Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se provádí zákon o krmivech

Příloha č. 16

ZKOUŠENÍ BEZPEČNOSTI

1. 1. Zkoušení na cílových zvířatech
   1. 1.1. Toxikologické zkoušení

      Testy tolerance se provádějí tak,že se zkouší biologické,toxikologické a histologické účinky zkoušené doplňkové látky,premixu nebo krmiva. Určuje se faktor bezpečnosti,což je rozdíl mezi navrhovaným nejvyšším dávkováním a dávkou, při které nastupují škodlivé efekty. Je-li zjištěno, že dávka se škodlivými následky leží daleko za hranicemi navrhovaného nejvyššího dávkování, tento koeficient se stanovuje velmi nízký nebo postačí jen řádové určení.

   1. 1.2. Mikrobiologické zkoušení
      1. 1.2.1. Je-li účinná látka chemicky specifikovatelná a vykazuje-li antimikrobiální aktivitu v koncentrovaných krmivech, provádí se studie na stanovení antimikrobiálního spektra účinnosti účinné látky při určení minimální inhibiční koncentrace u různých patogenních a nepatogenních grampozitivních a gramnegativních druhů bakterií.
      2. 1.2.2. Zkoušení k určení křížové rezistence proti léčebným antibiotikům stanovením minimální koncentrace inhibitorů na mutantech produkovaných in vitro a chromozomálně rezistetních na doplňkovou látku.

         V případě mikroorganismů rezistentních k léčebným antibiotikům se určuje genetický základ této rezistence.

      1. 1.2.3. Zkoušky ke stanovení schopnosti doplňkové látky obsahovat rezistenční selekční faktor. Tyto zkoušky se provádí za provozních podmínek na tom druhu zvířat, pro který je doplňková látka určena. Poté se zkouší, zda nesou nalezené rezisteční selekční faktory vícenásobnou rezistenci a zda jsou přenosné.
      2. 1.2.4. Zkoušky ke stanovení působení doplňkové látky:
         1. - na normální střevní floru,
         2. - na kolonizaci trávicího traktu, jedná-li se o mikroorganismy nebo směs některých rodů mikroorganismů,
         3. - na vylučování exkrecí pathogenních mikroorganismů, je-li látka chemicky specifikovatelná a má antimikrobiální aktivitu.
      1. 1.2.5. V případě,že doplňková látka vykazuje antimikrobiální aktivitu: zkoušky ke stanovení procentuálního podílu bakterií rezistentních na doplňkovou látku v běžných podmínkách. Tato zkoušení se provádí ve větších časových odstupech před, během a 1 měsíc po nasazení doplňkové látky.
      2. 1.2.6. Je-li účinná látka mikroorganismus, určuje se, zda je rezistentní na antibiotika.
      3. 1.2.7. Je-li účinná látka vyráběna z mikroorganismů (např. enzymové preparáty) určuje se úroveň jednotlivých životaschopných mikroorganismů.
      4. 1.2.8. Jedná-li se o mikroorganismy, předkládají se tyto informace:
         1. - o použití geneticky modifikovatelných mikroorganismů ve výzkumu,
         2. - kompletní technická dokumentace o užití včetně dopadu na ekosystém,rizik pro zdraví lidí a zvířat,
         3. - podmínky pro uvedení do oběhu,včetně označování a balení.
   1. 1.3. Zkoušení a stanovení látkové výměny a reziduí účinné látky
      1. 1.3.1. Zkoušení bilanční látkové výměny. Vyloučená dávka účinné látky v moči a výkalech,vyloučená dechem, rezidua v organismu.
      2. 1.3.2.Zjišťování látkové výměny: absorpce, rozdělení, biotransformace, vylučování. Eventuálně údaje o vylučování žluči z hepatoenterálního cyklu a ze zažívacího traktu.
      3. 1.3.3.Analytické stanovení reziduí: kvalitativní a kvantitativní složení reziduí (účinná látka, metabolity) v různých orgánech a tkáních zvířat,rovněž tak ve vyprodukovaných živočišných produktech po vyrovnání látkové výměny a za praktických podmínek užití doplňkové látky.
      4. 1.3.4.Farmako - kinetická zkoušení reziduí (po opakovaném podávání doplňkové látky za navržených podmínek používání), persistence účinné látky a hlavních metabolitů v různých orgánech a tkáních po vysazení krmiva obsahujícího doplňkovou látku.
      5. 1.3.5. Zkoušení biologické pohotovosti reziduí ve tkáních a produktech cílových druhů zvířat (viz 3.8.).
      6. 1.3.6. Metody kontroly: popis kvalitativních a kvantitativních metod použitých pro stanovení v bodech 1.3.1. až 1.3.5. s údaji o použité dávce, specifitě a důkazové cestě. Metody k důkazu reziduí musí být tak přesné, aby byla dokazatelná taková množství reziduí, která jsou toxikologicky nezávadná.

