Vyhláška o technických prohlídkách vozidel

§ 14

Druhy stanic technické kontroly

Stanice technické kontroly se dělí na

1. a) stanice technické kontroly pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií L, M₁, N₁, O₁ a O₂ (dále jen „stanice technické kontroly pro osobní automobily“),
2. b) stanice technické kontroly pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií M₂, M₃, N₂, N₃, O₁, O₂, O₃ a O₄ a zvláštní motorová a přípojná vozidla kategorií T, C, OT, R, S a Z (dále jen „stanice technické kontroly pro užitkové automobily“),
3. c) stanice technické kontroly kombinované pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií L, M₁, M₂, M₃, N₁, N₂, N₃, O₁, O₂, O₃ a O₄ a zvláštní motorová a přípojná vozidla kategorií T, C, OT, R, S a Z (dále jen „stanice technické kontroly kombinovaná pro osobní a užitkové automobily“),
4. d) stanice technické kontroly pro zvláštní motorová a přípojná vozidla kategorií T, C, OT, R, S a Z (dále jen „stanice technické kontroly pro traktory“),
5. e) stanice technické kontroly pro osobní automobily rozšířená o provádění technických prohlídek zvláštních vozidel kategorií T, C, OT, R, S a Z.

§ 15

Způsob výpočtu kapacitní potřeby technických prohlídek, kapacity kontrolních linek stanic technické kontroly a počtu skutečně provedených technických prohlídek

(1) Způsob výpočtu kapacitní potřeby technických prohlídek, kapacity kontrolních linek stanic technické kontroly a počtu skutečně provedených technických prohlídek je uveden v příloze č. 6.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije pro stanice technické kontroly, které provádí pouze technické prohlídky vozidel Ministerstva vnitra, Ministerstva obrany, Policie České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů a Bezpečnostní informační služby.

§ 16

Požadavky na přístroje a další technické zařízení a programové vybavení k provádění technických prohlídek

(1) Stanice technické kontroly pro osobní automobily musí být k provádění technické prohlídky vybavena těmito přístroji a zařízeními:

1. a) přístrojem na kontrolu tlaku vzduchu v pneumatikách s možností huštění (dále jen „hustič pneumatik“),
2. b) zařízením na kontrolu vůlí nápravy,
3. c) přístrojem na kontrolu geometrie řízené nápravy,
4. d) zařízením na kontrolu házivosti kol,
5. e) přístrojem na kontrolu seřízení světlometů,
6. f) válcovou zkušebnou brzd,
7. g) přístrojem na zjišťování přítomnosti uhlovodíkového plynu,
8. h) zvedákem do pracovní jámy ke zdvižení nápravy vozidla,
9. i) zařízením na kontrolu zapojení zásuvky tažného zařízení,
10. j) zařízením na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel pro osobní automobily,
11. k) zařízením na měření prostupu světla,
12. l) přístrojem na měření hloubky dezénu pneumatik,
13. m) hlukoměrem,
14. n) zařízením k připojení elektronického rozhraní vozidla,
15. o) přístrojem na měření otáček motoru,
16. p) přístrojem na měření teploty motoru,
17. q) přístrojem pro měření emisí výfukových plynů zážehových motorů schváleného typu,
18. r) přístrojem k měření kouřivosti vznětových motorů (opacimetr) schváleného typu,
19. s) přístrojem pro kontrolu funkce řídicích jednotek emisního systému zážehového motoru a komunikaci s nimi (tester řídicích systémů zážehového motoru),
20. t) testerem řídicích systémů vznětového motoru a
21. u) testerem řídicích systémů plynového pohonu.

(2) Stanice technické kontroly pro užitkové automobily musí být k provádění technické prohlídky vybavena přístroji a zařízeními podle odstavce 1 a dále těmito přístroji:

1. a) soupravou tlakoměrů pro kontrolu vzduchových soustav vozidel (dále jen „tlakoměr“),
2. b) decelerometrem nebo siloměrem,
3. c) zařízením na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel pro užitkové automobily a traktory,
4. d) časoměrným zařízením,
5. e) zařízením pro určení hodnoty zatížení na kolo/nápravu pro stanovení zatížení nápravy (dále jen „váhy“).

