účinné od 1. 7. 195520.
účinné od 1. 7. 1955Vládní nařízení
účinné od 1. 7. 1955ze dne 22. března 1955
účinné od 1. 7. 1955o řízení ve věcech správních (správní řád).
účinné od 1. 7. 1955Vláda republiky Československé nařizuje podle § 33 odst. 1 a 3 zákona č. 13/1954 Sb., o národních výborech:
účinné od 1. 7. 1955Účelem tohoto nařízení je upravit řízení ve věcech správních, aby umožňovalo co nejdokonaleji plnit úkoly lidově demokratické státní správy, aby přispívalo k ochraně obecných zájmů i práv a oprávněných zájmů pracujících a socialistických organisací, aby napomáhalo upevnění socialistické zákonnosti a státní discipliny a aby vychovávalo k uvědomělé kázni.
účinné od 1. 7. 1955(1) Podle tohoto nařízení se postupuje v řízení, v němž rozhodují o právech nebo povinnostech účastníků řízení výkonné orgány národních výborů nebo jiné orgány státní správy (dále jen „správní orgány“). Pokud však zvláštní předpisy upravují řízení ve věcech správních odchylně, postupuje se podle nich.
účinné od 1. 7. 1955(2) Toto nařízení se nevztahuje na trestní řízení správní.
účinné od 1. 7. 1955(1) Správní orgány využívají řízení k prohlubování svého spojení s lidem a k posilování důvěry pracujících v lidově demokratický státní aparát. V řízení postupují v těsné součinnosti s pracujícími, podporují jejich iniciativu a opírají se o jejich pomoc a podněty.
účinné od 1. 7. 1955(2) Správní orgány se zabývají každou věcí svědomitě, odpovědně a bez jakéhokoli byrokratického, ledabylého nebo povýšeneckého postoje. Vyřizují ji s vědomím, že jejich hlavním úkolem je sloužit pracujícím, starat se o jejich potřeby a pečovat všestranně o jejich blaho.
účinné od 1. 7. 1955Správní orgány vychovávají v řízení pracující k tomu, aby dobrovolně plnili své povinnosti v zájmu celku, vysvětlují význam svých opatření a mobilisují k aktivní účasti na jejich uskutečnění.
účinné od 1. 7. 1955(1) Správní orgány zahajují řízení na návrh nebo z vlastního podnětu. Z vlastního podnětu zahájí řízení, vyžaduje-li to obecný zájem nebo ochrana práv a oprávněných zájmů pracujících a socialistických organisací.
účinné od 1. 7. 1955(2) Při řízení postupují správní orgány v souladu se zákony a ostatními předpisy, s potřebami a zájmy pracujícího lidu a zajišťují práva a oprávněné zájmy pracujících a socialistických organisací. Řízení přizpůsobují v rámci předpisů okolnostem případu, aby splnilo svůj účel co nejdokonaleji a aby probíhalo co nejrychleji, nejjednodušeji a nejhospodárněji a bez zbytečného zatěžování pracujících.
účinné od 1. 7. 1955(3) Správní orgány učiní vhodná opatření, aby v řízení nebylo porušeno státní, hospodářské nebo služební tajemství.
účinné od 1. 7. 1955Správní orgány soustavně prověřují, zda způsob řízení odpovídá těmto základním pravidlům a zda vede k upevnění pořádku v jejich činnosti. Zjištěné závady důsledně odstraňují.
účinné od 1. 7. 1955(1) Správní orgán dbá toho, aby účastníci řízení byli jeho činnými spolupracovníky. Pečuje všestranně o to, aby účastníci neutrpěli v řízení újmu pro nedostatek znalostí předpisů a poskytuje jim potřebné poučení a pomoc.
účinné od 1. 7. 1955(2) Účastníkům musí vždy dát příležitost, aby mohli v řízení uplatnit svoje stanovisko a účinně obhájit svoje práva a oprávněné zájmy.
účinné od 1. 7. 1955(1) Účastníka, který nemůže v řízení jednat samostatně, zastupuje jeho zákonný zástupce; nemá-li účastník zákonného zástupce, ustanoví mu správní orgán opatrovníka, je-li toho třeba k hájení jeho zájmů v řízení. Rovněž ustanoví správní orgán opatrovníka účastníku řízení, jehož pobyt není znám a který si neustanovil zmocněnce.
