Vyhláška o zjišťování emisí ze stacionárních zdrojů a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší

§ 1

účinné od 18. 7. 2009Předmět úpravy

účinné od 18. 7. 2009(1) Touto vyhláškou se stanoví

1. účinné od 18. 7. 2009a) obecné emisní limity znečišťujících látek a jejich stanovených skupin,
2. účinné od 18. 7. 2009b) rozsah a způsob měření emisí znečišťujících látek u stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší (dále jen „zdroje“) a jejich vyhodnocování,
3. účinné od 18. 7. 2009c) zjišťování množství znečišťujících látek výpočtem, postup výpočtu a emisní faktory,
4. účinné od 18. 7. 2009d) měření účinnosti spalování u malých spalovacích zdrojů včetně množství a rozsahu vypouštěných látek,
5. účinné od 18. 7. 2009e) přípustná tmavost kouře a způsob jejího zjišťování,
6. účinné od 18. 7. 2009f) podmínky a požadavky pro vydání rozhodnutí o autorizaci podle zákona a seznam metod a postupů, u kterých je podle § 15 odst. 3 písm. f) zákona vyžadována akreditace,
7. účinné od 18. 7. 2009g) náležitosti žádosti o povolení a závazné stanovisko podle § 17 zákona,
8. účinné od 18. 7. 2009h) náležitosti, forma a postup vedení provozní evidence zdrojů a zpracování souhrnné provozní evidence zdrojů a jejího ohlašování,
9. účinné od 18. 7. 2009i) náležitosti, forma a postup zpracování provozního řádu,
10. účinné od 18. 7. 2009j) náležitosti, forma a postup při hlášení havárií na zdrojích.

účinné od 18. 7. 2009(2) Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.

§ 2

účinné od 18. 7. 2009Základní pojmy

účinné od 18. 7. 2009Pro účely této vyhlášky se rozumí

1. účinné od 18. 7. 2009a) hmotnostním tokem podíl hmotnosti znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek odváděných ze zdroje do ovzduší a času, po který je tato látka nebo skupina látek odváděna, vyjádřený v hmotnostních jednotkách za jednotku času,
2. účinné od 18. 7. 2009b) měrnou výrobní emisí podíl hmotnosti znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek odváděných ze zdroje do ovzduší a vztažné veličiny; vztažnou veličinou je například hmotnost spáleného paliva, množství tepla přivedeného palivem, hmotnost vstupní suroviny, množství nebo hmotnost jednotek produkce na jednotlivém měřeném zdroji, případně u ustáleného provozu časový úsek,
3. účinné od 18. 7. 2009c) emisním faktorem měrná výrobní emise typická pro určitou skupinu zdrojů.

§ 3

účinné od 18. 7. 2009Obecné emisní limity znečišťujících látek a jejich stanovených skupin

účinné od 18. 7. 2009Obecné emisní limity pro vybrané znečišťující látky a jejich stanovené skupiny jsou uvedeny v příloze č. 1 k této vyhlášce.

§ 4

účinné od 18. 7. 2009Rozsah a způsob měření emisí znečišťujících látek u zdrojů včetně jejich vyhodnocení

účinné od 18. 7. 2009(1) Měřením se zjišťují emise znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, pro něž má daný zdroj stanoveny emisní limity, a dále v případech stanovených v § 12.

účinné od 18. 7. 2009(2) Měření emisí znečišťujících látek se provádí v místě před vyústěním odpadního plynu do ovzduší nebo na jiném místě, jestliže je v něm složení odpadního plynu stejné jako ve vyústění nebo je přesně definováno obsahem srovnávací složky, nejčastěji kyslíku tak, aby výsledky měření byly porovnatelné s hodnotami emisních limitů. Hodnota emisního limitu se vztahuje ke každému výduchu zdroje.

účinné od 18. 7. 2009(3) Od měření emisí znečišťujících látek lze upustit a emise zjišťovat výpočtem v případech, kdy

1. účinné od 18. 7. 2009a) nelze dostupnými technickými prostředky zaručit, že měření odráží skutečný stav znečišťování ovzduší, nebo
2. účinné od 18. 7. 2009b) zdroj je provozován jako záložní a není v kalendářním roce provozován více než 300 hodin; toto ustanovení se nevztahuje na jednorázové měření emisí znečišťujících látek podle § 5 odst. 2 písm. a) a na spalovací zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším, na spalovny odpadů a na zařízení schválená pro spoluspalování odpadů.