(3) Stanice technické kontroly pro traktory musí být vybavena těmito přístroji:

1. a) decelerometrem nebo siloměrem,
2. b) tlakoměrem,
3. c) zařízením na kontrolu zapojení zásuvky tažného zařízení,
4. d) zařízením na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel pro traktory,
5. e) časoměrným zařízením,
6. f) hlukoměrem,
7. g) zařízením k připojení elektronického rozhraní vozidla,
8. h) technickým a programovým vybavením stanice vztahující se k provádění měření emisí, vyjma přístrojů k měření emisí vozidel poháněných motory na pohon plynným palivem a
9. i) váhami, v případě provádění technických prohlídek zvláštních vozidel kategorie C, T nebo R s konstrukční rychlostí převyšující 40 km.h^-1.

(4) Stanice technické kontroly musí být dále vybavena

1. a) zařízením pro kontinuální odsávání výfukových plynů po celé délce linky,
2. b) zdrojem stlačeného vzduchu ve stanici pro osobní automobily s tlakem nejméně 0,6 MPa a ve stanici pro užitkové automobily s tlakem nejméně 1,0 MPa,
3. c) montážní lampou do pracovní jámy,
4. d) odpovídajícím osvětlením pracoviště, větráním a vytápěním,
5. e) hardwarovým a softwarovým vybavením umožňujícím využívání informačního systému technických prohlídek,
6. f) zařízením umožňujícím elektronickou komunikaci prostřednictvím dálkového přístupu a
7. g) na jednotlivých kontrolních stáních kontrolní linky stanice technické kontroly seznamy jednotlivých kontrolních úkonů, které se na kontrolním stání provádí.

(5) Stanice technické kontroly musí být dále vybavena základním povinným technickým zařízením a programovým vybavením, kterým je

1. a) osobní počítač,
2. b) spolehlivé a dostatečně rychlé připojení do veřejné sítě internet s pevnou adresou, která bude evidována v seznamu povolených pevných adres oprávněných klientských počítačů jednotlivých stanic technické kontroly,
3. c) předepsané programové vybavení pro bezpečný přístup do informačního systému technických prohlídek pomocí technologie virtuálních privátních sítí využívající silné standardizované kryptografické algoritmy a protokoly,
4. d) pro měření emisí vozidel s neřízenými emisními systémy musí mít k dispozici potřebné technické podklady pro jejich seřizování a opravy všech značek a typů vozidel s neřízenými emisními systémy, u nichž provádí měření emisí,
5. e) pro měření emisí vozidel s řízenými emisními systémy musí mít k dispozici potřebné podklady všech značek a typů vozidel s řízenými systémy, včetně přístrojové techniky pro kontrolu funkce řízeného emisního systému včetně jejího propojení s vozidlem a dokumentací, která stanoví postupy komunikace s řídící jednotkou systému a způsob vyhledávání závad, u nichž provádí měření emisí.

(6) Stanice technické kontroly, která provádí pouze technické prohlídky vozidel Ministerstva vnitra, Ministerstva obrany, Policie České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů a Bezpečnostní informační služby, nemusí být vybavena přístroji a zařízeními k měření emisí vozidel poháněných motory na pohon plynným palivem.

(7) Přístroje uvedené v odstavcích 1 až 3 musí být schváleného typu s výjimkou přístroje uvedeného v odstavci 1 písm. s) až u), v případě přístrojů určených pro vozidla bez OBD, v odstavci 2 písm. a) a v odstavci 3 písm. b). Přístroje a zařízení používané k technické prohlídce musí splňovat základní charakteristiky uvedené v příloze č. 7. Přístroje používané k provádění technických prohlídek vozidel jsou pracovními měřidly nestanovenými (dále jen „pracovní měřidla“⁶)). Hustiče pneumatik uvedené do provozu po dni 17. srpna 2000 jsou pracovními měřidly stanovenými (dále jen „stanovená měřidla“⁷)).

