Zákon o porotních soudech

§ 24.

účinné od 1. 3. 1947Obecné ustanovení.

účinné od 1. 3. 1947(1) Ve věcech náležejících k příslušnosti porotních soudů koná řízení přípravné, jakož i řízení obžalovací, pokud je jeho konání zákonem předepsáno, sborový soud první stolice.

účinné od 1. 3. 1947(2) Po právní moci obžaloby je k úkonům předsedy povolán předseda porotního soudu. Opatření a rozhodnutí příslušející soudu (radní komoře) činí mimo hlavní přelíčení soudní sbor.

účinné od 1. 3. 1947(3) Hlavní přelíčení se koná před porotním soudem, a to, pokud v tomto zákoně není jinak ustanoveno, podle předpisů o konání hlavního přelíčení před sborovými soudy první stolice. Porotci se účastní rozhodování, jen pokud to zákon výslovně stanoví.

účinné od 1. 3. 1947(4) Neužije-li obžalovaný práva, aby si zřídil obhájce, zřídí se mu pro hlavní přelíčení z moci úřední. Tak se stane i k provedení opravných prostředků, pokud je spolupůsobení obhájce zákonem předepsáno.

účinné od 1. 3. 1947(5) Předseda porotního soudu upozorní, kdykoliv je toho třeba, porotce na jejich povinnosti a dá jim návod, jak je mají konati.

§ 25.

účinné od 1. 3. 1947Porotní období.

účinné od 1. 3. 1947(1) Počet a dobu řádných porotních období určí podle potřeby přednosta sborového soudu první stolice rok napřed. Vyžaduje-li toho počet, důležitost nebo rozsah věcí, které se mají projednávati před porotním soudem, může naříditi mimořádné porotní období.

účinné od 1. 3. 1947(2) Den a hodina, kdy se započne každé porotní období, vyhlásí se na soudní desce.

§ 26.

účinné od 1. 3. 1947Místo zasedání.

účinné od 1. 3. 1947Přednosta sborového soudu druhé stolice může na návrh předsedy porotního soudu z důležitých důvodů ustanoviti, že porotní soud má zasedati v jednotlivém případě nebo v celém porotním období místo ve svém sídle v jiném místě svého obvodu.

§ 27.

účinné od 1. 3. 1947Které věci se mají projednati.

účinné od 1. 3. 1947(1) Řádné porotní období se nemá skončiti dříve, dokud nejsou vyřízeny všechny trestní věci, ve kterých při jeho zahájení mohlo býti ustanoveno hlavní přelíčení. Soudní sbor se však může usnésti ze závažných důvodů, aby některá taková věc nebyla projednávána v tomto období.

účinné od 1. 3. 1947(2) V jiných věcech se může konati hlavní přelíčení jen za souhlasu obžalovaného.

§ 28.

účinné od 1. 3. 1947Oznámení o složení soudu.

účinné od 1. 3. 1947(1) Seznam členů soudního sboru a seznamy porotců, z nichž má býti vylosována porota, se dodají každému obžalovanému nejpozději s obsílkou k hlavnímu přelíčení.

účinné od 1. 3. 1947(2) Nebylo-li toto ustanovení zachováno, odročí se hlavní přelíčení, žádá-li za to obžalovaný dříve, než se počne sestavovati porota.

§ 29.

účinné od 1. 3. 1947Obeslání porotců.

účinné od 1. 3. 1947(1) Předseda porotního soudu obešle k zasedání porotního soudu všechny hlavní i náhradní porotce, z nichž má býti vylosována porota.

účinné od 1. 3. 1947(2) V obsílce se porotcům oznámí, kam a kdy se mají dostaviti. Zároveň se porotci upozorní na zákonné následky nedostavení (§ 22).

účinné od 1. 3. 1947(3) Obsílka se dodá porotcům do vlastních rukou, a to pokud možno alespoň osm dnů přede dnem, na který jsou obesláni.

§ 30.

účinné od 1. 3. 1947Sestavení poroty.

účinné od 1. 3. 1947(1) Před zahájením hlavního přelíčení se sestaví v neveřejném sedění soudního sboru za přítomnosti obou stran a jejich zástupců, jakož i předvolaných porotců porota losováním.

účinné od 1. 3. 1947(2) Sestavení poroty se počíná vyvoláním jmen porotců zapisovatelem.

účinné od 1. 3. 1947(3) Dostavilo-li se méně než třicet hlavních porotců, doplní se porota do tohoto počtu vylosováním z porotců náhradních.

§ 31.

účinné od 1. 3. 1947Důvody vyloučení.

účinné od 1. 3. 1947(1) Z účasti na hlavním přelíčení je vyloučen porotce:

1. účinné od 1. 3. 1947a) který by byl ve věci, o niž jde, vyloučen z úkonů soudních jako soudce,
2. účinné od 1. 3. 1947b) který by mohl míti z odsouzení nebo zproštění obžalovaného prospěch nebo škodu,
3. účinné od 1. 3. 1947c) který učinil oznámení o trestném činu, o nějž jde, nebo byl ve věci činný jako soudní svědek, nebo který byl nebo má býti vyslechnut ve věci jako svědek nebo znalec,
4. účinné od 1. 3. 1947d) u něhož je některý z důvodů nezpůsobilosti k úřadu porotce uvedených v zákoně,
5. účinné od 1. 3. 1947e) který se účastnil jako porotce při dřívějším hlavním přelíčení v téže věci.

účinné od 1. 3. 1947(2) Porotce, u kterého se vyskytne důvod uvedený v odstavci 1, písm. d), se vymaže ze seznamu porotců.

§ 32.

