Vyhláška o podrobnější úpravě některých pravidel v kolektivním investování

§ 35

Techniky a nástroje

(1) Druhy technik a nástrojů, které investiční společnost nebo samosprávný investiční fond může používat k obhospodařování majetku standardního fondu a veřejného speciálního fondu, jsou repo obchody a finanční deriváty podle § 26 odst. 1 písm. f) a g) zákona (dále jen „techniky a nástroje“).

(2) Techniky a nástroje musí být použity způsobem,

1. a) který zajistí snížení rizika z investování, snížení nákladů, nebo dosažení dodatečných výnosů pro standardní nebo veřejný speciální fond za předpokladu, že podstupované riziko je prokazatelně nízké,
2. b) jehož volbu je standardní fond nebo veřejný speciální fond schopen odůvodnit a
3. c) který zajistí, že závazky standardního fondu nebo veřejného speciálního fondu vyplývající z použití technik a nástrojů jsou vždy plně kryty jeho majetkem.

§ 36

Limity pro používání finančních derivátů

(1) Standardní fond a veřejný speciální fond snižuje rizika z použití finančních derivátů tak, že

1. a) má-li být finanční derivát vypořádán ze strany standardního fondu nebo veřejného speciálního fondu dodáním podkladového nástroje, drží předmětný podkladový nástroj k okamžiku sjednání a po celou dobu trvání smlouvy ve svém portfoliu; u měnových zajišťovacích derivátů, které mají znaky zajišťovacího derivátu podle mezinárodních účetních standardů upravených právem Evropské unie¹⁰), je postačující držení vysoce likvidního aktiva,
2. b) má-li být finanční derivát vypořádán ze strany standardního fondu nebo veřejného speciálního fondu dodáním peněžních prostředků, drží k okamžiku sjednání a po celou dobu trvání smlouvy peněžní prostředky nebo vysoce likvidní aktivum v hodnotě odpovídající vypořádací ceně předmětného finančního derivátu,
3. c) podkladový nástroj, peněžní prostředky nebo vysoce likvidní aktivum sloužící ke krytí jednoho finančního derivátu nepoužije kromě případů podle odstavce 2 ke krytí dalšího finančního derivátu; současně nepoužije ke krytí finančního derivátu cenné papíry a peněžní prostředky, které jsou předmětem transakcí podle § 41,
4. d) podkladový nástroj finančního derivátu odpovídá způsobu investování a rizikovému profilu fondu a
5. e) zajistí souhlas protistrany s vypořádáním finančního derivátu před jeho splatností s tím, že dojde k vypořádání odpovídajícímu reálné hodnotě finančního derivátu.

(2) Standardní a veřejný speciální fond drží peněžní prostředky pro účely snížení rizika z použití finančních derivátů pouze do výše rozdílu jejich vypořádacích cen, jde-li o případ podle odstavce 1 písm. b) a je sjednán další finanční derivát

1. a) s jinou protistranou za účelem uzavření pozice z finančního derivátu a tyto finanční deriváty jsou vypořádány ve stejný den, nebo
2. b) se stejnou protistranou za účelem uzavření pozice z finančního derivátu a datum vypořádání těchto finančních derivátů se neliší o více než týden.

§ 37

Limity pro otevřenou pozici z finančních derivátů

(1) Otevřená pozice standardního fondu nebo veřejného speciálního fondu z finančních derivátů vypočtená podle odstavců 2 až 5 nesmí přesáhnout v žádném okamžiku 100 % hodnoty vlastního kapitálu standardního fondu nebo veřejného speciálního fondu. V případě, že je limit překročen v důsledku změn reálných hodnot, upraví standardní fond nebo veřejný speciální fond svoji otevřenou pozici z finančních derivátů bez zbytečného odkladu tak, aby vyhovovala limitu.

(2) Standardní fond nebo veřejný speciální fond provádí výpočet otevřené pozice

1. a) standardní závazkovou metodou,
2. b) metodou hodnoty v riziku, nebo
3. c) jinými pokročilými metodami měření rizik.

(3) Standardní fond nebo veřejný speciální fond zajistí, aby zvolená metoda výpočtu otevřené pozice byla vhodná vzhledem k uplatňované investiční strategii fondu, typům a složitosti použitých finančních derivátů a podílu finančních derivátů na portfoliu fondu.

(4) Derivát obsažený v investičním cenném papíru nebo nástroji peněžního trhu (dále jen „vložený derivát“) je předmětem výpočtu celkové otevřené pozice.

(5) Standardní fond provádí výpočet otevřené pozice alespoň jedenkrát denně, veřejný speciální fond alespoň jednou za 2 týdny.

