Vyhláška o metodách zkoušení a způsobu odběru a přípravy kontrolních vzorků

Příloha č. 1

Postup při odběru vzorků pro stanovení množství ochratoxinu A v určitých potravinách a surovinách

1. 1. Účel a oblast působnosti

   Vzorky určené pro úřední kontrolu množství ochratoxinu A v potravinách musí být odebírány níže uvedenými metodami. Takto získané souhrnné vzorky jsou považovány za reprezentativní pro šarže. Dodržení maximálních limitů stanovených v nařízení Evropských společenství č. 466/2001 bude určeno na základě množství zjištěného v laboratorních vzorcích.

1. 2. Definice

   Šarže: identifikovatelné množství potravinové komodity dodané ve stejném okamžiku, které má podle úředního stanovení jednotné charakteristiky, jako je původ, druh, typ obalu, balírna, zasílatel nebo označení.

   Část šarže: určitá část velké šarže, vyčleněná k tomu, aby z ní byl proveden odběr vzorků. Každá část šarže musí být fyzicky samostatná a identifikovatelná.

   Dílčí vzorek: množství materiálu odebrané z jednoho místa šarže nebo části šarže.

   Souhrnný vzorek: souhrn všech dílčích vzorků odebraných ze šarže nebo části šarže.

1. 3. Obecná ustanovení
   1. 3.1 Pracovníci

      Odběr vzorků musí být proveden oprávněným pracovníkem (§ 3 odst. 1 této vyhlášky).

   1. 3.2 Materiál k odběru

      Každá šarže, která má být vyšetřena, musí být vzorkována samostatně. Velké šarže se podle této přílohy rozdělí na části, které se vzorkují samostatně.

   1. 3.3 Předběžná opatření

      Při odběru vzorků a při přípravě laboratorních vzorků musí být provedena předběžná opatření s cílem zabránit jakýmkoli změnám, které by mohly ovlivnit obsah ochratoxinu A, nepříznivě ovlivnit analytické stanovení nebo znehodnotit reprezentativnost souhrnných vzorků.

   1. 3.4 Dílčí vzorky

      Dílčí vzorky se odeberou pokud možno z různých míst celé šarže nebo části šarže. Odchylky od toho postupu musí být zaznamenány v protokolu.

   1. 3.5 Příprava souhrnného vzorku

      Souhrnný vzorek se připraví sdružením dílčích vzorků.

   1. 3.6 Vzorky pro opakované vyšetření

      Vzorky pro opakované vyšetření za účelem potvrzení, obhajoby v obchodním sporu nebo pro rozhodčí vyšetření se odeberou z laboratorního vzorku, pokud to není v rozporu s předpisy členských států o odběru vzorků.

   1. 3.7 Balení a přeprava laboratorních vzorků

      Každý vzorek se uloží do čisté nádoby z inertního materiálu, který poskytuje dostatečnou ochranu před kontaminací a poškozením při přepravě. Musí být přijata všechna nezbytná opatření s cílem zabránit změně složení vzorku, ke které může dojít při přepravě nebo skladování.

   1. 3.8 Uzavření a označení vzorků

      Každý vzorek odebraný pro účely úřední kontroly se uzavře na místě odběru a označí se podle § 6 této vyhlášky.

      O každém odběru vzorků musí být vystaven protokol umožňující jednoznačnou identifikaci šarže, v němž musí být uvedeny datum a místo odběru vzorků a další údaje, které mohou být pro analytika užitečné.

1. 4. Specifická ustanovení
   1. 4.1 Různé typy šarží

      Balení potravinových komodit mohou mít při obchodování formu volně ložených potravin, potravin v kontejnerech nebo v jednotlivých baleních (sáčcích, pytlích, jednotlivých maloobchodních baleních atd.). Odběr vzorků může být proveden u všech forem, v nichž je výrobek uváděn na trh.

      1. Aniž jsou dotčena specifická ustanovení bodů 4.3, 4.4 a 4.5 této přílohy, může být následující vzorec použit jako vodítko pro vzorkování šarží, které mají při obchodování formu jednotlivých balení (sáčků, pytlů, maloobchodních balení atd.):
         1. - hmotnost: v kg
         2. - četnost vzorkování: každý n-tý sáček nebo pytel, z nichž musí být odebrán dílčí vzorek (desetinná místa se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo).
   1. 4.2 Hmotnost dílčího vzorku

      Hmotnost dílčího vzorku by měla být 100 g, pokud není v této příloze stanoveno jinak. U šarží ve formě maloobchodních balení závisí hmotnost dílčího vzorku na hmotnosti maloobchodního balení.

   1. 4.3 Obecný přehled postupu odběru vzorků u obilovin a sušených hroznů révy vinné

      Tabulka 1: Rozdělení šarží na části v závislosti na produktu a hmotnosti šarže

      Příloha č. 1 Postup při odběru vzorků pro stanovení množství ochratoxinu A v určitých potravinách a surovinách Tabulka 1: Rozdělení šarží na části v závislosti na produktu a hmotnosti šarže

      Komodita	Hmotnost šarže (t)	Hmotnost nebo počet částí šarže	Počet dílčích vzorků	Hmotnost souhrnného vzorku (kg)
      Obiloviny a výrobky z obilovin	≥ 1500	500 t	100	30
      	> 300 a < 1500	3 části šarže	100	30
      	≥ 50 a ≤ 300	100 t	100	30
      	< 50	–	10 až 100 1)	1 až 10
      Sušené hrozny révy vinné (korintky, rozinky a sultánky)	≥ 15	15 až 30 t	100	10
      	< 15	–	10 až 100 2)	1 až 10
      1) V závislosti na hmotnosti šarže - viz tabulka 2 této přílohy. 2) V závislosti na hmotnosti šarže - viz tabulka 3 této přílohy.

   1. 4.4 Postup vzorkování pro obiloviny a výrobky z obilovin (šarže ≥ 50 t) a pro sušené hrozny révy vinné (šarže ≥ 15 t)
      1. — Pokud lze části šarže fyzicky oddělit, musí být každá šarže fyzicky rozdělena na části podle tabulky 1. Vzhledem k tomu, že hmotnost šarže není vždy přesným násobkem hmotností částí šarží, může hmotnost části šarže překročit uvedenou hodnotu maximálně o 20 %.
      2. — Každá část šarže musí být vzorkována samostatně.
      3. — Počet dílčích vzorků: 100. Postup u šarží do 50 t a šarží sušených hroznů révy vinné do 15 tun je uveden v bodě 4.5. Hmotnost souhrnného vzorku činí 10 kg.
      4. — Není-li možné použít výše uvedenou metodu vzorkování z důvodu hospodářských důsledků vyplývajících z poškození šarže (kvůli formě obalu, způsobu přepravy atd.), může být použita alternativní metoda vzorkování za předpokladu, že je co nejreprezentativnější a je úplně popsána a dokumentována.
   1. 4.5 Pokyny pro vzorkování obilovin a výrobků z obilovin (šarže < 50 t) a sušených hroznů révy vinné (šarže < 15 t)

      U šarží obilovin do 50 t a šarží sušených hroznů révy vinné do 15 t může být v závislosti na hmotnosti šarže použit plán vzorkování skládající se z 10 až 100 dílčích vzorků, vedoucí k souhrnnému vzorku o hmotnosti 1 až 10 kg.

      Čísla uvedená v následující tabulce mohou být použita pro určení počtu dílčích vzorků, které mají být odebrány.

      Tabulka 2: Počet dílčích vzorků, které mají být odebrány, v závislosti na hmotnosti šarže obilovin

      Příloha č. 1 Postup při odběru vzorků pro stanovení množství ochratoxinu A v určitých potravinách a surovinách Tabulka 1: Rozdělení šarží na části v závislosti na produktu a hmotnosti šarže Tabulka 2: Počet dílčích vzorků, které mají být odebrány, v závislosti na hmotnosti šarže obilovin

      Hmotnost šarže (t)	Počet dílčích vzorků
      ≤ 1	10
      > 1 až ≤ 3	20
      > 3 až ≤ 10	40
      > 10 až ≤ 20	60
      > 20 až ≤ 50	100

      Tabulka 3: Počet dílčích vzorků, které mají být odebrány, v závislosti na hmotnosti šarže sušených hroznů révy vinné

      Příloha č. 1 Postup při odběru vzorků pro stanovení množství ochratoxinu A v určitých potravinách a surovinách Tabulka 1: Rozdělení šarží na části v závislosti na produktu a hmotnosti šarže Tabulka 2: Počet dílčích vzorků, které mají být odebrány, v závislosti na hmotnosti šarže obilovin Tabulka 3: Počet dílčích vzorků, které mají být odebrány, v závislosti na hmotnosti šarže sušených hroznů révy vinné

      Hmotnost šarže (t)	Počet dílčích vzorků
      ≤ 0,1	10
      >0,1 až ≤ 0,2	15
      > 0,2 až ≤ 0,5	20
      > 0,5 až ≤ 1,0	30
      > 1,0 až ≤ 2,0	40
      > 2,0 až ≤ 5,0	60
      > 5,0 až ≤ 10,0	80
      > 10,0 až ≤ 15,0	100

   1. 4.6 Odběr vzorků v maloobchodním prodeji

      Odběr vzorků potravin v maloobchodním prodeji se provádí pokud možno podle výše uvedených ustanovení o odběru vzorků. Není-li to možné, lze použít jiné účinné postupy odběru vzorků v maloobchodním prodeji, pokud jsou pro vzorkovanou šarži dostatečně reprezentativní.

1. 5. Přijetí šarže nebo části šarže

   Šarže se přijímá, jestliže souhrnný vzorek vyhovuje maximálnímu limitu.

