Zákon o vojenské nemocenské péči

§ 21.

(1) Při provádění ustanovení § 20, odst. 1 plní vojenská správa zejména tyto úkoly:

1. a) provádí pravidelné a soustavné prohlídky účastníků vojenské nemocenské péče, uvedených v § 1, odst. 1, č. 1 a 2, zvláště mladistvých a těch, kteří jsou při výkonu vojenské služby (zaměstnání, povolání) ohrožováni na zdraví;
2. b) umisťuje účastníky uvedené v § 1, odst. 1, č. 1 a 2, po případě i ostatní osoby, kterým je poskytována vojenská nemocenská péče, ohrožené na zdraví, ve vojenských zotavovnách, a to se zvláštním zřetelem k mladistvým, osobám ohroženým nemocemi z povolání a dětem, jejichž zdravotní stav toho vyžaduje;
3. c) provádí zdravotní výchovu účastníků uvedených v § 1, odst. 1, č. 1 a 2;
4. d) zkoumá nemocnost účastníků uvedených v § 1, odst. 1, č. 1 a 2;
5. e) účastní se při zotavovacích akcích pro účastníky a rodinné příslušníky.

(2) Poradenskou zdravotní péči pro účastníky uvedené v § 1, odst. 1, č. 1 a 2 provádí vojenská správa ve spolupráci se státní zdravotní správou podle směrnic, které vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.

§ 22.

Lékařská služba.

(1) Účastníky uvedené v § 1, odst. 1, č. 1 a 2 a účastníky umístěné ve vojenských invalidovnách bezplatně ošetřuje lékař příslušného vojenského útvaru. Jen po jeho doporučení nebo při nebezpečí v prodlení mají tito účastníci nárok na lékařské ošetřování lékařem svobodně zvoleným ze smluvních lékařů vojenské správy.

(2) Účastníci uvedení v § 1, odst. 1, č. 3 až 6 mají nárok na lékařské ošetřování lékařem svobodně zvoleným ze smluvních lékařů vojenské správy.

(3) Vojenský nemocenský řád může svobodnou volbu lékaře podle předchozích odstavců omezit na volbu mezi lékaři provozujícími praxi v určitém obvodu nebo vázat změnu lékaře účastníkem vojenské nemocenské péče při téže nemoci na souhlas vojenské správy. Při tom však musí být účastníku zajištěna možnost vyhledat lékařskou pomoc u jiného smluvního lékaře, než který je příslušný podle první věty, ve zvláštních případech stanovených vojenským nemocenským řádem.

(4) Účastníci, kteří se nepodrobí ustanovením odstavců 1 až 3 nebo ustanovením vojenského nemocenského řádu je provádějícím, jsou povinni zaplatit ze svého zvýšené náklady spojené s jejich léčením.

(5) Není-li možno lékařskou pomoc zajistit způsobem uvedeným v odstavcích 1 až 3 pro nedostatek osobních nebo věcných předpokladů, učiní vojenská správa vhodné opatření stran přechodného poskytování lékařské pomoci, pokud překážky trvají. Podrobnosti stanoví vojenský nemocenský řád.

(6) Vojenská správa nehradí náklady vzniklé léčením účastníka na soukromý účet nebo u nepříslušného smluvního lékaře, leč by šlo o případ první pomoci nebo o zvláštní případy stanovené vojenským nemocenským řádem podle odstavce 3 a účastník požádal vojenskou správu o náhradu těchto nákladů. V tomto případě náleží účastníku náhrada do výše částky, kterou by vojenská správa sama zaplatila smluvnímu lékaři.

(7) Ustanovení odstavců 2 až 6 platí i pro rodinné příslušníky.

§ 23.

(1) Na určitý způsob léčení nebo ústavního ošetřování požadovaný účastníkem nebo rodinným příslušníkem není právního nároku. Tím však není dotčeno ustanovení § 7, odst. 1, druhé věty.

