Platné znění

Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou se stanoví požadavky na automatická kontrolní a třídicí vážicí zařízení označovaná značkou EHS

zrušený předpis

Ministr:
doc. Ing. Grégr v. r.
Příloha k vyhlášce č. 249/2001 Sb.

POŽADAVKY NA AUTOMATICKÁ KONTROLNÍ A TŘÍDICÍ VÁŽICÍ ZAŘÍZENÍ

  1. 1. OBECNÉ DEFINICE

    Automatické kontrolní a třídicí vážicí zařízení dělí vážené zboží do dvou nebo více podskupin podle hmotnosti.

    1. 1.1 Kontrolní vážicí zařízení

      Vážicí zařízení, která dělí vážené zboží, jehož hmotnost se liší od předem definované hodnoty nazývané jmenovitá hmotnost.

      Funkcí kontrolních vážicích zařízení je rozdělit vážené zboží do dvou nebo více podskupin podle hodnoty rozdílu mezi jeho hmotností a danou jmenovitou hmotností.

    1. 1.2 Třídicí vážicí zařízení

      Zařízení, která dělí vážené zboží o různé hmotnosti, pro které neexistuje žádná předem definovaná jmenovitá hmotnost.

      Funkcí vážicích zařízení pro třídění hmotnosti, dále nazývaná jako „třídicí váhy”, je rozdělit vážené zboží do několika podskupin, z nichž každá je charakterizována daným rozsahem hmotnosti.

  1. 2. TERMINOLOGIE
    1. 2.1 Rozdělení podle metod kontroly nebo třídění
      1. 2.1.1 Vážicí zařízení dělící kusy váženého zboží do různých skupin, které opouštějí vážicí zařízení samostatně.
      2. 2.1.2 Vážicí zařízení dělící kusy váženého zboží tak, že na každý kus zboží dají jinou značku, která udává skupinu, do které tento kus patří.
      3. 2.1.3 Vážicí zařízení, která počítají kusy váženého zboží v každé skupině, aniž by je rozdělovala.
      4. 2.1.4 Vážicí zařízení, která pro každý kus váženého zboží ve skupině vydávají optický nebo akustický signál, aniž by je rozdělovala.
    1. 2.2 Rozdělení podle metody činnosti
      1. 2.2.1 Kontinuálně pracující kontrolní a třídicí váhy

        Vážicí zařízení s kontinuálním pohybem váženého produktu.

        Pohyb váženého produktu na nosiči zatížení je kontinuální a během tohoto pohybu je k dispozici informace o hmotnosti.

      1. 2.2.2 Diskontinuálně pracující kontrolní a třídicí váhy

        Vážicí zařízení s diskontinuálním pohybem váženého produktu.

        Pohyb váženého produktu na nosiči zatížení je nesouvislý a informace o hmotnosti je k dispozici tehdy, je-li vážený produkt v klidu.

    1. 2.3 Zařízení, která jsou součástí vah
      1. 2.3.1 Měřicí systém
        1. 2.3.1.1 Vážicí jednotka

          Zařízení poskytující informace o hmotnosti, která se má kontrolovat nebo třídit. Toto zařízení se může zčásti či plně skládat z neautomatických vah.

          Toto zařízení obsahuje nosič zatížení, vyvažovací mechanismus a zařízení udávající hodnotu hmotnosti zátěže nebo rozdíl mezi touto hodnotou a referenční hodnotou v jednotkách hmotnosti.

        1. 2.3.1.2 Spouštěcí zařízení

          Zařízení, které dává příkaz k vydání informace o hmotnosti.

        1. 2.3.1.3 Zařízení pro vyhodnocování údajů

          Zařízení, které převádí data z jednotky vážení na signál a tento signál zpracovává za účelem vyslání kontrolního nebo třídicího příkazu.

        1. 2.3.1.4 Indikační zařízení
          1. Zařízení, které poskytuje alespoň jednu z následujících informací:
            1. – hmotnost kontrolní nebo tříděné zátěže,
            2. – rozdíl mezi touto hmotností a referenční hodnotou,
            3. – podskupinu, do níž kontrolní nebo tříděná zátěž patří.
      1. 2.3.2 Dopravní zařízení

        Zařízení pro posun zátěže na nosič zatížení a z nosiče zatížení.

        Toto zařízení může být součástí vážicí jednotky.

      1. 2.3.3 Nastavovací zařízení

        Zařízení pro stanovení mezí hmotnosti podskupin.

      1. 2.3.4 Třídicí zařízení

        Zařízení, pomocí něhož se zátěž automaticky rozdělí do fyzicky samostatných podskupin. Toto zařízení nemusí být součástí vážicího zařízení.

      1. 2.3.5 Korekční zařízení (servomechanismus se zpětnou vazbou)

        Zařízení, které v závislosti na výsledcích vážení automaticky upravuje nastavení plnicího zařízení předřazeného kontrolnímu vážicímu zařízení.

      1. 2.3.6 Počítadlo

        Zařízení udávající součet zátěží, které se pohybovaly přes nosič zatížení (součtové počítadlo) nebo zařízení udávající součet zátěží v každé podskupině.

    1. 2.4 Etalonová zkušební zátěž

      Etalonová zkušební zátěž je zátěž, pomocí níž se zkouší etalonová zóna nerozhodnosti (Us) za podmínek uvedených v 7.2.1.1.

