Hořlavé vlastnosti těchto přípravků se stanoví metodami podle zvláštního právního předpisu.2)

Tyto přípravky se klasifikují na základě výsledků provedených zkoušek a za použití kritérií uvedených v této příloze.

Avšak v případech, kdy se plynné přípravky vyrábějí na objednávku v malých množstvích, lze provést hodnocení hořlavosti plynných přípravků za použití následující výpočtové metody.

  1. Složení plynné směsi, vyjádřené vzorcem:
  1. kde:
    1. Ai a Bi jsou molární zlomky,
    2. Fi je hořlavý plyn,
    3. Ii je inertní plyn,
    4. n je počet hořlavých plynů,
    5. p je počet inertních plynů,
  1. lze převést do tvaru, ve kterém všechna Ii (inertní plyny) jsou vyjádřena ekvivalentem dusíku za použití koeficientu Ki a kde ekvivalentní obsah nehořlavého plynu A´i je vyjádřen následujícím vzorcem:
  1. Použitím hodnoty maximálního obsahu hořlavého plynu, který ve směsi s dusíkem dává složení, jež není hořlavé na vzduchu (Tci), lze získat následující výraz:

Plynná směs je hořlavá, je-li hodnota výše uvedeného výrazu větší než jedna. Přípravek se klasifikuje jako extrémně hořlavý a přiřadí se věta R 12.

Koeficienty ekvivalence (Ki)

Hodnoty koeficientů ekvivalence Ki mezi inertními plyny a dusíkem jsou uvedeny v tabulce č. 1.

Maximální obsah hořlavého plynu (Tci)

Hodnoty maximálních obsahů hořlavého plynu (Tci) jsou uvedeny v tabulce č. 2.

Pokud hodnota Tci pro hořlavý plyn není uvedena v tabulce č. 2, použije se odpovídající dolní limit výbušnosti (LEL).

Jestliže pro daný hořlavý plyn neexistuje hodnota LEL, stanoví se za hodnotu Tci 1 % objemové.

  1. Poznámky:
    1. – Výše uvedený výraz lze použít pro odpovídající označení plynných přípravků, avšak nelze jej považovat za metodu nahrazující experimentální stanovení technických bezpečnostních parametrů.
    2. – Navíc tento výraz neposkytuje informace o tom, zda lze bezpečně připravit směs obsahující oxidační plyny. Při odhadu hořlavosti podle výše uvedeného vzorce nejsou oxidační plyny brány v úvahu.
    3. – Výše uvedený vzorec dává spolehlivé výsledky pouze v případě, že se hořlavé plyny vzájemně neovlivňují, pokud jde o jejich hořlavost. To musí být vzato do úvahy např. u halogenovaných uhlovodíků.

Tabulka č. 1: Koeficienty ekvivalence, Ki, mezi inertními plyny a dusíkem

Tabulka č. 1: Koeficienty ekvivalence, Ki, mezi inertními plyny a dusíkem
PlynN2CO2HeArNeKrXeSO2SF6CF4C3F8
Ki1,01,50,50,50,50,50,51,51,51,51,5
  • Poznámka: Pro ostatní nehořlavé a neoxidující plyny, jejichž molekuly jsou složeny ze tří nebo více atomů, se používá koeficient ekvivalence Ki = 1,5.
  • Tabulka č. 2: Maximální obsah hořlavého plynu, Tci, ve směsi s dusíkem, která není na vzduchu hořlavá