(2) Potřebují-li účastníci uvedení v § 1, odst. 1, č. 1 a 2 ústavního léčení, budou zpravidla léčeni a ošetřováni ve vojenských léčebných a ošetřovacích ústavech a jen v nutných případech v občanských léčebných a ošetřovacích ústavech. Účastníci uvedení v § 1, odst. 1, č. 3 až 6 a rodinní příslušníci uvedení v § 1, odst. 2 mohou být léčeni ve vojenských léčebných a ošetřovacích ústavech, je-li dostatek volných míst.

(3) Účastníkům uvedeným v § 1, odst. 1, č. 1 a 2, přiděleným nebo bydlícím v místech, kde je zubní oddělení vojenské nemocnice nebo vojenské zubní ambulatorium, poskytuje se ošetřování chrupu a umělá náhrada chrupu zpravidla v těchto zubních odděleních nebo vojenských zubních ambulatoriích.

§ 24.

(1) Vojenská správa je oprávněna kontrolovat nemocné svými lékaři a dohlížet na ně jinými svými zmocněnci, a to i návštěvami v bytě.

(2) Vzepře-li se nemocný dozoru podle odstavce 1 nebo neřídí-li se ustanoveními vojenského nemocenského řádu, může mu být peněžitá dávka zcela nebo zčásti odepřena. Na tyto následky je nutno nemocného předem upozornit.

§ 25.

Náhrada za dopravu nemocných.

(1) Vojenská správa hradí nutné náklady za dopravu nemocného hromadným dopravním prostředkem do vojenské nemocnice a při nebezpečí v prodlení nebo, jde-li o některý z případů uvedených v § 23, odst. 2, do nejbližší vhodné nemocnice nebo jiného léčebného a ošetřovacího ústavu a zpět. Náklad na dopravu jiným než hromadným dopravním prostředkem se hradí, jen byla-li taková doprava nutná.

(2) Vhodnou nemocnicí je nemocnice, která je tak vybavena, že může poskytnout ošetření odpovídající ustanovení § 7, odst. 1, druhé věty.

(3) Vojenský nemocenský řád stanoví, za jakých podmínek a v jaké výši se hradí mimo případy uvedené v odstavcích 1 a 2 náklady za dopravu do léčebných a ošetřovacích ústavů a lázní.

(4) Vojenská správa hradí za podmínek stanovených vojenským nemocenským řádem nutné náklady za dopravu nemocných k lékaři, k ošetření nařízenému lékařem a k vyšetření, čítajíc v to periodické prohlídky.

§ 26.

(1) Vláda může nařízením stanovit odchylně od předchozích ustanovení výši peněžitých dávek vojenské nemocenské péče.

(2) Ministerstvo národní obrany může v dohodě s ministerstvy sociální péče a financí stanovit vyhláškou v Úředním listě, že se účastníkům nebo rodinným příslušníkům poskytují mimo dávky podle předchozích ustanovení i jiné dávky sledující účel vojenské nemocenské péče.

§ 27.

Promlčení nároků.

(1) Nárok na peněžité dávky podle tohoto zákona se promlčuje v jednom roce ode dne, kdy vznikne.

(2) Nárok na výplatu jednotlivé splátky opakující se peněžité dávky se promlčuje v jednom roce ode dne její splatnosti.

§ 28.

Způsob výplaty dávek.

Opakující se peněžité dávky se vyplácejí pozadu v obdobích nejvýše 16 dnů.

§ 29.

Nároky na dávky mohou být platně postoupeny nebo zastaveny jen

1. a) pro zálohy na napadlé dávky, které oprávněný dostal od zaměstnavatele, obce nebo jiné veřejnoprávní korporace,
2. b) pro pohledávky proti oprávněnému z nároku na výživné, a to až do poloviny dávky.

§ 30.

Změna a vrácení dávky.

(1) Změní-li se poměry rozhodné pro vyměření dávky nebo zjistí-li se dodatečně, že dávka byla přiznána na podkladě omylu o skutkových okolnostech, dávka se zvýší, sníží, zastaví nebo odejme. Jde-li o snížení nebo zastavení dávky, nabývá příslušné opatření účinnosti uplynutím období, za které dávka byla již vyplacena. Dávka se však zvýší ode dne, od něhož zvýšení náleží.

