Vyhláška o technických prohlídkách vozidel

Příloha č. 7

Základní charakteristiky přístrojů používaných k technickým prohlídkám vozidel

Přístroje a zařízení používané ve stanici technické kontroly (STK) a stanice měření emisí (SME) musí umožňovat provádět měření dle metodik schválených pro provádění technických prohlídek. Konstrukční, manipulační a klimatotechnické provedení přístrojů musí odpovídat standardním podmínkám pro pracoviště STK a SME. Jejich základní charakteristiky jsou následující:

1. 1. Přístroj na kontrolu tlaku vzduchu v pneumatikách s možností huštění (hustič pneumatik)

   Zařízení umožňuje měření tlaku vzduchu v pneumatikách, dohušťování a snižování tlaku vzduchu v nich.

   Hustič pneumatik musí být připojitelný na rozvod tlakového vzduchu se jmenovitým tlakem pro osobní automobily alespoň 0,6 MPa, pro užitkové automobily alespoň 1,0 MPa.

   Pro osobní automobily musí mít rozsah měření tlaku alespoň 400 kPa, pro užitkové automobily nejméně 1 MPa. Vlastnosti měřícího přístroje na měření tlaku vzduchu, uvedeného do provozu po 17. 8. 2000, musí odpovídat vyhlášce č. 345/2002 Sb.

1. 2. Zařízení na kontrolu vůlí nápravy

   Zařízení je určeno k instalaci na pracovní jámu a umožňuje vizuální kontrolu vůlí v zavěšení a uložení kol nápravy. Zařízení musí být vybaveno svítilnou k osvětlení kontrolovaného místa a ovládacími prvky pohybu dotykových desek.

   Zařízení na kontrolu vůlí náprav musí splňovat tyto požadavky:

   1. a) musí být vybaveno alespoň dvěma deskami poháněnými motorem, kterými lze pohybovat opačnými směry, podélně i příčně;
   2. b) kontrolor musí mít možnost pohyb desek ovládat ze svého místa, kde provádí kontrolu;
   3. c) desky u vozidel nad 3,5 tuny musí splňovat tyto technické požadavky:
      1. • podélný a příčný pohyb nejméně 95 mm,
      2. • rychlost podélného a příčného pohybu 5 až 15 cm/s;
   1. d) u vozidel nad 3,5 tuny musí zařízení umožnit kontrolu vůlí nápravy i bez zvedání nápravy.

1. 3. Přístroj na kontrolu geometrie řízené nápravy

   Přístroj pracuje na mechanickém nebo mechanicko-optickém principu. Naměřené hodnoty se odečítají na úhloměrné stupnici nebo na displeji optoelektronické vyhodnocovací části přístroje.

   Zařízení musí umožnit měření nejméně úhlu sbíhavosti kol, úhlu odklonu kol a úhlu rejdu.

1. 4. Zařízení na kontrolu házivosti kol

   Zařízení je určeno k měření radiální a axiální házivosti kol vozidla. Je délkovým měřidlem umožňujícím svými doteky, přímým a úhlovým, snímat odchylky rovinnosti nebo kruhovitosti ráfku kola nebo jeho pneumatiky.

1. 5. Přístroj na kontrolu seřízení světlometů

   Přístroj na kontrolu seřízení světlometů (regloskop) je opticko-mechanické zařízení, pracující na principu přímé projekce obrazu světla vyzařovaného světlometem a umožňujícím kontrolu a seřízení světlometů motorových vozidel, jejichž výška nad vozovkou je v rozmezí nejméně 200 - 1300 mm.

   V STK se používá pouze provedení regloskopu vázané na pevnou pojezdovou dráhu a stání vozidla.

1. 6. Válcová zkušebna brzd

   Válcová zkušebna brzd je zařízení, na kterém se ve stanicích technické kontroly provádějí kontroly brzdových soustav vozidel.

   Provedení válcových zkušeben brzd používaných ve stanici technické kontroly musí umožňovat:

   1. 1. měření brzdných sil na obvodech kol jedné nápravy vozidla v závislosti na ovládací síle na pedál brzdy u kapalinových nebo smíšených brzdových soustav, u vzduchových brzdových soustav v závislosti na tlaku vzduchu v brzdové soustavě,
   2. 2. indikaci měřených veličin takovým způsobem, aby měřené hodnoty mohly být sledovány z místa řidiče zkoušeného automobilu nebo jízdní soupravy,
   3. 3. provedení grafického zápisu závislosti brzdných sil na ovládací síle působící na pedál brzdy nebo na tlaku vzduchu, a to při brzdění i odbrzďování,
   4. 4. ruční dálkové ovládání všech hlavních funkcí z místa řidiče, zejména spouštění a vypínání pohonných jednotek, a to i jednotlivě,
   5. 5. zřetelnou signalizací dosažení bloku kteréhokoliv z kol nápravy.

   Ve STK se používají dva velikostní typy válcových zkušeben brzd, pro osobní a pro užitkové automobily.

1. 7. Decelerometr

   Decelerometr je přenosný přístroj, který umožňuje za pomocí jízdní zkoušky vozidla nebo souprav vozidel kontrolovat účinek brzd. Slouží k měření brzdného zpomalení v závislosti na čase, při současném měření ovládací síly na pedál nebo tlaku vzduchu u vzduchových brzdových soustav.

   Zařízení musí umožnit grafický záznam měřených veličin a vyhodnocení plného brzdného zpomalení.

1. 8. Přístroj (detektor) na zjišťování přítomnosti uhlovodíkového plynu

   Přenosný přístroj je určen k detekci místa úniku uhlovodíkového plynu z plynové soustavy vozidla. Jeho čidlo musí být schopno indikovat přítomnost plynu již při koncentraci nižší než 10% dolní meze výbušnosti uhlovodíkového plynu.

1. 9. Zvedák do pracovní jámy

   Konstrukce zvedáku musí umožňovat jeho zabudování do pracovní jámy a možnost pojezdu v podélném a příčném směru k ose pracovní jámy. Výhodný je strojní pohon zvedáku.

   Nosnost zvedáku musí být min. 1 250 kg pro osobní automobily a 8 000 kg pro užitkové automobily.

1. 10. Zařízení na kontrolu zapojení zásuvky tažného zařízení

   Zařízení je pracovní pomůckou, umožňující kontrolu zapojení a funkce elektrické zásuvky motorového vozidla k napájení a ovládání světelných zařízení přípojného vozidla.

   Zařízení musí být vybaveno autokontrolou vlastních signalizačních prvků (kontrolních svítilen).

1. 11. Kontrolní tlakoměr

   Deformační tlakoměr (souprava tlakoměrů) slouží ke kontrole vzduchové soustavy vozidel s přetlakovými vzduchovými soustavami. Musí mít měřící rozsah nejméně 1,0 MPa a třídu přesnosti alespoň 1,0.

1. 12. Zařízení na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel

   Zařízení na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel sloužící ke stanovení mezního opotřebení funkčních součástí spojovacích zařízení vozidel, přenášejících suvné síly mezi tažným vozidlem a přípojným vozidlem.

   1. 1. Pro osobní automobily je tvořeno:
      1. a) posuvným měřítkem a
      2. b) zkušební koulí Ø 49 mm.
   1. 2. Pro užitkové automobily a traktory je tvořeno:
      1. a) mezní měrkou na kontrolu opotřebení uzávěru sedla a královského čepu,
      2. b) posuvným měřítkem a
      3. c) zkušební koulí Ø 49 mm.

1. 13. Zařízení na měření prostupu světla

   Zařízení pro měření prostupu světla slouží ke zjišťování míry propustnosti světla zasklením vozidel. Konstrukce přístroje musí umožnit měření na vozidle bez demontáže skel.

   Zařízení musí odpovídat požadavkům předpisu EHK č. 43, musí být vybaveno autokontrolou kalibrovaných hodnot. Elektrické napájení přístroje může být akumulátorové nezávislé na vnějším zdroji nebo vnějším zdrojem nebo kombinované.

1. 14. Časoměrné zařízení

   Časoměrné zařízení slouží k měření času při kontrole parametrů brzdového ústrojí vozidel. Časoměrným zařízením může být mechanické nebo elektronické zařízení, jehož ovládání je manuální a odečet naměřených hodnot vizuální (stopky).

   Časový rozsah měření je minimálně 30 minut, odečet času minimálně 0,1 sekundy, přesnost (±) 0,1 sekundy.

1. 15. Přístroj na měření hloubky dezénu pneumatik

   Přístroj slouží k měření hloubky dezénu pneumatik. Zobrazení měřených hodnot je na digitálním displeji nebo analogové stupnici s aretací změřené hodnoty. Minimální rozsah měření je od 0 do 25 mm s rozlišením 0,02 mm.

1. 16. Váhy

   Zařízení pro určení hodnoty zatížení na kolo/nápravu pro stanovení zatížení nápravy (volitelně pro měření dvou zatížení na kolo, jako jsou plošiny pro vážení hmotnosti na kole a plošiny pro vážení hmotnosti na nápravě).

1. 17. Siloměr

   Přenosný přístroj, který umožňuje kontrolovat účinek brzd traktorů nebo jejich souprav za pomoci měření velikosti síly mezi pomocným vozidlem a traktorem nebo jeho soupravou. Slouží k měření brzdného zpomalení prostřednictvím měření tažné síly vyvinuté pomocným vozidlem na traktor.

