Nařízení, jímž se provádí zákon ze dne 31. října 1947, č. 200 Sb., o dani z předmětů zbytné potřeby (přepychová daň)

Čl. 13.

účinné od 27. 12. 1947Vrácení daně.

účinné od 27. 12. 1947(1) Kdo, zabývaje se mezinárodní směnou zboží (na př. obchodník - vývozce), vyvezl v nezměněném stavu do celní ciziny přepychový předmět, kterého nabyl v tuzemsku, nebo který dovezl z celní ciziny, má nárok na vrácení daně, prokáže-li, že

1. účinné od 27. 12. 19471. byl přepychový předmět vyvezen do celní ciziny a že
2. účinné od 27. 12. 19472. byl vyvezen v nezměněném stavu.

účinné od 27. 12. 1947(2) Za nezměněný stav (odstavec 1, č. 2) se považuje též, byl-li přepychový předmět toliko opatřen novým nebo jiným obalem anebo čištěním, natřením nebo jinak zevně upraven k prodeji.

účinné od 27. 12. 1947(3) Skutečnost, že přepychový předmět byl vyvezen, prokáže žadatel obdobným způsobem jako je uvedeno v čl. 3, odst. 2.

účinné od 27. 12. 1947(4) Nárok na vrácení daně přísluší vývozci uvedenému v odstavci 1 nebo jeho zmocněnci, který za něho prováděl celní řízení vývozní, podal-li průkaz o tom, že přepychový předmět vyvezl.

účinné od 27. 12. 1947(5) Žádost za vrácení daně musí býti podána u okresního finančního ředitelství místně příslušného podle sídla podniku písemně a musí z ní býti zejména patrno:

1. účinné od 27. 12. 19471. den, kdy žadatel přepychových předmětů nabyl nebo kdy je dovezl, jejich cena, druh, počet a množství, jakož i položka seznamu přepychových předmětů;
2. účinné od 27. 12. 19472. přesná adresa žadatelova;
3. účinné od 27. 12. 19473. přesná adresa toho, kdo přepychový předmět žadateli dodal;
4. účinné od 27. 12. 19474. částka daně, o jejíž vrácení se žádá;
5. účinné od 27. 12. 19475. den vývozu přepychového předmětu do celní ciziny.

účinné od 27. 12. 1947K žádosti jest připojiti průkaz o zaplacení přepychové daně a o výstupu přepychového předmětu v nezměněném stavu do celní ciziny. Za všechny zásilky vyvezené v jednom kalendářním čtvrtletí jest podati společnou žádost za vrácení daně ve lhůtě stanovené zákonem (§ 10, odst. 2 zákona). V případech hodných zvláštního zřetele může okresní finanční ředitelství svoliti, aby žádost za vrácení daně byla podávána za kratší období.

Čl. 14.

účinné od 27. 12. 1947Ohlašovací povinnost.

účinné od 27. 12. 1947Poplatník jest povinen podati trojmo důchodkovému kontrolnímu úřadu příslušnému podle místa výroby ohlášení výroby. Ohlášení je povinen vlastnoručně podepsati a opatřiti datem. Důchodkový kontrolní úřad potvrdí první jeho stejnopis a vrátí jej podateli jako důkaz o splněné ohlašovací povinnosti. Poplatník je povinen potvrzené ohlášení uschovati a na požádání se jím vykázati dozorčím orgánům finanční správy.

Čl. 15.

účinné od 27. 12. 1947Dodatečné zdanění.

účinné od 27. 12. 1947(1) Obecnou cenou podle § 20, odst. 3 zákona se rozumí cena, která se v den počátku účinnosti zákona obvykle platila při vyskladnění nebo při dovozu z ciziny ve velkém za přepychový předmět stejného nebo podobného druhu v místě výrobny nebo v místě celního projednání, a to nečítajíc v to daň přepychovou.

účinné od 27. 12. 1947(2) Kdo zcizuje přepychový předmět, z něhož jest zaplatiti daň podle § 20, odst. 3 zákona, je povinen při jeho odevzdání vydati odběrateli účet a pro sebe poříditi jeho opis. V účtu musí býti přepychová daň odděleně účtována. Účet musí obsahovati:

1. účinné od 27. 12. 1947a) jméno (firmu) a bydliště (sídlo) osoby, která přepychový předmět zcizuje,
2. účinné od 27. 12. 1947b) datum vyhotovení účtu,
3. účinné od 27. 12. 1947c) druh a množství přepychových předmětů podle pojmenování v obchodě obvyklého s uvedením položky seznamu přepychových předmětů,
4. účinné od 27. 12. 1947d) obecnou cenu (odstavec 1) každého jednotlivého předmětu, po případě úhrn obecných cen přepychových předmětů téhož druhu a téže ceny,
5. účinné od 27. 12. 1947e) přepychovou daň vypočtenou z obecné ceny každého jednotlivého přepychového předmětu (z úhrnu obecných cen přepychových předmětů téhož druhu a téže ceny) s uvedením daňové sazby stanovené v seznamu přepychových předmětů.

účinné od 27. 12. 1947(3) Osoba povinná vydati účet podle odstavce 2 musí uschovávati opisy účtů po dobu šesti let od konce kalendářního roku, ve kterém byl účet vyhotoven, a to jako přílohy k oznámení, které podala podle § 20, odst. 3 zákona. Tímto ustanovením nejsou dotčeny zvláštní předpisy o delších lhůtách, které jsou stanoveny pro úschovu účetních dokladů.

Čl. 16.

účinné od 27. 12. 1947Účinnost a provedení.