účinné od 18. 7. 2009(4) U zdrojů se neprovádí měření emisí

1. účinné od 18. 7. 2009a) tuhých znečišťujících látek, jde-li o zdroj spalující výlučně zemní plyn nebo zkapalněný zemní plyn, vodík, propan a butan či jejich směsi a bioplyn; toto ustanovení se nevztahuje na spalovací zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším,
2. účinné od 18. 7. 2009b) tuhých znečišťujících látek, jde-li o zdroj do jmenovitého tepelného výkonu 5 MW spalující výhradně nízkosirná kapalná paliva, zejména lehký topný olej, naftu nebo zkapalněné ropné plyny, pokud tmavost kouře zjišťovaná po dobu měření emisí ostatních znečišťujících látek nepřekročí stupeň 1 Bacharachovy stupnice,
3. účinné od 18. 7. 2009c) oxidu siřičitého, jde-li o zdroj spalující plynné nebo kapalné palivo, pokud dodavatel paliva zaručuje stálý obsah síry v palivu na takové úrovni, aby při spalování nebyl překročen emisní limit; toto ustanovení se nevztahuje na spalovací zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším.

účinné od 18. 7. 2009V těchto případech se pro zjištění emisí tuhých znečišťujících látek a oxidu siřičitého použije hodnot emisních faktorů uvedených v příloze č. 2 k této vyhlášce.

§ 5

účinné od 18. 7. 2009Jednorázové měření emisí znečišťujících látek

účinné od 18. 7. 2009(1) Jednorázové měření emisí znečišťujících látek (dále jen „jednorázové měření“) se provádí manuálními metodami se samostatnými odběry dílčích vzorků, nebo přístroji konstruovanými pro kontinuální měření; v rámci jednorázového měření se za jednotlivé měření považuje odběr dílčího vzorku a jeho vyhodnocení.

účinné od 18. 7. 2009(2) Jednorázové měření se u zvláště velkých, velkých a středních zdrojů provádí tak, aby byly stanoveny emise každého zdroje

1. účinné od 18. 7. 2009a) po uvedení zdroje do zkušebního nebo trvalého provozu,
2. účinné od 18. 7. 2009b) po každé záměně paliva nebo suroviny, pokud tato změna není schválena v provozním řádu,
3. účinné od 18. 7. 2009c) po každém významném a trvalém zásahu do konstrukce nebo vybavení zdroje, který by mohl vést ke změně emisí,

účinné od 18. 7. 2009a to nejpozději do tří měsíců od vzniku některé ze skutečností uvedených pod písmeny a) až c) nebo ve lhůtě stanovené orgánem ochrany ovzduší v povolení podle § 17 zákona nebo podle zákona o integrované prevenci¹).

účinné od 18. 7. 2009(3) Jednorázové měření se dále provádí, pokud není stanoveno orgánem ochrany ovzduší v povolení podle jiného právního předpisu¹) odlišně,

1. účinné od 18. 7. 2009a) u zvláště velkých zdrojů dvakrát za kalendářní rok, ne dříve než po uplynutí tří měsíců od data předchozího jednorázového měření, pokud provozovatel nemá povinnost měřit kontinuálně nebo pokud tato povinnost není stanovena jiným právním předpisem²) jinak,
2. účinné od 18. 7. 2009b) u velkých zdrojů jedenkrát za kalendářní rok, ne dříve než po uplynutí šesti měsíců od data předchozího jednorázového měření, pokud provozovatel nemá povinnost měřit kontinuálně, nebo pokud není stanoveno jiným právním předpisem²) jinak,
3. účinné od 18. 7. 2009c) u středních zdrojů jednou za tři kalendářní roky, ne dříve než po uplynutí osmnácti měsíců od data předchozího jednorázového měření, a to u spalovacích zdrojů o jmenovitém tepelném výkonu rovném nebo vyšším než 1 MW a dále u zdrojů, u kterých se dodržování emisních limitů dosahuje úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo použitím zařízení k čištění odpadního plynu,
4. účinné od 18. 7. 2009d) u středních zdrojů nespadajících pod písmeno c) jednou za pět kalendářních let, ne dříve než po uplynutí třiceti měsíců od data předchozího jednorázového měření.

účinné od 18. 7. 2009(4) Pro jednorázové měření lze použít pouze těch měřicích metod, které umožní stanovit koncentrace znečišťujících látek alespoň v intervalu od 10 % do 200 % emisního limitu.