§ 38

Standardní závazková metoda

(1) U každého finančního derivátu, včetně vloženého derivátu, se stanoví dlouhé podkladové nástroje a krátké podkladové nástroje. Dlouhé podkladové nástroje finančních derivátů se oceňují kladnými reálnými hodnotami a krátké podkladové nástroje finančních derivátů zápornými reálnými hodnotami vyjádřenými v korunách českých.

(2) Dlouhé a krátké podkladové nástroje finančních derivátů lze kompenzovat, pokud tyto nástroje mají stejné parametry nebo jsou silně korelované.

(3) Podkladové nástroje mají stejné parametry, pokud v případě

1. a) dluhových nástrojů pohledávky nebo závazky jsou vůči stejné osobě a vázané na stejné podmínky podřízenosti, peněžní toky jsou ve stejné měně, výši a splatnosti,
2. b) akciových nástrojů je vydal týž emitent, jsou se stejnou podřízeností a jsou ve stejné měně a výši.

(4) Podkladové nástroje jsou silně korelované, pokud mezi denními změnami reálné hodnoty jednoho nástroje a denními změnami reálné hodnoty druhého nástroje existuje korelace alespoň 0,95 v časovém období alespoň 12 měsíců bezprostředně předcházejících datu výpočtu celkové otevřené pozice.

(5) Krátké podkladové nástroje finančních derivátů lze kompenzovat s investičními nástroji, do kterých fond investoval, jedná-li se o tyto nástroje

1. a) investiční cenné papíry,
2. b) nástroje peněžního trhu, nebo
3. c) cenné papíry kolektivního investování.

(6) Otevřená pozice vztahující se k finančním derivátům se rovná součtu absolutních hodnot zbývajících krátkých podkladových nástrojů finančních derivátů.

§ 39

Metoda hodnoty v riziku

(1) Metoda hodnoty v riziku je založena na modelu relativní nebo absolutní rizikové hodnoty a použije se na všechny nástroje standardního fondu nebo veřejného speciálního fondu včetně derivátů. Pokud se rizikový profil standardního fondu nebo veřejného speciálního fondu často mění nebo není pro něj možné najít referenční portfolio, nelze model relativní rizikové hodnoty v riziku použít.

(2) Model relativní a absolutní rizikové hodnoty musí splňovat tyto požadavky

1. a) riziková hodnota je počítána v případě standardního fondu denně, v případě veřejného speciálního fondu alespoň jednou za 2 týdny,
2. b) pro výpočet rizikové hodnoty je používán jednostranný konfidenční interval na hladině spolehlivosti 99 %,
3. c) pro výpočet rizikové hodnoty je obdobím držení nástrojů 1 měsíc; lze použít rizikovou hodnotu vypočítanou za kratší období držení s tím, že taková riziková hodnota se koriguje na ekvivalent 1 měsíce pomocí druhé odmocniny poměru období,
4. d) efektivní historické období pozorování pro výpočet rizikové hodnoty je alespoň 1 rok; použití údajů za kratší období je přípustné, pokud došlo ke značnému zvýšení cenové volatility,
5. e) datové soubory se obnovují alespoň jednou za tři měsíce, případně častěji, pokud dochází ke značným změnám tržních podmínek,
6. f) model je založen na maticích variance-kovariance, na historických simulacích nebo na simulacích Monte Carlo,
7. g) u úrokového rizika se zohledňují rizikové faktory odpovídající úrokovým mírám v každé měně s tím, že konstrukce výnosové křivky vychází ze všeobecně uznávaných metod a výnosová křivka je rozčleněna na alespoň 6 časových pásem,
8. h) u akciového rizika zohledňuje rizikové faktory odpovídající každému trhu, na kterém má fond akciové nástroje,
9. i) u měnového rizika zohledňuje rizikové faktory odpovídající nástrojům v jednotlivých cizích měnách,
10. j) model zohledňuje případné specifické riziko a
11. k) model obsahuje zpětné a stresové testování.

(3) Zpětné testování poskytuje pro každý pracovní den srovnání výpočtu jednodenní rizikové hodnoty stanovené na základě pozic ke konci pracovního dne s hodnotou portfolia následujícího pracovního dne. Provádí se na základě skutečných nebo hypotetických změn hodnoty portfolia. Skutečné změny hodnoty portfolia jsou založeny na skutečných pozicích fondu a hypotetické změny hodnoty portfolia jsou založeny na nezměněných pozicích fondu.

