Platné znění

Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se stanoví podrobnější podmínky pro povolování výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek do oběhu a jejich přezkušování

vyhlášené znění

  1. 10. Po naplnění vodou se druhý konec trubky uzavře šroubovým těsnícím uzávěrem s přívodem tlakové vody, na který je napojena vysokotlaká hadice s ventily a manometrem. Sestava se připojí k vodní tlakové pumpě, pomocí které se z bezpečného stanoviště zvýší tlak vody na požadovanou hodnotu. Uzavře se ventil oddělující zkušební sestavu od vodní pumpy a na manometru se sleduje těsnost sestavy. Po uplynutí předepsané expoziční doby se uzavře ventil mezi trubkou a manometrem a provede se odpal nálože.
  2. 11. Úplnost detonace se vyhodnotí vizuálně podle přítomnosti zbytků trhaviny.
  3. 12. Zkouškami se stanoví nejvyšší tlak vody, při kterém v šesti pokusech za sebou dojde k úplné detonaci zkušební nálože. Zkouší se samostatně náložky bez úpravy a náložky v upraveném stavu.
  4. 13. Základní doba vodní expozice činí 10 minut, další expoziční doby se stanoví s ohledem na skutečné podmínky při použití trhaviny.

Výsledek zkoušky

  1. 14. Jako výsledek zkoušky se uvedou hodnoty tlaků vody v MPa a odpovídající doby expozice v hodinách, při nichž v šesti pokusech za sebou došlo k úplné detonaci celé zkušební nálože.

Záznam o zkoušce

  1. 15. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky obsahuje:
    1. a) rozměry náložek,
    2. b) způsob iniciace trhaviny,
    3. c) nejvyšší tlaky vody a jim odpovídající doby expozice pro vzorky bez úpravy a v upraveném stavu.

Závazný postup č. 16

Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin

Všeobecně

  1. 1. Plynné zplodiny výbuchu trhavin jsou plynnou směsí látek vzniklých výbuchovou přeměnou trhaviny. Podle chemického složení trhaviny obsahují obvykle kysličník uhličitý, kysličník uhelnatý, kysličníky dusíku, dusík, vodní páry, sirovodík a jiné. Za jedovaté plynné zplodiny se ve smyslu této metodiky považují kysličník uhelnatý a kysličníky dusíku.

Podstata zkoušky

  1. 2. Zkoušená trhavina se předepsaným způsobem přivede k výbuchu. Po ochlazení plynných zplodin výbuchu (dále jen zplodin) se odeberou vzorky pro stanovení kysličníku uhelnatého a kysličníků dusíku. Jejich obsah ve zplodinách se stanoví metodami, uvedenými níže.

Měrná jednotka

  1. 3. Výsledek zkoušky se uvádí v dm3.kg-1 zkoušené trhaviny, redukovaných na teplotu 0° C a tlak 101,3 kPa (dále označeno Z). V záznamu o zkoušce se uvádějí i měrné objemy jednotlivých složek v dm3.kg-1, stanovených za stejných podmínek (dále pro kysličník uhelnatý označeno x, pro kysličníky dusíku označeno y).

    Pro přepočet objemu kysličníků dusíku na celkový objem jedovatých zplodin se použije přepočítací součinitel 6,5.

Účel a význam zkoušky

  1. 4. Zkouškou se zjišťuje množství jedovatých zplodin, které je rozhodující pro posouzení použitelnosti trhavin při pracích v podzemí a v uzavřených prostorách. Nejvyšší dovolený objem jedovatých zplodin je stanoven v technickém požadavku zkoušené trhaviny.
  2. 5. Zkouška sestává z
    1. a) přípravy zkušebního zařízení a vzorkovnic pro odběr vzorků zplodin,
    2. b) přivedení zkoušené trhaviny k výbuchu ve zkušebním zařízení a odběru vzorků zplodin,
    3. c) stanovení obsahu kysličníku uhelnatého a kysličníků dusíku,
    4. d) výpočtu a zhodnocení výsledků.

Podmínky při zkoušce

  1. 6. Pokud není dále stanoveno jinak, používají se chemikálie čistoty p. a. a destilovaná voda.

Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie

  1. 7. Na zkoušku je třeba:

    Zkušební komora objemu 10 m3 (půdorysné schema viz obrázek) s ocelovým obložením vnitřních stěn. Ke komoře je připojeno větrací potrubí, opatřené sacím ventilátorem a ovladatelným plynotěsným uzávěrem. V jedné stěně komory jsou ocelové plynotěsné vstupní dveře, průchodka pro tlakoměr, průchodka pro kabel roznětného vedení a průchodka pro vzorkovací trubici. V komoře je uložen moždíř s vývrtem délky 1200 mm a průměrem vývrtu 42 mm. Před zkouškou je nutno komoru důkladně vyčistit a vyvětrat.

    Rtuťový tlakoměr pro přetlak do 40 kPa, připojený hadicí k průchodce.

    Rtuťový tlakoměr pro měření podtlaku.

    Rtuťový barometr.

    Obrázek
  2. 1 - větrací potrubí, 2 - sací ventilátor, 3 - plynotěsný uzávěr, 4 - vstupní dveře, 5 - průchodka pro tlakoměr, 6 - průchodka pro kabel roznětného vedení, 7 - průchodka pro vzorkovací trubici, 8 - moždíř

Schema zkušební komory (půdorys)

Skleněný teploměr

Vzorkovací trubice - skleněná trubice v kovovém vodítku, opatřená na jednom konci hadicí se šroubovou tlačkou

Skleněný rozvod s 5 odbočkami

Roznětnice

Kabel roznětného vedení

Vývěva

Stopky

Skleněná vzorkovnice na 500 cm3 na uzávěrnou kapalinu

Skleněná vzorkovnice na absorpční roztok.

Uzávěrný roztok, který se připraví přidáním několika kapek methylové červeně - indikátoru vody a její neutralizací roztokem kyseliny chlorovodíkové o koncentraci c(HCl) = 5 mol.dm-3 do trvalého červeného zbarvení. Připravuje se nejméně 30 minut před plněním vzorkovnic. Používá se jako náplň vzorkovnic k odběru vzorku pro stanovení kysličníku uhelnatého.

Absorpční roztok hydroxid sodný, roztok c(NaOH) = 0,02 mol.dm-3.

Používá se jako náplň vzorkovnic určených pro stanovení kysličníků dusíku.

Příprava zkoušky

  1. 8. Vzorkovnice pro stanovení kysličníku uhelnatého se úplně naplní uzávěrným roztokem. Po otočení naplněných vzorkovnic o 180° nesmí být v roztoku patrny bubliny vzduchu. Do vzorkovnice pro stanovení kysličníků dusíku se odpipetuje 25 cm3 absorpčního roztoku tak, aby hrdlo vzorkovnice jím nebylo potřísněno.

Postup zkoušky

  1. a) Přivedení zkoušené trhaviny k výbuchu a odběr vzorků zplodin
    1. 9. Pro zkoušku se použije 600 ± 30 g zkoušené trhaviny v náložkách o průměru 30 mm. Použije-li se jiného průměru a hmotnosti náložek sériově vyráběných, je nutno tyto údaje uvést v záznamu o zkoušce. Náložky se zváží s přesností na 1 g.
    2. 10. Zvážené náložky se zasunou do vývrtu moždíře tak, aby se těsně dotýkaly. Poslední ze zasunovaných náložek se adjustuje rozbuškou tak, aby dno rozbušky směřovalo ke dnu vývrtu. Přívodní vodiče rozbušky se připojí ke kabelu přívodního vedení. Pak se uzavře uzávěr větracího potrubí, spoj rtuťového tlakoměru s komorou a vstupní dveře komory. Vzorkovací trubice se vytáhne z prostoru komory. Po proměření elektrického okruhu se trhavina přivede k výbuchu. V okamžiku roznětu se uvedou v činnost stopky. Doprostřed komory se pak zasune vzorkovací trubice a otevře se uzávěr rtuťového tlakoměru a průchodky.
    3. 11. K vývěvě a rtuťovému tlakoměru pro měření podtlaku se připojí skleněný rozvod a k němu tři neevakuované vzorkovnice pro stanovení kysličníků dusíku s absorpčním roztokem. Vzorkovnice se evakuují a podtlak se zaznamená. V 5. a 10. minutě po roznětu trhaviny se do každé evakuované vzorkovnice odebere vzorek zplodin pro stanovení kysličníků dusíku.

      Obsah vzorkovnic se protřepe tak, aby absorpční roztok nepřišel do styku s pryžovou hadicí, použitou k připojení kohoutu.

