Rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. února 1998

Čl. I

Nařizuji, aby nebylo zahajováno, a pokud bylo zahájeno, aby bylo zastaveno trestní stíhání

1. a) pro trestné činy spáchané úmyslně přede dnem tohoto rozhodnutí, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující dva roky,
2. b) pro trestné činy spáchané z nedbalosti přede dnem tohoto rozhodnutí, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující tři roky.

Čl. II

(1) Promíjím

1. a) nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nebo jejich zbytky pravomocně uložené ke dni tohoto rozhodnutí za trestné činy uvedené v článku I ve výměře nepřevyšující šest měsíců,
2. b) z ostatních nevykonaných nepodmíněných trestů odnětí svobody nebo jejich zbytků pravomocně uložených ke dni tohoto rozhodnutí za trestné činy uvedené v článku I jejich nevykonanou část nepřevyšující šest měsíců.

(2) Promíjím

1. a) podmíněně odložené tresty odnětí svobody,
2. b) nevykonané tresty obecně prospěšných prací nebo jejich zbytky,
3. c) nevykonané peněžité tresty nebo jejich zbytky,

pravomocně uložené ke dni tohoto rozhodnutí za trestné činy uvedené v článku I s účinkem, že se na pachatele hledí, jako by nebyli odsouzeni.

Čl. III

Promíjím tresty vyhoštění nebo jejich nevykonané zbytky pravomocně uložené přede dnem tohoto rozhodnutí osobám, které k 31. prosinci 1992 byly občany České a Slovenské Federativní Republiky, za trestné činy, na které zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující pět let.

Čl. IV

(1) Ustanovení článků I a II tohoto rozhodnutí se nevztahují

1. a) na osoby, které kromě trestné činnosti, o níž se rozhoduje podle tohoto rozhodnutí, byly v posledních deseti letech přede dnem tohoto rozhodnutí odsouzeny k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin nebo které byly v posledních deseti letech propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody za takový trestný čin, pokud se na ně nehledí, jako by odsouzeny nebyly,
2. b) na trestné činy
   1. – porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 trestního zákona,
   2. – pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128b a 128c trestního zákona,
   3. – vystavení nepravdivého potvrzení podle § 129 trestního zákona,
   4. – maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1, 2 trestního zákona,
   5. – přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 trestního zákona,
   6. – podplácení podle § 161 odst. 1 trestního zákona,
   7. – nepřímého úplatkářství podle § 162 trestního zákona,
   8. – pohrdání soudem podle § 169b trestního zákona,
   9. – maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 trestního zákona,
   10. – hanobení národa, rasy a přesvědčení podle § 198 odst. 1 trestního zákona,
   11. – podněcování k národnostní a rasové nenávisti podle § 198a trestního zákona,
   12. – ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 trestního zákona,
   13. – neposkytnutí pomoci podle § 207 trestního zákona,
   14. – zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1, 2 trestního zákona,
   15. – ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 trestního zákona,
   16. – pohlavního zneužívání podle § 243 trestního zákona.

(2) Jestliže ustanovení článku I tohoto rozhodnutí nelze vztáhnout na celou trestnou činnost, za niž byl uložen úhrnný nebo souhrnný trest, který ke dni tohoto rozhodnutí nenabyl právní moci, neužije se ho ani zčásti; to neplatí, jestliže výrok o takovém trestu bude později zrušen.

(3) Ustanovení článku II tohoto rozhodnutí se nevztahuje na tresty úhrnné a souhrnné, jestliže takové tresty byly uloženy též za úmyslné trestné činy, na které zákon stanoví trest odnětí svobody převyšující dva roky, nebo za trestné činy spáchané z nedbalosti, na které zákon stanoví trest odnětí svobody převyšující tři roky, anebo též za trestné činy uvedené v odstavci 1 písm. b).