24.
Vládní nařízení
ze dne 13. února 1951
o lékařích.
Vláda republiky Československé nařizuje podle § 4 odst. 1 zákona č. 170/1950 Sb., o zdravotnických povoláních:
Úkolem lékaře je poskytovat svědomitě účelnou a hodnotnou zdravotní péči se zvláštním zaměřením na péči ochrannou, dbát o soustavné zvyšování zdravotní úrovně a zdravotního uvědomění lidu, přispívat ke zlepšení práce ostatních zdravotnických pracovníků a odborně řídit jejich činnost; tento úkol plní především odbornou prací ve výkonných zařízeních veřejné zdravotní péče nebo účastí na jejím organisování, řízení a kontrole.
Lékařské povolání může vykonávat československý občan, který je bezúhonný, tělesně a duševně způsobilý a podrobil se s úspěchem závěrečným zkouškám na lékařské fakultě v republice Československé a složil lékařský slib.
Ministerstvo zdravotnictví může povolit výkon lékařského povolání cizinci nebo tomu, kdo nabyl odborné způsobilosti na vysoké škole v cizině, jsou-li podle svého vzdělání a praktické činnosti způsobilí k výkonu tohoto povolání. Ministerstvo zdravotnictví může toto povolení vázat na úspěšný výkon zkoušky.
Aby lékaři mohli dobře plnit úkoly jim uložené, zejména, aby se zajistilo, že úroveň jejich odborné práce bude odpovídat současnému stavu vědy, účastní se školení a výcviku, po případě výcviku potřebného pro získání zvláštní způsobilosti v určitém oboru. Na úspěšný výsledek tohoto školení nebo výcviku lze vázat další výkon lékařského povolání vůbec nebo v určitém oboru. Školení a výcvik lékařů řídí ministerstvo zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.
(1) Ministerstvo zdravotnictví řídí rozmisťování lékařů podle jednotného hospodářského plánu tak, aby byla zajištěna především zdravotní péče v rámci národního pojištění, zvláště pak zdravotní péče o pracující na závodech.
(2) Působiště lékařů určují krajské národní výbory podle směrnic ministerstva zdravotnictví; jde-li o přemístění lékaře na působiště v jiném kraji nebo vyžaduje-li toho jiný důležitý obecný zdravotní zájem, určuje působiště ministerstvo zdravotnictví.
Krajský národní výbor, po případě ministerstvo zdravotnictví uloží lékaři při určení působiště nebo kdykoli později určitý pracovní závazek v oboru veřejné zdravotní péče, a vyžaduje-li toho důležitý obecný zdravotní zájem, též zvláštní úkoly na dobu mimořádné potřeby.
Krajský národní výbor zakáže výkon povolání lékaři, který nesplňuje podmínky výkonu svého povolání. Stejné opatření může učinit krajský národní výbor u lékaře, který neplní povinnosti uložené mu zákonem o zdravotnických povoláních nebo předpisy vydanými podle něho.
O náhradách za výdaje, které vzniknou lékaři převzetím a plněním povinností uložených mu podle zákona o zdravotnických povoláních a předpisů vydaných podle něho, platí předpisy o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, po případě předpisy o náhradách výdajů účastníkům školení.
Ustanovení §§ 5 až 8 se nevztahují na lékaře branné moci. Pro lékaře Sboru národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže platí tato ustanovení, jen pokud jde o výkon jejich povolání mimo tento jejich služební (pracovní) poměr; při určování působiště a při ukládání pracovních závazků a mimořádných úkolů se těmto lékařům umožní nerušené plnění povinností plynoucích z jejich služebního (pracovního) poměru.
(1) Bližší úpravu výkonu lékařského povolání, s výjimkou lékařů branné moci, Sboru národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže, provede ministerstvo zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a v součinnosti s jednotnou odborovou organisací vyhláškami v úředním listě. Při tom vydá zejména podrobnější předpisy
(2) Bližší úpravu výkonu povolání lékařů Sboru národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže provedou obecnými právními předpisy ministerstva národní bezpečnosti a spravedlnosti v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1951; provedou je ministři zdravotnictví, národní obrany, národní bezpečnosti a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.