    1. 12. Ihned po odběru vzorků podle čl.11 se odeberou 2 vzorky zplodin pro stanovení kysličníku uhelnatého vzorkovnicemi připravenými pro zkoušku podle čl. 8.
    2. 13. Při každém odběru vzorků zplodin se zaznamenají hodnoty přetlaku ve zkušební komoře, teploty zplodin, teploty a atmosférického tlaku okolního ovzduší. Těsně před každým odběrem vzorků zplodin se vzorkovací trubice profoukne, popř. prosaje zplodinami.
    3. 14. Po odběru vzorků zplodin se otevře uzávěr větracího potrubí a vstupní dveře komory a komora se vyvětrá. Stav ovzduší před vstupem do komory se kontroluje detekcí na CO a NO2.
  1. b) Stanovení kysličníku uhelnatého
    1. 15. Obsah kysličníku uhelnatého v procentech obj. se stanoví konduktometricky po oxidaci na kysličník uhličitý kysličníkem jodičným a po odstranění rušivých složek postupem uvedeným v pracovním návodu zkušebního přístroje. Pro stanovení je vhodný např. přístroj Ultragas 4 firmy Wösthoff, NSR. Lze však použít i jiný analyzátor o stejné přesnosti, popř. analyzátor využívající jiného principu.
  1. c) Stanovení kysličníků dusíku (jako kysličník dusičitý)
    1. 16. Kysličník dusičitý reaguje s roztokem hydroxidu sodného za vzniku dusitanu a dusičnanu sodného podle rovnice

      2NO2 + 2NaOH =» NaNO2 + NaNO3 + H2O

      Vzniklý dusitan sodný dává s činitelem pro stanovení dusitanů červené zbarvení, jehož intenzita se změří na spektrofotometru.

    1. 17. Ke stanovení je třeba:

      Spektrofotometr běžného obchodního typu

      Hydroxid sodný, roztok c(NaOH) = 0,02 mol.dm-3

      Činidlo pro stanovení dusitanů; příprava: 0,5 g kyseliny sulfanilové se rozpustí ve 150 cm3 30 % roztoku kyseliny octové (roztok 1); 0,3 g 1-naftylaminu se asi 3 minuty povaří ve 20 cm3 vody, roztok se zfiltruje a smíchá se 125 cm3 vody a 25 cm3 30 % roztoku kyseliny octové (roztok 2). Oba roztoky se uchovávají odděleně v láhvích z tmavého skla se zabroušenými zátkami. Krátce před použitím se roztoky 1 a 2 smíchají (1+1). Zrůžoví-li činidlo do 30 minut po smíchání, musí se připravit oba roztoky čerstvé.

      Zředěný základní roztok dusitanu sodného obsahující v 1 cm3 0,0005 mg dusitanů (odpovídá 0,001 mg kysličníku dusičitého).

    1. 18. Zjištění průměrné absorbance odpovídající koncentraci 1 mg kysličníku dusičitého ve 100 cm3 roztoku. Do 6 odměrných baněk na 100 cm3 se postupně odpipetuje 0; 2; 10; 20; 30 a 50 cm3 zředěného základního roztoku, což odpovídá 0; 0,002; 0,01; 0,02; 0,03 a 0,05 mg kysličníku dusičitého, 5 cm3 roztoku hydroxidu sodného, 5 cm3 činidla pro stanovení dusitanů; doplní se vodou po značku a důkladně se promíchá. Po 4O minutách stání se na spektrofotometru změří absorbance jednotlivých roztoků v kyvetách tloušťky 5 cm při vlnové délce 520 nm proti kontrolnímu roztoku. Ze zjištěných hodnot se vypočítá průměrná absorbance (A) odpovídající koncentrace 1 mg kysličníku dusičitého ve 100 cm3 roztoku, podle vzorce

      1. kde Ai jsou absorbance jednotlivých roztoků (n=5); i=l, 2.......n);
      2. mi jim odpovídající koncentrace kysličníku dusičitého v mg/100 cm3 roztoku
    1. 19. Vlastní stanovení. Nejpozději do 24 hodin po odběru vzorků se obsah vzorkovnice znovu protřepe. Potom se vzorkovnice otevře a absorpční roztok se zfiltruje papírovým filtrem (bílá páska) do suché kuželové baňky na 50 cm3, přičemž se první podíl filtrátu odstraní. Do odměrné baňky na 100 cm3 se odpipetuje tolik filtrátu, kolik odpovídá nejvýše 0,05 mg kysličníku dusičného, přidá se 5 cm3 činidla pro stanovení dusitanů, doplní se vodou po značku a důkladně se promíchá. Nejméně po 40 minutách stání roztoku se změří na spektrofotometru absorbance roztoku za podmínek uvedených v čl. 18.

Výpočet zkoušky a záznam výsledků

  1. 20. Množství kysličníku uhelnatého (x) a kysličníků dusíku vyjádřené jako kysličník dusičitý (y) v dm3 na 1 kg zkoušené trhaviny, redukované na předepsané podmínky, se vypočítají podle vzorců:

    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků
    kdeM hmotnost zkoušené trhaviny, (kg)
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků
    Voobjem zkušební komory změnšený o objem moždíře, (dm3)
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků
    k1redukční faktor pro přepočet objemu zplodin ve zkušební komoře na předepsané podmínky, přečtený z nomogramu jako průsečík spojnice teploty a atmosférického tlaku,
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků
    X1obsah kysličníku uhelnatého zjištěný postupem podle čl. 15 v procentech obj. (i=1,2),
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků
    Y1obsah kysličníku dusičitého v procentech obj. (i=1,2,3) vypočtený podle vzorce

    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků
    kde A průměrná absorbance zjištěná podle čl. 18,
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků
    Avabsorbance zkoušeného roztoku,
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků
    V1objem vzorkovnice zmenšený o množství absorpčního roztoku V2, (cm3)
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků
    V2objem absorpčního roztoku ve vzorkovnici, (cm3)
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků
    V3množství absorpčního roztoku použitého k vlastnímu stanovení, (cm3)
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků
    batmosférický (barometrický) tlak, (kPa)
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků
    ppodtlak v evakuované vzorkovnici, (kPa)
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků
    k2redukční faktor pro přepočet objemu zplodin ve vzorkovnici na předepsané podmínky přečtený z nomogramu jako průsečík spojnice teploty a rozdílu tlaků atmosférického a podtlaku v evakuované vzorkovnici
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků
    48,7přepočítací faktor 1 mg kysličníku dusičitého v 1 cm3 na procenta obj.

    Jako výsledek zkoušky se uvede

    1. a) aritmetický průměr výsledků dvou stanovení kysličníku uhelnatého (x),
    2. b) aritmetický průměr výsledků tří stanovení kysličníků dusíku (y3) po 5.minutě a aritmetický průměr výsledků tří stanovení kysličníků dusíku (y10) po 10.minutě od roznětu zkoušené trhaviny,
    3. c) celkové množství jedovatých zplodin v dm3, vzniklé výbuchem 1 kg zkoušené trhaviny, tj.

      Z = x + 6,5.y10

    Hodnota kysličníků dusíku v 5.minutě po odpalu se uvádí jen do záznamu o zkoušce.

  1. 21. Zplodiny výbuchu se stanoví u každé trhaviny dvakrát (tj. po dvou odpalech zkoušené trhaviny). Pokud výsledky obou zkoušek (Z1, Z2) jsou shodně nižší nebo shodně vyšší, než je příslušné množství jedovatých zplodin podle technického požadavku zkoušené trhaviny, pokládá se výsledek zkoušky rozhodný pro hodnocení trhaviny aritmetický

    průměr těchto dvou zkoušek

    Pokud jeden z výsledků obou zkoušek je pod přípustným množstvím jedovatých zplodin a druhý nad ním, provede se další zkouška. Za výsledek zkoušky rozhodný pro hodnocení trhaviny se pak pokládá aritmetický průměr dvou zkoušek, u nichž výsledky byly shodně nižší nebo shodně vyšší, než je přípustná hodnota podle technického požadavku zkoušené trhaviny.

Záznam o zkoušce

  1. 22. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje: - typ zkušebního přístroje.

NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ

(vlhký plyn)

Obrázek

Závazný postup č. 17

Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin

Všeobecně

  1. 1. Zkouška se provádí jako doplněk zkušebního postupu podle Závazného postupu č. 16 „Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin“ v případech, kdy lze ve zplodinách očekávat sirovodík.

Podstata stanovení

  1. 2. Absorpcí sirovodíku v roztoku arzenitanu sodného vzniká thioarzenitan sodný, reagující s dusičnanem stříbrným za vzniku sirníku stříbrného, který se udržuje v koloidním roztoku přídavkem škrobu. Roztok sirníku stříbrného se fotometruje.

    Obsahuje-li trhavina sloučeniny síry, bezprostředně po odběru vzorků nitrózních plynů se odebírá ještě vzorek zplodin výbuchu pro stanovení sirovodíku. Odběr se provádí do vzorkovnice, používané pro odběr nitrózních plynů, obsahující 25 cm3 směsného roztoku arzenitanu sodného a uhličitanu amonného, která byla evakuována na podtlak, jehož hodnota byla zaznamenána. Po odběru se vzorkovnice uzavře a protřepe, aby se sirovodík pohltil v absorpčním roztoku.

    Dojde-li při odběru vzorku pro stanovení sirovodíku k zakalení absorpčního roztoku vyloučenou sírou (při vysokém obsahu H2S ve zplodinách výbuchu), odebere se nový vzorek do vzorkovnice, obsahující 50 cm3 absorpčního roztoku.

Chemikálie

  1. 3. Arzenitan sodný a uhličitan amonný, směsný roztok. Příprava: 2 g arzenitanu sodného se rozpustí ve 100 cm3 5 %-ního roztoku uhličitanu amonného a doplní vodou na 1000 cm3.

    Roztok škrobu. Příprava: k 80 cm3 vařící vody se za míchání přilije suspenze 2 g škrobu v 2 cm3 studené vody a výsledný roztok se po zavaření za horka zfiltruje.