1. 2. Zkoušení vyloučených reziduí
   1. 2.1. Druh a koncentrace reziduí účinné látky včetně metabolitů v exkrementech.
   2. 2.2. Persistence (poločas rozpadu) a kinetika eliminace v hnoji, kejdě, slámě.
   3. 2.3 Účinky na tvorbu metanu.
   4. 2.4. Odbourávání, persistence (poločas rozpadu) v půdě (různé půdní typy).
   5. 2.5 Účinek na půdní faunu a mikrobiální procesy transformace (odbourávání rostlinných a živočišných reziduí, dusíková výměna a jiné).
   6. 2.6. Účinek na rostliny (osivo - klíčivost, růst rostlin, příjem rostlinami atd.). Tyto zkoušky se provádí v uzavřeném prostoru i v provozních podmínkách na různých druzích rostlin.
   7. 2.7. Rozpustnost a stabilita produktů ve vodě (účinné látky, metabolitů) pocházejících z užití doplňkové látky (krmiva).
   8. 2.8. Účinek na vodní faunu a floru.
      1. 2.8.1. Účinek na rostliny (např. rodu chlorella).
      2. 2.8.2. Toxicita u bezobratlých (např. Daphnia magna).
      3. 2.8.3. Toxicita u ryb (minimálně na dvou vybraných převládajících druzích,které žijí volně v oblasti).

1. 3. Zkoušky na laboratorních zvířatech

   Tato zkoušení se provádějí s účinnou látkou a jejími hlavními metabolity, jestliže se vyskytují v získaném živočišném produktu a jsou biologicky využitelné. Pokusná zvířata se vybírají podle možností ta, u kterých se předpokládá, že doplňková látka bude metabolizovat obdobně jako u lidí. Je nutný úplný popis provedených pokusů, druh a původ použitých zvířat, velikost a počty kontrolních skupin, použité dávky, složení krmné dávky, výsledky analýz krmiva, podmínky chovu, přesná délka trvání pokusů, časový bod různých provedených zásahů, mortalita.

   Dokumentace obsahuje všechna makroskopická,mikroskopická a histopatologická zjištění, pozorovaná na pokusných zvířatech, s udáním časového bodu nástupu patologických příznaků. Z provedených zkoušek se předkládají podrobně zpracované výsledky včetně statistického vyhodnocení.

   1. 3.1. Akutní toxicita
      1. 3.1.1. Akutní orální zkoušky na toxicitu se provádí na dvou druzích zvířat (jako jeden z nich je doporučován potkan). Maximální dávkování by nemělo překročit 2OOO mg na 1 kg živé hmotnosti. Detailní záznamy o pozorovaných biologických efektech během minimálně dvou týdnů po aplikaci budou k dispozici. Tyto studie nejsou nutné pro enzymové preparáty.
      2. 3.1.2. Akutní toxicita při vdechování, účinek na pokožku a je-li potřebné na sliznice, rovněž tak alergický potenciál se zjišťují ve zkouškách, které umožní určení možných nebezpečí pro užití doplňkové látky.
      3. 3.2. Mutagenita
      4. 3.2.1. Pro chemicky specifikovatelné doplňkové látky

         Pro identifikaci mutagenních vlastností účinné látky nebo jejích metabolitů se provádí vybrané kombinace zkoušek na stanovení mutagenity. Tyto zkoušky jsou založeny na různých genetických základech.Testy se provádí za přítomnosti a nepřítomnosti mikrosomálních savčích preparátů pro metabolickou aktivaci.

         1. Doporučuje se následující kombinace testů:
            1. - zkouška genové mutace v prokariotickém systému,
            2. - zkouška genové mutace v in vitro eukariotickém systému nebo na pohlaví vázaný recesivní letální faktor s Drosophilou melanogaster,
            3. - in vitro a in vivo zkoušky na stanovení chromozomálního poškození.

            Ve všech případech se výběr zkoušek zdůvodní. Stanoví se vhodné zkoušky,které se provedou podle platných zásad. Záleží na získaných výsledcích a celkovém profilu toxicity látky,stejně tak jako na jejím užití, zda je nutno provést dodatečné zkoušky.

      1. 3.2.2. V případě enzymových preparátů odvozených z mikroorganismů se vyžadují následující testy:
         1. - zkouška genové mutace bakterií,
         2. - test chromozomální aberace (přednostně in vitro).

