Vyhláška Federálního cenového úřadu, ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky a ministerstva financí, cen a mezd Slovenské socialistické republiky o tvorbě a kontrole cen

§ 5

účinné od 15. 2. 1990Postup při tvorbě cen

účinné od 15. 2. 1990(1) Tvorba cen zahrnuje

1. účinné od 15. 2. 1990a) určení způsobu tvorby ceny,
2. účinné od 15. 2. 1990b) zpracování návrhu ceny,
3. účinné od 15. 2. 1990c) projednání návrhu ceny s odběrateli,
4. účinné od 15. 2. 1990d) stanovení ceny.

účinné od 15. 2. 1990(2) Cena se tvoří pro nový výrobek vymezený podstatnými kvalitativními a podstatnými dodacími podmínkami a měrnou jednotkou. Jako jednici, pro níž se cena tvoří, lze určit

1. účinné od 15. 2. 1990a) jednotlivý výrobek nebo jeho část (díl), která je předmětem samostatné dodávky, nebo
2. účinné od 15. 2. 1990b) dobu provádění výkonu (např. hodinová sazba), nebo
3. účinné od 15. 2. 1990c) skupinu výrobků s obdobnými kvalitativními a dodacími podmínkami, nebo stejného užití (skupinová cena),
4. účinné od 15. 2. 1990d) soubor různých výrobků tvořících funkčně nebo jinak ucelenou dodávku (souhrnná cena).

účinné od 15. 2. 1990(3) Jestliže je tak stanoveno v příslušných cenících, tvoří se cena součtem stanovených cen výkonů a cen spotřebovaného přímého materiálu s ohledem na jejich množství, popřípadě dalších nákladů uvedených v ceníku.

§ 6

účinné od 15. 2. 1990Podstatné kvalitativní a podstatné dodací podmínky

účinné od 15. 2. 1990(1) Podstatné kvalitativní a podstatné dodací podmínky, za nichž byla cena stanovena, zahrnují vybrané údaje o technické úrovni, užitných vlastnostech, jakosti a druhu výrobku, rozsahu a podmínkách jeho dodávky, které jsou rozhodující pro odběratele, popřípadě podmínky stanovené cenovým orgánem.

účinné od 15. 2. 1990(2) Podstatné kvalitativní podmínky se vymezují buď odvoláním na příslušnou technickou dokumentaci používanou v daném oboru (skupině výrobků), zejména na státní, podnikovou, popřípadě zahraniční normu, na technické podmínky, výkres, vzorek, model a u nestandardních výrobků na požadavky odběratele nebo výběrem rozhodujících údajů z nich.

účinné od 15. 2. 1990(3) Podstatné dodací podmínky se vymezují především podle základních podmínek dodávek, technických podmínek všeobecných podmínek ceníků, hospodářských a jiných smluv.

účinné od 15. 2. 1990(4) Vymezení podstatných kvalitativních a podstatných dodacích podmínek (dále jen „podstatné podmínky“) je součástí návrhu ceny nového výrobku. Návrh na jejich vymezení předkládá dodavatel. Odběratel může požadovat odlišné vymezení podstatných podmínek od návrhu dodavatele, avšak jen v rámci platné technické dokumentace a dalších platných podkladů uvedených v odstavcích 1 až 3. Pokud nedojde k dohodě mezi dodavatelem a odběrateli, platí vymezení podstatných podmínek podle požadavku odběratelů. Nenavrhne-li dodavatel ani odběratel vymezení podstatných podmínek, považují se za podstatné všechny podmínky platné pro výrobek, a není-li příslušná dokumentace, podmínky, z nichž se vycházelo při tvorbě ceny nebo při sestavení cenové kalkulace.

účinné od 15. 2. 1990(5) Zlepšení podstatných podmínek nového výrobku, které je ověřitelné až při jeho užití, zejména delší životnost, lze do ceny promítnout jen tehdy, prodlouží-li dodavatel ve stejném rozsahu záruční dobu, nebo bylo-li toto zlepšení státní zkušebnou ověřeno a potvrzeno. Tyto změny podstatných podmínek se v ceně vyjádří úměrně nákladům nutným na jejich dosažení, přičemž nesmí docházet ke zhoršení efektivnosti použití výrobku u odběratele.

účinné od 15. 2. 1990(6) U výkonů se za podstatné považují všechny podmínky, jimiž je výkon určen.

účinné od 15. 2. 1990(7) Ústřední cenové orgány mohou rozhodnout pro obory nebo skupiny výrobků o způsobu vymezení podstatných podmínek a o způsobu řešení odchylek buď v ceně nebo v zájmu snížení administrativní náročnosti o uplatnění dodatkového odvodu (dále jen „cenový odvod“) podle zvláštního předpisu.¹⁴)

účinné od 15. 2. 1990(8) Za změnu podstatných podmínek, za nichž byla stanovena cena, se nepovažuje rozdílné označení nebo ocenění totožných surovin, materiálů a výrobků, zejména v důsledku odlišného způsobu jejich pořízení. Totéž platí pro změny stupnic mzdových tarifů, změny v ocenění jiných nákladů, pro změny v technologii výroby, jimiž se nemění podstatné podmínky výrobku, a pro obecně platné změny základních podmínek dodávek.

