Nařízení, jímž se provádí zákon ze dne 21. února 1946, č. 31 Sb., o dani z obratu

Čl. 26.

Zdanění účtovaných cen místo přijatých úplat.

(1) Podnikatel musí, chce-li místo úplat přijatých v daňovém období zdaňovati ceny za dodávky a výkony účtované, zažádati u příslušné berní správy, aby mu povolila tento způsob zdaňování. Povolení se žadateli udělí jen s podmínkou, že zdaní mimo ceny účtované také úplaty, jež dojdou za dodávky nebo výkony, provedené v době, kdy platil daň ještě podle přijatých úplat. Povolení může býti vázáno i na jiné podmínky nebo výhrady. Úplaty přijaté za dodávky nebo výkony, provedené před povolením, musí podnikatel vykazovati a přiznávati odděleně.

(2) Povolení platiti daň podle účtovaných cen, udělená před účinností tohoto nařízení, zůstávají v platnosti, pokud se jejich podmínky nezměnily.

(3) Chce-li podnikatel přejíti od povoleného přiznávání podle účtovaných cen opět k přiznávání podle přijatých úplat, musí za povolení tohoto přechodu zažádati u příslušné berní správy. Podnikatel musí odděleně vykazovati a přiznávati úplaty, které v době, kdy již platí daň podle přijatých úplat, přijal za dodávky a výkony (dodávky a jiná plnění), na něž vydal účet v době, kdy ještě platil daň podle účtovaných cen.

Čl. 27.

Vrácení úplaty.

(1) Vrácená úplata se smí odečítati vždy jen od souhrnu úplat, které podléhají téže daňové sazbě jako úplata vrácená. Byla-li tudíž vrácena úplata, která podléhala 1 %ní dani, lze ji odečísti jen od souhrnu přijatých úplat, podléhajících dani 1 %ní; byla-li však vrácena úplata, podrobená 3 %ní dani, lze ji odečítati jen od souhrnu přijatých úplat, podléhajících dani 3 %ní a pod.

(2) Vrací-li podnikatel úplatu ještě nezdaněnou, odečte ji prostě při zjišťování splátkového základu, podléhajícího stejné daňové sazbě, a vykáže jen zbytek jako splátkový základ. Byla-li však daň z vrácené úplaty spolu s ostatní daní za příslušné dřívější splátkové období již zaplacena, odečte se vrácená úplata při zjišťování splátkového základu (podléhajícího stejné daňové sazbě) za to splátkové období, ve kterém úplata byla vrácena; v daňovém přiznání uvede se však v těchto případech v souhrnu přijatých úplat celá hrubá tržba za splátkové období, nezmenšená o vrácenou úplatu. Tato úplata se vykáže pak v daňovém přiznání na příslušném místě jako srážková položka. Nebyla-li však v celém běžném daňovém období žádná z přijatých úplat podrobena téže daňové sazbě jako vrácená úplata, uvede podnikatel vrácenou úplatu na konci přiznání v příslušné rubrice a zároveň uvede sazbu, podle které byla z vrácené úplaty v dřívějším období zaplacena daň. Částku daně, která z vrácené úplaty byla zaplacena, odečte pak vyměřující úřad od celkové vyměřené daně.

(3) Tato ustanovení platí obdobně, jde-li o poplatníka, kterému bylo povoleno zdaňovati účtované ceny.

Čl. 28.

Průkaz srážkových položek.

(1) Srážkové položky, uplatněné ve včas podaném daňovém přiznání, jest poplatník povinen na výzvu prokázati (odstavec 2) co do oprávněnosti i výše. Neučiní-li tak ve stanovené, nejméně 15denní lhůtě, jest berní správa oprávněna k srážkovým položkám nepřihlížeti; na tento následek musí býti poplatník ve výzvě upozorněn.

