Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu

§ 38

Povinnost mlčenlivosti

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, jsou povinné osoby a jejich zaměstnanci, zaměstnanci Úřadu, zaměstnanci ostatních dozorčích úřadů nebo Rady pro veřejný dohled nad auditem a fyzické osoby, které jsou pro povinnou osobu, Úřad, jiný dozorčí úřad nebo Radu pro veřejný dohled nad auditem činné jinak než v základním pracovněprávním vztahu, povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, týkajících se oznámení a šetření podezřelého obchodu, úkonů učiněných Úřadem nebo plnění povinností stanovených v § 24 odst. 1, 3, 4 nebo 5 nebo § 31c.

(2) Převedením osob uvedených v odstavci 1 na jinou práci, skončením jejich pracovněprávního nebo jiného vztahu k povinné osobě, Úřadu, jinému dozorčímu úřadu nebo Radě pro veřejný dohled nad auditem ani tím, že povinná osoba přestala vykonávat činnosti uvedené v § 2, povinnost mlčenlivosti nezaniká.

(3) O skutečnostech uvedených v odstavci 1 je povinen zachovávat mlčenlivost každý, kdo se o nich dozví.

(4) Zprostit osoby uvedené v odstavcích 1 až 3 povinnosti mlčenlivosti je v odůvodněných případech oprávněn předseda vlády nebo v jednotlivých případech jím pověřený člen vlády.

§ 39

Výjimky z mlčenlivosti

(1) Povinnosti zachovávat mlčenlivost stanovené v § 38 se nelze dovolávat vůči

1. a) orgánu činnému v trestním řízení, pokud provádí řízení o trestném činu souvisejícím s legalizací výnosu z trestné činnosti nebo financováním terorismu, anebo jedná-li se o splnění oznamovací povinnosti vztahující se k takovému trestnému činu,
2. b) specializovaným policejním složkám pro vyhledávání legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, pokud jde o informace získané podle § 42 odst. 3,
3. c) zahraničnímu orgánu uvedenému v § 33 při předávání údajů sloužících k dosažení účelu stanoveného tímto zákonem, a informací souvisejících s trestnými činy podle § 3 odst. 2,
4. d) Policii České republiky, Generálnímu finančnímu ředitelství nebo Generálnímu ředitelství cel, pokud jde o skutečnosti, které jsou součástí informace uvedené v § 32 odst. 2,
5. e) dozorčím úřadům uvedeným v § 35 odst. 1 nebo Radě pro veřejný dohled nad auditem, pokud vykonávají působnost podle tohoto zákona,
6. f) správnímu orgánu, který plní úkoly v systému certifikace surových diamantů podle jiného právního předpisu,
7. g) správnímu orgánu oprávněnému vykonávat státní kontrolu nebo vést řízení o přestupku podle zákona o provádění mezinárodních sankcí,
8. h) orgánu oprávněnému podle jiného právního předpisu rozhodovat o odnětí oprávnění k podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti nebo o uložení sankce v případě, že Úřad předloží podnět k odnětí takového oprávnění nebo k uložení takové sankce,
9. i) finančnímu arbitrovi rozhodujícímu podle jiného právního předpisu ve sporu navrhovatele proti instituci,
10. j) osobě, která by mohla uplatnit nárok na náhradu škody způsobené postupem podle tohoto zákona, jde-li o následné sdělení skutečností rozhodných pro uplatnění takového nároku; povinná osoba může v tomto případě sdělit klientovi, že bylo jednáno podle tohoto zákona, až po dni, ve kterém bylo vykonáno rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení o odnětí nebo zajištění předmětu podezřelého obchodu nebo ve kterém skončila lhůta stanovená v § 20 odst. 7; v ostatních případech až po předchozím písemném souhlasu Úřadu,
11. k) soudu
    1. 1. rozhodujícímu v občanském soudním řízení spory týkající se podezřelého obchodu nebo nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy vzniklé v důsledku splnění povinnosti podle tohoto zákona,
    2. 2. příslušnému k rozhodování v řízení o nesrovnalosti podle zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů,

