Platné znění

Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se stanoví podrobnější podmínky pro povolování výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek do oběhu a jejich přezkušování

  1. 6. Orientace náložek a způsob měření vzdáleností mezi čely náložek. U trhavin balených v papírových obalech se náložky pokládají na rysky podložky tak, aby zvolená vzdálenost d mezi čely primární a sekundární náložky byla tvořena nejzazšími konci papírových obalů (obr. 2), přičemž náložky s nestejným zakončením čel se k sobě orientují nestejně uzavřeným čelem náložky. U trhavin balených v plastových obalech, jejichž zakončení je tvořeno kovovou klipsou, motouzem apod., je zvolená vzdálenost d mezi čely náložek tvořena vzdáleností mezi klipsami v místech jejich dotyku s masou trhaviny (obr. 3). U náložek balených v plastových obalech s rozdílnými způsoby uzávěrů konců náložky, např. svar a klipsa, se zkoušené náložky orientují tak, aby na k sobě přivrácených koncích byly vždy použity rozdílné způsoby uzávěrů. Kontrolní náložka se přikládá na dotyk k sekundární náložce a v případě trhavin balených do papírových obalů se dotýkají nejzazší konce papírových obalů.
    Obrázek

    Obr. 2.

  1. 7. Vyjádření výsledků. Přenos detonace stanovený touto metodou se vyjadřuje největší vzdáleností mezi čely náložek (d) v cm, u níž dojde k úplné detonaci sekundární náložky ve třech pokusech za sebou.
    Obrázek

    Obr. 3.

Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B

  1. 8. Zkušební zařízení a pomůcky. Zkušební pomůcky pro sestavení zkušebního zařízení podle obr. 2 jsou následující:
    1. 1. Podložka z měkkého dřeva tloušťky 20 mm, délky 1260 mm, šířky 100 mm, v ose podložky je po celé délce žlábek šířky 68 mm a hloubky 15 mm. Je nutno, aby žlábek byl rovný
    2. 2. Primární náložka
    3. 3. Sekundární náložka
    4. 4. Rozbuška č. 8 Al nebo rozbuška č. 8 Al a počinová náložka podle podnikové normy příslušné trhaviny
    5. 5. Elektrický palník nebo zápalnice délky 120 cm
  1. 9. Postup zkoušky. Postupuje se podle čl. 5 s tím, že se nepoužívá kontrolní náložka.
  2. 10. Orientace náložek a způsob měření vzdáleností mezi čely náložek. Postupuje se podle čl. 6.
  3. 11. Vyjádření výsledků. Postupuje se podle čl. 7.
    Obrázek

    Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B

Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C

  1. 12. Zkušební zařízení a pomůcky. Zkušební pomůcky pro sestavení zkušebního zařízení podle obr. 5 jsou následující:
    1. 1. Drátěný košík libovolných rozměrů, vhodný pro namáčení náložek ve vodě
    2. 2. Nádoba s vodou, vhodná pro ponoření košíku s náložkami do hloubky 1 m pod hladinu
    3. 3. Náložky zkoušené trhaviny
    4. 4. Dřevěná podložka se žlábkem podle čl. 4
    5. 5. Primární náložka
    6. 6. Sekundární náložka
    7. 7. Kontrolní náložka
    8. 8. Rozbuška č. 8 Al
    9. 9. Elektrický palník nebo zápalnice délky 120 cm
      Obrázek

      Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C

  1. 13. Postup zkoušky. Náložky zkoušené trhaviny se uloží do drátěného košíku ve vodorovné poloze a vhodným způsobem se zajistí tak, aby sloupec vody nad náložkami byl vysoký 95 až 105 cm. Náložky takto ponořené se ponechají v klidu po dobu předepsanou v podnikové normě příslušné trhaviny. Po této době se náložky vyjmou z vody a bezprostředně se u nich stanoví přenos detonace podle metody A.
  2. 14. Orientace náložek, způsob měření vzdálenosti mezi čely náložek a vyjádření výsledků se provede podle čl. 6 a 7.
  3. 15. Záznam o zkoušce.

    Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:

    1. a) použitý závazný postup,
    2. b) průměr, hmotnost a způsob balení náložek,
    3. c) teplotu, tlak a relativní vlhkost ovzduší v den zkoušky,
    4. d) dobu vodní expozice trhaviny.

Závazný postup č. 10

Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem

Podstata zkoušky

  1. 1. Zkouškou se zjišťuje citlivost výbušnin k nárazu, vyjádřená dopadovou energií kladiva v joulech, určenou hmotností kladiva a jeho výškou pádu. Stanovením citlivosti k nárazu kladiva se hodnotí manipulační a dopravní bezpečnost výbušnin.
  2. 2. Postup obsahuje dvě metody pro vyjádření citlivosti k nárazu:
    1. • metoda A - stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci,
    2. • metoda B - stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace.

Zkušební přístroj

  1. 3. Zkušební přístroj podle obr. 1 sestává ze zkušebního přípravku, ocelolitinového bloku s nálitkem základové desky, kovadliny, sloupu, vodících lišt a padacího kladiva se spouštěcím a záchytným zařízením. Na ocelolitinovém bloku 230 x 250 x 200 mm se základovou deskou 450 x 450 x 60 mm je našroubována ocelová kovadlina o průměru 100 mm, vysoká 70 mm. Kovadlina je opatřena vyměnitelnou kovadlinou o průměru 26 mm a výšce 26 mm, která je buď do kovadliny pevně zašroubována, nebo se vkládá do otvoru středící objímky nasazené na kovadlině. Na zadní stěnu ocelolitinového bloku je upevněn sloup z bezešvé tažené ocelové trubky (vnější průměr 90 mm, vnitřní průměr 75 mm). Vodící lišty jsou připevněny na sloup třemi nosníky a jsou opatřeny měřítkem a ozubenou tyčí k zachycení odraženého kladiva. Záchytné a spouštěcí zařízení pro kladivo je přestavitelné mezi vodícími lištami a zajišťuje se pomocí páky. Zkušební přístroj spočívá na betonovém základu o rozměrech 600 x 600 x 600 mm tak, že spodní plocha základové desky je v dokonalém styku s horní plochou betonového základu, a je v něm zakotven čtyřmi šrouby do zdiva tak, aby vodící lišty byly dokonale svislé. Přístroj je nejméně do výše dolního nosníku obklopen lehce otevíratelným krytem, určeným k ochraně obsluhy při případném porušení celistvosti částí zkušebního přípravku. Kryt je opatřen průzorem z organického skla o tloušťce nejméně 10 mm tak, aby bylo umožněno spolehlivé rozpoznání výbuchu zkoušeného vzorku, projevujícího se plamenem. Odsávací zařízení slouží k odvádění plynných výbuchových zplodin nebo prachu z prostoru ochranného krytu.
  2. 4. Kladivo (obr. 2) je opatřeno dvěma vodícími drážkami, v nichž se pohybuje mezi vodícími lištami, dále upínacím čepem, úderníkem a aretačním zařízením, které jsou s tělesem kladiva pevně spojeny. Úderník se zaoblenou nárazovou plochou je z oceli, má průměr nejméně 25 mm a takovou šířku osazení, že při nárazu nemůže vniknout do tělesa kladiva.

    Zkušební přístroj je vybaven kladivy o hmotnosti 1,5 a 10 kg. Kladivo o hmotnosti 1 kg má ocelové jádro, které nese úderník a spolu s ním tvoří většinu hmotnosti kladiva. Kladiva o hmotnosti 5 a 10 kg jsou celá z oceli.