(2) Oprávněnost a výši srážkových položek jest prokázati:

1. 1. jde-li o vývozní dodávky: způsobem, jejž stanoví čl. 4, odst. 5 až 8 (po případě způsobem, který byl poplatníku zvlášť povolen podle čl. 4, odst. 10 nebo 11), dále opisy prodejních účtů a doklady o jejich úplném nebo částečném zaplacení jakož i řádnými obchodními nebo hospodářskými knihami;
2. 2. jde-li o jiné dodávky nebo výkony osvobozené od daně nebo dodávky (výkony), u nichž jest daň paušalována: příslušným potvrzením [čl. 5, odst. 1, čl. 8, odst. 3, čl. 9, odst. 1, č. 1, písm. d)] nebo osvědčením (čl. 17, odst. 2, č. 3 až 5), dále zpravidla opisy prodejních účtů a doklady o jejich úplném nebo částečném zaplacení, jakož i řádnými obchodními nebo hospodářskými knihami. U podnikatelů, kteří neobchodují výhradně ve velkém, může se však berní správa spokojiti průkazem nákupními účty; k nákupním cenám připočte se poměrná část režie a podnikatelského zisku. Tržbu za zboží, u něhož jest daň paušalována, smí si srážeti ve svém přiznání podnikatel, který není podle nařízení nebo vyhlášky o paušalování povinen paušál sám odváděti;
3. 3. jde-li o vrácené úplaty: korespondencí nebo jinými doklady o zrušení dodávky nebo slevě ceny;
4. 4. jde-li (u podnikatele, kterému bylo povoleno zdaňovati účtované ceny) o částky odečitatelné podle § 17, odst. 7 zákona: korespondencí nebo jinými doklady o zrušení dodávky, slevě ceny nebo bezvýsledném vymáhání účtované ceny nebo její části.

Čl. 29.

Místní příslušnost úřadů.

(1) Pokud není dále stanoveno jinak, jest k vyměření daně z obratu za kalendářní rok (daňové období) místně příslušná:

1. 1. u tuzemského podnikatele, který jest poplatníkem zvláštní nebo všeobecné daně výdělkové, berní správa, která jest podle všeobecných ustanovení o přímých daních nebo na podkladě delegace místně příslušná vyměřiti mu zvláštní nebo všeobecnou daň výdělkovou z výtěžku dosaženého v témže kalendářním roce (nebo v obchodním období, které skončilo v témže kalendářním roce);
2. 2. u ostatních tuzemských podnikatelů berní správa, která jest podle všeobecných ustanovení o přímých daních nebo na podkladě delegace místně příslušná vyměřiti podnikateli daň důchodovou z důchodu dosaženého v témže kalendářním roce (nebo v obchodním období, které skončilo v témže kalendářním roce).

(2) Jde-li o tuzemského podnikatele, který v kalendářním roce (daňovém období), za nějž jest vyměřiti daň z obratu, vyvíjel podnikatelskou činnost jak v zemích České a Moravskoslezské (nebo jen v jedné z těchto zemí) tak i na Slovensku, vyměří se mu

1. 1. zvlášť daň z obratu ze souhrnu splátkových základů (vyměřovacího základu) podniku, závodu nebo provozovny (podniků, závodů nebo provozoven) v zemích České a Moravskoslezské (nebo jen v jedné v těchto zemí) a
2. 2. zvlášť daň z obratu ze souhrnu splátkových základů (vyměřovacího základu) podniku, závodu nebo provozovny (podniků, závodů nebo provozoven) na Slovensku.

(3) Je-li u tuzemského podnikatele, uvedeného v odstavci 2, podle všeobecných ustanovení o přímých daních nebo na podkladě delegace založena pro zvláštní daň výdělkovou, všeobecnou daň výdělkovou nebo daň důchodovou místní příslušnost berní správy v zemi České nebo Moravskoslezské, jest místně příslušná vyměřiti mu