§ 17

Požadavky na stavební uspořádání potřebné pro výkon činnosti stanice technické kontroly

(1) Kontrolní linka stanice technické kontroly pro osobní automobily musí být průjezdná a musí mít tyto minimální rozměry:

(2) Kontrolní linka stanice technické kontroly pro užitkové automobily musí být průjezdná a musí mít tyto minimální rozměry:

(3) Stanice technické kontroly musí mít dále tyto prostory:

1. a) kancelář příjmu,
2. b) kancelář vedoucího,
3. c) místnost pro kontrolní techniky, kdy plocha místnosti odpovídá 5 m² na každé kontrolní stání kontrolní linky stanice technické kontroly,
4. d) čekárnu pro návštěvníky navazující na kancelář příjmu,
5. e) sociální zařízení pro pracovníky a návštěvníky stanice technické kontroly,
6. f) parkovací plochy pro vozidla přistavovaná k technické prohlídce a pro vozidla, která již technickou prohlídku absolvovala; celková potřebná kapacita těchto parkovišť je pro každou kontrolní linku stanice technické kontroly pro osobní automobily nejméně 8 vozidel a pro každou kontrolní linku stanice technické kontroly pro užitkové automobily nejméně 3 osmnáctimetrové soupravy a 2 dvanáctimetrová vozidla,
7. g) vnitřní komunikace v areálu stanice technické kontroly, které musí umožňovat bezpečný a plynulý provoz, a
8. h) areál stanice technické kontroly musí mít vjezd a výjezd z veřejně přístupné pozemní komunikace.

(4) Uspořádání jednotlivých pracovišť i celého areálu stanice technické kontroly musí umožnit dodržení předepsaných technologických postupů technické prohlídky a odpovídat kromě požadavků na pracoviště a pracovní prostředí⁸) stanovených jiným právním předpisem také obsahu technických norem uvedených v příloze č. 8 pro

1. a) parkovací plochy,
2. b) vnitřní komunikace,
3. c) příjezdové a výjezdové prostory na kontrolní linku,
4. d) pracovní jámu pro kontrolní úkony na spodku vozidla,
5. e) podlahy pracovišť na kontrolu seřízení světlometů a na kontrolu geometrie přední nápravy a
6. f) podlahy na kontrolních linkách musí mít bezprašný a snadno udržovatelný povrch.

(5) Před zahájením provozu musí být stanice technické kontroly označena způsobem stanoveným v příloze č. 9.

(6) Stanoviště měření emisí musí být stavebně uspořádáno tak, aby umožňovalo provádění měření emisí vozidel v rozsahu pro příslušný druh stanice technické kontroly uvedeném v oprávnění k provozování stanice technické kontroly. Pracoviště měření emisí musí být stavebně odděleno a musí být situováno mimo kontrolní linku stanice technické kontroly. Stanoviště měření emisí musí být dále vybaveno

1. a) zařízením na odsávání výfukových plynů, větráním a vytápěním,
2. b) hardwarovým a softwarovým vybavením umožňujícím využívání informačního systému technických prohlídek,
3. c) zařízením umožňujícím elektronickou komunikaci prostřednictvím dálkového přístupu,
4. d) kontrolní jámou nebo zvedákem na vozidlo, popřípadě jiným technickým zařízením nebo technologií umožňující kontrolu palivového a výfukového systému,
5. e) ochozem nebo rampou k přístupu na střechu vozidla v případě stanice měření emisí kategorie vozidel M₃, popřípadě jiným technickým zařízením nebo technologií umožňující kontrolu střechy vozidla kategorie M₂ a M₃ poháněná NG.

(7) Stanoviště měření emisí nemusí být součástí areálu stanice technické kontroly, ale musí být zřízeno v katastrálním území obce, v níž je provozována stanice technické kontroly. V takovém případě však musí mít prostory splňující podmínky pro měření emisí a odpovídající obsahu technických norem uvedených v příloze č. 8 a musí být označeno způsobem stanoveným v příloze č. 9.