  1. 5. Zkušební přípravek, do kterého se vnáší zkušební vzorek, sestává z ocelového vodícího pouzdra a dvou nad sebou uložených ocelových válečků. Používají se válečky pro valivá ložiska s leštěnými plochami a zaoblenými hranami. Rozměry a kvalita povrchu válečku a vodícího pouzdra jsou uvedeny na obr. 3.
    Obrázek

    Obr. 1. Schema zkušebního přístroje

  2. 1 - Základová deska, 2 - ocelolitinový blok, 3 - kovadlina se středící objímkou, 4 - sloup, 5 - středící nosník, 6 - vodící lišty, 7 - ozubená tyč, 8 - měřítko, 9 - kladivo, 10 - spouštěcí a záchytné zařízení

Zkušební přípravek

  1. 6. Zkušební přípravek se umísťuje na vyměnitelnou kovadlinu pomocí středícího kroužku s výfukovými otvory tak, aby kladivo dopadalo vždy na střed plochy horního válečku. Každý váleček smí být použit ve zkušebním přípravku jako horní jen jednou. Horní plocha spodního válečku nesmí přijít při předchozích zkouškách do styku s kladivem. Dojde-li k výbuchu, nesmí být znovu použity ani válečky ani vodící pouzdro. Válečky a vodící pouzdra se před použitím odmastí acetonem. Válečky, které se při zkouškách použijí opakovaně, smí být zbaveny zkoušené výbušniny pouze za použití rozpouštědel.

Příprava vzorku

  1. 7. Výbušniny se zkoušejí v původním stavu. Je-li vlhkost zkoušené výbušniny větší než povoluje příslušná podniková norma, je nutno vzorek předem vysušit tak, aby vlhkost odpovídala předepsané hodnotě.

    Výbušniny, které mají konzistenci pevné látky, se ke zkoušce připravují takto::

    1. a) sypké výbušniny se prosejí sítem o jmenovitém rozměru oka 0,5 mm a ke zkoušce se použije vzorek, který projde sítem,
    2. b) lisované, lité nebo jinak zhutnělé výbušniny se rozdrtí a prosejí. Ke zkoušce se použijí částice, které projdou sítem o jmenovitém rozměru oka 1 mm a zůstanou na sítě o jmenovitém rozměru oka 0.5 mm,
    3. c) výbušniny, připravované ve formě geometricky přesně definovaných elementů, např. bezdýmné prachy, tuhé pohonné hmoty, spalitelné systémy apod., se zkoušejí ve formě kotoučů (odřezků) o objemu asi 40 mm3 (přibližně o průměru 4 mm a výšce 3 mm) nebo v původním tvaru, pokud je objem elementu menší než 40 mm3.
    4. Pro výbušniny, které obsahují více složek, je nutno připravit vzorek ke zkoušce tak, aby měl stejné složení jako původní výbušnina
      Obrázek
    5. 1 - upínací čep, 2 - polohová značka, 3 - vodící drážky, 4 - úderník, 5 - aretační zařízení

      6. Obr. 2. Schema padacího kladiva

      Obrázek

      Obr. 3. Zkušební přípravek

Příprava ke zkoušce

  1. 8. Vzorek se ke zkoušce odměří:
    1. a) u sypkých výbušnin pomocí válcovité měrky o objemu 40 mm3 (dutina o průměru 3,7 mm a výšce 3,7 mm),
    2. b) u plastických, pastovitých nebo gelovitých výbušnin pomocí válcovitého vzorkovače stejného objemu, který se vtlačí do masy a po odebrání nadbytečného množství se vzorek vytlačí ze vzorkovače dřevěnou tyčinkou,
    3. c) u kapalných výbušnin pomocí mikropipety o objemu 40 mm3.
  1. 9. Takto odměřený vzorek se vpraví do otevřeného zkušebního přípravku. Do vodícího pouzdra se vloží horní váleček, který se pro sypké, plastické a pastovité nebo gelovité výbušniny lehce přitiskne prstem na doraz tak, aby se vzorek tlakem nesploštil. U kapalných výbušnin se horní váleček zatlačí na vzdálenost 1 mm od spodního válečku a v této poloze se upevní pryžovým prstencem, který se předem přes něj přetáhne (obr. 5). Kladivo se uchytí v předem zvolené výšce. Zkušební přípravek se vzorkem se umístí na vyměnitelnou kovadlinu, která je připravena na kovadlině a dřevěný kryt zkušebního přístroje se uzavře.
    Obrázek
  2. 1 - Základová deska, 2 - ocelolitinový blok, 3 - kovadlina, 11 - středící objímka, 12 - vyměnitelná kovadlina, 13 - středící kroužek, 14 - zkušební přípravek

    3. Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku

    Obrázek

    Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny

Provedení a vyhodnocení zkoušky

  1. 10. Po uvolnění kladiva se pozoruje průběh děje při jeho dopadu na zkušební přípravek. Při posuzování děje probíhajícího ve zkušebním vzorku při dopadu kladiva se rozlišuje:
    1. • “žádná reakce“
    2. • “rozklad“ charakterizovaný zápachem nebo změnou barvy vzorku, avšak bez třesku nebo plamene,
    3. • “výbuch“, charakterizovaný třeskem nebo plamenem.

    Při vyhodnocování zkoušky se výbuch části vzorku považuje za výbuch celé navážky.

  1. 11. Dopadová energie Ed v joulech je dána výrazem

    Ed = 10.m.h,

    Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky
    kde mhmotnost kladiva, (kg)
    Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky
    hpádová výška (m).

    Kladivo o hmotnosti 1 kg se používá pro pádové výšky 10, 20, 30, 40 a 50 cm, jimž odpovídají dopadové energie 1, 2, 3, 4 a 5 J; kladivo o hmotnosti 5 kg se používá pro pádové výšky 15, 20, 30, 40, 50 a 60 cm, jimž odpovídají dopadové energie 7,5; 10; 15; 20; 25 a 30 J; kladivo o hmotnosti 10 kg se používá pro pádové výšky 35, 40 a 50 cm, jimž odpovídají dopadové energie 35, 40 a 50 J. Pro přesnější určení dopadové energie v intervalu od 5 J do 20 J se dá s výhodou použít kladiva o hmotnosti 2 kg. Pádovým výškám 30, 40, 50, 60, 70 a 80 cm odpovídají dopadové energie 6, 8, 10, 12, 14 a 16 J.

Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci

Postup zkoušky

  1. 12. První pokus se provede při dopadové energii 10 J. Je-li při pokusu zaznamenán výbuch, provede se další pokus při dopadové energii o jeden stupeň nižší. Snižování dopadové energie postupně pokračuje tak dlouho, dokud není při pokusu zaznamenán rozklad nebo není zaznamenána žádná reakce. Na této úrovni dopadové energie se provedou další pokusy. Zkouška se ukončí, není-li v šesti pokusech ani jednou zaznamenán výbuch; v opačném případě se pro další pokus sníží dopadová energie opět o jeden stupeň. Je-li při pokusu při dopadové energii 10 J zaznamenán rozklad nebo není zaznamenána žádná reakce, provede se následující pokus při dopadové energii o jeden stupeň vyšší. Ve zvyšování dopadové energie se postupně pokračuje tak dlouho, dokud není při pokusu zaznamenán výbuch. Další pokusy se provedou při dopadové energii o jeden stupeň nižší a zkouška se ukončí, není-li v šesti pokusech zaznamenán ani jeden výbuch, v opačném případě se pro další pokusy sníží dopadová energie opět o jeden stupeň. Dojde-li se při zvyšování dopadové energie až k hodnotě 50 J a není-li na této úrovni zaznamenán výbuch, provede se na ní šest pokusů. Dojde-li se při snižování dopadové energie až k hodnotě 1 J a při pokusu je zaznamenán výbuch, zkouška se ukončí.

Vyjádření výsledků

  1. 13. Citlivost látky k nárazu je dána nejmenší dopadovou energií, při které byl zaznamenán výbuch. Spolehlivost se zaručuje provedením dalších šesti pokusů při dopadové energii, která je o dva stupně nižší, než je odpovídající citlivost látky k nárazu.

Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace

Postup zkoušky

  1. 14. První pokus se provede při dopadové energii 2 J. Je-li při pokusu zaznamenán výbuch, zkouška se ukončí a stanovení se provede metodou A. Je-li při pokusu zaznamenán rozklad nebo není zaznamenána žádná reakce, provede se následující pokus při dopadové energii o jeden stupeň vyšší. Ve zvyšování dopadové energie se postupně pokračuje tak dlouho, dokud není zaznamenán výbuch; tento pokus je pro další postup zkoušky základním pokusem a jeho pádová výška základní pádovou výškou. Zkouška se dále provádí se stejným kladivem, ať už při pokusu je, nebo není zaznamenán výbuch. Pádová výška se mění o krok, který je desetinou základní pádové výšky. Při základní pádové výšce 15 cm je velikost kroku 2 cm, při základní pádové výšce 35 cm je velikost kroku 4 cm.

    Pokus následující po základním pokusu se provede při pádové výšce, která je o krok menší, než základní pádová výška. Je-li při pokusu zaznamenán výbuch, provede se následující pokus při pádové výšce o krok menší, je-li zaznamenán rozklad nebo není zaznamenána žádná reakce, provede se následující pokus při pádové výšce o krok vyšší. Ve zkoušce se stejným způsobem pokračuje, dokud není provedeno, počínaje základním pokusem, celkem 25 pokusů.

Vyjádření výsledků

  1. 15. Pádové výšky xi, z nichž se provádí vyhodnocení zkoušky, nabývají při pokusech hodnot

    xi = xo + i.d,

    Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků
    kde xonejnižší pádová výška, na níž byl zaznamenán výbuch,
    Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků
    ičíslo vyjadřující počet kroků od nejnižší pádové výšky xo (i=0, l, 2,...,k),
    Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků
    dvelikost kroku.

    Pádová výška H50 pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace vzorku, projevující se výbuchem, se vypočítá podle vzorce

    Směrodatná odchylka s se vypočítá podle vzorce:

    Veličiny N, A a B jsou dány výrazy:

    Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků
    kdekindex největší pádové výšky, při níž byl zaznamenán výbuch,
    Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků
    nipočet pokusů, provedených při pádové výšce xi, při nichž byl zaznamenán výbuch

    Metoda stanovení pádové výšky pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace, zvaná “Up and Down“,je založena na normálním rozložení pravděpodobnosti.

    Použitý způsob výpočtu se volí pro případ, kdy pravděpodobnost zkoumaného jevu, tj. aktivace, roste s rostoucí hladinou, na níž pokus probíhá, tj. s pádovou výškou, přičemž hodnocení je založeno na případech, kdy jev nastal. Nalezení dobrých odhadů veličin H50 a s závisí nejen na počtu pokusů, ale i na velikosti kroku d; při správné volbě velikosti kroku leží vypočítaná hodnota s v intervalu od d/2 do 2d.

Příklad výpočtu

  1. 16. V následující tabulce “x“ označuje výbuch, “o“ označuje rozklad nebo žádnou reakci.
    Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu
    xi
    cm    		hladina
    i    		Pokus č.
    123456789101112
    483
    442xo
    401xxxoo
    360ooxoo
    32oo
    Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu
    xihladinaPokus č.
    cmi13141516171819202122232425
    483x
    442xx
    401xxxox
    360oxoo
    32o

Záznam o zkoušce

  1. 17. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky obsahuje:
    1. • u metody A výsledek jako nejmenší dopadovou energii potřebnou pro aktivaci s uvedením hmotnosti kladiva,
    2. • u metody B
      1. a) výpočet
      2. b) výsledek jako pádovou výšku pro 50 %-ní pravděpodobnost, aktivace a její směrodatnou odchylku s uvedením hmotnosti kladiva,
      3. c) výsledek jako dopadovou energii pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace a její směrodatnou odchylku

Závazný postup č. 11

Stanovení citlivosti výbušnin třením

Podstata zkoušky

  1. 1. Podstata zkoušky spočívá v namáhání výbušniny třením mezi staticky zatíženým porcelánovým kolíkem a pohyblivou porcelánovou destičkou.
  2. 2. Jako citlivost výbušniny ke tření se rozumí nejmenší velikost třecí síly vyjádřená zatížením třecího kolíku, při které dochází k roznětu, popř. k částečnému rozkladu výbušniny, vnímanému zrakem, čichem nebo sluchem.
  3. 3. Účelem zkoušky je stanovit dolní a horní mez citlivosti ověřované výbušniny ke tření.
  4. 4. Dolní mez citlivosti je nejmenší zatížení třecího kolíku v N, při kterém nastává první roznět.
  5. 5. Horní mez citlivosti je nejmenší zatížení třecího kolíku v N, při kterém dojde k roznětu při každém pokusu.

Zkušební zařízení a pomůcky

  1. 6. Ke zkoušce se použije:
    1. a) třecí přístroj,
    2. b) třecí elementy,
    3. c) odměrka,
    4. d) temperační komora.

Třecí přístroj

  1. 7. Třecí přístroj se skládá z:
    1. a) pevného stojanu,
    2. b) pracovní desky,
    3. c) klikového mechanismu poháněného elektromotorem,
    4. d) zatěžovacího mechanismu,
    5. e) elektrického a mechanického ovládání.
  1. 8. Je nutno, aby třecí přístroj splňoval tyto technické a bezpečnostní požadavky:
    1. • pracovní deska byla pokryta potahem s povrchovým odporem nejvýše 109 Ω,
    2. • křižák klikového mechanismu byl nad pracovní deskou a umožňoval jednoduché upínání porcelánové destičky,
    3. • zatěžovací mechanismus na principu dvojramenné páky umožňoval jednoduché upínání porcelánového kolíku v poloze proti porcelánové destičce,
    4. • zdvih křižáku byl 10,0 ± 0,5 mm,
    5. • střední rychlost křižáku byla přibližně 7 cm.s-1,
    6. • pohyb křižáku byl blokován tak, aby na jeden pracovní cyklus vykonal dráhu rovnající se pouze jedné otáčce kliky,
    7. • výchozí poloha křižáku byla snadno nastavitelná,
    8. • pracovní prostor byl chráněn průhledným ochranným krytem, který pokud není v pracovní poloze, blokuje spuštění stroje.

Třecí elementy

  1. 9. Jako třecí elementy se používají:
    1. a) porcelánová destička
    2. b) porcelánový kolík

    Funkční plochy porcelánové destičky jsou v jednom směru speciální úpravou zdrsněny.

Odměrka

  1. 10. Pro dávkování výbušniny na funkční plochu porcelánové destičky se používá odměrka o objemu přibližně 0.003 cm3 a dále 0,025 cm3.

Podmínky při zkoušce

  1. 11. Zkouší se při teplotě 20 ± 5° C.
  2. 12. Čelní vypouklá strana porcelánového kolíku se smí použít pouze pro jeden zkušební pokus.
  3. 13. Plocha porcelánové destičky se smí použít nejvýše pro čtyři pokusy za předpokladu, že
    1. • při dalším pokusu nebude probíhat tření na místě znečištěném předchozím stanovením nebo roznětem výbušniny,
    2. • tření nebude probíhat blíže než 5 mm od okraje destičky.
  1. 14. Každý zkušební pokus probíhá pouze v rozsahu jedné otáčky kliky a provede se s novou dávkou výbušniny.

Zkušební vzorky a jejich příprava

  1. 15. Pro zkoušku se odebere výbušnina o přibližném objemu 0,5 cm3, která se po dobu 2 hodin temperuje v temperační komoře při teplotě 20 ± 5° C. Vlhkost výbušniny se řídí jejími technickými požadavky nebo účelem zkoušky.

Postup zkoušky a vyhodnocení

  1. 16. Před zkouškou se upne do křižáku porcelánová destička tak, aby směr zdrsnění byl kolmý na směr pohybu křižáku. Poté se do zatěžovacího mechanismu upne porcelánový kolík a provede se vyvážení, je nutno, aby dvojramenná páka byla v rovnováze.

    Odměrkou se odebere temperovaná výbušnina a nasype se na plochu porcelánové destičky tak, aby ležela mezi kolíkem a destičkou ve směru vratného pohybu křižáku. Porcelánový kolík se pomocí zatěžovacího mechanismu zatíží, pracovní prostor se zakryje ochranným krytem a přístroj se uvede do činnosti.