1. 1. daň z obratu z vyměřovacího základu, uvedeného v odstavci 2, č. 1, berní správa v zemi České nebo Moravskoslezské, která jest místně příslušná vyměřiti mu zvláštní nebo všeobecnou daň výdělkovou nebo (nejde-li o poplatníka zvláštní nebo všeobecné daně výdělkové) daň důchodovou z výtěžku nebo důchodu dosaženého v témže kalendářním roce (nebo v obchodním období, jež skončilo v témže kalendářním roce);
2. 2. daň z obratu z vyměřovacího základu, uvedeného v odstavci 2, č. 2, berní správa na Slovensku, v jejímž obvodu byl podnik, závod nebo provozovna dne 31. prosince kalendářního roku, za který jest daň z obratu vyměřiti, nebo v den dřívější, došlo-li během tohoto roku k trvalému úplnému zastavení podniku, závodu nebo provozovny na Slovensku. Měl-li však tuzemský podnikatel dne 31. prosince kalendářního roku, za který jest daň z obratu vyměřiti, na Slovensku dva nebo více podniků, závodů nebo provozoven, jest místně příslušná berní správa, v jejímž obvodu měl tuzemský podnikatel na Slovensku v uvedený den podnik, závod nebo provozovnu s největším počtem zaměstnanců.

(4) Je-li u tuzemského podnikatele, uvedeného v odstavci 2, podle všeobecných ustanovení o přímých daních nebo na podkladě delegace založena pro zvláštní daň výdělkovou, všeobecnou daň výdělkovou nebo daň důchodovou místní příslušnost berní správy na Slovensku, jest místně příslušná vyměřiti mu

1. 1. daň z obratu z vyměřovacího základu, uvedeného v odstavci 2, č. 1, berní správa v zemi České nebo Moravskoslezské, v jejímž obvodu byl podnik, závod nebo provozovna dne 31. prosince kalendářního roku, za který jest daň z obratu vyměřiti, nebo v den dřívější, došlo-li během tohoto roku k trvalému úplnému zastavení podniku, závodu nebo provozovny v zemích České a Moravskoslezské (nebo jen v jedné z těchto zemí). Měl-li však tuzemský podnikatel dne 31. prosince kalendářního roku, za který jest daň z obratu vyměřiti, v zemích České a Moravskoslezské (nebo jen v jedné z těchto zemí) dva nebo více podniků, závodů nebo provozoven, jest místně příslušná berní správa, v jejímž obvodu měl tuzemský podnikatel v zemi České nebo Moravskoslezské v uvedený den podnik, závod nebo provozovnu s největším počtem zaměstnanců;
2. 2. daň z obratu z vyměřovacího základu, uvedeného v odstavci 2, č. 2, berní správa na Slovensku, která jest místně příslušná vyměřiti mu zvláštní nebo všeobecnou daň výdělkovou nebo (nejde-li o poplatníka zvláštní nebo všeobecné daně výdělkové) daň důchodovou z výtěžku nebo důchodu dosaženého v témže kalendářním roce (nebo v obchodním období, které skončilo v témže kalendářním roce).

(5) U kočovních a podomních tuzemských podnikatelů jest místně příslušná berní správa, které přísluší vyměření daně výdělkové.

(6) K vyměření daně z obratu cizozemskému podnikateli jest místně příslušná berní správa, v jejímž obvodu cizozemský podnikatel provozoval činnost.

(7) V pochybnostech o tom, která berní správa jest místně příslušná k vyměření daně z obratu, rozhodne finanční úřad II. stolice, na Slovensku pověřenectvo financí. Jsou-li však berní správy, které by mohly býti místně příslušné, v obvodech různých finančních úřadů II. stolice v zemích České a Moravskoslezské, rozhodne ministerstvo financí. Totéž platí, jsou-li berní správy, které by mohly býti místně příslušné, v obvodech finančního úřadu II. stolice v zemi České nebo Moravskoslezské a pověřenectva financí.

(8) Ministerstvo financí nebo úřad jím k tomu zmocněný může z důležitých důvodů na žádost podnikatelovu nebo z úřední povinnosti určiti (delegovati) místo berní správy, která jest podle předchozích všeobecných ustanovení místně příslušná, jinou berní správu nebo místo finančního úřadu II. stolice, který jest místně příslušný, jiný finanční úřad II. stolice ku provedení buď jen určitých nebo veškerých úkonů daně se týkajících nebo trestního řízení. Ministerstvo financí může vyhláškou v Úředním listě (na Slovensku též v Úředním věstníku) učiniti opatření podle tohoto odstavce i pro určitou skupinu podnikatelů.

