Nařízení vlády České republiky o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí

§ 1

Rozsah působnosti

(1) Toto nařízení stanoví pro zaměstnance uvedené v odstavci 2

1. a) katalog prací a kvalifikační předpoklady, způsob zařazování do platových tříd, stupnici platových tarifů a způsob jejich určení,
2. b) podmínky pro poskytování, výši a splatnost dalších platů,
3. c) příplatky za vedení,
4. d) podmínky pro poskytování a výši zvláštního příplatku a podmínky pro poskytování osobního příplatku a jeho maximální výši,
5. e) podmínky pro poskytování odměn a
6. f) způsob poskytování platu v jiné než české měně.

(2) Toto nařízení se vztahuje na zaměstnance

1. a) orgánů, kterým je zvláštním zákonem svěřen výkon státní správy,
2. b) obcí,¹)
3. c) kteří zajišťují správu Ústavního soudu a soudů, státních zastupitelství a Rejstříku trestů v Praze,
4. d) Kanceláře prezidenta České republiky,
5. e) Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky,
6. f) Úřadu vlády České republiky,
7. g) Úřadu pro legislativu a veřejnou správu České republiky a
8. h) Útvaru hlavního architekta hlavního města Prahy

(dále jen „zaměstnavatel“).

(3) Toto nařízení se nevztahuje na

1. a) příslušníky Sboru požární ochrany,
2. b) příslušníky a zaměstnance Policie České republiky,
3. c) vojáky z povolání, vojáky v další službě a zaměstnance Armády České republiky,
4. d) zaměstnance Ministerstva vnitra, kteří vykonávají práci v bezpečnostním úseku, a zaměstnance Ministerstva obrany,
5. e) příslušníky a občanské zaměstnance Vězeňské služby,
6. f) příslušníky a zaměstnance orgánů celní správy,
7. g) příslušníky a zaměstnance Bezpečnostní informační služby České republiky,
8. h) zaměstnance školských úřadů, okresních úřadů nebo obcí, kteří vykonávají práci ve školách a školských zařízeních.

§ 2

Platové třídy a platové stupně

(1) Zaměstnanec se zařadí na základě druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě²) a v jeho rámci na něm požadovaných nejnáročnějších prací (dále jen „sjednaný druh práce“) a plnění kvalifikačních předpokladů, případně požadavků (§ 3) do platové třídy podle katalogu prací uvedeného v příloze č. 1, která je součástí tohoto nařízení (dále jen „katalog“).

(2) Vedoucí zaměstnanec, který je statutárním orgánem zaměstnavatele, a vedoucí zaměstnanec zaměstnavatele³) se zařadí do platové třídy, ve které jsou v katalogu zařazeny nejnáročnější práce jemu podřízených zaměstnanců, které odborně řídí, nebo nejnáročnější práce jím vykonávané.

(3) Zaměstnanec se zařadí do jednoho z deseti platových stupňů v závislosti na délce praxe započtené zaměstnavatelem podle § 5. Zaměstnavatel může vnitřním platovým předpisem (dále jen „vnitřní předpis“) stanovit pravidla pro postup zaměstnanců do vyššího platového stupně podle hodnocení jejich pracovních výsledků a způsob a podmínky tohoto hodnocení.

§ 3

Kvalifikační předpoklady a požadavky

(1) Kvalifikační předpoklad stupně vzdělání, potřebného pro výkon prací zařazených do jednotlivých platových tříd, je uveden v katalogu.

(2) Zaměstnavatel může vnitřním předpisem stanovit

1. a) požadavek⁴) zaměření nebo oboru vzdělání, potřebného pro výkon některých prací, pokud pro výkon stejných prací nestanoví kvalifikační předpoklad zaměření nebo oboru vzdělání zvláštní předpis,⁵)
2. b) požadavky⁴) pro řádný výkon některých prací, pokud pro výkon stejných prací nestanoví další kvalifikační předpoklady, než je zaměření nebo obor vzdělání, zvláštní předpis.⁵)

§ 4

Zařazení zaměstnance do platové třídy

(1) Zaměstnance zařadí zaměstnavatel do té platové třídy, ve které je v katalogu zařazena nejnáročnější práce, jejíž výkon zaměstnavatel na zaměstnanci požaduje. Pokud není tato práce v katalogu uvedená, zařadí zaměstnavatel zaměstnance do platové třídy, ve které jsou v katalogu zahrnuty příklady prací porovnatelné s ní z hlediska složitosti, odpovědnosti a psychické a fyzické náročnosti; při porovnání vychází z obecné charakteristiky platové třídy uvedené v zákoně.