§ 6

účinné od 18. 7. 2009Provedení jednorázového měření

účinné od 18. 7. 2009(1) Při jednorázovém měření manuálními metodami se provádí

1. účinné od 18. 7. 2009a) nejméně tři jednotlivá měření u zdrojů s neměnnými provozními podmínkami,
2. účinné od 18. 7. 2009b) nejméně šest jednotlivých měření u zdrojů s proměnlivými provozními podmínkami, nebo
3. účinné od 18. 7. 2009c) technickými podmínkami provozu a emisními koncentracemi znečišťujících látek určený počet jednotlivých na sebe navazujících měření u zdrojů s periodickým, přerušovaným, šaržovitým způsobem výroby tak, aby měření postihlo celý časový interval cyklu nebo šarže; doba odběru dílčích, na sebe navazujících vzorků se přizpůsobí očekávaným koncentracím v souladu s technickými postupy pro jednorázové měření a požadavky této vyhlášky, určenými technickými normami³) pro jednorázové měření a podmínkami stanovenými v rozhodnutích orgánů ochrany ovzduší.

účinné od 18. 7. 2009(2) Minimální doba jednorázového měření podle § 5 odst. 2, s výjimkou zdrojů uvedených v odstavcích 4 a 7, je

1. účinné od 18. 7. 2009a) šest hodin u zvláště velkých, velkých a středních zdrojů při jmenovitém výkonu zdroje, nebo
2. účinné od 18. 7. 2009b) u zdrojů s periodickým, přerušovaným nebo šaržovitým způsobem výroby stanovena tak, že se jednorázové měření provádí po celou dobu trvání jednoho nebo více cyklů nebo šarží při jmenovitém výkonu zdroje; trvá-li jeden cyklus nebo šarže méně než 4 hodiny včetně, zahrnuje jednorázové měření nejméně měření třech cyklů nebo šarží, pokud je tato měření možné provést během jednoho dne; trvá-li jeden cyklus nebo šarže déle než 4 hodiny nebo není-li možné provést měření třech cyklů nebo šarží během jednoho dne, měří se emise pouze po dobu trvání jednoho cyklu nebo šarže.

účinné od 18. 7. 2009Pokud nelze u zdroje dosáhnout z technických důvodů jmenovitého výkonu, provede se jednorázové měření při maximálním dosažitelném výkonu zdroje.

účinné od 18. 7. 2009(3) Minimální doba jednorázového měření podle § 5 odst. 3, s výjimkou zdrojů uvedených v odstavcích 4 a 7, je

1. účinné od 18. 7. 2009a) šest hodin u středních zdrojů při obvyklých provozních podmínkách tohoto zdroje, kterými se rozumí výkon za nepřetržitého využití zdroje s dosažením produkce, která je z hlediska ekonomických a obchodních podmínek provozovatele v období od posledního autorizovaného měření průměrná a obvyklá,
2. účinné od 18. 7. 2009b) šest hodin u zvláště velkých a velkých zdrojů s neměnnými provozními podmínkami při obvyklém provozním výkonu zdroje,
3. účinné od 18. 7. 2009c) dvanáct hodin u zvlášť velkých a velkých zdrojů s proměnlivými provozními podmínkami při obvyklém provozním výkonu tohoto zdroje, nebo
4. účinné od 18. 7. 2009d) u zdrojů s periodickým, přerušovaným nebo šaržovitým způsobem výroby stanovena tak, že se jednorázové měření provádí po celou dobu trvání jednoho nebo více cyklů nebo šarží při obvyklém provozním výkonu zdroje; trvá-li jeden cyklus nebo šarže méně než 4 hodiny včetně, zahrnuje jednorázové měření nejméně měření třech cyklů nebo šarží, pokud je tato měření možné provést během jednoho dne; trvá-li jeden cyklus nebo šarže déle než 4 hodiny nebo není-li možné provést měření třech cyklů nebo šarží, během jednoho dne, měří se emise pouze po dobu trvání jednoho cyklu nebo šarže.

účinné od 18. 7. 2009(4) U spalovacích zdrojů o jmenovitém tepelném výkonu do 5 MW včetně spalujících výhradně lehký topný olej, zemní plyn, zkapalněný zemní plyn nebo zkapalněné ropné plyny lze hmotnostní koncentrace oxidu uhelnatého a oxidů dusíku zjišťovat také potenciometricky přímým měřením přístroji s elektrochemickými články.