účinné od 1. 3. 1947Jednání o vyloučení.

účinné od 1. 3. 1947(1) Dříve, než se přikročí k vylosování poroty, otáže se předseda pod zmatečností obou stran i porotců, není-li mezi porotci takový, který je podle § 31 vyloučen.

účinné od 1. 3. 1947(2) O vyloučení rozhodne soudní sbor vyslechna porotce, o kterého jde, a strany.

účinné od 1. 3. 1947(3) Není-li přítomno alespoň čtyřiadvacet porotců, kteří nejsou vyloučeni podle předchozího ustanovení, doplní se do tohoto počtu vylosováním z porotců náhradních.

účinné od 1. 3. 1947(4) Vylosovati porotu z menšího počtu nelze pod zmatečností, leč by s tím výslovně souhlasily strany oprávněné zamítati porotce.

§ 33.

účinné od 1. 3. 1947Právo zamítací.

účinné od 1. 3. 1947(1) Obě strany mohou zamítnouti tolik porotců, o kolik je jich více než dvanáct; polovici jich může zamítnouti žalobce a polovici obžalovaný. Je-li počet porotců lichý, má obžalovaný právo zamítnouti o jednoho více.

účinné od 1. 3. 1947(2) Několik obžalovaných vykoná právo zamítací společně; nedojde-li mezi nimi k dohodě, rozhoduje pořadí, ve kterém jsou uvedeni v obžalobě, o pořadí, ve kterém mají střídavě vykonávati zamítací právo.

§ 34.

účinné od 1. 3. 1947Losování.

účinné od 1. 3. 1947(1) Lístky se jmény porotců se přečtou a vloží do osudí. Předseda oznámí, kolik porotců může zamítnouti každý oprávněný, a určí, je-li třeba, způsob, jak se má vykonávati právo zamítací. Potom vytáhne vždy jeden lístek z osudí a přečte jméno porotce, ponechávaje oprávněným potřebný čas k výkonu práva zamítacího.

účinné od 1. 3. 1947(2) Prohlášení oprávněných se děje při každém jednotlivém jménu slovem „přijímám“ nebo „zamítám“. Nejprve činí prohlášení žalobce. Neučiní-li oprávněný prohlášení dříve, než bylo další jméno vytaženo z osudí, pokládá se to za přijetí. Důvody pro přijetí nebo zamítnutí se nesmějí uváděti.

účinné od 1. 3. 1947(3) Jakmile předseda vytáhl další jméno nebo prohlásil, že porota je sestavena, nemohou strany své prohlášení změniti.

účinné od 1. 3. 1947(4) Když bylo vytaženo dvanáct nezamítnutých porotců nebo když v osudí zbývá jen tolik lístků, kolik je třeba k doplnění počtu porotců na dvanáct, prohlásí předseda, že porota je sestavena.

§ 35.

účinné od 1. 3. 1947Porotcové náhradníci.

účinné od 1. 3. 1947(1) Lze-li očekávati, že hlavní přelíčení bude trvati delší dobu, může předseda ustanoviti, že se přibere potřebný počet porotců náhradníků a že se vylosuje o tolik porotců více než dvanáct. Náhradníky jsou ti, jejichž jména předseda vytáhl z osudí naposledy.

účinné od 1. 3. 1947(2) V tomto případě zmenšuje se poměrně počet přípustných zamítnutí.

účinné od 1. 3. 1947(3) Náhradníci nastupují na místo porotců, kterým něco zabránilo účastniti se celého hlavního přelíčení, v pořadí, jak byli vylosováni.

§ 36.

účinné od 1. 3. 1947Společná porota.

účinné od 1. 3. 1947Má-li se téhož dne konati hlavní přelíčení v několika trestních věcech, může porota, sestavená pro první věc, zůstati v činnosti i pro další věci, souhlasí-li výslovně ti, kdo mají právo zamítati porotce.

§ 37.

účinné od 1. 3. 1947Volba vrchního porotce.

účinné od 1. 3. 1947(1) Když byla porota sestavena, zvolí si porotcové v tajném sedění poroty prostou většinou hlasů ze svého středu vrchního porotce. Nedosáhne-li se většiny, vykoná se volba užší. Při rovnosti hlasů rozhoduje los. Volbu řídí předseda porotního soudu.

účinné od 1. 3. 1947(2) Vrchní porotce je mluvčím poroty a řídí porady a hlasování porotců, nestanoví-li zákon jinak.

§ 38.

účinné od 1. 3. 1947Zahájení hlavního přelíčení.

účinné od 1. 3. 1947(1) Když porotci zaujali svá místa v pořádku, ve kterém byla jejich jména vytažena z osudí, zahájí se hlavní přelíčení vyvoláním věci.

účinné od 1. 3. 1947(2) Předseda se otáže obžalovaného na jeho osobní poměry, poučí ho, že nemá sice povinnost vypovídati, že však odepření výpovědi nezdrží trestní řízení a že se tak může připraviti o svou obranu, a napomene ho, aby pozorně sledoval obžalobu, jež bude čtena, i průběh líčení.

§ 39.

účinné od 1. 3. 1947Slib porotců.

účinné od 1. 3. 1947(1) Nato vezme předseda porotce do slibu. Předtím je poučí o jejich povinnostech a významu slibu, který mají učiniti. Vyzve je, aby povstali, a přečte jim tuto formuli slibu:

účinné od 1. 3. 1947(2) Poté porotcové i náhradníci jsou předsedou jednotlivě vyvoláni a vykonají do jeho rukou slib podáním ruky a slovy: „Tak slibuji.“

§ 40.

účinné od 1. 3. 1947Další řízení.

