Nařízení, jímž se provádí zákon ze dne 21. února 1946, č. 31 Sb., o dani z obratu

Čl. 1.

Pojem tuzemska, tuzemských dodávek a výkonů.

(1) Tuzemskem podle zákona o dani z obratu (nadále jen zákon) a tohoto nařízení se rozumí československé státní území a skladiště československých celních úřadů, která leží na cizím státním území.

(2) Za tuzemské dodávky se považují, pokud nejde o pronájmy a propachtování:

1. 1. dodávka předmětu, jsoucího v době uzavření dodávky v tuzemsku, nehledíc na to, zda dodávka jest prováděna (splňována) v tuzemsku či v cizině, a na to, kde dodávka byla zprostředkována a uzavřena;
2. 2. dodávka předmětu, jsoucího v době uzavření dodávky v cizině, uzavřená v tuzemsku, bude-li dotčený předmět dodavatelem nebo nabyvatelem nebo k příkazu některého z nich osobou třetí dovezen do tuzemska;
3. 3. dodávka předmětu, jsoucího v době uzavření dodávky v cizině, uzavřená v cizině, ale zprostředkovaná nebo prováděná (splňovaná) tuzemskou provozovnou tuzemského podnikatele, který má bydliště nebo sídlo v cizině (§ 5, odst. 2, č. 2 zákona), bude-li dotčený předmět dodavatelem nebo nabyvatelem nebo k příkazu některého z nich osobou třetí dovezen do tuzemska;
4. 4. dodávky, které se zdaňují (§ 1, odst. 3 zákona) při obchodech komisionářských a v případech, kdy někdo obstarává dodávky vlastním jménem na cizí účet, má-li dodavatel bydliště, sídlo nebo provozovnu v tuzemsku a je-li předmět dodávky v době uzavření dodávky:
   1. a) v tuzemsku;
   2. b) v cizině, bude však dodavatelem nebo nabyvatelem nebo k příkazu některého z nich osobou třetí dovezen do tuzemska;

1. 5. dodávka práva, jehož má býti užíváno v tuzemsku, nehledíc na to, zda ten, kdo dodávku provádí (oprávněný), má bydliště nebo sídlo v tuzemsku či v cizině, a na to, kde byla dodávka uzavřena. Za tuzemské se však nepovažují dodávky práva patentního a jiných výrobních oprávnění stejného druhu, při nichž ten, kdo dodávku provádí (oprávněný), má bydliště nebo sídlo v cizině;
2. 6. převzetí závazku za úplatu něco dovolovati nebo trpěti, něco nekonati nebo něčeho se zříci, vztahuje-li se závazek na tuzemsko, nehledíc na to, zda ten, kdo se zavazuje, má bydliště nebo sídlo v tuzemsku či v cizině, a na to, kde byl závazek převzat.

(3) Pronájmy a propachtování se považují za dodávky tuzemské, má-li býti pronajatých nebo propachtovaných předmětů užíváno v tuzemsku, nehledíc na to, zda pronajimatel nebo propachtovatel má bydliště nebo sídlo v tuzemsku či v cizině, a na to, kde došlo ke smlouvě o pronájmu nebo propachtování. Má-li býti pronajatého nebo propachtovaného předmětu užíváno jak v tuzemsku tak i v cizině, považuje se dodávka za tuzemskou pouze co do části, která připadá na užívání předmětu v tuzemsku. Za tuzemské se však nepovažují pronájmy práva patentního a jiných výrobních oprávnění stejného druhu, při nichž pronajimatel má bydliště nebo sídlo v cizině.

(4) Za tuzemské výkony se považují výkony, prováděné v tuzemsku, nehledíc na to, zda ten, kdo výkon provádí, má bydliště nebo sídlo v tuzemsku či v cizině, a na to, kde byl výkon smluven.

(5) Vlastní spotřeba se považuje za tuzemskou, týká-li se předmětů vzatých z podniků, závodů nebo provozoven, které jsou v tuzemsku.

Čl. 2.

Dovoz, průvoz.