(4) Stresové testování slouží k identifikaci událostí a vlivů, které mají značný dopad na fond. Stresové scénáře berou v úvahu faktory, které mohou mít za následek značné ztráty fondu nebo mohou značně ztížit řízení rizik, zejména sníženou likviditu trhů v případech krize, riziko koncentrace, jednostranné trhy. Stresové scénáře zahrnují události s nízkou pravděpodobností výskytu ve všech hlavních druzích rizik. Stresové testování se provádí alespoň jednou měsíčně.

(5) U modelu relativní rizikové hodnoty se provádí výpočet rizikové hodnoty fondu a referenčního portfolia. Rizikový profil referenčního portfolia musí být konzistentní se způsobem investování, investičními cíli a limity pro rozložení rizika fondu. Proces výběru a sledování vhodnosti skladby referenčního portfolia je součástí postupů pro řízení rizik. Riziková hodnota fondu nesmí být větší než dvojnásobek rizikové hodnoty referenčního portfolia. Referenční portfolio nesmí používat pákový efekt a obsahovat finanční deriváty, včetně vložených derivátů, kromě případů, kdy fond

1. a) používá strategii dlouhých a krátkých nástrojů; potom může používat referenční portfolio obsahující finanční deriváty s krátkými podkladovými nástroji, nebo
2. b) zajišťuje se proti měnovému riziku; potom může používat referenční portfolio obsahující zajišťovací měnové deriváty.

(6) U modelu absolutní rizikové hodnoty nesmí být hodnota v riziku větší než 20 % vlastního kapitálu fondu.

§ 40

Měření rizika protistrany

Riziko protistrany standardního fondu plynoucí z finančních derivátů uvedených v § 26 odst. 1 písm. g) zákona (dále jen „OTC deriváty“) se pro účely limitu podle § 28 odst. 5 zákona stanoví jako součet kladných reálných hodnot OTC derivátů sjednaných s příslušnou protistranou. Při výpočtu může standardní fond zohlednit

1. a) dohodu o započtení se stejnou protistranou za předpokladu, že
   1. 1. tato dohoda je právně účinná a vymahatelná ve všech příslušných právních řádech, a to i v případě povolení reorganizace nebo oddlužení, anebo v případě prohlášení konkursu na majetek protistrany, a
   2. 2. zohledňuje započtení pouze ve vztahu k OTC derivátům, a

1. b) hodnotu investičních nástrojů přijatých k zajištění za předpokladu, že zajištění je denně oceňováno reálnou hodnotou, je vysoce likvidní a standardní fond jej má ve svém majetku nebo jej svěří k opatrování třetí osobě nezávislé na protistraně.

§ 41

Limity pro uzavírání repo obchodů

(1) Standardní fond nebo veřejný speciální fond smí uskutečňovat repo obchody, jestliže

1. a) sjednání repo obchodu lze řádně doložit,
2. b) protistranou je instituce podle § 26 odst. 1 písm. g) bodu 2 zákona a
3. c) cenné papíry, které jsou předmětem reverzního repa, odpovídají způsobu investování a rizikovému profilu standardního fondu nebo veřejného speciálního fondu.

(2) Standardní fond nebo veřejný speciální fond dále

1. a) po dobu trvání reverzního repa cenné papíry, které jsou jeho předmětem,
   1. 1. neprodá nebo nepůjčí, dříve, než protistrana využije svého práva na zpětnou koupi nebo vrácení cenných papírů, případně dříve, než uplyne termín pro zpětnou koupi nebo vrácení,
   2. 2. může svěřit do úschovy nebo jiného opatrování třetí osobě nezávislé na protistraně,

1. b) peněžní prostředky získané z repa investuje pouze do vysoce likvidních aktiv, která následně nepoužije pro další repo,
2. c) zajistí, že cenné papíry, které jsou předmětem reverzního repa, jsou vysoce likvidní,
3. d) zajistí, že výnos z investovaných peněžních prostředků přijatých v rámci repa je vyšší než náklad vynaložený na přijetí těchto peněžních prostředků, a
4. e) zajistí, že hodnota poskytnutých peněžních prostředků v rámci reverzního repa není vyšší než reálná hodnota předmětných cenných papírů.

§ 42

Standardní fond nebo veřejný speciální fond zahrnuje do limitů podle § 28 odst. 1 a 2 zákona nebo podle § 51 odst. 2 a 3 zákona hodnotu investičních cenných papírů a nástrojů peněžního trhu poskytnutých protistraně jako zajištění OTC derivátu. Zajištění může fond zahrnout do limitů v čisté hodnotě za předpokladu, že s touto protistranou má uzavřenu dohodu o započtení, která je právně účinná a vymahatelná ve všech příslušných právních řádech.