§ 7

účinné od 15. 2. 1990Nový výrobek

účinné od 15. 2. 1990(1) Novým se pro účely této vyhlášky rozumí výrobek, který se od výrobků se stanovenou cenou odlišuje některou z podstatných podmínek a který současně

1. účinné od 15. 2. 1990a) uspokojuje společenské potřeby, jež dosud nebyly uspokojovány, popřípadě uspokojuje společenské potřeby jinak než dosud nebo
2. účinné od 15. 2. 1990b) umožňuje relativní snížení nákladů ve výrobě nebo ekonomický přínos u tuzemských odběratelů nebo u vyvážených výrobků zlepšení efektivnosti vývozu nebo efektivně nahrazuje dovoz nebo
3. účinné od 15. 2. 1990c) v souladu s koupěschopnou poptávkou lépe uspokojuje potřeby obyvatelstva.

účinné od 15. 2. 1990(2) Za nový se také považuje výrobek, který má stanovenou cenu,

1. účinné od 15. 2. 1990a) ale jeho výrobu zavádí organizace, pro níž neplatí jednotnost cen podle § 32 a 34 nebo podle rozhodnutí ústředních cenových orgánů,
2. účinné od 15. 2. 1990b) jehož výroba skončila, protože byla nahrazena dovozem a který je nutno znovu vyrábět k zajištění plynulého zásobování nebo pro vysoké ceny dovozu; stanovená velkoobchodní cena, jíž se ruší dosud platná cena, nesmí být vyšší než dosavadní kupní cena dovozu.

účinné od 15. 2. 1990(3) Za nový se nepovažuje výrobek,

1. účinné od 15. 2. 1990a) u něhož se dodatečnými úpravami zajišťuje dodržení podstatných podmínek, které platí pro stanovenou cenu již vyráběného výrobku,
2. účinné od 15. 2. 1990b) se změnami podstaných podmínek znamenajícími zvýšení ceny, s nimiž odběratelé nesouhlasí, nebo u nichž nebyl dodržen postup podle § 6 odst. 5,
3. účinné od 15. 2. 1990c) který ve spotřebě nahrazuje již vyráběný výrobek nebo je s již vyráběným výrobkem zaměnitelný, jestliže zároveň nedochází ke změně některé z podstatných podmínek, kterou požaduje odběratel,
4. účinné od 15. 2. 1990d) u něhož došlo pouze ke změně číselného kódu jednotné klasifikace, nebo názvu.

účinné od 15. 2. 1990V těchto případech se převezme cena již vyráběného výrobku, s výjimkou případů zhoršení podstatných podmínek podle písmene c), kdy je nutno stanovit nižší cenu.

§ 8

účinné od 15. 2. 1990Způsoby tvorby cen

účinné od 15. 2. 1990(1) K zabezpečování trvalého procesu objektivizace cen je nutno uplatňovat způsoby tvorby cen, které

1. účinné od 15. 2. 1990a) odpovídají potřebám plynulé aktualizace cen tím, že ceny nových výrobků se tvoří v souladu s plánovanou nebo jiným rozhodnutím určenou úrovní cen pro rok, kdy se cena tvoří; tímto způsobem realizovat postupné sepětí vnitřních cen se zahraničními cenami a potřebné vazby mezi jednotlivými druhy cen, a to i v případech, kdy se současně neprovádí změna cen již vyráběných výrobků,
2. účinné od 15. 2. 1990b) vyjadřují podmínky výroby a spotřeby na vnitřním i zahraničních trzích a tím zajišťují ekonomicky odůvodněný vztah mezi cenami a podstatnými podmínkami výrobků, u výrobních prostředků vedou ke snížení ceny na jednotku rozhodujícího parametru nebo umožňují odběrateli dosáhnout ekonomický, popřípadě jiný přínos,
3. účinné od 15. 2. 1990c) zabezpečují, že u kalkulačních způsobů se náklady výroby a oběhu kalkulují pouze v ekonomicky odůvodněné výši, u souběžných výrob nejvýše průměrné náklady při vyloučení okrajových výrobců, a že sazby zisku se stanovují v závislosti na konečné efektivnosti výrob a u vyvážených výrobků podle efektivnosti vývozu.

účinné od 15. 2. 1990(2) Způsoby tvorby cen schválené cenovým orgánem pro jednotlivé obory či skupiny výrobků používají závazně všechny organizace, pro něž platí jednotnost cen (dále jen „závazný způsob“), pokud není rozhodnutím cenového orgánu rozsah jejich platnosti omezen. Tyto závazné způsoby cenové orgány průběžně aktualizují na podmínky odpovídající plánované úrovni cen.

účinné od 15. 2. 1990(3) Při určování způsobů tvorby cen u nových výrobků, pro které není stanoven závazný způsob, je závazné pořadí jejich uplatňování podle § 9 až 17. Odběratelé, kteří jsou účastníky cenového řízení, jsou povinni kontrolovat, zda dodavatel použil správný způsob tvorby ceny. Jestliže pro nesplnění této povinnosti bude stanovena nesprávně vyšší cena, nesmějí tito odběratelé její nesprávné zvýšení promítnout do ceny svých výrobků.