účinné od 1. 3. 1947(1) Po vyvolání svědků a znalců se koná další řízení podle předpisů platných o hlavním přelíčení před sborovými soudy první stolice. Každý porotce obdrží stejnopis žalobního výroku.

účinné od 1. 3. 1947(2) Po přečtení obžaloby poučí předseda porotce o zákonných znacích trestného činu, který je předmětem obžaloby, i o významu právních pojmů vyskytujících se v obžalobě (právní poučení). Změní-li nebo rozšíří-li se obžaloba, předseda právní poučení podle potřeby doplní.

účinné od 1. 3. 1947(3) Toto poučení předsedy nesmí nikdo přerušovati ani rozebírati. Na žádost strany se však zapíše v protokole část daného poučení vztahující se na právní otázku, kterou strana označí.

účinné od 1. 3. 1947(4) Členové soudního sboru i poroty, nevyjímajíc náhradníky, mají právo, když jim předseda k tomu udělil slovo, dávati otázky každému, kdo je vyslýchán.

účinné od 1. 3. 1947(5) Porota může navrhovati, aby se provedly určité důkazy nebo objasnily určité skutečnosti. Za tím účelem může každý porotce kdykoliv žádati za přerušení jednání, aby se porota mohla poraditi a usnésti o návrhu, který má býti učiněn, po případě nahlédnouti do spisů. O takových návrzích rozhodne soudní sbor po slyšení obou stran.

§ 41.

účinné od 1. 3. 1947Rozhodnutí bez dotázání poroty.

účinné od 1. 3. 1947(1) Zemře-li obžalovaný, nařídí-li president republiky, uživ svého práva udíleti milost v trestních věcech, aby se trestní řízení zastavilo, nebo upustí-li žalobce od obžaloby, zastaví soudní sbor trestní řízení usnesením, aniž se dotáže poroty.

účinné od 1. 3. 1947(2) Vyjde-li v hlavním přelíčení najevo, že trestnost činu, který je předmětem obžaloby, je hledíc k věku obžalovaného vyloučena nebo zanikla promlčením, že se stíhání činu podle zákona nepřipouští nebo že chybí obžaloba podle zákona potřebná, zprostí soudní sbor obžalovaného, vyslechna dříve žalobce, soukromého účastníka (poškozeného) a obžalovaného, aniž se dotáže poroty.

§ 42.

účinné od 1. 3. 1947(1) Nerozhodne-li soudní sbor, aniž se dotáže poroty (§ 41), usnese po skončeném průvodním řízení, vyslechna návrhy obou stran, otázky, které se mají dáti porotě. Usnesené otázky podepíší předseda a zapisovatel.

účinné od 1. 3. 1947(2) Otázky se pod zmatečností přečtou. Jeden stejnopis otázek se odevzdá každému porotci, po jednom stejnopise obdrží též žalobce a obhájce. Na žádost strany nebo porotce může předseda přerušiti jednání na přiměřenou dobu k prozkoumání otázek.

účinné od 1. 3. 1947(3) Obě strany i porotci mají právo upozorniti na vady otázek a navrhnouti, aby stanovené otázky byly změněny, aby některé otázky byly vynechány nebo aby byly dány ještě další otázky. O přednesených námitkách a návrzích rozhodne soudní sbor.

účinné od 1. 3. 1947(4) Změní-li se nebo vynechá-li se některá otázka nebo dá-li se ještě další otázka, přečtou se otázky po podepsání předsedou pod zmatečností znova. Ustanovení odstavce 2, věty druhé a třetí platí obdobně.

§ 43.

účinné od 1. 3. 1947(1) Otázky je dáti tak, aby bylo možné na ně odpověděti pouze slovem ano či ne.

účinné od 1. 3. 1947(2) Je-li několik obžalovaných nebo jde-li o několik trestných činů, buďtež otázky dány stran každého obžalovaného a stran každého trestného činu zvláště.

účinné od 1. 3. 1947(3) Dává-li se otázka jen pro případ, že by na některou předcházející otázku bylo odpověděno kladně (otázka dodatečná) nebo záporně (otázka náhradní), uvede se to výslovně.

§ 44.

účinné od 1. 3. 1947Otázka hlavní.

účinné od 1. 3. 1947(1) Hlavní otázkou se táže soud, je-li obžalovaný vinen, že se dopustil činu, který je předmětem obžaloby (původní nebo pozměněné).

účinné od 1. 3. 1947(2) Čin se označí jednak uvedením skutečností, zejména místa, času a předmětu, pokud toho je třeba k přesnému určení činu, jednak uvedením jeho zákonných znaků, pokud nejsou nahrazeny skutečnostmi.

§ 45.

účinné od 1. 3. 1947Otázka náhradní.

účinné od 1. 3. 1947(1) Je-li výsledky přelíčení napověděna možnost, že tu je skutečnost, která by vedla k právnímu posouzení činu odchylnému od obžaloby (původní nebo pozměněné), má se dáti porotě otázka k tomu směřující.

účinné od 1. 3. 1947(2) Mělo-li by se při takovém odchylném posuzování činu užíti přísnější sazby trestní, dá se tato otázka napřed jako otázka hlavní. Je-li v takovém případě toho třeba pro přípravu žaloby nebo obrany, hlavní přelíčení se odročí.

§ 46.

účinné od 1. 3. 1947Otázka dodatečná.

účinné od 1. 3. 1947(1) Je-li výsledky přelíčení napověděna možnost, že tu je skutečnost, která by vylučovala trestnost činu nebo způsobila její zánik, má se porotě dáti otázka k tomu směřující, ač nejde-li o případ, kde soudní sbor má rozhodnouti, aniž se dotáže poroty (§ 41).

