Nařízení, jímž se provádí zákon ze dne 21. února 1946, č. 31 Sb., o dani z obratu

Čl. 35.

účinné od 1. 1. 1947Průkaz nároku na náhradu vývozcům-obchodníkům.

účinné od 1. 1. 1947(1) Jde-li o náhradu vývozcům-obchodníkům (§ 22, odst. 3 zákona), jest vývozce povinen na výzvu příslušné berní správy prokázati:

1. účinné od 1. 1. 19471. skutečnost, že vyvezeného předmětu nabyl v tuzemsku od jiné osoby nebo že jej sám dovezl do tuzemska z ciziny a že stav nabytého nebo dovezeného předmětu nebyl změněn. Průkaz nutno podati původním účtem nebo, jde-li o předmět dovezený do tuzemska z ciziny, celními doklady a opisem prodejního účtu. Z obou účtů musí býti patrny údaje, které jsou nutny pro přezkoumání totožnosti a stavu vyvezeného předmětu, zejména druh, váha, množství a cena předmětu. Má-li berní správa pochybnosti o totožnosti a stavu vyvezeného předmětu, jest vývozce povinen podati průkaz řádnými obchodními nebo hospodářskými knihami a doklady k nim (též přepravními listinami nebo jejich duplikáty);
2. účinné od 1. 1. 19472. částku, která připadá z nákupní ceny předmětu na daň z obratu, nebo, jde-li o předmět dovezený do tuzemska z ciziny, částku, kterou vývozce zaplatil na dani z obratu při celním projednání. Průkaz nutno podati původním nákupním účtem a doklady o jeho zaplacení nebo celními doklady o zaplacení daně z obratu při dovozu;
3. účinné od 1. 1. 19473. vývoz předmětu do ciziny (čl. 4, odst. 3). Průkaz jest podati způsobem, stanoveným v čl. 4, odst. 6, 7 a 8, po případě způsobem povoleným vývozci podle čl. 4, odst. 10 nebo 11.

účinné od 1. 1. 1947(2) Jde-li o vývoz předmětu, kterého vývozce nabyl v tuzemsku od jiné osoby, lze pro včítání podle § 22, odst. 3, 7, 8 a 10 zákona použíti částky ve výši daně z obratu, která připadá na prokázaně účtovanou nákupní cenu onoho předmětu. Nezáleží na tom, zda tato cena byla v splátkovém období, ve kterém byl předmět vyvezen do ciziny, zcela zaplacena či nikoliv. Nákupní cena musí však býti vyrovnána nejpozději koncem června kalendářního roku následujícího bezprostředně po kalendářním roce, ve kterém byl zmíněný předmět vyvezen do ciziny. Nebyla-li tato podmínka splněna, jest vývozce povinen vrátiti státu částku ve výši daně z obratu, která připadá na nákupní cenu nebo část nákupní ceny, neuhrazenou v uvedené lhůtě. Pro toto vrácení platí obdobně ustanovení čl. 36, odst. 3 a 4 s tou odchylkou, že rozhodným splátkovým obdobím je třetí čtvrtletí kalendářního roku následujícího bezprostředně po kalendářním roce, ve kterém byl zmíněný předmět vyvezen do ciziny.

účinné od 1. 1. 1947(3) Jde-li o předmět, jehož bezprostřední dodávka na vývozce není dani z obratu podrobena (zejména z důvodu některého osvobození podle § 4, odst. 1 zákona), nemá vývozce nároku na náhradu vývozcům-obchodníkům.

účinné od 1. 1. 1947(4) Berní správa může vývozce vyzvati, aby prokázal další skutkové okolnosti rozhodné pro posouzení jeho nároku na náhradu vývozcům-obchodníkům a pro přezkoumání správnosti částek této náhrady, uplatněných vývozcem v daňovém přiznání. Nevyhoví-li vývozce výzvě ve stanovené, nejméně 15denní lhůtě, ztrácí nárok na včítání; na tento následek musí však býti ve výzvě upozorněn.

účinné od 1. 1. 1947(5) Uplatňuje-li vývozce u určitého předmětu jak nárok na náhradu vývozcům-obchodníkům tak i nárok na všeobecnou náhradu při vývozu (§ 22, odst. 6 zákona), jest povinen podati též průkaz uvedený v čl. 34.

Čl. 36.

účinné od 1. 1. 1947Vrácení náhrad.

