Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o pružné pracovní době

§ 1

účinné od 1. 1. 1990Úvodní ustanovení

účinné od 1. 1. 1990(1) V zájmu dosažení lepších výsledků hospodaření, zejména zvýšení efektivnosti práce a v zájmu lepšího zabezpečení potřeb pracovníků lze v organizacích uplatňovat pružnou pracovní dobu.

účinné od 1. 1. 1990(2) Při zavedení a uplatňování pružné pracovní doby platí ustanovení zákoníku práce a ostatních pracovněprávních předpisů, pokud tato vyhláška nestanoví jinak.

§ 2

účinné od 1. 1. 1990Pružná pracovní doba

účinné od 1. 1. 1990(1) Při uplatnění pružné pracovní doby si pracovník volí sám začátek, popřípadě i konec pracovní doby v jednotlivých dnech¹) v rámci časových úseků stanovených organizací (volitelná pracovní doba). Mezi dva úseky volitelné pracovní doby je vložen časový úsek, v němž je pracovník povinen být na pracovišti (základní pracovní doba). Pružnou pracovní dobu lze uplatňovat podle této vyhlášky jak při rovnoměrném rozvržení týdenní pracovní doby na jednotlivé týdny,²) tak při jejím nerovnoměrném rozvržení podle pracovněprávního předpisu příslušného ústředního orgánu.³)

účinné od 1. 1. 1990(2) Začátek a konec základní pracovní doby stanoví organizace tak, aby při stanovené týdenní pracovní době 42¹/₂ hodiny základní pracovní doba činila v jednotlivých pracovních dnech nejméně pět hodin.

účinné od 1. 1. 1990(3) Volitelnou pracovní dobu rozvrhne organizace na začátek a konec pracovní směny tak, aby úsek volitelné pracovní doby na začátku pracovní směny činil při stanovené týdenní pracovní době 42¹/₂ hodiny nejméně jednu hodinu.

účinné od 1. 1. 1990(4) Obdobně podle odstavců 2 a 3 se postupuje při zkrácené pracovní době pod 42¹/₂ hodiny týdně⁴) a při kratší pracovní době,⁵) popřípadě při rozvržení týdenní pracovní doby na jiný počet než pět dnů v týdnu s tím, že se délka úseků základní a volitelné pracovní doby stanoví v poměru k týdenní pracovní době.

účinné od 1. 1. 1990(5) Základní pracovní doba spolu s úseky volitelné pracovní doby tvoří denní provozní dobu. Pracovník nesmí vykonávat práci mimo denní provozní dobu, pokud nejde o práci přesčas (§ 5).⁶)

§ 3

účinné od 1. 1. 1990Formy pružné pracovní doby

účinné od 1. 1. 1990(1) Pružná pracovní doba se uplatní jako

1. účinné od 1. 1. 1990a) pružný pracovní den, při němž si pracovník sám volí začátek pracovní směny a je povinen v příslušný pracovní den odpracovat celou pracovní směnu připadající na tento den podle rozvrhu týdenní pracovní doby do pracovních směn stanoveného organizací,²),³)
2. účinné od 1. 1. 1990b) pružný pracovní týden při rovnoměrně rozvržené pracovní době,²) při němž si pracovník sám volí začátek i konec pracovních směn a je povinen v příslušném týdnu odpracovat celou týdenní pracovní dobu;⁷) přitom délka pracovní směny není omezena na devět hodin⁸) a neplatí ustanovení bodu 12 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí č. 63/1968 Sb., o zásadách pro zkracování týdenní pracovní doby a pro zavádění provozních a pracovních režimů s pětidenním pracovním týdnem, o nejkratší přípustné délce pracovní směny před volným dnem,
3. účinné od 1. 1. 1990c) pružné čtyřtýdenní pracovní období při nerovnoměrně rozvržené pracovní době,³) při němž si pracovník sám volí začátek a konec pracovních směn a je povinen v období čtyř po sobě jdoucích týdnů stanoveném organizací odpracovat pracovní dobu připadající podle rozvržené týdenní pracovní doby na toto čtyřtýdenní období.⁷)