účinné od 1. 3. 1947(2) Na okolnosti přitěžující a polehčující dávají se otázky, jen je-li s nimi spojena jiná trestní sazba. Zda byl obžalovaný již odsouzen nebo potrestán, rozhoduje soudní sbor.

účinné od 1. 3. 1947(3) Porotě se dává také otázka o tom, byl-li čin spáchán z pohnutky nízké a nečestné, nebo zda jsou tu podmínky uvedené v § 1, odst. 1 zákona ze dne 16. července 1931, č. 123 Sb., o státním vězení.

§ 47.

účinné od 1. 3. 1947Otázka pomocná.

účinné od 1. 3. 1947Za tím účelem, aby zákonný znak uvedený v některé otázce byl rozveden na skutečnosti, jejichž možnost byla napověděna výsledky přelíčení, dá soud pro případ kladné odpovědi na tuto otázku k návrhu stran pomocnou otázku.

§ 48.

účinné od 1. 3. 1947Trestný čin nově přibyvší.

účinné od 1. 3. 1947(1) Dává-li se obžalovanému, který je stíhán veřejnou žalobou, při hlavním přelíčení za vinu ještě jiný trestný čin, než který je předmětem původní obžaloby, a stíhá se rovněž veřejnou žalobou, může se dáti porotě otázka též o tomto činu.

účinné od 1. 3. 1947(2) Svolení obžalovaného k této otázce je třeba jen tehdy, je-li to čin trestný podle přísnějšího zákona, než čin, který je předmětem původní obžaloby. Nesvolí-li obžalovaný, nebo je-li třeba pečlivější přípravy, zejména pokud jde o obranu obžalovaného, řízení o činu nově přibyvším se vyloučí k oddělenému projednání a žalobci se vyhradí nejpozději v konečném rozhodnutí o činu, který je předmětem původní obžaloby, stíhání pro čin nově přibyvší.

§ 49.

účinné od 1. 3. 1947Závěrečné řeči.

účinné od 1. 3. 1947Když byly otázky stanoveny, následují závěrečné řeči žalobce, soukromého účastníka (poškozeného), obžalovaného a obhájce. Tyto řeči se mají omeziti na to, co je předmětem otázek daných porotě.

§ 50.

účinné od 1. 3. 1947Závěrečný výklad předsedův.

účinné od 1. 3. 1947(1) Po skončených řečech stran zjistí a opraví předseda závažné nesprávnosti, které se snad v některé řeči vyskytly, stran výpovědi obžalovaného, svědků nebo znalců, obsahu přečteného spisu nebo výsledku jiného důkazu. Při tom nesmí však projeviti své mínění o hodnotě důkazu, o který jde.

účinné od 1. 3. 1947(2) Poté vyloží předseda porotcům význam otázek jim daných; při tom opakuje a doplní své právní poučení (§ 40, odst. 2), ukáže-li se toho potřeba.

účinné od 1. 3. 1947(3) Pak se otáže předseda porotců, přejí-li si ještě dalšího poučení, a udělí je, vznese-li některý porotce takovou žádost.

účinné od 1. 3. 1947(4) O závěrečném výkladu předsedy platí ustanovení § 40, odst. 3.

§ 51.

účinné od 1. 3. 1947Porada a hlasování porotců.

účinné od 1. 3. 1947(1) Rozhodování se může účastniti jen porotce, který byl nepřetržitě přítomen celému hlavnímu přelíčení.

účinné od 1. 3. 1947(2) Porota se odebere s předsedou a zapisovatelem do poradní síně jim vykázané. Zároveň se učiní opatření, aby se obžalovaný vzdálil ze soudní síně.

účinné od 1. 3. 1947(3) Porotci nesmějí, dokud neučinili svůj výrok, opustiti poradní síň a bez povolení předsedy nesmí také nikdo do ní vstoupiti. Porotcům je zakázán i jakýkoliv styk s jinými osobami. Tomu, kdo přestoupí tyto zákazy, může soudní sbor uložiti pořádkový trest (§ 22).

účinné od 1. 3. 1947(4) Při hlasování porotců nesmí býti pod zmatečností nikdo jiný přítomen.

§ 52.

účinné od 1. 3. 1947(1) Poradu porotců řídí předseda. Při tom nesmí však projeviti své mínění o hodnotě provedených důkazů.

účinné od 1. 3. 1947(2) Před započetím porady připomene předseda porotcům vykonaný slib.

účinné od 1. 3. 1947(3) Žádá-li alespoň pět porotců, aby otázky byly změněny, aby některé otázky byly vynechány nebo aby byly dány ještě další otázky, rozhodne o tom soudní sbor, když bylo opět zahájeno hlavní přelíčení a byly o tom vyslechnuty obě strany.

účinné od 1. 3. 1947(4) Uzná-li předseda za potřebné změniti nebo doplniti právní poučení, má k tomu přibrati žalobce a obhájce. Ustanovení § 40, odst. 3 platí také zde.

§ 53.

účinné od 1. 3. 1947(1) Když byla porada porotců skončena, opustí předseda a zapisovatel poradní síň a vrchní porotce dá porotcům hlasovati zvláště o každé jednotlivé otázce.

účinné od 1. 3. 1947(2) Všichni porotci jsou povinni hlasovati. Hlasují v pořadí, ve kterém byla jejich jména vytažena z osudí. Hlasování je tajné.

účinné od 1. 3. 1947(3) Vrchní porotce sčítá hlasy a poznamená poměr hlasů vedle každé otázky.

