účinné od 1. 11. 1949221.
účinné od 1. 11. 1949Vládní nařízení
účinné od 1. 11. 1949ze dne 18. října 1949
účinné od 1. 11. 1949o hospodářském zabezpečení evangelických církví státem.
účinné od 1. 11. 1949Vláda republiky Československé nařizuje podle zákona ze dne 14. října 1949, č. 218 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem:
účinné od 1. 11. 1949(1) Duchovní, diakoni a leviti (dále jen duchovní) jsou zaměstnanci církve; jejich odbornou způsobilost posuzuje příslušný církevní orgán.
účinné od 1. 11. 1949(2) Osobní požitky duchovních poskytuje stát, pokud s jeho souhlasem působí v duchovní správě, církevní administrativě nebo v ústavech pro výchovu duchovních.
účinné od 1. 11. 1949(1) Duchovní působící v duchovní správě jest duchovní, který se souhlasem státu vykonává buď samostatně nebo pomocně duchovní správu v určitém sboru, církevní obci a pod. na místě zřízeném se státním souhlasem.
účinné od 1. 11. 1949(2) Duchovní správou se rozumí duchovenská péče o evangelíky určitého sborového obvodu, jakož i výkon církevních úkonů z ní plynoucí.
účinné od 1. 11. 1949(3) Pomocní duchovní mohou býti ustanoveni, vyžadují-li to potřeby duchovenské péče (rozsáhlost sborového obvodu, početnost příslušníků sboru, pastorace ve veřejných ústavech, na př. v nemocnicích a pod.).
účinné od 1. 11. 1949Duchovní působící v církevní administrativě jsou duchovní zaměstnaní se souhlasem státu v seniorátech, distriktech a v církevních ústředích na místech zřízených se státním souhlasem.
účinné od 1. 11. 1949Duchovní působící v ústavech pro výchovu duchovních jsou duchovní působící se souhlasem státu jako učitelé bohosloveckých učilišť a jako činovníci bohosloveckých seminářů na místech zřízených se státním souhlasem.
účinné od 1. 11. 1949(1) Za místa zřízená se státním souhlasem se považují ta místa, která Státní úřad pro věci církevní po slyšení příslušného církevního orgánu za taková prohlásí.
účinné od 1. 11. 1949(2) Zřízení nových míst vyžaduje souhlasu Státního úřadu pro věci církevní v dohodě s ministerstvem financí.
účinné od 1. 11. 1949Duchovním, kteří jsou činni jinak než je uvedeno v § 1, odst. 2, může Státní úřad pro věci církevní v dohodě s ministerstvem financí přiznati osobní požitky, požádají-li o to písemně.
účinné od 1. 11. 1949(1) Na místa zřízená se státním souhlasem mohou býti ustanoveni a osobní požitky podle tohoto nařízení mohou pobírati jen duchovní, kteří jsou českoslovenští státní občané, státně spolehliví, bezúhonní a vyhovují i jinak všeobecným podmínkám pro přijetí do státní služby.
účinné od 1. 11. 1949(2) V případech hodných zvláštního zřetele povoluje Státní úřad pro věci církevní výjimku, pokud jde o československé státní občanství, a to na žádost duchovního nebo příslušného církevního orgánu aneb z moci úřední.
účinné od 1. 11. 1949(1) Osobní požitky duchovních uvedených v § 1, odst. 2 tvoří základní plat, hodnostní přídavek a odměna za vyšší výkon. Vyplácejí se stejně jako služební příjmy státních zaměstnanců.
účinné od 1. 11. 1949(2) Hodnostní přídavek může býti přiznán duchovním, kteří zastávají úřad spojený se zvláštní odpovědností. Mimořádné pracovní zatížení duchovního, jeho veřejná činnost, jakož i jeho podíl na budovatelském úsilí pracujícího lidu mohou býti zhodnoceny odměnou za vyšší výkon.
účinné od 1. 11. 1949(1) Základní plat činí 36.000.- Kčs ročně a zvyšuje se po každých třech letech započitatelné služební doby o 3.600.- Kčs ročně, nejvýše však celkem dvanáctkrát.
účinné od 1. 11. 1949(2) Započitatelnou služební dobou se rozumí doba strávená v jakékoliv církevní funkci, ve veřejné nebo vojenské službě a ve službě soukromé, a to ve stejném rozsahu jako u státních zaměstnanců.