         Toxikologické testy se provádějí s použitím fermentačního preparátu konečné čistoty, před přidáním nosičů, ředidel nebo dalších substancí. Základním pravidlem je,že se provádí v souladu s pravidly stanovenými uznávanými mezinárodními instituty. Vzhledem k projevujícím se efektům na buněčné úrovni u látek proteinové povahy nebo enzymatické aktivity některých enzymových preparátů se připouští některé modifikace ve standardním protokolu, částečně i u testů in vitro. Odlišnosti se akceptují pokud jsou podpořeny argumenty.

         Testovací systém je koncipován tak,aby odhalil nespecifické toxické reakce a genotoxické efekty. Kombinovaná informace ze všeobecné specifikace a tento rozšiřující test dávají možnost využít preparát pro zjištění přítomnosti obou specifických toxinů a neznámých toxických složek.

         Toxikologická zpráva obsahuje dostatečnou dokumentaci, testy se provádí na materiálu,který tvoří základ konečného obchodního výrobku tak,jak je popsáno v technické dokumentaci.

   1. 3.3. Metabolické a farmakokinetické aspekty.

      Jedná-li se o účinné látky,které jsou chemicky stanovitelné, bilanční zkoušky a rovněž tak určení metabolitů se provádí pomocí pro tyto účely odpovídajících označených molekul jedné nebo více dávek účinné látky ve vhodném čase. Zkoušky látkové výměny zahrnují zkoušky o farmakokinetice účinné látky a jejich hlavních metabolitů. Při výběru dalších toxikologických zkoušek na relevantních druzích zvířat se zohledňují rozdíly v metabolismu účinné látky u různých druhů zvířat.

   1. 3.4. Subchronická toxicita

      Většinou se tyto zkoušky provádí na 2 druzích zvířat (jedním jsou přednostně potkani, druhým pak cílový druh zvířat).

      Zkoušená látka se podává orálně, tím se stanoví vztah dávka - účinek. Délka zkoušky je u hlodavců minimálně 90 dní. V určitých případech se provádějí zkoušky od 6 měsíců do 2 let na psech nebo jiných nehlodavcích pro určení citlivosti různých druhů zvířat ve vztahu k testované látce.

      Tato zkouška se neprovádí u mikroorganismů.Jedná-li se o enzymové preparáty pocházející z mikroorganismů, je dostačující 90denní orální test na hlodavcích.

   1. 3.5. Chronická toxicita/karcinogenita

      Dlouhodobé zkoušky chronické toxicity se provádí na hlodavcích (přednostně potkanech), zkoušky karcinogenity na 2 druzích hlodavců (přednostně na potkanech). Zkoušená substance je podávána orálně v různých dávkách.Provádí se rovněž kombinované zkoušky na dlouhodobou toxicitu/karcinogenitu s prenatální expozicí. Délka zkoušky je minimálně 2 roky u potkanů a 18 týdnů u myší. Když řada pokusů překročí minimální časovou délku trvání, ukončí se, jakmile počet zvířat, který přežije v každé skupině, s vyjímkou skupiny s nejvyšší dávkou, klesne na 20 kusů ze sta. Plné klinicko-chemické, hematologické zkoušky a zkoušky moči se provádí s vhodným časovým odstupem během celého trvání pokusu. Makroskopické a histologické zkoušky se provádí během testu a u zvířat, která na konci přežila pokus.

   1. 3.6. Zkoušky účinku na reprodukci

      Provádí se na potkanech. Provádí se minimálně po 2 generace v přímých liniích původu a v souvislosti se zkouškami na embryonální toxicitu, eventuelně teratogenitu. Všechny relevantní parametry plodnosti, březosti a vrhu stejně jako pre- a postnatální situace se pečlivě pozorují a popisují. Specifické zkoušky teratogenity se provádí minimálně na 2 druzích zvířat.

   1. 3.7. Toxikologie metabolitů

      Podklady pro výpočet koncentrace reziduí se požadují jako základ pro odhad rizika u lidí. Tyto podklady se předkládají pro výpočet ochranné lhůty doplňkové látky.

   1. 3.8. Ostatní relevantní zkoušky

      Předkládá se každá další zkouška, která přináší jiné nezbytné údaje o účinné látce,popřípadě doplňkové látce nebo novém krmivu.

Příloha č. 17

SOUHRNNÁ DOKUMENTACE BIOLOGICKÉ ZKOUŠENÍ KRMIV VYROBENÝCH Z MIKROORGANISMŮ

1. Souhrnná dokumentace biologického zkoušení krmiv vyrobených z mikroorganismů obsahuje:
2. 1. Údaje o použitém mikroorganismu
   1. 1.1.Taxonomie, původ, morfologie, biologické vlastnosti, v daném případě genetické změny.
   2. 1.2. Neškodnost, případná stálost mimo kultivační medium a případné účinky na životní prostředí.
   3. 1.3. Stálost a stupeň čistoty kultivovaných kmenů mikroorganismů, metody použitelné k ověřování těchto znaků.