§ 18

Způsob metrologického zajištění

Zásady práce s měřidly a lhůty jejich kalibrace nebo ověřování stanoví „Metrologický řád stanic technické kontroly“ uvedený v příloze č. 10.

§ 19

Způsob ověření plnění podmínek k provozování stanice technické kontroly a požadavky na vnitřní organizační strukturu, systém vnitřní kontroly a systém řízení jakosti pro provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly

(1) Plnění podmínek k provozování stanice technické kontroly se ověří

1. a) protokoly o kalibraci měřidel,
2. b) protokolem o závěrečné expertize vypracovaný osobou pověřenou ministerstvem,
3. c) výsledkem metrologické kontroly,
4. d) kopiemi profesních osvědčení kontrolních techniků a
5. e) kopií kolaudačního rozhodnutí nebo kolaudačního souhlasu v případě nové stavby stanice technické kontroly nebo změny stavby provedené za účelem užívání stavby k provádění technických prohlídek.

(2) Vnitřní organizační struktura popisuje vztah nadřízenosti a podřízenosti podle funkčních míst. Vnitřní organizační struktura musí být provedena srozumitelnou formou. Konkrétně musí být jmenovitě uvedeno, kdo z pracovníků stanice technické kontroly vykonává jednotlivá funkční místa a funkční role.

(3) Systém vnitřní kontroly stanovuje základní požadavky na provádění a rozsah kontroly prováděné pracovníky stanice technické kontroly. Z popisu systému vnitřní kontroly musí být zřejmé, kdo kontrolu provádí, četnost, se kterou se kontroly provádí, minimální obsah kontroly a obsah zprávy o provedené kontrole.

(4) Systém řízení jakosti je popsán v základním dokumentu systému řízení jakosti s názvem „Příručka jakosti“. Systém řízení jakosti popsaný v Příručce jakosti obsahuje minimálně tato organizační opatření:

1. a) popis vnitřní organizační struktury,
2. b) popis informačního systému stanic technické kontroly,
3. c) popis vedených evidencí a
4. d) popis systému vnitřní kontroly.

(5) Příručka je základním souhrnným dokumentem, který popisuje systém řízení jakosti ve stanici technické kontroly, a to formou písemných pravidel a postupů v rámci řešené oblasti. Minimální obsah příručky je tvořen následujícími kapitolami:

1. 1. Účel, obsah a údaje o stavu revizí kapitol.
2. 2. Vnitřní organizační struktura a odpovědnosti.
3. 3. Předávání informací.
4. 4. Vedené evidence.
5. 5. Systém vnitřní kontroly.
6. 6. Nápravná opatření.

(6) Doporučenou podobu popisu vnitřní organizační struktury, systému vnitřní kontroly a systému řízení jakosti pro provádění technických prohlídek zveřejní ministerstvo ve Věstníku dopravy.

§ 20

Náležitosti zprávy o výsledku vnitřní kontroly

(1) Zpráva o výsledku vnitřní kontroly obsahuje

1. a) nadpis „Zpráva o výsledku vnitřní kontroly“,
2. b) uvedení údajů, za jaké období je vypracována,
3. c) označení provozovatele a provozovny stanice technické kontroly,
4. d) druhy prováděných kontrol v rámci vnitřního kontrolního systému, zejména
   1. 1. provozování stanice technické kontroly v rozsahu uděleného oprávnění,
   2. 2. oblast platnosti osvědčení,
   3. 3. zabezpečení provádění technických prohlídek,
   4. 4. oblasti používání přístrojů a zařízení,
   5. 5. bezpečnosti při provádění technické prohlídky,
   6. 6. aktuálnost předepsaných systémů ve stanici technické kontroly a
   7. 7. uvedení nápravných opatření v případě zjištěných závad při vnitřní kontrole,

1. e) uvedení osoby zpracovatele,
2. f) datum a místo vypracování a
3. g) otisk razítka provozovny stanice technické kontroly a podpis osoby odpovědné za vypracování této zprávy o výsledku vnitřní kontroly.