účinné od 1. 7. 1955(2) Účastníci řízení, jejich zákonní zástupci a opatrovníci mohou se dát zastupovat zmocněncem.
účinné od 1. 7. 1955(1) Výkonné orgány národních výborů vykonávají působnost ve všech oborech státní správy, kde nejsou podle zvláštních předpisů příslušné orgány jiné.
účinné od 1. 7. 1955(2) Není-li stanoveno jinak, jsou v první stolici příslušné odbory, po případě obdobné výkonné orgány okresních národních výborů.
účinné od 1. 7. 1955(1) Místní příslušnost se řídí zásadně bydlištěm účastníka řízení. Ve věcech, kde jde o nějakou činnost, řídí se místem této činnosti, a ve věcech, týkajících se nemovitosti, polohou této nemovitosti.
účinné od 1. 7. 1955(2) Nelze-li místní příslušnost takto stanovit nebo je-li nebezpečí v prodlení, provede řízení ten správní orgán, u něhož byl dán k němu podnět. Je-li několik správních orgánů místně příslušných, provede řízení ten, který je první zahájil.
účinné od 1. 7. 1955(3) V pochybnostech určuje místní příslušnost nadřízený správní orgán. Nadřízený správní orgán může, je-li to účelné, také určit, že řízení nebo jeho část provede na místě správního orgánu místně příslušného jiný správní orgán; k tomu může však určit pouze správní orgán věcně příslušný a téhož stupně, jako byl orgán původně příslušný.
účinné od 1. 7. 1955(1) Řízení nemůže provádět ten, u něhož pro poměr k projednávané věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, lze pochybovat o jeho nepodjatosti. V odvolacím řízení (oddíl 5), při přezkoumávání rozhodnutí mimo odvolací řízení (oddíl 6) a v řízení o protestu generálního prokurátora (oddíl 7) je vyloučen také ten, kdo se zúčastnil rozhodování v nižší stolici.
účinné od 1. 7. 1955(2) Namítne-li účastník řízení podjatost nebo zjistí-li ji podjatý sám, oznámí to neprodleně svému bezprostřednímu představenému, který zařídí, jsou-li dány důvody podjatosti, aby řízení bylo provedeno pracovníkem nepodjatým. Je-li podjat vedoucí odboru nebo obdobného výkonného orgánu národního výboru, učiní potřebné opatření rada. Je-li podjat celý správní orgán, učiní potřebné opatření správní orgán nadřízený.
účinné od 1. 7. 1955(3) Je-li nebezpečí v prodlení, provede podjatý neodkladné úkony v řízení sám, pokud nemůže být potřebné opatření ihned zařízeno.
účinné od 1. 7. 1955(1) Podání lze učinit jakýmkoli způsobem, pokud je spolehlivě patrno, kdo podání činí, o jakou věc jde, po případě co se navrhuje. Uplatňuje-li se v podání nárok, mají v něm být uvedeny i skutečnosti, které jej odůvodňují, a podle možnosti mají být připojeny nebo navrženy potřebné důkazy.
účinné od 1. 7. 1955(2) Žádá-li o to účastník řízení, sepíše s ním správní orgán podání, je-li věcně příslušný. Přitom je povinen dát účastníkovi potřebné poučení a dbát, aby podání obsahovalo vše, čeho je třeba k řádnému uplatnění zájmů účastníka. Podání, které má povahu stížnosti, oznámení nebo podnětu pracujících, sepíše výkonný orgán národního výboru na žádost podatele bez ohledu na svou věcnou a místní příslušnost.
účinné od 1. 7. 1955(3) Bylo-li podání učiněno u správního orgánu nepříslušného, postoupí je tento orgán neprodleně orgánu příslušnému.
účinné od 1. 7. 1955(1) Náklady řízení vzniklé správnímu orgánu se hradí z rozpočtu tohoto orgánu. Náklady, které v řízení vzniknou účastníkovi řízení, nese účastník sám.
účinné od 1. 7. 1955(2) Správní orgán může však uložit účastníkovi, aby nahradil ty náklady řízení, které vznikly správnímu orgánu zaviněním účastníka, zejména jeho svévolným návrhem nebo úmyslným protahováním řízení. Správní orgán může účastníkovi také uložit, aby nahradil ostatním účastníkům řízení náklady, které jim vznikly jeho zaviněním.