(2) Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platové třídy podle odstavce 1, pokud splňuje předpoklady i požadavky potřebné pro řádný výkon práce zařazené v této platové třídě; k dosažení vyššího než potřebného stupně vzdělání se nepřihlíží. Nestanoví-li zvláštní předpis⁵) jinak, může zaměstnavatel výjimečně zařadit zaměstnance, který nesplňuje potřebný stupeň, zaměření nebo obor vzdělání

1. a) do první až třetí platové třídy,
2. b) do čtvrté a vyšší platové třídy, avšak nejdéle na dobu dvou let, nestanoví-li se dále jinak.

(3) Na dobu delší než dva roky lze zařadit zaměstnance do platové třídy, pro kterou nesplňuje potřebný stupeň, zaměření nebo obor vzdělání, jestliže

1. a) dlouhodobou činností v příslušném oboru prokázal schopnost k výkonu požadovaných prací a je starší než 45 let, nebo
2. b) zahájil v době, po kterou byl výjimečně zařazen do platové třídy podle odstavce 2 písm. b), nebo před tímto výjimečným zařazením, studium, jehož absolvováním si doplní potřebné vzdělání a řádně pokračuje ve studiu, nebo
3. c) je zařazen do čtvrté platové třídy a dosáhl středního vzdělání nebo středního odborného vzdělání (dále jen „střední odborné vzdělání“), nebo
4. d) je zařazen nejvýše do sedmé platové třídy, pokud řádný výkon na něm požadované práce převážně manuálního charakteru vyžaduje podle vnitřního předpisu zaměstnavatele jen vyučení v oboru nebo zvláštní zkoušku odborné způsobilosti stanovenou zvláštním předpisem, nebo
5. e) je zařazen do osmé platové třídy a dosáhl úplného středního vzdělání nebo úplného středního odborného vzdělání (dále jen „úplné střední vzdělání“) nebo vyššího odborného vzdělání anebo
6. f) je zařazen do deváté platové třídy a dosáhl bakalářského vzdělání.

(4) Zaměstnance, který nezískal před ukončením potřebného stupně vzdělání odbornou praxi, lze po dobu získávání praktických zkušeností pro řádný výkon sjednaného druhu práce zařadit nejvýše do čtvrté platové třídy, jestliže ukončil úplné střední vzdělání, nebo nejvýše do šesté platové třídy, jestliže ukončil vyšší odborné vzdělání, nebo nejvýše do sedmé platové třídy, jestliže ukončil bakalářské vzdělání, anebo nejvýše do osmé platové třídy, jestliže ukončil vysokoškolské vzdělání. Není-li toto zařazení v souladu s ustanovením odstavce 1 věty první, může být zaměstnanec zařazen do čtvrté, šesté, sedmé nebo osmé platové třídy nejvýše po dobu jednoho roku od ukončení potřebného stupně vzdělání.

§ 5

Doba rozhodná pro zařazení zaměstnance do platového stupně

(1) Do doby rozhodné pro zařazení zaměstnance do platového stupně (dále jen „započitatelná praxe“) příslušné platové třídy započte zaměstnavatel dobu

1. a) praxe v oboru požadované práce dosažené po ukončení stupně vzdělání stanoveného v katalogu nebo požadovaného zaměstnavatelem [§ 4 odst. 3 písm. d)] nebo po ukončení středního odborného vzdělání u zaměstnance zařazeného do čtvrté platové třídy nebo úplného středního vzdělání a vyššího odborného vzdělání u zaměstnance zařazeného do osmé platové třídy nebo bakalářského vzdělání u zaměstnance zařazeného do 9. platové třídy,
2. b) praxe v oboru požadované práce dosaženou před ukončením stupně vzdělání stanoveného v katalogu nebo požadovaného zaměstnavatelem [§ 4 odst. 3 písm. d)] v rozsahu čtyř pětin při prvním zařazení zaměstnance do příslušné platové třídy,
3. c) jiné praxe v závislosti na míře jejího využití pro úspěšný výkon požadované práce, nejvýše však v rozsahu dvou třetin při prvním zařazení zaměstnance do příslušné platové třídy,
4. d) výkonu vojenské základní (náhradní) služby a civilní služby v rozsahu stanoveném zvláštním zákonem pro výkon vojenské základní (náhradní) služby a
5. e) mateřské a další mateřské dovolené nebo trvalé péče o dítě nebo děti v rozsahu odpovídajícím délce mateřské nebo další mateřské dovolené platné v době této péče podle zvláštních předpisů,^5a) pokud se žena současně nepřipravovala na povolání, nebo dobu osobní péče o dlouhodobě těžce zdravotně postižené nezletilé dítě, které vyžadovalo mimořádnou péči, pokud nebylo umístěno v ústavu pro takové děti, nejvýše však v celkovém rozsahu šesti let.