Příloha č. 2

Metody odběru vzorků pro úřední kontrolu množství dioxinů (dibenzo-1,4-dioxinů/dibenzofuranů) a stanovení polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem v určitých potravinách

1. 1. Účel a oblast působnosti

   Vzorky určené pro úřední kontrolu obsahu dioxinů (dibenzo-1,4-dioxinů/dibenzofuranů) a rovněž pro stanovení obsahu polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem v potravinách musí být odebírány níže uvedenými metodami. Takto získané souhrnné vzorky jsou považovány za reprezentativní pro šarže nebo části šarže, ze kterých byly odebrány. Dodržení maximálních limitů stanovených v nařízení Evropských společenství č. 466/2001, kterým se stanoví maximální limity určitých kontaminujících látek v potravinách se určí na základě množství zjištěného v laboratorních vzorcích.

1. 2. Definice

   Šarže: identifikovatelné množství potravinové komodity dodané ve stejném okamžiku, které má podle úředního stanovení jednotné charakteristiky, jako je původ, druh, typ obalu, balírna, zasílatel nebo označení. U ryb a produktů rybolovu musí být srovnatelná také velikost ryby.

   Část šarže: určitá část velké šarže, vyčleněná k tomu, aby z ní byl proveden odběr vzorků.
   Každá část šarže musí být fyzicky samostatná a identifikovatelná.

   Dílčí vzorek: množství materiálu odebrané z jednoho místa šarže nebo části šarže.

   Souhrnný vzorek: souhrn všech dílčích vzorků odebraných ze šarže nebo části šarže.

   Laboratorní vzorek: reprezentativní část/množství souhrnného vzorku určené pro laboratoř.

   Tabulka faktorů toxické rovnocennosti (TEF) pro posuzování rizik pro člověka (založeno na závěrech zasedání Světové zdravotní organizace ve Stockholmu, Švédsko, ve dnech 15. – 18. června 1997) ^*)

   Příloha č. 2 Metody odběru vzorků pro úřední kontrolu množství dioxinů (dibenzo-1,4-dioxinů/dibenzofuranů) a stanovení polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem v určitých potravinách Tabulka faktorů toxické rovnocennosti (TEF) pro posuzování rizik pro člověka (založeno na závěrech zasedání Světové zdravotní organizace ve Stockholmu, Švédsko, ve dnech 15. – 18. června 1997) *)

   Kongener	Hodnota TEF	Kongener	Hodnota TEF
   Dibenzo-1,4-dioxiny (PCDD)		polychlorované bifenyly, polychlorované bifenyly bez atomů chloru v ortho-polohách a polychlorované bifenyly s jedním atomem chloru v ortho-poloze s dioxinovým efektem
   2,3,7,8-Tetrachlordibenzodioxin	1	polychlorované bifenyly bez atomů chloru v ortho-polohách
   1,2,3,7,8-Pentachlordibenzodioxin	1	polychlorované bifenyly 77	0,0001
   1,2,3,4,7,8-Hexachlordibenzodioxin	0,1	polychlorované bifenyly 81	0,0001
   1,2,3,6,7,8-Hexachlordibenzodioxin	0,1	polychlorované bifenyly 126	0,1
   1,2,3,7,8,9-Hexachlordibenzodioxin	0,1	polychlorované bifenyly 169	0,01
   1,2,3,4,6,7,8-Heptachlordibenzodioxin	0,01
   Oktachlordibenzodioxin	0,0001
   Dibenzofurany (PCDF)		polychlorované bifenyly
   		s jedním atomem chloru
   		v ortho-poloze
   2,3,7,8-Tetrachlordibenzofuran	0,1	polychlorované bifenyly 105	0,0001
   1,2,3,7,8-Pentachlordibenzofuran	0,05	polychlorované bifenyly 114	0,0005
   2,3,4,7,8-Pentachlordibenzofuran	0,5	polychlorované bifenyly 118	0,0001
   1,2,3,4,7,8-Hexachlordibenzofuran	0,1	polychlorované bifenyly 123	0,0001
   1,2,3,6,7,8-Hexachlordibenzofuran	0,1	polychlorované bifenyly 156	0,0005
   1,2,3,7,8,9-Hexachlordibenzofuran	0,1	polychlorované bifenyly 157	0,0005
   2,3,4,6,7,8-Hexachlordibenzofuran	0,1	polychlorované bifenyly 167	0,00001
   1,2,3,4,6,7,8-Heptachlordibenzofuran	0,01	polychlorované bifenyly 189	0,0001
   1,2,3,4,7,8,9-Heptachlordibenzofuran	0,01
   Oktachlordibenzofuran	0,0001
   *) zdroj - Van den Berg et al. (1998) Toxic Equivalency Factors (TEFs) for PCBs, PCDDs, PCDFs for Humans and for Wildlife. Environmental Health Perspectives, 106(12), 775.

1. 3. Všeobecná ustanovení
   1. 3.1 Pracovníci

      Odběr vzorků musí být proveden oprávněným pracovníkem (§ 3 odst. 1 této vyhlášky).

   1. 3.2 Materiál, který má být odebrán

      Každá šarže, která má být vyšetřena, musí být vzorkována samostatně.

   1. 3.3 Předběžná opatření

      Při odběru vzorků a při přípravě laboratorních vzorků musí být provedena předběžná opatření s cílem zabránit jakýmkoli změnám, které by mohly ovlivnit obsah dioxinů a polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem, nepříznivě ovlivnit analytické stanovení nebo znehodnotit reprezentativnost souhrnných vzorků.

   1. 3.4 Dílčí vzorky

      Dílčí vzorky se odeberou pokud možno z různých míst celé šarže nebo části šarže. Odchylky od toho postupu musí být zaznamenány v protokolu podle bodu 3.8.

   1. 3.5 Příprava souhrnného vzorku

      Souhrnný vzorek se připraví sdružením všech dílčích vzorků. Měl by mít hmotnost 1 kg, pokud je to možné, např. provádí-li se odběr z jednoho balení.

   1. 3.6 Rozdělení souhrnného vzorku na laboratorní vzorky pro potvrzení, obhajoby v obchodním sporu nebo pro rozhodčí zkoušení

      Laboratorní vzorky za účelem potvrzení, obhajoby v obchodním sporu nebo pro rozhodčí zkoušení se odeberou ze zhomogenizovaného souhrnného vzorku, pokud to není v rozporu s § 3 a 4 této vyhlášky. Velikost laboratorních vzorků pro potvrzení by měla být dostatečná alespoň pro provedení opakované zkoušky.

   1. 3.7 Balení a přeprava souhrnných a laboratorních vzorků

      Každý souhrnný a laboratorní vzorek se uloží do čisté nádoby z inertního materiálu, který poskytuje dostatečnou ochranu před kontaminací, ztrátou analytu adsorpcí na vnitřních stěnách nádoby a před poškozením při přepravě. Musí být přijata všechna nezbytná preventivní opatření s cílem zabránit změně složení souhrnných a laboratorních vzorků, ke které může dojít při přepravě nebo skladování.

   1. 3.8 Uzavření a označení souhrnných a laboratorních vzorků

      Každý vzorek odebraný k úředním účelům se uzavře na místě odběru a označí se podle § 6 této vyhlášky. O každém odběru vzorků musí být vystaven protokol, který umožní jednoznačnou identifikaci šarže a v němž musí být uvedeny datum a místo odběru vzorků a další údaje, které mohou být pro analytika užitečné.

1. 4. Plány odběru vzorků

   Použitá metoda odběru vzorků musí zajistit, aby byl souhrnný vzorek reprezentativní pro kontrolovanou šarži.

   1. 4.1. Počet dílčích vzorků

      U mléka a olejů, u nichž lze předpokládat rovnoměrné rozšíření daného kontaminantu v celé šarži, stačí odebrat tři dílčí vzorky na šarži, které budou tvořit souhrnný vzorek. Uvede se číslo šarže. Pro ostatní produkty je minimální počet dílčích vzorků, který má být odebrán z šarže, uveden v tabulce 1.

      Hmotnost souhrnného vzorku, který vznikne sdružením dílčích všech vzorků, musí být alespoň 1 kg (viz bod 3.5). Dílčí vzorky musí mít podobnou hmotnost.

      Hmotnost dílčího vzorku by měla být alespoň 100 g. Hmotnost dílčího vzorku závisí na velikosti částic v šarži. Odchylky od toho postupu musí být zaznamenány v protokolu podle bodu 3.8. V souladu s ustanoveními směrnice Komise 97/747/ES ze dne 27. října 1997, kterou se stanoví rozsah a četnost odběru vzorků podle směrnice Rady 96/23/ES pro monitorování určitých látek a jejich reziduí v živočišných produktech, je vzorkem slepičích vajec nejméně 12 vajec (jak pro šarže nabalených vajec, tak pro šarže skládajících se z jednotlivých balení, tabulky 1 a 2).

      Tabulka 1

      Minimální počet dílčích vzorků, které mají být odebrány z šarže

      Příloha č. 2 Metody odběru vzorků pro úřední kontrolu množství dioxinů (dibenzo-1,4-dioxinů/dibenzofuranů) a stanovení polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem v určitých potravinách Tabulka faktorů toxické rovnocennosti (TEF) pro posuzování rizik pro člověka (založeno na závěrech zasedání Světové zdravotní organizace ve Stockholmu, Švédsko, ve dnech 15. – 18. června 1997) *) Tabulka 1 Minimální počet dílčích vzorků, které mají být odebrány z šarže

      Hmotnost šarže (kg)	Minimální počet odebraných dílčích vzorků
      < 50	3
      50 až 500	5
      > 500	10

      Skládá-li se šarže z jednotlivých balení, je počet balení, která musí být odebrána, aby vytvořila souhrnný vzorek, uveden v tabulce 2.