(2) Doporučená podoba zprávy o výsledku vnitřní kontroly je uvedena v příloze č. 11.

§ 21

Druhy stanic měření emisí

(1) Stanice měření emisí je pracoviště specializované na měření emisí vozidel a dělí se podle druhu motoru na

1. a) stanice měření emisí pro vozidla poháněná zážehovými motory,
2. b) stanice měření emisí pro vozidla poháněná vznětovými motory a
3. c) stanice měření emisí pro vozidla poháněná motory upravenými na pohon zkapalněným ropným plynem nebo stlačeným zemním plynem.

(2) Rozsah povolení k měření emisí vozidel je dán kategoriemi vozidel M₁, M₂, M₃, N₁, N₂, N₃, T, C a Z.

§ 22

Přístroje, technická zařízení a programové vybavení nezbytné k řádnému provádění měření emisí a souvisejících úkonů

(1) Stanice měření emisí pro vozidla poháněná zážehovými motory musí být vybavena přístroji a zařízeními podle § 16 odst. 1 písm. o), p) a q) a v případě stanice měření emisí měřící emise motorů vozidel s řízeným emisním systémem i přístrojem podle § 16 odst. 1 písm. s).

(2) Stanice měření emisí pro vozidla poháněná vznětovými motory musí být vybavena přístroji a zařízeními podle § 16 odst. 1 písm. o), p) a r) a v případě stanice měření emisí měření emise motorů vozidel s řízeným emisním systémem i přístrojem podle § 16 odst. 1 písm. t).

(3) Stanice měření emisí pro vozidla poháněná motory na pohon plynným palivem, například LPG, NG, vodík (H₂), musí být v závislosti na druhu motoru (zážehový, vznětový) vybavena přístroji podle odstavce 1 nebo 2 a dále podle § 16 odst. 1 písm. g) a u).

(4) Přístroje a zařízení používané ve stanici měření emisí musí umožňovat měření emisí. Měřicí zařízení musí být metrologicky navázané.

(5) Stanice měření emisí, která má základní povinné technické vybavení pro měření emisí vozidel s neřízenými emisními systémy, může měřit emise všech značek a typů vozidel s neřízenými emisními systémy, pro něž má k dispozici potřebné technické podklady pro jejich seřizování a opravy.

(6) Měření emisí u vozidel s řízenými emisními systémy může provádět stanice měření emisí všech značek a typů vozidel, pro něž má k dispozici potřebné technické podklady pro jejich seřizování a opravy, a je zároveň vybavena přístrojovou technikou pro kontrolu funkce řízeného emisního systému včetně jejího propojení s vozidlem a dokumentací, která stanoví postupy komunikace s řídící jednotkou systému a způsob vyhledávání závad.

(7) Před zahájením provozu stanice měření emisí zabezpečí její provozovatel kalibraci měřidel, vyhotoví popis vnitřní organizační struktury a systému vnitřní kontroly pro zajištění měření emisí.

§ 23

Náležitosti vnitřní organizační struktury a systému vnitřní kontroly ve stanici měření emisí

(1) Vnitřní organizační struktura popisuje vztah nadřízenosti a podřízenosti podle funkčních míst. Vnitřní organizační struktura musí být provedena srozumitelnou formou. Konkrétně musí být jmenovitě uvedeno, kdo z pracovníků stanice měření emisí vykonává jednotlivá funkční místa a funkční role.

(2) Systém vnitřní kontroly stanovuje základní požadavky na provádění a rozsah kontroly prováděné pracovníky stanice měření emisí. Z popisu systému vnitřní kontroly musí být zřejmé, kdo kontrolu provádí, četnost, se kterou se kontroly provádí, minimální obsah kontroly a obsah zprávy o provedené kontrole.