1. 2. Kultivační medium a výrobní postup
   1. 2.1. Složení substrátu, přidávaných látek atd..
   2. 2.2. Postup výroby, sušení a čištění, postup k devitalizaci použitých mikroorganismů, metody stanovení k ověření stálosti složení krmiva vyrobeného kultivací mikroorganismů a ke stanovení případných chemických, fyzikálních nebo biologických nečistot v průběhu výroby.
   3. 2.3. Technický postup úpravy pro použití.

1. 3. Znaky krmiva
   1. 3.1. Fyzikální a fyzikálně-chemické vlastnosti: makro a mikroskopická morfologie, velikost částic, hustota, specifická hmotnost, vazba vody, rozpustnost, elektrostatické vlastnosti atd..
   2. 3.2. Chemické složení a znaky
      1. 3.2.1. Vlhkost,obsah dusíkatých látek, tuku, vlákniny, popela,
         1. veškerých cukrů, kolísání rozpětí obsahů.
      1. 3.2.2. Obsah celkového dusíku, bílkovin, nukleových kyselin, amoniakálního dusíku, aminového dusíku, nitrátů a nitritů. Kvalitativní a kvantitativní složení aminokyselin celkem a volných, purinových a pyrimidinových bází.
      2. 3.2.3. Kvalitativní a kvantitativní složení tuků (mastné kyseliny, nezmýdelnitelné látky, pigmenty rozpustné v tuku, fosfolipidy).
      3. 3.2.4. Složení obsažených cukrů.
      4. 3.2.5. Kvalitativní a kvantitativní obsah minerálních složek.
      5. 3.2.6. Kvalitativní a kvantitativní obsah vitamínů.
      6. 3.2.7. Kvalitativní a kvantitativní obsah speciálních složek: doplňkové látky, zbytky substrátů a zřeďovacích prostředků, jiné případně škodlivé zbytky látkové přeměny substrátu, kultivačního média, výrobního postupu.
   1. 3.3.Mikrobiologická kontaminace krmiva.
   2. 3.4. Chování a stabilita krmiva a ve směsi s jinými krmivy při skladování.

1. 4. Úprava a podmínky pro použití
   1. 4.1. Navržený obchodní název krmiva.
   2. 4.2. Úprava krmiva navrhovaná pro uvádění do oběhu.
   3. 4.3. Předpokládané užití krmiva ve výživě zvířat, pro uvažované druhy zvířat, navržené koncentrace krmiva v kompletní krmné směsi a navržené množství krmiva v denní krmné dávce.

1. 5. Kontrolní metody

   Kvalitativní a kvantitativní analytické metody stanovení pro kontrolu krmiva v krmných směsích a v premixech; popis těchto metod se doplňuje následujícími údaji: zvláštnost, citlivost, hranice důkazu, rozpětí chyby a případné interference s doplňkovými látkami a krmivy. Vzorky výrobku se dávají k dispozici.

1. 6. Ověření výživářsko-fyziologických vlastností krmiva
   1. 6.1. Určení hodnoty bílkoviny krmiva
      1. 6.1.1. Chemické,biochemické a mikrobiologické zkoušky.
      2. 6.1.2. Zkoušky krmiva provedené na laboratorních zvířatech ve srovnání s kontrolní bílkovinou.
   1. 6.2. Zkoušky krmiva provedené na druzích zvířat, pro něž je krmivo určené.

      Na každém druhu zvířat, u něhož je předpoklad užití krmiva, se provádějí dále uvedené zkoušky ve srovnání s kontrolní skupinou, která je krmena obvyklým krmivem s ekvivalentním podílem dusíkatých látek bílkovinné povahy, u přežvýkavců ekvivalentním podílem celkového dusíku, za naprosto stejných podmínek výživářsko-fyziologické srovnatelnosti.

      1. 6.2.1. Stanovení hodnoty bílkovin a hodnoty energie přidávaného krmiva v krmné dávce v navržených praktických podmínkách použití a v různých fyziologických obdobích zvířat (např. růst,březost, snáška).
      2. 6.2.2. Stanovení vlivu krmiva na růst zvířat (přírůstek),produkční účinnost,zdravotní stav zvířat,případné úhyny v navržených praktických podmínkách užití.
      3. 6.2.3. Stanovení optimálního podílu krmiva v krmné dávce z výživářsko-fyziologického hlediska.
      4. 6.2.4. Ověření působení krmiva za navržených podmínek užití na technologické,organoleptické a ostatní kvalitativní vlastnosti živočišných produktů.
   1. 6.3. Pokusné podmínky při zkouškách krmiva na jeho použitelnost u předpokládaných druhů zvířat.