      Tabulka 2

      Počet balení (dílčích vzorků, která musí být odebrána, aby vytvořila souhrnný vzorek, skládá-li se šarže z jednotlivých balení)

      Příloha č. 2 Metody odběru vzorků pro úřední kontrolu množství dioxinů (dibenzo-1,4-dioxinů/dibenzofuranů) a stanovení polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem v určitých potravinách Tabulka faktorů toxické rovnocennosti (TEF) pro posuzování rizik pro člověka (založeno na závěrech zasedání Světové zdravotní organizace ve Stockholmu, Švédsko, ve dnech 15. – 18. června 1997) *) Tabulka 1 Minimální počet dílčích vzorků, které mají být odebrány z šarže Tabulka 2 Počet balení (dílčích vzorků, která musí být odebrána, aby vytvořila souhrnný vzorek, skládá-li se šarže z jednotlivých balení)

      Počet balení nebo jednotek v šarži	Počet odebraných balení nebo jednotek
      1 až 25	1 balení nebo jednotka
      26 až 100	asi 5 %, nejméně 2 balení nebo jednotky
      > 100	asi 5 %, maximálně 10 balení nebo jednotek

1. 5. Dodržení specifikací v šarži nebo části šarže

   Kontrolní laboratoř provede opakovanou zkoušku laboratorního vzorku určeného pro potvrzení, je-li výsledek, který obdržela při první zkoušce, o 20 % nižší nebo vyšší než maximální limit, a vypočte průměr z obou výsledků. Šarže se přijme, je-li výsledek první zkoušky o 20 % nižší než maximální limit nebo vyhovuje-li průměr příslušnému maximálnímu limitu stanovenému v nařízení Evropských společenství č. 466/2001.

Příloha č. 3

Postup při odběru vzorků pro kontrolu dodržování maximálních limitů olova, kadmia, rtuti a 3-chlorpropan-1,2-diolu v určitých potravinách a surovinách

1. 1. Účel a oblast působnosti

   Vzorky určené pro úřední kontrolu limitů obsahu olova, kadmia, rtuti a 3-chlorpropan-1,2-diolu v potravinách musí být odebírány níže uvedenými metodami. Takto získané souhrnné vzorky budou považovány za reprezentativní pro šarži nebo část šarže, z nichž byly odebrány. Dodržení maximálních limitů stanovených v nařízení Evropských společenství č. 466/2001 bude zjištěno na základě obsahu zjištěného v laboratorních vzorcích.

1. 2. Definice

   Šarže: identifikovatelné množství potraviny dodané ve stejném okamžiku, které má podle úředního stanovení stejné charakteristiky, jako je původ, druh, typ obalu, balírna, zasílatel nebo označení. Ryby musí mít rovněž srovnatelnou velikost.

   Část šarže: stanovená část velké šarže, vyčleněná k tomu, aby u ní byl proveden odběr vzorků. Každá část šarže musí být fyzicky oddělená a identifikovatelná.

   Dílčí vzorek: množství materiálu odebrané z jednoho místa šarže nebo část šarže.

   Souhrnný vzorek: souhrn všech dílčích vzorků odebraných ze šarže nebo část šarže.

   Laboratorní vzorek: vzorek určený pro laboratorní vyšetření.

1. 3. Obecná ustanovení
   1. 3.1 Pracovníci

      Odběr vzorků musí být proveden oprávněným kvalifikovaným pracovníkem (§ 3 odst. 1 této vyhlášky).

   1. 3.2 Materiál, který má být odebrán

      Každá šarže, která má být vyšetřena, musí být vzorkována samostatně.

   1. 3.3 Předběžná opatření

      Při odběru vzorků a při přípravě laboratorních vzorků musí být provedena předběžná opatření s cílem zabránit jakýmkoli změnám, které by mohly ovlivnit obsah olova, kadmia, rtuti a 3-chorpropan-1,2-diolu, nepříznivě ovlivnit analytické stanovení nebo znehodnotit reprezentativnost souhrnných vzorků.

   1. 3.4 Dílčí vzorky

      Dílčí vzorky se odeberou pokud možno z různých míst celé šarže nebo části šarže. Odchylky od toho postupu musí být zaznamenány v protokolu podle bodu 3.8.

   1. 3.5 Příprava souhrnného vzorku

      Souhrnný vzorek se připraví sdružením všech dílčích vzorků. Měl by vážit alespoň 1 kg, pokud to není nemožné, např. při vzorkování jednoho balení.

   1. 3.6 Rozdělení souhrnného vzorku na laboratorní vzorky pro vyšetření, opakované vyšetření a rozhodčí vyšetření

      Laboratorní vzorky pro vyšetření, opakované vyšetření a rozhodčí vyšetření se odeberou ze zhomogenizovaného souhrnného vzorku, pokud to není v rozporu s § 3 a 4 této vyhlášky. Velikost laboratorního vzorku pro vyšetření musí být dostatečná alespoň pro dvě zkoušky.

   1. 3.7 Zabalení a přeprava souhrnných a laboratorních vzorků

      Každý souhrnný a laboratorní vzorek se uloží do čisté nádoby z inertního materiálu, který poskytuje dostatečnou ochranu před kontaminací, ztrátami analytu v důsledku adsorpce na vnitřních stěnách nádoby a před poškozením při přepravě. Musí být přijata všechna nezbytná opatření s cílem zabránit změně složení souhrnných a laboratorních vzorků, ke které může dojít při přepravě nebo skladování.

   1. 3.8 Uzavření a označení souhrnných a laboratorních vzorků

      Každý vzorek odebraný k úředním účelům se uzavře na místě odběru a označí se podle § 6 této vyhlášky. O každém odběru vzorků musí být vystaven protokol umožňující jednoznačnou identifikaci vzorku, v němž musí být uvedeny datum a místo odběru vzorků a další údaje, které mohou být pro analytika užitečné.

1. 4. Plán odběru vzorků

   V ideálním případě by měl být odběr vzorků proveden v místě, kde komodita vstupuje do potravního řetězce a kde lze rozlišit jednotlivou šarži. Použitá metoda odběru vzorků musí zajistit, aby byl souhrnný vzorek reprezentativní pro kontrolovanou šarži.

   1. 4.1 Počet dílčích vzorků

      U tekutých výrobků, u nichž lze předpokládat rovnoměrné rozšíření daného kontaminantu v celé šarži, stačí odebrat jeden dílčí vzorek ze šarže, který bude souhrnným vzorkem. Uvede se číslo šarže. Tekuté výrobky obsahující hydrolyzované rostlinné bílkoviny nebo tekutou sójovou omáčku se musí před odběrem dílčího vzorku dobře protřepat nebo zhomogenizovat jiným vhodným způsobem.

      U ostatních výrobků se ze šarže odebere minimální počet dílčích vzorků uvedený v tabulce 1. Dílčí vzorky musí mít přibližně stejnou hmotnost. Odchylky od toho postupu musí být zaznamenány v protokolu podle bodu 3.8.

      Tabulka 1:

      Minimální počet dílčích vzorků, který má být odebrán ze šarže

      Příloha č. 3 Postup při odběru vzorků pro kontrolu dodržování maximálních limitů olova, kadmia, rtuti a 3-chlorpropan-1,2-diolu v určitých potravinách a surovinách Tabulka 1: Minimální počet dílčích vzorků, který má být odebrán ze šarže

      Hmotnost šarže (kg)	Minimální počet odebraných dílčích vzorků
      < 50	3
      50 až 500	5
      > 500	10

      Tvoří-li šarži jednotlivá balení, odebere se pro souhrnný vzorek počet vzorků uvedený v tabulce 2.

      Tabulka 2:

      Počet balení (dílčích vzorků), který má být odebrán pro souhrnný vzorek, tvoří-li šarži jednotlivá balení

      Příloha č. 3 Postup při odběru vzorků pro kontrolu dodržování maximálních limitů olova, kadmia, rtuti a 3-chlorpropan-1,2-diolu v určitých potravinách a surovinách Tabulka 1: Minimální počet dílčích vzorků, který má být odebrán ze šarže Tabulka 2: Počet balení (dílčích vzorků), který má být odebrán pro souhrnný vzorek, tvoří-li šarži jednotlivá balení

      Počet balení nebo jednotek v šarži	Počet odebraných balení nebo jednotek
      1 až 25	1 balení nebo jednotka
      26 až 100	asi 5 %, nejméně 2 balení nebo jednotky
      > 100	asi 5 %, maximálně 10 balení nebo jednotek

1. 5. Dodržení specifikovaného nejvyššího obsahu v šarži nebo části šarže

   Pro účely kontroly provede kontrolní laboratoř alespoň dvě nezávislé zkoušky a z výsledků vypočte průměr. Šarže se přijme, nepřekročí-li průměr příslušný nejvyšší obsah stanovený v nařízení Evropských společenství č. 466/2001. Šarže se nepřijme, překročí-li průměr příslušný nejvyšší obsah.

Příloha č. 4

Postup odběru vzorků citrusových plodů pro kontrolu konzervantů

1. 1. Vzorky musí být odebrány vědeckými metodami, které zajistí, že vzorky budou reprezentativní pro zkoušenou šarži.
2. 2. Vzorky musí vyhovovat alespoň následujícím požadavkům:
   1. a) Balené zboží (bedny, papírové krabice a podobné obaly)

      Příloha č. 4 Postup odběru vzorků citrusových plodů pro kontrolu konzervantů

      Počet obalů v šarži	do 20	od 21 do 500	od 501 do 1000	nad 1000
      Minimální počet obalů, ze kterých se odebírají vzorky	1	2	3	4
      Hmotnost odebraných plodů na jeden obal v kg	2	2	2	2

   1. b) Nebalené zboží

      Příloha č. 4 Postup odběru vzorků citrusových plodů pro kontrolu konzervantů

      Hmotnost dávky v kg	do 20	od 21 do 500	nad 500
      Hmotnost odebraného vzorku v kg	2	4	8

1. 3. Šarží se rozumí část dodávky, která vykazuje stejné charakteristiky, např. odrůda, stupeň zralosti, typ balení.
2. Balení a předání vzorků
   1. 1. Vzorky musí být umístěny ve vzduchotěsných obalech.
   2. 2. Obaly musí být zapečetěny.
   3. 3. Takto zabalené vzorky musí být co nejrychleji předány do zkušebních laboratoří.