   Zařízení musí umožnit záznam měřených veličin a vyhodnocení plného brzdného zpomalení.

1. 18. HU adaptér

   Zařízení k připojení elektronického rozhraní vozidla, jako je skenovací přístroj pro OBD.

   Požadavky na komunikační rozhraní s vozidlovými sběrnicemi

   1. 1. Přístroj musí být schopen navázat OBD komunikaci nejméně podle následujících standardů:
      1. • ISO 9141-2
      2. • SAE J1850 (PWM i VPW)
      3. • ISO 14230
      4. • ISO 15765
      5. • SAE J1939
      6. • ISO/PAS 27145 (nejméně DoCAN)
      7. • ISO 11992
   1. 2. Přístroj musí umět získat z palubní sběrnice nejméně následující údaje a veličiny, pokud jsou přítomny, respektují se přitom datové struktury podle ISO 15031-5, SAE J1979 resp. ISO/PAS 27145.

      Příloha č. 7 Základní charakteristiky přístrojů používaných k technickým prohlídkám vozidel

      Údaj/veličina/zdroj	ISO 15031-5 (SAE J1979)	SAE J1939	ISO 27145 DoCAN (WWH-OBD)
      Povinně snímané veličiny
      Otáčky motoru	Mód 01h, PID 0Ch	EEC1, PGN=(F004)h, SPN190	Služba 22h, OBDDID F40Ch
      Teplota chl. kapaliny	Mód 01h, PID 05h	ETI, PGN=(FEEE)h, SPN110	Služba 22h, OBDDID F405h, F467h
      Teplota oleje	Mód 01h, PID 5Ch	ETI, PGN=(FEEE)h, SPN175	Služba 22h, OBDDID F45Ch
      Stav počítadla ujeté vzdálenosti	n/a	HRVD, PGN=(FEC1)h, SPN=917	n/a
      VIN	Mód 09h, PID 02h	VI, PGN=(FEEC)h, SPN=237	Služba 22h, OBDINFOTYPDID F802h
      stav MIL	Mód 01h, PID 01h	DM12, SPN1213, SPN3038	Služba 22h, OBDDID F401h
      počet DTC	Mód 01h, PID 01h	DM12	Služba 22h, OBDDID F401h
      kódy DTC	Mód 03h	DM12	Služba 19h, Subfunction 42h
      Readiness kódy	Mód 01h, PID 01h	DM5, SPN1221, SPN1222, SPN1223	Služba 22h, OBDDID F401h
      verze SW (CALID, CID)	Mód 09h, PID 04h	DM19, SPN1635	Služba 22h, OBDINFOTYPDID F804h
      kontrolní součet SW (CVN)	Mód 09h, PID 06h	DM19, SPN1634	Služba 22h, OBDINFOTYPDID F806h
      dráha ujetá při aktivní DTC	Mód 01h, PID 21h	DM21, SPN3069	Služba 22h, OBDDID F421h
      Poloha pedálu akcelerace	Mód 01h, PID 11h	EEC2, PGN=(F003)h, SPN=91	Služba 22h, OBDDID F411h
      Verze OBD	Mód 01h, PID 1Ch	DM5, SPN1220	Služba 22h, OBDDID F41Ch
      Doba od startu motoru	Mód 01h, PID 1Fh	DM26, SPN3301	Služba 22h, OBDDID F41Fh
      Ujeté km se svítící MIL	Mód 01h, PID 21h	DM21, SPN3069	Služba 22h, OBDDID F421h
      Počet startů od RESETu	Mód 01h, PID 30h	DM26, SPN3302	Služba 22h, OBDDID F430h
      Ujeté km od RESETu	Mód 01h, PID 31h	DM21, SPN3294	Služba 22h, OBDDID F431h
      Doba běhu motoru při aktivní MIL	Mód 01h, PID 4Dh	DM21, SPN3295	Služba 22h, OBDDID F44Dh
      Doba běhu motoru od RESETu	Mód 01h, PID 4Eh	DM21, SPN3296	Služba 22h, OBDDID F44Eh
      Kumulativní doba běhu motoru při aktivní MIL	Mód 01h, PID 93h	DM39, SPN4145	Služba 22h, OBDDID F493h
      Emisní třída	Mód 01h, PID 5Fh	n/a	Služba 22h, OBDDID F45Fh
      Stav OBD/ECU	Mód 01h, PID 91h	n/a	Služba 22h, OBDDID F491h
      SCR Status	Mód 01h, PID 85h	n/a	Služba 22h, OBDDID F485h
      NOx Status	Mód 01h, PID 88h	n/a	Služba 22h, OBDDID F488h
      UREA Status	Mód 01h, PID 94h	n/a	Služba 22h, OBDDID F494h
      Doba mezi DPF regeneracemi	Mód 01h, PID 8Bh	AFT1PS1, PGN=(FC8C)h, SPN6776, SPN6775	Služba 22h, OBDDID F48Bh
      Stupeň zanesení DPF sazemi a popelem	Mód 01h, PID 8Fh	ATIS,PGN=(FD7B)h, SPN3719, SPN3720	Služba 22h, OBDDID F48Fh
      Souhrnný status MIL	Mód 01h, PID 90h	DM36, SPN4136, SPN4137	Služba 22h, OBDDID F490h
      Aktivní závady třídy A	n/a	DM42	Služba 19h, Sub-function 42h, FGID 33h, DTCSM 08h, DTCSVM 02h
      Aktivní závady třídy B1	n/a	DM45	Služba 19h, Sub-function 42h, FGID 33h, DTCSM 08h, DTCSVM 04h
      Aktivní závady třídy B2	n/a	DM48	Služba 19h, Sub-function 42h, FGID 33h, DTCSM 08h, DTCSVM 08h
      Podružné, nepovinně snímané veličiny, pouze pro statistické zpracování, nemají vliv na vyhodnocení emisního testu
      signály λ sond (skokové)	Mód 01h, PID 14h- 1Bh	n/a	Služba 22h, OBDDID F414h-F41Bh
      signály λ sond (širokop.)	Mód 01h, PID 24h - 2Bh		OBDDID F424h-F42Bh
      signály λ sond (proudové)	Mód 01h, PID 34h - 3Bh		OBDDID F434h-F43Bh
      Používané palivo	Mód 01h, PID 51h	n/a	Služba 22h, OBDDID F451h
      Množství lihu v palivu	Mód 01h, PID 52h	n/a	Služba 22h, OBDDID F452h
      Konfigurace motoru:	n/a		n/a
      volnoběžné otáčky		PGN=(FEE3)h,SPN=188
      otáčky omezovače		PGN=(FEE3)h,SPN=532

   1. 3. Přístroj musí umožňovat připojení k palubní sběrnici vozidla nejméně pomocí následujících konektorů:

      Příloha č. 7 Základní charakteristiky přístrojů používaných k technickým prohlídkám vozidel

      ISO 15031 12V	ISO 15031 24V	SAE J1939

   1. 4. Při komunikaci podle SAE J1939 může přístroj umožňovat automatizované provádění emisního testu pomocí TSC zpráv.

1. 19. Hlukoměr

   Přístroj pro měření úrovně hluku u stojícího vozidla. Pro měření akustického tlaku musí být zvukoměr třídy II (s příslušným kalibrátorem).

1. 20. Přístroj pro měření emisí výfukových plynů zážehových motorů (analyzátor)

   Přístroj pro měření emisí výfukových plynů vozidel se zážehovými motory je měřidlo, které slouží k určení objemových podílů stanovených složek výfukového plynu motorového vozidla se zážehovým motorem při určité úrovni vlhkosti analyzovaného vzorku. Měřené složky plynu jsou oxid uhelnatý (CO), oxid uhličitý (CO₂), kyslík (O₂) a uhlovodíky (HC), případně oxidy dusíku (NO_x) ve výfukových plynech, otáčky a teplota motoru vozidel se zážehovými motory. Obsah uhlovodíků musí být vyjádřen koncentrací n-hexanu (C₆H₁₄) měřeného pomocí metod absorpce v blízké infračervené oblasti. Objemové podíly složek plynu jsou vyjádřeny v procentech objemu (%) pro CO, CO₂ a O₂ a v milióntinách objemu (ppm) pro HC.

   Přístroj může měřit úhel sepnutí kontaktů přerušovače, úhel předstihu zážehu a případně i další veličiny. Současně vypočítává součinitel přebytku vzduchu lambda (λ) a korigovaný obsah oxidu uhelnatého (CO_COR) pomocí referenčních vzorců.

   Přístroj nemusí měřit koncentrace oxidů dusíku (NO_x), musí však být pro dovybavení senzorem NO_x připraven.

   Přístroj sestává nejméně z těchto podsestav:

   1. • podsestavy analyzátoru výfukových plynů, měřícího obsah složek výfukového plynu a umožňujícího výpočet součinitele lambda (dále jen také „analyzátor“),
   2. • podsestavy měření teploty motoru,
   3. • podsestavy měření otáček motoru,
   4. • podsestavy komunikace s palubními sběrnicemi vozidla a OBD,
   5. • podsestavy tisku on-line protokolu,
   6. • podsestavy komunikace po síti TCP/IP.