(2) Vrácení poskytnutých dávek může být požadováno jen tehdy, přivodil-li účastník nebo rodinný příslušník přiznání či výplatu dávky tvrzením nepravdivých skutkových okolností nebo zatajením závažných skutečností anebo bylo-li soudně zjištěno, že vyloudil poskytnutí dávky trestným jednáním.

§ 31.

Ručení třetích osob za škody.

Má-li účastník, rodinný příslušník nebo pozůstalý po nich nárok na náhradu škody z důvodu, pro nějž byly přiznány dávky, náleží nárok na tuto náhradu vojenské správě až do výše dávek. Plnění takové dávky se považuje za škodu, která byla vojenské správě přímo způsobena.

§ 32.

Neplatná právní jednání.

Ujednání v neprospěch účastníků a rodinných příslušníků nebo pozůstalých, která jsou v rozporu s tímto zákonem, jsou neplatná.

§ 33.

Nároky vůči třetím osobám.

Nároky, které mají účastníci, rodinní příslušníci a pozůstalí vůči jiným fysickým nebo právnickým osobám, podpůrným pokladnám, pojišťovnám, příplatkovým ústavům, fondům a jiným podpůrným zaopatřovacím zařízením z téhož důvodu, z něhož vznikl nárok na dávky, nejsou dotčeny, pokud tento zákon nestanoví jinak.

§ 34.

Vojenský nemocenský řád.

(1) Ministerstvo národní obrany vydá v dohodě s ministerstvy sociální péče, zdravotnictví a financí a po slyšení jednotné odborové organisace vojenský nemocenský řád vyhláškou v Úředním listě.

(2) Vojenský nemocenský řád upravuje způsob poskytování dávek a povinnosti účastníků, lékařů a ostatních činitelů zdravotnické služby v řízení při poskytování dávek.

(3) Vojenský nemocenský řád upravuje blíže zejména:

1. a) podmínky a podrobnosti poskytování ústavního ošetřování (§ 8, odst. 3),
2. b) podmínky a způsob zvláštní léčebné péče (§ 9, odst. 1 a 4),
3. c) podmínky a podrobnosti o výpomoci v rodině (§ 11),
4. d) výši peněžité náhrady místo dětské výbavy (§ 12, odst. 3),
5. e) pojem jednoduchého provedení umělé náhrady chrupu a bližší podmínky a způsob, jakým se poskytuje umělá náhrada chrupu v jiném než jednoduchém provedení (§ 13, odst. 2),
6. f) podmínky a podrobnosti o pomoci při zmrzačení, zohyždění a tělesných vadách (§ 14),
7. g) podmínky a podrobnosti o pomoci proti neplodnosti (§ 15),
8. h) podmínky poskytování a výši zvláštní peněžité výpomoci osobám postiženým některou sociální chorobou (§ 17),
9. ch) podrobnosti o poskytování náhrady za výpomoc v rodině (§ 18),
10. i) podrobnosti o poskytování zvláštních příspěvků vedle pohřebného (§ 19, odst. 3),
11. j) podrobnosti o úhradě jízdného při účasti nemajetných pozůstalých na pohřbu (§ 19, odst. 7),
12. k) omezení svobodné volby lékaře (§ 22, odst. 3),
13. l) možnost vyhledat ve zvláštních případech lékařskou pomoc u jiného smluvního lékaře než příslušného (§ 22, odst. 3),
14. m) podrobnosti o vhodném opatření vojenské správy stran přechodného poskytování lékařské pomoci (§ 22, odst. 5),
15. n) podmínky a výši náhrady nákladů za dopravu nemocných do léčebných a ošetřovacích ústavů a lázní (§ 25, odst. 3).

§ 35.

Organisace vojenské nemocenské péče.