Příloha č. 5

Postup při přípravě vzorku a kritéria pro metody zkoušení použité při stanovení množství ochratoxinu A v určitých potravinách a surovinách

1. 1. Preventivní opatření

   Vzhledem k tomu, že rozložení ochratoxinu A je velmi nehomogenní, měly by být vzorky připraveny, a zejména homogenizovány, mimořádně pečlivě.

   Veškerý materiál obdržený laboratoří má být použit k přípravě zkušebního materiálu.

1. 2. Zpracování vzorku obdrženého laboratoří

   Celý souhrnný vzorek se jemně rozemele a důkladně promísí postupem, u něhož je prokázáno, že jím lze dosáhnout úplné homogenizace.

1. 3. Rozdělení vzorků pro vyšetření za účelem potvrzení a obhajoby v obchodním sporu

   Opakované vzorky pro vyšetření za účelem potvrzení, obhajoby v obchodním sporu a pro rozhodčí vyšetření se odeberou ze zhomogenizovaného materiálu, pokud to není v rozporu s § 3 a 4 této vyhlášky.

1. 4. Metody zkoušení, které má laboratoř použít, a požadavky na řízení laboratoře
   1. 4.1 Definice

      Dále je uvedeno několik nejběžnějších definic, které musí laboratoř použít.

      Nejčastěji uváděnými parametry přesnosti jsou opakovatelnost a reprodukovatelnost

      r = opakovatelnost - hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou pravděpodobností (obvykle 95 %) ležet nebo jí bude rovna absolutní hodnota rozdílu výsledků dvou samostatných stanovení za podmínek opakovatelnosti (tj. stejný vzorek, tentýž pracovník, tatáž aparatura, tatáž laboratoř, stanoveno krátce po sobě); r = 2,8 × s_r

      s_r = směrodatná odchylka - vypočtená z výsledků získaných za podmínek opakovatelnosti

      R = reprodukovatelnost - hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou pravděpodobností (obvykle 95 %) ležet nebo jí bude rovna absolutní hodnota rozdílu výsledků dvou samostatných stanovení za podmínek reprodukovatelnosti (tj. stejným materiál získaný pracovníky různých laboratoří, za použití standardizované zkušební metody); R = 2,8 × s_R

      s_R = směrodatná odchylka - vypočtená z výsledků za podmínek reprodukovatelnosti
   1. 4.2 Obecné požadavky

      Metody zkoušení použité pro účely kontroly potravin musí být, kdykoli je to možné, v souladu s § 9 této vyhlášky.

   1. 4.3 Specifické požadavky

      Nejsou-li na úrovni Evropských společenství předepsány specifické metody pro stanovení množství ochratoxinu A v potravinách, mohou laboratoře zvolit jakoukoliv metodu za předpokladu, že splňuje následující kritéria:

      Charakteristika účinnosti metody pro stanovení ochratoxinu A

      Příloha č. 5 Postup při přípravě vzorku a kritéria pro metody zkoušení použité při stanovení množství ochratoxinu A v určitých potravinách a surovinách Charakteristika účinnosti metody pro stanovení ochratoxinu A

      Množství µg/kg	Ochratoxin A
      	RSDr (%)	RSDR (%)	Výtěžnost (%)
      < 1	≤ 40	≤ 60	50 až 120
      1 až 10	≤ 20	≤ 30	70 až 110

      1. — Detekční limity použitých metod nejsou uvedeny, neboť přesnost je uvedena pro uvažované koncentrace.
      2. — Hodnoty přesnosti jsou vypočteny z Horwitzovy rovnice:
         1. RSD_R = 2^(1-0,5logC)
         2. kde:
            1. — c je poměr koncentrací (tj. 1 = 100 g/100 g, 0,001 = 1 000 mg/kg).

         Toto je zobecněná rovnice pro přesnost, u níž se ukazuje, že u většiny rutinních metod zkoušení nezávisí na analytu a matrici, nýbrž pouze na koncentraci.

   1. 4.4 Výpočet výtěžnosti

      Uvede se výsledek zkoušky korigovaný nebo nekorigovaný na výtěžek. Musí být uveden způsob uvedení výtěžku a jeho hodnota.

   1. 4.5 Normy jakosti laboratoře

      Laboratoře musí splňovat požadavky zvláštního právního předpisu.^*)

Příloha č. 6

Příprava vzorků a kritéria pro metody zkoušení pro kontrolu dodržování maximálních limitů olova, kadmia, rtuti a 3-chlorpropan-1,2-diolu v určitých potravinách a surovinách

1. 1. Úvod

   Základním požadavkem je získat reprezentativní a homogenní laboratorní vzorek, aniž dochází k sekundární kontaminaci.

1. 2. Specifické postupy přípravy vzorků pro olovo, kadmium a rtuť

   Existuje řada vyhovujících postupů přípravy vzorků, které mohou být použity pro dotyčné výrobky. Postupy uvedené v návrhu evropské normy „Potraviny. Stanovení stopových prvků. Požadavky na účinnost a všeobecné zásady.” se ukázaly jako vyhovující, ale správné mohou být i jiné postupy.

   1. U každého postupu musí být dodržena tato pravidla:
      1. — mušle, korýši a malé ryby: pokud se jedí celé, vnitřnosti musí být součástí materiálu, který má být zkoušen,
      2. — zelenina: vyšetřuje se pouze jedlá část, přičemž musí být vzaty v úvahu požadavky nařízení Evropských společenství č. 466/2001.

1. 3. Metody zkoušení, které má laboratoř použít, a požadavky na laboratorní vyšetření
   1. 3.1 Definice
      1. Níže je uvedeno několik nejběžnějších definic, které musí laboratoř použít:

         r = opakovatelnost - hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou pravděpodobností (obvykle 95 %) ležet nebo jí bude rovna absolutní hodnota rozdílu výsledků dvou samostatných stanovení za podmínek opakovatelnosti (tj. stejný vzorek, tentýž pracovník, stejná aparatura, tatáž laboratoř, stanoveno krátce po sobě); r = 2,8 × s_r;

         s_r = směrodatná odchylka - vypočtená z výsledků získaných za podmínek opakovatelnosti;

         R = reprodukovatelnost - hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou pravděpodobností (obvykle 95 %) ležet nebo jí bude rovna absolutní hodnota rozdílu výsledků dvou samostatných stanovení za podmínek reprodukovatelnosti (tj. stejným materiál získaný pracovníky různých laboratoří, stejný postup); a tedy R = 2,8 × s_R;

         s_R = směrodatná odchylka - vypočtená z výsledků za podmínek reprodukovatelnosti;

         HORRAT_r = zjištěná hodnota RSD_r dělená hodnotou RSD_r vypočtenou z Horwitzovy rovnice za předpokladu r = 0,66R;

         HORRAT_R = zjištěná hodnota RSD_R dělená hodnotou RSD_R vypočtenou z Horwitzovy rovnice.

   1. 3.2 Obecné požadavky

      Metody zkoušení použité pro účely kontroly potravin musí být, kdykoli je to možné, v souladu s § 9 této vyhlášky.

      Pro stanovení obsahu olova ve víně je předepsána metoda uvedená v kapitole 35 přílohy nařízení Komise Evropských společenství č. 2676/90, kterým se stanoví metody Společenství pro zkoušení vín.

   1. 3.3 Specifické požadavky
      1. 3.3.1 Zkoušení obsahu olova, kadmia a rtuti

         Specifické metody pro stanovení obsahu olova, kadmia a rtuti nejsou předepsány. Laboratoře použijí validované metody, které splňují charakteristiky účinnosti uvedené v tabulce 3. Zkušební materiály použité v okruhovém testu laboratoří za účelem validace metod by měly podle možnosti obsahovat certifikovaný referenční materiál.

         Tabulka 3: Charakteristiky účinnosti metod pro zkoušení obsahu olova, kadmia a mědi

         Příloha č. 6 Příprava vzorků a kritéria pro metody zkoušení pro kontrolu dodržování maximálních limitů olova, kadmia, rtuti a 3-chlorpropan-1,2-diolu v určitých potravinách a surovinách Tabulka 3: Charakteristiky účinnosti metod pro zkoušení obsahu olova, kadmia a mědi

         Charakteristika	Hodnota / komentář
         Použitelnost	potraviny uvedené v nařízení Evropských společenství č. 466/2001
         Mez detekce	nesmí být vyšší než jedna desetina hodnoty uvedené v nařízení Evropských společenství č. 466/2001, kromě případu, kdy je pro olovo uvedena hodnota nižší než 0,1 mg/kg. V tomto případě nesmí být vyšší než jedna pětina uvedené hodnoty
         Mez stanovení	nesmí být vyšší než jedna pětina hodnoty uvedené v nařízení Evropských společenství č. 466/2001, kromě případu, kdy je pro olovo uvedena hodnota nižší než 0,1 mg/kg. V tomto případě nesmí být vyšší než dvě pětiny uvedené hodnoty
         Přesnost	hodnoty HORRATr nebo HORRATR z validačního kruhového testu musí být nižší než 1,5
         Výtěžnost	80 – 120 % (podle validačního kruhového testu)
         Specifičnost	nesmí rušit matrice nebo jiné látky při spektrální analýze

      1. 3.3.2 Zkoušení obsahu 3-chlorpropan-1,2-diolu

         Specifické metody pro stanovení obsahu 3-chlorpropan-1,2-diolu nejsou předepsány. Laboratoře použijí validované metody, které splňují charakteristiky účinnosti uvedené v tabulce 4. Zkušební materiály použité v kruhovém testu laboratoří za účelem validace metod by měly podle možnosti obsahovat certifikovaný referenční materiál. Specifická metoda byla validována v kruhovém testu a splnila požadavky uvedené v tabulce 4.