   Jednotlivé podsestavy, s výjimkou vlastního analyzátoru výfukových plynů, mohou být sloučené. Přístroj může obsahovat i další podsestavy (např. kouřoměru, motortesteru apod.), musí však být připraven pro dovybavení sestavou kouřoměru.

   Prokázání shody¹

   Výrobce nebo žadatel o typové schválení přístroje pro SME musí ke zkoušenému výrobku doložit:

   1. • prohlášení o shodě; pro uvedení na trh ČR v českém jazyce,
   2. • kopii certifikátu ES o přezkoušení typu, nebo certifikátu ES přezkoumání návrhu a kopii příloh k němu, pokud byly vydány.

   Z uvedených dokumentů musí být zřejmé, že typ analyzátoru:

   1. 1. Byl podroben posouzení shody některým z postupů (modulů) stanovených předpisy.

      V případě analyzátorů to mohou být tyto postupy:

      1. a) přezkoušení typu (postup B) ve spojení s prohlášením o shodě s typem založeném na ověřování výrobků (postup F),
      2. b) přezkoušení typu (postup B) ve spojení s prohlášením o shodě s typem založeném na zabezpečování jakosti výroby (postup D) nebo
      3. c) prohlášení o shodě založené na komplexním zabezpečování jakosti a přezkoumání návrhu (postup H1).
   1. 2. Splňuje technické požadavky základní a specifické podle příslušných příloh zvláštního právního předpisu¹).

      Každé jednotlivé měřidlo musí být označeno v souladu s vydaným certifikátem ES značkou CE, doplňkovým metrologickým značením a v případě použití postupů D a H1 i identifikačním číslem notifikované osoby.

      Z podsestavy analyzátoru se pro účely emisního testu povinně zpracovávají následující veličiny:

      1. • CO [%]
      2. • CO2 [%]
      3. • HC [ppm]
      4. • O₂ [%]

      Z podsestavy analyzátoru mohou být dostupné následující veličiny, pro účely statistického zpracování:

      1. • NO [ppm]
      2. • NO₂ [ppm]
      3. • NO_x [ppm]
      4. • K [m^-1]

      Vypočítávané veličiny

      Vedle přímo měřených veličin se zpracovávají tyto vypočítávané veličiny:

      1. a) Součinitel lambda (λ)

         Výpočtový vzorec pro součinitel λ musí být doplněn o konkrétní hodnoty součinitelů H_CV a O_CV nejméně pro následující druhy používaných paliv, kterými jsou (viz homologační předpis EHK 83 resp. nařízení 692/2008/ES):

         Příloha č. 7 Základní charakteristiky přístrojů používaných k technickým prohlídkám vozidel Prokázání shody1 Vypočítávané veličiny

         Palivo	HCV	OCV
         BA (E5)	1.89	0.016
         LPG	2.53	0.000
         CNG a LNG	4.00	0.000
         E85	2.74	0.390
         E75	2.61	0.329

         Druh paliva musí být na přístroji (analyzátoru) uživatelsky nastavitelný. Hodnoty konstant H_CV a O_CV se mohou měnit v závislosti na aktuálním znění předpisů.

      1. b) CO korigované (CO_COR)

         Hodnota součinitele X ve vzorci musí být nastavena podle druhu používaného paliva (viz. EHK 83):

         Příloha č. 7 Základní charakteristiky přístrojů používaných k technickým prohlídkám vozidel Prokázání shody1 Vypočítávané veličiny

         Motor	Palivo	X
         4-dobý	LPG	13.5
         	CNG a LNG	11.5
         	ostatní	15.0
         2-dobý	všechna	10.0

         Hodnota CO_COR se eviduje pouze pro účely statistického zpracování výsledků měření a nemá vliv na výsledek emisního testu. Hodnoty konstanty X se může měnit v závislosti na aktuálním znění předpisů.

         Třída přesnosti

         Vyžaduje se analyzátor třídy přesnosti „0“ nebo „00“.

         Přístroje pro měření emisí výfukových plynů zážehových motorů musí být schváleného typu.

         Lhůta kalibrace: 1/2 roku

1. 21. Přístroj pro měření kouřivosti vznětových motorů (kouřoměr)

   Přístroj pro měření kouřivosti vozidel se vznětovými motory ve smyslu vyhlášky je přístroj, kterým se měří světelná absorpce výfukových plynů (N), doba akcelerace motoru (t_A) otáčky a teplota motoru vozidel se vznětovými motory. Měřit přístroj může úhel předvstřiku a případně i další veličiny. Současně umožňuje vypočítávat korigovaný součinitel absorpce (K) pomocí referenčních vzorců.

   Přístroj sestává nejméně z těchto podsestav:

   1. • podsestavy kouřoměrné komory, měřící světelnou absorpci výfukových plynů a umožňujícího výpočet korigovaného součinitele absorpce (dále jen „komora kouřoměru“),
   2. • podsestavy měření teploty motoru,
   3. • podsestavy měření otáček motoru,
   4. • podsestavy komunikace s palubními sběrnicemi vozidla a OBD,
   5. • podsestavy tisku on-line protokolu,
   6. • podsestavy komunikace po síti TCP/IP.

   Jednotlivé podsestavy, s výjimkou vlastní komory kouřoměru, mohou být sloučené. Přístroj může obsahovat i další podsestavy (např. analyzátoru výfukových plynů, motortesteru apod.), musí však být připraven pro dovybavení sestavou analyzátoru výfukových plynů.

   Požadavky na kouřoměry

   Technické požadavky na toto měřidlo nebo podsestavu tohoto měřidla pro účely schvalování typu přístroje pro měření opacity výfukových plynů vozidel se vznětovými motory ve SME nebo ve STK je možno převzít z normy ISO 11614, pokud výrobce respektoval její požadavky a může tuto skutečnost doložit.

   Nemůže-li výrobce doložit plnění požadavků ISO 11614, musí splnit požadavky uvedené dále.

   Prokázání plnění požadavků ISO 1161

   Výrobce nebo žadatel o typové schválení přístroje pro SME nebo STK musí ke zkoušenému výrobku doložit:

   1. • prohlášení o tom, že výrobek plní požadavku normu ISO 11614,
   2. • protokol o ověření požadavků normy ISO 11614.

   Technická zkušebna zhodnotí věrohodnost dodané dokumentace a navrhne předložené podklady akceptovat nebo odmítnout. V případě odmítnutí podkladů se přístroj podrobí fyzickému zkoušení a aplikují technické požadavky.

   Požadavky, pokud není prokázána shoda s ISO 11614

   1. 1. Přístroj musí pracovat na principu měření absorpce světla procházejícího vzorkem výfukového plynu v měřicí komoře. Musí umožňovat průběžné měření součinitele absorpce tohoto vzorku.
   2. 2. Měřící komora musí mít neodrazivý vnitřní povrch. Dopad rozptýleného světla vnitřními odrazy nebo rozptýlenými efekty na fotoelektrický článek musí být vhodnou úpravou omezen na minimum.
   3. 3. Měřící komora opacimetru musí být vyhřívaná tak, aby nedocházelo ke kondenzaci vodní páry a tím k ovlivnění naměřených hodnot (vyhřívání měřící komory nad 70°C).
   4. 4. Zdrojem světla musí být žárovka s barevnou teplotou v rozsahu 2510 až 3250 K, zelená dioda LED se spektrálním vrcholem mezi 550 a 570 nm, nebo jiný ekvivalentní zdroj světla.
   5. 5. Přijímač světla musí obsahovat fotoelektrický článek nebo fotodiodu s křivkou spektrální citlivosti podobnou křivce vidění lidského oka (maximální citlivost v rozsahu 550/570 nm; méně než 4% max. citlivosti pod 430 nm a nad 680 nm).
   6. 6. Konstrukce elektrického obvodu včetně indikačního přístroje musí být taková, aby výstupní hodnota byla lineární funkcí intenzity dopadajícího světla v celém provozním (tepelném) rozsahu fotoelektrického článku.
   7. 7. Efektivní optická délka měřící komory musí být stanovena výrobcem a musí být uváděna jako jeden ze základních technických údajů přístroje.
   8. 8. Přístroj musí indikovat opacitu v absolutních jednotkách opacity (m^-1), případně v procentech (%) nebo jednotkách HSU.
   9. 9. Prochází-li světelný tok měřící komorou přístroje naplněnou čistým vzduchem, musí být přístroj nastavitelný tak, aby indikoval nulovou hodnotu součinitele absorpce.
   10. 10. Při vypnutém zdroji světla musí přístroj udávat hodnotu součinitele absorpce vyšší než 9,99 m^-1.
   11. 11. Měřící komora musí být plněna výfukovým plynem pomocí odběrové sondy. Sonda musí být konstruována tak, aby ji bylo možno zasunout do konce výfuku vozidla nejméně do hloubky 50 mm. Musí být vybavena zařízením, přidržujícím ji v zasunuté poloze, a to bez ohledu na hloubku zasunutí.
   12. 12. Materiál sondy musí být odolný vůči korozi a teplotě výfukového plynu a nesmí ovlivňovat optické vlastnosti výfukového plynu.
   13. 13. Tlak měřeného plynu v měřící komoře se nesmí lišit o více než 750 Pa od atmosférického tlaku.
   14. 14. Rozlišitelnost indikace součinitele absorpce musí být v rozsahu do 2,5 m^-1 alespoň 0,01 m^-1.
   15. 15. Přístroj musí být vybaven nastavovacím zařízením umožňujícím nulování a vnitřní nastavení. Nulování a vnitřní nastavení musí být alespoň poloautomatické. Nastavení musí být přístrojem automaticky vyžadováno po každém zapnutí přístroje.
   16. 16. Přístroj musí být konstruován tak, aby umožnil průběžnou provozní kontrolu funkce pomocí optického filtru, vkládaného do měřící komory. Jeho opacita musí odpovídat absorpčnímu koeficientu 1,6 - 1,8 m^-1. Hodnota musí být určena s přesností nejméně ± 0,025 m^-1 a filtr musí být označen, aby byl identifikovatelný ve vztahu k jeho jmenovité hodnotě. Provozní kontrola spočívá ve zjištění, zda hodnota čtená na přístroji se neliší o více než 0,1 m^-1 od hodnoty uvedené na optickém filtru.
   17. 17. Pro hodnocení požadovaných vlastností přístroje při zkoušce metodou volné akcelerace se používá metody porovnání s vlastnostmi referenčního opacimetru. Měření se provádějí alespoň na 5 různých typech vozidel, postupně referenčním a zkoušeným přístrojem, samostatně s každým typem odběrového zařízení (sondy). U každého vozidla se provede alespoň jeden cyklus měření postupem dle návodu k obsluze. U vozidel s dostatečným průměrem výfuku se provádí měření oběma přístroji současně.
   18. 18. Vyhodnocení výsledků zkoušení dle bodu 17 se provede tak, že ze souboru naměřených výsledků se odstraní cca 10% nejhorších výsledků. Metodou lineární regrese se určí koeficient X
       1. a korelační koeficient K
       1. kde: x_í = údaj referenčního opacimetru
       2. y_i = údaj zkoušeného opacimetru