(3) Systém vnitřní kontroly je popsán v základním dokumentu s názvem „Příručka pro zajištění měření emisí“ a obsahuje minimálně tato organizační opatření:

1. a) popis vnitřní organizační struktury,
2. b) popis informačního systému stanic měření emisí,
3. c) popis vedených evidencí a
4. d) popis systému vnitřní kontroly.

(4) Příručka je základním souhrnným dokumentem, který popisuje systém řízení pro zajištění měření emisí ve stanici měření emisí, a to formou písemných pravidel a postupů v rámci řešené oblasti. Minimální obsah příručky je tvořen následujícími kapitolami:

1. 1. Účel, obsah a údaje o stavu revizí kapitol.
2. 2. Vnitřní organizační struktura a odpovědnosti.
3. 3. Předávání informací.
4. 4. Vedené evidence.
5. 5. Systém vnitřní kontroly.
6. 6. Nápravná opatření.

(5) Doporučenou podobu popisu vnitřní organizační struktury a systému vnitřní kontroly pro zajištění měření emisí zveřejní ministerstvo ve Věstníku dopravy.

§ 24

Protokol o měření emisí

Vzory protokolů o měření emisí jsou uvedeny v příloze č. 12.

§ 25

Stavební uspořádání nebytových prostor umožňující provozování stanice měření emisí

(1) Stanice měření emisí musí mít pro své provozování prostory splňující podmínky pro měření emisí a odpovídající obsahu technických norem uvedených v příloze č. 8.

(2) Stanoviště měření emisí musí být stavebně uspořádáno tak, aby splňovalo požadavky s ohledem na rozsah provádění měření emisí vozidel, který je uveden v povolení k provozování stanice měření emisí podle kategorie vozidel.

(3) Stanoviště měření emisí musí být vybaveno

1. a) zařízením na odsávání výfukových plynů, větráním a vytápěním,
2. b) hardwarovým a softwarovým vybavením umožňujícím využívání informačního systému technických prohlídek,
3. c) zařízením umožňujícím elektronickou komunikaci prostřednictvím dálkového přístupu,
4. d) kontrolní jámou nebo zvedákem na vozidlo, popřípadě jiným technickým zařízením nebo technologií umožňující kontrolu palivového a výfukového systému,
5. e) ochozem nebo rampou k přístupu na střechu vozidla v případě stanice měření emisí kategorie vozidel M3, popřípadě jiným technickým zařízením nebo technologií umožňující kontrolu střechy vozidla kategorie M2 a M3 poháněná NG.

(4) Před zahájením provozu musí být stanice měření emisí označena způsobem stanoveným v příloze č. 13.

§ 26

Rozsah a obsah odborných znalostí a způsob provádění výuky v základním a prohlubovacím kurzu k získání a prohlubování odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek

(1) Rozsah a způsob provádění výuky v základním a prohlubovacím kurzu k získání odborných znalostí kontrolního technika obsahuje učební osnova základního a prohlubovacího kurzu, která je uvedena v příloze č. 14.

(2) Cílem výuky teoretické přípravy a praktického výcviku základního kurzu je seznámit kontrolní techniky

1. a) s organizací technických prohlídek, sítí stanic technické kontroly a rámcově se systémem řízení této sítě,
2. b) s odpovědností kontrolního technika a s právními a ekonomickými důsledky jeho činnosti,
3. c) s vlivem změn technického stavu vozidla na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, na životní prostředí a ekonomiku provozu vozidla,
4. d) s vlivem změn technického stavu motoru vozidla a jeho příslušenství na životní prostředí a ekonomiku vozidla,
5. e) s konstrukcí a funkcí diagnostických zařízení s cílem naučit kontrolní techniky tato zařízení používat pro ověřování funkce a zjišťování technického stavu ústrojí vozidla, motoru a jeho příslušenství,
6. f) se zásadami schvalování a registrace vozidel,
7. g) s praktickým výkonem kontrolní činnosti na kontrolních linkách pro jednotlivé druhy vozidel včetně měření emisí vozidel a se správným hodnocením zjišťovaného technického stavu vozidla,
8. h) s organizací metrologie v České republice a v síti stanic technické kontroly s cílem naučit kontrolní techniky činnostem, které jsou nutné pro zajištění správnosti měřidel a měření, a
9. i) s vedením agendy spojené s činností stanice technické kontroly.