účinné od 18. 7. 2009(5) Při jednorázovém měření přístroji s elektrochemickými články podle odstavce 4 se provádí nejméně

1. účinné od 18. 7. 2009a) tři jednotlivá měření, každé v trvání minimálně 15 minut nepřetržitě s periodou ukládání měřené hodnoty rovnou nebo kratší než 30 sekund u zdroje s neměnnými provozními podmínkami, provedená v časovém intervalu minimálně 45 minut,
2. účinné od 18. 7. 2009b) šest jednotlivých měření, každé v trvání minimálně 15 minut nepřetržitě s periodou ukládání měřené hodnoty rovnou nebo kratší než 30 sekund u zdroje s proměnnými provozními podmínkami, provedených v časovém intervalu minimálně 90 minut.

účinné od 18. 7. 2009(6) Při jednorázovém měření za použití přístrojů pro kontinuální měření se měření provádí za podmínek uvedených v odstavcích 2 a 3.

účinné od 18. 7. 2009(7) Na zdrojích vybavených látkovým filtrem pro omezování znečišťování ovzduší s výstupní koncentrací tuhých znečišťujících látek nižší než 50 mg.m^-3 za provozních stavových podmínek a s emisním limitem stanoveným pro tuhé znečišťující látky se provádí tři jednotlivá měření koncentrace tuhých znečišťujících látek. Doba odběru dílčích, na sebe navazujících vzorků se přizpůsobí očekávaným koncentracím, v souladu s požadavky této vyhlášky, určenými technickými normami³) pro jednorázové měření a podmínkami stanovenými v rozhodnutích orgánů ochrany ovzduší, minimálně však v trvání nepřetržitě 30 minut pro každé jednotlivé dílčí měření.

účinné od 18. 7. 2009(8) Ustanovení odstavců 1 až 7 se nepoužijí, pokud jiný právní předpis²) stanoví odlišně.

§ 7

účinné od 18. 7. 2009Vyhodnocení jednorázového měření

účinné od 18. 7. 2009(1) Výsledky jednorázového měření se zpracují tak, aby je bylo možno porovnat s emisními limity. Emisní limit se považuje za dodržený, pokud průměr jednotlivých měření koncentrace znečišťující látky za celé jednorázové měření vypočítaný podle odstavců 3 až 5 je menší nebo roven hodnotě emisního limitu a současně každá hodnota koncentrace znečišťující látky zjištěná jednotlivým měřením je menší než 120 % emisního limitu. Obdobně se hodnotí dodržení emisního limitu, je-li vyjádřen jinou měřitelnou veličinou než koncentrací znečišťující látky.

účinné od 18. 7. 2009(2) U jednorázového měření prováděného přístroji pro kontinuální měření se emisní limit považuje za dodržený, je-li aritmetický průměr třicetiminutových středních hodnot vypočtený podle odstavce 5 menší nebo roven hodnotě emisního limitu a současně každá třicetiminutová střední hodnota zjištěné koncentrace znečišťující látky je menší než 120 % emisního limitu.

účinné od 18. 7. 2009(3) Vyhodnocení jednorázového měření obsahuje údaj o hmotnostní koncentraci znečišťující látky, jejím hmotnostním toku a měrné výrobní emisi a podmínky jejich platnosti pro jednotlivé měřené zařízení nebo technologický proces. Je-li hodnota měrné výrobní emise současně stanovena u zdroje jako emisní limit, je její případné překročení prokázané na základě výsledků jednorázového měření považováno za překročení emisního limitu.

účinné od 18. 7. 2009(4) Jednorázové měření manuálními metodami se vyhodnotí jako střední hodnota váženým průměrem, podle doby odběru jednotlivých vzorků, za celé měření z výsledků jednotlivých měření.

účinné od 18. 7. 2009(5) Jednorázové měření přístroji pro kontinuální měření se vyhodnotí jako střední hodnoty za každých 30 minut měření vyjádřené po přepočtu na stanovené podmínky a jako aritmetický průměr těchto hodnot za celé měření.

účinné od 18. 7. 2009(6) Jednorázové měření emisí oxidu uhelnatého nebo oxidů dusíku provedené přístroji s elektrochemickými články na spalovacím zdroji o jmenovitém výkonu nižším než 5 MW včetně spalujícím výhradně lehký topný olej, zemní plyn, zkapalněný zemní plyn nebo zkapalněné ropné plyny se vyhodnotí jako střední hodnoty za každých 15 minut měření při provozu hořáku kotle vyjádřené po přepočtu na stanovené podmínky a jako aritmetický průměr těchto hodnot za celé měření.

účinné od 18. 7. 2009(7) Součinem měrné výrobní emise a počtu jednotek vztažné veličiny, nebo součinem hmotnostního toku znečišťující látky a doby provozu zdroje v průběhu kalendářního roku se vypočte roční emise znečišťující látky do ovzduší.