    Tabulka č. 1: Koeficienty ekvivalence, Ki, mezi inertními plyny a dusíkem Tabulka č. 2: Maximální obsah hořlavého plynu, Tci, ve směsi s dusíkem, která není na vzduchu hořlavá
    plynTci
    (% obj.)
    plynTci
    (% obj.)
    vodík5,7vinylbromid6,8
    oxid uhelnatý20,01-chlor-1,1-difluorethan (R 142b)5,5
    methan14,3vinylfluorid3.2
    ethan7,6R 143a5,6
    ethylen6,01,1-difluorethan4,6
    butany5,7R 152a1,0
    propan6,0chlorethan4,3
    propeny6,5propadien2,1
    buteny5,5vinylmethylether2,7
    isobuten6,0cyklobutan2,0
    butadien4,51-methylbut-3-en1,8
    acetylen4,0fluorethan4,3
    2,2-dimethylpropan (neopentan,vinylchlorid4,5
    tetramethylmethan)4,0dikyan7,0
    n-pentan a isopentan4,0arsin, arsenovodík5,6
    n-hexan3,5diboran1,0
    n-heptan2,0kyanovodík6,7
    n-oktan1,8karbonylsulfid14,0
    isooctan (2,2,4-trimethylpentan)1,8karbonyl niklu1,1
    n-nonan1,5fosfin, fosfan1,2
    N-dekan1,1monoethylamin4,8
    N-dodekan1,0dimethylamin3,5
    cyklopropan6,8trimethylamin2,5
    cyklohexan2,5methylenchlorid, dichlormethan10,0
    benzen4,2methylmerkaptan4,7
    toluen2,1R 111310,0
    methanol11,0tetrafluorethylen13,7
    ethanol5,8brommethan16,0
    aceton4,5ethylmethylether2,5
    diethylether3,4tetraethylolovo,
    dimethylether3,7tetraethylplumban2,2
    2,2-dimethylbutan2,4trifluorethylen13,1
    methylamin6,8selenovodík, selan1,0
    methylformiat, mravenčanmethylsilan1,4
    methylnatý7,0silan1,0
    methylacetat, octan methylnatý4,3monochlorsilan1,0
    ethylformiat mravenčan ethylnatý3,9dichlorsilan4,5
    ethylacetat, octan ethylnatý4,3german, GeH41,0
    methylethylketon2,0ethylenoxid3,1
    sirovodík5,2propylenoxid2,0
    sirouhlík1,5ethylacetylen1,8
    fluormethan3,7methylacetylen1,4
    1,1-difluorethylen (R1132a)6,8
    1. 7.1.1.2 Oxidační vlastnosti

      Stanovení oxidačních vlastností plynných směsí se provede podle následující hodnotící metody.

      Principem metody je porovnání oxidačního potenciálu plynů ve směsi s oxidačním potenciálem kyslíku ve vzduchu. Koncentrace plynů ve směsi je dána v % objemových.

      1. Předpokládá se, že plynná směs je stejně velký nebo větší oxidační činidlo než vzduch, je-li splněna následující podmínka:
        1. kde:
          1. xi je koncentrace plynu v objemových %
          2. Ci je koeficient kyslíkového ekvivalentu.

      V případě platnosti výše uvedené nerovnosti se přípravek klasifikuje jako oxidující a přiřadí se mu věta R 8.

      Koeficienty ekvivalence mezi oxidačními plyny a kyslíkem

      1. Koeficienty Ci, používané při výpočtu pro stanovení oxidační kapacity určitých plynů směsi, s ohledem k oxidační kapacitě kyslíku ve vzduchu, jsou následující:
        Tabulka č. 1: Koeficienty ekvivalence, Ki, mezi inertními plyny a dusíkem Tabulka č. 2: Maximální obsah hořlavého plynu, Tci, ve směsi s dusíkem, která není na vzduchu hořlavá
        O21
        N2O0,6.

      Jestliže pro danou látku není uvedena žádná hodnota koeficientu Ci, přiřadí se jí hodnota 40.

    1. 7.2 Organické peroxidy
      1. U organických peroxidů se stanovení oxidačních vlastností provede níže uvedenou výpočtovou metodou založenou na přítomnosti aktivního kyslíku. Obsah aktivního kyslíku (v %) v přípravku s obsahem organického peroxidu je dán vzorcem:
        1. kde:
          1. ni je počet peroxidických skupin v molekule organického peroxidu i,
          2. ci je koncentrace (% hmot) organického peroxidu i,
          3. mi je molekulová hmotnost organického peroxidu i.

    Příloha č. 3

    k vyhlášce č. 232/2004 Sb.

    KONVENČNÍ VÝPOČTOVÉ METODY HODNOCENÍ NEBEZPEČNÝCH VLASTNOSTÍ PŘÍPRAVKŮ NA ZÁKLADĚ VLASTNOSTÍ FYZIKÁLNĚ-CHEMICKÝCH, NEBEZPEČNÝCH PRO ZDRAVÍ A NEBEZPEČNÝCH PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

    KONVENČNÍ VÝPOČTOVÉ METODY HODNOCENÍ FYZIKÁLNĚ-CHEMICKÝCH VLASTNOSTÍ PŘÍPRAVKŮČást první

    Alternativní výpočtové metody

    1. 1. Přípravky vyjma plynných
      1. 1.1 Metoda pro hodnocení oxidačních vlastností přípravků obsahujících organické peroxidy
    1. 2. Plynné přípravky
      1. 2.1 Metoda pro hodnocení oxidačních vlastností
      2. 2.2 Metoda pro hodnocení hořlavých vlastností