1. A. Dovoz.

   (1) Podle § 1, odst. 1, č. 3 zákona podléhá dovoz všech předmětů zásadně dani z obratu, nehledíc na to, kdo a z jakých důvodů předmět dováží. Vláda může nařízením stanoviti, že dovoz některých předmětů, zejména surovin, polotovarů, strojů nebo přístrojů, které v tuzemsku nejsou vůbec vyráběny nebo nejsou vyráběny v dostatečném množství, nepodléhá dani nebo podléhá dani snížené. Nařízením o paušalování daně (§ 19, odst. 8 zákona) může býti stanoveno, že dovoz podléhá paušálu, který nahrazuje i pravidelnou nebo sníženou daň z obratu při dovozu, nestanoví-li nařízení o paušalování daně jinak.

   (2) Dovoz jest osvobozen od daně z obratu pouze v případech, uvedených v § 4, odst. 1, č. 10 a 17 zákona.

1. B. Průvoz.

   Průvoz nepodléhá dani pod podmínkou, že v době průvozu nedošlo v tuzemsku k zdanitelné dodávce a že zboží neopustilo celní nebo železniční úschovu.

Čl. 3.

Obchody komisionářské.

Při posuzování, jde-li o obchod komisionářský, rozhoduje, čí jménem a na čí účet byl obchod uzavřen. Totéž platí obdobně v případech, kdy někdo obstarává vlastním jménem na cizí účet dodávky nebo výkony.

Čl. 4.

Osvobození vývozních dodávek.

(1) Dodávka jest osvobozena od daně z obratu jakožto vývozní dodávka, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

1. 1. jde-li o dodávku, kterou uzavřel tuzemský podnikatel (§ 5, odst. 2 zákona) s cizozemským odběratelem (odstavec 2);
2. 2. vyveze-li se (odstavec 3) předmět této dodávky do ciziny;
3. 3. prokáže-li (odstavec 5 až 11) podnikatel uvedený v č. 1 ve vyměřovacím řízení, že byly splněny podmínky uvedené pod č. 1 a 2.

(2) Cizozemským odběratelem se rozumí:

1. 1. odběratel, který nemá v tuzemsku ani bydliště nebo sídlo ani provozovnu;
2. 2. odběratel, který nemá v tuzemsku bydliště nebo sídlo, má však v tuzemsku provozovnu. Dodávka tomuto odběrateli nesmí býti ani uzavřena jeho provozovnou v tuzemsku ani provedena nebo splněna prostřednictvím této provozovny.

(3) O vývoz podle odstavce 1, č. 2 jde, přepraví-li nebo dá-li přepraviti předmět z tuzemska do ciziny:

1. 1. tuzemský podnikatel, který uzavřel dodávku vyváženého předmětu s cizozemským odběratelem, nebo
2. 2. tuzemský podnikatel, který prodal vyvážený předmět tuzemskému podnikateli uvedenému v č. 1, nepřevedl však na něho fysickou držbu tohoto předmětu (neprovedl hmotné odevzdání předmětu), nýbrž na jeho příkaz přepravil nebo dal přepraviti předmět do ciziny, nebo
3. 3. cizozemský odběratel nebo jeho zmocněnec. Předpokladem je, že tuzemský podnikatel, který uzavřel dodávku vyváženého předmětu s cizozemským odběratelem, odevzdal tento předmět v tuzemsku cizozemskému odběrateli nebo jeho zmocněnci. Dále jest v tomto případě pro uznání vývozu nutným, aby cizozemský odběratel nebo jeho zmocněnec přepravil nebo dal přepraviti předmět v nezměněném stavu do ciziny nejpozději do tří měsíců ode dne, ve kterém mu jej v tuzemsku odevzdal zmíněný jeho dodavatel (tuzemský podnikatel), a aby v této lhůtě nedošlo v tuzemsku k další dodávce onoho předmětu.

(4) Ve všech případech, uvedených v odstavci 3, přísluší nárok na osvobození pouze tuzemskému podnikateli, který uzavřel dodávku vyváženého předmětu s cizozemským odběratelem. Tento podnikatel je označován dále jako vývozce.

(5) Vývozce jest povinen skutečnost, že dodávku uzavřel s cizozemským odběratelem, prokázati závěrečným listem nebo jinými písemnými doklady (zejména doklady o nabídce a o jejím přijetí), z nichž je ona skutečnost zřejmá. Z dokladů buďtež patrny: jména (firmy) a adresy (bydliště, sídla) obou smluvních stran (vývozce i cizozemského odběratele), druh (v obchodě obvyklé označení), váha, množství a cena zboží.