účinné od 1. 1. 1990(2) K případnému výkonu práce přesahujícímu při uplatnění pružného pracovního dne délku pracovní směny, při uplatnění pružného pracovního týdne délku týdenní pracovní doby a při uplatnění pružného čtyřtýdenního pracovního období čtyřtýdenní pracovní dobu [odstavec 1 písm. c)] se nepřihlíží, pokud nejde o práci přesčas (§ 5 odst. 1) nebo o napracování neodpracované části pracovní doby (§ 4 odst. 4 a § 7 odst. 2).

§ 4

účinné od 1. 1. 1990Překážky v práci

účinné od 1. 1. 1990(1) Překážky v práci na straně pracovníka se při uplatnění pružné pracovní doby posuzují jako výkon práce pouze v rozsahu, ve kterém nezbytně zasáhly do základní pracovní doby. V rozsahu, v němž zasáhly do volitelné pracovní doby, se posuzují jako omluvené, nikoliv však jako výkon práce, a neposkytuje se za ně náhrada mzdy.

účinné od 1. 1. 1990(2) Pokud právní předpis u překážek v práci na straně pracovníka stanoví přesnou délku nezbytně nutné doby, po kterou pracovníku přísluší pracovní volno, posuzuje se jako výkon práce celá tato doba; za dobu jednoho dne se přitom považuje doba odpovídající průměrné délce pracovní směny vyplývající ze stanovené, popřípadě z kratší týdenní pracovní doby příslušného pracovníka.

účinné od 1. 1. 1990(3) Překážky v práci na straně organizace se posuzují jako výkon práce, pokud zasáhly do pracovní směny pracovníka, a to za každý jednotlivý den při uplatnění

1. účinné od 1. 1. 1990a) pružného pracovního dne nejvýše v rozsahu délky pracovní směny připadající pracovníku za příslušný den,
2. účinné od 1. 1. 1990b) pružného pracovního týdne a pružného čtyřtýdenního pracovního období nejvýše v rozsahu průměrné délky pracovní směny vyplývající ze stanovené, popřípadě z kratší pracovní doby příslušného pracovníka.

účinné od 1. 1. 1990Jako výkon práce se však neposuzuje přerušení práce pro nepříznivé povětrnostní vlivy.⁹)

účinné od 1. 1. 1990(4) Jestliže pracovník neodpracoval pro omluvené překážky v práci, uvedené v odstavci 1 věta druhá, celou denní pracovní dobu při uplatnění dne nebo celou týdenní pracovní dobu při uplatnění pružného pracovního týdne, popřípadě celou pracovní dobu připadající na čtyřtýdenní období [§ 3 odst. 1 písm. c)], protože mu v tom bránila překážka v práci na jeho straně, je povinen tuto neodpracovanou část pracovní doby napracovat v pracovních dnech nejpozději v době do konce příštího kalendářního měsíce, jestliže s organizací nedohodl jinou dobu napracování. Pokud pracovník nemohl napracovat tuto neodpracovanou část pracovní doby v době uvedené v předchozí větě pro překážky v práci na své straně, je povinen tak učinit bez zbytečného odkladu po jejich odpadnutí, jestliže s organizací nedohodl jinou dobu napracování. Napracování podle předchozích vět je možné pouze v denní provozní době (§ 2 odst. 5), jestliže nebyla dohodnuta jiná doba, a není prací přesčas.

§ 5

účinné od 1. 1. 1990Práce přesčas

účinné od 1. 1. 1990(1) Prací přesčas je práce konaná pracovníkem na příkaz organizace nebo s jejím souhlasem při uplatnění

1. účinné od 1. 1. 1990a) pružného pracovního dne nad délku pracovní směny připadající na příslušný den podle rozvrhu týdenní pracovní doby do pracovních směn stanoveného organizací,
2. účinné od 1. 1. 1990b) pružného pracovního týdne a pružného čtyřtýdenního pracovního období nad základní pracovní dobu stanovenou na příslušný den (§ 2 odst. 2),

účinné od 1. 1. 1990pokud pracovník konal práci nad stanovenou týdenní pracovní dobu a při uplatnění čtyřtýdenního pracovního období podle § 3 odst. 1 písm. c) nad stanovenou pracovní dobu připadající na toto čtyřtýdenní období.