(2) Praxí v oboru požadované práce se pro účely tohoto nařízení rozumí výkon práce, pro kterou jsou potřebné znalosti stejného nebo obdobného zaměření jako pro výkon požadované práce.

(3) Z doby započitatelné praxe podle odstavce 1 zaměstnavatel odečte, není-li dále stanoveno jinak, u zaměstnance zařazeného do

1. a) čtvrté až sedmé platové třídy, který nedosáhl úplného středního vzdělání, dobu dvou roků, nebo dobu čtyř roků, pokud dosáhl jen základního vzdělání, s výjimkou zaměstnance zařazeného do této třídy podle § 4 odst. 3 písm. d),
2. b) osmé a vyšší platové třídy, který dosáhl jen vyššího odborného vzdělání, dobu dvou roků, nebo jen úplného středního vzdělání, dobu pěti roků, nebo jen středního vzdělání, dobu sedmi roků, nebo dobu devíti roků, pokud dosáhl jen základního vzdělání,
3. c) deváté a vyšší platové třídy, který dosáhl jen bakalářského vzdělání, dobu dvou roků.

(4) Z doby započitatelné praxe podle odstavce 1 může zaměstnavatel odečíst jinou dobu, než jsou doby uvedené v odstavci 3, pouze na základě hodnocení pracovních výsledků zaměstnance, pokud stanovil podle § 2 odst. 3 věty druhé pravidla pro postup zaměstnanců do vyššího platového stupně podle hodnocení jejich pracovních výsledků a způsob a podmínky tohoto hodnocení.

§ 6

Platový tarif

(1) Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen. Platové tarify jsou stanoveny v příloze č. 2, která je součástí tohoto nařízení.

(2) Zaměstnanci, kterému § 73 odst. 2 až 4 zákoníku práce ukládá větší rozsah základních povinností a omezení než jiným zaměstnancům, přísluší platový tarif podle odstavce 1 zvýšený o částku, která odpovídá 25 % platového tarifu desátého platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen; tato částka se zaokrouhluje na celé desetikoruny směrem nahoru.

§ 7

Osobní příplatek

(1) Zaměstnanci, který dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo kvalitně plní větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci, může zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek až do výše 40 % platového tarifu desátého platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen.

(2) Zaměstnanci, který je vynikajícím, všeobecně uznávaným odborníkem a vykonává práce zařazené do desáté až dvanácté platové třídy, může zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek až do výše 100 % platového tarifu desátého platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen.

(3) O zvýšení nebo snížení osobního příplatku zaměstnance rozhoduje zaměstnavatel v závislosti na plnění podmínek stanovených v odstavcích 1 a 2.

§ 8

Příplatek za vedení

(1) Vedoucímu zaměstnanci, který je statutárním orgánem zaměstnavatele, a vedoucímu zaměstnanci zaměstnavatele,³) kterému nepřísluší příplatek za vedení podle § 5 odst. 1 zákona, přísluší podle stupně řízení a náročnosti řídící práce příplatek za vedení stanovený v příloze č. 4, která je součástí tohoto nařízení.

(2) Strážníkovi, který je obecní radou pověřen plněním některých úkolů při řízení obecní policie, přísluší příplatek ve výši a za podmínek stanovených v příloze č. 4, která je součástí tohoto nařízení.

§ 9

Zvláštní příplatek

(1) Zaměstnanci, který pracuje ve ztížených a zdraví škodlivých pracovních podmínkách, poskytuje zaměstnavatel příplatek ve výši a za podmínek stanovených zvláštním předpisem.⁶)

(2) Zaměstnanci, kterému zaměstnavatel v rámci dvousměnného, třísměnného nebo nepřetržitého provozu rozvrhl pracovní dobu tak, že střídavě vykonává práci v ranní, odpolední, popř. noční směně, přísluší příplatek ve výši 100 Kč až 500 Kč měsíčně. Výši příplatku určí v rámci stanoveného rozpětí zaměstnavatel.

(3) Strážníkovi se poskytuje za riziko spojené se zabezpečováním místních záležitostí veřejného pořádku v rámci působnosti obce příplatek ve výši 500 Kč až 2000 Kč měsíčně.