(3) Cílem prohlubovacího kurzu je seznámit kontrolní techniky

1. a) s novými poznatky o konstrukci, provedení, s typickými závadami konstrukčních celků a emisních systémů kontrolovaných vozidel a vozidel nově zaváděných do provozu,
2. b) s novými postupy pro kontrolu technického stavu a měření emisí kontrolovaných vozidel,
3. c) s novými přístroji a pomůckami a jejich využitím v podmínkách stanice technické kontroly,
4. d) s novou diagnostickou technikou a možnostmi jejího využívání v podmínkách měření emisí,
5. e) s novými mezinárodními a národními předpisy, které se vztahují k činnosti stanice technické kontroly, a
6. f) se závadami v činnosti stanic technické kontroly a kontrolních techniků zjištěnými při výkonu státního odborného dozoru.

§ 27

Organizování a hodnocení závěrečné zkoušky z odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek a zkoušky odborné způsobilosti kontrolního technika před zkušební komisí

(1) Závěrečnou zkouškou odborné způsobilosti prokazuje kontrolní technik znalosti odpovídající cílům základního a prohlubovacího kurzu podle § 26 odst. 2 a 3.

(2) Závěrečná zkouška odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek v základním kurzu se skládá z písemného testu, praktické a ústní zkoušky.

(3) Závěrečná zkouška odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek v prohlubovacím kurzu se skládá z písemného testu. Nedosáhne-li kontrolní technik v tomto testu alespoň na 90 %, následuje ústní zkouška.

(4) Písemným testem prokazuje kontrolní technik znalosti

1. a) právních předpisů upravujících činnost stanice technické kontroly, provádění technické prohlídky, kontroly a hodnocení technického stavu vozidla, podmínek provozu vozidel na pozemních komunikacích,
2. b) základního technického názvosloví a agendy spojené s činností stanice technické kontroly,
3. c) metrologického zabezpečení v České republice a ve stanici technické kontroly,
4. d) konstrukce, obsluhy a údržby měřidel a technologických zařízení používaných při technické prohlídce,
5. e) vlivu změn technického stavu vozidla na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, na životní prostředí a ekonomiku provozu vozidla,
6. f) vlivu změn technického stavu motoru vozidla a jeho příslušenství na životní prostředí a ekonomiku vozidla,
7. g) konstrukce a funkce diagnostických zařízení,
8. h) zásad schvalování a registrace vozidel,
9. i) o nových poznatcích týkajících se konstrukce, provedení, typických závad konstrukčních celků a emisních systémů kontrolovaných vozidel a vozidel nově zaváděných do provozu,
10. j) o nových postupech pro kontrolu technického stavu a měření emisí kontrolovaných vozidel,
11. k) nových přístrojů, pomůcek a jejich využití v podmínkách stanice technické kontroly,
12. l) o nové diagnostické technice a možnostech jejího využívání v podmínkách stanice měření emisí,
13. m) o nových mezinárodních a národních předpisech, které se vztahují k činnosti stanice technické kontroly a stanice měření emisí, a
14. n) závad v činnosti stanic technické kontroly, stanic měření emisí a kontrolních techniků zjištěných při výkonu státního odborného dozoru.

(5) Praktickou a ústní zkouškou prokazuje kontrolní technik znalosti a dovednosti při používání měřidel a technologických zařízení se zaměřením na správnost vyhodnocení měření a praktického provádění technické prohlídky na kontrolní lince a na stanovišti měření emisí a na správné hodnocení technického stavu vozidla.

(6) Postup při závěrečné zkoušce odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek je uveden v příloze č. 15.