(6) Vývozce jest povinen skutečnost, že předmět dodávky, kterou uzavřel s cizozemským odběratelem, byl vyvezen do ciziny, prokázati:

1. 1. při zásilkách přepravených do ciziny poštou:

   řádně vedenou evidenční knihou o vývozu (odstavec 7) a poštovní podací stvrzenkou;

1. 2. při zásilkách přepravených do ciziny jinak než poštou (na př. železnicí, lodí, letadlem, motorovým vozidlem):

   řádně vedenou evidenční knihou o vývozu (odstavec 7), dále vývozním prohlášením (odstavec 8), na němž výstupní celní úřad potvrdil, že zboží bylo vyvezeno ze zdejšího celního území, a na výzvu berní správy též přepravními listinami (nákladním listem, konosamentem a pod.) nebo jejich duplikáty.

(7) Evidenční knihou o vývozu se rozumí kniha nebo záznam podle vzorce v příloze č. 1. Je-li vývozce sám výrobcem vyvezeného zboží, poznamená stručně v sloupci 3, že vyvezené zboží sám vyrobil (na př. slovy „vlastní výroba“). Jde-li o zboží, které si vývozce dal vyrobiti ve mzdě, poznamená ve sloupci 3 jméno (firmu) a bydliště (sídlo) toho, jenž zboží vyrobil ve mzdě, a zároveň poznamená „výroba ve mzdě na můj účet“; totéž platí, jde-li pouze o opracování, zušlechtění nebo jinou úpravu zboží před jeho vývozem. Vyplňování sloupců 2, 4 až 8 v obou případech odpadá. V případě odstavce 3, č. 3 poznamená vývozce ve sloupci 17 evidenční knihy o vývozu den odevzdání předmětu v tuzemsku cizozemskému odběrateli nebo jeho zmocněnci; odevzdal-li předmět zmocněnci cizozemského odběratele, poznamená ve sloupci 10 evidenční knihy o vývozu též jméno (firmu) a adresu tohoto zmocněnce. Jsou-li údaje, které mají býti zaznamenány ve sloupcích 4 a 13, stejné, stačí je zapsati pouze ve sloupci 4 a ve sloupci 13 na tento zápis poukázati. Druh zboží lze uvésti v obchodě obvyklým souhrnným označením (na př. textilní zboží), jsou-li připojeny opisy nákupního i prodejního účtu.

(8) Aby mohl býti vývoz prokázán též vývozním prohlášením, musí býti k nákladnímu listu nebo jiné přepravní listině pro přímou přepravu do ciziny připojeno řádně vyplněné a náležitě frankované prohlášení vývozcovo podle vzorce v příloze č. 2 (vývozní prohlášení), opatřené adresou vývozce. Na přepravní listině nutno vyznačiti, že vývozní prohlášení bylo k ní připojeno. Vývozní prohlášení jest v nákladním listu (dopravní listině) připevniti tak, aby byla zamezena jeho ztráta. Celní úřad se přesvědčí při prohlídce o správnosti vývozního prohlášení, dohlédne na výstup, potvrdí jej na vývozním prohlášení otiskem úředního razítka a podpisem a zašle vývozní prohlášení hned vývozci. Při zásilkách přepravovaných po nápravě nebo přepravovaných osobně musí býti řádně vyplněné vývozní prohlášení předloženo přímo celnímu úřadu, který prohlášení potvrdí a hned vrátí.

(9) Údaje o druhu a množství zboží buďtež v dokladech, uvedených v odstavcích 5 až 8, vyznačeny tak, aby nebylo pochybností o tom, že zboží, jehož dodávku vývozce uzavřel s cizozemským odběratelem, je totožné se zbožím vyvezeným do ciziny. Tuto totožnost je vývozce povinen prokázati ještě opisem účtu za vyvezené zboží. Z účtu buďtež patrny: jména (firmy) a adresy (bydliště, sídla) vývozce i cizozemského odběratele, druh, váha, množství a cena zboží. Ustanovení odstavce 7, poslední věty není tím dotčeno.

(10) Ministerstvo financí nebo úřad jím k tomu zmocněný může tuzemskému podnikateli na žádost povoliti, aby prokazoval vývoz jinak než jak je stanoveno v odstavcích 6 až 8. Jde-li o žadatele, který svůj podnik v tuzemsku provozuje toliko na území Slovenska, je místo ministerstva financí nebo úřadu jím zmocněného příslušným pověřenectvo financí nebo úřad jím k tomu zmocněný. Povolení se může týkati též celé skupiny podnikatelů.