          přitom y_i = X * x_i

       Vyhovující opacimetr musí splňovat následující podmínky:

       0,95 ≤ X ≤ 1,05

       0,995 ≤ K

       Měřené veličiny

       Z podsestavy kouřoměru se pro účely emisního testu povinně zpracovávají následující veličiny:

       1. • K [m^-1],
       2. • t_B [s],
       3. • teplota výfukového plynu na vstupu do kouřoměru nebo tlak výfukového plynu na vstupu do kouřoměru nebo složení výfukového plynu (CO [%], HC [ppm], CO₂ [%]).

       Z podsestavy kouřoměru mohou být dostupné následující veličiny, pro účely statistického zpracování:

       1. • NO [ppm],
       2. • NO₂ [ppm],
       3. • NO_x [ppm],
       4. • CO [%],
       5. • HC [ppm],
       6. • CO₂ [%].

       Přesnost měření, rozlišitelnost údajů

       Podsestava kouřoměru musí splňovat následující požadavky na přesnost měření a rozlišitelnost výstupních hodnot:

       Příloha č. 7 Základní charakteristiky přístrojů používaných k technickým prohlídkám vozidel Prokázání shody1 Vypočítávané veličiny Třída přesnosti Požadavky na kouřoměry Prokázání plnění požadavků ISO 1161 Požadavky, pokud není prokázána shoda s ISO 11614 Měřené veličiny Přesnost měření, rozlišitelnost údajů

       Veličina	Přesnost údaje	Rozlišitelnost
       K (0,25 – 1,8) m-1	0,1 m-1	0,01 m-1
       tb	0,1 s	0,1 s
       Teplota výfuk. plynu	Dostatečné k detekci přítomnosti plynu
       Tlak výfuk. plynu	Dostatečné k detekci přítomnosti plynu
       Co, HC, CO2	Dle požadavků na analyzátory

1. 22. Ostatní požadavky na sestavu přístroje jako celek
   1. 1. Podsestava přístroje s obslužným/řídícím SW musí být připojitelná k síti TCP/IP. Toto připojení musí být konfigurovatelné.
   2. 2. Software přístroje musí být identifikovatelný již při uživatelské manipulaci s přístrojem.
   3. 3. Vedle režimu úředního měření může být přístroj vybaven i jinými režimy měření (nastavovací, diagnostická), záznamy a výstupy z těchto režimů však musí být výslovně označeny, že nejsou určeny pro oficiální měření vozidla ve SME. On-line protokol z těchto záznamů nesmí být možné zpracovat.
   4. 4. Přístroj, resp. jeho celková sestava, musí být vybaven lokálním datovým úložištěm, zaznamenávajícím výsledky měření a komunikace s vozidlem. Každý záznam musí obsahovat nejméně následující údaje:

      Záznam měření kouřivosti (vznětové motory): teplota motoru, průměrné otáčky volnoběhu, průměrné otáčky omezovače, průměrné K, rozptyl K, průměrná poloha pedálu akcelerace při volnoběhu průměrná poloha pedálu akcelerace v okamžiku dosažení otáček omezovače, rozptyl doby akcelerace, limity otáček, limit K, limit rozptylu K, dále pro všechny dílčí akcelerace kouřivost K, doba akcelerace, otáčky volnoběhu, otáčky omezovače,

      Záznam měření složení výfukových plynů (zážehové motory): teplota motoru, otáčky volnoběhu, otáčky zvýšeného volnoběhu, CO, CO_COR, CO₂, HC, O₂, λ, NO_x volnoběhu i zvýšeného volnoběhu, průměrná poloha pedálu akcelerace při volnoběhu i zvýšeném volnoběhu

      Záznam komunikace s OBD (vozidla s OBD): otáčky motoru, teplota motoru, stav Readiness, stav MIL, počet DTC, kódy DTC, CALID, CVN, VIN, verze OBD, doba od startu motoru, ujeté km se svítící MIL, doba běhu motoru se svítící MIL, kumulativní doba běhu motoru se svítící MIL, počet startů motoru od RESETu, doba běhu motoru od RESETu, ujeté km od RESETu, SCR status, NOx status, UREA status, doba mezi regeneracemi DPF, stupeň zanesení DPF (saze/popel), pokud je vyhodnocován pak signál lambda sond (druh sond, amplituda, frekvence, plnění)

      Všechny záznamy navíc: VIN vozidla, stav počítadla ujeté vzdálenosti vozidla datum a čas měření, jméno, příjmení a číslo osvědčení mechanika SME, který měření prováděl, datum do kterého je platná kalibrace přístroje, příznak bezchybné činnosti přístroje, příznak nedokončeného měření a kontrolní součet (CRC), kterým se osvědčuje pravost uložených dat.

   1. 5. Datové úložiště musí mít dostatečnou kapacitu pro záznam nejméně 12-ti měsíců činnosti přístroje. Tato podmínka se považuje za splněnou, pokud od každého druhu záznamu dle předchozího bodu lze uložit nejméně 65535 datových vět.
   2. 6. Číselné hodnoty se ukládají s přesností, s jakou jsou měřeny a zobrazovány na displeji.
   3. 7. Zjistí-li kontrolní zařízení závažnou chybu nebo chybnou činnost přístroje, musí být na záznamu z měření výslovně uvedeno, že je měření neplatné z důvodu chybné činnosti přístroje. Chybné hodnoty nesmí být zobrazeny, případně se místo naměřených hodnot všude uvede „n/a“.
   4. 8. Při zobrazení záznamu z měření na displeji přístroje nebo při jeho tisku se znovu provede kontrolní součet (CRC) uložených dat a porovná s dříve uloženou hodnotou. Bude-li zjištěn rozdíl, označí se záznam viditelně jako neplatný, s porušenou integritou.
   5. 9. Přenos dat na externí tiskárnu (je-li použita) musí být zabezpečen tak, aby nemohlo dojít k ovlivnění výsledků měření.

      Překročení stanovené doby mezi dvěma kalibracemi musí přístroj signalizovat. V případě, že je provedeno měření, musí být informace o překročené kalibraci výslovně uvedena na záznamu z měření.

      Přístroje pro měření kouřivosti vznětových motorů musí být schváleného typu.

      Lhůta kalibrace: 1 rok

1. 23. Společné přístroje pro měření emisí motorů
   1. 1. Přístroj pro kontrolu funkce řídicích jednotek emisních systémů a komunikaci s nimi

      Přístroj musí umožňovat komunikaci s řídicí jednotkou systému řízení motoru v rozsahu stanoveném výrobcem vozidla nebo emisního systému. Přístroj musí být připojitelný k řídicímu systému motoru takovým způsobem, aby při jeho použití nedošlo k samovolnému vymazání paměti závad nebo k záznamu závad z důvodu připojení přístroje. Přístroj musí podporovat přenos kontrolovaných hodnot za účelem vydání protokolu o měření emisí v reálném čase.

   1. 2. Přístroj (detektor) na zjišťování přítomnosti uhlovodíkového plynu

      Přenosný přístroj je určen k detekci místa úniku uhlovodíkového plynu z plynové soustavy vozidla. Jeho čidlo musí být schopno indikovat přítomnost plynu již při koncentraci nižší než 10 % dolní meze výbušnosti uhlovodíkového plynu. Lhůta kalibrace: podle předpisu výrobce přístroje.