účinné od 1. 11. 1949(3) Základní plat se snižuje o jiný stálý příjem, jehož duchovní požívá z veřejných prostředků. Toto ustanovení se nevztahuje na odměny za výkon duchovenské péče ve veřejných ústavech, na odměny za vyučování náboženství na školách, na platy členů vlády, sboru pověřenců, Národního shromáždění, Slovenské národní rady a na odměny členů národních výborů.
účinné od 1. 11. 1949Duchovním náleží dávky na děti vlastní, nevlastní, osvojené, schovance a vnuky obdobně podle předpisů platných pro státní zaměstnance.
účinné od 1. 11. 1949(1) Pro přiznání hodnostního přídavku zařazují se duchovní podle míry odpovědnosti a podle významu zastávaného úřadu do těchto stupnic:
účinné od 1. 11. 1949(2) Hodnostní přídavek činí ročně:
| v I. stupnici | 12.000.- Kčs, |
| ve II. stupnici | 24.000.- Kčs, |
| ve III. stupnici | 36.000.- Kčs, |
| ve IV. stupnici | 48.000.- Kčs. |
účinné od 1. 11. 1949(3) Duchovním zařazeným do I. a II. stupnice přiznává hodnostní přídavek krajský národní výbor, duchovním zařazeným do III. a IV. stupnice Státní úřad pro věci církevní.
účinné od 1. 11. 1949(1) Odměna za vyšší výkon činí nejvýše 2.000,– Kčs měsíčně. Úhrn odměn nesmí přesahovati 15% celkového nákladu na základní platy a hodnostní přídavky.
účinné od 1. 11. 1949(2) O přiznání odměny a její výši rozhoduje po slyšení příslušného církevního orgánu u duchovních III. a IV. stupnice Státní úřad pro věci církevní, u ostatních duchovních krajský národní výbor.
účinné od 1. 11. 1949(1) Duchovním náleží náhrada cestovních, stěhovacích a jiných výloh za nezbytně nutné služební cesty obdobně podle předpisů platných pro státní zaměstnance.
účinné od 1. 11. 1949(2) Cesty jest předem hlásiti okresnímu národnímu výboru trvalého úředního působiště, vyjímajíc cesty, které nestrpí odkladu.
účinné od 1. 11. 1949(3) Cestovní účty se předkládají měsíčně okresnímu národnímu výboru, aby je upravil a předložil krajskému národnímu výboru k rozhodnutí o náhradě.
účinné od 1. 11. 1949(1) Duchovní v duchovní správě jsou povinni bezplatně vyučovati náboženství na školách prvního a druhého stupně, není-li ve sborovém obvodě o vyučování náboženství postaráno zvláštním učitelem náboženství.
účinné od 1. 11. 1949(2) Bezplatná vyučovací povinnost činí u pomocných duchovních 10 hod. týdně, u samostatných duchovních správců 8 hod. týdně; duchovní s funkcí dozorčí tuto povinnost nemají.
účinné od 1. 11. 1949(3) Do rozsahu bezplatné vyučovací povinnosti započítává se cesta do školy a zpět, činí-li vzdálenost školy od bydliště alespoň 1,5 km, a to tak, že se 4 km cesty počítají za jednu vyučovací hodinu.
účinné od 1. 11. 1949(4) Nedosahuje-li v některém sborovém obvodě celkový počet všech vyučovacích hodin rozsahu stanoveného v odstavci 2, považuje se bezplatná vyučovací povinnost duchovního za splněnu.
účinné od 1. 11. 1949(5) Převyšuje-li vyučování rozsah bezplatné vyučovací povinnosti, honorují se nadpočetné vyučovací hodiny, cesty v to nepočítajíc, podle příslušných předpisů, a za cesty tam a zpět přísluší duchovnímu náhrada podle § 13, odst. 1.
účinné od 1. 11. 1949(6) Jestliže duchovní v některém týdnu bez vlastního zavinění nemohl splniti bezplatnou vyučovací povinnost, nemá to za následek zkrácení honoráře za nadpočetné vyučovací hodiny v jiných týdnech.
účinné od 1. 11. 1949(1) Duchovní a jejich rodinní příslušníci mají nárok na pensijní zabezpečení obdobně podle předpisů platných pro státní zaměstnance.
účinné od 1. 11. 1949(2) Pensijní základnu tvoří 75 % posledně dosaženého základního platu a hodnostního přídavku.
účinné od 1. 11. 1949(1) Jakoukoliv duchovenskou činnost mohou vykonávati duchovní jen se státním souhlasem.
