Nařízení o ústavech národního zdraví

§ 1.

Ústav národního zdraví (dále jen „ústav“) je jednotným výkonným zařízením okresního národního výboru k provádění poradenské zdravotní péče o obyvatelstvo správního okresu a pro výkon jeho působnosti v ostatních zdravotních věcech.

§ 2.

Působnost podle tohoto nařízení vykonává okresní národní výbor jako orgán státní zdravotní správy, a to, pokud jde o úkoly uvedené v § 3, odst. 1, v úzké spolupráci s nositelem národního pojištění (§ 4) za pomoci okresního koordinačního orgánu a podle jednotného plánu zdravotní péče (§ 2, odst. 1 zákona).

§ 3.

(1) V oboru poradenské zdravotní péče přísluší ústavu zejména:

1. a) všestranná preventivní (ochranná) zdravotní péče o obyvatelstvo správního okresu podle § 1, odst. 2 zákona, zejména veškeré zdravotní poradenství, zdravotní evidence všeobecná a speciální, sociálně zdravotní statistika, zdravotnický výzkum a zdravotnická výchova,
2. b) zdravotnické prohlídky obyvatelstva a veškerá s tím spojená činnost podle § 8 zákona,
3. c) zprostředkování léčebné péče ústavní a ambulatorní, dále zprostředkování péče rekreační a podpůrné,
4. d) hromadné bezplatné léčebné akce podle § 1, odst. 3 zákona.

(2) Jako výkonnému zařízení okresního národního výboru podle § 3, odst. 3 zákona přísluší ústavu:

1. a) organisovati ošetřovatelskou a zdravotní službu v rodinách, sociálně zdravotní službu v léčebných a ošetřovacích ústavech, pomocnou zdravotní záchrannou službu a ozdravnou péči,
2. b) spolupracovati při provádění hygienických a epidemiologických opatření v obcích a na pracovních místech, jakož i v oboru hygieny výživy,
3. c) prováděti diagnostické a laboratorní práce potřebné k plnění úkolů okresní správy zdravotní.

§ 4.

1. Ústav spolupracuje s nositelem národního pojištění při provádění poradenské zdravotní péče (§ 2, odst. 1 zákona) podle směrnic, které společně vydají ministerstva zdravotnictví a sociální péče a které upraví:
   1. 1. způsob, jakým ústav zprostředkuje u nositele národního pojištění léčebnou péči osobám, které na ni mají nárok, a to zvláště při chorobách sociálních (§ 1, odst. 2 zákona),
   2. 2. způsob, jímž nositel národního pojištění spolupracuje s ústavem při provádění preventivní péče,
   3. 3. způsob, jímž si ústav a nositel národního pojištění vzájemně poskytují potřebné zprávy o zdravotním stavu osob v jejich péči,
   4. 4. vzájemnou evidenci těhotných žen a kojících matek a zmocnění ústavu potvrzovati doklady předepsané léčebným řádem národního pojištění,
   5. 5. podmínky, za kterých si mohou ústavy a nositel národního pojištění vzájemně půjčovati svá vyšetřovací a léčebná zařízení,
   6. 6. zásady dohod o hromadných bezplatných léčebných akcích (§ 1, odst. 3 zákona).

§ 5.

(1) Ústav při plnění úkolů poradenské zdravotní péče o matky a děti (§ 1, odst. 2 zákona) jako pomocné zařízení příslušné okresní péče o mládež (§ 3, odst. 4 zákona):

1. a) provádí vyšetřování podle § 1, odst. 2 zákona, o něž v jednotlivých případech okresní péče o mládež požádá, a oznamuje jí výsledky,
2. b) sděluje odborným zaměstnancům okresní péče o mládež zjištěné skutečnosti a závěry, pokud mohou míti význam pro vlastní činnost okresní péče o mládež, a upozorňuje ji na případy, které vyžadují její péče,
3. c) pomáhá okresní péči o mládež při hromadných akcích zjišťováním zdravotního stavu osob, na něž se akce vztahuje; o rozsahu a době těchto akcí se předem dohodnou ministerstva zdravotnictví a sociální péče.

(2) Preventivní zdravotní péče o školní mládež v ústavech, zejména školní zdravotní služba, péče o chrup školní mládeže, roentgenologická vyšetřování, preventivní očkování a pod., se provádí podle dohody ministerstva zdravotnictví s ministerstvem školství a osvěty.

§ 6.