    Roztok dusičnanu stříbrného. Příprava: v 90 cm3 vody se rozpustí 1 g dusičnanu stříbrného a přilije se 10 cm3 kyseliny sírové h=1,84.

    Porovnávací roztok thiosíranu sodného. Příprava: 3 cm3 0,1 N roztoku thiosíranu sodného se odpipetuje do odměrné baňky na 100 cm3 a zředí se po značku vyvařenou destilovanou vodou; 10 cm3 tohoto roztoku se odpipetuje do odměrné baňky na 100 cm3 a zředí se vyvařenou destilovanou vodou po značku. Roztok se připravuje v den použití; 1 cm3 porovnávacího roztoku odpovídá 0,01 mg sirovodíku.

    Pokud není jinak uvedeno, používá se chemikálií čistoty p. a. a destilované vody.

Přístroj a zkušební pomůcky

  1. 4. Fotometr s kyvetami a fialovým filtrem o maximu propustnosti přibližně při 400 mm. Pro fotometrování vzorků se používají kyvety stejného rozměru jako pro fotometrování kalibrační stupnice. Rozměr kyvet se volí takový, aby rozdíl extinkce jednotlivých roztoků kalibrační stupnice byl dostatečně velký.

Příprava ke stanovení

  1. 5. Vzorkovnice s odebraným vzorkem se 3 až 5 minut protřepává tak, aby absorpční roztok nevnikl až do hrdla vzorkovnice a nepotřísnil pryžový spoj vzorkovnice a kohoutu. Pak se kohout od vzorkovnice odpojí a absorpční roztok se přelije do vymyté a vysušené kuželové baňky na 50 cm3. Absorpční roztok, obsahující mechanické nečistoty se přefiltruje do kuželové baňky suchým filtrem střední hustoty.

Postup zkoušky

  1. 6. Připraví se kalibrační stupnice thiosíranu sodného. Do odměrných baněk na 100 cm3 se byretou nebo pipetou odměří 5, 10, 15, 20 a 25 cm3 porovnávacího roztoku thiosíranu sodného, do další odměrné baňky se odpipetuje 50 cm3 vody (slepá zkouška). Obsah všech baněk se zředí vodou na 50 cm3. Do všech baněk se přidá 0,5 cm3 roztoku škrobu, obsah baněk se promíchá, přidá se 1 cm3 roztoku arzenitanu sodného a uhličitanu amonného (směsný roztok), 2 cm3 roztoku dusičnanu stříbrného a obsah baněk se znovu promíchá. Po 10 minutách se baňky doplní vodou po značku.

    Kalibrační stupnice, odpovídající obsahu: 0,10; 0,15; 0,20 a 0,25 mg H2S ve 100 cm3 roztoku se fotometruje proti slepé zkoušce za použití fialového filtru. Extinkce se vynesou do grafu proti odpovídajícím obsahům sirovodíku ve 100 cm3 roztoku a body závislosti extinkce na koncentraci sirovodíku se proloží křivka.

    Současně s přípravou kalibrační stupnice se odpipetuje čistou suchou pipetou 5 cm3 (v2) absorpčního roztoku z kuželové baňky (viz čl. 5) do odměrné baňky na 100 cm3, roztok v baňce se zředí vodou na 50 cm3 a přidá se 0,5 cm3 roztoku škrobu, obsah baňky se promíchá, přidají se k němu 2 cm3 roztoku dusičnanu stříbrného a obsah baňky se znovu promíchá. Po 10 minutách se obsah baňky doplní vodou po značku, promíchá a fotometruje proti slepé zkoušce za použití fialového filtru. Výsledná extinkce se zaznamená (E).

    Obsahuje-li absorpční roztok tak vysoké množství thioarzenitanu sodného, že při zpracování má vyšší extinkci než nejsilnější roztok kalibrační stupnice, stanovení se opakuje s dalším podílem absorpčního roztoku. V tom případě se stanovení provede tak, že do odměrné baňky na 100 cm3 se odpipetuje pouze 1 nebo 2 cm3 (v2) absorpčního roztoku.

Výpočet

  1. 7. Z grafu závislosti extinkce na koncentraci sirovodíku se zjistí množství sirovodíku v mg odpovídající extinkci E měřeného roztoku. Obsah sirovodíku v procentech (x) se vypočte podle vzorce:

    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet
    kdenmnožství sirovodíku odečtené z grafu závislosti extinkce na koncentrace, (mg)
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet
    v1množství absorpčního roztoku ve vzorkovnici, (cm3)
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet
    v2množství absorpčního roztoku použité pro stanovení, (cm3 )
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet
    Vobsah vzorkovnice zmenšený o množství absorpčního roztoku v1, (cm3)
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet
    kredukční faktor na teplotu 0° C a tlak 101,32 kPa
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet
    65,7faktor pro přepočet 1 mg H2S/1000 cm3 na % H2S, násobený 100.
  1. 8. Výsledek stanovení sirovodíku, vyjádřený v procentech se přepočte na množství v dm3, uvolněné výbuchem 1 kg trhaviny, podle vzorce:

    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet
    kdexmnožství sirovodíku, (%)
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet
    qhmotnost zkoušené nálože trhaviny, (kg)

    Objem sirovodíku vyjádřený v dm3.kg-1 se přepočítá na objem kysličníku uhelnatého násobením koeficientem 2,5.

Záznam o zkoušce

  1. 9. Záznam o zkoušce je součástí záznamu o zkoušce na stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhaviny podle Závazného postupu č. 16 a obsahuje shodné údaje.

Závazný postup č. 18

Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích

Klasifikace

  1. 1. Bezpečnostní trhaviny se dělí na:
    1. a) protiprachové, určené k použití v prostředím s nebezpečím výbuchu uhelného prachu, ale bez výskytu metanu; jsou to trhaviny, které vyhovují zkouškám výbuchem ve vývrtovém moždíři ve výbušné směsi uhelného prachu se vzduchem,
    2. b) protiplynové, určené k použití v prostředí s nebezpečím výbuchu metanu nebo uhelného prachu nebo metanu a uhelného prachu.
  1. 2. Protiplynové trhaviny se podle stupně bezpečnosti dělí na tři kategorie:
    1. a) I. kategorie - protiplynové trhaviny, které vyhovují zkouškám výbuchem ve vývrtovém moždíři ve výbušných směsích metanu se vzduchem a uhelného prachu se vzduchem,
    2. b) II. kategorie - protiplynové trhaviny, které vyhovují zkouškám výbuchem na hranovém moždíři s odrazovou stěnou ve výbušných směsích metanu se vzduchem a uhelného prachu se vzduchem (stěny žlábku moždíře svírají s odrazovou stěnou úhel 45°),
    3. c) III. kategorie - protiplynové trhaviny, které vyhovují zkouškám výbuchem na hranovém moždíři s odrazovou stěnou ve výbušných směsích metanu se vzduchem a uhelného prachu se vzduchem (stěny žlábku moždíře svírají s odrazovou stěnou úhly 0° a 90°).

Termíny zkoušek

  1. 3. Sypké amonoledkové trhaviny a trhaviny s obsahem kapalných nitroesterů do 15 % se zkouší nejdříve za 3 dny a trhaviny s obsahem kapalných nitroesterů 15 % a více nejdříve za 14 dnů od data jejich výroby.

Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky

  1. 4. Zkušební komora (obr. 1 až 4) je ocelový válec o průměru 1700 až 2000 mm a délky nejméně 5000 mm. Na jedné straně je pevně uzavřena plochou ocelovou stěnou (čelo komory) s uzavíratelným otvorem o průměru 300 až 400 mm a na druhé otevřena (při zkouškách v metanovzdušné směsi se uzavírá clonou). Střed otvoru je v ose komory.

    Komora je opatřena zařízením pro napouštění a promíchání směsi metanu se vzduchem, pro účinné vyvětrání po jednotlivých zkouškách, pro odběr vzorků výbušné směsi z komory, pro zavěšování sáčků s uhelným prachem a přístrojů pro registraci výbuchu výbušné směsi (k registraci výbuchu výbušné směsi lze použít speciální přístroje nebo zavěšovat v komoře elektrický vodič s PVC izolací) a měření teploty a relativní vlhkosti vzduchu v komoře.

