Zákon o soustavě daní

§ 1

(1) Soustavu daní v České a Slovenské Federativní Republice tvoří

1. 1. Daň z přidané hodnoty včetně daně při dovozu.
2. 2. Daně spotřební, a to
   1. a) daň z uhlovodíkových paliv a maziv,
   2. b) daň z lihu a destilátů,
   3. c) daň z piva,
   4. d) daň z vína,
   5. e) daň z tabáku a tabákových výrobků.

1. 3. Daně z příjmů:
   1. a) daň z příjmů fyzických osob,
   2. b) daň z příjmů právnických osob.

1. 4. Daň z nemovitostí.
2. 5. Daň silniční.
3. 6. Daň z dědictví a darování.
4. 7. Daň z převodu nemovitostí.
5. 8. Daně k ochraně životního prostředí.

(2) Jiné daně než ty, které jsou uvedeny v odstavci 1, nelze stanovit.

§ 2

(1) Zákon Federálního shromáždění upravuje daň z přidané hodnoty včetně daně při dovozu, daně spotřební a daně z příjmů.

(2) U daní z příjmů upravuje zákon Federálního shromáždění okruh poplatníků, předmět daně a základ daně a výchozí daňovou sazbu včetně rozsahu možných odchylek v konstrukci těchto daní v obou republikách.

(3) U daní spotřebních upravuje zákon Federálního shromáždění i rozsah případných možných odchylek v sazbě těchto daní.

§ 3

(1) Poplatníci se sídlem či bydlištěm v zahraničí mají v České a Slovenské Federativní Republice jednotné daňové povinnosti. Úprava způsobu vyloučení dvojího vnitrostátního a mezinárodního zdanění je jednotná.

(2) Nemovitosti podléhají zdanění v té republice, ve které leží. Silniční daň se uplatňuje podle sídla či bydliště poplatníka v tuzemsku; u cizozemských motorových vozidel v mezinárodním provozu se uplatňuje podle místa československého hraničního přechodu při jejich vjezdu, popřípadě výjezdu z České a Slovenské Federativní Republiky.

(3) Je-li silniční daň zaplacena v jedné republice, má se za to, že je zaplacena i v druhé republice.

§ 4

(1) Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok; odchylky může stanovit příslušný zákon.

(2) Daň nelze vyměřit ani vymáhat po uplynutí tří let od konce kalendářního roku, v němž byl poplatník nebo plátce povinen podat přiznání nebo hlášení, popřípadě dlužník srazit daň nebo zálohu na tuto daň.

(3) Je-li v této lhůtě proveden úkon k vyměření nebo vymáhání daně, běží lhůta pro vyměření nebo vymáhání znovu od konce kalendářního roku, ve kterém byl poplatník nebo plátce, popřípadě dlužník o tomto úkonu zpraven; vyměřit a vymáhat daň lze však nejpozději do deseti let počítaných od konce kalendářního roku, v němž byl poplatník nebo plátce povinen podat přiznání nebo hlášení, popřípadě dlužník srazit daň nebo zálohu na tuto daň.

(4) Jsou-li ve státě, ve kterém má poplatník sídlo nebo bydliště, stanoveny k vyměření nebo vymáhání daně lhůty delší, než jsou lhůty uvedené v odstavcích 2 a 3, platí pro něho lhůty stanovené v tomto státě.

§ 5