účinné od 1. 11. 1949(2) Státní souhlas si duchovní vyžádá od krajského národního výboru svého trvalého bydliště, po př. jeho prostřednictvím od Státního úřadu pro věci církevní (duchovní III. stupnice) nebo od vlády (duchovní IV. stupnice).
účinné od 1. 11. 1949(1) Každé ustanovení (volba, jmenování) duchovního na místo zřízené se státním souhlasem vyžaduje předchozí souhlas státu.
účinné od 1. 11. 1949(2) Předchozí státní souhlas se opatřuje takto:
účinné od 1. 11. 1949(3) Nevznese-li státní orgán příslušný podle odstavce 2 námitek proti navrženému duchovnímu do 30 dnů, může býti duchovní jmenován, po př. volen. Státní souhlas může býti udělen i více kandidátům najednou.
účinné od 1. 11. 1949(4) Provedení volby a její výsledek ohlásí příslušný církevní orgán do 14 dnů státnímu orgánu, který vyslovil souhlas s kandidaturou.
účinné od 1. 11. 1949(1) Ustanovení duchovního bez státního souhlasu má za následek, že se duchovnímu nedostane osobních požitků a místo se považuje za uprázdněné.
účinné od 1. 11. 1949(2) Pozbude-li duchovní způsobilosti pro ustanovení ve smyslu § 7, odst. 1, projedná orgán příslušný podle § 17, odst. 2 případ s příslušným církevním orgánem; nebude-li do 14 dnů zjednána náprava, požádá, aby příslušný církevní orgán duchovního odstranil a rozhodne současně, nemá-li duchovnímu býti zastavena výplata osobních požitků. Nevyhoví-li církevní orgán žádosti za odstranění duchovního do 30 dnů, považuje se místo za uprázdněné.
účinné od 1. 11. 1949(3) Uprázdněná místa jest obsaditi nejdéle do 30 dnů; po uplynutí této lhůty může učiniti stát opatření potřebná k zajištění řádného chodu duchovní správy, církevní administrativy nebo výchovy duchovních. V odůvodněných případech může Státní úřad pro věci církevní výjimečně povoliti prodloužení lhůty.
účinné od 1. 11. 1949(1) Předpokladem výkonu duchovenské činnosti je složení slibu věrnosti Československé republice.
účinné od 1. 11. 1949(2) Slib zní: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Československé republice a jejímu lidově demokratickému zřízení a že nepodniknu nic, co by bylo proti jejím zájmům, bezpečnosti a celistvosti. Budu jako občan lidově demokratického státu plnit svědomitě povinnosti, jež vyplývají z mého postavení, a vynasnažím se podle svých sil podporovat budovatelské úsilí směřující k blahu lidu“.
účinné od 1. 11. 1949(3) Tento slib skládají pomocní duchovní a duchovní I. stupnice do rukou předsedy okresního národního výboru, duchovní II. stupnice do rukou předsedy krajského národního výboru, duchovní III. stupnice do rukou ministra, pověřeného řízením Státního úřadu pro věci církevní, a duchovní IV. stupnice do rukou předsedy vlády.
účinné od 1. 11. 1949(1) O každém duchovním vede krajský národní výbor evidenční list, do něhož se zapisují osobní data, rozhodná pro služební poměr, pro přiznání a výměru osobních požitků a pro nárok na sociální dávky.
účinné od 1. 11. 1949(2) Duchovní ohlásí tato data ihned, jakmile byl po prvé ustanoven, a oznamuje všechny změny, které se týkají jeho služebního poměru.
účinné od 1. 11. 1949(1) Osobní požitky podle tohoto nařízení nahrazují všechny dosavadní stálé požitky, které duchovním plynou z jejich povolání nebo v souvislosti s ním, nebo ze státních prostředků, po případě z veřejných fondů podle dosavadních právních předpisů, jakož i všechny individuální osobní přídavky, podpory, výpomoci nebo odměny.
účinné od 1. 11. 1949(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na platy a odměny uvedené v § 9, odst. 3, větě druhé.
účinné od 1. 11. 1949(1) Stát hradí církvi řádné věcné náklady a náklady na obstarávání prací osobami, které nejsou duchovními.
účinné od 1. 11. 1949(2) Na mimořádné věcné náklady poskytne stát v odůvodněných případech zvláštní pomoc.
účinné od 1. 11. 1949(1) Věcné náklady jsou náklady bohoslužebné a náklady správní.