  1. 5. Vývrtový moždíř je válec z oceli 12.040.l nebo sklolaminátu, ve kterém je uloženo jádro moždíře z oceli 16.540.7, v jehož ose je vývrt o průměru nejméně 42 mm. Poměr průměru vývrtu k průměru náložek trhaviny nesmí být větší než 1,5. Délka vývrtu je určena délkou zkušební nálože tak, aby mezi ústím vývrtu a čelem první náložky od ústí byl volný nenabitý prostor o délce nejméně 100 mm.

    rozměry v mm

    Obrázek
  2. 1 - zkušební komora, 2 - vývrtový moždíř, 3 - podvozek, 4 - clona, 5 - čelo komory

    3. Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie

    rozměry v mm

    Obrázek
  3. 1 - zkušební komora, 2 - uzavírací poklop, 3 - podvozek, 4 - hranový moždíř, 5 - odrazová stěna, 6 - clona

    4. Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie

  1. 6. Hranový moždíř je válec z oceli 12 060.4 o průměru 230 mm a délce 1000 až 2000 mm, opatřený po celé délce pravoúhlým vybráním o šířce stěny nejméně 90 mm. Je nutno, aby délka moždíře byla větší než je délka zkušební nálože.
  2. 7. Odrazová stěna je ocelová deska o rozměrech nejméně 2000 x 1000 x 20 mm.
  3. 8. Podvozek pro umístění vývrtového nebo hranového moždíře s odrazovou stěnou v poloze podle obr. 1 až 4.

    rozměry v mm

    Obrázek
  4. 1 - zkušební komora, 2 - odrazová stěna, 3 - zkušební nálož, 4 - hranový moždíř, 5 - podvozek
    5. Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie
    Obr. 3. Schema umístěníObr. 4. Schema umístění
    zkušebního zařízenízkušebního zařízení
    při zkouškách trhavinpři zkouškách trhavin
    II.kategorie III.kategorie
  1. 9. Plyn pro přípravu metanovzdušné směsi obsahuje v % obj.:
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie
    metan - nejméně 85
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie
    homology metanu (jiné uhlovodíky)- nejvíce 2
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie
    nenasycené uhlovodíky a vodík- nejvíce 0,2
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie
    vzduch (dusík, kyslík a CO2)- zbytek do 100
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie
    oxid uhličitý- nejvíce 2
  1. 10. Uhelný prach o fyzikálně chemickém složení:
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie
    prchavá hořlavina- nejméně 30 %
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie
    popel (A) - nejvýše 7 %
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie
    voda (W)- nejvýše 2 %
    1. o granulometrickém složení:
      1. • zbytek na sítě s průměrem ok 0,5 mm - nejvýše 1 %
      2. • zbytek na sítě s průměrem ok 0,071 mm - nejvýše 25 %
  1. 11. Clona pro uzavření prostoru komory s metanovzdušnou směsí je z papíru, polyethylenové fólie apod.
  2. 12. Důlní interferometr nebo jiný přístroj pro měření koncentrace metanu s přesností nejméně ± 0,5 %.
  3. 13. Kyslíkoměr pro měření koncentrace kyslíku ve vzduchu, určený pro použití ve výbušném prostředí a s přesností měření nejméně ± 0,5 %.
  4. 14. Elektrické mžikové rozbušky, určené k použití ve výbušném prostředí.
  5. 15. Důlní roznětnice nebo jiný zdroj stejnosměrného proudu, určený k použití ve výbušném prostředí.
  6. 16. Aspirační psychrometr nebo jiný přístroj pro měření teploty a relativní vlhkosti vzduchu. Je nutno, aby přesnost měření teploty byla nejméně ± 1 ° C a relativní vlhkosti nejméně ± 2 %.

Příprava zkoušek

  1. 17. Je nutno, aby zkušební nálož byla z náložek stejné výrobní série. Hmotnost zkušební nálože činí nejméně:
    1. 500 g pro protiprachové trhaviny
    2. 600 g pro protiplynové trhaviny I. kategorie
    3. 400 g pro protiplynové trhaviny II. a III. kategorie.

    Hmotnost nálože se určuje podle jmenovité hmotnosti náložek. Dělení náložek je přípustné pouze u trhavin, u nichž dělení náložek je povoleno jejich technickým požadavkem.

  1. 18. Zkušební nálož protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie se umísťuje do vývrtového moždíře až ke dnu vývrtu tak, aby se jednotlivé náložky vzájemně dotýkaly a roznětná náložka byla první od ústí vývrtu (dno rozbušky směřuje ke dnu vývrtu). Požaduje se, aby mezi ústím vývrtu a zkušební náloží trhaviny byl volný prostor bez ucpávky o délce nejméně 100 mm.
  2. 19. Zkušební nálož protiplynových trhavin II. a III. kategorie se umísťuje do žlábku hranového moždíře tak, aby se jednotlivé náložky vzájemně dotýkaly, střed nálože byl v polovině délky moždíře, roznětná náložka byla první od čela komory a dno rozbušky směřovalo ke cloně.
  3. 20. Zkoušky se provádějí při teplotě od 5 do 30° C a relativní vlhkosti vzduchu od 60 do 90 %. Tyto hodnoty se ověřují měřením v komoře před roznětem nálože.
  4. 21. Opotřebení vývrtového moždíře (zvětšení původního objemu vývrtu) nesmí být větší než:
    1. 25 % - při povolovacích zkouškách
    2. 50 % - při kontrolních zkouškách.

    Při zkouškách je nutno vývrtový moždíř pootočit o 120° po 1/3 stanoveného mezního opotřebení vývrtu. Objem vývrtu se měří pomocí vody a měrných nádob.

  1. 22. Výbušná směs uhelného prachu se vzduchem se vytváří roznětem pomocné náložky trhaviny o hmotnosti 50 g, umístěné uvnitř papírového sáčku s uhelným prachem. Sáček s prachem se zavěšuje v podélné ose komory tak, aby jeho dno bylo vzdáleno od stropu komory 500 ± 50 mm a jeho boční plocha byla vzdálena od čela komory 1000 ± 50 mm.

    Hmotnost uhelného prachu (mp) v gramech se určuje podle vztahu:

    mp = 300.V,

    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie Příprava zkoušek
    kde V objem komory, (m3)
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie Příprava zkoušek
    300 koeficient (g.m-3).

    Pomocná náložka je ze stejné trhaviny a stejné výrobní série jako hlavní zkušební nálož. Zpoždění mezi roznětem pomocné a hlavní nálože činí 1000 až 1100 ms.

  1. 23. Výbušná směs metanu se vzduchem se vytváří napuštěním plynu do části komory uzavřené clonou a jeho promícháním se vzduchem tak, aby koncentrace metanu byla 9 ± 0,5 % objemových a byla stejná v celém prostoru komory. Je nutno, aby koncentrace kyslíku ve výbušné směsi byla nejméně 18 %. Koncentrace metanu a kyslíku se ověřuje měřením před roznětem nálože.

Zkoušení a vyhodnocení

  1. 24. Zkoušky bezpečnostních trhavin se vyhodnocují matematicko - statistickou metodou podle Závazného postupu č. 54, a to pro každou výbušnou směs samostatně.
  2. 25. Při zkouškách protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie se vývrtový moždíř s náloží umísťuje těsně k otvoru z vnější strany komory, obr. 1.
  3. 26. Při zkouškách protiplynových trhavin II. a III. kategorie se hranový moždíř s náloží umísťuje uvnitř komory tak, aby mezi čelními plochami moždíře a čelem komory nebo clonou byla vzdálenost nejméně 1000 mm, obr.2.
  4. 27. Při zkouškách protiplynových trhavin II. kategorie se hranový moždíř natočí tak, aby jeho stěny byly pod úhlem 45° k odrazové stěně, obr.3. Vzdálenost odrazové stěny od vrcholu pravého úhlu moždíře činí 460 ± 10 mm, svislá vzdálenost mezi vrcholem pravého úhlu moždíře a stropem komory 1050 ± 50 mm a svislá vzdálenost mezi horní hranou odrazové stěny a stropem komory 110 ± 10 mm.
  5. 28. Při zkouškách protiplynových trhavin III. kategorie se hranový moždíř natočí tak, aby jeho stěny byly pod úhlem 0° a 90° k odrazové stěně, obr.4. Vzdálenost odrazové stěny od svislé hrany moždíře činí 200 ± 10 mm, svislá vzdálenost mezi vodorovnou hranou moždíře a stropem komory 1050 ± 50 mm a svislá vzdálenost mezi horní hranou odrazové stěny a stropem komory 110 ± 10 mm.
  6. 29. Trhavina se považuje za vyhovující, pokud počet zapálení výbušné směsi není větší než nejvýše dovolený počet zapálení podle tabulek 1 a 2 v Závazném postupu č. 54.

Záznam o zkoušce

  1. 30. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
    1. a) jmenovitý průměr a hmotnost náložek,
    2. b) použitou metodu zkoušení,
    3. c) hmotnost zkušební nálože,
    4. d) opotřebení vývrtového moždíře v %,
    5. e) počet zkoušek a počet zapálení výbušné směsi,
    6. f) jmenovitý průměr zkušební komory,
    7. g) teplotu a relativní vlhkost prostředí v komoře,
    8. h) fyzikálně chemické a granulometrické složení uhelného prachu.

Závazný postup č. 19

Stanovení odolnosti důlně bezpečných trhavin k deflagraci

Všeobecně

  1. 1. Deflagrace trhavin (explosivní hoření trhavin) je jev, při němž je rychlost výbušné přeměny menší než rychlost zvuku ve zplodinách výbuchu. V prostředí s možností výskytu výbušných směsí plynů nebo prachů podstatně zvyšuje nebezpečí jeho zážehu.

Podstata zkoušky

  1. 2. Nálož zkoušené trhaviny, obklopená uhelným prachem a uzavřená v ocelové trubce s tryskou pro únik plynných zplodin, se předepsaným způsobem zažehne. Po vyhoření zážehové slože a uhasnutí zažehnuté nálože se zjistí měřením délka neodhořelé části nálože trhaviny.

Účel a význam zkoušky

  1. 3. Zkouškou se zjišťuje, zda zkoušená trhavina je odolná k deflagraci a vyhovuje podmínkám pro posouzení její použitelnosti při trhacích pracích v prostředí s výskytem uhelného prachu a metanu.

