§ 26
změněno 1. 1. 2005 zákonem 651/2004 Sb.
§ 26 (1) Zvěřina může být uvedena do oběhu, jestliže a) pochází z volně žijící zvěře, která byla 1. ulovena dovoleným způsobem v honitbě,9) jež aa) je podrobena pravidelnému šetření ohledně zdravotního stavu volně žijící zvěře zejména z hlediska nemocí přenosných na zvířata a lidi a nepodléhá omezujícím nebo zakazujícím veterinárním opatřením, přijatým na základě výsledků tohoto šetření, bb) se nenachází v oblasti, jež podléhá omezením vyplývajícím z této vyhlášky nebo ze zvláštního právního předpisu,3) 2. ihned po ulovení ošetřena podle části III přílohy č. 4 k této vyhlášce a nejpozději do 12 hodin přepravena do podniku na zpracování zvěřiny uvedeného v písmenu b) bodě 1, anebo do sběrného a prohlížecího místa nebo, popřípadě do sběrného místa, kde musí být zchlazena na teploty uvedené v části III přílohy č. 4 k této vyhlášce a odkud musí být přepravena do podniku na zpracování zvěřiny a zchlazena na vnitřní teplotu nejvýše 7 °C, uvedeného v písmenu b) bodě 1 do 12 hodin nebo – jde-li o velkou volně žijící zvěř, vzdálenou oblast a nejvýše 4 °C, jde dovolují-li o drobnou volně žijící zvěř. Tělo velké volně žijící zvěře v kůži musí být dodáno do místa prohlídky po ulovení spolu s vnitřnostmi z dutiny hrudní, játry, slezinou a ledvinami, a to buď klimatické podmínky – ve lhůtě stanovené krajskou veterinární správou v souvislosti souladu s tělem nebo odděleně § 49 odst. 1 písm. g) zákona tak, pokud budou uvedené vnitřnosti z těla vyjmuty aby příslušný úřední veterinární lékař mohl provést prohlídku po ulovení za vyhovujících podmínek, b) byla získána 1. ve schváleném podniku na zpracování zvěřiny, který splňuje podmínky částí I a II přílohy č. 4 k této vyhlášce, anebo 2. na schválených jatkách, jde-li o velkou volně žijící zvěř, anebo na schválených drůbežích jatkách, jde-li o drobnou volně žijící zvěř, a to za předpokladu, že se zvěř stahuje v místnostech oddělených od místností určených pro čerstvé maso nebo čerstvé drůbeží maso, anebo časově odděleně, že tyto jatky mají zvláštní schválení pro tuto činnost a že byla přijata opatření umožňující identifikaci masa, které bylo získáno podle této vyhlášky a které bylo získáno podle zvláštního právního předpisu,3) c) pochází z ulovené volně žijící zvěře, kterou úřední veterinární lékař vizuálně prohlédl za účelem zjištění případných odchylek a ověření, zda k jejímu usmrcení nedošlo z jiných příčin než ulovením. Při prohlídce může úřední veterinární lékař využít též sdělení lovce, popřípadě orgánů odpovědných za dodržování právních předpisů o myslivosti o chování zvěře před ulovením, d) pochází z těl volně žijící zvěře, která 1. byla za odpovídajících hygienických podmínek ošetřena v souladu s částmi III a IV přílohy č. 4 k této vyhlášce, 2. byla podle části V přílohy č. 4 k této vyhlášce podrobena prohlídce po ulovení úředním veterinárním lékařem nebo veterinárním asistentem, 3. nevykazují žádné změny kromě změn traumatických, k nimž došlo v souvislosti s ulovením, anebo změn místně ohraničených nebo znetvoření (malformací). Zjistí-li se takové změny nebo znetvoření, je třeba prokázat zejména pomocí vhodných laboratorních vyšetření, že nemají za následek nepoživatelnost zvěřiny a že nejsou nebezpečné pro zdraví lidí, 4. nebyla, jde-li o těla drobné volně žijící zvěře, ihned po ulovení vyvržena v souladu s částí V (bodem 1) přílohy č. 4 k této vyhlášce, byla však úředním veterinárním lékařem provedena prohlídka reprezentativního vzorku zvířat stejného původu. Zjistí-li úřední veterinární lékař nemoc přenosnou ze zvířat na člověka nebo vady uvedené v části V přílohy č. 4 k této vyhlášce, musí provést další kontroly celé partie a podle jejich výsledků ji buď vyloučit z lidské spotřeby, anebo provést prohlídku každého těla jednotlivě. (2) Zvěřina pocházející z černé volně žijící zvěře prasete divokého nebo jiných druhů volně žijící zvěře vnímavých na trichinelózu musí být vyšetřena na přítomnost svalovce (trichinel) trávicí metodou nebo trichinoskopickým vyšetřením podle metodického návodu Státní veterinární správy vydaného v souladu s pozorováním několika vzorků od každého zvířete, odebraných přinejmenším ze žvýkacích svalů, svaloviny bránice, svalů předloktí, mezižeberních svalů a svaloviny jazyka, pod mikroskopem právními předpisy Evropských společenství.