účinné od 1. 3. 1947(4) Výrok poroty podepíše vrchní porotce. Opravy se musí provésti tak, aby původní zápis zůstal čitelný; opravy podepíše rovněž vrchní porotce.

§ 54.

účinné od 1. 3. 1947(1) Ke kladné odpovědi na otázku hlavní a na otázku náhradní je potřebí většiny dvoutřetinové.

účinné od 1. 3. 1947(2) Stejné většiny je potřebí k takové odpovědi na každou jinou otázku, která má za následek uznání obžalovaného vinným nebo jeho odsouzení podle přísnější trestní sazby. To platí také o otázce, zda čin byl spáchán z pohnutky nízké a nečestné.

účinné od 1. 3. 1947(3) V každém jiném případě rozhoduje prostá většina, a jsou-li hlasy počtem sobě rovny, mínění obžalovanému příznivější.

§ 55.

účinné od 1. 3. 1947Prohlášení výroku poroty.

účinné od 1. 3. 1947(1) Po hlasování porotců se porota vrátí do soudní síně.

účinné od 1. 3. 1947(2) Na vyzvání předsedy oznámí vrchní porotce za nepřítomnosti obžalovaného výrok poroty tím způsobem, že po úvodních slovech „porotci odpověděli na otázky jim dané podle slibu a svědomí takto“, přečte, a to pod zmatečností za přítomnosti všech porotců, otázky a hned po každé z nich výrok poroty o ní učiněný. Potom odevzdá otázky s výrokem poroty předsedovi a soudní sbor se odebere k poradě, aby prozkoumal výrok poroty.

§ 56.

účinné od 1. 3. 1947Oprava výroku poroty.

účinné od 1. 3. 1947(1) Shledá-li soudní sbor, že výrok poroty je nejasný, nebo neúplný nebo že odporuje sám sobě, usnese se po slyšení žalobce a obhájce, že porota má svůj výrok opraviti.

účinné od 1. 3. 1947(2) V takovém případě se koná nová porada a hlasování porotců. Ustanovení §§ 51 až 53 platí zde obdobně.

účinné od 1. 3. 1947(3) Odpovědi na otázky, jichž se oprava netýká, nesmí porota měniti.

účinné od 1. 3. 1947(4) Ukáže-li se při jednání o vadách výroku žádoucím změniti nebo doplniti otázky, má se o tom usnésti soudní sbor vyslechna žalobce a obhájce.

účinné od 1. 3. 1947(5) Trvá-li porota na vadném výroku přesto, že toto řízení bylo zavedeno po dvakráte pro touž vadu, rozhodne soudní sbor, zda se věc odkazuje k projednání před jinou porotu v příštím porotním období. Proti tomuto rozhodnutí není opravného prostředku.

§ 57.

účinné od 1. 3. 1947Odkázání věci jiné porotě.

účinné od 1. 3. 1947(1) Je-li soudní sbor jednomyslně toho mínění, že se porota zmýlila v odpovědi na otázku, na které závisí rozhodnutí o tom, má-li býti obžalovaný odsouzen či zproštěn, odkáže, neuváděje jiných důvodů, věc usnesením k projednání před jinou porotu v příštím porotním období.

účinné od 1. 3. 1947(2) Strany nemají práva navrhovati takové usnesení. Proti němu není opravného prostředku.

účinné od 1. 3. 1947(3) Je-li několik obžalovaných nebo jde-li o několik trestných činů, omezí soudní sbor svůj výrok podle odstavce 1 na toho obžalovaného a ten trestný čin, jehož se omyl podle jeho mínění týká.

účinné od 1. 3. 1947(4) Předsedou nového hlavního přelíčení nesmí býti pod zmatečností žádný soudce, který se zúčastnil prvního hlavního přelíčení.

účinné od 1. 3. 1947(5) V novém hlavním přelíčení nemůže věc pro odpověď na touž otázku býti opětně odkázána jiné porotě.

§ 58.

účinné od 1. 3. 1947Oznámení výroku poroty obžalovanému.

účinné od 1. 3. 1947Předseda dá obžalovaného zavolati do soudní síně a oznámiti mu zapisovatelem výrok poroty. Byla-li věc odkázána jiné porotě, oznámí mu předseda pouze toto usnesení.

§ 59.

účinné od 1. 3. 1947Rozsudek.

účinné od 1. 3. 1947(1) Nebyl-li obžalovaný výrokem poroty uznán vinným, vynese soudní sbor rozsudek osvobozující. To učiní také, není-li čin, který spáchal obžalovaný podle výroku poroty, trestný.

účinné od 1. 3. 1947(2) Byl-li obžalovaný výrokem poroty uznán vinným, obdrží žalobce, soukromý účastník (poškozený), obžalovaný a obhájce slovo k návrhům o trestu a o soukromoprávních nárocích.

účinné od 1. 3. 1947(3) Po skončení těchto řečí koná se společné tajné sedění soudního sboru s porotou za přítomnosti zapisovatele a v nepřítomnosti jiných osob. V tomto sedění je každý porotce oprávněn, uváděje důvody svého mínění, vysloviti se o tom, jaký trest by se měl obžalovanému uložiti, zda a jaké zabezpečovací opatření by se mělo naříditi proti němu nebo zda by se měl výkon trestu nebo zabezpečovacího opatření podmíněně odložiti. Projevy porotců se zapíší do protokolu o poradách a hlasování soudního sboru.

účinné od 1. 3. 1947(4) Když bylo skončeno společné tajné sedění, opustí soudní sbor poradní síň a porota zvolí v tajném sedění tři porotce, kteří se zúčastní porady o rozsudku. O volbě platí jinak obdobně ustanovení § 37, odst. 1.