  1. 17. Metoda spočívá v provádění několika sérií šesti zkušebních pokusů. Každá série šesti zkušebních pokusů má své konstantní zatížení.
  2. 18. Pro stanovení dolní meze citlivosti je určen tento postup:
    1. a) na základě praktických zkušeností se zvolí zatížení, u kterého se nepředpokládá, že dojde k roznětu a provede se šest zkušebních pokusů,
    2. b) pokud se nevyskytne ani jeden roznět, zatížení se zvýší a provede se dalších šest zkušebních pokusů,
    3. c) takto se pokračuje se zvyšováním zatížení až do výskytu prvního roznětu, přičemž je nutno vždy dokončit všech šest zkušebních pokusů.
  1. 19. Za dolní mez citlivosti se považuje to zatížení, při kterém během šesti zkušebních pokusů nastal nejméně jeden roznět.
  2. 20. Pro stanovení horní meze citlivosti je určen tento postup:
    1. a) podle stanovené dolní meze citlivosti se zvolí na základě praktických zkušeností úměrně vyšší zatížení a provede se šest zkušebních pokusů,
    2. b) další zkušební pokusy s vyššími zatíženími se provádějí až do splnění podmínky, že u všech šesti pokusů nastal roznět
  1. 21. Za horní mez citlivosti se považuje to zatížení, při kterém nastal roznět u všech šesti zkušebních pokusů.
  2. 22. Dolní a horní mez citlivosti se vyjadřuje zlomkem se šikmou zlomkovou čarou, v jehož čitateli je hodnota zatížení v N a ve jmenovateli počet roznětů.

Záznam o zkoušce

  1. 23. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
    1. a) údaje o zkoušce (zatížení, počty zkušebních pokusů, množství a charakter roznětů),
    2. b) velikost dolní, případně i horní meze citlivosti.

Závazný postup č. 12

Stanovení detonační rychlosti trhavin

Všeobecně

  1. 1. Detonační rychlost je rychlost průchodu detonační vlny hmotou trhaviny. Měrnou jednotkou detonační rychlosti je m.s-1. Výsledek zkoušky je charakteristikou pro hodnocení funkčních vlastností trhavin.
  2. 2. Pro stanovení detonační rychlosti se používá:
    1. a) metody pomocí elektronického chronometru - metoda A
    2. b) metody kontinuálního měření, např. pomocí odporové sondy - metoda B
    3. c) metody komparační podle Dautriche - metoda C.

Podstata zkoušky

  1. 3. Při stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru se měří čas potřebný k průchodu detonační vlny mezi dvěma snímači umístěnými na náloži nebo v náloži trhaviny v přesně změřené vzdálenosti.
  2. 4. Při stanovení detonační rychlosti kontinuální metodou se průběh detonace trhaviny zaznamenává např. průběžnou odporovou sondou, která je umístěna v náloži trhaviny nebo na jejím povrchu a je napájena ze zdroje konstantního proudu. Postupující detonační vlna způsobuje snižování odporu sondy. Úbytek napětí registrovaný vhodným osciloskopem je úměrný průběhu detonační vlny v trhavině. Detonační rychlost v libovolném okamžiku je úměrná derivaci získaného průběhu. Pro kontinuální záznam průběhu detonace je možno použít i některou z optických metod, založených např. na použití speciálních vysokoobrátkových kamer.
  3. 5. Při stanovení detonační rychlosti podle Dautriche se k náloži trhaviny připojí bleskovicový okruh, jehož oba konce v přeně změřené vzdálenosti jsou postupně iniciovány detonační vlnou postupující zkoušenou trhavinou. Střetnutí detonačních vln v bleskovici se projeví v důsledku zvýšené hustoty energie jako charakteristická rýha na podloženém měděném záznamním plechu. Ze vzdálenosti rýhy a rysky označující střed bleskovice, známé detonační rychlosti bleskovice a délky nálože trhaviny mezi oběma konci bleskovice (snímači) se vypočítá detonační rychlost trhaviny.

Užití metod

  1. 6. Jako rozhodčí zkoušky se používá metody A. Metody B lze použít pro kontrolu průběhu detonace náloží trhaviny a v případech, kdy lze očekávat metastabilní průběh detonace. Metody C se používá jen jako metody informativní a není-li možno ze závažných důvodů použít metody A, popř. metody B.

Zkušební zařízení

  1. 7. Pomůcky pro sestavení zkušebního zařízení pro všechny metody jsou podle obrázků 1 až 4 následující (pořadové číslo pomůcky označuje pozici na obrázcích):
    1. 1. Trubka z oceli 10 004, Js 32 mm
    2. 2. Těsnící kroužek ze šedé strojní lepenky
    3. 3. Technická lepící páska
    4. 4. Zážehová rozbuška č.8 Cu nebo el. rozbuška s měděnou dutinkou
    5. 5. Zápalnice nebo elektrický palník
    6. 6. Počinová náložka (50 g plastické trhaviny typu Semtex 1A)
    7. 7. Nálož zkoušené trhaviny
    8. 8. Pěch s hloubkoměrem
    9. 9. Dno ocelové trubky
    10. 10. Měděný izolovaný vodič Ø 0,8U
    11. 11. Měděná destička 10 x 15 x 0,5 mm
    12. 12. Koaxiální vodič 75 Ω
    13. 13. Odporová sonda v provedení např. dle obr. 2
    14. 14. Ocelová podložka
    15. 15. Měděný záznamní plech
    16. 16. Bleskovice se změřenou detonační rychlostí
    17. 17. Dřevěná podložka

    Dále jsou zapotřebí následující přístroje

    1. • elektronický chronometr s rozlišovací schopností nejméně 10-6 včetně příslušenství,
    2. • elektrický napáječ,
    3. • zdroj konstantního proudu s přesností 0,5 %,
    4. • registrační osciloskop.

Příprava náloží

  1. 8. Zkušebními vzorky jsou nálože trhaviny. Délka nálože se volí podle rozlišovací schopnosti měřícího zařízení. Nálože zkoušené trhaviny se připravují takto:
    1. a) Nálož v ocelové trubce. Do ocelové trubky se vnáší zkoušená trhavina bez obalu po stejných dávkách tak, aby její hustota byla v celém sloupci stejná a shodná s hustotou náložkované trhaviny a nad trhavinou zůstal prostor pro počinovou náložku. Do trubky se pak vsune počinová náložka odpovídající svým průměrem světlosti trubky a mající otvor pro rozbušku o průměru 7,5 mm (vrstva trhaviny pod dnem rozbušky nejméně 12 mm). Počinová náložka se bezprostředně před zkouškou adjustuje rozbuškou. Hustota trhaviny v náloži se zjistí z hmotnosti a objemu.
    2. b) Nálož na dřevěné podložce. Náložky zkoušené trhaviny o průměru v němž se vyrábějí a jimž byla rovným řezem odstraněna obě čela se umístí do žlábku dřevěné podložky tak, aby se jejich čela těsně dotýkala. Volné čelo v jedné z krajních náložek se adjustuje rozbuškou s palníkem nebo zápalnicí, popř. elektrickou rozbuškou. Jednotlivé náložky se k dřevěné podložce připevní pomocí technické pásky.
  1. 9. Pro hodnocení trhaviny z hlediska stanovení detonační rychlosti je rozhodující nálož připravená podle čl. 8a). Je-li nutno připravit nálož trhaviny jiným způsobem, např. při velkém dolním mezném průměru, při nutnosti použití počinu o větší hmotnosti apod., je nutno odchylnou přípravu nálože uvést v technickém požadavku trhaviny a v záznamu o zkoušce.

Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru

Postup zkoušky

  1. 10. Na povrch nálože nebo přímo do nálože se ve vzdálenosti, zvolené podle rozlišovací schopnosti zkušebního zařízení (ne však menší než čtyřnásobek průměru zkoušené trhaviny s tím, že přesnost měření nesmí být menší než ± 2,0 %) umístí dva snímače, přičemž snímač, uvádějící chronometr v činnost je nutno umístit od počinové náložky ve vzdálenosti nejméně rovné šestinásobku průměru zkoušené trhaviny.

