20

účinné od 1. 4. 1988Propůjčení místa na pohřebišti

účinné od 1. 4. 1988(1) Správa pohřebiště propůjčuje místo pro hrob nebo hrobku minimálně na tlecí dobu (§ 22) a místo pro urnu na 10 let od prvního uložení. Umožňují-li to poměry na pohřebišti, propůjčí správa pohřebiště místo ještě na další dobu; v opačném případě o tom včas vyrozumí toho, komu dosud bylo místo propůjčeno. Propůjčením vzniká právo na užívání místa pro hrob tomu, komu bylo poprvé propůjčeno, a přechází na osoby jemu blízké.¹) O uložení těl a uren do hrobů a hrobek vede správa pohřebiště řádnou evidenci.

účinné od 1. 4. 1988(2) Po uplynutí doby, na kterou bylo místo propůjčeno, se naloží s ostatky, urnami a náhrobky obdobně jako při zrušení pohřebiště.

účinné od 1. 4. 1988(3) Hroby, hrobky a urny, které mají kulturní význam, se neodstraňují ani po uplynutí doby, na kterou bylo místo propůjčeno, s výjimkou případů, kdy se pohřebiště zrušuje.

§ 21

účinné od 1. 4. 1988Ukládání do hrobu

účinné od 1. 4. 1988(1) Mrtví se ukládají zpravidla jen po jednom do každého hrobu, pokud důležitý obecný zájem nevyžaduje uložení do společného hrobu.

účinné od 1. 4. 1988(2) Správa hřbitova může na žádost nebo se souhlasem toho, komu bylo místo pro hrob propůjčeno, povolit, aby do téhož hrobu byli uloženi další mrtví příbuzní, popřípadě i jiné blízké osoby, a to po uplynutí tlecí doby. Před uplynutím tlecí doby je tak možno učinit jen se souhlasem příslušného orgánu hygienické služby.

§ 22

účinné od 1. 4. 1988Tlecí doba

účinné od 1. 4. 1988Tělo mrtvého musí být uloženo v zemi po dobu, která se zřetelem ke složení půdy nesmí být kratší než 10 let (tlecí doba). Délku tlecí doby určí na základě výsledků geologického a hydrogeologického průzkumu příslušný orgán hygienické služby při zřízení hřbitova.

§ 23

účinné od 1. 4. 1988Exhumace

účinné od 1. 4. 1988(1) Před uplynutím tlecí doby může být tělo mrtvého exhumováno, nařídí-li to orgán činný v trestním řízení¹⁰) nebo jestliže o to požádají osoby blízké zemřelému¹), a to za přítomnosti zástupců správy hřbitova. Podmínky provádění nařízené exhumace orgán činný v trestním řízení předem projedná s příslušným orgánem hygienické služby. Na žádost osob blízkých zemřelému¹) lze provést exhumaci jen výjimečně ze zvlášť závažných důvodů se souhlasem příslušného orgánu hygienické služby.

účinné od 1. 4. 1988(2) Náklady na exhumaci hradí ten, kdo o ni požádal.

§ 24

účinné od 1. 4. 1988Zákaz pohřbívání a zrušení pohřebiště

účinné od 1. 4. 1988(1) Národní výbor zakáže pohřbívání nebo zruší pohřebiště v obecném zájmu nebo nevyhovuje-li pohřebiště nebo jeho část zdravotnímu zájmu. Na hřbitově, kde je zakázáno pohřbívání těl mrtvých, lze ukládat i nadále urny s popelem, neurčí-li příslušný národní výbor jinak. Zrušení pohřebiště, kde jsou válečné hroby, na něž se vztahují zvláštní předpisy¹¹), je nutno předem projednat s federálním ministerstvem zahraničních věcí.