účinné od 18. 7. 2009(8) Ustanovení odstavců 1 až 8 se nepoužijí, pokud jiný právní předpis²) stanoví odlišně.

§ 8

účinné od 18. 7. 2009Kontinuální měření

účinné od 18. 7. 2009(1) Kontinuální měření se provádí u zvláště velkých a velkých zdrojů v těch případech, kdy se dodržení emisního limitu dosahuje úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo použitím zařízení k čištění odpadního plynu a u nichž je překračován hmotnostní tok vybraných znečišťujících látek podle odstavce 2.

účinné od 18. 7. 2009(2) U zdrojů uvedených v odstavci 1 se kontinuálním měřením zjišťuje dodržování emisního limitu pouze té znečišťující látky, jejíž roční hmotnostní tok překračuje při projektovaném výkonu zdroje a při hmotnostní koncentraci znečišťující látky odpovídající emisnímu limitu hodnoty

1. účinné od 18. 7. 2009a) 200 t tuhých znečišťujících látek,
2. účinné od 18. 7. 2009b) 1000 t oxidu siřičitého,
3. účinné od 18. 7. 2009c) 4 t chloru a jeho plynných anorganických sloučenin chloru vyjádřených jako chlor,
4. účinné od 18. 7. 2009d) 10 t těkavých organických látek vyjádřených jako celkový organický uhlík,
5. účinné od 18. 7. 2009e) 200 t oxidů dusíku vyjádřených jako oxid dusičitý,
6. účinné od 18. 7. 2009f) 1 t sulfanu,
7. účinné od 18. 7. 2009g) 2 t plynných anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluor, nebo
8. účinné od 18. 7. 2009h) 50 t oxidu uhelnatého.

účinné od 18. 7. 2009(3) U zvláště velkých spalovacích zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším se zjišťují kontinuálním měřením emise tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého, oxidů dusíku vyjádřeného jako oxid dusičitý a oxidu uhelnatého, a to bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2.

účinné od 18. 7. 2009(4) Metody měření a technické požadavky pro kontinuální měření upravují určené technické normy³). Technické požadavky vztahující se k použité metodě musí splňovat i přístroje pro měření stavových, srovnávacích a vztažných veličin. V případě, že technické normy neobsahují metodu měření nebo technické požadavky pro kontinuální měření, může orgán ochrany ovzduší při stanovení podmínek v povolení ke stavbě zdroje stanovit jiné metody a technické požadavky pro kontinuální měření.

účinné od 18. 7. 2009(5) Pro kontinuální měření se používá přístroj, který je schopen stanovit hmotnostní koncentrace znečišťujících látek alespoň v intervalu od 10 % do 250 % emisního limitu nebo od 10 % do 250 % koncentrace garantované výrobcem technologického zařízení na snižování emisí.

účinné od 18. 7. 2009(6) Správnost údajů kontinuálního měření ověřuje jednorázovým měřením autorizovaná osoba podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona nejméně jednou za rok a dále při každém významném zásahu do emisního měřicího systému nebo technologického procesu nebo významné změně zpracovávaných surovin nebo spalovaného paliva, a to do 3 měsíců od vzniku některé z uvedených změn. Přípustná tolerance pro ověření správnosti údajů kontinuálního měření je 10 % z hodnoty emisního limitu měřené znečišťující látky, pokud jiný právní předpis nebo orgán ochrany ovzduší nestanoví jinak. Nejméně jednou za tři roky je provedena kalibrace emisního měřicího systému.

účinné od 18. 7. 2009(7) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí pro jmenovitě určené zdroje podle § 12 a rovněž v případě, že je jiným právním předpisem²) povinnost kontinuálního měření upravena odchylně.

§ 9

účinné od 18. 7. 2009Vyhodnocení kontinuálního měření

účinné od 18. 7. 2009(1) Při vyhodnocování kontinuálního měření se použije tento postup

1. účinné od 18. 7. 2009a) z hodnot naměřených v intervalech ne kratších než 1 minuta se vypočte 30minutová střední hodnota koncentrace příslušné znečišťující látky při stanovených stavových a vztažných podmínkách; za 30minutovou střední hodnotu se považuje aritmetický průměr minutových středních hodnot zaznamenaných po dobu nejméně 20 minut ze sledovaného 30minutového intervalu,
2. účinné od 18. 7. 2009b) 30minutové střední hodnoty se roztřídí do nejméně 20 tříd, na které je rozdělen interval od nuly do dvojnásobku emisního limitu, a to počínaje prvním dnem kalendářního roku nebo prvním dnem zahájení provozu; zvlášť se zaznamená překročení 1,2násobku a dvojnásobku emisního limitu,
3. účinné od 18. 7. 2009c) z 30minutových středních hodnot se vypočte průměrná denní střední hodnota koncentrace znečišťující látky a překročení emisního limitu se zaznamená.