Zkušební zařízení a pomůcky

  1. 4. Na zkoušku je třeba:

    Ocelová trubka (obr.1) délky 400 mm, vnějšího průměru 57 mm, tloušťky stěny 3 mm. Na čelní straně má trubka ocelový uzávěr s otvory pro přívody žhavící spirály a pro únikovou trysku, který se k trubce připevní převlečnou maticí, na druhé straně se trubka uzavře ocelovou zátkou se závitem.

    Úniková tryska s otvorem

    1. a) průměru 3,5 ± 0,1 mm, je určená pro zkoušení protiplynových trhavin se zvýšenou bezpečností (II.kategorie) - obr.2a)
    2. b) průměru 2,0 ± 0,1 mm, je určená pro zkoušení protiplynových trhavin se zvýšenou bezpečností (III.kategorie) - obr.2b).

    Uhelný prach, jehož specifikace je uvedena v Závazném postupu č. 18,

    Zážehová slož, připraví se z 1 g uhelného prachu a 19 g modelové protiplynové trhaviny se zvýšenou bezpečností (III. kategorie) tohoto složení:

    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie Příprava zkoušek Zkoušení a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 19 Stanovení odolnosti důlně bezpečných trhavin k deflagraci Všeobecně Podstata zkoušky Účel a význam zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky
    nitroglyceroglykol (tj. směs nitroglycerinu a nitroglykolu 3 + 2) 9,0 %
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie Příprava zkoušek Zkoušení a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 19 Stanovení odolnosti důlně bezpečných trhavin k deflagraci Všeobecně Podstata zkoušky Účel a význam zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky
    dusičnan draselný58,6 %
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie Příprava zkoušek Zkoušení a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 19 Stanovení odolnosti důlně bezpečných trhavin k deflagraci Všeobecně Podstata zkoušky Účel a význam zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky
    chlorid amonný31,0 %
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie Příprava zkoušek Zkoušení a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 19 Stanovení odolnosti důlně bezpečných trhavin k deflagraci Všeobecně Podstata zkoušky Účel a význam zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky
    dřevěná moučka1,0 %
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie Příprava zkoušek Zkoušení a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 19 Stanovení odolnosti důlně bezpečných trhavin k deflagraci Všeobecně Podstata zkoušky Účel a význam zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky
    silioxid0,4 %

    Velikost částic dusičnanu draselného a chloridu amonného, použitých k přípravě modelové trhaviny, nesmí být větší než 0,2 mm. Zážehová slož se smí použít do 3 měsíců od data přípravy.

    Žhavící spirála zhotovená z 250 mm odporového drátu průměru 0,8 mm, např. Ni/NiCr. Odporový drát je stočen do 7 závitů o vnitřním průměru 4 mm. Celkový odpor žhavící spirály činí 0,9 až 1,0 Ω. Konce žhavící spirály jsou čelním uzávěrem vyvedeny v keramických průchodkách, které se utěsní sádrou.

    Křemenný písek o velikosti částic 0,25 až 0,50 mm.

    Zdroj střídavého proudu s proudem nejméně 12 A, např. převodní transformátor 24/220 V.

    Ampérmetr s rozsahem do 15 A.

    Ohmmetr s rozsahem 0 až 5 Ω.

    Stopky.

    Obrázek
  2. 1 - ocelová trubka, 2 - ocelový uzávěr čelní strany, 3 - ocelová zátka, 4 - převlečná matice, 5 - utěsnění, 6 - úniková tryska, 7 - zážehová slož, 8 - žhavící spirála, 9 - nálož zkoušené trhaviny, 10 - uhelný prach, 11 - křemenný písek

    3. Obr. 1. Schema sestavy pro zkoušku odolnosti k deflagraci

    Obrázek

    Obr. 2. Provedení únikových trysek

Příprava zkušební nálože

  1. 5. Nálož zkoušené trhaviny délky 200 až 300 mm tvoří 1 až 2 náložky.
  2. 6. Z čela jedné náložky se odebere masa trhaviny v délce 20 mm. Délka náložky takto připravené ke zkoušce se změří na 3 různých místech ocelovým délkovým měřidlem s milimetrovým dělením s přesností na desetiny mm, vypočítá se aritmetický průměr a výsledek se uvede v mm.
  3. 7. Odebraná část trhaviny se nahradí 20 g zážehové slože.

Postup zkoušky

  1. 8. Do ocelové trubky uzavřené ocelovou zátkou se nasype potřebné množství suchého křemenného písku a na něj se umístí nálož zkoušené trhaviny připravené podle čl. 5 až 7, zážehovou složí směrem nahoru. Nálož se obsype uhelným prachem.
  2. 9. Do čelního uzávěru s připevněnou žhavící spirálou se vloží úniková tryska s otvorem, odpovídajícím příslušné kategorii zkoušené trhaviny. Čelní uzávěr se přiloží k trubce tak, aby žhavící spirála byla zcela ponořena do zážehové slože. Zašroubováním převlečné matice se sestava uzavře.
  3. 10. Trubka s náloží se umístí na chráněném místě do svislé polohy tak, aby čelní uzávěr směřoval nahoru a k vývodům žhavící spirály se přes ampérmetr připojí přívodní izolované vodiče od zdroje proudu. Z úkrytu se zapne elektrický proud o hodnotě 12 A, který se ponechá 180 sekund protékat žhavící spirálou a pozoruje se průběh zkoušky. Když ustane vývoj plynných zplodin a sestava vychladne, trubka se rozebere, po očištění se změří délka neprohořelé náložky a zjistí se, zda došlo v kterémkoliv místě zkoušené náložky k jejímu prohoření o více než 20 mm.

Zhodnocení zkoušky

  1. 12. K vyhodnocení zkoušky se použije pravidel matematické statistiky, aplikované v Závazném postupu č. 54.

    Trhavina je odolná k deflagraci, jestliže z celkového počtu zkušebních náloží (n), je počet náloží u nichž došlo k odhoření nálože nad 20 mm (x) nižší nebo stejný, jak je pro parametry P=90 % a p=20 % uvedeno v tabulce č.1.

Záznam o zkoušce

  1. 13. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
    1. a) průměr a hmotnost náložek zkoušené trhaviny,
    2. b) výsledky jednotlivých stanovení,
    3. c) zhodnocení zkoušky
    4. d) případné odchylky zkušební metody.

Závazný postup č. 20

Stanovení měrné hmotnosti bezdýmných prachů

Podstata zkoušky

  1. 1. Měrná hmotnost se stanoví pyknometricky ve rtuti.

Zkušební přístroj a zařízení

  1. 2. Ke zkoušce je třeba:
    1. • přístroj na stanovení měrné hmotnosti podle Bianchiho (obr.),
    2. • olejová vývěva,
    3. • technické váhy s přesností vážení na 0,05 g,
    4. • teploměr -2/+18° C a teploměr +17/+35° C,
    5. • rtuť.

Příprava zkušebního přístroje

  1. 3. Přístroj na stanovení měrné hmotnosti se umístí na vodorovný stabilní stůl. Pyknometr s našroubovanými dny se pevně připojí na barometrickou trubici. K pyknometru se připojí nástavec tak, aby zasahoval do rtuti v nádobce. Po sestavení přístroje a při uzavřených kohoutech na barometrické trubici a pyknometru se pomocí olejové vývěvy sníží a udržuje tlak v přístroji asi na 300 Pa. Po dosažení tohoto tlaku se otevře kohout barometrické trubice, pak zvolna kohout pyknometru a po opětovném vyrovnání tlaku asi na 300 Pa se částečně otevře dolní kohout pyknometru tak„ aby rtuť nasávaná do pyknometru nezpůsobila tvrdý náraz. Jakmile rtuť vystoupí do barometrické trubice, pozoruje se její hladina. Jsou-li patrny výkyvy nebo unikají-li bubliny, je nutno během odsávání odstranit netěsnost přitažením den pyknometru nebo se přeruší odsávání, rtuť se vypustí do nádobky, pyknometr se rozebere, vyčistí se a přístroj se znovu sestaví. Je-li hladina rtuti v barometrické trubici klidná, zaznamená se poloha den pyknometru, uzavřou se kohouty na barometrické trubici a pyknometru a přeruší se odsávání. Po vypuštění rtuti do nádobky se pyknometr odšroubuje, sejme se násadec a pyknometr se dokonale zbaví rtuti, přičemž je nutno dát pozor zejména na vrtání ke kohoutům a ostatní prohlubiny.