účinné od 1. 11. 1949(2) Náklady bohoslužebnými rozumějí se náklady na církevní budovy, bohoslužebná zařízení a bohoslužebné úkony.
účinné od 1. 11. 1949(3) Náklady správní jsou náklady spojené s provozem církevních úřadů.
účinné od 1. 11. 1949(1) Řádné náklady jsou náklady každoročně pravidelně se opakující. Patří k nim i náklady na běžné udržovací opravy budov a vnitřního zařízení.
účinné od 1. 11. 1949(2) Mimořádnými náklady se rozumějí investice stavební i nestavební, nákladné obnovy vnitřního zařízení a pod.
účinné od 1. 11. 1949(1) Výše řádných věcných nákladů se zkoumá v rámci celocírkevním na základě dílčích rozpočtů a závěrečných účtů jednotlivých složek.
účinné od 1. 11. 1949(2) Rozpočty musí býti sestaveny podle zásad státního rozpočtu, při čemž jest dbáti naprosté úspornosti. Bližší pokyny pro sestavování rozpočtů i závěrečných účtů vydá Státní úřad pro věci církevní v dohodě s ministerstvem financí.
účinné od 1. 11. 1949(3) Z dílčích rozpočtů jednotlivých složek sestaví církevní ústředí celkový rozpočet na příští rok, který předloží do konce měsíce března běžného roku Státnímu úřadu pro věci církevní ke schválení spolu s obdobně vypracovaným závěrečným účtem za minulý rok.
účinné od 1. 11. 1949(4) Pro rok 1950 jest nutno předložit rozpočet do 15. listopadu 1949.
účinné od 1. 11. 1949(1) Na základě předložených rozpočtů a závěrečných účtů vyměří Státní úřad pro věci církevní částku nutnou k úhradě skutečné potřeby církve.
účinné od 1. 11. 1949(2) Skutečná potřeba je rozdíl mezi celkovým celoročním vydáním a příjmem.
účinné od 1. 11. 1949(3) Do příjmů se započítává výnos veškerého nemovitého i movitého církevního majetku bez rozdílu, zda doposud sloužil k úhradě nákladů osobních nebo věcných, dále výnos všech majetkových práv, jakož i církevní daň (salární příspěvky), sbírky, dary, dědictví, odkazy a veškeré ostatní příjmy s výjimkou dobrovolných příspěvků při církevních úkonech.
účinné od 1. 11. 1949(4) Aby byl získán podklad ke zjištění příjmů podle předchozího odstavce, provede církevní ústředí soupis veškerého majetku a majetkových práv všech církevních složek, včetně jednotlivých komunit, ústavů, nadací a fondů.
účinné od 1. 11. 1949(5) Soupisy majetku předloží církevní ústředí do 31. ledna 1950 Státnímu úřadu pro věci církevní, jemuž bude pravidelně ročně hlásiti změny ve stavu majetku ke dni 31. prosince každého roku.
účinné od 1. 11. 1949Stát dozírá na církevní majetek tím, že zkoumá církevní hospodaření a vyhrazuje si předchozí schvalování všech důležitých majetkově právních jednání, týkajících se tohoto majetku. Výkon působnosti jednotlivých orgánů upraví Státní úřad pro věci církevní.
účinné od 1. 11. 1949(1) O zvláštní pomoc na mimořádné věcné náklady žádají jednotlivé církevní složky Státní úřad pro věci církevní prostřednictvím církevního ústředí.
účinné od 1. 11. 1949(2) Žádosti je nutno doložit takovými doklady, z nichž by bylo patrno, že potřeba je nezbytná, že se uspokojuje hospodárně a že je na ni v jednotném hospodářském plánu pamatováno.
účinné od 1. 11. 1949Veškeré závazky přispívat na účely církve, jejích složek, komunit, ústavů, nadací, kostelů a fondů, opírající se o jakékoliv právní důvody nebo dlouholeté zvyklosti, zanikají s výjimkou závazků členů církve vyplývajících ze zřízení státem schváleného.
účinné od 1. 11. 1949(1) Ústavy pro výchovu duchovních jsou bohoslovecká učiliště a bohoslovecké semináře.
účinné od 1. 11. 1949(2) Stát hradí jejich osobní i věcné náklady.
účinné od 1. 11. 1949Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1949; provede je ministr pověřený řízením Státního úřadu pro věci církevní v dohodě s ministrem financí.