         Tabulka 4: Charakteristiky účinnosti metod pro zkoušení 3-chlorpropan-1,2-diolu

         Příloha č. 6 Příprava vzorků a kritéria pro metody zkoušení pro kontrolu dodržování maximálních limitů olova, kadmia, rtuti a 3-chlorpropan-1,2-diolu v určitých potravinách a surovinách Tabulka 3: Charakteristiky účinnosti metod pro zkoušení obsahu olova, kadmia a mědi Tabulka 4: Charakteristiky účinnosti metod pro zkoušení 3-chlorpropan-1,2-diolu

         Charakteristika	Doporučená hodnota	Koncentrace
         Slepý pokus	Nižší než mez detekce	—
         Výtěžek	75 až 110 %	Celý rozsah koncentrací
         Mez stanovitelnosti	10 (nebo méně) µg/kg, vztaženo na sušinu	—
         Směrodatná odchylka slepého pokusu	Méně než 4 µg/kg	—
         Odhady přesnosti v rámci laboratoře-směrodatná odchylka opakovaných měření při různých koncentracích	< 4 µg/kg < 6 µg/kg < 7 µg/kg < 8 µg/kg < 15 µg/kg	20 µg/kg 30 µg/kg 40 µg/kg 50 µg/kg 100 µg/kg

   1. 3.4 Odhad správnosti zkoušky a výpočet výtěžnosti

      Kdykoliv je to možné, odhadne se správnost zkoušky tak, že se provede kontrolní zkouška vhodného certifikovaného referenčního materiálu.

      Přihlíží se k „Harmonizovaným pokynům pro použití hodnot výtěžnosti při analytických měřeních” vypracovaným pod patronací IUPAC/ISO/AOAC.

      Výsledky zkoušky budou uvedeny jako korigované nebo nekorigované. Tato informace musí být uvedena, stejně jako výtěžnost.

   1. 3.5 Normy řízení jakosti laboratoře

      Laboratoře musí splňovat ustanovení zvláštního právního předpisu.^*)

   1. 3.6 Vyjadřování výsledků

      Výsledky se vyjadřují ve stejných jednotkách, v jakých jsou stanoveny maximální limity v nařízení Evropských společenství č. 466/2001.

Příloha č. 7

Příprava vzorků a požadavky na metody zkoušení použité pro stanovení množství dioxinů (dibenzo-1,4-dioxinů) a stanovení polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem v určitých potravinách

1. 1. Cíle a oblast použití

   Tyto požadavky se vztahují na zkoušení potravin pro úřední kontrolu množství dioxinů (polychlorovaných dibenzo-1,4-dioxinů) a polychlorovaných dibenzofuranů a stanovení polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem.

   Monitorování přítomnosti dioxinů v potravinách může být založeno na strategii využívající screeningovou metodu k vyhledání vzorků s obsahem dioxinů o 30 až 40 % nižším nebo vyšším, než je zájmová úroveň. Koncentrace dioxinů v těchto vzorcích s významnými množstvími se stanoví nebo potvrdí potvrzující metodou.

   Screeningové metody jsou metodami sloužícími k detekci dioxinů a polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem na zájmové úrovni. Tyto metody mají vysokou kapacitu, pokud jde o množství vzorků, a jsou používány k vytřídění potenciálně pozitivních vzorků z velkého množství vzorků. Jsou speciálně vyvinuty tak, aby neposkytovaly falešně negativní výsledky.

   Potvrzující metody jsou metodami poskytujícími úplnou nebo doplňující informaci umožňující jednoznačně kvalitativně a kvantitativně stanovit dioxiny na zájmové úrovni.

1. 2. Základní informace

   Vzhledem k tomu, že vzorky z životního prostření a biologické vzorky (včetně vzorků potravin) zpravidla obsahují složitou směs různých kongenerů dioxinů, byla pro usnadnění posuzování rizik zavedena koncepce faktorů toxické rovnocennosti. Faktory toxické rovnocennosti byly navrženy tak, aby vyjadřovaly koncentraci směsi 2,3,7,8-substituovaných dibenzo-1,4-dioxinů a polychlorovaných dibenzofuranů, a od nedávné doby některých polychlorovaných bifenylů bez atomů chloru v ortho-polohách nebo s jedním atomem chloru v ortho-poloze, které vykazují dioxinovou aktivitu, v toxických ekvivalentech (TEQ) 2,3,7,8-tetrachlordibezodioxinu.

   Koncentrace jednotlivých látek v daném vzorku se vynásobí jejich příslušnými faktory toxické rovnocennosti, sečtou se a výsledný součet je celkovou koncentrací sloučenin s dioxinovým efektem vyjádřenou v toxickém ekvivalentu.

   Při metodě „horního odhadu” je velikost příspěvku kvantitativně nestanoveného kongeneru k toxickému ekvivalentu rovna hodnotě meze stanovitelnosti.

   Při metodě „dolního odhadu” je velikost příspěvku kvantitativně nestanoveného kongeneru k toxickému ekvivalentu rovna nule.

   Při metodě „středního odhadu” je velikost příspěvku kvantitativně nestanoveného kongeneru k toxickému ekvivalentu rovna polovině hodnoty meze stanovitelnosti.

1. 3. Požadavky na zabezpečení jakosti, které musí příprava vzorku splňovat
   1. — Na každém stupni odběru vzorků a zkoušky musí být přijata opatření k zamezení křížové kontaminace.
   2. — Vzorek musí být uchováván a přepravován v nádobách ze skla, hliníku, polypropylenu nebo polyethylenu. Z nádoby na vzorky musí být odstraněny stopy papírového prachu. Sklo se vypláchne rozpouštědly, jež byla předem kontrolována na přítomnost dioxinů.
   3. — Vzorek musí být uchováván a přepravován tak, aby byla zachována celistvost vzorku potraviny.
   4. — Je-li třeba, každý laboratorní vzorek se jemně rozemele a důkladně promísí postupem, u něhož je prokázáno, že jím lze dosáhnout úplné homogenizace (např. rozmletím a proséváním přes 1 mm síto); je-li vlhkost vzorků příliš vysoká, musí se vzorky před rozemletím sušit.
   5. — Provede se slepý pokus bez vzorku za použití celého analytického postupu.
   6. — Hmotnost vzorku použitého pro extrakci musí být dostatečná, aby byly splněny požadavky na citlivost stanovení.
   7. — Existuje mnoho uspokojivých postupů přípravy vzorku, které mohou být pro dotyčné vzorky použity. Postupy musí být validovány podle mezinárodně uznaných metodik.

1. 4. Požadavky na laboratoře
   1. — Laboratoře musí prokázat funkčnost metody v rozsahu kolem zájmové úrovně, např. na při zájmové úrovni, při její polovině nebo jejím dvojnásobku, a to s přijatelným variačním koeficientem pro opakovanou zkoušku. Podrobnosti o kritériích přijatelnosti jsou uvedeny v bodě 5.
   2. — Mez stanovení pro potvrzující metodu by měla být na úrovni jedné pětiny zájmové úrovně, aby se zajistilo, že na zájmové úrovni bude dosaženo přijatelných variačních koeficientů.
   3. — Jako opatření vnitřní kontroly jakosti by měly být prováděny pravidelné slepé pokusy, pokusy s uměle obohacenými slepými vzorky nebo zkoušky kontrolních vzorků (přednostně certifikovaného referenčního materiálu).
   4. — Úspěšná účast v mezilaboratorních srovnávacích testech, při nichž se hodnotí odbornost laboratoře, je nejlepším způsobem ověření odborné způsobilosti pro specifické zkoušky. Úspěšná účast v mezilaboratorních testech, např. pro vzorky půd nebo kalů, není nezbytně důkazem odborné způsobilosti v oblasti potravin nebo krmiv, v nichž se vyskytují nižší úrovně kontaminace. Proto je povinná stálá účast v mezilaboratorních testech stanovení dioxinů a polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem v odpovídajících matricích potravin nebo krmiv.
   5. — V souladu s ustanovením § 9 této vyhlášky by měly být laboratoře akreditovány pověřeným orgánem pracujícím podle pokynů Mezinárodní normalizační organizace č. 58, aby bylo zajištěno, že uplatňují systém zabezpečování jakosti. Laboratoře by měly být akreditovány podle normy ISO/IEC/17025:1999.