účinné od 1. 7. 1955(3) Správní orgán nahradí svědkovi nutné hotové výdaje a výdělek, který mu prokazatelně ušel. Nárok svědka zaniká, neuplatnil-li jej nejpozději do 3 dnů po svém výslechu.
účinné od 1. 7. 1955(4) Správní orgán nahradí znalci nutné hotové výdaje. Poskytne mu také přiměřenou odměnu za práci spojenou s podáním posudku, pokud tato práce nepatří k povinnostem znalce vyplývajícím z jeho pracovního poměru.
účinné od 1. 7. 1955(1) Správní orgán je oprávněn předvolat osoby, jejichž osobní přítomnost při projednání věci je nutná, a to i když tyto osoby bydlí mimo obvod jeho působnosti. Při předvolání musí správní orgán vycházet pracujícím vstříc tak, aby je zbytečně nezatěžoval.
účinné od 1. 7. 1955(2) Osobám, které úmyslně maří nebo ruší řádný průběh řízení, může správní orgán v případech, kdy nelze zjednat nápravu jinak, uložit po předchozím upozornění pořádkovou pokutu až do výše 100 Kčs.
účinné od 1. 7. 1955(3) Správní orgán může ještě před skončením řízení učinit v rozsahu nezbytně nutném opatření, jichž je třeba k zajištění účelu řízení, a to:
účinné od 1. 7. 1955(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 2 a 3 je přípustné samostatné odvolání.
účinné od 1. 7. 1955Není-li lhůta k provedení úkonů v řízení stanovena právním předpisem, určí přiměřenou lhůtu správní orgán. Správní orgán může lhůtu, kterou sám určil, z důležitých důvodů prodloužit.
účinné od 1. 7. 1955(1) Je-li lhůta určena počtem dnů, nepočítá se do ní den, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
účinné od 1. 7. 1955(2) Lhůty určené počtem týdnů nebo měsíců končí uplynutím toho dne posledního týdne nebo měsíce, který se svým pojmenováním nebo číselným označením shoduje s dnem, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Není-li takového dne v posledním měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
účinné od 1. 7. 1955(3) Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.
účinné od 1. 7. 1955(4) Lhůta je zachována, bylo-li podání před jejím uplynutím učiněno u správního orgánu, jemuž má být podáno, u nadřízeného správního orgánu anebo u místního národního výboru místa bydliště, pobytu nebo pracoviště toho, kdo podání činí. Lhůta je také zachována, bylo-li podání adresované některému z těchto správních orgánů odevzdáno před jejím uplynutím k poštovní dopravě. O tom, kdy je zachována lhůta k odvolání, platí ustanovení § 28.
účinné od 1. 7. 1955(5) V pochybnostech se považuje lhůta za zachovanou, pokud se neprokáže opak.
účinné od 1. 7. 1955(1) Zmešká-li někdo z omluvitelného důvodu lhůtu k provedení nějakého úkonu v řízení, povolí mu správní orgán, u něhož měl být úkon učiněn, navrácení lhůty, požádá-li o to do 15 dnů ode dne, kdy překážka odpadla, a učiní-li v téže lhůtě zmeškaný úkon.
účinné od 1. 7. 1955(2) Žádost o navrácení lhůty má odkladný účinek tehdy, kdyby jej byl měl zmeškaný úkon.
účinné od 1. 7. 1955(3) Povolením navrácení zmeškané lhůty je lhůta zachována.
účinné od 1. 7. 1955(1) Správní orgán je povinen dbát, aby skutečnosti, které jsou podkladem rozhodnutí, byly zjištěny co nejpřesněji a nejúplněji. S tohoto hlediska a v souladu se základními pravidly řízení určuje správní orgán také, jak má být skutkový podklad rozhodnutí zjištěn, zejména, zda se má konat ústní jednání a které důkazy mají být provedeny.
účinné od 1. 7. 1955(2) Správní orgán musí dát účastníkům řízení příležitost, aby se mohli před vydáním rozhodnutí vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, po případě navrhnout jeho doplnění.