1. l) Národnímu bezpečnostnímu úřadu, Ministerstvu vnitra nebo zpravodajské službě při provádění bezpečnostního řízení podle jiného právního předpisu²⁴),
2. m) příslušné zpravodajské službě, jedná-li se o informace, které jsou významné pro plnění jejích úkolů v oblastech působnosti vymezených zákonem upravujícím zpravodajské služby,
3. n) správci daně při poskytování informací při plnění povinností stanovených daňovým řádem povinné osobě,
4. o) orgánu pro vyhledávání majetku z trestné činnosti a národní jednotce Europolu při plnění povinnosti Úřadu podle § 33a,
5. p) orgánu příslušnému k dozoru nad zpracováním osobních údajů, pokud jde o přístup k evidenci žádostí o poskytnutí údajů podle § 33a,
6. q) Ministerstvu průmyslu a obchodu při provádění řízení o prověření zahraniční investice podle zákona upravujícího prověřování zahraničních investic,
7. r) Národnímu úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost při prověřování rizik spojených s dodavatelem podle zákona o kybernetické bezpečnosti,
8. r) příslušnému orgánu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího obezřetnostní požadavky na úvěrové instituce⁵⁰) pro účely
   1. 1. udělení bankovní licence podle zákona upravujícího činnost bank nebo obdobné licence v jiném členském státě Evropské unie,
   2. 2. udělení povolení podle zákona upravujícího činnost spořitelních a úvěrních družstev nebo obdobného povolení v jiném členském státě Evropské unie, nebo
   3. 3. konzultace informací podle zákona upravujícího činnost bank, zákona upravujícího činnost spořitelních a úvěrních družstev nebo srovnatelného právního předpisu jiného členského státu Evropské unie.

(2) Povinnosti zachovávat mlčenlivost stanovené v § 38 se, za předpokladu, že sdělené informace se použijí výhradně pro účely předcházení legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, nelze dovolávat při sdělování informací mezi

1. a) úvěrovými nebo finančními institucemi, včetně zahraničních úvěrových a finančních institucí, jestliže působí na území členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor a náležejí do stejné skupiny, nebo mezi těmito institucemi a jejich dceřinými obchodními korporacemi působícími ve třetích zemích, ve kterých tyto instituce vlastní většinový podíl a které plně dodržují skupinové strategie a postupy pro boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu,
2. b) povinnými osobami uvedenými v § 2 odst. 1 písm. e) a f) nebo osobami stejného typu působícími na území státu, který jim ukládá v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu povinnosti rovnocenné požadavkům práva Evropské unie, pokud vykonávají svou profesní činnost jako zaměstnanci nebo osoby činné pro povinnou osobu jinak než v základním pracovněprávním vztahu, v rámci téže právnické osoby a mezi právnickými osobami, které jsou spolu smluvně nebo personálně propojeny, nebo
3. c) úvěrovými nebo finančními institucemi, nebo mezi povinnými osobami uvedenými v § 2 odst. 1 písm. e) a f), nebo osobami stejného typu působícími na území státu, který jim ukládá v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu povinnosti rovnocenné požadavkům práva Evropské unie, a to v případech, které se týkají stejného klienta a stejného obchodu, a na nichž se podílí dvě nebo více osob, pokud jsou ze stejné profesní kategorie a vztahují se na ně rovnocenné povinnosti o zachování profesního tajemství a ochrany osobních údajů.

(3) Povinnosti mlčenlivosti se nelze dovolávat v řízení podle zákona o provádění mezinárodních sankcí.

(4) Výjimky uvedené v odstavci 1 písm. c) až r)

1. a) se uplatní jen v nezbytně nutném rozsahu podle účelu poskytované informace, a to zejména s ohledem na ochranu informací o oznamovatelích podezřelých obchodů,
2. b) nelze uplatnit, pokud by poskytnutí informací mohlo zmařit nebo ohrozit šetření podezřelého obchodu nebo probíhající trestní řízení, nebo jestliže by poskytnutí informací bylo zjevně nepřiměřené oprávněným zájmům osoby, jíž se informace týká, nebo účelu, pro který byla žádost podána.