1. 7. Ověření biologických vlivů použití krmiva ve výživě zvířat
   1. 7.1. Ověření krmiva na cílových zvířatech

      Na každém druhu zvířat, u něhož je předpoklad užití krmiva,se provádějí dále uvedené zkoušky ve srovnání s kontrolní skupinou,která je krmena obvyklým krmivem s ekvivalentním podílem dusíkatých látek bílkovinné povahy, u přežvýkavců ekvivalentním podílem celkového dusíku, za naprosto stejných podmínek výživářsko-fyziologické srovnatelnosti.

      1. 7.1.1. Stanovení nejvyššího podílu krmiva v denní krmné dávce bez projevu vedlejších účinků.
      2. 7.1.2. Stanovení možných účinků krmiva na plodnost a provedení generačních pokusů,pokud je pro jejich provedení důvod.
      3. 7.1.3. Stanovení účinků krmiva v navržených praktických podmínkách užití na mikroorganismy zažívacího traktu, vliv na přítomnost patogenních mikroorganismů v trávicím traktu.
      4. 7.1.4.Stanovení možných reziduí krmiva (substrátu,kultivačního média,rozpouštědel,kontaminantů) za navržených podmínek užití v živočišných produktech.
      5. 7.1.5 Stanovení možných reziduí krmiva (substrátu, kultivačního média, rozpouštědel, kontaminantů ) za navržených podmínek užití v exkrementech.
   1. 7.2. Ověření krmiva na laboratorních zvířatech
      1. 7.2.1. Sledování metabolismu,t.j.chování krmiva v organismu (absorpce, akumulace,biologická přeměna,vylučování atd.).
      2. 7.2.2. Ověření možné mutagenity vyvolané kontaminanty(zejména mykotoxiny a bakteriemi) v krmivu nebo rezidui krmiva (substrátu,kultivačního media,rozpouštědla) včetně pokusů in vitro s aktivací látkové výměny.
      3. 7.2.3 Toxikologické zkoušky

         Dále uvedené zkoušky krmiva se provádějí ve srovnání s kontrolními skupinami, kterým jsou podávána obvyklá krmiva s ekvivalentními podíly dusíkatých látek bílkovinné povahy za naprosto stejných podmínek výživářsko-fyziologické srovnatelnosti. Zjištěné toxické účinky musí být prozkoumány, aby byla zdůvodněna jejich příčina a průběh a aby se zejména zjistilo,zda nepocházejí z výživářsko-fyziologické nevyváženosti nebo z předávkování zkoušeného krmiva.

         1. 7.2.3.1 Zkouška krátkodobé toxicity krmiva (minimálně 90 dní)

            Všeobecně se tyto zkoušky provádějí na dvou druzích zvířat,z nichž jeden jsou hlodavci.Krmivo se podává v denní dávce v minimálně dvou různých hladinách. Tyto se volí tak,aby alespoň jedna dávka se uváděla jako bez účinku a jedna jako škodlivě se projevující. Skupiny zvířat jsou složeny z určeného počtu zvířat každého pohlaví.Vždy je zastoupena kontrolní skupina zvířat. V určených intervalech se zaznamenávají všechny rozhodující biologické údaje,zejména růstová křivka zvířat, spotřeba krmiva, hematologická vyšetření,rozbory moče,biochemické parametry,úhyny,hmotnost orgánů, symptomy patologických účinků,histologické změny nejdůležitějších orgánů a tkání. Výsledky se zevrubně doloží a vyhodnotí statisticky.

         1. 7.2.3.2 Zkoušky dlouhodobé toxicity krmiva

            Všeobecně se tyto zkoušky provádějí na dvou druzích zvířat, z nichž jeden jsou hlodavci.Krmivo se podává v denní dávce minimálně ve dvou různých hladinách.Pokusné období je minimálně dva roky u potkanů a nejméně 80 týdnů u myší.Skupiny zvířat jsou složeny z určeného počtu zvířat každého pohlaví. Vždy je zastoupena kontrolní skupina zvířat. V průběhu zkoušek na určení dlouhodobé toxicity v určených časových intervalech a rovněž na konci zkoušky na zvířatech, která přežila, se provádějí biologické zkoušky na stanovení krátkodobé toxicity přednostně na malé „satelitní“ skupině zvířat (t.j. oddělená, na hlavní skupině závislá skupina)(viz 7.2.3.1).

         1. 7.2.3.3 Zkoušení karcinogenity krmiva

            U zkoušek na karcinogenitu se stanoví časový mezník prvních příznaků u pokusných zvířat, histologické typy nádorů a jejich četnost.Účinky na četnost nádorů nebo na vývoj onemocnění, které by mohly být vyvolány zkoušeným krmivem, se vyhodnotí proti kontrolní skupině zvířat podle bodu 7.2.3..Výsledky je třeba zevrubně doložit a vyhodnotit statisticky.