účinné od 1. 7. 1955(1) Účastníci řízení a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisů s výjimkou zápisů o hlasování (poradních protokolů) a pořídit si z nich opisy. Jiným osobám může správní orgán dovolit nahlédnout do spisů, pokud osvědčí, že znalosti obsahu spisu potřebují k hájení svých práv a oprávněných zájmů.
účinné od 1. 7. 1955(2) Správní orgán je povinen učinit opatření, aby nahlédnutím do spisů nebylo porušeno státní, hospodářské nebo služební tajemství. Zachování služebního tajemství není však důvodem pro to, aby byly vyloučeny z nahlédnutí části spisu, obsahující zjištění okolností, které jsou nebo mohou být podkladem rozhodnutí.
účinné od 1. 7. 1955(1) Správní orgán použije jako důkazu takových důkazních prostředků, které se hodí ke zjištění stavu věci, zejména výslechu svědků, znaleckého posudku, listiny nebo ohledání.
účinné od 1. 7. 1955(2) Účastníci řízení mají navrhnout důkazní prostředky, které mají dokázat pravdivost jejich tvrzení. Správní orgán je však povinen provést všechny důkazy, které mohou přispět k úplnému objasnění věci, i když je nenavrhl žádný účastník.
účinné od 1. 7. 1955(3) Provádí-li se důkaz místním ohledáním nebo ohledáním věci, je vlastník (držitel, správce) povinen trpět ohledání, dovolit k tomu účelu nezbytný přístup na pozemek nebo do místnosti, po případě předložit předmět ohledání. Osobě, která má listinu potřebnou k důkazu, může správní orgán uložit její předložení.
účinné od 1. 7. 1955(4) Důkazní moc jednotlivých důkazních prostředků hodnotí správní orgán přihlížeje ke všem okolnostem případu.
účinné od 1. 7. 1955(1) Správní orgán může připustit na místě důkazu čestné prohlášení účastníka řízení.
účinné od 1. 7. 1955(2) Čestné prohlášení nemůže být připuštěno, je-li na zjištění určité skutečnosti zvláštní obecný zájem nebo, když by tím byla porušena v řízení, v němž vystupuje několik účastníků, rovnost mezi nimi. Čestným prohlášením nemůže být nahrazen znalecký posudek.
účinné od 1. 7. 1955(3) Průkaznost čestného prohlášení zhodnotí správní orgán s přihlédnutím k výsledkům celého řízení. Není-li obsah čestného prohlášení v souladu s výsledky řízení, může správní orgán také nařídit provedení důkazu, na jehož místě připustil čestné prohlášení.
účinné od 1. 7. 1955Je-li předmět řízení sporný mezi účastníky řízení a nevylučuje-li to povaha věci, mohou účastníci uzavřít se schválením věcně příslušného správního orgánu smír. O uzavření smíru, který lze s hlediska obecného zájmu schválit, má se správní orgán vždy pokusit.
účinné od 1. 7. 1955Rozhodnutí vydává příslušný správní orgán po předepsaném řízení, zejména po spolehlivém zjištění stavu věci (§ 18). Rozhodnutí musí odpovídat zákonům a ostatním předpisům i výsledkům řízení, aby jím bylo co nejlépe zajištěno splnění účelu sledovaného zákonem i ochrana práv a oprávněných zájmů pracujících a socialistických organisací.
účinné od 1. 7. 1955(1) V jednoduchých věcech, zejména jde-li o rozhodnutí vydávané jen na podkladě dokladů předložených účastníkem řízení, rozhodne správní orgán bezodkladně po podání návrhu. Bezodkladně vydává správní orgán také osvědčení o skutečnostech, které jsou mu známy.
účinné od 1. 7. 1955(2) V ostatních případech je nutno zpravidla rozhodnout do 15 dnů. Nemůže-li být v této lhůtě ve věci rozhodnuto pro zvláštní složitost věci nebo z jiných důležitých důvodů, vyrozumí o tom správní orgán účastníky s uvedením důvodů a sdělí jim lhůtu, v níž o návrhu rozhodne.
účinné od 1. 7. 1955(1) Rozhodnutí obsahuje odůvodnění, výrok a poučení o odvolání. Odůvodnění není třeba, vyhovuje-li se v rozhodnutí účastníkům řízení v plném rozsahu a není-li námitek jiného účastníka.