    1. 2.5 Metrologické vlastnosti
      1. 2.5.1 Jmenovitý bod nastavení

        Hodnota vyjádřená v jednotkách hmotnosti, předvolená prostřednictvím nastavovacího zařízení za účelem stanovení meze, která odděluje po sobě následující podskupiny.

      1. 2.5.2 Skutečný bod nastavení

        Hodnota vyjádřená v jednotkách hmotnosti, vzhledem k níž lze pro stejnou zátěž získat dvě různá rozhodnutí, která mají stejnou pravděpodobnost.

      1. 2.5.3 Rozsah nastavení

        Rozsah, v němž lze jmenovitý bod nastavení nastavit na jmenovitou hodnotu hmotnosti daných zátěží.

      1. 2.5.4 Interval nastavení (šířka podskupiny)

        Interval vyjádřený v jednotkách hmotnosti mezi po sobě jdoucími jmenovitými body nastavení.

      1. 2.5.5 Chyba nastavení

        Rozdíl mezi hodnotou jmenovitého a skutečného bodu nastavení.

      1. 2.5.6 Kategorie hmotnosti

        Podskupina zátěží, které spadají do daného rozsahu hmotnosti. Je-li „n“ bodů nastavení, pak se celý rozsah zátěží, od nuly do nekonečna, rozdělí na (n + 1) kategorií hmotnosti.

      1. 2.5.7 Minimální váživost

        Hodnota zátěže, pod kterou není stroj schopen správně určit a roztřídit zátěž do podskupiny, do které patří.

      1. 2.5.8 Zóna nerozhodnosti

        Rozsah vyjádřený v jednotkách hmotnosti, v němž je rozhodnutí stroje nejasné.

      1. 2.5.8.1 Standardní zóna nerozhodnosti (Us)

        Rozsah vyhlášený výrobcem a vyjádřený v jednotkách hmotnosti, v němž může vážicí zařízení pro etalonovou zkušební zátěž a danou rychlost činnosti učinit dvě různá rozhodnutí.

      1. 2.5.8.2 Jmenovitá zóna nerozhodnosti (Un)

        Rozsah vyhlášený výrobcem a vyjádřený v jednotkách hmotnosti, v němž může vážicí zařízení pro daný výrobek a rychlost činnosti učinit dvě různá rozhodnutí.

      1. 2.5.8.3 Skutečná zóna nerozhodnosti (Ua)

        Rozsah zjištěný Českým metrologickým institutem nebo příslušným metrologickým orgánem členského státu, a vyjádřený v jednotkách hmotnosti, v němž může stroj pro etalonovou zkušební zátěž nebo daný výrobek a rychlost činnosti učinit dvě různá rozhodnutí.

        Její konvenční hodnota se rovná 6σ (od -3 do +3σ), kde σ se rovná směrodatné odchylce.

      1. 2.5.9 Kontrolní nebo třídicí rychlost (provozní rychlost)

        Počet zátěží zkontrolovaných nebo roztříděných za jednotku času.

      1. 2.5.10 Délka zátěže

        Délka zátěže naměřená ve směru, v němž se tato zátěž pohybuje.

      1. 2.5.11 Doba vážení

        Doba, která uplyne mezi okamžikem, kdy je zátěž celá na nosiči zatížení, a okamžikem, kdy je k dispozici informace o hmotnosti.

      1. 2.5.12 Doba odezvy

        Doba, která uplyne mezi okamžikem, kdy je zátěž celá na nosiči zatížení, a okamžikem, v němž se okamžitá odezva vážicí jednotky liší od konečné odezvy o hodnotu menší než Un.

      METROLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY

      Obrázek
  1. 3. OBECNÉ METROLOGICKÉ POŽADAVKY
    1. 3.1 Hodnota dílku stupnice vážicí jednotky

      Jestliže má vážicí jednotka indikační zařízení se stupnicí rozdělenou do jednotek hmotnosti, pak hodnota dílku stupnice a hodnota ověřovacího dílku musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem.3)

    1. 3.2 Maximální standardní zóna nerozhodnosti
      1. Aniž by byly dotčeny požadavky v bodu 5.1.2 nesmí být standardní zóna nerozhodnosti (Un) větší než:
        1. – 1 g pro zátěže o jmenovité hmotnosti do 100 g včetně,
        2. – 1 % pro zátěže o jmenovité hmotnosti nad 100 g.
    1. 3.3 Vztah mezi jmenovitou a standardní zónou nerozhodnosti

      Jmenovitá zóna nerozhodnosti (Un) nesmí být menší než standardní zóna nerozhodnosti (Us).

  1. 4. MAXIMÁLNÍ DOVOLENÉ CHYBY
    1. 4.1 Maximální dovolené chyby pro EHS schválení typu
      1. 4.1.1 Vážicí jednotka

        Jestliže má vážicí jednotka indikační zařízení se stupnicí dělenou v jednotkách hmotnosti, pak se považuje za neautomatické vážicí zařízení a musí splňovat při statických zkouškách požadavky stanovené zvláštním právním předpisem3), které se týkají maximálních dovolených chyb pro tato vážicí zařízení.

      1. 4.1.2 Skutečná zóna nerozhodnosti (Ua)

        Skutečná zóna nerozhodnosti určená během zkoušek provedených podle bodu 5 nesmí překročit 0,8násobek standardní zóny nerozhodnosti (Us).

      1. 4.1.3 Chyba nastavení

        Chyba nastavení nesmí překročit 0,5násobek standardní zóny nerozhodnosti (Us).