(9) Berní správě přísluší přijmouti od podnikatele, pro něhož jest místně příslušná, ohlášky podle § 14 zákona, přiznání k dani z obratu, rozhodnouti o jeho daňové povinnosti, vyměřiti daň a vydati mu platební rozkaz, přijmouti odvolání nebo jiná podání týkající se této daně, jakož i provésti veškeré úkony ve věci této daně a jejího příslušenství nebo jiné úkony, k nimž jest berní správa věcně příslušná.

(10) Berní správa, která provedla trestní řízení, vyměří též zkrácenou, zatajenou nebo ohroženou daň, zjištěnou v trestním řízení.

(11) Řídí-li se místní příslušnost berní správy pro daň z obratu místní příslušností pro daň přímou (odstavec 1, odstavec 3, č. 1, odstavec 4, č. 2 a odstavec 5), nezáleží na tom, zda k vyměření přímé daně dojde či nikoliv, nebo na tom, zda podnikatel jest povinen podati přiznání k přímé dani či nikoliv.

(12) Místně příslušným berním úřadem jest:

1. 1. u tuzemských podnikatelů, u nichž se místní příslušnost pro daň z obratu řídí místní příslušností pro daň přímou (odstavec 1, odstavec 3, č. 1, odstavec 4, č. 2 a odstavec 5), berní úřad, v jehož obvodě leželo v rozhodný den místo určující příslušnost pro daň přímou;
2. 2. u tuzemských podnikatelů, u nichž se místní příslušnost řídí místem podniku, závodu nebo provozovny (odstavec 3, č. 2 a odstavec 4, č. 1), berní úřad, v jehož obvodu byl v rozhodný den podnik, závod nebo provozovna, po případě podnik, závod nebo provozovna s největším počtem zaměstnanců;
3. 3. u cizozemských podnikatelů berní úřad, v jehož obvodu cizozemský podnikatel provozoval činnost.

(13) Tuzemský podnikatel jest povinen platiti čtvrtletní splátky na daň z obratu za běžný kalendářní rok (§ 20, odst. 1 zákona) tomu bernímu úřadu, v jehož obvodu bylo dne 31. prosince posledního předcházejícího kalendářního roku místo (odstavec 12) určující jeho příslušnost pro daň z obratu za předcházející kalendářní rok. To však neplatí, nastanou-li během běžného kalendářního roku skutečnosti, které mají za následek, že pro daň z obratu za běžný kalendářní rok se stane místně příslušným (odstavec 12) jiný berní úřad. Platby, které v takovém případě podnikatel vykonal na daň z obratu za běžný kalendářní rok u místně nepříslušného berního úřadu, se na kolku prosté oznámení podnikatelovo nebo z úřední povinnosti převedou hodnotou ke dni původní platby na daňový účet (konto) podnikatelův u berního úřadu, který je místně příslušným pro daň z obratu za běžný kalendářní rok.

(14) Pro přijetí a účtování plateb na peněžité tresty a na zkrácenou, zatajenou nebo ohroženou daň, předepsané v trestním řízení, jest místně příslušný berní úřad, který jest v sídle berní správy, jež provedla trestní řízení.

(15) Ustanovení odstavce 8 platí obdobně i pro místní příslušnost berních úřadů.

(16) Místní příslušnost úřadů k vyměření a vybírání daně z obratu při dovozu (§ 1, odst. 1, č. 3 zákona) se řídí podle ustanovení o cle.

Čl. 30.

Základ všeobecné náhrady při vývozu.

(1) Jde-li o vývoz k uskutečnění vývozní dodávky (čl. 4, odst. 1), je základem všeobecné náhrady při vývozu úplata (nebo její část), kterou vývozce nebo někdo jiný jeho jménem přijal za vývozní dodávku.