účinné od 1. 1. 1947(1) Byl-li předmět, jejž vývozce vyvezl do ciziny, ještě v tomtéž splátkovém období vrácen (zpět dovezen) do tuzemska k disposici vývozcově, nemá vývozce u tohoto předmětu nárok na včítání podle § 22, odst. 7, 8 a 10 zákona.

účinné od 1. 1. 1947(2) Byly-li vývoz předmětu do ciziny a jeho zpětný dovoz do tuzemska uskutečněny v různých splátkových obdobích (na př. vývoz v posledním čtvrtletí 1946, zpětný dovoz do tuzemska ve druhém čtvrtletí 1947), jest vývozce povinen náhradu, kterou si již předběžně odečetl podle § 22, odst. 7 zákona, vrátiti tímto způsobem:

1. účinné od 1. 1. 19471. náhradu, která připadá na předmět dovezený zpět do tuzemska, odečte od náhrad, na něž má podle § 22 zákona nárok za kalendářní rok, ve kterém předmět dovezl zpět do tuzemska;
2. účinné od 1. 1. 19472. nelze-li použíti způsobu, uvedeného pod č. 1, jest vývozce povinen vrátiti náhradu v hotovosti (odstavec 3).

účinné od 1. 1. 1947(3) Vývozce je povinen vrátiti náhradu v hotovosti (odstavec 2, č. 2) formou platby na daň z obratu za ono splátkové období, v němž předmět dovezl zpět do tuzemska; náhrada, kterou jest takto vrátiti, má povahu daně z obratu a platí tudíž obdobně pro její placení, vyměření, zajištění a vymáhání, promlčení a pro ručení za ni příslušná ustanovení o dani z obratu.

účinné od 1. 1. 1947(4) Vývozce je povinen vyznačiti ve zvláštní příloze k přiznání k dani z obratu částky náhrady, které je povinen vrátiti za daňové období, jehož se přiznání týká.

účinné od 1. 1. 1947(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 platí též v případě, kdy byla do tuzemska vrácena (dovezena zpět) pouze část vyvezeného předmětu nebo jeho obal, dále v případech vrácení všeobecné náhrady při vývozu podle čl. 30, odst. 2, druhé věty.

Čl. 37.

Čl. 38.

účinné od 1. 1. 1947Ustanovení přechodná.

účinné od 1. 1. 1947(1) Nemůže-li tuzemský podnikatel prokázati vývoz, který byl podle jeho tvrzení proveden v době od 1. března 1946 do 31. prosince 1946, evidenční knihou o vývozu a vývozním prohlášením (čl. 4, odst. 6 až 8), stačí, prokáže-li jej jiným způsobem tak, že o provedení vývozu není pochybností.

účinné od 1. 1. 1947(2) Pro poplatek z prodlení platí podle § 20, odst. 7, poslední věty zákona obdobně:

1. účinné od 1. 1. 1947a) ustanovení § 271, odst. 3 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb., o přímých daních, ve znění zákona ze dne 2. července 1936, č. 226 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o přímých daních (dále jen „zák. o př. d.“). Roční úhrn sazby poplatku z prodlení se stanoví ve výši 4 %;
2. účinné od 1. 1. 1947b) ustanovení § 272 zák. o př. d.;
3. účinné od 1. 1. 1947c) ustanovení odstavce 3 a odstavce 5, druhé až čtvrté věty vládního nařízení ze dne 4. února 1937, č. 15 Sb., kterým se provádí zákon o přímých daních (dále jen „prov. nař.“) k § 271, odst. 2 zák. o př. d.;
4. účinné od 1. 1. 1947d) ustanovení prov. nař. k § 271, odst. 7 zák. o př. d.