účinné od 18. 7. 2009(2) Hodnoty naměřené a vypočtené podle odstavce 1 jsou kdykoliv přístupné příslušným orgánům ochrany ovzduší, výstupy z nich se zpracovávají denně. V poslední den kalendářního roku se zpracuje souhrnný výstup za kalendářní rok, který je uchován v listinné podobě jako výstupní tištěný produkt. Denní výstupy se ukládají na elektronický nosič a jsou vytištěny v případech, kdy dokumentují překročení hodnot podle odstavce 3 písm. b) a c).

účinné od 18. 7. 2009(3) Při použití kontinuálního měření se emisní limit považuje za dodržený, jestliže jsou v průběhu kalendářního roku současně splněny tyto podmínky

1. účinné od 18. 7. 2009a) roční průměr denních středních hodnot je nižší než hodnota emisního limitu,
2. účinné od 18. 7. 2009b) 95 % všech třicetiminutových středních hodnot je nižší než 120 % hodnoty emisního limitu,
3. účinné od 18. 7. 2009c) všechny 30minutové střední hodnoty jsou nižší než dvojnásobek hodnoty emisního limitu,
4. účinné od 18. 7. 2009d) pro zvláště velké spalovací zdroje žádná z měsíčních středních hodnot nepřesáhne emisní limit a pro oxid siřičitý a tuhé znečišťující látky 97 % a pro oxidy dusíku 95 % všech 48hodinových středních hodnot nepřesáhne 110 % emisního limitu; 48hodinovou střední hodnotou se rozumí aritmetický průměr dvou platných po sobě jdoucích denních středních hodnot; pro výpočet 48hodinové střední hodnoty se použijí denní střední hodnoty počínaje 1. lednem a konče 31. prosincem kalendářního roku, přičemž pro výpočet 48hodinové střední hodnoty může být každý ze dnů v roce použit pouze jednou; osamocené denní průměry v průběhu roku se pro výpočet 48hodinové střední hodnoty nesčítají.

účinné od 18. 7. 2009(4) Při hodnocení dodržení emisního limitu se nepřihlíží k výpadkům kontinuálního měření, nepřekročí-li 5 % celkové provozní doby zdroje v kalendářním roce; toto ustanovení se nevztahuje na spalovací zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším, na spalovny odpadu a na zařízení schválená pro spoluspalování odpadů. Při hodnocení dodržení emisního limitu spalovacího zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším se nepřihlíží k výpadkům kontinuálního měření, nepřekročí-li tyto výpadky 10 dní v kalendářním roce, přičemž neplatným dnem z hlediska měření se rozumí den, ve kterém jsou více než 3 průměrné hodinové hodnoty z důvodů poruchy nebo údržby systému kontinuálního měření neplatné.

účinné od 18. 7. 2009(5) Do hodnot rozhodných pro posouzení dodržení emisního limitu se nezahrnují údaje zjištěné v době uvádění zdroje do provozu, v době jeho odstavování z provozu nebo při odstraňování jeho poruchy, popřípadě havárie. Délka přípustné doby trvání těchto stavů musí být uvedena v provozním řádu. Za uvádění zdroje do provozu a jeho odstavování z provozu se nepovažují zahajování a ukončování cyklů u zdrojů s periodickým, přerušovaným nebo šaržovitým způsobem výroby.

účinné od 18. 7. 2009(6) Při vyhodnocování kontinuálního měření průtoku (objemového toku) odpadního plynu

1. účinné od 18. 7. 2009a) z hodnot naměřených v intervalech ne kratších než 1 minuta se vypočte 30minutová střední hodnota objemového toku odpadního plynu při stanovených stavových a vztažných podmínkách; za 30minutovou střední hodnotu se považuje aritmetický průměr minutových středních hodnot zaznamenaných po dobu nejméně 20 minut ze sledovaného 30minutového intervalu a
2. účinné od 18. 7. 2009b) z 30minutových středních hodnot objemového toku odpadního plynu a denní doby provozu zdroje se vypočte celkový objem odpadního plynu při stanovených stavových a vztažných podmínkách vypuštěného do ovzduší za den.