(1) Organisační složky ústavu jsou:

1. a) ústředí se zdravotními poradnami (dále jen „poradny“) k provádění úkolů podle § 3, odst. 1 a s příslušným oddělením, po případě odděleními (dále jen „oddělení“) k provádění úkolů podle § 3, odst. 2, pokud tyto úkoly nespadají zároveň do působnosti poraden,
2. b) odbočky ústavu s poradnami a odděleními,
3. c) místní poradny.

(2) Každý ústav musí míti poradny pro těhotné ženy, pro matky a děti (včetně školního lékařství), protituberkulosní a proti pohlavním nemocem (poradny obligatorní). Dále může míti poradny pro péči o chrup, předsňatkové (eugenické), tělovýchovné, pro duševní hygienu a výchovu, pro bezdětné manžely, gynaekologické, pro choroby srdce a cév, pro výživu a dietetiku, pro potírání rheumatismu, zhoubných nádorů, lupusu, trachomu, malarie, cukrovky, chorob žláz s vnitřní sekrecí, chorob nervových, krevních, pro boj proti alkoholismu, pro duševně vadné, pro vady sluchu, řeči a zraku, pro orthopedii, pro tělesně vadné, pro nemoci stáří atd. (poradny fakultativní). Ministerstvo zdravotnictví může se souhlasem ministerstva financí prohlašovati jednotlivé druhy poraden fakultativních za obligatorní; jde-li o poradny pro výživu a dietetiku, je třeba též souhlasu ministerstva výživy.

(3) Poradny fakultativní, oddělení ústavu, odbočky ústavu a místní poradny zřizuje okresní národní výbor po předchozím souhlasu ministerstva zdravotnictví, uděleném na návrh zemského národního výboru nebo na pokyn ministerstva zdravotnictví; jde-li o poradny pro výživu a dietetiku, činí ministerstvo zdravotnictví tato opatření v dohodě s ministerstvem výživy. Ministerstvo zdravotnictví při tom postupuje podle plánu dohodnutého s ministerstvem financí.

(4) Působnost poradny nebo oddělení zřízeného v sídle ústředí se vztahuje na celé území správního okresu s výjimkou jeho částí, pro které je zřízena příslušná poradna nebo oddělení v odbočce ústavu nebo místní poradna.

(5) Všechny složky ústavu (odstavec 1) tvoří organisační, pracovní a správní celek a podléhají řediteli ústavu.

§ 7.

(1) Správu ústavu obstarává ředitel ústavu.

(2) Ředitelem ústavu ustanovuje zemský národní výbor po předchozím souhlasu ministerstva zdravotnictví zpravidla úředního lékaře okresního národního výboru, ve výjimečných případech jiného lékaře.

§ 8.

(1) Ústav má k plnění svých úkolů potřebný počet zaměstnanců odborných a jiných služeb.

(2) Služební instrukce pro zaměstnance poraden vydá ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem vnitra (§ 4, odst. 4 zákona).

§ 9.

(1) Zaměstnanci uvedení v § 4, odst. 4 zákona se přejímají do státních služeb ke dni 1. ledna 1948; k témuž dni provede ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy vnitra a financí jejich zařazení.

(2) O tom, zda jest zaměstnance pokládati za odborného zaměstnance podle § 1, odst. 3 zákona, rozhodne při jeho zařazení ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy vnitra a financí; při tom přihlédne zejména k jeho odbornému školení a k praktické činnosti v oboru sociálně zdravotní péče.

§ 10.

Ministerstvo zdravotnictví započte ve výměře, o níž se dohodne s ministerstvy vnitra a financí, zaměstnancům převzatým podle § 9, odst. 1 předcházející služební dobu, jež nebyla strávena v korporacích, spolcích anebo sdruženích zúčastněných na sociálně zdravotní péči, pokud tato předchozí služba byla vykonána po dovršení 18. roku. Při tom přihlédne ke zvláštní povaze této služby.

§ 11.

(1) Každý je povinen zachovati naprostou mlčenlivost o všech věcech, o nichž se doví při výkonu své činnosti v ústavu, zejména o osobních a rodinných poměrech a zdravotním stavu osob, které jsou v péči ústavu.

(2) Povinnost mlčenlivosti se nevztahuje na upozornění, zprávy a oznámení, jež jest podávati dozorčím orgánům nebo nadřízeným úřadům.

(3) Porušení povinnosti zachovati mlčenlivost se trestá podle § 10 zákona.

§ 12.