Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy Organizace spojených národů o námořní přepravě zboží, 1978

Smluvní podmínky

1. 1. Jakákoliv podmínka ve smlouvě o námořní přepravě, konosamentu nebo v jakémkoliv jiném dokumentu, jenž je průkazem o smlouvě o námořní přepravě, je neplatná a neúčinná v rozsahu, v jakém přímo nebo nepřímo odporuje ustanovením této úmluvy. Neplatnost takové podmínky se nedotýká platnosti jiných ustanovení smlouvy nebo dokumentu, jehož je dotyčné ustanovení součástí. Doložka, jíž se postupují výhody pojištění zboží ve prospěch dopravce, nebo jakákoliv podobná doložka je neplatná a neúčinná.
2. 2. Nehledě na ustanovení odstavce 1 tohoto článku dopravce může zvýšit svou odpovědnost a své povinnosti podle této úmluvy.
3. 3. Jestliže je vydán konosament nebo jakýkoliv jiný dokument, jenž je průkazem o námořní přepravě, musí obsahovat prohlášení, že přeprava se řídí ustanoveními této úmluvy, která činí neplatnou jakoukoliv podmínku, která se od nich odchyluje ke škodě odesílatele nebo příjemce.
4. 4. Jestliže osoba uplatňující nárok týkající se zboží utrpěla ztrátu následkem podmínky, která je neplatná a neúčinná na základě tohoto článku nebo následkem opominutí prohlášení, o němž se zmiňuje odstavec 3 tohoto článku, dopravce musí poskytnout náhradu v požadovaném rozsahu, aby osobě uplatňující nárok byla poskytnuta náhrada v souladu s ustanoveními této úmluvy za ztrátu zboží nebo jeho poškození, jakož i za opožděné dodání zboží. Mimoto dopravce musí nahradit náklady, které vznikly osobě uplatňující nárok při výkonu jejího práva, za podmínky, že náklady vzniklé v důsledku žaloby, na niž se vztahuje předchozí ustanovení, mají být určeny v souladu s právním řádem státu, kde bylo zahájeno řízení.

Společná havárie

1. 1. Nic v této úmluvě nebrání tomu, aby bylo použito ustanovení smlouvy o námořní přepravě nebo vnitrostátního práva upravujícího rozvrh společné havárie.
2. 2. S výjimkou článku 20 ustanovení této úmluvy týkající se odpovědnosti dopravce za ztrátu zboží nebo jeho poškození rovněž určují, zda příjemce může odepřít příspěvek do společné havárie a odpovědnost dopravce nahradit příjemci škodu za takový poskytnutý příspěvek nebo za uhrazenou odměnu za záchranu.

Jiné mezinárodní úmluvy

1. 1. Tato úmluva neupravuje práva a povinnosti dopravce, dalšího dopravce a jejich zaměstnanců a zmocněnců, které byly stanoveny v mezinárodních úmluvách nebo vnitrostátním právem vztahujícím se na omezení odpovědnosti vlastníků námořních lodí.
2. 2. Ustanovení článků 21 a 22 této úmluvy nebrání, aby bylo použito kogentních ustanovení jakékoliv jiné mnohostranné úmluvy, která k datu této úmluvy již nabyla účinnosti, týkajících se otázek upravených v uvedených článcích, za podmínky, že spor vznikne výlučně mezi stranami, které mají své hlavní obchodní sídlo ve státech, které jsou členy takové jiné úmluvy. Tento odstavec se však nedotýká použití odstavce 4 článku 22 této úmluvy.
3. 3. Žádná odpovědnost nevzniká podle ustanovení této úmluvy za škodu způsobenou jadernou nehodou, jestliže provozovatel jaderného zařízení odpovídá za takovou škodu:
   1. a) buď podle Pařížské úmluvy z 29. července 1960 o odpovědnosti za škody způsobené třetím osobám v oblasti jaderné energie, jak byla upravena Dodatkovým protokolem z 28. ledna 1964, nebo podle Vídeňské úmluvy z 21. května 1963 o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody; nebo
   2. b) na základě vnitrostátního práva upravujícího odpovědnost za takovou škodu, za předpokladu, že takové právo je ve všech směrech stejně příznivé pro osoby, které mohou utrpět takovou škodu, jako Pařížská nebo Vídeňská úmluva.