účinné od 15. 2. 1990(4) Příslušná organizace zahraničního obchodu je povinna na požádání organizace, která zpracovává návrh ceny, poskytnout, popřípadě obstarat bezplatně údaje potřebné pro správné uplatnění zahraničních cen podle § 9 až 11 a § 21, a to nejpozději do 30 dnů od doručení požadavku, není-li mezi nimi dohodnut jiný termín.

účinné od 15. 2. 1990(5) Při tvorbě cen se nesmějí stanovené ceny porovnávat se smluvními cenami, s cenami upravenými podle § 19 a ceny základní, t. j. neupravené podle § 21, s cenami zvýhodněnými a znevýhodněnými.

účinné od 15. 2. 1990(6) Metodiku propočtu cen podle způsobů uvedených v § 9 až 21 podrobněji upravuje rozhodnutí ústředních cenových orgánů.¹⁵)

§ 9

účinné od 15. 2. 1990Odvození velkoobchodní ceny z ceny dovozu

účinné od 15. 2. 1990(1) Ceny dovozu se uplatňují jako dlouhodobý maximálmí limit pro tvorbu vnitřních velkoobchodních cen nových výrobků bez ohledu na to, jakým způsobem se vnitřní velkoobchodní ceny vytvářejí tak, aby působily na snižování nákladů výroby a přibližování efektivnosti naší výroby přední světové úrovni.

účinné od 15. 2. 1990(2) Ceny dovozu jako maximální limit se uplatňují

1. účinné od 15. 2. 1990a) u dovážených energií, surovin, materiálů a výrobků, u nichž se při uplatňování cen dovozu postupuje podle § 25,
2. účinné od 15. 2. 1990b) na základě rozhodnutí ústředních cenových orgánů u skupin výrobků vyráběných v tuzemsku, jejichž ceny dovozu jsou nižší než velkoobchodní ceny vytvořené některým ze způsobů tvorby cen podle § 10 až 17,
3. účinné od 15. 2. 1990c) když odběratel prokáže v cenovém řízení skutečnou nižší cenu dovozu, má reálnou možnost dovozu a tuzemský dodavatel chce dodávat výrobky z vlastní výroby,
4. účinné od 15. 2. 1990d) u útlumových výrob v souladu s plánovaným postupem jejich omezování.

účinné od 15. 2. 1990(3) Výrobní organizace je povinna v případech podle odstavce 2 písm. b) vytvořit návrh ceny též způsobem podle § 10 až 17 příslušným pro daný výrobek. Ve své působnosti může organizace stanovit jen cenu nižší.

§ 10

účinné od 15. 2. 1990Odvození ceny ze zahraničních cenových relací

účinné od 15. 2. 1990(1) Cena nového výrobku se odvozuje z průměrné relace mezi zahraničními cenami dvou zahraničních výrobků, z nichž jeden je obdobný nově vyráběnému výrobku a druhý tuzemskému výrobku s platnou velkoobchodní cenou. Jsou-li takové výrobky vyráběny ve více státech, použijí se ke zjištění relací zahraniční ceny alespoň ze dvou států. Přitom se používají údaje z rozhodujících zahraničních trhů, tak aby se působilo na zvýšení konkurenceschopnosti nových výrobků.

účinné od 15. 2. 1990(2) V oborech, kde je větší počet zahraničních výrobců s rozdílnou technickou i cenovou úrovní výrobků, je povinen dodavatel dohodnout s hlavními odběrateli a příslušnou organizací zahraničního obchodu teritorium i výrobce, z jehož cen se zahraniční cenové relace odvodí.

účinné od 15. 2. 1990(3) Zahraničními cenovými relacemi je nutno vytvořit návrh ceny

1. účinné od 15. 2. 1990a) opakovaně dodávaného výrobku, který je předmětem jmenovitého úkolu, výsledkem řešení úkolu plánu technického rozvoje nebo výstupem z nové výrobní kapacity a předpokládá se jeho vývoz,
2. účinné od 15. 2. 1990b) v případech, kdy se dodavatel s odběratelem dohodli na výhradním uplatňování tohoto způsobu tvorby cen pro příslušnou skupinu nebo obor a nejde o organizace stejného sdružení,
3. účinné od 15. 2. 1990c) opakovaně dodávaného výrobku určeného pro konečnou spotřebu, který je v tuzemsku cenově neporovnatelný,
4. účinné od 15. 2. 1990d) pokud tak rozhodne cenový orgán.

účinné od 15. 2. 1990(4) Jestliže nový výrobek nahrazuje, rozšiřuje nebo doplňuje ve vývozu dosavadní porovnatelný výrobek a v případech, kdy výrobní organizace ani organizace zahraničního obchodu nemají potřebné údaje o zahraničních cenových relacích a nový výrobek se má vyvážet, lze použít relaci zahraniční ceny nového výrobku a výrobku s obdobnou strukturou materiálu, technologií a užitím, dosahovanou ve vývozu do téhož státu.