      1. 4.1.4 Změna skutečného bodu nastavení s časem

        Změna skutečného bodu nastavení nesmí během doby provozu v délce 8 hodin překročit 0,5násobek standardní zóny nerozhodnosti (Us).

      1. 4.1.5 Změna skutečného bodu nastavení s teplotou

        Změna skutečného bodu nastavení nesmí pro teplotní rozdíl 5 °C překročit 0,5násobek standardní zóny nerozhodnosti (Us).

      1. 4.1.6 Vliv excentrického zatížení

        Jestliže je možné umístit zátěže excentricky, pak maximální rozdíl mezi hodnotami hmotností nutných pro získání rovnovážné polohy při zátěži, která se rovná minimální váživosti, nesmí překročit 0,5násobek standardní zóny nerozhodnosti (Us), kdykoliv se zátěže umístí na nosič zatížení.

    1. 4.2 Maximální dovolené chyby pro prvotní EHS ověření
      1. 4.2.1 Vážicí jednotka

        Jestliže má vážicí jednotka indikační zařízení se stupnicí dělenou v jednotkách hmotnosti, pak se považuje za neautomatické vážicí zařízení a musí splňovat při statických zkouškách požadavky zvláštního právního přepisu3), které se týkají maximálních dovolených chyb pro tato vážicí zařízení.

      1. 4.2.2 Skutečná zóna nerozhodnosti (Ua)

        Skutečná zóna nerozhodnosti určená během zkoušek provedených podle bodu 5 nesmí překročit 0,8násobek jmenovité zóny nerozhodnosti (Un).

      1. 4.2.3 Chyba nastavení

        Chyba nastavení nesmí překročit 0,5násobek jmenovité zóny nerozhodnosti (Un).

      1. 4.2.4 Změna skutečného bodu nastavení s časem

        Změna skutečného bodu nastavení nesmí během doby provozu v délce 8 hodin překročit 0,5násobek jmenovité zóny nerozhodnosti (Un).

      1. 4.2.5 Změna skutečného bodu nastavení s teplotou

        Změna skutečného bodu nastavení nesmí při teplotním rozdílu 5 °C překročit 0,5násobek jmenovité zóny nerozhodnosti (Un).

    1. 4.3 Maximální dovolené chyby za provozu
      1. 4.3.1 Vážicí jednotka

        Jestliže má vážicí jednotka indikační zařízení se stupnicí rozdělenou do jednotek hmotnosti, pak se považuje za neautomatické vážicí zařízení a musí splňovat při statických zkouškách požadavky zvláštního právního předpisu3), které se tykají maximálních dovolených chyb pro tato vážicí zařízení.

      1. 4.3.2 Skutečná zóna nerozhodnosti (Ua)

        Skutečná zóna nerozhodnosti určená během zkoušek provedených podle bodu 5 nesmí překročit jmenovitou zónu nerozhodnosti (Un).

      1. 4.3.3 Chyba nastavení

        Chyba nastavení nesmí překročit 0,5násobek jmenovité zóny nerozhodnosti (Un).

  1. 5. PODMÍNKY PRO POUŽITÍ MAXIMÁLNÍCH DOVOLENÝCH CHYB
    1. 5.1 Normální podmínky použití
      1. 5.1.1 Hmotnost vážených produktů

        Hmotnost vážených produktů musí být v rozsahu mezi maximální a minimální váživostí vah.

      1. 5.1.2 Minimální váživost

        Minimální váživost nesmí být menší než:

        1. 25 Un pro Un ≤ 200 mg,
        2. 50 Un pro 200 mg < Un ≤ 500 mg,
        3. 100 Un pro 500 mg < Un.
      1. 5.1.3 Doba vážení

        Doba vážení musí být větší nebo rovna době odezvy a menší nebo rovna době, během níž je zátěž celá na nosiči zatížení. Tento požadavek lze obejít, pokud to principy konstrukce nebo činnosti zařízení dovolují.

        U všech rychlostí menších nebo rovných maximální rychlosti činnosti musí chyba nastavení a oblast nerozhodnosti zůstat menší nebo rovna hodnotám uvedeným v bodě 4.

    1. 5.2 Ovlivňující faktory
      1. 5.2.1 Teplota

        Zařízení musí splňovat požadavky bodu 4 při všech téměř konstantních teplotách v rozsahu alespoň 25 °C.

        Pokud je zařízení určeno pro provoz za podmínek regulované teploty, pak lze teplotní rozsah snížit na 10 °C.

        1. Teplota se považuje za téměř konstantní, jestliže jsou splněny oba následující požadavky:
          1. – rozdíl mezi krajními teplotami zaznamenanými během zkoušky nepřekročí 5 °C,
          2. – změna teploty nepřekročí za pět minut 1 °C.
      1. 5.2.2 Napájecí zdroj
        1. Skutečný bod nastavení a skutečná zóna nerozhodnosti (Ua) musí splňovat požadavky bodu 4 pro následující změny napájecího zdroje:
          1. od - 15 % do + 10 % jmenovitého napětí a
          2. od - 2 % do + 2 % jmenovité frekvence.
      1. 5.2.3 Další ovlivňující faktory

        Vážicí zařízení musí splňovat požadavky bodu 4, jestliže jsou vystavena vlivům jiných ovlivňujících faktorů než jsou ty, které jsou uvedeny v bodech 5.2.1 a 5.2.2 a které vyplývají z podmínek jejich instalace a předpokládaného použití.

  1. 6. OBECNÉ TECHNICKÉ POŽADAVKY
    1. 6.1 Provozní způsobilost

      Vážicí zařízení musí být navržena tak, aby vyhovovala použití, ke kterému jsou určena.