(4) Zaměstnanci, jehož práce je spojena s mimořádným rizikem při ochraně zájmů státu proti neoprávněným individuálním zájmům a spočívá v

1. a) soustavné revizní, kontrolní a vyhledávací činnosti mimo sídlo zaměstnavatele a jeho organizačních útvarů, se poskytuje příplatek ve výši 200 Kč až 800 Kč měsíčně, pokud tato činnost není vykonávána u právnické osoby, jejímž je zaměstnavatel zřizovatelem nebo zakladatelem, nebo kterou podle zvláštního zákona odborně řídí,
2. b) revizní, kontrolní a vyhledávací činnosti při ověřování správnosti údajů u plátců daní a poplatků, pojistného na zdravotní a sociální pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti se poskytuje příplatek ve výši 100 Kč až 500 Kč měsíčně.

(5) Zaměstnanci Úřadu vlády České republiky se za výkon služeb a prací při plnění zvláštních úkolů pro brannou pohotovost nebo při mimořádných opatřeních mimo dobu branné pohotovosti a za práce spojené se zajišťováním bezpečnosti státu poskytne podle míry rizika a mimořádných nároků vyvolaných pracovními podmínkami zvláštní příplatek ve výši 200 Kč až 1500 Kč měsíčně.

(6) Zaměstnanci báňského úřadu, který vykonává dozor

1. a) nad hornickou činností a činností prováděnou hornickým způsobem se poskytuje příplatek ve výši 200 Kč až 1000 Kč měsíčně,
2. b) na pracovištích v podzemí v podmínkách vyžadujících použití izolačních dýchacích přístrojů a účastní se na záchranných a havarijních pracích, se poskytuje příplatek ve výši 300 Kč až 1500 Kč měsíčně.

(7) Zaměstnanci, který

1. a) vykonává převážně v podzemí geodetické práce spojené s tvorbou map, se poskytuje příplatek ve výši 200 Kč až 1000 Kč měsíčně,
2. b) provádí fotogrammetrické vyhodnocování a překreslování, se poskytuje příplatek ve výši 100 Kč až 500 Kč měsíčně.

(8) Zaměstnanci, jehož výkon práce je spojen s mimořádnou neuropsychickou zátěží spočívající v soustavném přímém osobním styku s uchazeči o zaměstnání nebo s občany v krizových sociálních situacích, se poskytuje příplatek ve výši 100 Kč až 500 Kč měsíčně.

(9) Zaměstnanci, který je při výkonu práce ve styku se zadrženými, obviněnými nebo odsouzenými osobami, se poskytuje příplatek ve výši 100 Kč až 500 Kč měsíčně.

(10) Zaměstnanci, který provádí úkony, jež vyžaduje výkon rozhodnutí,⁷) se poskytuje příplatek ve výši 200 Kč až 800 Kč měsíčně.

(11) Zaměstnanci, který vykonává práci výkonného letce, se poskytuje příplatek ve výši 500 Kč až 6000 Kč měsíčně.

(12) Zaměstnanci přísluší pouze jeden z příplatků stanovených v odstavcích 3 až 11. Výši zvláštního příplatku určí zaměstnanci zaměstnavatel v rámci rozpětí, které je při splnění stanovených podmínek pro zaměstnance nejvýhodnější.

§ 10

Odměny

Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout odměnu

1. a) za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu,
2. b) k ocenění jeho pracovních zásluh při dovršení padesáti let věku a při prvním skončení pracovního poměru po přiznání invalidního důchodu nebo po nabytí nároku na starobní důchod,
3. c) za poskytnutí pomoci při předcházení požárům nebo živelním událostem, jejich likvidaci nebo odstraňování jejich následků nebo při jiných mimořádných událostech, při nichž může být ohrožen majetek, zdraví nebo život.

§ 10a

Další plat

(1) Zaměstnanci náleží v každém pololetí kalendářního roku další plat, pokud v něm odpracuje alespoň 66 dnů u jednoho zaměstnavatele. Za odpracovaný se považuje den, v němž zaměstnanec odpracoval převážnou část své směny; části směn odpracované v různých dnech se nesčítají.

(2) Nárok na další plat v prvním pololetí roku nevznikne zaměstnanci, který ukončí pracovní poměr přede dnem 30. června a nárok na další plat ve druhém pololetí roku nevznikne zaměstnanci, který ukončí pracovní poměr přede dnem 30. listopadu.

(3) Výše dalšího platu je součtem částek stanoveného platového tarifu, určeného příplatku za vedení, zvláštního a osobního příplatku, pokud se dále nestanoví jinak.

(4) Další plat za první pololetí kalendářního roku je splatný spolu s platem za měsíc červen a za druhé pololetí kalendářního roku spolu s platem za měsíc listopad. Vznikne-li nárok ve druhém pololetí kalendářního roku až v měsíci prosinci, je další plat splatný spolu s platem za tento měsíc.