účinné od 1. 1. 1990(2) O práci přesčas nejde, pokud pracovník práci vykonanou podle odstavce 1 písm. a) nebo b) použil

1. účinné od 1. 1. 1990a) v rámci téhož týdne ke splnění povinnosti odpracovat stanovenou týdenní pracovní dobu,
2. účinné od 1. 1. 1990b) při uplatnění pružného čtyřtýdenního pracovního období podle § 3 odst. 1 písm. c) v rámci tohoto období ke splnění povinnosti odpracovat stanovenou pracovní dobu připadající na toto čtyřtýdenní období.

účinné od 1. 1. 1990(3) O práci přesčas nejde ani tehdy, jestliže pracovník konal nad stanovenou týdenní pracovní dobu [nad čtyřtýdenní pracovní dobu uvedenou v § 3 odst. 1 písm. c)] práci, kterou mu organizace jako práci přesčas nenařídila, ani k ní nedala souhlas, a bez svého zavinění nemohl této práce v průběhu zbývající části týdne (čtyřtýdenního období) použít ke splnění své povinnosti odpracovat stanovenou týdenní (čtyřtýdenní) pracovní dobu, protože mu v tom neočekávaně zabránily důvody, které se posuzují jako výkon práce.¹⁰) Organizace poskytne pracovníku za tento výkon práce mzdu a započte mu jej do odpracované doby v týdnu (čtyřtýdenním období) zpravidla bezprostředně následujícím po odpadnutí uvedených důvodů.

účinné od 1. 1. 1990(4) Při postupu podle odstavce 2 a podle odstavce 3 věta druhá je pracovník povinen dodržet základní pracovní dobu stanovenou na příslušný den (§ 2 odst. 2).

§ 6

účinné od 1. 1. 1990Odměňování

účinné od 1. 1. 1990(1) Pracovníku, jemuž organizace neposkytne za práci přesčas náhradní volno, přísluší za hodinu práce přesčas k dosažené mzdě jednotný příplatek ve výši 33 % mzdového tarifu.

účinné od 1. 1. 1990(2) Náhradní volno ani příplatek za práci přesčas, a to ani za práci přesčas konanou v noci nebo den pracovního klidu, nepřísluší pracovníkům, u nichž bylo podle mzdového předpisu přihlédnuto k případné práci přesčas při stanovení mzdy.

účinné od 1. 1. 1990(3) Příplatky za práci v odpoledních a nočních směnách, popřípadě za práci v noci, vyplývající z příslušného mzdového předpisu, přísluší pracovníku pouze tehdy, jestliže organizace stanoví základní pracovní dobu tak, že celá zasahuje mezi 14. a 22. hodinu, popřípadě mezi 22. a 6. hodinu. Příplatek za práci o sobotách a nedělích vyplývající z příslušného mzdového předpisu činí 33 % mzdového tarifu, a to i když jde o práci přesčas.

§ 7

účinné od 1. 1. 1990Přestávky v práci

účinné od 1. 1. 1990(1) Pracovní přestávka na jídlo a oddech se poskytuje zpravidla v základní pracovní době, a to po třech hodinách od jejího začátku.

účinné od 1. 1. 1990(2) Jestliže pracovník neodpracoval týdenní pracovní dobu, popřípadě čtyřtýdenní pracovní dobu [§ 3 odst. 1 písm. c)], protože mu organizace stanovila pracovní přestávky na jídlo a oddech ve větším rozsahu, než se započítává do pracovní doby,¹¹) je povinen tuto neodpracovanou část pracovní doby napracovat v době uvedené v § 4 odst. 4.