Stát poskytuje s přihlédnutím k náročnosti služby vojáka, v závislosti na době trvání služebního poměru a důvodech jeho zániku, výsluhové náležitosti, kterými jsou výsluhový příspěvek, odbytné, odchodné a úmrtné.
(1) Voják, jehož služební poměr zanikl uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru nebo propuštěním ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. b) až d) a písm. f) až l) a § 19 odst. 2, má nárok na výsluhový příspěvek, jestliže jeho služební poměr trval alespoň po dobu 15 let.
(2) Základní výše výsluhového příspěvku činí za 15 let služby 5 % průměrného měsíčního hrubého platu. Tato výše se zvyšuje za šestnáctý a každý další ukončený rok služby o 6,2 %, za dvacátý první a každý další ukončený rok služby o 2,5 % a za dvacátý sedmý a každý další ukončený rok služby o 1 % průměrného měsíčního hrubého platu.
(1) Výše výsluhového příspěvku může činit nejvíce 55 % průměrného měsíčního hrubého platu. Byl-li voják zařazen jako výkonný letec nebo konal službu zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti alespoň po dobu 5 let anebo konal službu v zahraničí za zvlášť nebezpečných podmínek podle § 120 odst. 3, může výše výsluhového příspěvku činit nejvíce 60 % průměrného měsíčního hrubého platu.
(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou, kdo je považován za výkonného letce a která služba je službou zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti.
(1) Při souběhu nároku na výsluhový příspěvek s nárokem na plný invalidní nebo částečný invalidní důchod anebo starobní důchod37) z důchodového pojištění se výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, je-li vyšší než některý z uvedených důchodů, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem. Rozdíl se zjišťuje ke dni vzniku nároku na plný invalidní nebo částečný invalidní důchod nebo ke dni úpravy částečného invalidního důchodu v souběhu s výdělkem a ke dni přiznání starobního důchodu. Není-li starobní důchod po splnění podmínek přiznán, popřípadě vyplácen, upraví se výše výsluhového příspěvku po uplynutí 2 let po splnění podmínek nároku na starobní důchod.38)
(2) Při souběhu nároku na výsluhový příspěvek s nárokem na dávky nemocenské péče podle zvláštního právního předpisu27) platí ustanovení odstavce 1 věty první obdobně.
(1) Při opětovném povolání do služebního poměru vojáka z povolání zaniká nárok na výsluhový příspěvek dnem, který předchází dni opětovného povolání do služebního poměru.
(2) Při přijetí do služebního poměru podle zvláštních právních předpisů39) se výplata výsluhového příspěvku zastavuje.
(1) Při souběhu nároku na výsluhový příspěvek s nárokem na příspěvek za službu podle zvláštních právních předpisů39) náleží vyšší příspěvek.
(2) Zanikl-li nárok na příspěvek z jiného služebního poměru, vyplácí se výsluhový příspěvek ode dne následujícího po dni zániku nároku na příspěvek z jiného služebního poměru, a to za podmínek a ve výši náležející ode dne následujícího po dni skončení služebního poměru podle tohoto zákona po přičtení všech zvýšení, která by k němu náležela od tohoto dne, pokud nárok na výplatu výsluhového příspěvku za podmínek stanovených tímto zákonem trvá.
Výsluhový příspěvek se zvyšuje stejným způsobem a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů z důchodového pojištění podle zvláštních předpisů o zvyšování důchodů,40) přičemž zvýšení výsluhového příspěvku činí polovinu procentního zvýšení důchodů z důchodového pojištění.
Voják, jehož služební poměr zanikl uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru nebo propuštěním ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. b) až d) a písm. f) až l) a § 19 odst. 2 a který si při splnění stanovených podmínek pro nárok na výsluhový příspěvek nezvolil nárok na jeho výplatu, má nárok na odbytné.
(1) Přiznáním odbytného zaniká nárok na výsluhový příspěvek.