    1. 6.2 Náhodné chybné nastavení

      Vážicí zařízení musí být konstruována tak, aby za normálních okolností nemohlo dojít k tomu, že chybné nastavení pravděpodobně poruší jejich činnost, aniž by tento vliv byl snadno zjistitelný.

    1. 6.3 Tlumič oscilací (tlumič)

      Tlumiče oscilací, jejichž charakteristiky jsou ovlivněny změnou teploty až na takový stupeň, že provoz a přesnost stroje jsou mimo předepsané meze, musí být vybaveny automatickým kompenzačním zařízením.

      Musí být signalizováno, že zařízení pracuje při správné teplotě.

      Tlumič oscilací nesmí být pro nepovolané osoby snadno přístupný.

    1. 6.4 Dopravník

      Jestliže dopravník obsahuje pásy, pruhy nebo řetězy, které mají dopravit vážené produkty na nosič zatížení, a jestliže tyto pásy, pruhy nebo řetězy jsou upevněny pomocí zařízení pro regulaci napětí, pak, jestliže toto napětí může ovlivnit informaci o hmotnosti získanou z vážicí jednotky, tato zařízení nesmějí být snadno přístupná.

    1. 6.5 Vyrovnávání
      1. 6.5.1 Vážicí zařízení se musí udržovat v referenční (nenakloněné) poloze.
      2. 6.5.2 Jestliže jsou vážicí zařízení přenosná, pak musí být vybavena vyrovnávacím zařízením a polohovým indikátorem nebo musí v případě naklonění v podélném nebo příčném směru o 5 % splňovat požadavky uvedené v bodě 4.
      3. 6.5.3 Tam, kde se dodává polohový indikátor za účelem dosažení shody s bodem 6.5.2, musí být citlivost polohového indikátoru taková, aby jeho pohyblivá indikační část ukazovala při naklonění 0,5 % posunutí alespoň 2 mm.
    1. 6.6 Zařízení pro nastavení rovnovážné polohy a nastavovací zařízení

      Ovládací prvky zařízení pro nastavení rovnovážné polohy a nastavovací zařízení musí být možné nastavit v rozsahu alespoň jedné čtvrtiny jmenovité zóny nerozhodnosti nezávisle na tom, zda je vážicí zařízení zatíženo nebo není, podle jeho provozní metody.

    1. 6.7 Odnímatelné hmotnosti

      Odnímatelné hmotnosti musí být buď závaží střední nebo vyšší třídy přesnosti podle příslušných požadavků zvláštního právního předpisu3), nebo speciálně vyrobené hmotnosti rozlišitelné podle tvaru od těchto závaží a identifikovatelné s daným zařízením.

    1. 6.8 Popisná označení
      1. 6.8.1 Povinná označení
        1. Vážicí zařízení musí nést následující označení:
          POŽADAVKY NA AUTOMATICKÁ KONTROLNÍ A TŘÍDICÍ VÁŽICÍ ZAŘÍZENÍ METROLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY
          – identifikační značku výrobce,
          – identifikační značku dovozce,
          – výrobní číslo a označení typu zařízení,
          – značku EHS schválení typu,
          – maximální váživostmax.....................................................
          – minimální váživost:min. ...................................................
          – jmenovitou zónu nerozhodnosti:Un .....................................................
          – rychlost činnosti:......................... počet zátěží za minutu
          – dobu odezvy:t .....................................................s
          – hodnotu ověřovacího dílku stupnice vážicí jednotky podle požadavků zvláštního právního předpisu3)
          – meze teploty:....... °C/ ....................................... °C
          – napětí elektrického zdroje:...................................................... V
          – frekvenci elektrického zdroje:......................................................Hz
          – identifikační značku na částech zařízení, které nejsou přímo připojeny k hlavní jednotce.
      1. 6.8.2 Doplňková označení

        Podle konkrétního použití vážicího zařízení může Český metrologický institut nebo příslušný metrologický orgán členského státu, který vydává certifikát EHS schválení typu, požadovat jedno nebo více doplňkových označení.

      1. 6.8.3 Umístění popisných označení

        Popisné označení musí být neodstranitelné a musí mít takovou velikost, tvar a zřetelnost, aby za normálních podmínek použití vážicího zařízení umožňovalo snadné čtení.

        Toto označení musí být seskupeno na vahách na snadno viditelném místě, buď na štítku s jmenovitými hodnotami upevněném vedle indikačního zařízení, nebo na indikačním zařízení samotném.

        Štítek nesoucí uvedené označení musí být možno zaplombovat, aby ho nebylo možné bez poškození odstranit.

      1. 6.8.4 Ověřovací značky

        Štítek s jmenovitými hodnotami může obsahovat plošku pro ověřovací značky. Jestliže tento štítek nemá místo pro označení, pak zařízení určené pro tento účel musí být k dispozici v jeho blízkosti.