účinné od 1. 7. 1955(2) Z odůvodnění musí být jasně patrno, na jakém podkladě bylo rozhodnutí vydáno a jaké úvahy rozhodovaly při hodnocení důkazů. Odůvodnění musí být přesvědčivé, aby z něho byla patrna správnost rozhodnutí a aby upevňovalo důvěru pracujících v lidově demokratický státní aparát a vychovávalo je k dobrovolnému a ukázněnému plnění jejich povinností.
účinné od 1. 7. 1955(3) Výrok má úplně vyřídit projednávanou věc a všechny návrhy účastníků řízení. Správní orgán může, je-li to účelné, rozhodnout o některé části předmětu jednání zvlášť. Ukládá-li se v rozhodnutí povinnost k nějakému plnění, stanoví pro ně správní orgán přiměřenou lhůtu.
účinné od 1. 7. 1955(4) Poučení o odvolání má obsahovat údaj, zda je rozhodnutí konečné, či zda je možno se z něho odvolat, do jaké lhůty a u kterého správního orgánu. Chybí-li v rozhodnutí poučení o odvolání nebo je-li neúplné, může účastník řízení žádat do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí oznámeno (§ 26), aby bylo doplněno. Lhůta k odvolání počíná v takovém případě běžet ode dne, kdy bylo účastníkovi oznámeno úplné poučení. Bylo-li dáno poučení nesprávné a účastník proto podal odvolání po lhůtě, považuje se odvolání za podané včas.
účinné od 1. 7. 1955Rozhodnutí je oznámeno doručením jeho písemného vyhotovení účastníkovi řízení; bylo-li však vyhlášeno ústně v přítomnosti účastníků řízení, je oznámeno již tímto ústním vyhlášením. Účastník řízení může i v takovém případě do 3 dnů žádat, aby mu bylo doručeno písemné vyhotovení rozhodnutí; takovému účastníkovi je rozhodnutí oznámeno teprve dnem, kdy mu bylo doručeno jeho písemné vyhotovení.
účinné od 1. 7. 1955(1) Není-li jinak stanoveno, je účastník řízení oprávněn podat proti rozhodnutí odvolání. Nelze se však odvolat:
účinné od 1. 7. 1955(2) Proti rozhodnutí vydanému za řízení lze se bránit - není-li výslovně připuštěno odvolání samostatné - až v odvolání, které bylo podáno proti závěrečnému rozhodnutí.
účinné od 1. 7. 1955(1) Odvolání se podává ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (§ 26) u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal.
účinné od 1. 7. 1955(2) Lhůta k odvolání je zachována i tehdy, bylo-li odvolání před jejím uplynutím podáno přímo u odvolacího orgánu anebo u místního národního výboru místa bydliště, pobytu nebo pracoviště odvolatele. Rovněž je lhůta zachována, bylo-li odvolání před jejím uplynutím odevzdáno k poštovní dopravě a adresováno správnímu orgánu, který vydal napadené rozhodnutí, nebo odvolacímu orgánu.
účinné od 1. 7. 1955(1) Odvolání podané včas oprávněným účastníkem řízení má odkladný účinek.
účinné od 1. 7. 1955(2) Správní orgán může odkladný účinek odvolání vyloučit, je-li pro naléhavý obecný zájem okamžitý výkon rozhodnutí nezbytný nebo je-li nebezpečí, že odkladem výkonu utrpí jiný účastník řízení, po případě jiná osoba, nenahraditelnou újmu. Proti rozhodnutí, kterým se vylučuje odkladný účinek odvolání, se nelze odvolat.
účinné od 1. 7. 1955Odvolání lze podat písemně nebo ústně. Je třeba je odůvodnit a podle možnosti k němu připojit nebo v něm navrhnout potřebné důkazy; správní orgán však projedná odvolání i tehdy, nejsou-li tyto náležitosti splněny.
účinné od 1. 7. 1955(1) O odvolání rozhoduje nadřízený správní orgán.
účinné od 1. 7. 1955(2) O odvolání proti rozhodnutí odboru nebo obdobného výkonného orgánu národního výboru rozhoduje odbor, po případě obdobný výkonný orgán národního výboru bezprostředně vyššího stupně; jde-li o odvolání proti rozhodnutí odboru nebo obdobného výkonného orgánu krajského národního výboru, rozhoduje o něm příslušný ústřední úřad. O odvolání proti rozhodnutí rady místního národního výboru, u něhož nejsou zřízeny odbory, rozhoduje odbor, po případě obdobný výkonný orgán okresního národního výboru s vědomím své rady.