    Vzdálenost mezi snímači se změří s přesností 1,0 mm. Nálož se snímači se uloží na chráněném místě, snímače se propojí s napáječem a do snímačů se zavede elektrický proud. Nálož se pak přivede k detonaci. Na elektronickém chronometru se odečte doba průchodu detonační vlny mezi oběma snímači.

    Příklad jednoho z používaných snímačů, jeho provedení a umístění na náloži v ocelové trubce je uveden na obr. 1. Snímač sestává z měděné destičky izolované od trubky technickou páskou a z měděného izolovaného vodiče, upraveného podle detailu na obr. 1 tak, aby jeho konec, odizolovaný na délku asi 2 mm, byl od měděné destičky vzdálen 0,5 mm. Obě části snímače jsou k náloži připevněny pomocí technické pásky a měděnými vodiči propojeny na příslušné svorky napáječe, umístěného v blízkosti nálože trhaviny.

    Snímač, zapojený v obvodu uvádějícím chronometr v činnost, je blíže rozbušce. Průchodem detonační vlny místem, kde je snímač k náloži připevněn, dojde k expanzi a tím ke spojení obou částí snímače. Napěťový impuls vzniklý vybitím kondenzátoru 6K8 do odporu 75 Ω se vede koaxiálním vodičem k elektronickému chronometru. Mikroampérmetr slouží ke kontrole případných svodů či zkratu snímačů. Obdobným způsobem lze připravit i snímače pro nálož podle čl. 8b).

Výpočet

  1. 11. Detonační rychlost (D) v m.s-1 se vypočte podle vzorce:

    Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet
    kdelvzdálenost mezi snímači, (m)
    Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet
    tčas, potřebný k průchodu detonační vlny mezi snímači odečtený na chronometru (s).
    Obrázek

    Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny

    Obrázek

    Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi

    Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A

Zhodnocení

  1. 12. Zkouška se provede třikrát. Ze získaných výsledků se vypočte průměrná hodnota, která se uvádí v záznamu o zkoušce jako detonační rychlost zkoušené trhaviny. Výsledky jednotlivých zkoušek se nesmí lišit od průměrné hodnoty o více než ± 3 %, jinak je nutno celé stanovení opakovat.

Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření

Postup zkoušky

  1. 13. Na povrch nálože, nebo přímo do nálože se umístí odporová sonda pro registraci průběhu detonace v náloži a dále snímač, sloužící ke spuštění časové základny osciloskopu. Nálož se uloží na chráněném místě, odporová sonda se koaxiálním vodičem propojí se zdrojem konstantního proudu, stejně tak i snímač s obvodem pro spouštění časové základny osciloskopu. Nálož se přivede k detonaci. Ze záznamu osciloskopu se odečte směrnice tečny k záznamu průběhu napětí na odporové sondě.

    Příklad provedení odporové sondy, umístění sondy a snímače na náloži je uveden na obr.2. Odporová sonda má dvě elektrody. Jednu tvoří proužek měděného plechu o šířce asi 15 mm, druhou odporový drát kanthal o průměru 0,1 mm, který je na jedné kratší straně měděného plechu k němu připájen a na plechu podélně napnut. Isolaci mezi elektrodami zajišťuje kondenzátorový papír o tloušťce 0,02 mm (papír je k měděnému plechu na několika místech připevněn proužky samolepící pásky). Na napnutém odporovém drátu je samolepící páskou připevněn proužek textilu o tloušťce asi 1,2 mm, který zvyšuje přenos detonačního tlaku na odporový drát. Volný konec odporového drátu je připájen k měděnému vodiči, který se propojí na živou část koaxiálního vodiče, druhá kratší strana měděného plechu se obdobně propojí na stínící část koaxiálního kabelu.

    Odporová sonda a snímač (v provedení podle obr. 1) jsou k náloži připevněny pomocí technické pásky tak, aby vývody odporové sondy byly na opačné straně nálože než je umístěna rozbuška a aby snímač byl na náloži umístěn blíže rozbušce. Sonda se napájí ze zdroje konstantního proudu s přesností stabilizace napájecího proudu alespoň 0,5 %. Do snímače se zavede proud z napáječe tak, jak je uvedeno v čl. 10. V průběhu detonace nálože dojde průchodem detonační vlny ke spojení elektrod snímače, ke vzniku napěťového impulsu, který je přiveden ke spoušti časové základny osciloskopu, pak k plynulému mechanickému a elektrickému propojování elektrod odporové sondy a tím k plynulému snižování odporu sondy. Úbytek napětí na sondě je registrován osciloskopem. Je nutno, aby časová základna a předzesilovač osciloskopu byly kalibrovány s přesností alespoň 1 %.

Výpočet

  1. 14. Detonační rychlost (D) v m.s-1 se vypočte podle vzorce:

    Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet
    kde Çměrný odpor sondy, (Ω.m-1)
    Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet
    Iměřící proud, (A
    Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet
    arychlost časové základny osciloskopu, (s.m-1)
    Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet
    bnapěťové zesílení osciloskopu, (V.m-1)
    Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet
    tg α směrnice tečny záznamu průběhu detonace v bodě, v němž je detonační rychlost zjišťována.

Zhodnocení

  1. 15. Zkouška se provede třikrát. Ze získaných výsledků se vypočte průměrná hodnota, která se uvádí do záznamu o zkoušce jako detonační rychlost zkoušené trhaviny. Výsledky jednotlivých zkoušek se nesmí lišit od průměrné hodnoty o více než ± 3 %, jinak je nutno celé stanovení opakovat.
    Obrázek

    Příklad provedení odporové sondy (13)

    Obrázek

    Schéma zapojení snímačů S1, S3

    Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B

Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche

Postup zkoušky

  1. 16. Do nálože trhaviny se vloží konce měrné bleskovice tak, aby byly od sebe vzdáleny asi 35 cm. Tato vzdálenost se změří s přesností 1,0 mm. Nálož s bleskovicovým okruhem se uloží na chráněném místě, bleskovice se položí na měděný záznamní plech tak, aby střed bleskovice se kryl s ryskou na záznamním plechu a nálož se přivede k detonaci. Na měděném plechu se s přesností 1,0 mm změří vzdálenost mezi ryskou a rýhou vytvořenou na plechu stykem detonačních vln v bleskovici.

    Příklad provedení zkoušky s náloží podle čl. 8a) je uveden na obr. 3. Na měděný záznamní plech se ostrým hrotem zřetelně vyznačí ryska ve vzdálenosti 1 cm od jeho kratší strany. Bleskovice o délce nejméně 2,5 m se na obou koncích adjustuje rozbuškami. Na bleskovici se ryskou označí střed (mezi konci opatřenými rozbuškami) s přesností 1,0 mm. Pak se technickou páskou upevní na ocelovou podložku měděný plech a bleskovice tak, že se tato položí na plech v jeho podélné ose po celé délce, a že ryska označující střed bleskovice se kryje s ryskou na měděném záznamním plechu. Nálož s počinovou náložkou, adjustovanou rozbuškou se položí tak, že otvory pro vložení bleskovice směřují vzhůru. Souběžně s ní se položí ocelová podložka se záznamním plechem a bleskovicí tak, aby ryska na záznamním plechu byla blíže počinové náložce. Prostrčením dřevěného kolíku otvory trubky se vyhloubí v trhavině otvory, do kterých se zasunou do stejné hloubky rozbušky připojené na konce bleskovice. Přitom je nutno bleskovici položit volným obloukem tak, aby netvořila ostré ohyby. Záznamní plech se doporučuje umístit níže než nálož, popř. jej chránit vhodným krytem. Nálož se pak přivede k detonaci. Vzdálenost mezi ryskou označující na záznamním plechu střed bleskovice a rýhou vytvořenou na plechu stykem detonačních vln se změří s přesností 1,0 mm. Zkoušku je též možno provést s náloží podle čl. 8b).