účinné od 15. 2. 1990(5) Je-li pro tvorbu cen nových výrobků uvedených v odstavci 3 stanoven závazný způsob podle § 13, 14 nebo § 15 odst. 2 písm. a), vypracuje organizace návrh velkoobchodní ceny i tímto závazným způsobem. Jde-li o jmenovitý úkol, pro jehož výstup nejsou závazné způsoby stanoveny, vypracuje organizace též propočet ceny podle § 17. V případě nedostatečné shodnosti tuzemských a zahraničních výrobků nebo nedostatečné průkaznosti zahraničních cen mohou propočet ceny podle § 17 vyžádat i hlavní odběratelé nebo cenové orgány při cenovém řízení. Organizace pověřené působností ve stanovení cen mohou v těchto případech stanovit cenu vytvořenou podle zahraničních cenových relací, pokud je vyšší, jen v případě její registrace¹⁶) ústředním cenovým orgánem. V ostatních případech mohou stanovit jen cenu nižší.

účinné od 15. 2. 1990(6) Zahraniční cenové relace podle odstavce 3 písm. c) není nutno uplatňovat, jestliže podle zvláštní úpravy¹⁷) nemusí ani organizace zahraničního obchodu mít příslušnou zahraniční cenovou dokumentaci a bylo by ji nutno opatřit jen za úplatu v zahraniční měně.

§ 11

účinné od 15. 2. 1990Odvození velkoobchodní ceny z ceny vývozu

účinné od 15. 2. 1990(1) Velkoobchodní cena nového výrobku se odvozuje ze skutečně dosažené ceny vývozu tak, aby ceny vývozu byly převedeny do úrovně vnitřních velkoobchodních cen a aby vývoj cen vývozu se promítal do vývoje velkoobchodních cen.

účinné od 15. 2. 1990(2) Odvození velkoobchodních cen z cen vývozu se použije u výlučně vyvážené produkce, přičemž organizace může provést přepočet cen vývozu na úroveň velkoobchodních cen buď souhrnně za obor a určené období nebo podle jednotlivých výrobků. V případě, že výlučně vyvážený výrobek bude dodatečně opakovaně dodáván do tuzemska a nejde o dodávku, pro níž lze sjednat smluvní cenu, vytvoří se a stanoví jeho cena způsobem používaným pro příslušný obor (skupinu). Takto stanovená cena platí pro všechny další dodávky do tuzemska.

§ 12

účinné od 15. 2. 1990Odvození velkoobchodní ceny z maloobchodní ceny

účinné od 15. 2. 1990(1) Velkoobchodní cena nového spotřebního výrobku se odvozuje z návrhu jeho maloobchodní ceny tak, že z navrhované maloobchodní ceny se odečte základní sazbová daň, obchodní srážka a cenový rozdíl podle § 19 odst. 5. Je-li v maloobchodních cenách obsažena rozdílová daň z obratu, odečte se v relativně stejné výši jako u porovnatelného výrobku.

účinné od 15. 2. 1990(2) Tento způsob tvorby velkoobchodní ceny se použije vždy, kdy

1. účinné od 15. 2. 1990a) pro tvorbu maloobchodní ceny je stanoven závazný způsob podle § 10 nebo 13 a jednice pro tvorbu maloobchodní ceny i velkoobchodní ceny je stejná,
2. účinné od 15. 2. 1990b) maloobchodní cenu stanoví cenové orgány a velkoobchodní cenu pověřená organizace,
3. účinné od 15. 2. 1990c) navržená velkoobchodní cena vytvořená způsobem podle § 9 až 17 by vedla k maloobchodní ceně, za níž by nebylo možné nový výrobek prodat a záporný cenový rozdíl se neuplatní,
4. účinné od 15. 2. 1990d) v dalších případech podle rozhodnutí ústředního cenového orgánu.

§ 13

účinné od 15. 2. 1990Parametrické způsoby

účinné od 15. 2. 1990(1) Parametrickými způsoby se odvozuje cena nového výrobku na základě prokazatelné závislosti výše ceny na velikosti rozhodujících technickoekonomických parametrů užití, zjištěné u více porovnatelných výrobků tak, aby ceny nových výrobků umožnily odběratelům dosáhnout ekonomický nebo jiný přínos. K těmto způsobům tvorby cen patří zejména cenové řady, cenové ukazatele a bodovací způsob.

účinné od 15. 2. 1990(2) Parametrický způsob se uplatní pro tvorbu cen výrobků, jejichž změny podstatných podmínek lze převážně vyjádřit měřitelnými veličinami a jsou stanoveny nebo se současně stanovují ceny potřebného počtu porovnatelných výrobků.

§ 14

účinné od 15. 2. 1990Cenové normativy

účinné od 15. 2. 1990(1) Cenové normativy jsou soubory technicky zdůvodněných progresivních norem spotřeby přímého materiálu, přímých mezd, ostaních přímých nákladů, sazeb nepřímých nákladů a zisku, které jsou závazné pro sestavení cenové kalkulace tak, aby působily na snižování nákladů organizací vyrábějících s vyššími než průměrnými náklady. Nezbytnou podmínkou cenových normativů je normativ přímých mezd a sazby nepřímých nákladů a zisku, a to buď samostatně pro jednotlivé položky kalkulace, nebo jako komplexní položka.

účinné od 15. 2. 1990(2) Cena nového výrobku se tvoří pomocí cenových normativů jen v případě, kdy cenové normativy jsou schváleny cenovým orgánem.