(1) Vojenskou nemocenskou péči provádí vojenská správa vojenskými útvary příslušnými podle vojenských předpisů. Vojenský útvar příslušný pro účastníka je též příslušný pro jeho rodinné příslušníky. U osob požívajících odpočivných nebo zaopatřovacích platů a u jejich rodinných příslušníků jsou příslušným vojenským útvarem příslušná doplňovací okresní velitelství.

(2) Ministerstvo národní obrany řídí vojenskou nemocenskou péči podle celostátního plánu zdravotní péče a dozírá na její provádění. Podrobnosti stanoví vojenské předpisy.

(3) Lékaři vykonávajícímu samostatně lékařskou praxi, může úřad příslušný k udělení osvědčení k výkonu lékařské praxe (úřad řídící umisťování lékařů) na návrh vojenské správy uložit, aby za podmínek obsažených v § 36 vykonával v obvodu určeném úřadem činnost smluvního lékaře vojenské správy. Úřad vyhoví tomuto návrhu, leč by měl lékař proti tomu závažné důvody.

§ 36.

Podmínky výkonu zdravotnické služby pro vojenskou nemocenskou péči.

(1) Občanští lékaři a ostatní osoby zdravotnické služby (odstavec 5) jsou povinni vykonávat službu pro vojenskou nemocenskou péči podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

(2) Smluvní lékař vojenské správy je povinen léčit účastníky a rodinné příslušníky za odměnu stanovenou podle odstavců 3 a 4. Také lékař, který není ve smluvním poměru k vojenské správě, je oprávněn účtovat za poskytnutí první pomoci účastníku a rodinným příslušníkům jen odměnu stanovenou podle odstavců 3 a 4.

(3) Podmínky služby občanských lékařů, jakož i podmínky, za kterých se občanští lékaři přijímají a propouštějí, stanoví a mění ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvy sociální péče a zdravotnictví po slyšení jednotné odborové organisace vyhláškou v Úředním listě.

(4) Vyhláška upraví zejména:

1. a) jak se stanoví odměna za lékařskou pomoc a určuje její výše,
2. b) jak rozhoduje o sporech vzniklých při provádění ustanovení odstavců 2 a 3 zvláštní rozhodčí komise, jejíhož předsedu a náměstka předsedy jmenuje ministr národní obrany v dohodě s ministry sociální péče a zdravotnictví. Složení a způsob jednání rozhodčí komise upraví blíže uvedená vyhláška.

(5) Podle obdoby předchozích odstavců je možno po slyšení jednotné odborové organisace vyhláškou stanovit také podmínky pro součinnost občanských lékárníků, dentistů, zkoušených zubních techniků, ošetřovatelek (ošetřovatelů), porodních asistentek, sociálních pracovnic a jiných pomocných sil zdravotnické služby.

§ 37.

Poměr vojenské nemocenské péče k občanským léčebným a ošetřovacím ústavům.

(1) Občanské léčebné a ošetřovací ústavy jsou povinny na poukázku k ústavnímu léčení nebo na poukaz vojenského nebo občanského lékaře přijmout osoby, na něž se vztahuje vojenská nemocenská péče, do ústavního léčení a poskytovat jim potřebné léčení a ošetřování po dobu, po kterou to jejich zdravotní stav vyžaduje.

(2) Poukazu lékaře podle odstavce 1 není třeba, jde-li o onemocnění nakažlivou nemocí, uvedenou v předpisech o potírání přenosných nemocí nebo v předpisech o ochranných opatřeních proti tuberkulose anebo jde-li o ohrožení života. Poukázka k ústavnímu léčení může býti občanskému léčebnému a ošetřovacímu ústavu doručena dodatečně.

(3) Občanský léčebný a ošetřovací ústav je povinen do tří dnů písemně oznámit příslušnému vojenskému útvaru, že přijal nebo propustil ošetřovaného (odstavce 1 a 2). Není-li občanskému léčebnému a ošetřovacímu ústavu tento útvar znám, oznámí věc nejbližšímu posádkovému velitelství, které zařídí, čeho je dále třeba.