1. 24. Přístroj na měření otáček motoru
   1. 1. Přístroj musí být schopen měřit otáčky motoru nejméně dvěma různými způsoby, přitom jeden ze způsobů musí být založen na principu snímání informace z diagnostického rozhraní OBD nebo sběrnice J1939. Dosažitelná přesnost a rozlišitelnost je u tohoto rozhraní navázána na data poskytovaná OBD nebo JI939 nebo ISO/PAS 27145.
   2. 2. Přístroj musí být vybaven signálovým vstupem pro jeho kalibraci, tento vstup může být jak samostatný tak sloučený s jiným signálovým vstupem.
   3. 3. Otáčky motoru musí přístroj měřit v rozsahu nejméně 600 až 6000 min^-1 s přesností:
      1. • v rozsahu 600 až 1000 min^-1, max. ± 25 min^-1,
      2. • v rozsahu nad 1000 min^-1, max. ± 150 min^-1.
   1. 4. Rozlišitelnost indikačního zařízení musí být:
      1. • v rozsahu do 1000 min^-1, lepší nebo rovna 10 min^-1,
      2. • v rozsahu nad 1000 min^-1, lepší nebo rovna 20 min^-1.

      Lhůta kalibrace: 1 rok

1. 25. Přístroj na měření teploty motoru
   1. 1. Přístroj musí umožňovat měření teploty oleje motoru nejméně otvorem pro měrku množství oleje v motoru. V případě tohoto způsobu měření příslušná sonda musí být flexibilní, její průměr musí vyhovovat pro běžné motory; sonda musí mít možnost nastavení délky zasunutí do motoru. Sonda musí být dostatečně robustní, aby při běžné manipulaci nemohlo dojít k zachycení sondy vnitřními rotujícími součástmi v klikové skříni.
   2. 2. Přístroj může umožňovat měření povrchové teploty motoru pomocí bezkontaktního infračerveného snímání emisivity kovového povrchu. Není vyžadováno snímání emisivity lesklých povrchů. V případě, že je snímač opatřen optikou, musí být fokus v rozsahu 1:1-1:20.
   3. 3. Přístroj musí umožňovat přenos teploty motoru z diagnostického rozhraní OBD nebo sběrnice J1939. Dosažitelná přesnost a rozlišitelnost je u tohoto rozhraní navázána na data poskytovaná OBD nebo J1939 nebo ISO/PAS 27145.
   4. 4. Teplotu musí přístroj měřit v rozsahu nejméně 50 až 100°C, s odchylkou max. 2,5°C. Rozlišitelnost musí být lepší nebo rovna 2°C.

   Lhůta kalibrace: 1 rok

Příloha č. 8

Seznam technických norem

ČSN 73 6059 - Servisy a opravny motorových vozidel. Čerpací stanice pohonných hmot.

ČSN 30 0552 - Zjišťování stopových a obrysových průměrů zatáčení atd.

ČSN 73 6058 - Jednotlivé, řadové a hromadné garáže

ČSN 73 6056 - Odstavné a parkovací plochy silničních vozidel.

ČSN 73 6110 - Projektování místních komunikací.

Příloha č. 9

Vnější označení stanice technické kontroly

Provedení:

1. a) Barvy:
   1. • podklad označení bílý,
   2. • znak kontrolní nálepky červený,
   3. • popis označení černý.

1. b) Rozměry:
   1. • délky stran obdélníku: šířka 600 mm, výška 620 mm,
   2. • délka strany šestiúhelníku: 265 mm

Příloha č. 10

METROLOGICKÝ ŘÁD

stanic technické kontroly

Stanice technické kontroly a stanice měření emisí (dále jen „STK) jsou specializovaná pracoviště, určená k provádění kontroly nad technickým stavem silničních motorových a jejich přípojných vozidel. Kontrola je zajišťována formou kontrol, realizovaných za pomoci diagnostických měřících zařízení (dále jen „měřidlo“). Z výsledků měření jsou vyvozovány závěry o způsobilosti vozidel k dalšímu provozu. U měření tohoto charakteru je nezbytné zajišťovat jednotnost a správnost měření tak, aby chybným měřením nebyly poškozeny oprávněné zájmy provozovatelů vozidel. Jednotnost a správnost měření a měřidel je zabezpečována jednotnými technologickými postupy pro činnost stanic technické kontroly, jednotným systémem metrologického zajištění a školením pracovníků. Zásady metrologického zajištění sítě stanic technické kontroly přitom důsledně vycházejí ze zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění zákona a jeho prováděcích předpisů.

Návaznost měřidel v síti stanic technické kontroly zajišťují osoby pověřené ministerstvem.

1. 1. Provozovatel STK
   1. a) zabezpečuje řádnou údržbu, opravy a obnovu měřidel,
   2. b) vede metrologickou evidenci o měřidlech STK a provozní deníky měřidel,
   3. c) zabezpečuje jednotnost a správnost měření prováděných v STK,
   4. d) zabezpečuje řádné zaškolení kontrolních techniků na práci s měřidly,
   5. e) zabezpečuje včasné uplatnění požadavků na kalibraci (ověření) měřidel,
   6. f) zabezpečuje vytvoření podmínek k provedení kalibrace (ověření) měřidel STK, spočívající ve vyloučení provozu na lince a zajištění stálé teploty vzduchu na lince alespoň 15 °C.

1. 2. Povinnosti pracovníků STK
2. 2.1. Kontrolní technik
   1. a) zabezpečuje správnost obsluhy měřidel, dodržování podmínek a postupů měření,
   2. b) zabezpečuje správné vyhodnocení výsledků měření, která provedl,
   3. c) u měřidla, které má v materiální péči, zabezpečuje za jeho údržbu a řádný technický stav; vede o něm předepsanou evidenci (provozní deník),
   4. d) dodržuje zásady tohoto řádu a na úseku metrologického zajištění plní úkoly, uložené mu vedoucím stanice technické kontroly.

1. 2.2. Vedoucí STK
   1. a) zabezpečuje dodržování metrologického pořádku v STK a za včasné předkládání požadavků na metrologickou kontrolu měřidel,
   2. b) vede metrologickou evidenci (soupis měřidel),
   3. c) organizuje periodickou péči o měřidla STK, včetně vedení provozních deníků, zabezpečuje technický stav měřidel STK,
   4. d) zabezpečuje provádění periodické provozní údržby a kontroly měřidel,
   5. e) kontroluje vedení provozních deníků měřidel.
2. Pozn.: Pracovníci pověřené osoby provádějí pouze kalibraci (ověřování) měřidel. Údržbu a opravy měřidel zabezpečuje jejich provozovatel.

1. 3. Metrologická evidence

   Stanice technické kontroly vedou evidenci o měřidlech, kterou tvoří

   1. a) soupis měřidel,
   2. b) provozní deníky měřidel.

   Soupis měřidel je tabulkově uspořádaná samostatně vedená evidence pro každou kategorii měřidel. Obsahuje

   1. a) kategorii měřidla (PM - pracovní měřidlo, SM - stanovené měřidlo, HE - hlavní etalon, PE - pracovní etalon),
   2. b) název a typ měřidla, případně další identifikační znaky,
   3. c) výrobní číslo, pokud je na měřidle uvedeno,
   4. d) evidenční číslo,
   5. e) lhůtu kontroly (ověření, kalibrace),
   6. f) skutečný termín provedení kontroly (měsíc, rok),
   7. g) další plánovaný termín kontroly (měsíc a rok).

   Provozní deníky měřidel slouží k vedení volnou formou průběžných záznamů o stavu měřidla, jeho kontrole, údržbě, poruchách a opravách.

1. 4. Pověřená osoba
   1. 1. zpracovává metrologické postupy kalibrace (ověřování) měřidel určených ke kalibraci (ověřování) tímto metrologickým řádem. Postupy předkládá ministerstvu k odsouhlasení,
   2. 2. zabezpečuje výkon metrologických služeb pro STK. Kalibraci (ověřování) měřidel provádí technologiemi, stanovenými metrologickými postupy, přímo v jednotlivých STK,
   3. 3. zabezpečuje metrologickou návaznost etalonů, které používá při kalibraci (ověřování) měřidel STK,
   4. 4. vede a uchovává záznamy o kalibrovaných (ověřovaných) měřidlech, včetně zjištěných hodnot,
   5. 5. vystavuje STK osvědčení o tom, zda měřidla STK plní (neplní) metrologické požadavky na měřidla STK a způsobilá měřidla označuje kalibrační (ověřovací) značkou.

      Nezpůsobilá měřidla pak štítkem, upozorňujícím na nesprávnost měřidla. Osvědčení se vztahuje na skupinu měřidel technologického vybavení STK. Na jednotlivé měřidlo mohou pracovníci pověřené osoby vystavit kalibrační (ověřovací) list nebo osvědčení,

   1. 6. přístupné seřizovací prvky měřidel, jejichž neodbornou manipulací by mohlo dojít ke změně metrologických vlastností měřidla, zajišťuje přelepkou nebo plombou,
   2. 7. pracovníci pověřené osoby kontrolují dodržování metrologického pořádku ve stanici technické kontroly, vedení příslušné evidence a provádění řádné údržby měřidel.

   O zásadních nedostatcích informuje ministerstvo nebo příslušný krajský úřad.

1. 5. Poruchy, opravy a následná kalibrace (ověření)

   Stanice technické kontroly nesmí používat měřidlo s poruchou, která může ovlivnit správnost měření. Vzniklou poruchu musí urychleně odstranit nebo dát odstranit odborným servisem.