účinné od 18. 7. 2009(7) Roční emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek se na základě výsledků kontinuálního měření stanoví jako součet součinů výsledných hodnot podle odstavce 1 písm. c) a odstavce 6 písm. b).

účinné od 18. 7. 2009(8) Vyhodnocení kontinuálního měření se provede odlišně od postupu podle odstavců 1 až 7, pokud tak stanoví jiný právní předpis²).

§ 10

účinné od 18. 7. 2009Zjišťování množství znečišťujících látek výpočtem

účinné od 18. 7. 2009Emise se stanovují výpočtem v případech uvedených v § 4 odst. 3 a v případech, kdy výpočet poskytuje přesnější údaje, zejména pokud výpočet zahrnuje i fugitivní emise, a to

1. účinné od 18. 7. 2009a) bilancí technologického procesu jako rozdíl mezi hmotností znečišťující látky do procesu vstupující a hmotností znečišťující látky z procesu vystupující jinými cestami než emisí do ovzduší a obsaženou ve výrobku se zohledněním její chemické a fyzikální změny v procesu v požadovaném časovém úseku, nebo
2. účinné od 18. 7. 2009b) jako součin emisního faktoru uvedeného pro odpovídající skupinu zdrojů v příloze č. 2 k této vyhlášce nebo v jiném právním předpisu²) a počtu jednotek příslušné vztažné veličiny na zdroji v požadovaném časovém úseku.

§ 11

účinné od 18. 7. 2009Měření emisí azbestu

účinné od 18. 7. 2009(1) Měřením jsou sledována azbestová vlákna o délce větší než 5 µm, průměru menším než 3 µm a poměru délky vlákna k průměru vlákna vyšším než 3 : 1.

účinné od 18. 7. 2009(2) Odběr vzorku pro stanovení počtu vláken azbestu se provádí z proudící vzdušiny prosáváním izokineticky odebrané vzdušiny přes filtrační materiál. V ostatních případech se sledují depozice azbestu.

účinné od 18. 7. 2009(3) Stanovení vláken azbestu v odebraných vzorcích se provádí metodou optické mikroskopie pro počet vláken vyšší než 3.10⁵.m^-3 a metodou elektronové mikroskopie pro počet vláken nižší než 3.10⁵.m^-3.

§ 12

účinné od 18. 7. 2009Měření emisí znečišťujících látek u jmenovitě určených zdrojů

účinné od 18. 7. 2009(1) Jmenovitě určené zdroje jsou

1. účinné od 18. 7. 2009a) spalovací zdroje, jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon je 50 MW a vyšší, spalující tuhé nebo kapalné palivo; pro potřeby měření emisí znečišťujících látek podle tohoto ustanovení jsou jimi pouze jednotlivé kotle,
2. účinné od 18. 7. 2009b) spékací pásy aglomerace pro pražení nebo slinování kovových rud včetně sirníkové rudy s projektovanou výrobní kapacitou nad 150 t aglomerátu denně pro železné rudy nebo koncentrát a nad 30 t aglomerátu denně pro pražení rud mědi, olova nebo zinku nebo jakékoli zpracování rud zlata a rtuti,
3. účinné od 18. 7. 2009c) nístějové pece s intenzifikací kyslíkem, kyslíkové konvertory nebo elektrické obloukové pece, pro výrobu oceli s projektovanou výrobní kapacitou nad 2,5 t/hod,
4. účinné od 18. 7. 2009d) slévárny železných kovů s projektovanou výrobní kapacitou nad 20 t/den,
5. účinné od 18. 7. 2009e) výroba nebo tavení neželezných kovů s projektovanou výrobní kapacitou nad 20 t/den,
6. účinné od 18. 7. 2009f) výroba cementářského slínku v rotačních pecích s projektovanou výrobní kapacitou nad 500 t/den.

účinné od 18. 7. 2009(2) U jmenovitě určených zdrojů podle odstavce 1 se zjišťují jednorázovým měřením

1. účinné od 18. 7. 2009a) emise kadmia a jeho sloučenin vyjádřených jako kadmium, rtuti a jejích sloučenin vyjádřených jako rtuť, olova a jeho sloučenin vyjádřených jako olovo, arsenu a jeho sloučenin vyjádřených jako arsen,
2. účinné od 18. 7. 2009b) emise polychlorovaných dibenzodioxinů a polychlorovaných dibenzofuranů v rozsahu podle přílohy č. 1 k této vyhlášce; množství se stanoví jako součet ekvivalentních množství toxických kongenerů vypočtených jako součin stanovené koncentrace individuálního toxického kongeneru a příslušného koeficientu ekvivalentu toxicity podle přílohy č. 1 k této vyhlášce,
3. účinné od 18. 7. 2009c) emise polychlorovaných bifenylů, a to individuální kongenery v rozsahu přílohy č. 1 k této vyhlášce; emise se vyjádří jako celková hmotnost uvedených kongenerů,
4. účinné od 18. 7. 2009d) emise polycyklických aromatických uhlovodíků, a to benzo(b)fluoranten, benzo(a)pyren, indenol (1,2,3-c,d)pyren, benzo(k)fluoranten.