(11) Berní správa může tuzemského podnikatele na žádost zprostiti povinnosti prokazovati vývoz evidenční knihou o vývozu (odstavce 6 a 7), jsou-li údaje, které mají býti zaznamenávány v evidenční knize o vývozu, spolehlivě a snadno zjistitelny v řádně vedených obchodních nebo hospodářských knihách a dokladech k nim nebo v řádně vedených záznamech pro účely daňové a dokladech k nim.

(12) Úřad může úlevu podle odstavce 10 nebo 11 vázati na podmínky a může ji měniti nebo rušiti, i když si to při jejím povolení nevyhradil. Rozhodnutí berní správy o úlevě podle odstavce 11 může býti na žádost přezkoušeno finančním úřadem II. stolice (na Slovensku pověřenectvem financí).

Čl. 5.

Osvobození dodávek drahých kovů a jejich směsí k ražení peněz.

(1) Od daně z obratu jsou osvobozeny dodávky drahých kovů (zlata a stříbra), rudy, obsahující tyto kovy, hutních výrobků a směsí těchto kovů v zrnech, prutech nebo listech a předmětů z těchto kovů jen tehdy, prokáže-li dodavatel potvrzením nabyvatelovým,

1. 1. že jde o dodávku Československému státu (dále jen stát) nebo osobě státem k nákupu zmocněné a
2. 2. že se předmětu této dodávky použije k ražení peněz.

(2) Potvrzení nutno uschovati pro případ daňové kontroly (§ 16 zákona).

Čl. 6.

Osvobození dodávek vody, plynu, elektrického proudu a výkonů jatečných.

(1) Osvobození dodávek vody, plynu a elektrického proudu od daně z obratu se nevztahuje na dodávky a výkony instalační.

(2) Od daně z obratu nejsou osvobozeny dodávky, souvisící s výkony jatečnými, jako prodej krve, mrvy, odpadků atd.

(3) Veřejným osvětlením se rozumí osvětlení ulic, veřejných cest, náměstí, veřejných sadů a podobných míst, nikoli však osvětlení veřejných budov (škol, kostelů, nádraží, nemocnic atd.).

Čl. 7.

Osvobození dovozu.

(1) Podle § 4, odst. 1, č. 10 zákona jest dovoz (§ 1, odst. 1, č. 3 zákona) osvobozen od daně z obratu v těchto případech:

1. 1. od pravidelné (též snížené) i paušalované daně jest dovoz osvobozen v případech a za podmínek, uvedených v §§ 62 až 65, 87 a 105 celního zákona ze dne 14. července 1927, č. 114 Sb. Nařízením o paušalování daně (§ 19, odst. 8 zákona) může však býti stanoveno, že dovoz i v těchto případech není osvobozen od paušálu;
2. 2. jen od pravidelné (též snížené) daně jest dovoz osvobozen v případech a za podmínek, uvedených v § 69 celního zákona. Nařízením o paušalování daně může však býti stanoveno, že dovoz jest v tomto případě osvobozen i od paušálu.

(2) Podmínky, za nichž jest dovoz osvobozen podle § 4, odst. 1, č. 17 zákona od daně z obratu, stanoví čl. 12.

Čl. 8.

Osvobození dodávek léčiv, výkonů lékařských atd. Pojem veřejných léčebných a ošetřovacích ústavů a lázeňských podniků.

(1) Od daně z obratu jsou osvobozeny:

1. 1. za podmínky, že úplaty za ně hradí nositelé veřejnoprávního sociálního pojištění nebo náhradní vnitřní zařízení vyňatých zaměstnavatelů podle příslušných právních ustanovení anebo že jsou prováděny pro osoby, opatřené vysvědčením chudoby:
   1. a) dodávky léčiv, léčebných pomůcek (včetně pomůcek therapeutických), lékařských (léčebných) přístrojů a nástrojů, léčebných vod, dodávky a výkony, záležející v podávání léčebných lázní, výkony lékařské a porodnické, nehledíc na to, kdo je provádí;
   2. b) všeliké dodávky a výkony, prováděné veřejnými nebo soukromými léčebnými a ošetřovacími ústavy (čítajíc v to ústavy nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění a ústavy náhradních vnitřních zařízení vyňatých zaměstnavatelů) a lázeňskými podniky;