(2) Doba trvání služebního poměru rozhodná pro nárok na odbytné činí 2 roky. Základní výše odbytného činí 2 průměrné měsíční hrubé platy. Za třetí a každý další ukončený rok trvání služebního poměru vojáka se odbytné zvyšuje o jeden průměrný měsíční hrubý plat. Za jedenáctý a každý další ukončený rok trvání služebního poměru se odbytné zvyšuje o jednu polovinu průměrného měsíčního hrubého platu, nejvýše však do jeho osmnáctinásobku.
(1) Voják, kterému vznikl nárok na výsluhový příspěvek a který místo vyplácení výsluhového příspěvku nezvolil nárok na výplatu odbytného, má při zániku služebního poměru nárok na odchodné ve výši čtyřnásobku průměrného měsíčního hrubého platu, trval-li jeho služební poměr alespoň po dobu 15 let. Za šestnáctý a každý další ukončený rok trvání služebního poměru se odchodné zvyšuje o 40 % průměrného měsíčního hrubého platu. Za dvacátý první a každý další ukončený rok trvání služebního poměru se odchodné zvyšuje o 20 % průměrného měsíčního hrubého platu. Nejvyšší výměra odchodného činí šestinásobek průměrného měsíčního hrubého platu.
(2) Bylo-li vojákovi při předcházejícím propuštění ze služebního poměru vojáka nebo při skončení jiného služebního poměru vyplaceno odchodné nebo odbytné, vyplatí se při novém propuštění ze služebního poměru odchodné snížené o částku odchodného nebo odbytného, které bylo vyplaceno při předcházejícím skončení služebního poměru. Nedojde-li takto k vzájemnému zúčtování dříve vyplaceného odchodného nebo odbytného na úkor nově náležejícího odchodného, odchodné nenáleží.
(1) Zanikne-li služební poměr vojáka úmrtím nebo prohlášením vojáka za mrtvého, má pozůstalý manžel a každé pozůstalé dítě, které má po zemřelém nárok na sirotčí důchod, nárok na úmrtné ve výši jedné poloviny odbytného. Nárok na úmrtné pozůstalému dítěti vznikne i později, splní-li dítě podmínky nároku na sirotčí důchod po zemřelém vojákovi, nejdéle však do dvacátého šestého roku věku dítěte.
(2) Není-li pozůstalého manžela, poskytuje se úmrtné, které by jinak náleželo manželovi, pozůstalým dětem, a to každému dítěti rovným dílem. Nárok na úmrtné vznikne i dítěti podle odstavce 1 věty druhé, a to ve výši, která by mu náležela v době úmrtí vojáka.
(3) Není-li pozůstalého manžela ani pozůstalých dětí, náleží úmrtné v úhrnné výši jedné poloviny odbytného rodičům vojáka.
(4) Jestliže služební poměr vojáka trval po dobu kratší než 2 roky, náleží úmrtné ve výši průměrného měsíčního hrubého platu.
(1) Výsluhový příspěvek, odchodné, odbytné a úmrtné přiznává a vyplácí příslušný orgán ministerstva. O odvolání proti rozhodnutí tohoto orgánu rozhoduje ministerstvo.
(2) O výsluhovém příspěvku, odchodném a odbytném se rozhoduje na žádost vojáka.
(3) Manželce a dětem s nárokem na sirotčí důchod se úmrtné přiznává a vyplácí bez žádosti. Rodičům vojáka se úmrtné přiznává a vyplácí na jejich žádost.
(4) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí pro organizaci a řízení o výsluhových náležitostech a jejich výplatě podle tohoto zákona ustanovení zvláštních právních předpisů.41)
(1) Není-li dále stanoveno jinak, je dobou trvání služebního poměru rozhodnou pro nárok na výsluhový příspěvek, odbytné a odchodné a jejich výši doba trvání činné služby vojáka, vyjma doby trvání základní a náhradní vojenské služby, a doba trvání služebního poměru v bezpečnostních sborech a službách a v celní správě České republiky podle zvláštních právních předpisů.42) Pro výši výsluhového příspěvku a odbytného se doba služby
Zvýšený zápočet doby služby se stanoví jen za celé kalendářní měsíce.