Stanovení rtuťové hodnoty pyknometru

  1. 4. Pyknometr připravený a zbavený rtuti podle čl. 3 se zváží s přesností na 0,1 g, pevně se připojí k barometrické trubici, přišroubuje se násadec a přístroj se sestaví. Při uzavřených kohoutech na barometrické trubici a pyknometru se pomocí olejové vývěvy docílí v přístroji podtlak asi 300 Pa. Potom se otevře kohout barometrické trubice, pak zvolna horní kohout pyknometru a po opětovném dosažení tlaku asi 300 Pa se částečně otevře dolní kohout pyknometru. Jakmile rtuť vystoupí do barometrické trubice, uzavřou se kohouty na pyknometru a barometrické trubici, odečte se teplota rtuti v nádobce s přesností 0,1 ° C a přeruší se odsávání. Pyknometr se odšroubuje, sejme se násadec, povrch pyknometru se dokonale zbaví rtuti, přičemž je nutno dát pozor na vrtání ke kohoutům a ostatní prohlubně a pyknometr naplněný rtutí se zváží s přesností na 0,1 g. Po zvážení se k pyknometru připojí násadec, pyknometr se přišroubuje k barometrické trubici, rtuť se vypustí do nádobky a celý postup se opakuje.

    rozměry v mm

    Obrázek
  2. 1 - barometrická trubice
  3. 2 - držák stupnice
  4. 3 - přívodní trubka k vývěvě
  5. 4 - pyknometr
  6. 5 - násadec
  7. 6 - stojan přístroje
  8. 7 - nádobka se rtutí
  9. 8 - záchytná nádobka
  10. 9 - kryt stolu
  11. 10 - deska stolu
  12. 11 - stojan stolu
  13. A - kohout barometrické trubice
  14. B - horní kohout pyknometru
  15. C - dolní kohout pyknometru
  16. D - výpustný kohout
  17. E - dvoucestný kohout k vývěvě

    18. Obr. Přístroj na stanovení měrné hmotnosti podle Bianchiho

    Tab.: Měrná hmotnost rtuti při teplotách od 15° C do 25° C

    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie Příprava zkoušek Zkoušení a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 19 Stanovení odolnosti důlně bezpečných trhavin k deflagraci Všeobecně Podstata zkoušky Účel a význam zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Obr. 1. Schema sestavy pro zkoušku odolnosti k deflagraci Obr. 2. Provedení únikových trysek Příprava zkušební nálože Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 20 Stanovení měrné hmotnosti bezdýmných prachů Podstata zkoušky Zkušební přístroj a zařízení Příprava zkušebního přístroje Stanovení rtuťové hodnoty pyknometru Obr. Přístroj na stanovení měrné hmotnosti podle Bianchiho Tab.: Měrná hmotnost rtuti při teplotách od 15° C do 25° C
    Teplota ve °CÇ v g.cm-3Teplota ve °CÇ v g.cm-3
    1513,55802113,5433
    1613,55562213,5408
    1713,55312313,5384
    1813,55072413,5355
    1913,54822513,5335
    2013,54567

    Rtuťová hodnota pyknometru je aritmetický průměr zjištěných hmotností pyknometru se rtutí zaokrouhlený na 0,1 g. Liší-li se výsledky vážení o více než 0,1 g a je-li rozdíl teploty rtuti mezi dvěma opakovanými stanoveními větší než 1 ° C, považuje se stanovení rtuťové hodnoty pyknometru za neplatné a je nutno ho zopakovat.

Postup zkoušky

  1. 5. Zkouška sestává ze dvou opakovaných stanovení. Do pyknometru s odšroubovaným horním dnem se odváží 50 g vzorku s přesností na 0,05 g, přišroubuje se dno a nástavec, přístroj se sestaví a při stejné poloze den a teplotě rtuti jako u stanovení rtuťové hodnoty pyknometru se dále postupuje obdobně, jak je uvedeno v čl. 4.

Výpočet výsledku zkoušky

  1. 6. Měrná hmotnost v g.cm-3 (x) se vypočítá podle vzorce:

    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie Příprava zkoušek Zkoušení a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 19 Stanovení odolnosti důlně bezpečných trhavin k deflagraci Všeobecně Podstata zkoušky Účel a význam zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Obr. 1. Schema sestavy pro zkoušku odolnosti k deflagraci Obr. 2. Provedení únikových trysek Příprava zkušební nálože Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 20 Stanovení měrné hmotnosti bezdýmných prachů Podstata zkoušky Zkušební přístroj a zařízení Příprava zkušebního přístroje Stanovení rtuťové hodnoty pyknometru Obr. Přístroj na stanovení měrné hmotnosti podle Bianchiho Tab.: Měrná hmotnost rtuti při teplotách od 15° C do 25° C Postup zkoušky Výpočet výsledku zkoušky
    kdea navážka vzorku, (g)
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie Příprava zkoušek Zkoušení a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 19 Stanovení odolnosti důlně bezpečných trhavin k deflagraci Všeobecně Podstata zkoušky Účel a význam zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Obr. 1. Schema sestavy pro zkoušku odolnosti k deflagraci Obr. 2. Provedení únikových trysek Příprava zkušební nálože Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 20 Stanovení měrné hmotnosti bezdýmných prachů Podstata zkoušky Zkušební přístroj a zařízení Příprava zkušebního přístroje Stanovení rtuťové hodnoty pyknometru Obr. Přístroj na stanovení měrné hmotnosti podle Bianchiho Tab.: Měrná hmotnost rtuti při teplotách od 15° C do 25° C Postup zkoušky Výpočet výsledku zkoušky
    brtuťová hodnota pyknometru, (g)
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie Příprava zkoušek Zkoušení a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 19 Stanovení odolnosti důlně bezpečných trhavin k deflagraci Všeobecně Podstata zkoušky Účel a význam zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Obr. 1. Schema sestavy pro zkoušku odolnosti k deflagraci Obr. 2. Provedení únikových trysek Příprava zkušební nálože Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 20 Stanovení měrné hmotnosti bezdýmných prachů Podstata zkoušky Zkušební přístroj a zařízení Příprava zkušebního přístroje Stanovení rtuťové hodnoty pyknometru Obr. Přístroj na stanovení měrné hmotnosti podle Bianchiho Tab.: Měrná hmotnost rtuti při teplotách od 15° C do 25° C Postup zkoušky Výpočet výsledku zkoušky
    chmotnost pyknometru se vzorkem a rtutí, (g)
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie Příprava zkoušek Zkoušení a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 19 Stanovení odolnosti důlně bezpečných trhavin k deflagraci Všeobecně Podstata zkoušky Účel a význam zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Obr. 1. Schema sestavy pro zkoušku odolnosti k deflagraci Obr. 2. Provedení únikových trysek Příprava zkušební nálože Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 20 Stanovení měrné hmotnosti bezdýmných prachů Podstata zkoušky Zkušební přístroj a zařízení Příprava zkušebního přístroje Stanovení rtuťové hodnoty pyknometru Obr. Přístroj na stanovení měrné hmotnosti podle Bianchiho Tab.: Měrná hmotnost rtuti při teplotách od 15° C do 25° C Postup zkoušky Výpočet výsledku zkoušky
    Çměrná hmotnost rtuti při teplotě zjištěné při zkoušce podle čl. 5, odečtená z tabulky a zaokrouhlená na setiny g.cm-3.

    Rozdíl výsledků stanovení nesmí být větší než 0,01 g.cm-3. Jako výsledek zkoušky se uvede aritmetický průměr výsledků obou stanovení zaokrouhlený na tisíciny g.cm-3.

Záznam o zkoušce

  1. 7. Záznam o zkoušce obsahuje údaje podle § 5 této vyhlášky.

Závazný postup č. 21

Stanovení sypné hmotnosti bezdýmných prachů

Podstata zkoušky

  1. 1. Sypná hmotnost se stanoví vážkově v gravimetru podle Hahna.

Zkušební přístroj a pomůcky

  1. 2. Ke zkoušce je třeba:
    1. • Gravimetr podle Hahna na 1000 cm3 (typ 1) nebo na 100 cm3 (typ 2), z nejiskřivého materiálu, podle obrázku a s rozměry v tabulce,
    2. • technické váhy s přesností vážení na 1 g (u typu 1) nebo na 0,1 g (u typu 2),
    3. • mosazné pravítko.

Kalibrace odměrné nádoby gravimetru

  1. 3. Suchá a čistá odměrná nádoba gravimetru, přikrytá skleněnou deskou rozměrů 10 x 10 cm se zváží s přesností na 1 g u typu 1 nebo na 0,1 g u typu 2. Potom se nádoba při 20° C naplní vodou tak, aby se nad okrajem nádoby vytvořil meniskus. Skleněná deska se přiklopí na nádobu tak, aby pod sklem nezůstaly vzduchové bubliny, přeteklá voda se odstraní z povrchu nádoby i skla a opět se zváží. Provádí se tři stanovení.

    Ze zjištěných hmotností vody v g, které se nesmí lišit o více než 1 g u typu 1 nebo 0,1 g u typu 2, se vypočítá aritmetický průměr, který udává objem nádoby v cm3. U odměrné nádoby se kontroluje kalibrace jednou ročně.

    Obrázek
  2. 1 - odměrná nádoba, 2 - násypná nádoba, 3 - podstavec násypné nádoby, 4 - uzávěr

    3. Obr. Gravimetr podle Hahna

    Tabulka. Rozměry v mm.