(2) Ministerstvo financí nebo úřad jím k tomu zmocněný, na Slovensku pověřenectvo financí nebo úřad jím k tomu zmocněný, může na žádost vývozcovu povoliti, aby základem všeobecné náhrady při vývozu byla místo přijaté úplaty cena účtovaná za vývozní dodávku. Toto povolení jest vázati podmínkou, že vývozce jest povinen vrátiti všeobecnou náhradu při vývozu, neobdrží-li ve lhůtě, stanovené v povolení, úplatu za vývozní dodávku. V povolení se určí též podmínky přechodu od jednoho způsobu zjišťování základu všeobecné náhrady při vývozu (podle přijatých úplat) ke druhému (podle účtovaných cen) a naopak. Povolení, aby podnikatel zdaňoval místo přijatých úplat ceny za dodávky a výkony účtované (§ 17, odst. 7 zákona), neopravňuje samo o sobě k tomu, aby byly u tohoto podnikatele brány za základ všeobecné náhrady při vývozu ceny účtované za vývozní dodávky.

(3) Jde-li o vývoz předmětu za účelem jeho výdělečného upotřebení v cizině (čl. 33, odst. 2 a 3), je základem všeobecné náhrady při vývozu:

1. 1. u předmětu, kterého vývozce nabyl v tuzemsku od jiné osoby a jejž v nezměněném stavu vyvezl do ciziny, nákupní cena (čítajíc v to vedlejší výlohy, bez rozdílu, zda vývozce je platil dodavateli či osobě třetí) s připočtením skutečných výloh vývozcových za přepravu a pojištění zboží k československé celní hranici, pokud nejsou obsaženy již v nákupní ceně;
2. 2. v ostatních případech cena, jakou obvykle platí překupníci v místě bydliště nebo sídla vývozcova a v době vývozu za předmět stejného nebo podobného druhu.

Čl. 31.

Pojem nezměněného stavu.

(1) O vývoz v nezměněném stavu jde, vyváží-li tuzemský podnikatel do ciziny předmět nabytý v tuzemsku od jiné osoby nebo dovezený do tuzemska z ciziny, aniž ho před vývozem upotřebil (dal upotřebiti) ke zpracování na jiný předmět nebo jako obalu nebo aniž ho již použil (dal použíti) v tuzemsku.

(2) Za nezměněný stav se považuje, byl-li předmět jen opatřen novým nebo jiným obalem nebo čištěním, natřením anebo jinak jen zevně upraven k prodeji.

Čl. 32.

Zvláštní případy.

V případech a za podmínek uvedených v § 195, odst. 2 a § 216, odst. 1 a 2 vládního nařízení ze dne 13. prosince 1927, č. 168 Sb., jímž se provádí celní zákon, vrátí příslušný úřad celní správy na žádost daň z obratu nebo příslušnou její část, vybranou při dovozu, zároveň se clem nebo rozdílem na cle. To platí i tehdy, jde-li při tom o vývoz (zpětný vývoz) podle § 22, odst. 5 zákona; vývozce musí v tomto případě v žádosti prohlásiti, že neuplatní nárok na náhradu vývozcům-obchodníkům způsobem, uvedeným v § 22, odst. 7 a 8 zákona, a že se tohoto nároku vzdává.

Čl. 33.

Pojem cizozemského odběratele. Pojem výdělečného upotřebení.

(1) Cizozemským odběratelem se rozumí odběratel, který nemá v tuzemsku ani bydliště nebo sídlo ani provozovnu.

(2) O vývoz předmětu za účelem jeho výdělečného upotřebení v cizině jde, je-li předmět vyvážen z tuzemska do ciziny proto, aby vývozce ho upotřebil (nebo dal upotřebiti) v rámci podnikatelské činnosti, kterou vyvíjí nebo vyvine v cizině, avšak bez úmyslu dovézti vyvážený předmět nebo výrobek z něho zpět do tuzemska.

