Nález Ústavního soudu ze dne 15. května 2012 sp. zn. Pl. ÚS 23/09 ve věci návrhu na zrušení § 34 odst. 3 a 4 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů

Odůvodnění

I. I.

1. 1. Navrhovatel se v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) svým návrhem domáhal, aby Ústavní soud zrušil výše citované ustanovení v záhlaví uvedeného zákona, a to „ve vztahu k soudcům“.
2. 2. Uvedl, že u Okresního soudu v Jičíně probíhá řízení pod sp. zn. 7 C 73/2008 o žalobě, jíž se soudce Okresního soudu v Mladé Boleslavi JUDr. R. H. domáhá vůči České republice - Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi - zaplacení částky 8 118 Kč. Žalobce tvrdí, že ve dnech 27. 11. 2007 a 29. 5. 2009 až 31. 5. 2009 byl v pracovní neschopnosti; za den 27. 11. 2007 mu byla vyplacena dávka nemocenského pojištění pouze ve výši 160 Kč, přičemž jeho průměrný plat za uvedený den činil 3 945 Kč; za dny 29. 5. až 31. 5. 2009 činil rozdíl mezi průměrným platem za uvedené dny a skutečně vyplacenou dávkou nemocenského pojištění 4 243 Kč. Žalovaná částka tedy představuje rozdíl mezi skutečně vyplacenými dávkami nemocenského pojištění a průměrným platem připadajícím na uvedené dny.
3. 3. Navrhovatel uvedl, že o uvedený rozdíl žalobce přišel v důsledku nabytí účinnosti zákona č. 420/2002 Sb., kterým se zkracuje doba, po kterou je představitelům státní moci a některých státních orgánů, soudcům a státním zástupcům poskytován plat při dočasné neschopnosti k výkonu funkce, a kterým se stanoví některá opatření v nemocenském pojištění (péči) a v důchodovém pojištění, jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2003. Tímto zákonem byla mimo jiné novelizována i ustanovení § 34 odst. 3 a 4 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, tak, že představiteli, jehož výkon funkce se řídí zvláštním právním předpisem a zákoníkem práce, a soudci nenáleží, pokud se dále nestanoví jinak, plat za dobu, po kterou dočasně nevykonává funkci z důvodů, pro které se podle zákoníku práce zaměstnancům neposkytuje náhrada mzdy. Představiteli, jehož výkon funkce se řídí zvláštním právním předpisem a zákoníkem práce, a soudci, který byl uznán dočasně neschopným k výkonu funkce, přísluší plat nejdéle po dobu 20 pracovních dnů při téže dočasné neschopnosti k výkonu funkce nebo při více dočasných neschopnostech k výkonu funkce vzniklých v jednom kalendářním roce po tutéž dobu. Ostatním představitelům náleží z důvodů a za podmínek stanovených ve větě první plat nejdéle po dobu 30 kalendářních dnů. Při posuzování dočasné neschopnosti k výkonu funkce se postupuje obdobně podle předpisů o posuzování dočasné pracovní neschopnosti.
4. 4. Před novelou provedenou zákonem č. 420/2002 Sb. zněl § 34 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb.: „(3) Představiteli a soudci náleží, pokud se dále nestanoví jinak, plat i po dobu, po kterou dočasně nevykonává funkci a po níž by mu podle zvláštních předpisů jinak náležely dávky nemocenského pojištění nahrazující započitatelný příjem, avšak nejdéle po dobu šesti měsíců; za jinou dobu, po níž představitel nebo soudce dočasně nevykonává funkci, se plat krátí v poměru k délce této doby.“.
5. 5. Navrhovatel je toho názoru, že institut poskytování plného platu při dočasné pracovní neschopnosti je třeba považovat za jednu ze součástí záruk materiálního zabezpečení soudce. Proto plat soudců nemůže a ani nesmí být pohyblivým faktorem, jehož vývoj je závislý na právě vládnoucím seskupení. Z důvodové zprávy vydané k zákonu č. 420/2002 Sb. se podává, že cílem zákonodárce bylo „zachování srovnatelného postavení jednotlivých skupin pojištěnců, tj. státních zaměstnanců, představitelů státní moci a soudců v dosavadním systému nemocenského pojištění“; postavení představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců považoval zákonodárce za nepřiměřené a nespravedlivé vůči zaměstnancům, kterým je plat poskytován za vykonanou práci a od prvního dne pracovní neschopnosti jim náleží nemocenské v redukované limitované částce bez ohledu na příjem, který nahrazuje.
6. 6. Navrhovatel citoval čl. 81 a 82 Ústavy, podle kterých soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy, soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Pokud Ústava zakotvuje nezávislost soudu a soudců, musí být podle navrhovatele i platové poměry soudců stabilní, zcela nezávislé na představách výkonné a zákonodárné moci vycházejících z politicky motivovaných cílů a názorů. Právě s ohledem na nezávislost soudců garantovanou Ústavou, nemůže zákonodárce přistupovat k platovým restrikcím u soudců podle shodných zásad, jako je tomu v ostatních oblastech veřejné sféry. Postup zákonodárce při „vyhotovení“ zákona č. 420/2002 Sb. považuje navrhovatel za neústavní, stojící v rozporu s právem soudce na hmotné zabezpečení, které je jednou z garancí jeho soudcovské nezávislosti zaručené zákonem a Ústavou.
7. 7. Dále navrhovatel shrnul část judikatury Ústavního soudu vztahující se k platovým poměrům soudců.
8. 8. Navrhovatel pokračoval opětovnou citací důvodové zprávy k zákonu č. 420/2002 Sb., kde se mimo jiné uvádí, že navrhované opatření v nemocenském pojištění pro rok 2003 sleduje vytvoření úspory mandatorních výdajů státu v období, kdy bude nutno prioritně zabezpečovat z prostředků státního rozpočtu náklady související s odstraňováním důsledků povodní ze srpna 2002. Ve zprávě je také uvedeno, že úspora vyplývající z navržené právní úpravy nebude pouze jednorázová v roce 2003, nýbrž bude mít vliv na výši dávek i v budoucích letech, a že ztíženou situaci pojištěnců v oblasti nemocenského pojištění je třeba pojímat jako integrální součást spoluúčasti na řešení důsledků živelní katastrofy, která postihla republiku v srpnu 2002.
9. 9. Navrhovatel je toho názoru, že pokud zákonem č. 420/2002 Sb. byla soudcům výrazně zkrácena doba, po kterou je jim poskytován plat při dočasné neschopnosti k výkonu funkce, a vzhledem k tomu, že se institut poskytování plného platu při dočasné neschopnosti považuje za jednu ze součástí záruk materiálního zabezpečení soudce, došlo k nepřípustnému zásahu do soudcovské nezávislosti, resp. do práva soudce na materiální zabezpečení jeho soudcovské nezávislosti. Proto navrhovatel řízení vedené u něj pod sp. zn. 7 C 73/2008 přerušil a podal Ústavnímu soudu tento návrh. Platovou restrikci vůči soudcům obsaženou v ustanovení části první zákona č. 420/2002 Sb. považuje za rozpornou s čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 82 odst. 1 Ústavy a s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z uvedených důvodů se domáhá vydání nálezu, kterým by Ústavní soud jeho návrhu vyhověl tak, jak je v jeho záhlaví uvedeno.
10. 10. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2008 byla tato věc žalobce JUDr. R. H. vedená u Okresního soudu v Mladé Boleslavi přikázána (z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 občanského soudního řádu) Okresnímu soudu v Jičíně.