§ 40

Zvláštní ustanovení o mlčenlivosti advokáta, notáře, auditora, soudního exekutora nebo daňového poradce

(1) Ustanovení § 39 se s výjimkou odstavce 1 písm. e) a n) na advokáty a notáře nevztahují.

(2) Ustanovení § 39 se s výjimkou odstavce 1 písm. e) a n) a odstavce 2 na auditory, soudní exekutory a daňové poradce nevztahují.

(3) Advokát, notář, auditor, soudní exekutor a daňový poradce není ve vztahu ke klientovi povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech uvedených v § 38 odst. 1, pokud mají být tyto skutečnosti klientovi sděleny ve snaze odradit ho od zapojení se do nedovolené činnosti.

(4) Odstavce 1 až 3 se použijí i u jiných osob, na které se podle jiných právních předpisů vztahuje povinnost mlčenlivosti uložená advokátům, notářům, auditorům, soudním exekutorům a daňovým poradcům.

§ 40a

Zvláštní ustanovení o mlčenlivosti osob činných pro příslušnou profesní komoru nebo Radu pro veřejný dohled nad auditem

Zaměstnanci příslušných profesních komor nebo Rady pro veřejný dohled nad auditem a fyzické osoby, které jsou pro příslušnou profesní komoru nebo Radu pro veřejný dohled nad auditem činné jinak než v základním pracovněprávním vztahu, při plnění povinností stanovených tímto zákonem vůči Úřadu vyloučí informace, které získal advokát, notář, auditor, soudní exekutor a daňový poradce podle § 26 odst. 1 a § 27 odst. 1 a 2. Při plnění těchto povinností se obdobně použije postup podle § 26 odst. 2.

§ 40b

Zvláštní ustanovení o mlčenlivosti o totožnosti oznamovatele

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, jsou zaměstnanci Úřadu, ostatních dozorčích úřadů nebo Rady pro veřejný dohled nad auditem a fyzické osoby, které jsou pro Úřad, ostatní dozorčí úřady nebo Radu pro veřejný dohled nad auditem činné jinak než v základním pracovněprávním vztahu, povinni zachovávat mlčenlivost o totožnosti oznamovatele podle § 34a.

(2) Převedením osob podle odstavce 1 na jinou práci, skončením jejich pracovněprávního nebo jiného vztahu k Úřadu, jinému dozorčímu úřadu nebo Radě pro veřejný dohled nad auditem povinnost mlčenlivosti o totožnosti oznamovatele nezaniká.

(3) Mlčenlivosti o totožnosti oznamovatele se nelze dovolávat

1. a) vůči dozorčím úřadům podle § 35 odst. 1 nebo Radě pro veřejný dohled nad auditem, pokud vykonávají působnost podle tohoto zákona,
2. b) vůči orgánu činnému v trestním řízení,
3. c) v řízení podle zákona o provádění mezinárodních sankcí.

(4) Výjimky podle odstavce 3 nelze uplatnit, pokud by poskytnutí informací mohlo zmařit nebo ohrozit šetření podezřelého obchodu nebo probíhající trestní řízení, nebo jestliže by poskytnutí informací bylo zjevně nepřiměřené oprávněným zájmům oznamovatele podle § 34a.

(5) Zprostit osoby uvedené podle odstavce 1 nebo 2 povinnosti mlčenlivosti o totožnosti oznamovatele je oprávněn pouze oznamovatel podle § 34a.

§ 41

Oznamovací povinnost

(1) Fyzická osoba při vstupu do České republiky z oblasti mimo území Evropské unie a při výstupu z České republiky do takové oblasti je povinna písemně oznámit celnímu úřadu dovoz a vývoz peněžní hotovosti v úhrnné hodnotě alespoň 10 000 EUR a předložit je celnímu úřadu ke kontrole.

(2) Povinnost uvedenou v odstavci 1 má rovněž právnická nebo podnikající fyzická osoba, která peněžní hotovost podle odstavce 1 dováží nebo vyváží. Tuto povinnost za právnickou nebo podnikající fyzickou osobu plní fyzická osoba, která má peněžní hotovost u sebe při překročení hranice území Evropské unie.