   Servis po provedené opravě zajistí kalibraci nebo ověření měřidla a vystaví příslušný doklad (kalibrační nebo ověřovací list) nebo přístroj opatří kalibrační (ověřovací) značkou. Doklad vystavený servisem nahrazuje doklad vystavený pověřenou osobou do doby následné periodické kontroly měřidel. Provedl-li servis opravu měřidla bez následné kalibrace (ověření), stanice technické kontroly si vyžádá následnou kalibraci (ověření) u pověřené osoby.

Příloha A

Přehled měřidel stanice technické kontroly, jejich kategorizace a lhůty kalibrace (ověření)

Příloha B

OSVĚDČENÍ O KALIBRACI (OVĚŘENÍ) MĚŘIDEL STK

Příloha C

VZOR PROVOZNÍHO DENÍKU MĚŘIDLA

Příloha D

Provádění provozní údržby a kontroly měřidel stanice technické kontroly, požadavky na přesnost měřidel

Údržba měřidel používaných ve stanici technické kontroly se provádí podle pokynů výrobců těchto měřidel, uváděných v návodech na obsluhu. V této příloze jsou popisovány pouze specifické požadavky, zejména požadavky na kontrolu funkce a správnosti měřidel, které je nutno zabezpečit vzhledem k charakteru a četnosti použití těchto měřidel ve stanici technické kontroly.

O údržbě, provozní kontrole přesnosti a opravách měřidla se provádí zápis do deníku měřidla. Údržbu, kontrolu měřidla a zápis do deníku provádí pověřený pracovník stanice technické kontroly. Provádění stanoveného rozsahu prací a vedení deníků kontroluje vedoucí stanice technické kontroly.

Pokud interval údržby nebo kontroly měřidla je kratší než 1 týden, záznam do deníku se provádí souhrnně jednou za týden.

1. 1. Zařízení na kontrolu tlaku a huštění pneumatik
   1. 1.1. Zařízení na kontrolu tlaku (deformační tlakoměr)
      1. a) Samostatná kontrola funkce se neprovádí.
      2. b) Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti změřeného údaje.
      3. Pozn.: Orientační kontrolu lze provést srovnáním s jinými přístroji známé přesnosti, připojením na vhodný tlakový zdroj (např. pneumatiku).
      1. c) Dovolená chyba je dána třídou přesnosti přístroje. Vypočte se podle vztahu:

      2. Pozn.: Pro kontrolu vzduchových brzdových soustav vozidel jsou v STK požadovány tlakoměry s třídou přesnosti 1 a méně.
   1. 1.2. Hustič pneumatik
      1. a) Správná funkce hustiče se kontroluje subjektivně před zahájením denního provozu.
      2. b) Kontrola správnosti se provádí pouze v případě pochybnosti o správnosti změřeného údaje. Provádí se zapojením zařízení na vhodný (co do rozsahu) deformační tlakoměr o známé přesnosti.
      3. c) Dovolená chyba měření tlaku Δp pro jmenovité hodnoty tlaku p je:

         Pro hustiče pneu uvedené do provozu před 17. 8. 2000

         Δp = ± (0,02 p + 10) [kPa]

         Pro hustiče pneu uvedené do provozu po 17. 8. 2000 v rozsahu teplot 15 až 25 °C

         Příloha D Provádění provozní údržby a kontroly měřidel stanice technické kontroly, požadavky na přesnost měřidel

         Δp = ± 8 kPa	v rozsahu do 400 kPa
         Δp = ± 16 kPa	v rozsahu nad 400 kPa

1. 2. Zařízení na kontrolu seřízení světlometů (regloskop)
   1. a) Zvláštní provozní kontrola funkce se neprovádí.
   2. b) Provozní kontrola se provádí pouze v případě pochybnosti o správnosti měřeného údaje.

      Pozn.: Orientační kontrolu lze provést pomocí hadicové libely, vozidla a přenosné stěny, umístěné 10 m, popř. 5 m před vozidlem. Středy světlometů se přenesou na kontrolní stěnu pomocí hadicové libely a průmětu středů předního a zadního okna vozidla.

   1. c) Dovolená chyba měření sklonu světla způsobená chybou rovinnosti stání vozidla je 2 cm/10 m. Dovolená chyba způsobená chybou rovinnosti pojezdu regloskopu je 1,5 cm/10 m. Dovolená chyba optické soustavy vlastního regloskopu je 1,5 cm/10 m, pro stranové posunutí ±10 cm/10 m. Chyba natočení rozhraní nesmí být větší než +1,5 st. a - 0,5 st.

1. 3. Mechanické zařízení na měření geometrie řízení
   1. a) Kontrola funkce a vizuální kontrola mechanického stavu zařízení se provádí denně, před zahájením provozu.
   2. b) Provozní kontrola správnosti se provádí minimálně jednou týdně. Provádí se tímto způsobem:
      1. • nastavíme nulu na úhloměrné stupnici stojanu. Měřící doteky ustavíme do svislé roviny (jako při měření odklonu kola) a zkontrolujeme, zda leží v rovině kolmé k rovině stání vozidla (úhloměrem, olovnicí). Doteky otočíme o 180 st. a měření opakujeme. Při správném nastavení přístroje musí měřící doteky ležet v obou polohách v jedné rovině, kolmé k rovině stání vozidla a na ukazateli musí být nula. Největší dovolená odchylka je 15 úhlových minut. Stejným způsobem zkontrolujeme druhý stojan.
      2. • při nastavení nuly na úhloměrné stupnici stojanu ustavíme doteky obou stojanů ve vodorovné poloze, co nejblíže ke konci vodících tyčí. Spojnice doteků by měla být rovnoběžná s naváděcí čárou pro vozidlo.
      3. • pomocí kontrolní tyče zkontrolujeme vzdálenost (rozchod) mezi příslušnými doteky obou stojanů. Rozdíl hodnot naměřených mezi doteky nesmí přesáhnout 1 mm (vůle mezi tyčkou a dotekem).
      4. • nejsou-li splněny uvedené podmínky, seřídíme stojan dle návodu výrobce.
   1. c) Požadovaná přesnost měření úhlů je 15 úhlových minut.

1. 4. Válcová zkušebna brzd
   1. a) Zvláštní provozní kontrola funkce zkušebny se neprovádí.
   2. b) Kontrola správnosti měření brzdných a ovládací síly a tlaku se provádí jedenkrát za 3 měsíce. Kontrola brzdných sil se provádí pomocí přípravků (rameno a závaží), patřících k příslušenství válcové zkušebny brzd. Postupuje se podle návodu výrobce válcové zkušebny brzd.
   3. c) Kontrola pedometru se provádí podle návodu výrobce, minimálně ve dvou bodech rozsahu (jeden z nich může být nula) zatěžováním závažími, případně pomocí přípravku a závaží. Kontrola měření tlaku se provádí připojením na zdroj o známém tlaku vzduchu.
   4. d) Požadovaná přesnost měření:

      Brzdných sil

      1. - větší z chyb ± 3 % z konečné hodnoty rozsahu nebo ± 10 % z měřené hodnoty.

      Pro samotný měřící řetězec válcové zkušebny brzd (měření pomocí přípravku) platí chyby poloviční, tj. 1,5 % a 5 %.

      1. - rozdíl indikací pro pravou a levou stranu nesmí přesáhnout větší z chyb ± 1,5 % z konečné hodnoty rozsahu nebo ± 5 % z měřené hodnoty.

      Pro samotný měřící řetězec zkušebny platí chyby poloviční, tj. ± 0,75 % a ± 2,5 %.

      Ovládací síly

      ± 35 N v rozsahu 0 - 700 N

      Tlaku

      ± 25 kPa v rozsahu 0 - 1000 kPa

1. 5. Indikátor házivosti kol
   1. a) Jednou za týden se provede kontrola pohyblivosti jednotlivých částí měřidla, činnosti aretace a kontrola funkce.
   2. b) Kontrola správnosti se provádí pouze v případech pochybnosti o správnosti měřených hodnot.
   3. Pozn.: Provozní kontrolu lze provést vkládáním podložek o známé tloušťce mezi měřící dotek a pevnou podložku (např. stěnu) nebo pomocí číselníkového úchylkoměru, mikrometrického šroubu, případně posuvného měřidla.
   1. c) Přípustná chyba v celém měřícím rozsahu je ± 0,25 mm.

1. 6. Decelerometr
   1. a) Nejméně jednou měsíčně se provede
      1. - statická kontrola přesnosti přístrojem indikovaných hodnot brzdného zpomalení.

         Kontrola se provádí pomocí kalibračního přípravku, dodávaného výrobcem decelerometru. Přitom se postupuje podle návodu výrobce.

      1. - kontrola přesnosti pedometru. Provádí se stejně jako u válcových zkušeben brzd (bod 4).

         Kontrola tlakoměru se neprovádí. Provádí ji metrologická služba ve stanovených lhůtách. Orientačně ji lze provést připojením na zdroj o známém tlaku vzduchu.

   1. b) Údržba a kontrola dalších funkcí přístroje se provádí podle návodu výrobce.

      Požadovaná přesnost měření:

      1. - brzdného zpomalení: ± 3% z hodnoty rozsahu,
      2. - pedometru: ± 35 N,
      3. - tlaku: ± 25 kPa.