§ 15

účinné od 15. 2. 1990Stavebnicový způsob

účinné od 15. 2. 1990(1) Stavebnicovým způsobem se tvoří cena nového výrobku součtem cen všech jeho dílů a výkonů nebo jejich připočtením (odečtením) k ceně porovnatelného výrobku (úplný stavebnicový způsob) nebo připočtením (odečtením) k ceně porovnatelného výrobku částek zjištěných cenovou kalkulací přibývajících (ubývajících) dílů a výkonů, které nemají dosud stanovenou cenu (kombinovaný stavebnicový způsob).

účinné od 15. 2. 1990(2) Pokud není povinnost vytvořit cenu některým ze způsobů podle § 9 až 14, uplatňuje se

1. účinné od 15. 2. 1990a) úplný stavebnicový způsob v případech, kdy všechny potřebné díly a výkony mají platnou cenu,
2. účinné od 15. 2. 1990b) kombinovaný stavebnicový způsob v případech, kdy jde o dílčí změnu již vyráběného výrobku nebo jestliže si použití tohoto způsobu odběratelé vyžádají při projednávání návrhu ceny vytvořené podle § 16 nebo 17.

§ 16

účinné od 15. 2. 1990Kalkulační porovnání

účinné od 15. 2. 1990(1) Kalkulačním porovnáním se tvoří cena nového výrobku pomocí porovnání cenové kalkulace nového výrobku s kalkulací porovnatelného výrobku tak, aby rozdíly v cenách byly zdůvodněny změnami v technickoekonomických parametrech porovnávaných výrobků a u vyvážených výrobků i efektivností vývozu.

účinné od 15. 2. 1990(2) Kalkulační porovnání se uplatňuje pro tvorbu cen výrobku, který je porovnatelný s dosud vyráběným výrobkem, a jestliže není pro něj možno použít některý ze způsobů tvorby cen podle § 9 až 15.

§ 17

účinné od 15. 2. 1990Individuální cenová kalkulace

účinné od 15. 2. 1990(1) Individuální cenovou kalkulací se tvoří cena nového výrobku na základě cenové kalkulace sestavené podle podmínek dodavatelské organizace.

účinné od 15. 2. 1990(2) Tímto způsobem se tvoří cena výrobku

1. účinné od 15. 2. 1990a) který není svými podstatnými kvalitativními podmínkami porovnatelný s dosud vyráběnými výrobky a jestliže jeho cenu není možno vytvořit podle § 9 až 12 nebo § 15,
2. účinné od 15. 2. 1990b) podle § 26 odst. 2, § 28 odst. 4 písm. d), § 33 odst. 7 písm. a), § 34 odst. 3 nebo podle rozhodnutí cenového orgánu.

účinné od 15. 2. 1990(3) Dodavatel je povinen ověřit velkoobchodní cenu vytvořenou individuální kalkulací

1. účinné od 15. 2. 1990a) na žádost odběratele způsobem a ve lhůtách vzájemně dohodnutých,
2. účinné od 15. 2. 1990b) u jmenovitých úkolů státního plánu a v případech, kdy tak rozhodl cenový orgán, způsobem a ve lhůtách cenovým orgánem určených.

účinné od 15. 2. 1990(4) Ověřování velkoobchodní ceny vytvořené individuální kalkulací se neprovádí u

1. účinné od 15. 2. 1990a) přechodně platných cen a cen stanovených po přechodně platných cenách,
2. účinné od 15. 2. 1990b) dílů, náhradních dílů a oprav,
3. účinné od 15. 2. 1990c) přirážek a srážek podle § 23.

§ 18

účinné od 15. 2. 1990Úprava cen z hlediska vyjádření podmínek realizace

účinné od 15. 2. 1990(1) Návrh ceny nového výrobku vytvořené některým ze způsobů tvorby cen podle § 9 až 17 může být dále upraven ke zvýraznění podmínek realizace, a to

1. účinné od 15. 2. 1990a) k docílení potřebné relace ceny nového výrobku k cenám výrobků zaměnitelných podle § 19,
2. účinné od 15. 2. 1990b) k zabránění negativnímu vlivu ceny nového výrobního prostředku na náklady odběratelů podle § 20,
3. účinné od 15. 2. 1990c) ke zvýhodnění nebo znevýhodnění ceny výrobku podle § 21.

účinné od 15. 2. 1990(2) Ústřední cenové orgány mohou stanovit rozdílné ceny téhož výrobku pro dodavatele a odběratele (dvojí ceny), popřípadě pro některé dodavatele a odběratele v případech, kdy

1. účinné od 15. 2. 1990a) nelze jednotnou cenou zajistit její žádoucí působení na dodavatele i odběratele,
2. účinné od 15. 2. 1990b) je zájem na jednostranném působení podmínek realizace buď u dodavatele nebo u odběratele.

účinné od 15. 2. 1990(3) Při uplatnění podmínek realizace lze cenu upravit jen podle jediného důvodu uvedeného v odstavci 1 stejného pro velkoobchodní a maloobchodní cenu.