(4) Za ústavní ošetřování osob uvedených v odstavcích 1 a 2 v občanských léčebných a ošetřovacích ústavech je vojenská správa povinna hradit ošetřovací výlohy za celou dobu ošetřování podle sazeb stanovených ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvy národní obrany a sociální péče. Ministerstvo zdravotnictví může však v dohodě s ministerstvy národní obrany, sociální péče a financí stanovit jiný způsob úhrady těchto výloh, zejména úhrnkovou částkou.

(5) Občanské léčebné a ošetřovací ústavy nejsou oprávněny požadovat a vymáhat ani na ošetřovaných osobách, které mají nárok na ošetřování v nemoci, ani na osobách, které mají k nim vyživovací povinnost, náhradu ošetřovacích výloh nebo jakékoliv příplatky k nim. Právní jednání odporující tomuto ustanovení jsou neplatná; plnění učiněná v rozporu s tímto ustanovením se považují za učiněná bez právního důvodu.

(6) Náklady na ambulantní ošetřování v občanských léčebných a ošetřovacích ústavech poskytnuté na poukaz vojenské správy, hradí vojenská správa podle platných sazeb.

§ 38.

Náklady na vojenskou nemocenskou péči hradí stát.

§ 39.

Dokud ustanovení § 38 nenabude účinnosti, sráží vojenská správa účastníkům uvedeným v § 1, odst. 1, č. 1, písm. d) a č. 3 až 6, důstojníkům a rotmistrům v záloze, konajícím dobrovolnou další činnou službu a délesloužícím poddůstojníkům na úhradu vojenské nemocenské péče 1 % jejich hrubých služebních platů (služebních náležitostí) nebo hrubých odpočivných (zaopatřovacích) platů. Srážky se zaokrouhlují dolů na celé koruny a vojenská správa je sráží měsíčně při výplatě. Vláda může nařízením změnit výši příspěvků a stanovit jinak základnu pro jejich vyměřování.

§ 40.

Berní úlevy.

(1) Písemnosti, jichž je třeba ve věcech vojenské nemocenské péče k založení, upravení nebo projednání právních poměrů mezi vojenskou správou s jedné strany a účastníky, rodinnými příslušníky, občanskými lékaři, ostatními osobami zdravotnické služby (§ 36, odst. 5) nebo občanskými léčebnými a ošetřovacími ústavy se strany druhé, jsou osvobozeny od poplatků.

(2) Dávky podle tohoto zákona jsou osvobozeny od daní.

§ 41.

Spolupůsobení veřejných korporací, ústavů a podniků.

Veřejné korporace, ústavy a podniky jsou povinny vyhovět v mezích své působnosti žádostem, které vojenská správa pro účely vojenské nemocenské péče na ně vznese, podporovat při tom i jinak vojenskou správu a podávat jí bezplatně oznámení potřebná k provádění vojenské nemocenské péče a pro její správu.

§ 42.

Výměry.

(1) Rozhodnutí orgánů uvedených v § 35, odst. 1, určená stranám, doručují se písemně výměrem.

(2) Výměr o účasti ve vojenské nemocenské péči se vydává jen tehdy, vyžádal-li si účastník nebo rodinný příslušník výslovně jeho vydání nebo popřela-li vojenská správa účast.

(3) Výměr o dávce se nevydává, přiznává-li vojenská správa žádanou dávku. Výměr o odnětí dávky se nevydává, nežádá-li oprávněná osoba o jeho vydání do třiceti dnů poté, kdy jí byla dávka odňata.

(4) Výměr o odepření, odnětí, zastavení nebo snížení dávky musí obsahovat odůvodnění.

(5) Výměr musí obsahovat poučení o opravných prostředcích. Nesprávné poučení nemůže být straně na újmu. Bylo-li straně dáno nesprávné poučení nebo nebylo-li jí dáno poučení vůbec, stává se výměr pravoplatným, nebylo-li mu odporováno do šesti měsíců po doručení.