účinné od 1. 4. 1988(2) Hřbitov lze zrušit až po uplynutí tlecí doby od uložení posledního mrtvého. Před uplynutím tlecí doby lze hřbitov zrušit, vyžaduje-li to obecný zájem, a to po převozu ostatků na jiný hřbitov určený správou hřbitova. U hrobů, kde tlecí doba dosud neuplynula, je nutno převézt spolu s ostatky na jiný hřbitov i příslušenství hrobu. Při zrušení hřbitova před uplynutím tlecí doby nese náklady spojené s vynětím ostatků ze země, odstraněním příslušenství hrobu a s jejich převozem na jiný hřbitov organizace, v jejímž zájmu byl hřbitov zrušen.

účinné od 1. 4. 1988(3) Rozhodnutí o zrušení pohřebiště se zveřejní na pohřebišti způsobem, který je v místě obvyklý, a to nejméně 1 rok přede dnem, jímž se pohřebiště zrušuje. Uživatelé propůjčených míst se přitom upozorní, jakým způsobem se naloží s ostatky a příslušenstvím hrobu v případě, že se o ně sami nepostarají ve lhůtě nejméně 6 týdnů ode dne zrušení pohřebiště.

účinné od 1. 4. 1988(4) Jestliže uživatelé propůjčených míst po zrušení pohřebiště neumístí v určené lhůtě ostatky na jiném pohřebišti, ponechají se ostatky a urny uložené v zemi na místě a urny uložené v kolumbáriích nebo náhrobcích se vyberou a popel se na vyhrazeném místě smísí se zemí. Náhrobky a ostatní příslušenství, které jejich vlastníci neodstraní v určené lhůtě, odstraní na svůj náklad organizace, v jejímž zájmu se pohřebiště zrušila.

účinné od 1. 4. 1988(5) Zrušeného hřbitova lze použít k účelům, při kterých je zapotřebí prohloubit terén, až po uplynutí 20 let od posledního pohřbu. Jestliže jsou přitom nalezeny ostatky, uloží se do země na vyhrazeném místě nebo se zpopelní.

§ 25

účinné od 1. 4. 1988(1) Národní výbor, který zřizuje krematorium, může jeho správu svěřit organizaci, kterou řídí nebo spravuje.

účinné od 1. 4. 1988(2) K vydání řádu pro krematoria národním výborem, který krematorium spravuje, je třeba souhlasu příslušného orgánu hygienické služby.

§ 26

účinné od 1. 4. 1988(1) Spalovací zařízení krematoria musí být tak technicky vybaveno, aby zpopelnění bylo rychlé a úplné. Popel musí být čistý.

účinné od 1. 4. 1988(2) Při každém krematoriu musí být vhodné zařízení pro dočasné uložení mrtvých (chladící boxy) a prostory pro dočasnou úschovu uren.

§ 27

účinné od 1. 4. 1988(1) Pro přepravu mrtvých a ostatků (dále jen „mrtvých“), pokud se taková přeprava neděje přímo na příslušný hřbitov nebo na místo dočasného uložení mrtvých anebo do určeného krematoria ke zpopelnění, je třeba povolení. Povolení k přepravě dává na listu o prohlídce mrtvého 2) prohlížející nebo pitvající lékař, který také určí podmínky k jejímu uskutečnění; současně odešle list o prohlídce mrtvého²) národnímu výboru pověřenému vedením matrik.

účinné od 1. 4. 1988(2) Pro přepravu mrtvého do ciziny je zapotřebí průvodního listu, který obsahuje jméno, příjmení, povolání a věk, místo, den a příčinu úmrtí. Průvodní list vydává prohlížející lékař, a to až po oznámení úmrtí národnímu výboru pověřenému vedením matrik (§ 3 odst. 1 a 2); v případech, kdy byla provedena pitva, doplní zjištěnou příčinu úmrtí lékař provádějící pitvu. Překlad průvodního listu z českého nebo slovenského znění do některého jazyka nejvíce užívaného na trase přepravy si obstará ten, kdo o přepravu žádá. V případě úmrtí na nemoc podléhající mezinárodnímu zdravotnickému řádu¹²) je prohlížející lékař povinen uvědomit o této skutečnosti příslušný orgán hygienické služby a řídit se jeho pokyny o dalším zacházení s mrtvým.