1. 5. Požadavky, které musí splňovat analytická metoda pro stanovení dioxinů a polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem
   1. Základní požadavky na přijatelnost analytických postupů:
      1. — Vysoká citlivost a nízká mez detekce. V případě dibenzo-1,4-dioxinů a polychlorovaných dibenzofuranů musí být z důvodu extrémní toxicity některých těchto sloučenin možné detekovat množství na pikogramové úrovni toxického ekvivalentu (10^-12 g). Je známo, že se polychlorované bifenyly vyskytují ve vyšších koncentracích než dibenzo-1,4-dioxiny a polychlorované dibenzofurany. U většiny kongenerů polychlorovaných bifenylů je dostačující již nanogramová citlivost na úrovni (10^-9 g). Pro stanovení toxičtějších kongenerů polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem (zejména kongenerů nesubstituovaných chlorem v ortho-polohách) musí být dosaženo stejné citlivosti jako pro stanovení dibenzo-1,4-dioxinů a polychlorovaných dibenzofuranů.
      2. — Vysoká specifičnost. Dibenzo-1,4-dioxiny, polychlorované dibenzofurany a polychlorované bifenyly s dioxinovým efektem je třeba rozlišit od ostatních sloučenin, které se extrahují společně s těmito látkami, mohou rušit při jejich stanovení a jsou přítomny v koncentracích až o několik řádů vyšších než koncentrace zájmových analytů. U metod založených na plynové chromatografii s detekcí hmotnostní spektrometrie je nezbytné rozlišit mezi různými kongenery, tj. mezi toxickými kongenery (např. sedmnácti dibenzo-1,4-dioxiny a polychlorovanými dibenzofurany substituovanými v polohách 2,3,7,8 a polychlorovanmi bifenyly s dioxinovým efektem) a ostatními kongenery. Biotesty by měly umožnit určit hodnoty toxického ekvivalentu selektivně pro sumu dibenzo-1,4-dioxinů, polychlorovaných dibenzofuranů a polychlorované bifenyly s dioxinovým efektem.
      3. — Vysoká správnost (pravdivost a přesnost). Stanovení by mělo poskytnout správný odhad skutečné koncentrace ve vzorku. Vysoká správnost (správnost měření: těsnost souhlasu mezi jediným výsledkem měření a skutečnou hodnotou nebo dohodnutou hodnotou) je nezbytná k tomu, aby nebyl zamítnut výsledek zkoušky vzorku na základě nespolehlivosti odhadu toxického ekvivalentu. Správnost je vyjádřena pravdivostí (rozdílem mezi střední hodnotou získanou měřením pro analyt v certifikovaném materiálu a certifikovanou hodnotou vyjádřeným v procentech této certifikované hodnoty) a přesností (přesnost se obvykle počítá jako směrodatná odchylka včetně opakovatelnosti a reprodukovatelnosti a vyjadřuje těsnost souhlasu mezi výsledky získanými několikerým opakováním experimentálního postupu za předepsaných podmínek).
   1. Screeningovými metodami mohou být biotesty a metody založené na založených na plynové chromatografii s detekcí hmotnostní spektrometrie. Potvrzujícími metodami jsou metody založené na plynové chromatografii s vysokým rozlišením s detekcí hmotnostní spektrometrie s vysokým rozlišením. Stanovení hodnoty celkového toxického ekvivalentu musí splňovat následující kritéria:

      Příloha č. 7 Příprava vzorků a požadavky na metody zkoušení použité pro stanovení množství dioxinů (dibenzo-1,4-dioxinů) a stanovení polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem v určitých potravinách

      	Screeningové metody	Potvrzující metody
      Podíl falešně negativních výsledků	< 1 %	-
      Pravdivost	-	-20 % až +20 %
      Variační koeficient	< 30 %	< 15 %

1. 6. Specifické požadavky, které musí splňovat metody založené na plynové chromatografii s detekcí hmotnostní spektrometrie určené pro účely screeningu nebo potvrzování
   1. — S cílem validovat postup zkoušky musí být na samém začátku postupu, např. před extrakcí, přidány vnitřní standardy 2,3,7,8-tetrachlor-substituovaných dibenzo-1,4-dioxinů a polychlorovaných dibenzofuranů značených isotopem ¹³C (a standard polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem značený isotopem ¹³C při stanovení polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem). Musí být přidán alespoň jeden kongener pro každou skupinu od tetra- do oktachlor dibenzo-1,4-dioxinů a dibenzofuranů (a alespoň jeden kongener pro každou ze skupin pro polychlorované bifenyly s dioxinovým efektem při stanovení polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem), popřípadě k tomu alespoň jeden kongener pro každý ion detekovaný hmotnostní spektrometrií pro monitorování dibenzo-1,4-dioxinů a polychlorovaných dibenzofuranů a polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem. Zejména v případě potvrzující metody je výhodou použití všech 17 vnitřních standardů 2,3,7,8-substituovaných dibenzo-1,4-dioxinů a dibenzofuranů značených isotopem ¹³C a všech 12 vnitřních standardů polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem značených isotopem ¹³C při stanovení polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem.

   Za použití vhodných kalibračních roztoků by měly být stanoveny také relativní odezvy kongenerů, pro něž nebyly přidány sloučeniny značené isotopem ¹³C.

   1. — U potravin rostlinného původu nebo potravin živočišného původu s obsahem tuku nižším než 10 % je přídavek vnitřního standardu před extrakcí povinný. U potravin živočišného původu s obsahem tuku vyšším než 10 % lze vnitřní standard přidat buď před extrakcí, nebo po extrakci. Vhodným způsobem by měla být provedena validace účinnosti extrakce, a to v závislosti na okamžiku přidání vnitřních standardů a podle toho, zda se výsledky vztahují na výrobek nebo na obsah tuku.
   2. — Před zkouškou plynovou chromatografií s detekcí hmotnostní spektrometrií musí být přidán 1 nebo 2 standardy pro stanovení výtěžnosti.
   3. — Kontrola výtěžnosti je nezbytná. U potvrzujících metod by měly výtěžnosti pro jednotlivé vnitřní standardy ležet v intervalu 60 % až 120 %. Nižší nebo vyšší výtěžnosti jednotlivých kongenerů, zejména některých hepta- a oktachlordibenzodioxinů a dibenzofuranů jsou přijatelné za podmínky, že jejich příspěvek k hodnotě toxického ekvivalentu nepřekračuje 10 % celkové hodnoty toxického ekvivalentu (založené pouze na dibenzo-1,4-dioxinech a polychlorovaných dibenzofuranech). U screeningových metod by měly výtěžnosti ležet v intervalu od 30 % do 140 %.
   4. — Separace dioxinů od rušících chlorovaných sloučenin, jako jsou polychlorované bifenyly a chlorované ethery bifenylu, by měla být provedena vhodnými chromatografickými technikami (upřednostňují se adsorbenty florisil, oxid hlinitý nebo aktivní uhlí).
   5. — Rozlišení isomerů plynovou chromatografií musí být dostatečné (poměr píků mezi 1,2,3,4,7,8-hexachlordibenzofuranem a 1,2,3,6,7,8-hexachlordibenzofuranem - < 25 %).
   6. — Stanovení by mělo být provedeno revidovanou metodou EPA 1613/B nebo jinou metodou se srovnatelnými charakteristikami účinnosti.
   7. — U potravin s úrovní kontaminace dioxiny přibližně 1 pg toxického ekvivalentu (podle Světové zdravotnické organizace na gram tuku - toxický ekvivalent založen pouze na dibenzo-1,4-dioxinech a polychlorovaných dibenzofuranech) by neměl rozdíl mezi horním odhadem a dolním odhadem překročit 20 %. U potravin s nízkým obsahem tuku musí být při úrovni kontaminace přibližně 1 pg toxického ekvivalentu (podle Světové zdravotnické organizace na gram produktu) dodrženy tytéž požadavky. Při nižších úrovních kontaminace, např. 0,50 pg toxického ekvivalentu podle Světové zdravotnické organizace na gram produktu může být rozdíl mezi horním a dolním odhadem v rozmezí 25 až 40 %.

1. 7. Screeningové metody zkoušení
   1. 7.1 Úvod

      Screeningové metody mohou být využity při různých přístupech k provádění zkoušky: k čistému screeningu a ke kvantitativnímu zkoušení.

      Screeningový přístup

      1. Odezva vzorku je porovnávána s odezvou referenčního vzorku o zájmové úrovni. Vzorky s odezvou nižší než referenční vzorek se prohlásí za negativní, vzorky s vyšší odezvou se považují za pozitivní. Požadavky:
         1. — Slepé a referenční vzorky za zařadí do každé zkoušené série, která je extrahována a zkoušena současně a za stejných podmínek. Referenční vzorky musí vykazovat zřetelně vyšší odezvu ve srovnání se slepým vzorkem.
         2. — Kromě toho se zařadí referenční vzorky o poloviční a dvojnásobné koncentraci než je zájmová úroveň, aby se prokázalo správné provádění zkoušky v rozsahu odpovídajícím zájmové úrovni.
         3. — Při zkoušení jiných matric musí být prokázána vhodnost referenčního vzorku (referenčních vzorků), a to přednostně zařazením vzorků, u nichž byla metodou metody založené na plynové chromatografii s vysokým rozlišením s detekcí hmotnostní spektrometrie. Stanovením hodnoty plynovou chromatografii s detekcí hmotnostní spektrometrií musí být prokázána hodnota toxického ekvivalentu blízká hodnotě v referenčním vzorku, nebo také slepého vzorku uměle obohaceného na tuto hodnotu.
         4. — Vzhledem k tomu, že v biotestech nelze použít žádné vnitřní standardy, jsou testy opakovatelnosti velmi důležité pro získání informací o směrodatné odchylce v rámci zkušební série. Variační koeficient by měl být nižší než 30 %.
         5. — U biotestů musí být vymezeny cílové sloučeniny, možné rušivé vlivy a nejvyšší přípustná úroveň ve slepém vzorku.