§ 19

účinné od 15. 2. 1990Cenové relace

účinné od 15. 2. 1990(1) Zpracovatel návrhu velkoobchodní ceny vytvořené podle § 9 až 16, zpracovatel návrhu maloobchodní ceny a orgány a organizace, s nimiž se návrhy cen projednávají, mohou k docílení potřebné cenové relace nového výrobku k cenám výrobků již dodávaných navrhnout zvýšení nebo snížení ceny za účelem

1. účinné od 15. 2. 1990a) dosažení souladu působení cen s plánovaným vývojem hmotných proporcí základních surovin a materiálů, potřebou jejich vzájemné zaměnitelnosti a plánovaným postupem sepětí vnitřních a zahraničních cen,
2. účinné od 15. 2. 1990b) podpory společenských záměrů v politicko-výchovných, zdravotních, kulturních a dalších oblastech společenského a sociálního rozvoje,
3. účinné od 15. 2. 1990c) účinnějšího využití cen k vytváření souladu nabídky a poptávky a pro obměnu výrobků v žádoucí struktuře a cenových polohách, jakosti a provedení, s výjimkou výrobků představujících základní životní potřeby.

účinné od 15. 2. 1990(2) Pomocí cenových relací se přímo tvoří cena nového výrobku, který vzniká jako vedlejší produkt technologického postupu výroby jiného výrobku (tzv. sdružená výroba) a nelze použít některého ze způsobů tvorby cen podle § 9 až 17.

účinné od 15. 2. 1990(3) Zvýšení podle odstavce 1 nelze ve velkoobchodních cenách uplatnit v případech, kdy by

1. účinné od 15. 2. 1990a) došlo ke zvýšení ceny vytvořené podle § 9 až 13,
2. účinné od 15. 2. 1990b) u výrobků s rozdílovým ukazatelem vývozu¹⁸) nižším než 100 bodů, došlo k jeho dalšímu snížení proti porovnatelnému výrobku nebo průměrnému rozdílovému ukazateli vývozu v organizaci, je-li tento vyšší.

účinné od 15. 2. 1990(4) V případech, kdy cena nového výrobku by působila negativně na výrobu z důvodu relativně vysoké ceny porovnatelného výrobku, je nutné k dosažení potřebné relace ceny snížit cenu porovnatelného výrobku podle § 4 odst. 3 a 4.

účinné od 15. 2. 1990(5) Úprava maloobchodní ceny, pokud není v relativně stejné výši promítnuta do ceny velkoobchodní, se promítá jako cenový rozdíl.

§ 20

účinné od 15. 2. 1990Vliv cen nového výrobního prostředku na náklady odběratele

účinné od 15. 2. 1990(1) Velkoobchodní cena nového výrobního prostředku musí být stanovena tak, aby odpovídala podmínkám uvedeným v § 8 odst. 1 písm. b) a nákladům zdůvodněným mimoekonomickými účinky nového výrobku, například zvýšení bezpečnosti práce, odstranění namáhavé práce a zlepšení pracovního a životního prostředí.

účinné od 15. 2. 1990(2) K propočtu vlivu použití nového výrobního prostředku na náklady odběratele je odběratel povinen poskytnout na žádost dodavatele potřebné podklady do 30 dnů od doručení žádosti, nedohodnou-li organizace delší termín, a vyjádřit se k propočtu předkládanému dodavatelem s návrhem ceny. K cenovému řízení může odběratel předložit vlastní propočet.

účinné od 15. 2. 1990(3) Organizace smí v rozsahu své působnosti stanovit cenu jen ve výši, která odpovídá podmínkám uvedeným v odstavci 1. Nesouhlasí-li odběratel z důvodů rozdílného propočtu vlivu nového výrobku s navrhovanou cenou, postupuje dodavatel podle § 44.

§ 21

účinné od 15. 2. 1990Cenové zvýhodnění a cenové znevýhodnění

účinné od 15. 2. 1990(1) Cenové zvýhodnění se uplatňuje tak, aby bylo dosaženo vzájemně výhodné ceny pro dodavatele i odběratele, umožňující dodavateli dosáhnout vyšší zisk než je zisk vyplývající ze způsobů tvorby cen podle § 9 až 17 a odběrateli efektivněji uspokojit potřeby. Cenové znevýhodnění se využívá k ekonomickému znevýhodnění výroby společensky nežádoucích výrobků, k omezení výroby nebo spotřeby některých výrobků, k doprodeji těžko prodejných výrobků, popřípadě ke zvýšení cen jen pro odběratele. Cenové zvýhodnění a cenové znevýhodnění se využívá k rozlišení cen výrobků podle jejich technickoekonomické úrovně, jakosti, módnosti, efektivnosti výroby i vývozu, k podpoře rozvojových a znevýhodnění útlumových výrob, k podpoře výrob zlepšujících pracovní a životní prostředí a současně k vytváření souladu nabídky a poptávky.

účinné od 15. 2. 1990(2) Uplatňování cenového zvýhodnění nesmí být v rozporu se zabezpečováním výroby a prodeje výrobků nižších cenových poloh a se zlepšováním vztahu vnitřních cen k cenám zahraničním. Cenové zvýhodnění může být vázáno na dodržení dalších podmínek, zejména na zajištění potřebného rozsahu dodávek dosavadních výrobků¹⁹) a výrobků standardního provedení.

účinné od 15. 2. 1990(3) Cenové zvýhodnění lze uplatnit pouze pro nový výrobek. Zvýhodnění velkoobchodní ceny se provádí formou přirážky k základní velkoobchodní ceně, u obchodních a maloobchodních cen jejich zvýšením. Cenové znevýhodnění se povinně uplatňuje i u výrobků již vyráběných, a to jako srážka z ceny, za kterou se výrobek dodává, kromě případů, kdy se podle odstavce 7 nebo podle rozhodnutí cenového orgánu místo srážky uplatní cenový odvod²⁰) z velkoobchodní ceny.