    Obrázek

    Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C

Výpočet

  1. 17. Detonační rychlost (D) v m.s-1 se vypočte podle vzorce:

    Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet Zhodnocení Příklad provedení odporové sondy (13) Schéma zapojení snímačů S1, S3 Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche Postup zkoušky Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C Výpočet
    kde lvzdálenost konců bleskovice, opatřených rozbuškami, (m)
    Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet Zhodnocení Příklad provedení odporové sondy (13) Schéma zapojení snímačů S1, S3 Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche Postup zkoušky Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C Výpočet
    x vzdálenost mezi ryskou na záznamním plechu označující střed bleskovice před přivedením k detonaci a rýhou vytvořenou stykem detonačních vln na záznamním plechu po detonaci nálože, (m)
    Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet Zhodnocení Příklad provedení odporové sondy (13) Schéma zapojení snímačů S1, S3 Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche Postup zkoušky Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C Výpočet
    dbdetonační rychlost bleskovice, (m.s-1)
    Obrázek

    Obr. 4: Rozměry zkušebních pomůcek

Zhodnocení

  1. 18. Zkouška se provede celkem třikrát. Ze získaných výsledků se vypočte průměrná hodnota, která se uvádí v záznamu o zkoušce jako detonační rychlost zkoušené trhaviny. Výsledky jednotlivých zkoušek se nesmí lišit od průměrné hodnoty o více než ± 3 %, jinak je nutno celé stanovení opakovat.

Záznam o zkoušce

  1. 19. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
    1. a) použitý závazný postup a zkušební zařízení
    2. b) přesnost měření
    3. c) způsob úpravy nálože
    4. d) hustotu trhaviny.

Závazný postup č. 13

Zkoušky výbušnin tepelným namáháním

  1. A. Zkouška chemické stálosti výbušnin podle Abela

    Všeobecně

    1. 1. Udržováním vzorku výbušniny při zvýšené teplotě se urychluje jeho rozklad. Oxidační zplodiny rozkladu se indikují reagenčním jódškrobovým papírkem. Měrnou jednotkou chemické stálosti zkouškou podle Abela je doba, vyjádřená v minutách.

      Podle výsledků zkoušky se posuzuje jakost výbušniny z hlediska dlouhodobé použitelnosti a bezpečnosti při skladování.

    Zkušební zařízení

    1. 2. Zkušební zařízení sestává z termostatu a skleněných zkumavek. Termostat je elektricky vyhřívané a tepelně izolované zařízení, opatřené vertikálně umístěnými otvory o průměru 18 mm, hloubky vyhřívané části 75 mm, shodného tvaru s tvarem skleněných zkumavek. Termostat vyhovuje požadavku, aby korigovaná teplota měřená na dně zkumavky zasunuté do termostatu byla v rozmezí ± 0,5° C od teploty, předepsané pro tuto zkoušku v příslušném technickém požadavku zkoušené výbušniny. Teplota se měří teploměrem s dělením stupnice po 0,2° C. Teploměr je umístěn tak, aby rtuťová nádobka byla na dně zkumavky a rozsah stupnice 70 až 85° C byl pod pryžovou zátkou, ale ve vyčnívající části zkumavky nad termostatem. Není-li k dispozici teploměr takových rozměrů a vyčnívá-li rtuťový sloupec nad zátku, připočítá se k údaji teploměru korekce δt, vypočtená podle vzorce:

      Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet Zhodnocení Příklad provedení odporové sondy (13) Schéma zapojení snímačů S1, S3 Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche Postup zkoušky Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C Výpočet Obr. 4: Rozměry zkušebních pomůcek Zhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 13 Zkoušky výbušnin tepelným namáháním Všeobecně Zkušební zařízení
      kdenpočet stupňů nad spodním okrajem zátky,
      Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet Zhodnocení Příklad provedení odporové sondy (13) Schéma zapojení snímačů S1, S3 Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche Postup zkoušky Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C Výpočet Obr. 4: Rozměry zkušebních pomůcek Zhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 13 Zkoušky výbušnin tepelným namáháním Všeobecně Zkušební zařízení
      t1teplota odečtená na teploměru, (° C),
      Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet Zhodnocení Příklad provedení odporové sondy (13) Schéma zapojení snímačů S1, S3 Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche Postup zkoušky Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C Výpočet Obr. 4: Rozměry zkušebních pomůcek Zhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 13 Zkoušky výbušnin tepelným namáháním Všeobecně Zkušební zařízení
      t2 teplota uprostřed vyčnívajícího sloupce rtuti, měřená druhým teploměrem (° C).

      Skleněné zkumavky z bezbarvého neutrálního skla délky 150 ± 2 mm, vnějšího průměru 17 ± 1 mm, tloušťky stěny asi 1 mm. Uzavírají se pryžovou zátkou, kterou prochází skleněná tyčinka se zataveným platinovým háčkem (nebo vytažená v háček) k zavěšení reagenčních papírků.

    Zkušební pomůcky

    1. 3. Při zkoušce se používá:

      Glycerin, roztok 50 %

      Reagenční jódškrobové papírky (pro zkoušku jsou vhodné jódšrobové papírky Whatman-BDH, V.Británie)

    1. 4. Pro zkoušku mohou být použity reagenční papírky, které splňují tyto požadavky citlivosti:

      Do zábrusové kuželové baňky na 300 cm3, umístěné ve vodní lázni 15 ± 0,2° C teplé se naváží 2 g síranu železnatoamonného, přidá se 90 cm3 1N roztoku kyseliny sírové a za promíchávání se ponechá 20 minut temperovat. Do baňky se pak odpipetuje 1 cm3 roztoku dusitanu sodného, baňka se ihned uzavře nástavcem, opatřeným zátkou se čtyřmi skleněnými háčky, na nichž jsou zavěšeny reagenční papírky předem ovlhčené tak, jak je udáno v čl. 5. Od okamžiku sestavení přístroje se stopkami měří čas do doby, kdy se na papírcích objeví první zcela zřetelné zbarvení okraje zvlhčeného pruhu. Tento postup se několikrát opakuje. U papírků z téhož kotoučku se ze získaných výsledků, které se mezi sebou neliší o více než 2 minuty, vypočítá aritmetický průměr. Hodnota aritmetického průměru doby potřebné k vyvolání zbarvení na papírku nesmí být nižší než 19 minut a vyšší než 23 minut.

      Roztok dusitanu sodného, potřebný k ověření papírků, se připraví takto: 1,58 g dusitanu sodného se rozpustí v 1000 cm3 vody. Z tohoto zásobního roztoku se odpipetuje 5 cm3 do odměrné baňky na 50 cm3, doplní se vodou po značku a důkladně promíchá. 1 cm3 tohoto roztoku, který se připravuje pro zkoušku citlivosti papírků v čas potřeby, obsahuje 0,158 mg dusitanu sodného.

    Postup zkoušky

    1. 5. Termostat se vyhřeje na teplotu předepsanou pro zkoušku chemické stálosti v příslušném technickém požadavku trhaviny. Do skleněné zkumavky se s přesností 0,01 g naváží takové množství vzorku, které je rovněž předepsáno v podnikové normě. Jódškrobový reagenční papírek se pomocí skleněné tyčinky ovlhčí roztokem glycerinu tak, aby pruh zvlhčené části šířky 3 až 4 mm byl kolmý k podélné ose papírku a aby byl vzdálen asi 15 mm od užšího okraje papírku. Takto zvlhčený papírek se zavěsí na háček, vloží do zkumavky, zkumavka se uzavře zátkou a poloha papírku se upraví tak, aby horní okraj vlhkého pruhu - po vložení zkumavky do termostatu - byl 15 mm nad jeho horní částí. Zkumavka se vzorkem a ovlhčeným papírkem se pak vloží do vytemperovaného termostatu. Od vložení zkumavky do termostatu se měří stopkami čas do doby, kdy se objeví první zcela zřetelné zbarvení okraje zvlhčeného pruhu reagenčního papírku.

    Zhodnocení

    1. 6. Chemická stálost zkouškou podle Abela se vyjádří v minutách doby tepelné expozice při předepsané teplotě ve °C a při předepsané navážce v g.