1. 2. aniž je splněna podmínka uvedená v ustanovení č. 1:
   1. a) dodávky léčiv, léčebných pomůcek (včetně pomůcek therapeutických), lékařských (léčebných) přístrojů a nástrojů a léčebných vod, jsou-li prováděny pro veřejné (nikoliv také soukromé) léčebné a ošetřovací ústavy, ústavy nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění nebo ústavy náhradních vnitřních zařízení vyňatých zaměstnavatelů, nehledíc na to, kdo je provádí;
   2. b) všeliké dodávky a výkony, prováděné veřejnými (nikoliv také soukromými) léčebnými a ošetřovacími ústavy na všeobecných třídách;
   3. c) všeliké dodávky a výkony, prováděné lázeňskými podniky za cenu sníženou z důvodů sociálních, činí-li toto snížení nejméně 50 % plné ceny. Tato osvobození neplatí v případech, kdy daň jest paušalována.

(2) Osvobození uvedená v odstavci 1, č. 1, písm. a) a č. 2, písm. a) se vztahují také na dodávky umělých součástí lidského těla (protéz), jakož i orthopedických pomůcek. K ústavům uvedeným v odstavci 1, č. 1, písm. b) a č. 2, písm. a) patří též zařízení preventivní zdravotní péče (na př. poradny), zařízení diagnostická a ambulantní. Ústavy náhradních vnitřních zařízení vyňatých zaměstnavatelů se rozumějí též vojenské nemocnice, vojenské léčebné ústavy, vojenské invalidovny a vojenské lékárny.

(3) Osvobození uvedeného v odstavci 1, č. 2, písm. a) se též použije, nejsou-li léčiva, léčebné pomůcky (včetně pomůcek therapeutických), lékařské (léčebné) přístroje a nástroje a léčebné vody dodávány přímo veřejným léčebným nebo veřejným ošetřovacím ústavům, ústavům nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění anebo ústavům náhradních vnitřních zařízení vyňatých zaměstnavatelů, nýbrž provozovatelům těchto ústavů. Podmínkou osvobození však je, že dodavatel prokáže potvrzením příjemce dodávky, že dodané předměty jsou určeny pro potřebu ústavů provozovaných jím v rámci veřejné zdravotní správy nebo v rámci provádění veřejnoprávního sociálního pojištění.

(4) Nositeli veřejnoprávního sociálního pojištění nebo náhradními vnitřními zařízeními vyňatých zaměstnavatelů jsou:

1. 1. nositelé veřejnoprávního nemocenského pojištění, jako nemocenské pojišťovny podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří ve znění právních předpisů jej měnících a doplňujících, Ústřední svaz nemocenských pojišťoven, Nemocenská pojišťovna soukromých zaměstnanců, revírní bratrské pokladny, Léčebný fond veřejných zaměstnanců, Kněžská nemocenská pokladna v Přerově, Léčebný fond poštovních zaměstnanců, Nemocenská pojišťovna Československých státních drah, okresní sociální pojišťovny na Slovensku a vnitřní zařízení zaměstnavatelů, jejichž zaměstnanci jsou podle platných předpisů vyňati z povinného pojištění nemocenského;
2. 2. nositelé veřejnoprávního úrazového pojištění, jako Úrazová pojišťovna pro zemi Českou v Praze, Úrazová pojišťovna pro zemi Moravskoslezskou v Brně, Ústřední sociální pojišťovna v Bratislavě a úrazová zaopatření Československých státních drah, Československé pošty a Československé tabákové režie;
3. 3. nositelé veřejnoprávního důchodového pojištění, jako Ústřední sociální pojišťovna, Ústřední bratrská pokladna, Všeobecný pensijní ústav, náhradní ústavy podle zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, ve znění právních předpisů jej měnících a doplňujících, Pensijní ústav soukromých drah v Brně, pensijní zařízení soukromých drah podle vládního nařízení ze dne 9. února 1933, č. 33 Sb., o pensijním pojištění zaměstnanců soukromých drah, Ústřední sociální pojišťovna v Bratislavě, Provisní fond poštovních zaměstnanců, Fond pro invalidní a starobní pojištění poštovních zaměstnanců, Fond pro invalidní a starobní pojištění zaměstnanců Československých státních drah a další vnitřní zařízení zaměstnavatelů, jejichž zaměstnanci jsou podle platných předpisů vyňati z povinného pojištění důchodového.