§ 43

Reálná hodnota

Při stanovení reálné hodnoty majetku a závazků z investiční činnosti fondu kolektivního investování se postupuje podle mezinárodních účetních standardů upravených právem Evropské unie¹¹) s tím, že pro stanovení reálné hodnoty dluhopisu je možné použít průměrnou cenu mezi nejlepší závaznou nabídkou a poptávkou (středová cena).

§ 44

Stanovení reálné hodnoty ve zvláštních případech

(1) Reálná hodnota cenného papíru vydaného emitentem se rovná nule, pokud podle dostupných informací bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek emitenta a toto řízení dosud neskončilo nebo soud zamítl insolvenční návrh pro nedostatek jeho majetku¹²), anebo byla vydána obdobná rozhodnutí podle zahraničního práva.

(2) Základ pro stanovení reálné hodnoty pohledávek, které jsou po splatnosti

1. a) ne déle než 90 dní, se sníží o 10 %,
2. b) ne déle než 180 dní, se sníží o 30 %,
3. c) ne déle než 360 dní, se sníží o 66 %,
4. d) déle než 360 dní, se sníží o 100 %.

(3) Základ pro stanovení reálné hodnoty pohledávek za dlužníkem se sníží o 100 %, jestliže proti dlužníkovi bylo zahájeno insolvenční řízení, které dosud neskončilo, nebo soud zamítl insolvenční návrh pro nedostatek jeho majetku, anebo byla vydána obdobná rozhodnutí podle zahraničního práva.

(4) Pokud lze důvodně předpokládat, že hodnota cenného papíru nebo pohledávky stanovená podle odstavce 1 a 2 neodpovídá ceně, za kterou lze předmětné aktivum s vynaložením odborné péče zpeněžit, stanoví fond kolektivního investování hodnotu takového aktiva způsobem, který ve smyslu mezinárodních účetních standardů upravených právem Evropské unie podává věrný a poctivý obraz o jeho reálné hodnotě. Důvody a způsob stanovení reálné hodnoty fond kolektivního investování písemně zaznamená.

(5) Ke způsobu stanovení reálné hodnoty podle odstavce 3 se vyžaduje souhlas depozitáře. Odsouhlasený způsob stanovení reálné hodnoty lze změnit jen se souhlasem depozitáře a za předpokladu, že nastaly nové skutečnosti, které věrohodnost odsouhlaseného způsobu stanovení reálné hodnoty změnily.

(6) Nesouhlasí-li depozitář se způsobem stanovení reálné hodnoty podle odstavce 3, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu písemně investiční společnosti nebo samosprávnému investičnímu fondu. Fond kolektivního investování v takovémto případě postupuje při ocenění předmětného aktiva podle odstavců 1 a 2. Postupuje-li fond kolektivního investování v rozporu s oznámením depozitáře, informuje depozitář o této skutečnosti Českou národní banku.

§ 45

Způsob stanovení aktuální hodnoty akcie nebo podílového listu fondu kolektivního investování

(1) Základnou pro stanovení aktuální hodnoty akcie nebo podílového listu fondu kolektivního investování je vlastní kapitál fondu kolektivního investování ke dni stanovení aktuální hodnoty, ve kterém se zohlední časové rozlišení standardních nákladů, zejména poplatky uvedené ve statutu, například úplata za obhospodařování fondu kolektivního investování a úplata za výkon funkce depozitáře, cena auditu a očekávaná daňová povinnost ke dni výpočtu reálné hodnoty.

(2) Hodnota vlastního kapitálu ke dni stanovení aktuální hodnoty dělená součtem všech jmenovitých hodnot vydaných podílových listů nebo akcií v oběhu vynásobená příslušnou jmenovitou hodnotou podílového listu nebo akcie, se zaokrouhlením na počet desetinných míst uvedený ve statutu, vyjadřuje aktuální hodnotu podílového listu nebo akcie fondu kolektivního investování. Nemá-li podílový list stanovenu jmenovitou hodnotu, je aktuální hodnota podílového listu vyjádřena hodnotou vlastního kapitálu dělenou počtem vydaných podílových listů.

(3) V případě, že podílový fond postupuje podle § 8 odst. 3 zákona, provádí výpočet aktuální hodnoty podílového listu na základě vlastního kapitálu připadajícího na podílové listy jednotlivých skupin podílníků, s nimiž je podle § 8 odst. 3 zákona zacházeno rozdílně, dle poměru stanoveného výpočtem uvedeným ve statutu podílového fondu.