      Jako výsledek zkoušky se uvádí aritmetický průměr ze dvou souběžných stanovení. Liší-li se výsledky souběžných stanovení mezi sebou o více než 2 minuty, provede se další stanovení a průměr se vypočítá z těch výsledků, jejichž rozdíl nepřevyšuje 2 minuty.

    Záznam o zkoušce

    1. 7. Záznam o zkoušce obsahuje údaje podle § 5 této vyhlášky.
  1. B. Stanovení teploty vzbuchu výbušnin

    Účel zkoušky

    1. 8. Zkouškou se zjišťuje citlivost výbušnin k tepelnému podnětu. Teplota vzbuchu je teplota, při níž dojde ke vznícení, vzbuchu nebo explozi (dále jen vzbuchu) zkoušné výbušniny při zahřívání předepsaným způsobem. Teplota vzbuchu se udává ve °C.

    Podstata zkoušky

    1. 9. Výbušnina se zahřívá za stejnoměrného zvyšování teploty do okamžiku, kdy dojde ke vzbuchu. Teplota vzbuchu se měří teploměrem.
    2. 10. Stanovení teploty vzbuchu se provádí se vzorky výbušnin v původním stavu nebo se vzorky upravenými. Způsob úpravy vzorků (mechanické rozmělnění nebo vysoušení) je však nutno uvést v záznamu o zkoušce.
    3. 11. Pro zkoušky se na analytických vahách navažují tato množství vzorku:
      1. a) u jednosložkových třaskavin 0,025 g
      2. b) u směsí třaskavin a třaskavých složí 0,050 g
      3. c) u trhavin a ostatních výbušnin 0,100 g

    Zkušební zařízení

    1. 12. Zkouší se na zkušebním zařízení, u něhož se dociluje předepsaného teplotního vzestupu podle čl. 13, např. na zařízení podle obr. 1. Součástí zkušebního zařízení je úředně ověřený teploměr -10/+400° C:2° C a skleněné zkumavky o průměru 14 mm, délce 100 mm a tloušťce stěny 0,75 mm, pro zkoušky třaskavin se dovoluje použít kovových zkumavek z korozivzdorné oceli.
      Obrázek
    2. 1 - vkládací nosič s otvory o hloubce 44,5 mm a průměru asi 16 mm, 2 - zkumavka, 3 - zkoušená výbušnina, 4 - teploměr, 5 - kovová lázeň, 6 - elektrická pícka, 7 - spojení s regulací teploty

      3. Obr. 1

    Postup zkoušky

    1. 13. Do vyčištěných otvorů nosiče zkumavek se vpraví asi 7 g nízkotavitelné slitiny Bi 50 - Sn 16 - Pb.

      Do jednoho otvoru se současně umístí zkumavka s vloženým teploměrem a takové množství slitiny, aby po jejím roztavení byla v ní rtuťová nádobka teploměru zcela ponořena. Poloha teploměru se zajistí držákem.

      Zkušební zařízení se vyhřívá tak, aby teplota kovové lázně plynule vzrůstala o 5 ± 0,5° C za minutu. Jakmile teplota dosáhne 100° C, umístí se do volného prostoru zkumavka se vzorkem zkoušené výbušniny v množství podle čl.12. V okamžiku, kdy dojde ke vzbuchu, se teplota lázně zjištěná teploměrem zaznamená.

      Pokud nedojde ke vzbuchu výbušniny při vzrůstu teploty o 5 ± 0,5° C.min-1 do teploty o 50° C vyšší než je předpokládaná teplota vzbuchu, provede se nová zkouška při vzrůstu teploty o 20 ± 2° C.min-1. Tuto skutečnost je však nutno uvést v záznamu o zkoušce. Teplota vzbuchu ve °C (x) se koriguje podle vzorce:

      x = t + 0,00016.n.(t - t1),

      Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet Zhodnocení Příklad provedení odporové sondy (13) Schéma zapojení snímačů S1, S3 Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche Postup zkoušky Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C Výpočet Obr. 4: Rozměry zkušebních pomůcek Zhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 13 Zkoušky výbušnin tepelným namáháním Všeobecně Zkušební zařízení Zkušební pomůcky Postup zkoušky Zhodnocení Záznam o zkoušce Účel zkoušky Podstata zkoušky Zkušební zařízení Obr. 1 Postup zkoušky
      kde tteplota odečtená na teploměru, (°C)
      Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet Zhodnocení Příklad provedení odporové sondy (13) Schéma zapojení snímačů S1, S3 Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche Postup zkoušky Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C Výpočet Obr. 4: Rozměry zkušebních pomůcek Zhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 13 Zkoušky výbušnin tepelným namáháním Všeobecně Zkušební zařízení Zkušební pomůcky Postup zkoušky Zhodnocení Záznam o zkoušce Účel zkoušky Podstata zkoušky Zkušební zařízení Obr. 1 Postup zkoušky
      t1 teplota ovzduší měřená uprostřed vyčnívajícího sloupce rtuti druhým teploměrem, (oC)
      Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet Zhodnocení Příklad provedení odporové sondy (13) Schéma zapojení snímačů S1, S3 Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche Postup zkoušky Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C Výpočet Obr. 4: Rozměry zkušebních pomůcek Zhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 13 Zkoušky výbušnin tepelným namáháním Všeobecně Zkušební zařízení Zkušební pomůcky Postup zkoušky Zhodnocení Záznam o zkoušce Účel zkoušky Podstata zkoušky Zkušební zařízení Obr. 1 Postup zkoušky
      npočet stupňů stupnice teploměru, vyčnívající nad okraj nosiče zkumavky.

    Zhodnocení zkoušky

    1. 14. Zkouška se provádí nejméně třikrát, přičemž nejnižší zjištěná hodnota se považuje za teplotu vzbuchu.

    Záznam o zkoušce

    1. 15. Záznam o zkoušce kromě údajů podle § 5 této vyhlášky obsahuje:
      1. a) způsob úpravy vzorku,
      2. b) velikost navážky,
      3. c) volený vzestup teploty,
      4. d) charakter vzbuchu.

Závazný postup č. 14

Stanovení stupně odolnosti průmyslových trhavin proti vodě pro účely klasifikace

Všeobecně

  1. 1. Zkouškou odolnosti proti vodě se zjišťuje funkce trhaviny po její expozici pod tlakovou vodou. Funkcí trhaviny se rozumí schopnost detonace náložky při způsobu roznětu (iniciace), který je uveden pro příslušnou trhavinu v jejím technickém požadavku.

Zkušební vzorky

  1. 2. Zkušebními vzorky jsou náložky trhaviny ze sériové výroby daného rozměru a hmotnosti
    1. a) bez úpravy,
    2. b) upravené jedním až třemi řezy délky 2 cm ve směru podélné osy (záměrně poškozené obaly)

    Je nutno, aby zkušební vzorky měly teplotu 10 až 30° C.

Zkušební zařízení a pomůcky

  1. 3. Zkušebním zařízením je vhodná silnostěnná ocelová nádoba, ustavená na ocelovém stojanu. Je opatřena víkem s těsněním a zařízením pro dosažení a měření zkušebního tlaku.

    Dále se pro zkoušku používají rozbušky s měděnou dutinkou nebo počinová nálož, specifikovaná v technickém požadavku zkoušené trhaviny.

Postup zkoušky

  1. 4. Do ocelové nádoby se vloží zkušební vzorek trhaviny. Po uzavření nádoby víkem je nutno zajistit působení vodního tlaku, např. vháněním vzduchu ventilem víka do nádoby předem naplněné vodou asi 1 cm pod okraj, nebo vháněním tlakové vody, až se dosáhne požadovaného přetlaku. Po předepsané době se zruší tlak, nádoba se otevře, vzorek se vyjme a zkouší se na úplnost detonace postupem podle Závazného postupu č.4 s tím, že se použije rozbuška s měděnou dutinkou nebo počinová nálož.

    Zkouší se tři zkušební vzorky bez úpravy (čl. 2a) a tři vzorky v upraveném stavu (čl. 2b). Požaduje se, aby u všech vzorků došlo k úplné detonaci. Jestliže v některém z prováděných tří pokusů nedojde k úplné detonaci, opakuje se zkouška úplnosti detonace se vzorky za podmínek doby expozice a tlaku příslušných nižšímu stupni odolnosti proti vodě. Dojde-li ve třech pokusech k úplné detonaci, zkouší se vzorky za podmínek doby expozice a tlaku příslušných vyššímu stupni odolnosti proti vodě.

