Nařízení, jímž se provádí zákon ze dne 31. října 1947, č. 200 Sb., o dani z předmětů zbytné potřeby (přepychová daň)

Čl. 13.

Vrácení daně.

(1) Kdo, zabývaje se mezinárodní směnou zboží (na př. obchodník - vývozce), vyvezl v nezměněném stavu do celní ciziny přepychový předmět, kterého nabyl v tuzemsku, nebo který dovezl z celní ciziny, má nárok na vrácení daně, prokáže-li, že

1. 1. byl přepychový předmět vyvezen do celní ciziny a že
2. 2. byl vyvezen v nezměněném stavu.

(2) Za nezměněný stav (odstavec 1, č. 2) se považuje též, byl-li přepychový předmět toliko opatřen novým nebo jiným obalem anebo čištěním, natřením nebo jinak zevně upraven k prodeji.

(3) Skutečnost, že přepychový předmět byl vyvezen, prokáže žadatel obdobným způsobem jako je uvedeno v čl. 3, odst. 2.

(4) Nárok na vrácení daně přísluší vývozci uvedenému v odstavci 1 nebo jeho zmocněnci, který za něho prováděl celní řízení vývozní, podal-li průkaz o tom, že přepychový předmět vyvezl.

(5) Žádost za vrácení daně musí býti podána u okresního finančního ředitelství místně příslušného podle sídla podniku písemně a musí z ní býti zejména patrno:

1. 1. den, kdy žadatel přepychových předmětů nabyl nebo kdy je dovezl, jejich cena, druh, počet a množství, jakož i položka seznamu přepychových předmětů;
2. 2. přesná adresa žadatelova;
3. 3. přesná adresa toho, kdo přepychový předmět žadateli dodal;
4. 4. částka daně, o jejíž vrácení se žádá;
5. 5. den vývozu přepychového předmětu do celní ciziny.

K žádosti jest připojiti průkaz o zaplacení přepychové daně a o výstupu přepychového předmětu v nezměněném stavu do celní ciziny. Za všechny zásilky vyvezené v jednom kalendářním čtvrtletí jest podati společnou žádost za vrácení daně ve lhůtě stanovené zákonem (§ 10, odst. 2 zákona). V případech hodných zvláštního zřetele může okresní finanční ředitelství svoliti, aby žádost za vrácení daně byla podávána za kratší období.

Čl. 14.

Ohlašovací povinnost.

Poplatník jest povinen podati trojmo důchodkovému kontrolnímu úřadu příslušnému podle místa výroby ohlášení výroby. Ohlášení je povinen vlastnoručně podepsati a opatřiti datem. Důchodkový kontrolní úřad potvrdí první jeho stejnopis a vrátí jej podateli jako důkaz o splněné ohlašovací povinnosti. Poplatník je povinen potvrzené ohlášení uschovati a na požádání se jím vykázati dozorčím orgánům finanční správy.

Čl. 15.

Dodatečné zdanění.

(1) Obecnou cenou podle § 20, odst. 3 zákona se rozumí cena, která se v den počátku účinnosti zákona obvykle platila při vyskladnění nebo při dovozu z ciziny ve velkém za přepychový předmět stejného nebo podobného druhu v místě výrobny nebo v místě celního projednání, a to nečítajíc v to daň přepychovou.

(2) Kdo zcizuje přepychový předmět, z něhož jest zaplatiti daň podle § 20, odst. 3 zákona, je povinen při jeho odevzdání vydati odběrateli účet a pro sebe poříditi jeho opis. V účtu musí býti přepychová daň odděleně účtována. Účet musí obsahovati:

1. a) jméno (firmu) a bydliště (sídlo) osoby, která přepychový předmět zcizuje,
2. b) datum vyhotovení účtu,
3. c) druh a množství přepychových předmětů podle pojmenování v obchodě obvyklého s uvedením položky seznamu přepychových předmětů,
4. d) obecnou cenu (odstavec 1) každého jednotlivého předmětu, po případě úhrn obecných cen přepychových předmětů téhož druhu a téže ceny,
5. e) přepychovou daň vypočtenou z obecné ceny každého jednotlivého přepychového předmětu (z úhrnu obecných cen přepychových předmětů téhož druhu a téže ceny) s uvedením daňové sazby stanovené v seznamu přepychových předmětů.

(3) Osoba povinná vydati účet podle odstavce 2 musí uschovávati opisy účtů po dobu šesti let od konce kalendářního roku, ve kterém byl účet vyhotoven, a to jako přílohy k oznámení, které podala podle § 20, odst. 3 zákona. Tímto ustanovením nejsou dotčeny zvláštní předpisy o delších lhůtách, které jsou stanoveny pro úschovu účetních dokladů.

Čl. 16.

Účinnost a provedení.