účinné od 1. 3. 1947(5) Poté se koná společná porada soudního sboru a tří porotců zvolených podle odstavce 4 o rozsudku. Při vynesení rozsudku náleží těmto porotcům práva členů soudního sboru. Porotci hlasují před členy soudního sboru, mladší před staršími. Rozsudek se vynese a prohlásí ihned po skončeném jednání.

účinné od 1. 3. 1947(6) Odůvodnění rozsudku má se opírati o výrok poroty. Prvopis výroku poroty se připojí k rozsudku.

§ 60.

účinné od 1. 3. 1947Protokol o hlavním přelíčení.

účinné od 1. 3. 1947V protokole o hlavním přelíčení před soudem porotním se také uvede, jak byla sestavena porota a že porotci byli vzati do slibu.

§ 61.

účinné od 1. 3. 1947Přerušení a odročení hlavního přelíčení.

účinné od 1. 3. 1947(1) Hlavní přelíčení smí býti přerušeno nebo odročeno, jen dokud se porota neodebrala k poradě o svém výroku.

účinné od 1. 3. 1947(2) Bylo-li hlavní přelíčení přerušeno nebo odročeno na dobu delší než tři dni, musí býti porota znovu sestavena a hlavní přelíčení musí býti opakováno.

§ 62.

účinné od 1. 3. 1947Opravné prostředky.

účinné od 1. 3. 1947Rozsudku porotního soudu lze odporovati zmateční stížností a odvoláním.

§ 63.

účinné od 1. 3. 1947Zmateční stížnost a její důvody.

účinné od 1. 3. 1947(Zmatky.)

1. účinné od 1. 3. 1947Zmateční stížnost lze podati z těchto důvodů:
   1. účinné od 1. 3. 19471. nebyl-li soud náležitě obsazen, anebo účastnil-li se rozhodování soudce nebo porotce, který nebyl nepřetržitě přítomen celému hlavnímu přelíčení, nebo který je podle zákona vyloučen;
   2. účinné od 1. 3. 19472. konalo-li se hlavní přelíčení v nepřítomnosti žalobce, obžalovaného nebo obhájce;
   3. účinné od 1. 3. 19473. byl-li při hlavním přelíčení přečten protokol o neplatném úkonu předcházejícího řízení nebo bylo-li porušeno ustanovení, kterého šetřiti zákon ukládá pod zmatečností;
   4. účinné od 1. 3. 19474. nebylo-li v hlavním přelíčení o některém návrhu stěžovatelově rozhodnuto nebo byla-li rozhodnutím proti jeho návrhu nebo odporu porušena zásada trestního řízení, kterou se zabezpečuje trestní stíhání nebo obhajování;
   5. účinné od 1. 3. 19475. bylo-li porušeno ustanovení o dávání otázek uvedené v § 43, odst. 1 a 2 nebo v §§ 44 až 48;
   6. účinné od 1. 3. 19476. dal-li předseda porotcům nesprávné právní poučení (§ 40, odst. 2, § 50, odst. 2 a § 52, odst. 4);
   7. účinné od 1. 3. 19477. je-li výrok porotců nejasný, neúplný nebo odporuje-li sám sobě;
   8. účinné od 1. 3. 19478. nevyčerpal-li rozsudek obžalobu nebo vykročil-li z jejích mezí;
   9. účinné od 1. 3. 19479. nesouhlasí-li rozsudek v podstatném bodě s výrokem poroty;
   10. účinné od 1. 3. 194710. porušil-li soud zákon v otázce, zda a jakým soudně trestným činem je skutek, který byl zjištěn porotou, zda jeho trestnost je vyloučena nebo zanikla, zda se jeho stíhání podle zákona dopouští nebo zda je tu žaloba potřebná podle zákona;
   11. účinné od 1. 3. 194711. porušil-li soud zákon výrokem o trestu, o zabezpečovacím opatření, o podmíněném odkladu výkonu trestu nebo zabezpečovacího opatření, anebo tím, že některý takový výrok neučinil.

§ 64.

účinné od 1. 3. 1947Omezení zmateční stížnosti.

účinné od 1. 3. 1947(1) Zmatku uvedeného v § 63, č. 1 nelze se dovolávati, jestliže strana nebo její zástupce (obhájce, zmocněnec, právní poradce) opominuli vytknouti skutečnost, která působí tento zmatek, nejpozději na počátku hlavního přelíčení a jestliže se o ní dověděli teprve za hlavního přelíčení, ihned, jakmile se o ní dověděli.

účinné od 1. 3. 1947(2) Zmatku uvedeného v § 63, č. 3 nelze se dovolávati, jestliže strana nebo její zástupce opominuli ohraditi se proti čtení takového protokolu nebo uplatniti důvod, pro který by byl úkon zmatečný, ještě před tímto úkonem nebo, jestliže tak nemohli učiniti, hned po něm.

účinné od 1. 3. 1947(3) Zmatků uvedených v § 63, č. 3 až 6 nelze se dovolávati, je-li patrné, že nemohly míti vlivu na rozsudek.

účinné od 1. 3. 1947(4) Zmatek uvedený v § 63, č. 6 lze uplatniti, jen vznesla-li strana žádost ve smyslu § 40, odst. 3 (§ 50, odst. 4 a § 52, odst. 4).

§ 65.

účinné od 1. 3. 1947O právu podati zmateční stížnost, o řízení při opovědi a provedení, při podání vývodů a při jednání a rozhodování o zmateční stížnosti platí, pokud tento zákon nestanoví jinak, ustanovení o zmateční stížnosti proti rozsudku sborového soudu první stolice a o řízení o ní.