(5) Veřejnými léčebnými ústavy jsou takové, které plní úkoly veřejné zdravotní správy a jsou povinny přijímati nemocné nehledíc na jejich státní nebo domovskou příslušnost, náboženství a schopnost platiti. Veřejnými ošetřovacími ústavy jsou takové, které plní úkoly veřejné zdravotní správy a u nichž převládá ráz ošetřovací (veřejné porodnice a nalezince, ústavy pro choromyslné a pod.). Všeobecnou třídou jest rozuměti tu třídu, na níž se za léčení nebo za ošetřování vybírá nejnižší předem stanovená sazba.

(6) Lázeňskými podniky jsou:

1. 1. veškerá léčebná lázeňská zařízení (na př. lázeňské ústavy, lázeňská sanatoria) k využití přírodních léčivých prostředků (léčivého zřídla, slatiny, bahna či jiného přírodního léčivého produktu nebo léčivého podnebí);
2. 2. zařízení, která lázeňské léčení jen podporují (na př. fysiotherapeutická zařízení, ústavy dietetické, ústavy ubytovací), pokud již jsou anebo budou úředně povolena.

Čl. 9.

Osvobození vlastní spotřeby z důvodu dobročinného upotřebení.

(1) Dobročinným upotřebením se rozumějí:

1. 1. bezúplatná věnování na dobročinné účely (odstavec 2), poskytnutá
   1. a) státu, svazkům územní samosprávy nebo jiným korporacím veřejného práva;
   2. b) fondům nebo nadacím, které podle svého účelového určení i skutečně slouží výhradně a přímo dobročinným účelům;
   3. c) závodnímu zastupitelstvu nebo jednotné odborové organisaci zaměstnanců;
   4. d) spolkům nebo jiným sdružením, potvrdí-li spolek nebo jiné sdružení písemně dárci, že podle stanov i skutečně vyvíjí dobročinnou činnost (odstavec 2) a že darovaného předmětu použije výhradně a přímo v rámci této činnosti;

1. 2. bezúplatná věnování, která podnikatel poskytne svému zaměstnanci v uznání jeho vynikajících pracovních výkonů nebo jiných jeho zásluh o podnik;
2. 3. upotřebení předmětů při provádění péče o chudé, jde-li o předměty, které stát, svazky územní samosprávy nebo jiné veřejnoprávní korporace bezúplatně vezmou z vlastních podniků za účelem takového upotřebení.

(2) Bezúplatnými věnováními na dobročinné účely (odstavec 1, č. 1) se rozumějí věnování, která sledují zmírnění nouze a chudoby nebo konání lásky k bližnímu. Totéž platí obdobně pro pojem dobročinné činnosti (odstavec 1, č. 1, písm. d).

(3) Peněžitá věnování jsou, pokud jde při nich o zdanitelnou vlastní spotřebu, osvobozena od daně z obratu podle § 4, odst. 1, č. 4 zákona bez ohledu na účel věnování a bez ohledu na to, komu jsou poskytována. Totéž platí pro bezúplatná věnování ostatních věcí, na něž se rovněž vztahuje osvobození již podle § 4, odst. 1, č. 4 zákona, jakož i pro bezúplatná věnování předmětů československých státních finančních monopolů (§ 4, odst. 1, č. 5 zákona).

Čl. 10.

Pojem celkového obratu.

(1) Celkovým obratem se rozumí roční hrubý obrat, zjištěný za poslední předcházející kalendářní rok (rozhodný kalendářní rok) tak, že se sečtou