účinné od 1. 1. 1947(3) Po dobu od účinnosti zákona až do dne, který stanoví ministr financí vyhláškou v Úředním listě republiky Československé, nebude dobropis podle § 21, odst. 6 zákona přiznáván. Byla-li však vyměřená daň nebo její příslušenství zčásti nebo zcela odepsána v důsledku rozhodnutí příslušného úřadu v řízení odvolacím nebo podle § 256, odst. 4 až 6 nebo podle § 256 a) nebo podle § 276, odst. 1 zák. o př. d. ve spojení s § 31 zákona, neopraví se poplatek z prodlení, ale přizná se poplatníkovi náhradní dobropis sazbou stanovenou pro poplatek z prodlení ke dnům stanoveným pro předpis tohoto poplatku, a to z částky odepsané daně (příslušenství) od její splatnosti až do vyrozumění poplatníka o odpisu, podléhal-li poplatník v této době zásadně poplatku z prodlení. Úřad jest povinen doručiti oprávněné osobě rozhodnutí o přiznání náhradního dobropisu nejdéle do dvou roků po uplynutí kalendářního roku, ve kterém vznikl její nárok na tento náhradní dobropis. Opominul-li úřad přiznati náhradní dobropis a neuplatnil-li poplatník nároku na tento dobropis do 4 let po uplynutí kalendářního roku, ve kterém vznikl tento nárok, nárok na náhradní dobropis zanikne.

účinné od 1. 1. 1947(4) Ustanovení čl. 25 se nedotýkají povinnosti podnikatelovy podati zvlášť přiznání k dani z obratu (a dani přepychové) z dodávek a výkonů (dodávek a jiných plnění), jakož i z vlastní spotřeby, u nichž daňová povinnost vznikla před 1. březnem 1946. Toto přiznání jest podnikatel povinen podati u té berní správy, která jest podle čl. 29 místně příslušná, aby mu vyměřila za totéž daňové (vyměřovací) období daň z obratu z dodávek, výkonů a vlastní spotřeby, u nichž daňová povinnost vznikla po 28. únoru 1946.

účinné od 1. 1. 1947(5) Místní příslušnost berní správy (čl. 29) k vyměření daně z obratu za kalendářní rok (daňové období) se vztahuje na daň z obratu, na kterou vznikl v tomtéž roce státu nárok, bez rozdílu, zda daňová povinnost vznikla před 1. březnem 1946 či po 28. únoru 1946.

účinné od 1. 1. 1947(6) Vzniklá již místní příslušnost berní správy k vyměření daně z obratu (daně přepychové), na kterou vznikl státu nárok před 1. lednem 1946, nebo k vyměření dodatku k této dani zůstává nedotčena.

účinné od 1. 1. 1947(7) Ustanovení odstavců 4 až 6 platí obdobně pro místní příslušnost berních úřadů.

účinné od 1. 1. 1947(8) Vláda zmocňuje ministra financí, aby vyhláškou v Úředním listě republiky Československé stanovil na přechodnou dobu, že dodávky, vlastní spotřeba a dovoz jižního ovoce (čís. 9 až 18 cel. saz.) a rýže, neloupané a loupané, i rýže zlomkové (čís. 34 cel. saz.) podléhají dani z obratu o sazbě pouze 1 %.

Čl. 39.

účinné od 1. 1. 1947Poměr k dosavadnímu nařízení.

účinné od 1. 1. 1947Vládní nařízení ze dne 4. července 1924, č. 156 Sb., jímž se provádí zákon o dani z obratu a dani přepychové, ve znění vládních nařízení č. 247/1926 Sb., č. 189/1930 Sb., č. 58/1932 Sb., č. 175/1932 Sb. a č. 269/1935 Sb., pozbývá platnosti dnem 31. prosince 1946. Jeho věcných (hmotně-právních) ustanovení se však použije, pokud není v čl. 40, odst. 2 stanoveno jinak, v mezích ustanovení § 32, odst. 2, druhé věty zákona i po 31. prosinci 1946, jde-li o daň z obratu z dodávek, výkonů a vlastní spotřeby, u nichž daňová povinnost vznikla v době od 1. března 1946 do 31. prosince 1946.

Čl. 40.

účinné od 1. 1. 1947Účinnost nařízení.

účinné od 1. 1. 1947(1) Pokud není v odstavci 2 stanoveno jinak, nabývá toto nařízení účinnosti dnem 1. ledna 1947.

účinné od 1. 1. 1947(2) Ustanovení čl. 1, 4, 8, 9, 10, 13, 14, 15, 17, 18, 23, 25, 28, 29, 30 až 36 a 38, odst. 2 a 3 platí pro daň z obratu z dodávek, výkonů a vlastní spotřeby, u nichž daňová povinnost vznikla po 28. únoru 1946, po případě pro vrácení daně při vývozu, který byl proveden po 28. únoru 1946.

Čl. 41.

účinné od 1. 1. 1947Prováděcí ustanovení.

účinné od 1. 1. 1947Toto nařízení provede ministr financí v dohodě se zúčastněnými ministry.