1. 4. Žádná odpovědnost nevzniká podle ustanovení této úmluvy za ztrátu nebo poškození nebo opožděné dodání zavazadel, za něž dopravce odpovídá podle jakékoliv mezinárodní úmluvy nebo vnitrostátního práva týkajících se námořní přepravy cestujících a jejich zavazadel.
2. 5. Nic z toho, co je obsaženo v této úmluvě, nebrání smluvnímu státu, aby použil jakékoliv jiné mezinárodní úmluvy, která k datu této úmluvy již nabyla platnosti a jíž se závazně použije na smlouvy o přepravě zboží zásadně prováděné jiným způsobem přepravy, než je námořní přeprava. Tohoto ustanovení se také použije na pozdější revizi nebo změnu takové mezinárodní úmluvy.

Zúčtovací jednotka

1. 1. Zúčtovací jednotka, o níž je zmínka v článku 6 této úmluvy, je zvláštním právem čerpání, jak bylo definováno Mezinárodním měnovým fondem. Částky zmíněné v článku 6 se převedou na národní měnu státu podle hodnoty takové měny k datu rozsudku nebo k datu, které bylo stranami dohodnuto. Podle podmínek zvláštního práva čerpání hodnota národní měny smluvního státu, který je členem Mezinárodního měnového fondu, se vypočítává v souladu s metodou hodnocení skutečně používanou Mezinárodním měnovým fondem k příslušnému datu pro jeho vlastní operace a transakce. Hodnota národní měny podle podmínek zvláštního práva čerpání smluvního státu, který není členem Mezinárodního měnového fondu, se vypočítává způsobem určeným tímto státem.
2. 2. Nicméně státy, které nejsou členy Mezinárodního měnového fondu a jejich právní řád nedovoluje použít ustanovení odstavce 1 tohoto článku, mohou v době podpisu nebo v době ratifikace, přijetí, schválení nebo přístupu nebo kdykoliv později prohlásit, že limit odpovědnosti stanovený v této úmluvě bude stanoven pro použití na jejich území takto: 12 500 peněžních jednotek za kus nebo jinou přepravní jednotku nebo 37,5 peněžních jednotek za kilogram hrubé hmotnosti zboží.
3. 3. Peněžní jednotka uvedená v odstavci 2 tohoto článku odpovídá šedesáti pěti a půl miligramu zlata při ryzosti devětset tisícin. Přepočet částek zmíněných v odstavci 2 do národní měny se provádí podle vnitrostátního práva příslušného státu.
4. 4. Výpočet uvedený v poslední větě odstavce 1 a přepočet uvedený v odstavci 3 tohoto článku se provádí takovým způsobem, aby vyjadřoval v národní měně smluvního státu, pokud je to možné, tutéž reálnou hodnotu jako částky v článku 6, jak je tam vyjádřena v zúčtovacích jednotkách. Smluvní státy musí sdělit depozitáři jejich způsob výpočtu v souladu s odstavcem 1 tohoto článku nebo případně výsledky přepočtu zmíněného v odstavci 3 tohoto článku v době podpisu, nebo když budou ukládat své listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu nebo když využijí pro sebe možnosti dané v odstavci 2 tohoto článku a kdykoliv dojde ke změně ve způsobu takového výpočtu nebo ve výsledcích takového přepočtu.

Depozitář

Generální tajemník Organizace spojených národů je tímto určen za depozitáře této úmluvy.

Podpis, ratifikace, přijetí, schválení, přístup

1. 1. Tuto úmluvu mohou podepsat všechny státy do 30. dubna 1979 v sídle Organizace spojených národů v New Yorku.
2. 2. Tato úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení signatářských států.
3. 3. Po 30. dubnu 1979 k této úmluvě mohou přistoupit všechny státy, které nejsou signatářskými státy.
4. 4. Listiny o ratifikaci, přijetí, schválení a přístupu budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

Výhrady

K této úmluvě nesmějí být činěny žádné výhrady.

Nabytí platnosti

1. 1. Tato úmluva nabude platnosti prvního dne měsíce následujícího po uplynutí jednoho roku od data uložení dvacáté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu.
2. 2. Pro každý stát, který se stane smluvním státem této úmluvy po datu uložení dvacáté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu, tato úmluva nabude platnosti prvního dne měsíce následujícího po uplynutí jednoho roku po uložení příslušné listiny z pověření tohoto státu.
3. 3. Každý smluvní stát musí používat ustanovení této úmluvy na smlouvy o námořní přepravě, které byly uzavřeny počínaje datem, kdy tato úmluva vstoupila v platnost pro tento stát, a po tomto datu.