účinné od 15. 2. 1990(4) Pro uplatňování cenového zvýhodnění a znevýhodnění stanoví ústřední cenové orgány, v souladu s vývojem na vnitřním a zahraničních trzích, podrobnější podmínky, zejména rozsah využívání cenového zvýhodnění a znevýhodnění, jeho maximální, popř. minimální výši a maximální dobu platnosti cenového zvýhodnění.¹⁹)

účinné od 15. 2. 1990(5) Podmínkou uplatnění cenového zvýhodnění podle odstavce 4 je souhlas jednotlivých odběratelů s jeho uplatněním a výší.

účinné od 15. 2. 1990(6) Cenové zvýhodnění formou dvojích cen, t. j. vyšší cena pro výrobce a nižší (základní) cena pro odběratele, se uplatní u výrobků, které umožňují vysoký ekonomický nebo jiný společenský přínos a uplatnění zvýhodněných cen i pro odběratele by ztěžovalo jejich široké využívání. Cenové znevýhodnění, t. j. vyšší ceny pro odběratele, se uplatní v případech, kdy je potřebné působit na odběratele, aby lépe zhodnocovali materiálové zdroje výroby, nebo jde-li o společensky žádoucí zaměření poptávky.

účinné od 15. 2. 1990(7) Cenový odvod místo srážky za cenové znevýhodnění²¹) provádí výrobní organizace bez zvláštního rozhodnutí cenového orgánu vždy, jde-li o

1. účinné od 15. 2. 1990a) výrobky odvětví potravin zařazené při hodnocení jakosti do nejnižšího stupně jakosti nebo výrobky podléhající certifikaci, kterým nebyl vydán nebo byl odňat certifikát,²²) které jsou dodávany do tržních fondů,
2. účinné od 15. 2. 1990b) výrobky, které nebyly podle uzavřených smluv dodány v době platnosti rozhodnutí o zařazení výrobku do nejnižšího stupně jakosti,
3. účinné od 15. 2. 1990c) výrobky znevýhodněné formou vyšší ceny pro odběratele podle odstavce 6.

účinné od 15. 2. 1990(8) Základem pro výpočet cenového odvodu je stanovená základní velkoobchodní cena upravená o přirážky a srážky za odchylky od podstatných podmínek.

účinné od 15. 2. 1990(9) Cenové zvýhodnění a cenové znevýhodnění se neuplatňuje

1. účinné od 15. 2. 1990a) u dovážených výrobků, kromě spotřebních výrobků dodávaných do tržních fondů,
2. účinné od 15. 2. 1990b) u výrobků, na které jsou poskytovány dotace k velkoobchodním cenám ze státního rozpočtu, kromě cenového znevýhodnění potravinářských výrobků a výrobků označených za krmivo se sníženou jakostí,
3. účinné od 15. 2. 1990c) na objem vyvážených výrobků,
4. účinné od 15. 2. 1990d) na výrobky spotřebovávané uvnitř organizace,
5. účinné od 15. 2. 1990e) u dílů a náhradních dílů,
6. účinné od 15. 2. 1990f) u výrobků zařazených do smluvních cen, kromě cenového znevýhodnění výrobků hodnocených podle jakosti.

§ 22

účinné od 15. 2. 1990Obchodní a odbytové přirážky a srážky

účinné od 15. 2. 1990(1) Obchodní přirážky nebo srážky za obchodní činnost organizací vnitřního a zahraničního obchodu a odbytové přirážky nebo srážky za činnost odbytových organizací se uplatňují jako absolutní částka nebo procentní sazba k určené základně a tvoří se

1. účinné od 15. 2. 1990a) při stanovení přirážek nebo srážek pro nové organizace, pomocí cenové kalkulace obchodní nebo odbytové činnosti celé organizace, přičemž se rozlišují podle nutných nákladů na odchylné výkony,
2. účinné od 15. 2. 1990b) při stanovení přirážky nebo srážky za nové výkony jejich převzetím pro porovnatelné nebo totožné výkony; jestliže se nové výkony výrazněji liší od porovnatelných, tvoří se porovnáním s již stanovenými přirážkami nebo srážkami zdůvodněným cenovou kalkulací.

účinné od 15. 2. 1990(2) V cenové kalkulaci obchodní a odbytové přirážky a srážky se kromě plánovaných nákladů na oběh pro určené období

1. účinné od 15. 2. 1990a) kalkuluje stanovený normativ obchodního rizika,
2. účinné od 15. 2. 1990b) rozvrhuje stanovený zisk v poměru k nákladům na oběh,
3. účinné od 15. 2. 1990c) vychází při určení hodnoty prodeje z průměrného ročního prodeje předpokládaného v následujících třech letech.

účinné od 15. 2. 1990(3) Obchodní srážky organizací provádějících obchodní činnost podle zvláštního předpisu²³) (dále jen „obchodní organizace“) jsou složkou maloobchodních cen a člení se zpravidla na část velkoobchodní a maloobchodní. Základnou procentních sazeb jsou maloobchodní ceny a v případě absolutních částek měrné jednotky výrobků.