      1. 7.2.4 Speciální zkoušky krmiva v generačních pokusech

         Generační pokusy se vztahují minimálně na dvě generace zvířat v přímé linii a jsou spojeny se zkouškami na embryotoxicitu včetně teratogenity.Zvláštní pozornost se věnuje plodnosti a vrhům a jejich vývoji po narození.Lze předložit jinou metodu, která je vědecky doložena a dává měřitelné výsledky (např.Relais-toxicita).

      1. 7.2.5 Pokusné podmínky pro zkoušení krmiva na laboratorních zvířatech se popisují s uvedením následujících podrobností
         1. 7.2.5.1 Druh,rasa a pohlaví zvířat.
         2. 7.2.5.2 Počet pokusných a kontrolních skupin,počet zvířat v každé skupině( dostatečný počet pro statistické vyhodnocení při použití vhodných statistických parametrů).
         3. 7.2.5.3 Procentický podíl krmiva v krmné dávce, kvalitativní a kvantitativní složení krmné dávky a její analýza.
         4. 7.2.5.4 Podmínky chovu v průběhu celé doby trvání zkoušek.
         5. 7.2.5.5 Přesná doba trvání zkoušek a datum zkoušek.
         6. 7.2.5.6 Přírůstky zvířat a procenta úhynů v jednotlivých skupinách zvířat.
         7. 7.2.5.7 Klinické symptomy a patologické změny v průběhu zkoušek a časový mezník jejich projevu.
   1. 7.3 Ověření ve vztahu k životnímu prostředí - podle druhu zbytků krmiva (substrát,kultivační médium,rozpouštědla,kontaminanty) ve výkalech krmených zvířat se požadují údaje o přetrvávání těchto reziduí v hnoji,půdě a vodě a o jejich účincích na půdní biologii,rostlinná společenstva a život ve vodě.

1. 8. Speciální účelová vyšetření

   Podle druhu a podmínek použití krmiva se požadují údaje o alergii, zánětech kůže, dráždění očních sliznic, dýchacích nebo trávicích cest a za účelem stanovení možných rizik při zacházení s krmivem a pro zajištění preventivních opatření.

Příloha č. 18

MONOGRAFIE DOPLŇKOVÝCH LÁTEK

1. Monografie obsahuje:
2. 1. Údaje o identitě doplňkové látky
   1. 1.1. Navržený název doplňkové látky.
   2. 1.2. Typ doplňkové látky s ohledem na její funkci.
   3. 1.3. Kvalitativní a kvantitativní složení (účinná látka,ostatní komponenty,nečistoty).
   4. 1.4.Fyzikální stav, velikost částic.
   5. 1.5.Výrobní proces, včetně všech specifických výrobních postupů. Je-li aktivní složkou směs několika účinných látek, z nichž je každá přesně definovatelná, uvádějí se tyto látky jednotlivě včetně jejich vzájemného poměru ve směsi.

1. 2. Údaje o specifikaci účinné látky
   1. 2.1. U látek chemicky specifikovatelných: generický název, chemické označení podle nomenklatury IUPAC, další generická mezinárodní označení a zkratky, číslo CAS (Chemical Abstracts Service Number),
      1. - u mikroorganismů: název a taxonomický popis podle mezinárodních nomenklaturních kódů, rovněž mohou být použity další mezinárodně uznávané manuály klasifikace (např. Bergey‘s manual of Systematic Bacteriology, The Yeast,a taxonomic study by Lodder and Kreger van Rijn atd.),
      2. - u enzymatických preparátů: název v souladu s hlavní enzymatickou aktivitou podle IUB /Iupac. Einecs and CAS Number.
   1. 2.2. Sumární a strukturální vzorec, molekulová hmotnost, kvalitativní a kvantitativní složení zastoupených látek, je-li účinná látka výsledkem fermentačního procesu,
      1. - u mikroorganismů: název a místo sbírky kultur, kde je kmen uložen, je-li možno jednu ze sbírky kultur EU, číslo kmene pod kterým je uložen, genetické modifikace a všechny vlastnosti vhodné pro jeho identifikaci. Dále původ mikroorganismu, morfologické a fyziologické charakteristiky, vývojové stupně, vhodné faktory pro jeho identifikaci, počet jednotek tvořících kolonie (CFU) na 1 gram,
      2. - u enzymových preparátů: biologický původ, v případě mikrobiologického původu název a místo sbírky kultur,kde je kmen uložen, je-li možno jednu ze sbírky kmenů EU, číslo,pod kterým je uložen, genetické modifikace a vlastnosti, vhodné pro jeho identifikaci včetně genetických údajů, aktivita ve vazbě na odpovídající chemicky čisté modelové substráty a další fyzikálně-chemické charakteristiky.
   1. 2.3. Stupeň čistoty
      1. Kvalitativní a kvantitativní složení příměsí(nečistot),
         1. - u mikroorganismů: genetická stabilita, čistota kultivovaného kmene,
         2. - u enzymových preparátů: čistota, pro potřebu kontroly podíl kontaminujících mikroorganismů,těžkých kovů, nepřítomnost toxinů, pocházejících ze zdroje organismu (např. mykotoxiny),údaje nutno doložit vhodnou metodou absence antimikrobiální aktivity při úrovni dávkování krmiva stanovené vhodnou metodou,složení komponentů neenzymatického původu.
   1. 2.4. Další vlastnosti
      1. - u chemicky definovatelných látek:elektrostatické vlastnosti, bod tání, bod varu,teplota rozkladu, specifická hmotnost, tlak par, rozpustnost ve vodě a organických rozpouštědlech,absorpční spektrum a další vhodné fyzikální vlastnosti,
      2. - u mikroorganismů: vlastnosti vhodné pro identifikaci a navržené užití (např. vegetativní nebo sporulativní forma, CFU na gram),
      3. - u enzymatických preparátů: optimální hodnoty pH, optimální teplota a další vhodné vlastnosti.
   1. 2.5. Výroba, proces čištění a užitá média, variace v chemickém složení média, vyjádřené v jednotkách biologické aktivity jako je CFU na 1 gram pro výrobky z mikroorganismů nebo odpovídající jednotky aktivity pro enzymové preparáty.