1. a) úplaty, které podnikatel přijal v rozhodném kalendářním roce za zdanitelné dodávky a výkony (v zemích České a Moravskoslezské též úplaty přijaté za zdanitelné dodávky a jiná plnění),
2. b) obecné ceny věcí a výkonů, které podnikatel přijal, – při směně, t. zv. protiúčtech a pod. –, v rozhodném kalendářním roce za zdanitelné dodávky a výkony (v zemích České a Moravskoslezské též za zdanitelné dodávky a jiná plnění),
3. c) obecné ceny rozhodné pro vyměření paušalované daně z obratu u předmětů, které podnikatel jakožto jejich výrobce dodal v rozhodném kalendářním roce za nižší úplaty, než byly jejich obecné ceny ve velkém, takovému podnikateli, který u něho ony předměty výhradně nebo převážně nakupoval a je v nezměněném stavu dále dodával,
4. d) základy, které podle nařízení nebo vyhlášky o paušalování daně z obratu jsou rozhodné pro zdanění převodů zboží a výkonů mezi tuzemskými závody téhož podniku nebo mezi právně nesamostatnými tuzemskými podniky téhož majitele, k nimž došlo v rozhodném kalendářním roce,
5. e) obecné ceny předmětů, které podnikatel vzal v rozhodném kalendářním roce ze svého podniku (ze svých podniků) pro vlastní spotřebu a od součtu položek, uvedených pod písm. a) až e), se odečtou úplaty, které podnikatel vrátil v rozhodném kalendářním roce.

(2) Podle ustanovení odstavce 1 jest po prvé zjistiti celkový obrat za kalendářní rok 1946. Při tom se započítají do celkového obratu též ceny, rozhodné v zemích České a Moravskoslezské pro t. zv. dodatkové zdanění dodávek, k nimž došlo v měsících lednu a únoru 1946. Položky, uvedené v odstavci 1, písm. c) a d), se týkají pouze paušalované daně z obratu, platné na území Slovenska pro dobu do 28. února 1946. Jest však k nim přihlížeti, dojde-li opět k paušalování daně z obratu.

(3) Celkový obrat za kalendářní rok 1945 se zjistí u podniků, které byly v tomto roce provozovány v zemích České a Moravskoslezské, tak, že se sečtou

1. a) úplaty, které podnikatel přijal v kalendářním roce 1945 za zdanitelné dodávky a jiná plnění,
2. b) úplaty, které podnikatel přijal v kalendářním roce 1945 za zdanitelné dodávky a výkony, u nichž daňová povinnost vznikla před 1. říjnem 1940,
3. c) hodnoty dodávek nebo jiných plnění, které podnikatel přijal (při směně, t. zv. protiúčtech a pod.) v kalendářním roce 1945 za zdanitelné dodávky a jiná plnění, po případě za zdanitelné dodávky a výkony,
4. d) ceny rozhodné pro t. zv. dodatkové zdanění dodávek, k nimž došlo v kalendářním roce 1945,
5. e) ceny předmětů, které podnikatel vzal v kalendářním roce 1945 ze svého podniku pro vlastní spotřebu a od součtu položek, uvedených pod písm. a) až e), se odečtou úplaty, které podnikatel vrátil v kalendářním roce 1945.

(4) U podniků, závodů nebo provozoven, které byly v kalendářním roce 1945 provozovány na území Slovenska, se zjistí celkový obrat za kalendářní rok 1945 obdobně podle ustanovení odstavce 1.

(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 platí obdobně pro podnikatele, jimž bylo povoleno zdaňovati ceny za dodávky a výkony účtované. Na místo přijatých úplat nastupují u nich zpravidla účtované ceny.

(6) Při zjišťování celkového obratu se nepřihlíží k tomu, zda jde o dodávky a výkony (po případě dodávky a jiná plnění) podrobené dani z obratu či od ní osvobozené nebo zda je u nich daň z obratu kryta paušálem či nikoliv. Totéž platí u vlastní spotřeby. Rovněž nezáleží na tom, zda daňová povinnost u nich vznikla již po 28. únoru 1946 či ještě před 1. březnem 1946.

(7) Do celkového obratu se započítávají též úplaty (ceny) ve starých platidlech.

(8) Má-li podnikatel dva nebo více podniků, závodů nebo provozoven, je rozhodný celkový obrat všech podniků, závodů nebo provozoven, nehledíc na to, zda některé z nich jsou v zemích České a Moravskoslezské (nebo jen v jedné z těchto zemí) a některé na Slovensku.

(9) U podnikatelů, kteří neprovozovali podnikatelskou činnost po celý rozhodný kalendářní rok, stanoví se celkový (roční) obrat v poměru k obratu, dosaženému za část rozhodného kalendářního roku, po kterou podnikatelskou činnost provozovali.