§ 28

Rozsah a obsah odborných znalostí a způsob provádění výuky v základním a prohlubovacím kurzu k získání a prohlubování odborné způsobilosti kontrolního technika, jehož oprávnění k provádění technických prohlídek je omezeno na měření emisí vozidel

(1) Rozsah a způsob provádění výuky v základním a prohlubovacím kurzu k získání odborných znalostí kontrolního technika, jehož oprávnění k provádění technických prohlídek je omezeno na měření emisí vozidel, obsahuje učební osnova základního a prohlubovacího kurzu, která je uvedena v příloze č. 16.

(2) Cílem základního kurzu je seznámit kontrolního technika

1. a) se systémem technických prohlídek vozidel, s organizací měření emisí jako součásti technické prohlídky, sítí stanic technické kontroly a stanic měření emisí a rámcově se systémem řízení těchto sítí,
2. b) s odpovědností kontrolního technika a s právními a ekonomickými důsledky jeho činnosti,
3. c) se zásadami schvalování vozidel a motorů z hlediska emisí výfukových plynů, registrace vozidel,
4. d) s vlivem změn technického stavu motoru a jeho příslušenství na životní prostředí a ekonomiku provozu,
5. e) s konstrukcí a funkcí diagnostických zařízení s cílem naučit kontrolního technika tato zařízení používat pro ověřování funkce a zjišťování technického stavu ústrojí vozidla, motoru a jeho příslušenství,
6. f) s praktickým výkonem měření emisí a se správným hodnocením zjišťovaného technického stavu motoru a jeho příslušenství, včetně způsobu vkládání údajů týkajících se zahájení a výsledku měření emisí v informačním systému technických prohlídek,
7. g) s organizací metrologie v České republice a v síti stanic měření emisí s cílem naučit kontrolního technika činnostem, které jsou nutné pro zajištění metrologického pořádku ve stanici měření emisí, a
8. h) s vedením agendy spojené s činností stanice měření emisí.

(3) Cílem prohlubovacího kurzu je seznámit kontrolního technika, jehož oprávnění k provádění technických prohlídek je omezeno na měření emisí vozidel,

1. a) s novými poznatky o konstrukci, provedení, typických závadách emisních systémů kontrolovaných vozidel a vozidel nově zaváděných do provozu,
2. b) s novými metodickými postupy pro měření emisí kontrolovaných vozidel,
3. c) s novou diagnostickou technikou a možnostmi jejího využívání v podmínkách stanice měření emisí,
4. d) s novými mezinárodními a národními předpisy, které se vztahují k činnosti stanice měření emisí, a
5. e) se závadami v činnosti stanic měření emisí zjištěnými při výkonu státního odborného dozoru.

§ 29

Organizování a hodnocení závěrečné zkoušky odborné způsobilosti kontrolního technika, jehož oprávnění k provádění technických prohlídek je omezeno na měření emisí vozidel

(1) Závěrečnou zkouškou odborné způsobilosti prokazuje kontrolní technik, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel, znalosti odpovídající cílům základního a prohlubovacího kurzu podle § 28 odst. 2 a 3.

(2) Závěrečná zkouška odborné způsobilosti k měření emisí v základním kurzu se skládá z písemného testu, praktické a ústní zkoušky. Nedosáhne-li kontrolní technik v tomto testu alespoň na 90 %, následuje ústní zkouška.

(3) Závěrečná zkouška z odborné způsobilosti k provádění měření emisí v prohlubovacím kurzu se skládá z písemného testu. Pokud není splněn alespoň na 90 %, následuje ústní zkouška.

(4) Postup při závěrečné zkoušce odborné způsobilosti k měření emisí je uveden v příloze č. 17.

§ 30

Vzor tiskopisu profesního osvědčení kontrolního technika

Vzory profesního osvědčení kontrolního technika k provádění technických prohlídek a profesního osvědčení kontrolního technika, jehož oprávnění k provádění technických prohlídek je omezeno na měření emisí vozidel, jsou uvedeny v příloze č. 18.