účinné od 15. 2. 1990(4) Obchodní přirážky a srážky organizací zahraničního obchodu jsou složkou kupních cen. Základnou procentních sazeb je cena franko čs. hranice přepočtená na Kčs. U dovozů a vývozů na zahraniční úvěr delší než jeden rok, u kterých je v tuzemsku sjednána promptní platba, snižuje se základ pro výpočet obchodní přirážky nebo srážky o částku vnitřního úroku zahrnutou v ceně franko čs. hranice. Vůči tuzemské organizaci lze uplatnit jen jednu obchodní přirážku nebo srážku.

účinné od 15. 2. 1990(5) Jako obchodní přirážky připočítávané k maloobchodním cenám obstarávaných výrobků se uplatňují ceny obstaravatelských služeb pro občany. Cena výkonu za obstaravatelskou činnost poskytovanou organizacemi jiným organizacím podle smluv o obstarání záležitostí se stanoví absolutní částkou nebo procentní sazbou z velkoobchodní ceny.

účinné od 15. 2. 1990(6) Odbytová přirážka odbytové, zásobovací, nákupní, výkupní organizace nebo jiné organizace, které byla taková činnost zvlášť povolena příslušným orgánem hospodářského řízení (dále jen „odbytová organizace“), se připočítává k velkoobchodním nebo nákupním cenám výrobků, které jsou předmětem jejich výkonů. Podstatné podmínky výkonů odbytových organizací se musí lišit od podmínek, které je povinen plnit výrobce, dovážející nebo nákupní organizace podle podmínek vymezených při stanovení velkoobchodní ceny, kupní nebo nákupní ceny. Pokud jsou náklady na tyto výkony zahrnuty v uvedených cenách, nesmějí odbytové organizace, včetně organizačních jednotek výrobce pověřených odbytovou činností, zahrnovat tyto náklady do odbytové přirážky. Pro takové výkony odbytových organizací se stanoví odbytová srážka, poskytovaná dodavateli z velkoobchodní (nákupní nebo kupní) ceny. Jestliže odbytová organizace neposkytuje všechny výkony, jejichž náklady jsou hrazeny odbytovou přirážkou, je povinna snížit odbytovou přirážku o srážku podle § 23.

účinné od 15. 2. 1990(7) Odbytové přirážky se stanoví v rozdílné výši podle způsobů dodávek vymezených pro účely této vyhlášky jako

1. účinné od 15. 2. 1990a) traťová dodávka, za níž se považuje dodávka uskutečňovaná výrobcem, popřípadě organizací zahraničního obchodu konečnému odběrateli z příkazu odbytové organizace a na její účet; za traťovou se považuje i dodávka prostřednictvím skladu odbytové organizace, zřízeného u odběratele této dodávky a dodávka ze skladu odbytové organizace, jestliže tato organizace odmítla požadavek odběratele na traťovou dodávku a přitom neprokázala nemožnost nebo ekonomickou nevýhodnost takového způsobu dodávky,
2. účinné od 15. 2. 1990b) skladová dodávka, za níž se považuje dodávka z vlastního skladu nebo ze skladu užívaného na základě smlouvy o dočasném užívání národního majetku, jsou-li při ní poskytovány stejné služby jako při dodávkách z vlastních skladů, a to ve lhůtách stanovených zvláštním předpisem nebo smlouvou,
3. účinné od 15. 2. 1990c) pohotová dodávka, jíž se rozumí splnění skladové dodávky podle technicky jasné objednávky nejdéle do šesti týdnů od jejího doručení, jestliže odběratel bez dodržení lhůty pro předložení návrhu smlouvy (dále jen „objednací lhůty“) pohotovou dodávku požaduje; jestliže jsou v objednávce požadovány postupné dodávky, je podmínka pohotové dodávky dodržena, když je první dodávka požadována a splněna do šesti týdnů od doručení a ostatní dodávky jsou plněny v termínech určených v objednávce,
4. účinné od 15. 2. 1990d) okamžitá dodávka, jíž se rozumí splnění skladové dodávky podle technicky jasné objednávky nejdéle do tří dnů od jejího doručení, jestliže odběratel bez dodržení objednacích lhůt okamžitou dodávku požaduje.

účinné od 15. 2. 1990(8) Odbytovou přirážku za pohotovou nebo okamžitou dodávku nesmí odbytová organizace uplatnit, jestliže

1. účinné od 15. 2. 1990a) odběratel téhož výrobku prokáže, že odmítla nebo nesplnila v průběhu posledních 90 dnů objednávku předloženou ve lhůtě podle příslušného předpisu nebo
2. účinné od 15. 2. 1990b) pro skladovou dodávku platí stejné nebo kratší lhůty než uvedené v odstavci 7 písm. c).

účinné od 15. 2. 1990(9) Odběrateli výrobku dodávaného odbytovou organizací lze účtovat jen jednu odbytovou přirážku, a to přirážku dodávající odbytové organizace.

účinné od 15. 2. 1990(10) Odbytové organizace mohou se souhlasem ústředního cenového orgánu dodávat výrobky za velkoobchodní cenu s připočtením odbytové přirážky (odbytová cena), přičemž mohou jím stanoveným způsobem velkoobchodní ceny průměrovat.