    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie Příprava zkoušek Zkoušení a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 19 Stanovení odolnosti důlně bezpečných trhavin k deflagraci Všeobecně Podstata zkoušky Účel a význam zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Obr. 1. Schema sestavy pro zkoušku odolnosti k deflagraci Obr. 2. Provedení únikových trysek Příprava zkušební nálože Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 20 Stanovení měrné hmotnosti bezdýmných prachů Podstata zkoušky Zkušební přístroj a zařízení Příprava zkušebního přístroje Stanovení rtuťové hodnoty pyknometru Obr. Přístroj na stanovení měrné hmotnosti podle Bianchiho Tab.: Měrná hmotnost rtuti při teplotách od 15° C do 25° C Postup zkoušky Výpočet výsledku zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 21 Stanovení sypné hmotnosti bezdýmných prachů Podstata zkoušky Zkušební přístroj a pomůcky Kalibrace odměrné nádoby gravimetru Obr. Gravimetr podle Hahna Tabulka. Rozměry v mm.
    Typdd1d2hh1h2h3
    1148477≈52217821586
    2743362469410032

Postup zkoušky

  1. 4. Zkouška sestává ze dvou opakovaných stanovení. Odměrná nádoba se zváží s přesností na 1 g u typu 1 nebo na 0,1 g u typu 2 a gravimetr se sestaví. Do násypné nádoby se při uzavřeném uzávěru vsype asi 1 kg vzorku u typu 1 nebo asi 100 g vzorku u typu 2, rychlým ale klidným pohybem se otevře uzávěr a vzorech se ponechá samovolně sypat do odměrné nádoby. Po naplnění odměrné nádoby vzorkem se opatrně bez otřásání uzavře uzávěr a sejme se násypná nádoba. Přebytečný vzorek se z odměrné nádoby shrne mosazným pravítkem tak, aby byl v úrovni s okrajem odměrné nádoby. Odměrná nádoba se vzorkem se zváží s výše uvedenou přesností.

Výpočet výsledku zkoušky

  1. 5. Sypná hmotnost v g.cm-3 (x) se vypočítá podle vzorce:

    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie Příprava zkoušek Zkoušení a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 19 Stanovení odolnosti důlně bezpečných trhavin k deflagraci Všeobecně Podstata zkoušky Účel a význam zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Obr. 1. Schema sestavy pro zkoušku odolnosti k deflagraci Obr. 2. Provedení únikových trysek Příprava zkušební nálože Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 20 Stanovení měrné hmotnosti bezdýmných prachů Podstata zkoušky Zkušební přístroj a zařízení Příprava zkušebního přístroje Stanovení rtuťové hodnoty pyknometru Obr. Přístroj na stanovení měrné hmotnosti podle Bianchiho Tab.: Měrná hmotnost rtuti při teplotách od 15° C do 25° C Postup zkoušky Výpočet výsledku zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 21 Stanovení sypné hmotnosti bezdýmných prachů Podstata zkoušky Zkušební přístroj a pomůcky Kalibrace odměrné nádoby gravimetru Obr. Gravimetr podle Hahna Tabulka. Rozměry v mm. Postup zkoušky Výpočet výsledku zkoušky
    kdeahmotnost odměrné nádoby gravimetru se vzorkem, (g)
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie Příprava zkoušek Zkoušení a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 19 Stanovení odolnosti důlně bezpečných trhavin k deflagraci Všeobecně Podstata zkoušky Účel a význam zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Obr. 1. Schema sestavy pro zkoušku odolnosti k deflagraci Obr. 2. Provedení únikových trysek Příprava zkušební nálože Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 20 Stanovení měrné hmotnosti bezdýmných prachů Podstata zkoušky Zkušební přístroj a zařízení Příprava zkušebního přístroje Stanovení rtuťové hodnoty pyknometru Obr. Přístroj na stanovení měrné hmotnosti podle Bianchiho Tab.: Měrná hmotnost rtuti při teplotách od 15° C do 25° C Postup zkoušky Výpočet výsledku zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 21 Stanovení sypné hmotnosti bezdýmných prachů Podstata zkoušky Zkušební přístroj a pomůcky Kalibrace odměrné nádoby gravimetru Obr. Gravimetr podle Hahna Tabulka. Rozměry v mm. Postup zkoušky Výpočet výsledku zkoušky
    bhmotnost odměrné nádoby gravimetru, (g)
    Výsledek zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 16 Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Měrná jednotka Účel a význam zkoušky Podmínky při zkoušce Zkušební zařízení, pomůcky a chemikálie Schema zkušební komory (půdorys) Příprava zkoušky Postup zkoušky Výpočet zkoušky a záznam výsledků Záznam o zkoušce NOMOGRAM REDUKČNÍCH FAKTORŮ (vlhký plyn) Závazný postup č. 17 Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin Všeobecně Podstata stanovení Chemikálie Přístroj a zkušební pomůcky Příprava ke stanovení Postup zkoušky Výpočet Záznam o zkoušce Závazný postup č. 18 Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích Klasifikace Termíny zkoušek Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky Obr. 1. Schema zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie Obr. 2. Schema zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie Příprava zkoušek Zkoušení a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 19 Stanovení odolnosti důlně bezpečných trhavin k deflagraci Všeobecně Podstata zkoušky Účel a význam zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Obr. 1. Schema sestavy pro zkoušku odolnosti k deflagraci Obr. 2. Provedení únikových trysek Příprava zkušební nálože Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 20 Stanovení měrné hmotnosti bezdýmných prachů Podstata zkoušky Zkušební přístroj a zařízení Příprava zkušebního přístroje Stanovení rtuťové hodnoty pyknometru Obr. Přístroj na stanovení měrné hmotnosti podle Bianchiho Tab.: Měrná hmotnost rtuti při teplotách od 15° C do 25° C Postup zkoušky Výpočet výsledku zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 21 Stanovení sypné hmotnosti bezdýmných prachů Podstata zkoušky Zkušební přístroj a pomůcky Kalibrace odměrné nádoby gravimetru Obr. Gravimetr podle Hahna Tabulka. Rozměry v mm. Postup zkoušky Výpočet výsledku zkoušky
    cobjem odměrné nádoby gravimetru (cm3).

    Rozdíl výsledků stanovení nesmí být větší než 0,01 g.cm-3. Jako výsledek zkoušky se uvede aritmetický průměr výsledků obou stanovení zaokrouhlený na tisíciny g.cm-3.

Záznam o zkoušce

  1. 6. Záznam o zkoušce obsahuje údaje podle § 5 této vyhlášky.

Závazný postup č. 22

Stanovení výbuchového tepla bezdýmných prachů

Podstata zkoušky

  1. 1. Výbuchové teplo se stanoví za předepsaných podmínek výbuchem navážky vzorku v kalometrické bombě. Uvolněné teplo se přepočítá na jednotku hmotnosti při vakuu, stálém objemu a teplotě 18° C až 21 ° C. Výbuchové teplo se vyjadřuje v kJ.kg-1.

Zkušební podmínky

  1. 2. Stanovení výbuchového tepla je nutno provádět v místnosti chráněné před slunečními paprsky. V místnosti nesmí být žádná zařízení, z nichž sálá teplo. Během měření se nesmí v místnosti větrat a vykonávat jakákoliv činnost, při níž dochází k proudění vzduchu kolem zkušebního zařízení. Teplota místnosti nesmí klesnout pod 18° C a přestoupit 21 ° C. Není-li možno uvedený rozsah teploty zajistit, lze výbuchové teplo stanovit i při vyšší teplotě, kterou je však nutno uvést v záznamu o zkoušce.

Zkušební zařízení

  1. 3. Zkušební zařízení (kalorimetr) sestává z kalorimetrické bomby, kalorimetrické nádoby, pláště kalorimetru, míchadla, teploměru, optického zařízení a zdroje elektrického proudu.
  2. 4. Kalorimetrická bomba je z nerezavějící oceli, má objem 300 cm3 až 310 cm3, zkoušená výrobcem na tlak 30 MPa. Uzávěr bomby (víko) je samotěsnící s pryžovým nebo olověným těsnícím kroužkem. Povrch bomby i víka je leštěný. Ve víku je samočinně se uzavírající kohout k napouštění kyslíku, chráněný zátkou se závitem proti vniknutí vody, dále vypouštěcí kohout, který slouží k vypouštění kyslíku nebo spalných plynů, popř. k evakuaci bomby. Ve víku je dále jedna izolovaná a jedna neizolovaná elektroda pro přívod elektrického proudu k zážehu vzorku. Obě elektrody zasahují do vnitřního prostoru bomby. Spalovací miska, která je vhodným způsobem upevněna uprostřed bomby, je z oceli, platiny nebo křemene. Bomba se uzavírá tak, že se do ní nejprve vloží víko, potom těsnící kroužek, na něj se položí ocelový kroužek sešikmenou plochou dolů a převlečnou matkou se bomba uzavře. K uzavření bomby stačí síla rukou, převlečná matka se klíčem nikdy neutahuje.
  3. 5. Kalorimetrická nádoba je z nerezavějícího kovu s pochromovaným nebo poniklovaným povrchem. Vkládá se do ní kalorimetrická bomba a navažuje se do ní voda. Mezi dnem bomby a nádoby má být prostor vysoký 10 mm až 20 mm a mezi stěnami bomby a nádoby nad 20 mm, aby voda, která je uváděna do pohybu míchadlem, mohla volně proudit kolem bomby k zajištění převodu tepla, uvolněného spálením vzorku, do vody v kalorimetrické nádobě. Do nádoby se vkládá podložka pro umístění bomby v kalorimetrické nádobě. Přitom je nutno zajistit, aby bomba byla vzhledem k nádobě vždy ve stejné poloze.

    Některé kalorimetrické bomby jsou konstruovány jako celek, tj. i s podložkou, v tomto případě se nepoužívá zvláštní podložky pro umístění bomby v nádobě.

  1. 6. Plášť kalorimetru je kovová nádoba s dvojitou stěnou, její mezistění o objemu asi 15,5 dm3 se vyplňuje vodou. Plášt má v horní části jeden popř. dva otvory pro plnění vodou a k promíchávání vody ponorným míchadlem. Dokonalejšího promíchávání se dosáhne, tvoří-li plášť uzavřený okruh s ultratermostatem; toto uspořádání zaručuje vždy stejnou teplotu vody okolo kalorimetrické nádoby.