účinné od 1. 7. 1955Správní orgán, který vydal napadené rozhodnutí, může sám vyhovět odvolání, netýká-li se napadené rozhodnutí nikoho jiného než odvolatele. Proti takovému rozhodnutí o odvolání se lze dále odvolat.
účinné od 1. 7. 1955Správní orgán vyrozumí o podaném odvolání, o nových tvrzeních odvolatelových a o nově navržených důkazech ostatní účastníky řízení. Přitom určí přiměřenou lhůtu, ne kratší než 3 dny, ve které se mohou vyjádřit.
účinné od 1. 7. 1955(1) Nevyhoví-li správní orgán, který vydal napadené rozhodnutí, odvolání sám, předloží je ihned s celým spisem odvolacímu orgánu. Je-li třeba řízení doplnit, učiní tak neprodleně, aby odvolání mohl předložit odvolacímu orgánu nejpozději do 3 týdnů ode dne, kdy mu došlo; v této lhůtě provede i nově navržené důkazy, jichž je třeba k doplnění řízení. Odvolání předloží také tehdy, bylo-li podáno opožděně nebo není-li přípustné.
účinné od 1. 7. 1955(2) K předloženému odvolání připojí správní orgán též své stanovisko s důvody a případná vyjádření ostatních účastníků řízení.
účinné od 1. 7. 1955Odvolací orgán vrátí věc správnímu orgánu první stolice k doplnění, je-li ke spolehlivému rozhodnutí odvolacího orgánu nutno dosavadní řízení doplnit, zejména provedením nových důkazů nebo opakováním důkazů již provedených. Je-li to účelné, doplní odvolací orgán řízení sám.
účinné od 1. 7. 1955(1) Odvolací orgán rozhodne zpravidla ve věci samé.
účinné od 1. 7. 1955(2) Odvolací orgán může však napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit správnímu orgánu první stolice k novému projednání a rozhodnutí, je-li stav věci zjištěn tak nedostatečně, že by bylo nutné provádět rozsáhlé šetření nebo celé řízení opakovat. Správní orgán první stolice je stanoviskem odvolacího orgánu vázán.
účinné od 1. 7. 1955(3) Odvolání je třeba vyřídit do 3 týdnů ode dne, kdy došlo odvolacímu orgánu. Nemůže-li být pro zvláštní složitost věci nebo z jiných důležitých důvodů v této lhůtě vyřízeno, vyrozumí o tom odvolací orgán odvolatele s uvedením důvodů, proč odvolání nemohlo být vyřízeno včas.
účinné od 1. 7. 1955Odvolací orgán není vázán návrhy účastníků řízení, přezkoumá správnost celého napadeného rozhodnutí a může je jakkoli změnit nebo doplnit; přitom dbá o odstranění všech vad řízení provedeného v první stolici, které by mohly mít vliv na správnost rozhodnutí.
účinné od 1. 7. 1955Bylo-li podáno odvolání opožděné nebo nepřípustné, odvolací orgán přezkoumá, zda není důvodu ke zrušení nebo změně rozhodnutí mimo odvolací řízení; jinak odvolání zamítne.
účinné od 1. 7. 1955(1) Nadřízené orgány mají právo přezkoumávat rozhodnutí rad národních výborů a mohou je rušit nebo měnit. Orgány nadřízené odborům nebo obdobným výkonným orgánům národních výborů mají právo přezkoumávat jejich rozhodnutí a nesprávná rozhodnutí rušit nebo měnit.
účinné od 1. 7. 1955(2) Nadřízený orgán přezkoumává rozhodnutí z vlastního podnětu nebo z podnětu jiného, zejména ke stížnosti pracujících.
účinné od 1. 7. 1955(1) Hodlá-li nadřízený správní orgán zrušit nebo změnit rozhodnutí výkonného orgánu národního výboru, je povinen vyžádat si předem jeho vyjádření.
účinné od 1. 7. 1955(2) Při zrušení nebo změně rozhodnutí je třeba dbát, aby práva nabytá v dobré víře byla co nejméně dotčena.