      Kvantitativní zkoušení

      Kvantitativní zkoušení vyžaduje sériové ředění standardního roztoku, dvakrát nebo třikrát opakované čištění a měření a rovněž zařazení slepých vzorků a kontroly výtěžnosti. Výsledky mohou být vyjadřovány v toxických ekvivalentech, přičemž se vychází z toho, že sloučeniny, jež způsobily signál, vyhovují principu toxického ekvivalentu. To lze realizovat pomocí tetrachlordibenzodioxinů (nebo standardní směsi tetrachlordibenzodioxin/tetrachlordibenzofuran), přičemž se sestrojí kalibrační křivka pro výpočet toxického ekvivalentu extraktu a tedy i vzorku. Poté se provede korekce na toxický ekvivalent slepého pokusu (aby se zohlednily nečistoty v použitých rozpouštědlech a chemikáliích) a na výtěžnost (vypočítanou z toxického ekvivalentu vzorku určeného pro řízení jakosti s toxickým ekvivalentem na zájmové úrovni). Je nezbytné poznamenat, že snížení výtěžnosti může být částečně způsobeno matricovými jevy anebo rozdíly mezi hodnotami faktorů toxické rovnocennosti v biotestech a oficiálními hodnotami faktorů toxické rovnocennosti podle Světové zdravotnické organizace.

   1. 7.2 Požadavky na metody zkoušení použité pro screening
      1. — Pro screening mohou být použity metody založené na plynové chromatografii s detekcí hmotnostní spektrometrií a biotesty. U metod založených na plynové chromatografii s detekcí hmotnostní spektrometrií platí požadavky uvedené v bodě 6. Specifické požadavky na biotesty na buňkách jsou uvedeny v bodě 7.3 a požadavky na biotesty se sadami jsou uvedeny v bodě 7.4.
      2. — Je nezbyté uvést, jaký je počet falešně pozitivních a falešně negativních výsledků ve velkých sadách vzorků s hodnotami ležícími nad a pod maximálním limitem nebo zásahovou úrovní ve srovnání s výsledky toxického ekvivalentu získanými potvrzujícími metodami zkoušení. Skutečný podíl falešně negativních výsledků by měl být nižší než 1 %. Podíl falešně pozitivních výsledků by měl být dostatečně nízký, aby bylo použití screeningu výhodné.
      3. — Pozitivní výsledky musí být vždy potvrzeny potvrzující metodou zkoušení založenou na plynové chromatografii s vysokým rozlišením s detekcí hmotnostní spektrometrií s vysokým rozlišením. Kromě toho musí být potvrzující metodou založenou na plynové chromatografii s detekcí hmotnostní spektrometrií s vysokým rozlišením potvrzeny výsledky u vzorků s širokým rozmezím hodnot toxického ekvivalentu (přibližně 2 % až 10 % negativních vzorků). Měly by být k dispozici informace o shodě výsledků biotestů a metod založených na plynové chromatografii s vysokým rozlišením s detekcí hmotnostní spektrometrií s vysokým roslišením.
   1. 7.3 Specifické požadavky na biotesty na buňkách
      1. — Při provádění biotestu je nezbytné použít pro každý test sérii referenčních koncentrací tetrachlordibenzodioxinů nebo směsi tetrachlordibenzodioxin/ tetrachlordibenzofuran (celá křivka závislosti odezvy na dávce s r² > 0,95). Pro účely screeningu však může být ke zkoušení vzorků s nízkými hodnotami použita křivka prodloužená do oblasti nízkých hodnot.
      2. — Pro vyjadřování výsledků biotestů v rámci konstantního časového období může být použita referenční koncentrace tetrachlordibenzodioxinů (asi 3krát vyšší než mez stanovení) uvedená v protokolu řízení jakosti. Alternativou by mohla být relativní odezva referenčního vzorku vzhledem ke kalibrační křivce tetrachlordibenzodioxinů, neboť odezva buněk může záviset na mnoha faktorech.
      3. — Pro každý typ referenčního materiálu by měly být zaznamenávány a ověřovány grafy řízení jakosti, aby se zajistilo, že výsledky jsou v souladu se stanovenými pokyny.
      4. — Zejména při kvantitativních výpočtech musí být použito takové ředění vzorku, aby leželo v lineárním úseku křivky závislosti odezvy. Vzorky ležící nad lineárním úsekem křivky závislosti odezvy se musí zředit a znovu zkoušet. Doporučuje se tedy, aby byly současně zkoušeny alespoň tři nebo více stupňů ředění.
      5. — Směrodatná odchylka vyjádřená v procentech nesmí být při třech stanoveních pro žádný stupeň ředění vyšší než 15 % a pro tři nezávislé experimenty nesmí být vyšší než 30 %.
      6. — Mez detekce může být stanovena na úrovni trojnásobku směrodatné odchylky slepého vzorku rozpouštědla nebo odezvy pozadí. Jinou možností je použít odezvu, která leží nad odezvou pozadí vypočtenou z kalibrační křivky sestrojené v daný den (indukční faktor pětinásobek odezvy slepého vzorku rozpouštědla). Mez stanovení může být stanovena na úrovni pěti- až šestinásobku směrodatné odchylky odezvy slepého vzorku rozpouštědla nebo pozadí, nebo se použije odezva, která je nad odezvou pozadí vypočtenou z kalibrační křivky sestrojené v daný den (indukční faktor desetinásobek odezvy slepého vzorku rozpouštědla).
   1. 7.4 Specifické požadavky na sady biotestů
      1. — Při přípravě vzorku a při zkouškách musí být dodrženy pokyny výrobce.
      2. — Testovací sady nesmí být použity po datu použitelnosti.
      3. — Neměly by se používat materiály nebo součásti určené pro použití s jinou sadou.
      4. — Testovací sady by měly být uchovávány při daných skladovacích teplotách a měly by být používány při předepsané pracovní teplotě.
      5. — Mez detekce imunotestů se stanoví jako podíl hodnoty odezvy trojnásobku směrodatné odchylky odezvy deseti opakovaných stanovení provedených se slepým vzorkem a hodnoty směrnice přímky získané lineární regresí.
      6. — Pro kontrolu, zda odezva leží v přijatelném rozsahu, by měly při laboratorních testech použity referenční standardy.

1. 8. Oznamování výsledků

   Pokud to analytický postup umožňuje, měly by analytické výsledky obsahovat hodnoty pro jednotlivé kongenery dibenzo-1,4-dioxinů a dibenzofuranů a polychlorovaných bifenylů a mělo by být uvedeno, zda jde o horní, dolní nebo střední odhad, aby bylo ve zprávě o výsledcích uvedeno maximální množství informací a bylo tím umožněno interpretovat výsledky podle specifických požadavků.

   Ve zprávě by měl být také uveden obsah lipidů ve vzorku a metoda extrakce lipidů.

   Jestliže výtěžnost leží mimo rozmezí uvedené v bodě 6, nebo je-li překročen maximální limit, a dále na požádání, musí být k dispozici výtěžnost pro jednotlivé vnitřní standardy.

Příloha č. 8

Kvalitativní metody zkoušení reziduí bifenylu, 2-fenylfenolu a 2-fenylfenolátu sodného v kůře citrusových plodů

1. 1. Účel a rozsah

   Níže popsaná metoda umožňuje prokázat přítomnost reziduí bifenylu, 2-fenylfenolu nebo 2-fenylfenolátu sodného v kůře citrusových plodů. Mez citlivosti této metody v absolutním měřítku je přibližně 5 μg pro bifenyl a 1 μg pro 2-fenylfenol nebo 2-fenylfenolát sodný a odpovídá 5 mg bifenylu (5 ppm), popřípadě 1 miligramu 2-fenylfenolu (1 ppm) v kůře z jednoho kilogramu citrusových plodů.

   Pokud jsou citrusové plody ošetřeny výše uvedenými výrobky, nachází se uložená rezidua převážně v kůře plodů. Kvantitativní stanovení těchto reziduí v celých plodech se tedy jeví nezbytné pouze tehdy, jsou-li nalezena v kůře.

1. 2. Princip metody

   Extrakcí kůry dichlormethanem v kyselém prostředí se získá extrakt, který se zkoncentruje a rozdělí chromatografií na tenké vrstvě silikagelu. Přítomnost bifenylu, 2-fenylfenolu nebo 2-fenylfenolátu sodného se prokazuje fluorescencí a barevnými reakcemi.

1. 3. Činidla
   1. - cyklohexan, p.a.,
   2. - dichlormethan, p.a.,
   3. - kyselina chlorovodíková, 25%,
   4. - silikagel GF 254 Merck nebo ekvivalentní,
   5. - 0,5% roztok 2,4,7-trinitrofluorenonu (Fluka, B.D.H nebo ekvivalentní) v acetonu,
   6. - 0,1% roztok 2,6-dibrom-N-chlor-1,4-benzochinon-4-iminu v ethanolu (stálý až jeden týden, pokud je uchován v chladničce),
   7. - koncentrovaný roztok amoniaku, hustota 0,9 g/ml,
   8. - standardní 1% roztok čistého bifenylu v cyklohexanu,
   9. - standardní 1% roztok čistého 2-fenylfenolu v cyklohexanu

1. 4. Přístroje a pomůcky
   1. - mixér,
   2. - 250 ml baňka se zábrusem a zpětným chladičem,
   3. - vakuová odparka,
   4. - mikropipety,
   5. - zařízení pro chromatografii na tenké vrstvě s deskami o rozměru 20×20 cm,
   6. - UV lampa (254 nm): její intenzita by měla být taková, aby byla viditelná skvrna 5 μg bifenylu,
   7. - zařízení pro rozprašování reakčních činidel,
   8. - sušárna

1. 5. Metoda
   1. a) Příprava vzorku a extrakce

      Všechny plody ve vzorku pro zkoušení se nakrájí na půlky. Z každého plodu se ponechá půlka pro kvantitativní stanovení reziduí bifenylu anebo 2-fenylfenolu. Ze zbylých půlek se odeberou kousky kůry tak, aby vznikl vzorek o hmotnosti přibližně 80 g. Kousky se nakrájí, rozdrtí v mixéru a převedou se do 250 ml baňky, do které se přidá 1 ml 25% kyseliny chlorovodíkové a 100 ml dichlormethanu. Směs se zahřívá deset minut pod zpětným chladičem. Po vychladnutí a opláchnutí chladiče asi 5 ml dichlormethanu se směs zfiltruje přes skládaný filtr. Roztok se převede do odparky a přidá se několik varných kamínků. Za sníženého tlaku při teplotě 60 °C se roztok zkoncentruje na objem přibližně 10 ml. Pokud se použije rotační odparka, měla by být baňka udržována ve stabilní poloze, aby nedošlo ke ztrátám bifenylu v důsledku vytváření jeho filmu v horní části stěny baňky.