  1. 7. EHS SCHVÁLENÍ TYPU

    EHS schválení typu automatických kontrolních a třídicích vážicích zařízení musí být provedeno podle zvláštního právního předpisu2) a těchto doplňujících a zpřesňujících požadavků

    1. 7.1 Žádost o EHS schválení typu
      1. Žádost musí být doplněna vážicím zařízením příslušného typu a následujícími dokumenty:
        1. 7.1.1 Dokumenty stanovující metrologické vlastnosti:
          1. – zvláštní vlastnosti vážicí jednotky,
          2. – maximální rychlost činnosti v souladu s rychlostí dopravníku zatížení s délkou zátěže,
          3. – elektrické vlastnosti součástek měřicího systému.
        1. 7.1.2 Popisné dokumenty:
          1. – výkresy obecného uspořádání,
          2. – fotografie a je-li třeba, výkresy nebo modely podrobností metrologického významu,
          3. – schematické výkresy znázorňující metodu činnosti a technický popis vah.
    1. 7.2 Přezkoušení pro EHS schválení typu
      1. 7.2.1 Zkoušky pro EHS schválení typu

        Zařízení musí splňovat metrologické požadavky uvedené v bodech 3, 4.1 a 5 ve vztahu ke standardní zóně nerozhodnosti (Us) pro etalonové zkušební zátěže v rozsahu jejich činnosti, tj. mezi minimální a maximální váživostí a minimální a maximální rychlostí.

        Vážicí zařízení, která mohou mít několik jmenovitých bodů nastavení, se musí zkoušet pro alespoň dva jmenovité body nastavení.

        Etalonová zkušební zátěž.

        Jestliže se zkouška provádí pro EHS schválení typu, pak se musí použít etalonová zkušební zátěž.

        Etalonová zkušební zátěž musí splňovat následující podmínky:

        POŽADAVKY NA AUTOMATICKÁ KONTROLNÍ A TŘÍDICÍ VÁŽICÍ ZAŘÍZENÍ METROLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY
        – hmotnost „m” = max., min. a 1/2 (max. + min.)
        POŽADAVKY NA AUTOMATICKÁ KONTROLNÍ A TŘÍDICÍ VÁŽICÍ ZAŘÍZENÍ METROLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY
        – délka „L” (cm)= ∛m (gramů) ± 20 %
        POŽADAVKY NA AUTOMATICKÁ KONTROLNÍ A TŘÍDICÍ VÁŽICÍ ZAŘÍZENÍ METROLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY
        – výška „h”
        1. – konstantní hmotnost,
        2. – pevný materiál,
        3. – nehygroskopický materiál,
        4. – neelektrostatický materiál
        5. – je třeba se vyhnout kontaktu kov na kov.
        1. 7.2.1.1 Statické zkoušky
          1. 7.2.1.1.1 Zkoušky s excentrickou zátěží

            Jestliže je možné umístit zátěž na nosič zatížení excentricky, pak se musí provést zkouška se zátěží, která se rovná minimální váživosti a která se postupně umísťuje do každého bodu nosiče zatížení. Maximální dovolené chyby jsou uvedeny v bodě 4.1.6.

          1. 7.2.1.1.2 Zvláštní zkoušky pro zařízení s vážicí jednotkou, která se skládá ze samostatného neautomatického vážicího zařízení.

            Vážicí jednotka vážicího zařízení se musí podrobit zkouškám citlivosti, pohyblivosti a přesnosti, které jsou uvedeny v požadavcích zvláštního právního předpisu.

            Maximální dovolené chyby musí být stejné jako chyby pro neautomatická vážicí zařízení v souladu s hodnotou jejich ověřovacího dílku stupnice a třídou přesnosti.

        1. 7.2.1.2 Měření doby odezvy

          Doba odezvy se musí měřit za stálých zkušebních podmínek bez vlivů nevhodných ovlivňujících faktorů. Získané hodnoty nesmí být větší než hodnoty uvedené v popisném značení.

          Data uvedená v bodě 7.1.1 týkající se maximální provozní rychlosti jako funkce rychlosti dopravníku a délky zátěže musí souhlasit s hodnotami získanými pro dobu odezvy.

        1. 7.2.1.3 Zkoušky za normálních podmínek použití
          1. 7.2.1.3.1 Zóna nerozhodnosti a chyba nastavení

            Zkoušky se musí provést podle metody C, jak je popsáno v bodě 10.3.

          1. 7.2.1.3.2 Změna skutečného bodu nastavení s časem

            Tyto zkoušky se musí provést s etalonovými zkušebními zátěžemi beze změny nastavení vah a bez změny ovlivňujících faktorů a musí se opakovat několikrát během osmi hodin činnosti. Během těchto zkoušek je možné použít za účelem získání výsledků elektrické metody měření.

          1. 7.2.1.3.3 Změna skutečného bodu nastavení s teplotou

            Tyto zkoušky se musí provádět s etalonovými zkušebními zátěžemi beze změny nastavení vážíciho zařízení a bez změny ovlivňujících faktorů s výjimkou teploty; tyto zkoušky se musí v teplotním rozsahu uvedeném výrobcem opakovat několikrát. Během těchto zkoušek je možné použít za účelem získání výsledků elektrické metody měření.

      1. 7.2.2 Zkoušky shody s technickými požadavky

        Z těchto zkoušek musí být možné zjistit, zda váhy splňují technické požadavky uvedené v bodě 3.

      1. 7.2.3 Ustanovení o prostředcích zkoušení

        Pro účely zkoušení může Český metrologický institut nebo příslušný metrologický orgán členského státu, od žadatele požadovat etalonové zkušební zátěže, manipulační zařízení, vhodný vyškolený personál a potřebné kontrolní vážicí zařízení.