1. 7. Detektor uhlovodíkových plynů

   Jednou měsíčně se zkontroluje stav nabití zdroje a funkce detektoru pomocí vhodného zdroje uhlovodíkového plynu (např. plynu ze zapalovače).

1. 8. Zařízení na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel
   1. a) Samostatná kontrola funkce se neprovádí.
   2. b) Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti kontrolního měření, zejména při zjevném poškození kalibračních měrek.
   3. c) Požadovaná přesnost kalibračních měrek je ± 0,05 mm, v případě měrek vyrobených z tvrzeného plastu a používaných ke kontrole královského čepu je požadovaná přesnost ± 0,5 mm, v případě měrek používaných ke kontrole koule 49 je požadovaná přesnost ± 0,1 mm.

1. 9. Zařízení na měření prostupu světla
   1. a) Kontrola funkce se provádí před každým měřením, pomocí integrovaného indikátoru přístroje.
   2. b) Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti změřeného údaje.
   3. c) Citlivost měřicího přístroje se seřídí tak, aby indikátor přijímače ukazoval 100 (dílků, %), není-li do dráhy světelných paprsků vložen žádný objekt. Nedopadá-li na přijímač žádné světlo, musí přístroj ukazovat nulovou hodnotu. Přesnost odečítání a linearity musí být do 5 %.

1. 10. Časoměrné zařízení
   1. a) Samostatná kontrola funkce se neprovádí.
   2. b) Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti změřeného údaje.
   3. c) Požadovaná přesnost měření času je ± 0,1 sekundy.

1. 11. Přístroj na měření hloubky dezénu pneumatik
   1. a) Kontrola funkce se provádí před zahájením denního provozu, kontrola čitelnosti displeje se provádí před každým měřením.
   2. b) Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti změřeného údaje.
   3. c) požadovaná přesnost měření je 0,1 mm.

1. 12. Váhy
   1. a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.
   2. b) Provozní ověření správné funkce – podle provozního návodu přístroje.

1. 13. Siloměr
   1. a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.
   2. b) Provozní ověření správné funkce – podle provozního návodu přístroje.

1. 14. HU adaptér
   1. a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.
   2. b) Provozní ověření správné funkce – podle provozního návodu přístroje.

1. 15. Hlukoměr
   1. a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.
   2. b) Provozní ověření správné funkce – podle provozního návodu přístroje.

1. 16. Přístroj pro měření emisí výfukových plynů zážehových motorů
   1. a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.
   2. b) Zkouška těsnosti – podle provozního návodu přístroje.
   3. c) Kontrola na zbytkové uhlovodíky a následné kroky – podle provozního návodu přístroje.
   4. d) Provozní ověření správné funkce – podle provozního návodu přístroje.

1. 17. Přístroj pro měření kouřivosti vznětových motorů
   1. a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.
   2. b) Kontrola provozního ověření správné funkce se provádí průběžně pomocí optického filtru, vkládaného do měřící komory (podle provozního návodu přístroje). Jeho opacita musí odpovídat absorbčnímu koeficientu 1,6 - 1,8 m^-1. Hodnota musí být určena s přesností nejméně +/- 0.025 m^-1 a musí být na filtru vyznačena. Provozní kontrola spočívá ve zjištění, zda hodnota čtená na přístroji se neliší o více než 0.1 m^-1 od hodnoty uvedené na optickém filtru.

1. 18. Přístroj na měření otáček motoru
   1. a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.
   2. b) Správná funkce přístroje se kontroluje podle provozního návodu přístroje.

1. 19. Přístroj na měření teploty motoru
   1. a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.
   2. b) Správná funkce přístroje se kontroluje podle provozního návodu přístroje.

1. 20. Komunikační rozhraní s vozidlovými sběrnicemi
   1. a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.
   2. b) Správná funkce přístroje se kontroluje podle provozního návodu přístroje.

Příloha č. 11

Vzor

Zpráva o výsledku vnitřní kontroly

Příloha č. 12

Vzor protokolů o měření emisí

Příloha č. 13

Vnější označení stanice měření emisí

Provedení:

1. c) Barvy:
   1. • podklad označení bílý,
   2. • znak kontrolní nálepky zelený,
   3. • popis označení černý.

1. d) Rozměry:
   1. • délky stran obdélníku: šířka 600 mm, výška 620 mm,
   2. • délka strany šestiúhelníku: 265 mm

Příloha č. 14

Učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly v základním a prohlubovacím kurzu (k § 62 odst. 3 zákona)

Pracovníci stanice technické kontroly splňující zákonem stanovené kvalifikační předpoklady mohou vykonávat funkci kontrolního technika až po absolvování stanovené teoretické přípravy a praktického výcviku, úspěšném ověření znalostí a dovedností a vydání profesního osvědčení kontrolního technika nebo po úspěšném ověření znalostí v prohlubovacím kurzu.

Rozsah odborných znalostí obsahuje učební osnova základního nebo prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky.

Výuka kontrolních techniků je rozdělena na teoretickou přípravu formou přednášek, cvičení a odborných konzultací a na praktický výcvik na kontrolních linkách a na stanovištích měření emisí.

1. a) Základní kurz

   Základní kurz trvá pět týdnů a je tematicky rozdělen do 200 vyučovacích hodin, z toho 112 hodin pro teoretickou přípravu, 24 hodin pro měření emisí vznětových a zážehových motorů na pohon plynným palivem, 8 hodin pro odborné konzultace, 40 hodin pro praktický výcvik na kontrolních linkách a 16 hodin pro ověření teoretických znalostí a praktických dovedností.

   Učební osnova základního kurzu pro kontrolní techniky

   Příloha č. 14 Učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly v základním a prohlubovacím kurzu (k § 62 odst. 3 zákona) Učební osnova základního kurzu pro kontrolní techniky

   			Počet hodin
   I.	Teoretická výuka		112
   	1.	Význam silniční dopravy. Technické prohlídky vozidel. Národní i mezinárodní předpisy o technických podmínkách, schvalování technické způsobilosti a registrace vozidel. Právní rámec pro kontrolu technického stavu vozidel v provozu
   	2.	Zřizování, organizace a řízení stanic technické kontroly
   	3.	Bezpečnostní předpisy
   	4.	Základní technické názvosloví, opakovaní základů mechaniky, elektrotechniky a vlastností materiálů
   	5.	Činnost stanice technické kontroly, systém řízení jakosti, organizační struktura
   	6.	Informační systém technických prohlídek
   	7.	Metrologie ve stanici technické kontroly, technická měření, technické vybavení STK, konstrukce a vlastnosti přístrojů
   	8.	Vliv na chování vozidla, metodické postupy kontrol, limity a hodnocení
   	9.	Identifikační znaky vozidla (skupina kontrolních úkonů 0)
   	10.	Brzdové zařízení (skupina kontrolních úkonů 1)
   	11.	Řízení (skupina kontrolních úkonů 2)
   	12.	Výhledy (skupina kontrolních úkonů 3)
   	13.	Svítilny, světlomety, odrazky a elektrické zařízení (skupina kontrolních úkonů 4)
   	14.	Nápravy, kola, pneumatiky a zavěšení náprav (skupina kontrolních úkonů 5)
   	15.	Podvozek a části připevněné k podvozku (skupina kontrolních úkonů 6)
   	16.	Jiné vybavení (skupina kontrolních úkonů 7)
   	17.	Obtěžování okolí (skupina kontrolních úkonů 8)
   	18.	Další prohlídky vozidel k dopravě osob kategorie M2 a M3 (skupina kontrolních úkonů 9)
   	19.	Technický stav vozidel a bezpečnost silničního provozu
   	20.	Právní problematika stanice technické kontroly
   II.	Měření emisí motorových vozidel		24
   	1.	Homologační předpisy, právní předpisy upravující měření emisí vozidel
   	2.	Technické vybavení stanic měření emisí
   	3.	Emisní chování motorů, konstrukce motorů z hlediska tvorby, řízení a snižování emisí
   	4.	Metodický postup měření emisí
   	5.	Limity kontrolovaných parametrů, hodnocení zjištěných skutečností a výsledků měření, protokol o měření emisí
   	6.	Konstrukce a vlastnosti přístrojů pro měření emisí, jejich obsluha a údržba, zásady metrologického zajištění
   	7.	Informační systém a systém řízení jakosti, vedení evidence
   III.	Praktické provádění technických prohlídek		40
   	na kontrolní lince stanice technické kontroly a stanovišti měření emisí vozidel (z toho 28 na kontrolní lince a 12 na stanovišti měření emisí)
   IV.	Odborné konzultace		8
   V.	Ověřování odborné způsobilosti kontrolního technika (závěrečná zkouška)		16
   Celkem			200

1. b) Prohlubovací kurz

   Prohlubovací kurz trvá šest dnů a je tematicky rozdělen do 40 vyučovacích hodin, z toho 12 hodin pro teoretickou přípravu, 4 hodiny pro odborné konzultace, 8 hodiny pro praktický výcvik na kontrolních linkách a 16 hodin problematice měření emisí. Následuje 8 hodin pro ověření odborných znalostí. Ověření praktických znalostí nemusí bezprostředně navazovat na části I. až III učební osnovy.