§ 66.

účinné od 1. 3. 1947Neprohlásí-li obžalovaný, že k roku, který se bude konati u nejvyššího soudu, hodlá vyslati obhájce, může mu ho nejvyšší soud zříditi z moci úřední z obhájců bydlících v sídle tohoto soudu, pokládá-li to za účelné vzhledem k okolnostem případu.

§ 67.

účinné od 1. 3. 1947(1) Je-li rozsudek stižen některým ze zmatků uvedených v § 63, č. 1. až 7., nejvyšší soud rozsudek zruší a nařídí porotnímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

účinné od 1. 3. 1947(2) Nevyčerpal-li porotní soud obžalobu (§ 63, č. 8), nařídí mu nejvyšší soud, aby provedl hlavní přelíčení o části obžaloby, která zůstala nevyřízena, a aby o ní rozhodl, přihlížeje k obsahu původního rozsudku. Vykročil-li z mezí obžaloby, zruší nejvyšší soud rozsudek, pokud se ho týká uplatňovaný zmatek, a je-li třeba, rozhodne ve věci samé.

účinné od 1. 3. 1947(3) Je-li rozsudek stižen některým ze zmatků uvedených v § 63, č. 9 až 11, zruší nejvyšší soud rozsudek, pokud se ho dotýká uplatňovaný zmatek, a rozhodne ve věci samé.

účinné od 1. 3. 1947(4) Nejvyšší soud může v případech uvedených v odstavci 2 a 3 rozhodnouti ve věci samé, jen jsou-li výrokem poroty bezvadně zjištěny všechny skutečnosti, které při správném užití zákona měly býti základem rozsudku.

§ 68.

účinné od 1. 3. 1947Dotýká-li se uplatňovaný zmatek toliko některé části rozsudku nebo některé části výroku poroty a je-li tato část od ostatních oddělitelná, zruší nejvyšší soud rozsudek, jen pokud jde o tuto část, a nařídí, ačli nerozhodne ve věci samé, porotnímu soudu, aby ostatní části vzal za základ nového rozhodnutí.

§ 69.

účinné od 1. 3. 1947(1) Nejvyšší soud se při svém rozhodování omezí na části rozsudku, kterým zmateční stížnost odporuje, a na důvody, které uplatňuje.

účinné od 1. 3. 1947(2) Je-li však rozsudek stižen na újmu obžalovaného zmatkem uvedeným v § 63, č. 10 nebo 11, má nejvyšší soud, i když obžalovaný zmateční stížnost nepodal nebo tento zmatek v ní neuplatnil, rozhodnouti tak, jako by tak učinil.

účinné od 1. 3. 1947(3) Prospívá-li důvod, o který se opírá opatření nejvyššího soudu ve prospěch jednoho obžalovaného, také spoluobžalovanému, má nejvyšší soud postupovati tak, jako by týž důvod byl uplatnil i tento spoluobžalovaný.

§ 70.

účinné od 1. 3. 1947Rozsudkem rozhodne nejvyšší soud o zmateční stížnosti, jen změní-li, rozhoduje ve věci samé, výrok porotního soudu o vině a o trestním zákoně, kterého bylo užito.

§ 71.

účinné od 1. 3. 1947Při novém rozhodování je porotní soud vázán právním názorem, který v této věci vyslovil nejvyšší soud.

§ 72.

účinné od 1. 3. 1947Odvolání.

účinné od 1. 3. 1947(1) Odvoláním lze odporovati rozsudku porotního soudu, není-li tu důvodu zmatečnosti, pro výroky o trestu, o započtení vazby, o zabezpečovacím opatření, o podmíněnosti odsouzení, o ztrátě volebního práva, o uložení povinnosti nebo ručení za povinnost obžalovaného zúčastněné osobě a o soukromoprávních nárocích.

účinné od 1. 3. 1947(2) Pokud opominutí takového výroku není důvodem zmatečnosti podle § 63, č. 11, lze mu odporovati odvoláním.

§ 73.

účinné od 1. 3. 1947(1) Odvolati se může ten, kdo je oprávněn podati proti rozsudku zmateční stížnost.

účinné od 1. 3. 1947(2) Zúčastněná osoba (§ 72) může podati odvolání jen proti výroku, který se jí dotýká.

účinné od 1. 3. 1947(3) Proti výroku o soukromoprávních nárocích může podati odvolání obžalovaný, jeho zákonný zástupce nebo jeho právní nástupce, jakož i soukromý účastník a jeho právní nástupce.

§ 74.

účinné od 1. 3. 1947(1) Odvolání budiž opověděno ve lhůtě stanovené k opovědi zmateční stížnosti u porotního soudu, proti jehož rozhodnutí odvolání směřuje. Opověď odvolání má zpravidla odkladný účinek. S výkonem trestu na svobodě může však býti započato, prohlásil-li obžalovaný sám, že trest chce nastoupiti, leč že by rozhodnutím o odvolání mohlo dojíti k podmíněnému odkladu výkonu trestu.

účinné od 1. 3. 1947(2) Do osmi dnů od uplynutí lhůty k opovědi, a požádá-li oprávněný nejpozději před uplynutím lhůty k opovědi za opis rozsudku, od doručení tohoto opisu, může oprávněný provésti důvody svého odvolání.

účinné od 1. 3. 1947(3) V opovědi nebo v provedení odvolání je třeba určitě udati okolnosti, jež mají odůvodniti odvolání.

§ 75.

účinné od 1. 3. 1947(1) Opověď, jež obsahuje důvody odvolání nebo provedení odvolání, které bylo včas podáno, se sdělí odpůrci odvolatele s poučením, že má právo do osmi dnů od doručení podati odpověď na odvolání.