      1. 7.2.4 Místo zkoušení
        1. Vážicí zařízení předložená pro schválení typu se mohou zkoušet:
          1. – buď v prostorách Českého metrologického institutu nebo příslušného metrologického orgánu členského státu, kterému byla žádost předložena, nebo
          2. – na jakémkoliv vhodném místě určeném po dohodě mezi Českým metrologickým institutem nebo příslušným metrologickým orgánem členského státu a žadatelem.
  1. 8. PRVOTNÍ EHS OVĚŘENÍ

    Prvotní EHS ověření automatických kontrolních a třídicích vážicích zařízení musí být provedeno podle zvláštního právního předpisu2) a těchto doplňujících a zpřesňujících požadavků

    1. 8.1 Zkoušky pro prvotní EHS ověření

      Vážicí zařízení musí pro daný výrobek nebo výrobky splňovat požadavky uvedené v bodech 3, 4.2, 5 a 6 ve vztahu k zóně rozhodnutí (Un) v rozsahu činnosti, tj. mezi minimální a maximální váživostí a minimální a maximální rychlostí.

      Prvotní EHS ověření provádí Český metrologický institut nebo příslušný metrologický orgán členského státu v jedné nebo ve dvou etapách.

      1. 8.1.1 Zkoušky první etapy

        Statické zkoušky se provádějí podle bodu 7.2.1.1.

      1. 8.1.2 Zkoušky druhé etapy

        Zóna nerozhodnosti a chyba nastavení se musí ověřit pro výrobky, pro které je vážicí zařízení určeno, pomocí jedné z metod popsaných v bodě 10.

        Metoda C bude v případě sporu referenční metodou.

    1. 8.2 Ustanovení o prostředcích zkoušení

      Pro účely zkoušení může Český metrologický institut nebo příslušný metrologický orgán členského státu od žadatele požadovat etalonové zkušební zátěže, manipulační zařízení, vhodný vyškolený personál a potřebné kontrolní vážicí zařízení.

    1. 8.3 Místo prvotního EHS ověření

      První etapa se může provádět v dílně nebo na jiném vhodném místě dohodnutém s Českým metrologickým institutem nebo příslušným metrologickým orgánem členského státu; druhá etapa se musí provést na místě instalace.

      Jestliže je prvotní EHS ověření dokončeno v první etapě, pak se musí provést na místě instalace.

  1. 9. ZKOUŠKY ZA PROVOZU
    1. 9.1 Zkoušky za provozu

      Jestliže se mají provést zkoušky za provozu, pak se použije bod 4.3.

  1. 10. ZKUŠEBNÍ METODY
    1. 10.1 Metoda přírůstku (metoda A)
      1. 10.1.1 Postup
        1. 10.1.1.1 Používá se zkušební zátěž, která se rovná požadované zátěži.
        2. 10.1.1.2 Nastavíme bod nastavení, který se má zkoušet, tak aby se během „n” vážení vždy objevil signál „zamítnuto”.

          Jestliže má vážicí zařízení jeden nebo dva body nastavení a jestliže je interval nastavení vážicího zařízení malý, pak se bod nebo body nastavení, které se nepoužívají, musí nastavit zcela jasně na bod nastavení, který se zkouší, aby se zabránilo možné interferenci během zkoušky.

        1. 10.1.1.3 Zvýšíme zátěž o přírůstek rovný přibližně jedné desetině jmenovité zóny nerozhodnosti (Un), jak je znázorněno na vážicím zařízení, a danou zkušební zátěž nechejte projít „n” krát zařízením.
        2. 10.1.1.4 Pokračujeme ve zkoušce tak, že zvyšujeme zkušební zátěž po jednotlivých přírůstcích, dokud se během „n” vážení neobjeví alespoň jednou signál „přijato”.
        3. 10.1.1.5 Pokračujeme ve zkoušce tak, že zvyšujeme zkušební zátěž po jednotlivých přírůstcích, dokud se během „n” vážení neobjeví vždy signál „přijato”.
        4. 10.1.1.6 Pokračujeme pro několik přírůstků váhy za tento bod.
        5. 10.1.1.7 Výsledky sestavíme do tabulky.
        6. 10.1.1.8 Opakujeme zkušební postup se stejnými zkušebními zátěžemi tak, že budeme snižovat zátěže o jednotlivé přírůstky nebo že použijeme náhodné zátěže.

          Jestliže se použije náhodný postup, pak pro každý přírůstek bude nutná zkušební zátěž.