1. 3. Údaje o fyzikálních, fyzikálně-chemických, technologických a biologických vlastnostech doplňkové látky
   1. 3.1. Stabilita, u mikroorganismů ztráta biologické aktivity nebo životaschopnosti, při působení podmínek vnějšího prostředí jako je světlo, teplota, pH, vlhkost, atmosférický kyslík,v pořadí podle důležitosti.
   2. 3.2. Stabilita, u mikroorganismů ztráta biologické aktivity nebo životaschopnosti, během přípravy premixů a krmiv, především stabilita na zahřátí, tlak a vlhkost, možné produkty rozkladu.
   3. 3.3. Stabilita, u mikroorganismů ztráta biologické aktivity nebo životaschopnosti, během skladování premixů a krmiv za definovaných podmínek, uvedených dle pořadí důležitosti.
   4. 3.4. Další vhodné fyzikálně-chemické,technologické nebo biologické vlastnosti jako je schopnost dosáhnout homogenní zamíchanosti v premixu a krmivech, prašnost doplňkové látky,
      1. - u mikroorganismů a enzymatických preparátů stanovení odolnosti proti degradaci nebo ztrátě biologické aktivity přímo v trávícím traktu nebo stanovením in vitro.

1. 4. Údaje o podmínkách užití doplňkových látek
   1. 4.1. Navržené užití ve výživě zvířat (např. druhy a kategorie zvířat, typy premixů a krmných směsí, periody krmení).
   2. 4.2. Kontraindikace.
   3. 4.3. Navržené dávkování v premixech a krmných směsích, vyjádřené v procentech účinné látky vztažené k hmotnosti u premixů a v mg/kg u krmných směsí,
      1. - u mikroorganismů: metody detekce,výpočtu,identifikace apod..
   1. 4.4. Další známé užití účinné látky nebo preparátu (např. v krmivech, humánní nebo veterinární medicíně, zemědělství nebo průmyslu), pro jaké užití je název patentován, indikace a kontraindikace.
   2. 4.5. Měřítka pro prevenci rizik a prostředků při výrobě a obchodování, je-li to nutné.

1. 5. Údaje o metodách kontroly
   1. 5.1. Popis metod užitých pro určení kriterií uvedených v bodech: 1.3.,2.3.,2.4.,2.5.,3.1.,3.2.,3.3. a 3.4. a 4.3..
   2. 5.2.Popis analytických kvalitativních a kvantitativních metod pro stanovení reziduí doplňkové látky v živočišných produktech.
   3. 5.3. Metody a výsledky musí být spojeny s informací vztaženou k procentickému obsahu, specifičnosti, citlivosti, limitu detekce možných rozhraní, reprodukovatelnosti a užití vzorových metod. Referenční standardy přípravků a účinných látek musí být k dispozici,
      1. - u mikroorganismů:metody detekce,výpočtu,identifikace apod..
   1. 5.4. Jsou-li uváděné metody publikovány v odborné literatuře,stačí uvést odkaz a odpovídající přetisk metody.