účinné od 1. 4. 1988(3) Pro přepravu mrtvého z ciziny nebo pro jeho průvoz územím ČSSR vydává průvodní list státu, kde osoba zemřela, československý zastupitelský úřad, pokud mezinárodní dohody, jimiž je ČSSR vázána, nestanoví jinak.

účinné od 1. 4. 1988(4) Povolení k přepravě nebo průvodní list k přepravě mrtvých nelze vydat, jestliže by přeprava ohrožovala obecný zdravotní zájem. Přepravu osob zemřelých na nemoc podléhající mezinárodnímu zdravotnickému řádu¹²) lze povolit jen na základě souhlasu příslušného orgánu hygienické služby.

účinné od 1. 4. 1988(5) K přepravě uren s popelem není třeba povolení ani průvodního listu.

§ 28

účinné od 1. 4. 1988(1) Přepravu mrtvých, u nichž nebyla nařízena pitva, a přepravu mrtvých po pitvě zabezpečuje organizace poskytující pohřební služby.

účinné od 1. 4. 1988(2) Jde-li o přepravu mrtvého ze zdravotnického zařízení, v němž je oddělení patologie (prosektura), příslušní sanitáři zemřelého omyjí, obléknou do šatů předaných pozůstalými a upraví pro předání pohřební službě.¹³) Těla osob zemřelých ve zdravotnických zařízeních, v nichž není oddělení patologie (prosektura), oblékají, ukládají do rakve a zajišťují jejich další potřebnou úpravu pracovníci organizace pohřební služby ve vhodných místnostech zdravotnických zařízení k tomu určených. Zdravotnická zařízení umožní všem pracovníkům při převozu zemřelých osob a jejich úpravě k pohřbení nezbytnou hygienickou očistu.

účinné od 1. 4. 1988(3) Přepravu mrtvého ze zdravotnického zařízení je organizace poskytující pohřební služby povinna zajistit nejpozději do 24 hodin po úmrtí, popřípadě po pitvě; do této doby se nepočítá doba připadající na sobotu, neděli nebo svátek. Do uskutečnění přepravy organizací pohřební služby zdravotnické zařízení zabezpečí uložení mrtvého těla ve vhodné místnosti k tomuto účelu určené.

účinné od 1. 4. 1988(4) Náklady na přepravu podle odstavce 1 hradí ten, kdo obstarává pohřeb; není-li takové osoby, hradí náklady příslušný národní výbor. Při přepravě po pitvě hradí okresní ústav národního zdraví příslušný podle místa úmrtí, popřípadě místa nálezu mrtvého, obstaravateli pohřbu náklady na převoz zemřelého do místa, kde k úmrtí došlo, popřípadě do místa pohřbu, je-li shodné nebo bližší než místo, kde osoba zemřela.¹⁴)

§ 29

účinné od 1. 4. 1988(1) Při přepravě po železnici se rakev s tělem mrtvého převáží ve zvláštním uzavřeném vagónu.

účinné od 1. 4. 1988(2) Při přepravě rakve s tělem mrtvého silničním vozidlem lze používat pouze vozidlo pohřební služby, v mimořádných případech vozidlo jiné organizace k tomuto účelu určené a přizpůsobené.

účinné od 1. 4. 1988(3) Při přepravě letadlem se tělo mrtvého přepravuje v letecké rakvi.

účinné od 1. 4. 1988(4) Bližší podmínky způsobu přepravy jsou stanoveny v přepravních řádech; jinak je určuje orgán hygienické služby. Při přepravě do ciziny se postupuje podle mezinárodní smlouvy.¹⁵)

§ 30

účinné od 1. 4. 1988Zrušovací ustanovení

účinné od 1. 4. 1988Zrušují se:

1. účinné od 1. 4. 1988a) vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 47/1966 Sb., o pohřebnictví;
2. účinné od 1. 4. 1988b) bod 22-24 instrukce ministerstva zdravotnictví ČSR č. 25/1973 Věst. MZ ČSR o hlášení a evidenci nemocí z povolání, profesionálních otrav a jiných poškození na zdraví z práce.

§ 31

účinné od 1. 4. 1988Účinnost