        1. 10.1.1.9 Výsledky sestavíme do tabulky.
      1. 10.1.2 Výpočty
        1. 10.1.2.1 Ze získaných výsledků vypočítáme, v procentech, počet zamítnutí a počet přijetí.
        2. 10.1.2.2 Do diagramu rozložení pravděpodobnosti v aritmetické síti zakreslíme vztah mezi přírůstky zátěže a procentem zamítnutí.
        3. 10.1.2.3 Z přímky, kterou bychom měli dostat, zvolíme vhodný interval na některé straně bodu 50 % (hodnoty intervalů 2,275 % - 50 % a 50 % - 97,725 % odpovídají 2σ).
        4. 10.1.2.4 Odečteme interval hmotnosti odpovídající těmto bodům.
        5. 10.1.2.5 Interval hmotnosti vydělený dvěma dává hodnotu σ.
        6. 10.1.2.6 Nyní lze odhadnout konvenční hodnotu zóny nerozhodnosti (6σ).
        7. 10.1.2.7 Hodnota v bodě 50 % (střední bod zóny nerozhodnosti) je hodnota skutečného bodu nastavení.
        8. 10.1.2.8 Chyba nastavení je rozdíl mezi jmenovitým bodem nastavení a získanou hodnotu skutečného bodu nastavení.
    1. 10.2 Metoda nahoru a dolů (metoda B)
      1. 10.2.1 Postup
        1. 10.2.1.1 Zvolíme se zkušební zátěž. Její hodnota by měla být menší než hodnota bodu nastavení o přibližně pětinásobek jmenovité zóny nerozhodnosti (Un).
        2. 10.2.1.2 Zvolí se hodnota přírůstku základní zátěže „d”. Tato hodnota by měla být řádově Un/4, kde Un je jmenovitá zóna nerozhodnosti uvedená na štítku se jmenovitými hodnotami na vážicím zařízení. (Tato zátěž by měla mít vhodnou hodnotu, která by umožnila použít etalonová závaží a zjednodušit tak výpočet, např. 10, 20, 50, 100, 200, 500.)
        3. 10.2.1.3 Zkušební zátěž se pak nechá procházet vážicím zařízením tam a zpět, až se hmotnost postupně mezi jednotlivými průchody vhodným způsobem zvýší tak, že zkušební zátěž plus přidaná zátěž, s celkovou hmotností Mo, spadá do rozsahu zóny nerozhodnosti se zvoleným bodem nastavení. Vážicí zařízení je nyní připraveno, aby se zahájil záznam výsledků.
        4. 10.2.1.4 Zkoušení pokračuje následujícím způsobem:

          Zátěž Mo se nechá projít kontrolními vahami. Jestliže se objeví signál „zamítnuto”, pak druhá zkouška zopakuje postup se zátěží Mo + d; jestliže se však objeví signál „přijato”, při druhé zkoušce se nechá projít zátěž Mo - d.

          Tato metoda zkoušení přidáním nebo odečtením hodnoty „d” podle výsledku kontrolního vážení se opakuje, dokud není dosaženo požadovaného počtu průchodů.

        1. 10.2.1.5 Získané výsledky se musí zaznamenat do zkušební tabulky ve tvaru znázorněném v bodě 10.2.3.

          Každý vodorovný řádek v tabulce odpovídá určité hodnotě zátěže Mo ± id, celkový počet řádků pokrývá šířku zóny nerozhodnosti. Výsledky každého průchodu se zadají do tabulky ve formě kódu; doporučujeme, aby se pro zamítnutí zátěže používalo „X” a pro přijetí „O”.

      1. 10.2.2 Výpočty
        1. 10.2.2.1 Zóna nerozhodnosti
          1. Obrázek
          2. Značky „X” a „O” na každém řádku Mo ± id se sečtou: počet „Nx” značek „X” a počet „No” značek „O” se stejným způsobem sečte pro všechny řádky.
          3. Při provádění výpočtů se použije soubor s číselně menším součtem, buď výsledky X, nebo výsledky O, protože každý ze souboru výsledků dává přibližně stejnou statistickou informaci.
          4. Zóna nerozhodnosti se vypočítá pomocí následujícího vzorce:
            2. kde:
            3. d = přírůstek zátěže daného kroku (Un/4, viz bod 10.2.1.2),
            4. i = počet přírůstků zátěže,
            5. ni = počet výsledků použitých na řádku i,
            6. N = celkový počet použitých výsledků (No nebo Nx, které z nich je větší),
            7. A = ∑i.ni,
            8. B = ∑i2.ni
        1. 10.2.2.2 Bod nastavení (viz bod 2.5.2)

          Bod nastavení se vypočítá pomocí následujícího vztahu:

          Znaménko plus se musí použít tehdy, jestliže výpočet vychází ze zamítnutí (X), a znaménko minus se použije v případě, že výpočet vychází z přijetí (O).

          Chyba nastavení se pak získá jako rozdíl mezi skutečným bodem nastavení m (získaným výše uvedeným výpočtem) a jmenovitým bodem nastavení.

        1. 10.2.2.3 Směrodatná odchylka vypočtených hodnot
          1. 10.2.2.3.1 Zóna nerozhodnosti (Ua)
            1. Směrodatnou odchylku proměnné Ua (získané podle bodu 10.2.2.1) lze odhadnout ze vztahu:

              Hodnota koeficientu H se mění v závislosti na poměru podle tabulky uvedené v bodě 10.2.2.3.1.1.

            1. Matematická metoda výpočtu zóny nerozhodnosti je platná pouze pro:
            1. 10.2.2.3.1.1 Hodnoty H v závislosti na jsou:
              POŽADAVKY NA AUTOMATICKÁ KONTROLNÍ A TŘÍDICÍ VÁŽICÍ ZAŘÍZENÍ METROLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY
              d/Ua: 0.1 0.13 0.17 0.20 0.23 0.27 0.30 0.33;
              H: 1.6 1.47 1.38 1.32 1.30 1.25 1.25 1.25.
          1. 10.2.2.3.2 Chyba nastavení
            1. Směrodatnou odchylku proměnné m (získané podle bodu 10.2.2.2) lze odhadnout ze vztahu:

              Hodnota koeficientu G se mění v závislosti na poměru podle tabulky uvedené v bodě 10.2.2.3.2.1.