1. 6. Údaje o biologických vlastnostech doplňkové látky
   1. 6.1. Podrobnosti profylaktických účinků antikokcidik a jiných chemoterapeutik působících proti histomoniáze, sledování úmrtnosti zvířat, počtu oocyst,počet lézí apod..
   2. 6.2. U stimulátorů růstu včetně mikroorganismů nebo enzymových preparátů, mimo doplňkové látky uvedené v bodě 6.1., údaje o vlivu na produkční účinnost, růst zvířat, živočišný produkt, chování zvířat a další parametry,které mají pozitivní vliv na živočišnou produkci.
   3. 6.3. Případné kontraindikace a biologické nesnášenlivosti.

1. 7. Údaje o kvalitativním a kvantitativním vyhodnocení reziduí v živočišném produktu při správném užití.
2. 8. Údaje o ostatních důležitých vlastnostech doplňkové látky pro její identifikaci.

Příloha č. 19

DEKLAROVANÉ JAKOSTNÍ ZNAKY U KOMPLETNÍCH A DOPLŇKOVÝCH KRMIV PRO HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA

Příloha č. 20

DEKLAROVANÉ JAKOSTNÍ ZNAKY U KOMPLETNÍCH A DOPLŇKOVÝCH KRMIV PRO DOMÁCÍ ZVÍŘATA

Příloha č. 21

VÝPOČET ENERGIE U KOMPLETNÍCH, DOPLŇKOVÝCH A DIETNÍCH KRMIV - KRMNÝCH SMĚSÍ

1. 1) Metabolizovatelná energie (MEp) se vypočítá u krmných směsí pro prasata s obsahem dusíkatých látek do 250 g/kg, z obsahu dusíkatých látek (N.6,25), tuku, škrobu, cukru po hydrolýze vyjádřeného jako sacharosa, organického zbytku a vlákniny.
   2. kde: NL - ve zkoušeném krmivu v g/kg
   3. tuk - ve zkoušeném krmivu v g/kg
   4. vláknina - ve zkoušeném krmivu v g/kg
   5. škrob - ve zkoušeném krmivu v g/kg
   6. cukr - ve zkoušeném krmivu v g/kg
   7. organický zbytek v g/kg se vypočítá:
   8. = (sušina v g - popel v g - NL v g - tuk v g - škrob v g - cukr v g - vláknina v g)

1. 2) Metabolizovatelná energie (MEp) se vypočítá u krmných směsí pro prasata s obsahem dusíkatých látek nad 250 g/kg, z obsahu dusíkatých látek (N.6,25), tuku, škrobu, cukru po hydrolýze vyjádřeného jako sacharosa, organického zbytku a vlákniny.
   2. kde: NL - ve zkoušeném krmivu v g/kg
   3. tuk - ve zkoušeném krmivu v g/kg
   4. vláknina - ve zkoušeném krmivu v g/kg
   5. škrob - ve zkoušeném krmivu v g/kg
   6. cukr - ve zkoušeném krmivu v g/kg
   7. organický zbytek v g/kg se vypočítá:
   8. = (sušina v g - popel v g - NL v g - tuk v g - škrob v g- cukr v g - vláknina v g)

1. 3) Metabolizovatelná energie (MEd) u krmných směsí pro drůbež se vypočítá z obsahu dusíkatých látek (N.6,25), tuku, škrobu, cukru po hydrolýze vyjádřeného jako sacharosa.
   2. kde: NL - ve zkoušeném krmivu v g/kg
   3. tuk - ve zkoušeném krmivu v g/kg
   4. škrob - ve zkoušeném krmivu v g/kg
   5. cukr - ve zkoušeném krmivu v g /kg

1. 4) Metabolizovatelná energie (MEs) u krmných směsí pro přežvýkavce se vypočítá z obsahu dusíkatých látek (N.6,25), tuku, vlákniny a popelovin.
   2. kde: NL - jsou dusíkaté látky (bez NPN) ve zkoušeném krmivu v g/kg
   3. tuk - ve zkoušeném krmivu v g/kg
   4. vláknina - ve zkoušeném krmivu v g/kg
   5. popel - ve zkoušeném krmivu v g/kg

   Výpočet MEs se platí za předpokladu, že krmné směsi neobsahují více jak 20 % úsušků píce nebo více jak 25 % slunečnicového extrahovaného šrotu částečně loupaného nebo více jak 30 % pšeničných nebo ječných otrub.

1. 5) Metabolizovatelná energie (MEm) u krmných směsí pro masožravce se vypočítá z obsahu dusíkatých látek (N.6,25), tuku, bezdusíkatých látek výtažkových.
   2. kde: NL - ve zkoušeném krmivu v g/kg
   3. tuk - ve zkoušeném krmivu v g/kg
   4. BNLV - ve zkoušeném krmivu v g/kg