    U vzorků trhaviny bez úpravy a samostatně u vzorků trhaviny v upraveném stavu se na základě zjištěných hodnot určí stupeň odolnosti proti vodě podle čl. 5.

Zhodnocení zkoušky a uvádění výsledků

  1. 5. Trhaviny mají tyto stupně odolnosti proti vodě:
    Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet Zhodnocení Příklad provedení odporové sondy (13) Schéma zapojení snímačů S1, S3 Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche Postup zkoušky Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C Výpočet Obr. 4: Rozměry zkušebních pomůcek Zhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 13 Zkoušky výbušnin tepelným namáháním Všeobecně Zkušební zařízení Zkušební pomůcky Postup zkoušky Zhodnocení Záznam o zkoušce Účel zkoušky Podstata zkoušky Zkušební zařízení Obr. 1 Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 14 Stanovení stupně odolnosti průmyslových trhavin proti vodě pro účely klasifikace Všeobecně Zkušební vzorky Zkušební zařízení a pomůcky Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky a uvádění výsledků
    Podmínky zkouškyVyjádření stupně odolnosti
    expozice v hod.
    nejméně    		tlak v Mpa,
    nejméně    		slovníčíselné
    101vodovzdornéI
    100,35středně vodovzdornéII
    20,01částečně vodovzdornéIII
    2pod 0,01nevodovzdornéIV

    Zjištěné stupně odolnosti proti vodě se u zkoušené trhaviny uvedou samostatně pro zkoušku vzorku bez úpravy podle čl. 2a a v upraveném stavu podle čl. 2b).

Záznam o zkoušce

  1. 6. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
    1. a) rozměry náložek,
    2. b) způsob provedení zkoušky,
    3. c) stupně odolnosti proti vodě.

Závazný postup č. 15

Stanovení detonační schopnosti průmyslových trhavin vystavených vodnímu tlaku

Podstata zkoušky

  1. 1. Zkouškou se zjišťuje statický tlak vody, při kterém je zachována detonační schopnost celé zkušební nálože.
  2. 2. Zkušební nálož, sestavená z originálních náložek trhaviny, je po stanovenou dobu vystavena statickému tlaku vody a následně je při tomto tlaku přivedena k detonaci způsobem, který předepisuje technický požadavek příslušné trhaviny.
  3. 3. Z výsledků zkoušky se stanoví podmínky (tlak vodního sloupce a doba expozice) pro použití trhaviny pod vodou.

Zkušební vzorky

  1. 4. Zkušebními vzorky jsou náložky trhaviny ze sériové výroby daného průměru a hmotnosti, ze kterých je sestavena nálož délky nejméně 0,6 m u náložek maloprůměrových nebo nejméně 1 m u náložek velkoprůměrových.
  2. 5. Používají se náložky:
    1. a) bez úpravy
    2. b) upravené na obou koncích třemi podélnými řezy délky 2 cm, rovnoměrně rozmístěnými po obvodu náložky.
  1. 6. Požaduje se, aby zkušební vzorky měly teplotu 15 až 30° C.

Zkušební zařízení a pomůcky

  1. 7. Zkušební zařížení dle obrázku se sestaví z následujících pomůcek:
    Obrázek

    Obr.1.

    1. 1. Trubka z tvrdého PVC příslušného průměru a tloušťky stěny, např. 50/4 mm pro náložky do průměru 30 mm nebo 90/5 mm pro náložky o průměru nad 30 mm
    2. 2. Šroubový uzávěr trubky s těsnícím pryžovým prstencem
    3. 3. Šroubový uzávěr trubky s těsnícím pryžovým prstencem a přívodem tlakové vody
    4. 4. Vysokotlaká hadice
    5. 5. Vodovodní ventily, např. 1/2“
    6. 6. Manometr s rozsahem do 0,6 MPa, příp. 1,0 MPa
    7. 7. Dřevěná laťka o průřezu 15 x 5 mm
    8. 8. Vodní tlaková pumpa
    9. 9. Elektrická rozbuška určená pro požadovaný tlak vody nebo počinová nálož uvedená v podnikové normě příslušné trhaviny.

Postup zkoušky

  1. 8.Zkušební nálož se sestaví z náložek přiložených těsně k sobě a uchycených k dřevěné laťce, např. textilní samolepící páskou. Provede se adjustace nálože a sestava se vloží do PVC trubky.
  2. 9. Je nutno, aby trubka měla takovou délku, aby po vložení nálože zůstal na obou koncích trubky volný prostor nejméně 30 cm. Trubka se na jedné straně uzavře šroubovým uzávěrem, přičemž přívodní vodiče rozbušky se vyvedou mezi vnitřní stěnou trubky a pryžovým těsnícím prstencem.
  3. 10. Po naplnění vodou se druhý konec trubky uzavře šroubovým těsnícím uzávěrem s přívodem tlakové vody, na který je napojena vysokotlaká hadice s ventily a manometrem. Sestava se připojí k vodní tlakové pumpě, pomocí které se z bezpečného stanoviště zvýší tlak vody na požadovanou hodnotu. Uzavře se ventil oddělující zkušební sestavu od vodní pumpy a na manometru se sleduje těsnost sestavy. Po uplynutí předepsané expoziční doby se uzavře ventil mezi trubkou a manometrem a provede se odpal nálože.
  4. 11. Úplnost detonace se vyhodnotí vizuálně podle přítomnosti zbytků trhaviny.
  5. 12. Zkouškami se stanoví nejvyšší tlak vody, při kterém v šesti pokusech za sebou dojde k úplné detonaci zkušební nálože. Zkouší se samostatně náložky bez úpravy a náložky v upraveném stavu.
  6. 13. Základní doba vodní expozice činí 10 minut, další expoziční doby se stanoví s ohledem na skutečné podmínky při použití trhaviny.

Výsledek zkoušky

  1. 14. Jako výsledek zkoušky se uvedou hodnoty tlaků vody v MPa a odpovídající doby expozice v hodinách, při nichž v šesti pokusech za sebou došlo k úplné detonaci celé zkušební nálože.

Záznam o zkoušce

  1. 15. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky obsahuje:
    1. a) rozměry náložek,
    2. b) způsob iniciace trhaviny,
    3. c) nejvyšší tlaky vody a jim odpovídající doby expozice pro vzorky bez úpravy a v upraveném stavu.

Závazný postup č. 16

Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin

Všeobecně

  1. 1. Plynné zplodiny výbuchu trhavin jsou plynnou směsí látek vzniklých výbuchovou přeměnou trhaviny. Podle chemického složení trhaviny obsahují obvykle kysličník uhličitý, kysličník uhelnatý, kysličníky dusíku, dusík, vodní páry, sirovodík a jiné. Za jedovaté plynné zplodiny se ve smyslu této metodiky považují kysličník uhelnatý a kysličníky dusíku.

Podstata zkoušky

  1. 2. Zkoušená trhavina se předepsaným způsobem přivede k výbuchu. Po ochlazení plynných zplodin výbuchu (dále jen zplodin) se odeberou vzorky pro stanovení kysličníku uhelnatého a kysličníků dusíku. Jejich obsah ve zplodinách se stanoví metodami, uvedenými níže.

Měrná jednotka

  1. 3. Výsledek zkoušky se uvádí v dm3.kg-1 zkoušené trhaviny, redukovaných na teplotu 0° C a tlak 101,3 kPa (dále označeno Z). V záznamu o zkoušce se uvádějí i měrné objemy jednotlivých složek v dm3.kg-1, stanovených za stejných podmínek (dále pro kysličník uhelnatý označeno x, pro kysličníky dusíku označeno y).

    Pro přepočet objemu kysličníků dusíku na celkový objem jedovatých zplodin se použije přepočítací součinitel 6,5.

Účel a význam zkoušky