Výpověď jiných úmluv

1. 1. Jakmile se stane smluvní stranou této úmluvy kterýkoliv stát, který je stranou Mezinárodní úmluvy o sjednocení některých pravidel ve věci konosamentů podepsané v Bruselu 25. srpna 1924 (Úmluva 1924), musí notifikovat belgické vládě jako depozitáři Úmluvy 1924 svou výpověď uvedené Úmluvy a přitom prohlásit, že výpověď bude platná od data, kdy tato úmluva pro ně nabude platnost.
2. 2. Jakmile tato úmluva nabude platnost podle odstavce 1 článku 30, depozitář této úmluvy musí oznámit belgické vládě jako depozitáři Úmluvy 1924 datum takového nabytí platnosti a názvy smluvních států, pro něž Úmluva nabyla platnost.
3. 3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se použijí obdobně pro smluvní státy Protokolu podepsaného 23. února 1968, jímž se mění Mezinárodní úmluva o sjednocení některých pravidel ve věci konosamentů podepsaná v Bruselu 25. srpna 1924.
4. 4. Nehledě na článek 2 této úmluvy pro účely odstavce 1 tohoto článku smluvní stát může, jestliže to pokládá za žádoucí, odložit výpověď Úmluvy 1924 pozměněné Protokolem z roku 1968 nejvýše o dobu pěti let od nabytí platnosti této úmluvy. V takovém případě bude notifikovat belgické vládě svůj úmysl. Během tohoto přechodného období však musí používat vůči smluvním státům tuto úmluvu s vyloučením jakékoliv jiné.

Revize a změna

1. 1. Na žádost alespoň jedné třetiny smluvních států této úmluvy depozitář svolá konferenci smluvních států za účelem revize nebo změny Úmluvy.
2. 2. O jakékoliv listině o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu uložené po tom, co změna této úmluvy nabyla platnost, se má za to, že se vztahuje na Úmluvu, jak byla změněna.

Revize výše omezení a zúčtovací jednotky nebo peněžní jednotky

1. 1. Nehledě na ustanovení článku 32 depozitář svolá podle odstavce 2 tohoto článku konferenci pouze za účelem změny částky stanovené v článku 6 a v odstavci 2 článku 26 nebo za účelem nahrazení obou jednotek definovaných v odstavcích 1 a 3 článku 26 nebo kterékoliv z nich jinými jednotkami. Změna částek bude provedena pouze z důvodu významné změny v jejich skutečné hodnotě.
2. 2. Depozitář svolá revizní konferenci, jestliže o to požádá nejméně jedna čtvrtina smluvních států.
3. 3. Jakékoliv rozhodnutí konference musí být učiněno dvoutřetinovou většinou zúčastněných států. Depozitář sdělí změnu všem smluvním státům za účelem jejího přijetí a všem signatářským státům této úmluvy k informaci.
4. 4. Jakákoliv schválená změna nabude platnosti prvního dne měsíce následujícího po uplynutí jednoho roku po tom, co byla přijata dvěma třetinami smluvních států. Přijetí se uskuteční uložením příslušné oficiální listiny u depozitáře.
5. 5. Poté, co změna nabyla platnost, smluvní stát, který přijal změnu, je oprávněn používat Úmluvu ve změněném znění ve svých vztazích se smluvními státy, které do šesti měsíců po schválení změny neoznámily depozitáři, že nejsou vázány touto změnou.
6. 6. O jakékoliv listině o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu uložené poté, co změna této úmluvy nabyla platnost, se má za to, že se týká Úmluvy, jak byla změněna.

Výpověď

1. 1. Smluvní stát může kdykoliv vypovědět tuto úmluvu písemným oznámením adresovaným depozitáři.
2. 2. Výpověď se stane platnou prvního dne měsíce následujícího po uplynutí jednoho roku poté, co depozitář obdržel oznámení. Jestliže je v oznámení uvedena delší doba, výpověď se stane platnou po uplynutí takové delší doby poté, co depozitář obdržel výpověď.