účinné od 1. 7. 1955(3) Rozhodnutí, jímž se ruší nebo mění rozhodnutí výkonného orgánu národního výboru, je třeba pečlivě odůvodnit, aby vnitřním obsahem plně přesvědčovalo o své správnosti. Stejnopis rozhodnutí se zašle také příslušnému prokurátorovi.
účinné od 1. 7. 1955Ustanovení § 40 se užije obdobně také v případech, kdy nadřízené správní orgány mohou rušit nebo měnit rozhodnutí i jiných správních orgánů než výkonných orgánů národních výborů.
účinné od 1. 7. 1955(1) Protestu generálního prokurátora může vyhovět sám správní orgán, proti jehož rozhodnutí protest směřuje. Rozhodnutí, jímž protestu vyhovuje, je správní orgán povinen oznámit (§ 26) ve lhůtě v protestu určené.
účinné od 1. 7. 1955(2) Nehodlá-li správní orgán, proti jehož rozhodnutí protest směřuje, protestu vyhovět, je povinen předložit jej se svým stanoviskem ve lhůtě v protestu určené k rozhodnutí správnímu orgánu vyššího stupně.
účinné od 1. 7. 1955(3) Rovněž správní orgán vyššího stupně oznámí své rozhodnutí o protestu ve lhůtě v protestu určené; tato lhůta se počítá ode dne, kdy obdržel protest od podřízeného správního orgánu. Nemůže-li včas rozhodnout, vyrozumí o tom i o důvodech, jež dodržení lhůty brání, prokurátora, který protest podal.
účinné od 1. 7. 1955Rozhodnutí o protestu zašle správní orgán současně s jeho oznámením (§ 42 odst.1 a 3) též prokurátorovi, který protest podal. Rovněž předloží-li správní orgán protest k rozhodnutí správnímu orgánu vyššího stupně (§ 42 odst. 2), vyrozumí o tom i o svém stanovisku současně prokurátora, který protest podal.
účinné od 1. 7. 1955(1) Správní exekuci lze provést na podkladě:
účinné od 1. 7. 1955(2) Podklad správní exekuce jest exekučním titulem též pro soudní exekuci.
účinné od 1. 7. 1955(1) Rozhodnutí je vykonatelné, není-li proti němu přípustný opravný prostředek nebo nemá-li opravný prostředek odkladný účinek.
účinné od 1. 7. 1955(2) Výkaz nedoplatků je vykonatelný, byl-li sestaven na základě vykonatelných rozhodnutí nebo na základě dlužníkovy povinnosti stanovené právním předpisem zaplatit bez vydání zvláštního rozhodnutí.
účinné od 1. 7. 1955Správní exekucí lze vymáhat:
účinné od 1. 7. 1955(1) Prostředky exekuce k vymáhání nepeněžitých nároků jsou:
účinné od 1. 7. 1955(2) Peněžitá pokuta nesmí v jednotlivém případě přesahovat částku 1.000 Kčs.
účinné od 1. 7. 1955Podrobnější předpisy o exekučním řízení budou vydány vyhláškou ministerstva spravedlnosti.
účinné od 1. 7. 1955Správní orgán je povinen šetřit v řízení imunit a výsad přiznávaných právem mezinárodním, mezinárodními smlouvami uzavřenými Československou republikou nebo zvláštními československými vnitrostátními předpisy.
účinné od 1. 7. 1955(1) Ustanovení tohoto nařízení se užije i na řízení zahájené přede dnem počátku jeho účinnosti; právní účinky jednotlivých úkonů, které nastaly již přede dnem počátku účinnosti tohoto nařízení, zůstávají zachovány.
účinné od 1. 7. 1955(2) Do doby, než budou podle § 48 vydány podrobnější předpisy o exekuci k vymáhání peněžitých nároků, postupuje se při vymáhání těchto nároků podle předpisů o vymáhání daní.
účinné od 1. 7. 1955Vyhláškou ministerstva spravedlnosti mohou být vydány předpisy potřebné k provedení tohoto nařízení, zejména předpisy o zastupování, o dožádání, o doručování, o dokazování a o protokolech.
účinné od 1. 7. 1955(1) Zrušeny jsou obecné předpisy o správním řízení, zejména:
účinné od 1. 7. 1955(2) Nedotčeny zůstávají:
účinné od 1. 7. 1955Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. července 1955; provedou je všichni členové vlády.