účinné od 18. 7. 2009(3) U zdrojů pro výrobu vápna, cementu a zpracování magnezitu se provádí kontinuální měření nebo jednorázové měření, aniž by tím bylo dotčeno ustanovení odstavce 1 písm. f) a odstavce 2, takto

1. účinné od 18. 7. 2009a) při výpalu vápna, cementářského slínku a magnezitu se zjišťují kontinuálním měřením emise tuhých znečišťujících látek, oxidů dusíku přepočtené na oxid dusičitý a oxidu siřičitého u každé z těchto látek, pokud hmotnostní tok emise znečišťující látky vypočtený z emisního limitu při maximálním projektovaném výkonu zdroje překračuje 15 kg/hod,
2. účinné od 18. 7. 2009b) u šachtových pecí s vnitřním topením se zjišťují emise tuhých znečišťujících látek, oxidů dusíku přepočtené na oxid dusičitý a oxidu siřičitého jednorázovým měřením tak, aby byly získány hodnoty hmotnostních toků emisí odpovídající celému zavážecímu cyklu,
3. účinné od 18. 7. 2009c) u mlecích zařízení a chladičů při výrobě vápna, cementu a zpracování magnezitu se zjišťuje kontinuálním měřením emise tuhých znečišťujících látek, pokud hmotnostní tok emise překračuje 15 kg/hod.

účinné od 18. 7. 2009(4) Jednorázové měření podle odstavců 2 a 3 se provádí při obvyklém provozním výkonu zdroje při prvním uvedení tohoto zdroje do provozu a dále jednou za 3 kalendářní roky nebo po každé záměně paliva, suroviny nebo druhu odpadu nad rámec schváleného provozního řádu nebo po každém významném a trvalém zásahu do konstrukce nebo vybavení zdroje, a to do 6 měsíců od vzniku jedné z výše uvedených skutečností.

§ 13

účinné od 18. 7. 2009Měření účinnosti spalování, množství vypouštěných látek a kontrola spalinových cest u malých spalovacích zdrojů

účinné od 18. 7. 2009(1) Účinnost spalování pro účely této vyhlášky se vypočte z komínové ztráty, přičemž ostatní kotlové ztráty se nezapočítávají. Tato ztráta je vyhodnocována softwarovým vybavením měřicího systému z naměřených veličin, kterými jsou obsah kyslíku, teplota spalin a teplota spalovacího vzduchu měřených analyzátorem s elektrochemickými články. Při měření těchto veličin, včetně měření množství vypouštěného oxidu uhelnatého, musí být provedena nejméně 3 dílčí měření, přičemž interval mezi dílčími měřeními nesmí být kratší než 10 minut.

účinné od 18. 7. 2009(2) Měření veličin se provádí za těchto podmínek

1. účinné od 18. 7. 2009a) měření je možno zahájit teprve v okamžiku, kdy je spalovací zdroj v ustáleném provozním stavu, podle provozního předpisu výrobce nebo při výstupní teplotě vody teplovodního spalovacího zdroje 80 ± 5 °C, a vstupní teplotě vody 60 ± 5 °C; u tuhých paliv se měření provádí nejdříve 30 minut po přiložení paliva,
2. účinné od 18. 7. 2009b) u spalovacích zdrojů s atmosférickými hořáky a přerušovači tahu musí být měřicí místo umístěno v přímé části kouřovodu ve vzdálenosti rovnající se maximálně dvěma průměrům kouřovodu měřené od hrdla spalovacího zdroje, případně může být měření veličin provedeno před přerušovačem tahu,
3. účinné od 18. 7. 2009c) u spalovacích zdrojů kategorie „C“ dle ČSN EN 483 se měření veličin nutných pro výpočet účinnosti měřeného spalovacího zdroje provádí originálními měřicími otvory. Nejsou-li měřicí otvory k dispozici, je možno měření veličin provádět v ústí odvodu spalin a sání spalovacího vzduchu.

účinné od 18. 7. 2009(3) Kontrola stavu spalinových cest se provádí podle ČSN 734201.