účinné od 1. 3. 1947(2) Když odpůrce odvolatelův podá včas odpověď, nebo když uplyne lhůta k tomu určená, předloží porotní soud spisy soudu, který má rozhodovati o odvolání. Zároveň doručí odpověď odvolateli.

§ 76.

účinné od 1. 3. 1947(1) Bylo-li odvolání opověděno opožděně nebo podala-li je osoba neoprávněná nebo osoba jinak oprávněná, která se ho však zřekla, odmítne je porotní soud.

účinné od 1. 3. 1947(2) Porotní soud odmítne také odvolání směřující proti rozhodnutí o soukromoprávních nárocích podané soukromým účastníkem nebo jeho nástupcem, nepodal-li proti rozsudku také opravný prostředek žalobce nebo obžalovaný.

účinné od 1. 3. 1947(3) Na odmítnutí odvolání podle odstavce 1 nebo 2 lze si stěžovati u porotního soudu k soudu, kterému přísluší rozhodovati o odvolání. Vyhoví-li tento soud stížnosti a bylo-li splněno po stránce formální vše, co se má státi, dříve než porotní soud předloží odvolání soudu o něm rozhodujícímu, rozhodne tento soud o odvolání samém.

§ 77.

účinné od 1. 3. 1947Neustanovuje-li zákon jinak, rozhoduje o odvolání sborový soud druhé stolice. Směřuje-li však odvolání proti výroku, jímž soud místo trestu smrti uložil trest na svobodě nebo tak neučinil, nebo proti výroku o výši trestu na svobodě uloženého místo trestu smrti, rozhoduje o odvolání nejvyšší soud.

§ 78.

účinné od 1. 3. 1947(1) Odvolací soud se při svém rozhodování omezí na části rozsudku, kterým odvolání odporuje, a na důvody, které uplatňuje.

účinné od 1. 3. 1947(2) Prospívá-li důvod, o který se opírá opatření odvolacího soudu ve prospěch jednoho obžalovaného také spoluobžalovanému, má odvolací soud postupovati tak, jako by týž důvod byl uplatnil i tento spoluobžalovaný.

účinné od 1. 3. 1947(3) Rozhoduje-li nejvyšší soud o opravném prostředku podaném kýmkoliv proti rozsudku porotního soudu, jímž byl uložen trest smrti, přezkoumá z úřední povinnosti, zda jsou dány podmínky pro rozhodnutí, aby na místo uloženého trestu smrti byl uložen trest na svobodě.

§ 79.

účinné od 1. 3. 1947(1) Bylo-li podáno odvolání jen ve prospěch obžalovaného, nesmí býti výrok o trestu změněn v jeho neprospěch.

účinné od 1. 3. 1947(2) Byl-li však podán také opravný prostředek, který může způsobiti změnu rozsudku ve výroku uvedeném v předchozím odstavci v neprospěch obžalovaného, platí ustanovení odstavce 1, jen když byl tento opravný prostředek zamítnut.

§ 80.

účinné od 1. 3. 1947Souběh zmateční stížnosti a odvolání.

účinné od 1. 3. 1947(1) Je-li vedle zmateční stížnosti podáno proti rozsudku odvolání, o němž by měl rozhodovati sborový soud druhé stolice, rozhodne nejvyšší soud také o tomto odvolání. Odmítne-li však zmateční stížnost již porotní soud, rozhodne o odvolání sborový soud druhé stolice.

účinné od 1. 3. 1947(2) Zamítne-li nejvyšší soud stížnost proti odmítnutí zmateční stížnosti prvním soudem nebo zamítne-li sám zmateční stížnost z důvodu, pro který měla býti odmítnuta již prvním soudem, může přikázati rozhodnutí o sbíhajícím se odvolání sborovému soudu druhé stolice.

účinné od 1. 3. 1947(3) Jestliže nejvyšší soud jedná a rozhoduje o zmateční stížnosti v ústním přelíčení, rozhodne v něm také o sbíhajícím se odvolání, ačli o něm nerozhodne z důvodů účelnosti v sedění neveřejném. Jinak se řídí nejvyšší soud, rozhoduje o sbíhajícím se odvolání, ustanoveními platnými pro soud rozhodující o odvolání.

účinné od 1. 3. 1947(4) Omezí-li se nejvyšší soud na zrušení rozsudku nebo jeho části, nepřihlíží k odvolání, které bylo podáno proti rozsudku nebo proti zrušené jeho části a které se stalo bezpředmětným.

§ 81.

účinné od 1. 3. 1947(1) Působnost porotních soudů může býti zastavena na čas, nejdéle však na rok, jestliže nastaly události, pro které jest odůvodněna obava, že poroty nebudou nalézati právo nestranně a nezávisle.

účinné od 1. 3. 1947(2) Zastavení to může býti omezeno na určité obvody a na určité trestné činy.

§ 82.

účinné od 1. 3. 1947(1) O zastavení působnosti porotních soudů rozhoduje vláda po slyšení nejvyššího soudu. Usnesení o tom předloží ihned zákonodárnému sboru a oznámí při tom důvody pro své rozhodnutí.

účinné od 1. 3. 1947(2) Jakmile pominuly příčiny, pro které byla zastavena působnost porotních soudů, nebo jakmile o to požádá zákonodárný sbor, obnoví vláda působnost porotních soudů.

§ 83.

účinné od 1. 3. 1947Usnesení vlády o zastavení a o obnovení působnosti porotních soudů se vyhlásí ve Sbírce zákonů a nařízení.

§ 84.