            1. Matematická metoda výpočtu zóny nerozhodnosti je platná pouze pro:
            1. 10.2.2.3.2.1 Hodnoty G v závislosti na jsou:
              POŽADAVKY NA AUTOMATICKÁ KONTROLNÍ A TŘÍDICÍ VÁŽICÍ ZAŘÍZENÍ METROLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY
              d/Ua: 0.1 0.13 0.17 0.20 0.23 0.27 0.30 0.33;
              G: 0.95 0.98 1 1.02 1.05 1.08 1.1 1.12.
      1. 10.2.3 Formulář o zkouškách, viz obrázek.
        Obrázek
    1. 10.3 Metoda kvantově mechanického rozboru (metoda C)

      Jestliže se tato metoda použije pro EHS schválení typu, pak vážicí zařízení musí pracovat s etalonovými zátěžemi, které simulují výrobní linku. Z praktických důvodů může Český metrologický institut nebo příslušný metrologický orgán členského státu, výjimečně provést tuto zkoušku na výrobní lince s výrobky, pro něž je stroj určen.

      1. 10.3.1 Postup
        1. 10.3.1.1 Vezměme hodnotu jmenovité zóny nerozhodnosti (Un), která je uvedena na vážicím zařízení.
        2. 10.3.1.2 Vypočteme hmotnost zkušebních zátěží (v počtu sedm), které se použijí pro překlenutí zóny nerozhodnosti, hmotnost zkušebních zátěží se získá následujícím způsobem:
          2. kde:
            3. H a L jsou přibližné hodnoty hmotnosti v mezích zóny nerozhodnosti pro daný bod nastavení.
        1. 10.3.1.3 Ujistíme se, že zkušební zátěže překlenují zónu nerozhodnosti pro bod nastavení, který se zkouší.
        2. 10.3.1.4 Necháme projít každou zkušební zátěž padesátkrát vážicím zařízením a pokračujeme pro případ dvou nejlehčích a dvou nejtěžších zkušebních zátěží, dokud není dokončeno 200 průchodů.

          Zkušební zátěže s musí nechat procházet v náhodném pořadí. Zkušební zátěže v opačných mezích zóny nerozhodnosti by však měly následovat postupně jedna po druhé, navzájem oddělené časovým intervalem, který odpovídá rychlosti činnosti použité během zkoušky.

    1. 10.3.2 Zapíšeme výsledky do tabulky
      1. 10.3.2.1 Sečteme výsledky a uspořádáme je tak, jak je znázorněno v tabulce 1.
      2. 10.3.2.2 Z tabulek 2 a 3 pro n = 50 a případně r = 200 získejte hodnoty nw a nwy. Sečtěte sloupce 5 a 6.
      3. 10.3.2.3 Vypočítáme hodnoty niwixi2 a niwixiyi a sečteme sloupce 7, 8 a 9.
      4. 10.3.2.4 Ze součtů v tabulce 1 vypočteme hodnoty pro odhad bodu nastavení a odhad zóny nerozhodnosti, jak je uvedeno v 10.3.3.
      5. 10.3.2.5

        TABULKA 1

        POŽADAVKY NA AUTOMATICKÁ KONTROLNÍ A TŘÍDICÍ VÁŽICÍ ZAŘÍZENÍ METROLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY TABULKA 1
        Sloupec 1Sloupec 2Sloupec 3Sloupec 4Sloupec 5Sloupec 6Sloupec 7Sloupec 8Sloupec 9
        Xnrinwnwynwxnwx2nwxy
        x1n1r11N1w1n1w1y1n1wlx1n1w1x12n1w1x1y1
        ·········
        ·········
        ·········
        xiniriimiwiniwiyiniwixiniwixi2niwixiyi
        ·········
        ·········
        ·········
        xknkrkknkwknkwkyknkwkxknkwkxk2nkwkxkyk

        kde:

        1. xi = přírůstek hmotnosti,
        2. ni = provedený počet průchodů (50 nebo 200),
        3. ri = počet, kdy bylo xi přijato.
    1. 10.3.3 Ze součtů uvedených v tabulce 1 se vypočítají následující veličiny:
      6. Odhad bodu nastavení M je pak dán vztahem:
      1. Odhad Ûa zóny nerozhodnosti Ua je dán vztahem:

      TABULKA 2

      n = 50

      POŽADAVKY NA AUTOMATICKÁ KONTROLNÍ A TŘÍDICÍ VÁŽICÍ ZAŘÍZENÍ METROLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY TABULKA 1 TABULKA 2 n = 50
      rnwNwyrnwnwy
      0(1)3,588- 8,3462631,8021,595
      15,981- 12,2822731,7153,185
      29,669- 16,9282831,5694,766
      312,580- 19,5592931,3636,332
      415,015- 21,0973031,0967,878
      517,111- 21,9293130,7679,399
      618,947- 22,2633230,37410,888
      720,574- 22,2263329,91512,339
      822,024- 21,9023429,38613,744
      923,325- 21,3513528,78415,094
      1024,494- 20,6143628,10416,380
      1125,546- 19,7263727,34217,591
      1226,492- 18,7113826,49218,711
      1327,342- 17,5913925,54619,726
      1428,104- 16,3804024,49420,614
      1528,784- 15,0944123,32521,351
      1629,386- 13,7444222,02421,902
      1729,915- 12,3394320,57422,226
      1830,374- 10,8884418,94722,263
      1930,767- 9,3994517,11121,929
      2031,096- 7,8784615,01521,097
      2131,363- 6,3324712,58019,559
      2231,569- 4,766480,66916,928
      2331,715-3,185495,98112,282
      2431,802- 1,59550 (1)3,5888,346
      2531,8310
      (1) Hodnoty nw a nwy v tomto řádku se musí používat pouze pro maximální hodnotu x, kdy r = 0, nebo pro nejmenší hodnotu x, kdy r = 50,

      TABULKA 3

      n = 200