(2) Do doby trvání služebního poměru vojáka rozhodné pro výsluhové náležitosti se nezapočítává doba dispozice podle § 10 odst. 4 a doba rodičovské dovolené,3) s výjimkou rodičovské dovolené, po kterou se vojákovi poskytuje peněžitá pomoc.4)
(3) Průměrným měsíčním hrubým platem je průměrný měsíční plat stanovený podle zvláštních právních předpisů;30) je-li to pro vojáka výhodnější, je průměrným měsíčním hrubým platem průměrný měsíční plat za kalendářní rok, který předchází roku, v němž zanikl služební poměr. Zanikne-li služební poměr posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se průměrný měsíční hrubý plat z tohoto kalendářního roku. Pro výpočet výsluhových náležitostí se nepřihlíží ke krácení platu z důvodu dočasného zproštění výkonu služby. Jestliže byl vojákovi před zánikem služebního poměru služební poměr přerušen podle § 11 a voják po ukončení takového přerušení ve služebním poměru nepokračuje, je rozhodným obdobím pro zjištění průměrného platu30) kalendářní čtvrtletí nebo předchozí kalendářní rok, které předcházejí přerušení služebního poměru, a to podle toho, co je pro vojáka výhodnější. Výše průměrného měsíčního hrubého platu vojáka, který vykonával službu v zahraničí, se vypočte podle srovnatelného služebního zařazení v ozbrojených silách České republiky. Bylo-li vypláceno po celé kalendářní čtvrtletí nebo celý kalendářní rok, které předcházejí zániku služebního poměru, nemocenské, vypočtou se výsluhové náležitosti z průměrného měsíčního hrubého platu, který by náležel, kdyby k výplatě nemocenského nedošlo.
(4) Trval-li služební poměr po dobu kratší než 1 rok, zjišťuje se průměrný měsíční hrubý plat stejným způsobem jako podle odstavce 3 věty prvé před středníkem nebo z celé doby trvání služebního poměru podle toho, co je pro vojáka výhodnější.
(5) Při zániku služebního poměru vojáka, kterému bylo při předcházejícím zániku služebního poměru vyplaceno odbytné, náleží odbytné za podmínek a ve výši stanovených tímto zákonem. Celková výše odbytného v takovém případě nesmí přesáhnout osmnáctinásobek průměrného měsíčního hrubého platu. Odbytné však nenáleží, byl-li vojákovi při předcházejícím zániku služebního poměru přiznán výsluhový příspěvek, i když jeho výplata podle § 136 nenáležela. Pro stanovení výše odbytného rozhodné pro výpočet úmrtného se přihlíží k době trvání všech služebních poměrů.
(6) Skončí-li služební poměr vojáka podle § 19 odst. 1 písm. d) před uplynutím sjednané doby, má voják nárok na výsluhové náležitosti, jako kdyby splnil dobu konání služebního poměru podle § 5 odst. 4.
(7) Při zániku služebního poměru propuštěním ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. h) až j) a písm. l) a § 19 odst. 2 písm. c) náleží výsluhové náležitosti v poloviční výši; to platí i v případě odbytného a odchodného, skončí-li služební poměr vojáka propuštěním podle § 19 odst. 1 písm. g).
(8) Příjemce výsluhového příspěvku je povinen oznámit plátci dávky do 8 dnů vznik nároku na plný invalidní anebo částečný invalidní důchod z důchodového pojištění a předložit plátci výsluhového příspěvku žádost o plný invalidní nebo částečný invalidní důchod. Stejnou povinnost má i tehdy, je-li plátcem dávky vyzván k předložení uvedené žádosti nebo k žádosti k úpravě výsluhového příspěvku v souběhu se starobním důchodem podle § 134 odst. 1 věty poslední. Příjemce výsluhového příspěvku je povinen rovněž plátci dávky oznámit přijetí do služebního poměru podle zvláštních právních předpisů.42)
(9) Výsluhové náležitosti náleží za podmínek platných ke dni zániku služebního poměru vojáka.