   Učební osnova prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky

   Příloha č. 14 Učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly v základním a prohlubovacím kurzu (k § 62 odst. 3 zákona) Učební osnova základního kurzu pro kontrolní techniky Učební osnova prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky

   			Počet hodin
   I.	Teoretická výuka		12
   	1.	Změny v činnosti stanice technické kontroly vyvolané změnou právních předpisů
   	2.	Změny ve způsobu provádění technických prohlídek a hodnocení závad vozidel
   	3.	Příčiny protiprávního způsobu provádění technických prohlídek a jejich právní dopady na činnost kontrolního technika
   II.	Praktické provádění technických prohlídek na kontrolní lince stanice technické kontroly		8
   	1.	Praktická ukázka vzorového provedení technické prohlídky
   	2.	Seznámení s novými postupy při provádění technických prohlídek
   III.	Odborné konzultace		4
   IV.	Měření emisí		16
   	1.	Změny v homologačních předpisech, v mezinárodních a národních právních předpisech upravující měření emisí vozidel v provozu, v měření emisí ve stanicích měření emisí a jejich technické vybavení
   	2.	Změny v metodických postupech měření emisí, limitů kontrolovaných parametrů, hodnocení zjištěných skutečností a výsledků měření, změny v protokolu o měření emisí
   	3.	Praktická ukázka změn měření emisí, předepsaného postupu pro různé druhy a provedení motoru, bezpečnost práce na pracovišti
   	4.	Změny ve vedení evidence o provedených měřeních, v informačním systému a systému řízení jakosti
   	5.	Změny v konstrukci a vlastnostech přístrojů pro měření emisí, jejich obsluha a údržba, zásady metrologického zajištění
   	6.	Změny v konstrukce motorů z hlediska tvorby, řízení a snižování emisí
   	7.	Nesprávné postupy měření emisí zjištěné při kontrolách, příčiny protiprávního způsobu provádění měření emisí a jejich právní dopady na činnost kontrolního technika
   Celkem			40

   Ověřování odborné způsobilosti kontrolního technika (závěrečné přezkoušení kontrolních techniků) probíhá v předem vyhlášených zkušebních termínech Ministerstvem dopravy. Časová dotace na ověřování odborné způsobilosti kontrolního technika je 1 den.

1. c) Prohlubovací kurz kontrolního technika, který je držitelem platného profesního osvědčení kontrolního technika vydaného podle zákona č. 56/2001 Sb., ve znění do 30. září 2018 a není držitelem profesního osvědčení mechanika měření emisí vydaného podle zákona č. 56/2001 Sb., ve znění do 30.9.2018.

   Prohlubovací kurz trvá pět dnů a je tematicky rozdělen do 48 vyučovacích hodin, z toho 10 hodin pro teoretickou přípravu k provádění technických prohlídek a 16 hodin pro teoretickou přípravu v oblasti měření emisí, 4 hodiny pro praktický výcvik na kontrolních linkách a 8 hodin pro praktický výcvik v měření emisí vozidel, 2 hodiny pro odborné konzultace a 8 hodin ověřování odborné způsobilosti.

   Učební osnova prohlubovacího kurzu

   Příloha č. 14 Učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly v základním a prohlubovacím kurzu (k § 62 odst. 3 zákona) Učební osnova základního kurzu pro kontrolní techniky Učební osnova prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky Učební osnova prohlubovacího kurzu

   			Počet hodin
   I.	Teoretická výuka		10
   	1.	Změny v činnosti stanice technické kontroly vyvolané změnou právních předpisů
   	2.	Změny ve způsobu provádění technických prohlídek a hodnocení závad vozidel
   	3.	Příčiny protiprávního způsobu provádění technických prohlídek a jejich právní dopady na činnost kontrolního technika
   II.	Měření emisí motorových vozidel		16
   	1.	Homologační předpisy, právní předpisy upravující měření emisí vozidel
   	2.	Technické vybavení stanic měření emisí
   	3.	Emisní chování motorů, konstrukce motorů z hlediska tvorby, řízení a snižování emisí
   	4.	Metodický postup měření emisí
   	5.	Limity kontrolovaných parametrů, hodnocení zjištěných skutečností a výsledků měření, protokol o měření emisí
   	6.	Konstrukce a vlastnosti přístrojů pro měření emisí, jejich obsluha a údržba, zásady metrologického zajištění
   	7.	Informační systém a systém řízení jakosti, vedení evidence
   III.	Praktický výcvik		12
   	1.	Praktická ukázka vzorového provedení technické prohlídky	2
   	2.	Seznámení s novými postupy při provádění technických prohlídek	2
   	3.	Měření emisí motorových vozidel na stanovišti měření emisí	8
   IV.	Odborné konzultace		2
   V.	Ověřování odborné způsobilosti kontrolního technika (závěrečná zkouška)		8
   Celkem			48

1. d) Prohlubovací kurz mechanika, který je držitelem platného profesního osvědčení mechanika vydaného podle zákona č. 56/2001 Sb., ve znění do 30. září 2018, k získání odborné způsobilosti pro vydání profesního osvědčení kontrolního technika.

   Prohlubovací kurz je třítýdenní, provádí se pro měření emisí vozidel poháněných vznětovými motory a pro měření emisí vozidel poháněných zážehovými motory včetně vozidel s motory poháněných plynem kapalným (např. LPG, LNG, H²) nebo stlačeným plynem (např. CNG, H²), popřípadě jejich kombinace a pro provádění technických prohlídek vozidel. Je tematicky rozdělen do 128 vyučovacích hodin, z toho 68 hodin pro teoretickou přípravu, 16 hodin pro měření emisí vznětových a zážehových motorů a motorů na pohon plynným palivem, 24 hodin pro praktický výcvik na kontrolních linkách, 4 hodiny pro odborné konzultace, a 16 hodin pro ověření praktických dovedností. Prohlubovací kurz trvá nejméně 128 hodin.

   Učební osnova prohlubovacího kurzu

   Příloha č. 14 Učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly v základním a prohlubovacím kurzu (k § 62 odst. 3 zákona) Učební osnova základního kurzu pro kontrolní techniky Učební osnova prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky Učební osnova prohlubovacího kurzu Učební osnova prohlubovacího kurzu

   			Počet hodin
   I.	Teoretická výuka		68
   	1.	Význam silniční dopravy. Technické prohlídky vozidel. Národní i mezinárodní předpisy o technických podmínkách, schvalování technické způsobilosti a registrace vozidel. Právní rámec pro kontrolu technického stavu vozidel v provozu
   	2.	Zřizování, organizace a řízení stanic technické kontroly
   	3.	Bezpečnostní předpisy
   	4.	Základní technické názvosloví, opakovaní základů mechaniky, elektrotechniky a vlastností materiálů
   	5.	Činnost stanice technické kontroly, systém řízení jakosti, organizační struktura
   	6.	Informační systém technických prohlídek
   	7.	Metrologie ve stanici technické kontroly, technická měření, technické vybavení STK, konstrukce a vlastnosti přístrojů
   	8.	Vliv na chování vozidla, metodické postupy kontrol, limity a hodnocení
   	9.	Identifikační znaky vozidla (skupina kontrolních úkonů 0)
   	10.	Brzdové zařízení (skupina kontrolních úkonů 1)
   	11.	Řízení (skupina kontrolních úkonů 2)
   	12.	Výhledy (skupina kontrolních úkonů 3)
   	13.	Svítilny, světlomety, odrazky a elektrické zařízení (skupina kontrolních úkonů 4)
   	14.	Nápravy, kola, pneumatiky a zavěšení náprav (skupina kontrolních úkonů 5)
   	15.	Podvozek a části připevněné k podvozku (skupina kontrolních úkonů 6)
   	16.	Jiné vybavení (skupina kontrolních úkonů 7)
   	17.	Obtěžování okolí (skupina kontrolních úkonů 8)
   	18.	Další prohlídky vozidel k dopravě osob kategorie M2 a M3 (skupina kontrolních úkonů 9)
   	19.	Technický stav vozidel a bezpečnost silničního provozu
   	20.	Právní problematika stanice technické kontroly
   II.	Měření emisí		16
   	1.	Změny v homologačních předpisech, v mezinárodních a národních právních předpisech upravující měření emisí vozidel v provozu, v měření emisí ve stanicích měření emisí a jejich technické vybavení
   	2.	Změny v metodických postupech měření emisí, limitů kontrolovaných parametrů, hodnocení zjištěných skutečností a výsledků měření, změny v protokolu o měření emisí
   	3.	Praktická ukázka změn měření emisí, předepsaného postupu pro různé druhy a provedení motoru, bezpečnost práce na pracovišti
   	4.	Změny ve vedení evidence o provedených měřeních, v informačním systému technických prohlídek a systému řízení jakosti
   	5.	Změny v konstrukci a vlastnostech přístrojů pro měření emisí, jejich obsluha a údržba, zásady metrologického zajištění
   	6.	Změny v konstrukce motorů z hlediska tvorby, řízení a snižování emisí
   	7.	Nesprávné postupy měření emisí zjištěné při kontrolách
   III.	Praktické provádění technických prohlídek na kontrolní lince		24
   IV.	Odborné konzultace		4
   V.	Ověřování odborné způsobilosti kontrolního technika (závěrečná zkouška)		16
   Celkem			128