   1. b) Chromatografie na tenké vrstvě

      Do mixéru se vloží 30 g silikagelu a 60 ml vody a mísí se jednu minutu. Směs se poté nanese na 5 chromatografických desek tak, aby vznikla vrstva o tloušťce přibližně 0,25 mm. Desky pokryté touto vrstvou se vystaví na 15 minut proudu horkého vzduchu a poté se umístí do sušárny, kde se ponechají 30 minut při teplotě 110 °C.

      Po vychladnutí se každá deska rozdělí rovnoběžnými rýhami pronikajícími vrstvou k desce na pruhy široké 2 cm. Na každý pruh, přibližně 1,5 cm od spodního okraje, se těsně vedle sebe, v podobě řady kapek, nanese 50 μl extraktu určeného ke zkoušce. Nejméně jeden pruh se ponechá pro kontrolní stanovení, které spočívá v nanesení 1 μl (tj. 10 μg) standardních roztoků bifenylu a 2-fenylfenolu.

      Chromatografické desky se vyvíjejí ve směsi cyklohexanu a dichlormethanu (25:95) v chromatografických komorách vyložených filtračním papírem.

   1. c) Detekce a identifikace
      1. Přítomnost bifenylu nebo 2-fenylfenolu se projeví výskytem skvrn viditelných v UV záření (254 nm). 2-fenylfenolát sodný byl převeden na 2-fenylfenol při extrakci v kyselém prostředí, a jeho přítomnost tedy nemůže být rozlišena od přítomnosti 2-fenylfenolu. Produkty se identifikují následujícím způsobem:
         1. - bifenyl, je-li postříkán roztokem 2,4,7-trinitrofluoren-9-onu, dává na denním světle žluté skvrny,
         2. - 2-fenylfenol, je-li postříkán roztokem 2,6-dibrom-N-chlor-1,4-benzochinon-4-iminu a následně po krátkém působení horkého vzduchu vystaven atmosféře nasycené amoniakem, dává modré skvrny.

Příloha č. 9

Kvantitativní metoda zkoušení reziduí bifenylu v citrusových plodech

1. 1. Účel a rozsah

   Níže popsaná metoda je metodou pro kvantitativní zkoušení reziduí bifenylu v celých citrusových plodech. Přesnost metody je ± 10 % pro obsah bifenylu větší než 10 mg na kg plodů (10 ppm).

1. 2. Podstata metody

   Po destilaci v kyselém prostředí a extrakci cyklohexanem se extrakt rozdělí chromatografií na tenké vrstvě silikagelu. Po vyvinutí se bifenyl eluuje a stanoví spektrofotometricky při 248 nm.

1. 3. Činidla
   1. - koncentrovaný roztok kyseliny sírové,
   2. - emulze silikonového odpěňovače,
   3. - cyklohexan, p.a.,
   4. - hexan, p.a.,
   5. - ethanol, p.a.,
   6. - bezvodý síran sodný,
   7. - silikagel GF 254 Merck nebo ekvivalentní,
   8. - standardní 1% roztok čistého bifenylu v cyklohexanu: ředěním cyklohexanem se připraví tyto roztoky:
      1. a) 0,6 μg/μl
      2. b) 1 μg/μl
      3. c) 1,4 μg/μl

1. 4. Přístroje a pomůcky
   1. - 1 mixér o obsahu 1 litr,
   2. - 2 l destilační baňka s modifikovaným separátorem podle Clevengera a zpětným chladičem,
   3. - 10 ml odměrná baňka,
   4. - 50 μl mikropipety,
   5. - zařízení pro chromatografii na tenké vrstvě s deskami o rozměru 20×20 cm,
   6. - sušárna,
   7. - centrifuga s 15 ml kuželovými kyvetami,
   8. - UV spektrofotometr

1. 5. Metoda
   1. a) Příprava vzorku a extrakce

      Všechny plody ve vzorku pro zkoušení se nakrájí na půlky.

      Z každého plodu se ponechá půlka pro kvalitativní zkoušení reziduí bifenylu, 2-fenylfenolu nebo 2-fenylfenolátu sodného. Zbylé půlky se shromáždí a rozemelou v mlýnku nebo se rozdrtí, aby vznikla homogenní směs. Z této směsi se odeberou alespoň dva dílčí vzorky po 200 g k následující zkoušce. Každý dílčí vzorek se umístí do mixéru se 100 ml vody a několik sekund se mixuje při nízké rychlosti. Přidává se voda tak dlouho, dokud objem směsi nedosáhne tří čtvrtin kapacity mixéru, a poté se směs mixuje 5 minut plnou rychlostí. Výsledný homogenát se převede do 2 l destilační baňky. Mixér se vypláchne vodou, která se přidá k obsahu destilační baňky. Celkové množství vody použité při mixování a k vypláchnutí má být 1 l. Ke směsi se přidají 2 ml kyseliny sírové, 1 ml odpěňovací emulze a několik varných kamínků. Na baňku se nasadí separátor a zpětný chladič. Do separátoru se přidává destilovaná voda, dokud její hladina zřetelně nevystoupí nad spodní část postranní vratné trubice. Potom se přidá 7 ml cyklohexanu a 2 hodiny se destiluje. Obsah separátoru se poté převede do 10 ml odměrné baňky, separátor se vypláchne přibližně 1,5 ml cyklohexanu, který se přidá k obsahu baňky, jejíž objem se poté doplní cyklohexanem. Nakonec se přidá bezvodý síran sodný a směs se protřepe.

   1. b) Chromatografie na tenké vrstvě

      Do mixéru se dá 30 g silikagelu a 60 ml vody a mísí se 1 minutu. Směs se poté nanese na 5 chromatografických desek tak, aby vznikla vrstva o tloušťce přibližně 0,25 mm. Desky pokryté touto vrstvou se vystaví na patnáct minut proudu horkého vzduchu a poté se umístí do sušárny, kde se ponechají 30 minut při teplotě 110 °C. Po vychladnutí se každá deska rozdělí rovnoběžnými rýhami pronikajícími vrstvou k desce na čtyři pruhy široké 4,5 cm. Na jeden pruh, přibližně 1,5 cm od spodního okraje, se těsně vedle sebe, v podobě řady kapek, nanese 50 μl extraktu určeného ke zkoušce. Na každý ze zbývajících pruhů se stejným způsobem nanese 50 μl standardních roztoků a), b) a c), které odpovídají 30, 50 a 70 μg bifenylu.

      Jestliže se provádí řada zkoušek, nemusí být standardní roztoky nanášeny na každou desku a kalibrační křivka může být sestrojena z průměrů hodnot získaných nejméně z pěti desek, na které byla nanesena stejná množství standardních roztoků.

   1. c) Vyvíjení chromatogramů a eluce

      Chromatogramy se vyvíjejí v hexanu do výšky 17 cm v chromatografických komorách vyložených filtračním papírem. Poté se desky vysuší v proudu vzduchu. Místa, na kterých se nachází bifenyl, se určí v UV světle (254 nm) a vymezí se čtyřúhelníky o stejných plochách.

      Takto vymezené plochy se ihned čistě seškrábnou špachtlí v celé tloušťce vrstvy. Ze seškrábnuté vrstvy se 10 ml ethanolu po dobu 10 minut za několikerého protřepání extrahuje bifenyl. Směs se přenese do centrifugačních kyvet a centrifuguje se pět minut při 2500 ot./min.

      Stejným způsobem se odebere vrstva o stejné ploše pro slepý pokus. Jestliže se provádí řada zkoušek, odebere se tato vrstva pro slepý pokus z nepoužitého pruhu na desce; jestliže se provádějí jednotlivé zkoušky, odebere se z jednoho z pruhů obsahujících standardní roztok z oblasti pod plochou obsahující bifenyl.

   1. d) Spektrofotometrické stanovení

      Horní vrstva se dekanuje do spektrofotometrických kyvet a stanoví se absorbance při 248 nm měření proti extraktu z plochy neobsahující bifenyl (slepému pokusu).

1. 6. Výpočet a výsledky

   Sestrojí se kalibrační křivka vynesením hodnot odpovídající absorbance stanovené spektrofotometricky pro 30, 50 a 70 μg bifenylu. Sestrojená přímka prochází počátkem. Tento graf umožňuje odečítat obsah bifenylu ve vzorcích v ppm přímo z hodnot absorbance jejich extraktů.

1. 7. Modifikovaný separátor podle Clevengera
   

Příloha č. 10

Kvantitativní metoda zkoušení reziduí 2-fenylfenolu a 2-fenylfenolátu sodného v citrusových plodech

1. 1. Účel a rozsah

   Níže popsaná metoda umožňuje provést kvantitativní stanovení reziduí 2-fenylfenolu a 2-fenylfenolátu sodného v celých citrusových plodech. Metoda poskytuje v případě 2-fenylfenolu nebo 2-fenylfenolátu sodného při obsahu řádově 12 ppm výsledky se střední odchylkou mezi 10 a 20 % směrem dolů.

1. 2. Podstata metody