(10) Na srážky z výsluhových náležitostí se použije ustanovení zvláštního právního předpisu.43)
(11) Ministerstvo stanoví vyhláškou postup při výplatě výsluhových náležitostí.
Účastníkem řízení ve věcech služebního poměru je voják nebo občan, jehož služební poměr vojáka z povolání zanikl, a pozůstalí po vojákovi nebo po občanovi, jehož služební poměr vojáka z povolání zanikl.
(1) Podání se činí písemně nebo ústně do protokolu u služebního orgánu, který je oprávněn ve věci rozhodnout.
(2) Podání se posuzuje podle jeho obsahu. Z podání musí být zřejmé, kdo jej činí, které věci se týká a co se navrhuje.
(3) Na žádost účastníka se musí přijetí podání písemně potvrdit.
(1) Řízení se zahajuje na návrh účastníka řízení nebo z podnětu služebního orgánu.
(2) Řízení je zahájeno dnem, kdy podání účastníka řízení došlo služebnímu orgánu, nebo dnem, kdy služební orgán učinil vůči účastníkovi řízení právní úkon.
Není-li služební orgán oprávněn o věci rozhodnout, je povinen podání neprodleně postoupit příslušnému služebnímu orgánu a uvědomit o tom účastníka řízení.
Účastníci řízení mají právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu o hlasování členů poradní komise, a pořizovat si z nich výpisy.
Jestliže služební orgán nemůže provést procesní úkon sám nebo jestliže je to účelné z jiných důvodů, může o jeho provedení požádat jiný služební orgán; dožádaný služební orgán provede úkon bez zbytečného odkladu.
(1) K dokazování je možné použít všech prostředků, jimiž lze zjistit a objasnit skutkový stav věci a které jsou v souladu s právními předpisy.
(2) Důkazem je vše, co může přispět ke zjištění skutkového stavu věci, zejména výpovědi a vyjádření účastníků řízení a svědků, znalecké posudky, zprávy, vyjádření a potvrzení orgánů a organizací, listiny, věci a ohledání.
(3) Účastník řízení je oprávněn navrhovat na podporu svých tvrzení důkazy.
(4) Služební orgán hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.
(1) Služební orgán zjišťuje skutkový stav věci, opatřuje si doklady potřebné pro rozhodnutí a postupuje nestranně.
(2) Rozhodnutí služebního orgánu musí být v souladu s právními předpisy, musí vycházet ze skutkového stavu věci a obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o odvolání. Písemné vyhotovení rozhodnutí musí obsahovat též datum vydání, hodnost, jméno a příjmení účastníka řízení, musí být podepsáno s uvedením hodnosti, jména, příjmení služebního orgánu, který rozhodnutí vydal, a doručeno účastníkovi řízení do vlastních rukou.
(3) Výrok obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto, a rozhodnutí o nákladech řízení. Ukládá-li se v rozhodnutí povinnost k plnění, stanoví pro ni služební orgán lhůtu.
(4) V odůvodnění rozhodnutí služební orgán uvede, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a na základě kterých právních předpisů rozhodoval.
(5) Poučení o odvolání obsahuje údaje, zda je rozhodnutí konečné nebo zda se lze proti němu odvolat, v jaké lhůtě a ke kterému služebnímu orgánu.
(6) Chyby v psaní, počtech a jiné zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí služební orgán i bez návrhu opraví a vyrozumí o tom účastníka řízení.
(7) Rozhodnutí služebního orgánu, které bylo doručeno a proti němuž již nelze podat odvolání, je v právní moci.