    Teplota vody v plášti se měří teploměrem, který prochází zátkou uzavírající plnící otvor. Ve spodní části pláště je výpustný otvor. Plášť se uzavírá dvoudílným víkem s otvory pro míchadlo, teploměr a přívody zapalovacího elektrického proudu. Vnější i vnitřní stěny pláště spodní strana víka mají být vyleštěny, aby se omezil přestup tepla sáláním. Plášť se izoluje zevně i zespodu plstěným obložením.

    Dno pláště je opatřeno podstavcem, na který se staví kalorimetrická nádoba s bombou. Přitom je nutno zajistit, aby nádoba byla vzhledem k plášti vždy ve stejné poloze.

  1. 7. Míchadlo slouží k promíchávání vody v kalorimetrické nádobě, popř. k promíchávání vody v plášti kalorimetru před zahájením zkoušky. Počet otáček se volí tak, aby k vyrovnání teploty v kalorimetrické nádobě došlo během 5 až 8 minut po zapálení navážky vzorku. Pohon míchadla zajišťuje elektromotorek, který je s míchadlem spojen buď ohebnou nebo pevnou hřídelí. Během provozu se elektromotorek zahřívá. Je-li spojen s míchadlem dostatečně dlouhou ohebnou hřídelí, takže je nad odečítacím teploměrem, pak údaje teploměru nejsou působením tepla z elektromotorku ovlivněny. Pokud je však spojen s míchadlem pevnou hřídelí a je ve výši teploměru a v jeho bezprostřední blízkosti, je nutno elektromotorek od teploměru izolovat např. azbestovou deskou.
  2. 8. Obalový rtuťový teploměr o rozsahu 17° C až 24° C, dělený na 0,1 ° C s možností odhadování na 0,001° C pomocí zvětšovacího optického zařízení. Teploměr je nutno úředně ověřit při každých 0,5° C s přesností na 0,005° C.
  3. 9. Zvětšovací optické zařízení upevněné na svislé tyči nebo teploměru s možností posunu. Požaduje se, aby zařízení umožnilo odečítání teploty s přesností na 0,001 ° C. Při odečítání je nutno zamezit možnosti vzniku paralaxní chyby.
  4. 10. Zdroj elektrického proudu o napětí 24 V se světelnou signalizací při zapojení okruhu.

Zkušební pomůcky a chemikálie

  1. 11. Ke zkoušce je třeba:
    1. • zažehovací drátek železný o průměru 0,1 mm až 0,2 mm se stanoveným spalným teplem,
    2. • lis pro přípravu briketek termochemického normálu upravený tak, aby se dal do briketky současně zalisovat i zažehovací drátek tlakem asi 30 MPa,
    3. • technické váhy s přesností vážení na 0,5 g,
    4. • kyslíkový manometr do 5 MPa, pokud možno s pojistným ventilem na 3,5 MPa,
    5. • kovové trubice pro spojení tlakové kyslíkové láhve s manometrem a manometru s kalorimetrickou bombou,
    6. • kyslík plynný stlačený, prostý vodíku. Použití elektrolytického kyslíku se nepovoluje,
    7. • kyselina benzoová nebo kyselina salicylová - termochemické normály, tj. látky se stanoveným spalným teplem,
    8. • bezdýmný nitroglycerinový prach se stanoveným výbuchovým teplem v rozmezí 4600 až 5000 kJ.kg-1 o rozměrech elementů: tloušťka nejvýše 0,7 mm, délka hrany nejvýše 4 mm, výbuchové teplo tohoto prachu je aritmetickým průměrem výsledků deseti opakovaných stanovení, která se nesmí lišit o více než 40 kJ.kg-1. Bezdýmný prach se stanoveným výbuchovým teplem se volí dohodou výrobce a odběratele. Je nutno ho uložit v hermetických obalech, jeho pracovní přiměřené množství pak v suché, čisté vzorkovnici se zábrusem, a to na místech chladných a chráněných před denním světlem. Hodnotu výbuchového tepla tohoto prachu je nutno ověřit vždy ve sporných případech, nejméně však jednou za tři roky.
    9. • hydroxid draselný, roztok 0,1 N,
    10. • fenolftalein, roztok indikátoru.

Zkušební vzorky a jejich příprava.

  1. 12. Zkušebním vzorkem pro určení vodní hodnoty kalorimetru je briketka kyseliny benzoové nebo salicylové termochemických normálů, která se připraví takto: Kyselina benzoová nebo salicylová předem rozetřená a vysušená do konstantní hmotnosti nad kyselinou sírovou (Ç = 1,84 g.cm-3) nebo nad kysličníkem fosforečným popř. chloristanem hořečnatým se slisuje spolu s předem zváženým zažehovacím drátkem do briketky na takovou hmotnost, aby předpokládaný vzestup teploty kalorimetrické soustavy byl asi 2° C. Briketka se zváží s přesností na 0,1 mg. Navážka termochemického normálu se zjistí z rozdílu hmotností briketky a zažehovacího drátku.
  2. 13. Zkušebním vzorkem pro stanovení výbuchového tepla je zkoušený prach do nejvyššího rozměru elementu 4 mm. Vzorek pro zkoušku se připraví tak, že 3 až 4 prachové elementy se propíchnou jehlou a pak se navléknou na zvážený zažehovací drátek. K drátku s navléknutými elementy se přidá další podíl vzorku tak, aby navážka prachu byla 6 g a zváží se s přesností na 0,2 mg. Navážka vzorku prachu pro zkoušku se zjistí z rozdílu hmotností takto připraveného zkušebního vzorku a zažehovacího drátku.

Postup zkoušky

Určení vodní hodnoty kalorimetru

  1. 14. Vodní hodnota kalorimetru je množství tepla v kJ potřebné k ohřátí kalorimetrické soustavy o 1° C. Stanoví se za stejných podmínek jako výbuchové teplo s tím, že v kalorimetrické bombě se spálí termochemický normál v kyslíku.

    Vodní hodnota kalorimetru se stanoví vždy, jsou-li změněny podmínky práce s kalorimetrem, tj. vždy po výměně teploměru, po výměně nebo opravě některé části kalorimetru, po jeho přemístění apod., avšak nejméně jednou za 6 měsíců.

  1. 15. Zkouška sestává z pěti opakovaných stanovení, provedených za stejných podmínek. Víko bomby se vhodným způsobem upevní. Do spalovací misky se vpraví briketka termochemického normálu se zalisovaným zažehovacím drátkem připravená podle čl. 12. Konce drátku se připojí k elektrodám. Do kalorimetrické bomby se odpipetuje 10 cm3 vody a po nasazení víka se bomba předepsaným způsobem uzavře. Bomba se desetkrát proplachuje kyslíkem tak, že k napouštěcímu ventilu se připojí kovovou trubicí tlaková láhev s kyslíkem, bomba se pomalu naplní kyslíkem na tlak 0,3 MPa a kyslík se opatrně vypustí. Bomba se pak naplní kyslíkem na tlak 3 MPa.

    Plášť kalorimetru se naplní vodou vytemperovanou na teplotu 18° C až 21 ° C s přesností na 0,5° C.

    Do kalorimetrické nádoby se na technických vahách naváží s přesností na 0,5 g takové množství vody, aby po sestavení zkušebního zařízení byla bomba s výjimkou kontaktů pro elektrický proud celá ponořená. Teplota vody odvažované do nádoby smí být asi o 1 ° C nižší, v žádném případě však nesmí být vyšší než teplota vody v plášti. Kalorimetrická nádoba s odváženou vodou se vloží do pláště na izolující podložku tak, aby její vzdálenost od stěn pláště kalorimetru byla všude stejná. Do vody v kalorimetrické nádobě se pak opatrně ponoří připravená kalorimetrická bomba na podložku tak, aby nedošlo ke ztrátě vody případným jejím přelitím nebo vystříknutím a aby po umístění míchadla mohla být voda v nádobě promíchávána co nejintenzivněji.

    Do kalorimetrické nádoby se umístí míchadlo, připojí se přívody elektrického proudu, plášť kalorimetru se přikryje víkem a do sestaveného zařízení se zasune teploměr tak, aby rtuťová nádobka byla v polovině výšky kalorimetrické bomby. Míchadlo se uvede do chodu a za stálého míchání se kalorimetr ponechá asi 10 minut k ustálení teploty v celém systému. Pak se provede vlastní kalorimetrické měření včetně spálení vzorku postupem podle čl. 17.

    Po skončeném měření se nejdříve vyjme teploměr, odpojí se přívod proudu k elektrodám, vyjme se míchadlo a pak kalorimetrická bomba. Opatrným otevřením výpustného ventilu se z bomby pomalu vypouštějí spalné plyny. Potom se bomba otevře, její obsah převede do kádinky na 250 cm3 a vnitřek bomby, spalovací miska a víko s elektrodami se kvantitativně opláchne nejvýše 200 cm3 horké vody do téže kádinky. Nespálená část zažehovacího drátku se zváží s přesností na 0,2 mg. Obsah kádinky se uvede do varu, v němž se udržuje 5 minut za účelem odstranění kysličníku uhličitého; po vychladnutí se přidá několik kapek roztoku fenolftaleinu a titruje se 0,1 N roztokem hydroxidu draselného do prvního červeného zbarvení.