(3) O takový vývoz (odstavec 2) tudíž jde, je-li předmět vyvážen z tuzemska do ciziny na př. proto, aby

1. a) vývozce vyvážený předmět v cizině prodal nebo jinak zcizil (vývoz na sklad v cizozemské provozovně vývozcově, vývoz na sklad u cizozemského komisionáře nebo obchodního jednatele a pod.);
2. b) vývozce vyvezený předmět opracoval (zušlechtil, upravil a pod.) nebo zpracoval ve své cizozemské provozovně nebo si jej dal v cizině opracovati nebo zpracovati ve mzdě, avšak bez úmyslu opracovaný předmět nebo výrobek z vyvezeného předmětu dovézti zpět do tuzemska;
3. c) vývozce použil vyváženého předmětu k zhotovení díla, které zůstane v cizině (vývoz materiálu pro stavbu v cizině, vývoz součástí, které vývozce sestaví v cizině v celek, a pod.);
4. d) vývozce používal vyváženého předmětu trvale ve svém cizozemském podniku, závodu nebo provozovně (na př. jako provozovacího zařízení nebo jeho součástí).

(4) O vývoz podle odstavce 2 však nejde, je-li předmět vyvážen do ciziny s úmyslem dovézti jej nebo výrobek z něho zpět do tuzemska, jako na př. vývoz v t. zv. pasivním zušlechťovacím styku, vývoz předmětu pouze ke správce nebo opravě, k vyzkoušení, pokusům, na výstavu, veletrh, k soutěži nebo závodu, vesměs v cizině, nebo za účelem jinakého pouze dočasného používání v cizině (na př. vývoz vozidel k dočasnému používání v cizině, vývoz nářadí a jiných pomůcek potřebných při provádění díla v cizině a pod.). Dojde-li však v takovém případě k výdělečnému upotřebení předmětu v cizině (na př. dojde-li v cizině k prodeji nebo jinakému zcizení předmětu vyvezeného původně k opravě), zůstává nárok vývozcův podle § 22 zákona nedotčen.

Čl. 34.

Průkaz nároku na všeobecnou náhradu při vývozu.

(1) Jde-li o všeobecnou náhradu při vývozu (§ 22, odst. 1 zákona), jest vývozce povinen na výzvu příslušné berní správy prokázati:

1. 1. vývoz předmětu do ciziny (čl. 4, odst. 3). Průkaz jest podati způsobem, stanoveným v čl. 4, odst. 6, 7 a 8, po případě způsobem, povoleným vývozci podle čl. 4, odst. 10 nebo 11;
2. 2. výši úplaty nebo jejích částí, které vývozce nebo někdo jiný jeho jménem přijal za předmět vyvezený k uskutečnění vývozní dodávky do ciziny. Přijatou úplatu nebo přijaté části úplaty jest prokázati opisem prodejního účtu a doklady o úplném nebo částečném zaplacení úplaty. Vývozce, kterému bylo povoleno bráti za základ všeobecné náhrady při vývozu ceny účtované za vývozní dodávky, jest povinen prokázati opisem prodejního účtu cenu, kterou účtoval za předmět vyvezený do ciziny k uskutečnění vývozní dodávky;
3. 3. nákupní cenu vyvezeného předmětu a skutečné výlohy za jeho přepravu a pojištění k československé celní hranici (čl. 30, odst. 3, č. 1). Průkaz jest podati původním nákupním účtem, dále doklady o vedlejších nákupních výlohách a doklady o výlohách za přepravu a pojištění předmětu k československé celní hranici;
4. 4. cenu rozhodnou podle ustanovení čl. 30, odst. 3, č. 2. Tuto cenu jest osvědčiti doklady nebo pomůckami, z nichž jest patrno, za jakou cenu vývozce nebo někdo jiný dodával v místě bydliště nebo sídla vývozcova a v době vývozu předměty stejného nebo podobného druhu překupníkům.

(2) Berní správa může vývozce vyzvati, aby prokázal další skutkové okolnosti rozhodné pro posouzení svého nároku na všeobecnou náhradu při vývozu a pro přezkoumání správnosti částek této náhrady, uplatněných vývozcem v daňovém přiznání. Nevyhoví-li vývozce výzvě ve stanovené, nejméně 15denní lhůtě, ztrácí nárok na včítání; na tento následek musí však býti ve výzvě upozorněn.

(3) Uplatňuje-li vývozce u určitého předmětu jak nárok na všeobecnou náhradu při vývozu tak i nárok na náhradu vývozcům-obchodníkům (§ 22, odst. 6 zákona), jest povinen podati též průkaz uvedený v čl. 35.