(8) Rozhodnutí je vykonatelné, jestliže je v právní moci nebo jestliže odvolání nemá odkladný účinek. Rozhodnutí vykoná služební orgán; rozhodnutí ve vztahu k účastníku řízení, který není ve služebním poměru podle tohoto zákona, vykoná na návrh služebního orgánu soud.
(1) Náklady řízení, které vznikly služebnímu orgánu, včetně nákladů spojených s činností poradních komisí, hradí tento orgán. Náklady, které v řízení vznikly druhému účastníkovi řízení, nese tento účastník.
(2) Služební orgán nahradí svědkovi hotové výdaje a výdělek, který mu prokazatelně ušel. Nárok je třeba uplatnit do 3 dnů po jeho vzniku, jinak zaniká.
(3) Náklady spojené s předložením listiny nebo s ohledáním, které vznikly tomu, kdo není účastníkem řízení, hradí služební orgán.
(4) Náhrada hotových výdajů a poskytování odměn znalcům a tlumočníkům se řídí zvláštními právními předpisy.44)
(1) Proti rozhodnutí služebního orgánu může účastník řízení podat odvolání do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Odvolání může voják podat i proti služebnímu hodnocení a písemnému hodnocení průběhu služebního poměru ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy byl s jejich obsahem seznámen. Odvolání se podává u služebního orgánu, který rozhodnutí vydal.
(2) Pokud účastník řízení v důsledku nesprávného poučení nebo proto, že nebyl poučen vůbec, podal odvolání po uplynutí tímto zákonem stanovené lhůty nebo u nepříslušného služebního orgánu, platí, že je podal včas a u příslušného služebního orgánu, jestliže tak učinil nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
(3) Služební orgán příslušný k rozhodnutí o odvolání (dále jen „odvolací orgán“) může prominout zmeškání lhůty, jestliže k němu došlo ze závažných důvodů a účastník řízení o to požádá do 15 dnů ode dne, kdy pominul důvod zmeškání, a zároveň podá odvolání.
(4) Podání odvolání nemá odkladný účinek s výjimkou odvolání proti rozhodnutí o náhradě škody a proti služebnímu hodnocení, jímž byl voják hodnocen jako nevyhovující.
(5) Služební orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám vyhovět; neučiní-li tak, je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 15 dnů od podání odvolání, předložit odvolání odvolacímu orgánu k rozhodnutí.
(6) Proti rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat.
(1) Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízený služebnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal; o odvolání proti rozhodnutí ministerstva rozhoduje ministr, a to po předchozím projednání v poradní komisi.
(2) Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání odvolání.
(1) Jestliže byly dodatečně zjištěny mimořádně závažné okolnosti, které existovaly v době původního rozhodnutí, a účastník řízení je nemohl bez své viny v řízení uplatnit a které odůvodňují podstatně příznivější rozhodnutí v jeho prospěch, může služební orgán na jeho návrh změnit nebo zrušit své pravomocné rozhodnutí.
(2) Návrh na zrušení rozhodnutí podle odstavce 1 může účastník řízení podat pouze do 3 měsíců ode dne, kdy se dověděl o okolnostech, které odůvodňují navrhovanou změnu, nejpozději však do 3 let od nabytí právní moci rozhodnutí.
(3) Služební orgán, který rozhodnutí zrušil, rozhodne ve věci samé. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání.
(1) Zjistí-li se dodatečně, že pravomocné rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, může je ministr do 3 let od nabytí právní moci zrušit nebo změnit. Dbá přitom práv nabytých v dobré víře.
(2) Pravomocné rozhodnutí lze zrušit do 3 let od nabytí právní moci.
(1) Návrh na přezkoumání rozhodnutí služebního orgánu soudem je možno podat až po vyčerpání opravného prostředku podle § 153, a to v době 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.
(2) Při přezkoumávání rozhodnutí služebních orgánů soudem se postupuje podle zvláštního právního předpisu.45)
V řízení o věcech služebního poměru se postupuje podle části deváté tohoto zákona i tehdy, když služební poměr vojáka zanikl.