(3) Osoba odesílající z České republiky mimo území Evropské unie nebo přijímající odtud poštovní nebo jinou zásilku, která obsahuje peněžní hotovost v úhrnné hodnotě alespoň 10 000 EUR, je povinna oznámit celnímu úřadu tuto zásilku a zajistit, aby mu byla zásilka předložena ke kontrole.

(4) Oznamovací povinnost podle odstavců 1 až 3 má osoba i tehdy, pokud na území Evropské unie dováží nebo z něj vyváží anebo v zásilce přijímá nebo odesílá v průběhu 12 po sobě jdoucích měsíců peněžní hotovost v úhrnné hodnotě alespoň 10 000 EUR. Oznamovací povinnost vzniká v době, kdy je osobě známo, že stanovené hranice bude dosaženo.

(5) Oznámení se podává na společném ohlašovacím formuláři Evropské unie, jehož vzor je uveden v přímo použitelném předpise Evropské unie⁴⁷). Tiskopis společného ohlašovacího formuláře Evropské unie je k dispozici u celního úřadu; Úřad společný ohlašovací formulář Evropské unie, včetně všech jeho ostatních jazykových verzí zveřejněných Evropskou komisí, rovněž zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Osoba, která oznámení podává, odpovídá za správnost a úplnost v něm vyplněných údajů.

§ 41a

Informační povinnost

(1) Osoba převážející peněžní hotovost v úhrnné hodnotě alespoň 15 000 EUR má na základě výzvy celního úřadu povinnost sdělit údaje o tomto převozu.

(2) Osoba odesílající z České republiky poštovní nebo jinou zásilku do členského státu Evropské unie obsahující peněžní hotovost v úhrnné hodnotě alespoň 15 000 EUR nebo přijímající v České republice takovou poštovní nebo jinou zásilku z jiného členského státu Evropské unie má na základě výzvy celního úřadu povinnost sdělit údaje o této zásilce.

(3) Ve sdělení podle odstavce 1 nebo 2 uvede osoba převážející, odesílající nebo přijímající peněžní hotovost

1. a) své identifikační údaje,
2. b) identifikační údaje vlastníka peněžní hotovosti,
3. c) identifikační údaje příjemce peněžní hotovosti a
4. d) údaje o
   1. 1. druhu a hodnotě peněžní hotovosti,
   2. 2. původu peněžní hotovosti,
   3. 3. účelu, pro který je peněžní hotovost převážena, zasílána nebo přijímána, a
   4. 4. povaze vztahu, na základě kterého se přeprava peněžní hotovosti uskutečňuje.

§ 41b

Stanovení hodnoty peněžní hotovosti

(1) Pro účely plnění povinnosti podle § 41 odst. 1 až 3 a podle § 41a odst. 1 a 2 se pro přepočet měny na euro použije kurz vyhlášený Českou národní bankou pro předposlední středu kalendářního měsíce bezprostředně předcházejícího kalendářnímu měsíci, kdy vznikne tato povinnost.

(2) Hodnota peněžní hotovosti jiné než oběživa podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího kontroly peněžní hotovosti vstupující do Evropské unie nebo ji opouštějící⁴⁹) se určí podle zákona upravujícího oceňování majetku.

§ 42

Činnost orgánů Celní správy České republiky

(1) Celní úřad vykonává kontrolu plnění povinností podle § 41 a 41a a podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího kontroly peněžní hotovosti vstupující do Evropské unie nebo ji opouštějící⁴⁹).

(2) Celní úřady zaznamenávají a zpracovávají informace podle § 41 a 41a včetně osobních údajů.

(3) Celní úřad prostřednictvím Generálního ředitelství cel neprodleně zasílá Úřadu údaje o plnění povinností podle § 41 a 41a a podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího kontroly peněžní hotovosti vstupující do Evropské unie nebo ji opouštějící⁴⁹) včetně případů, kdy došlo k porušení této povinnosti. Na uchovávání těchto údajů Úřadem se přímo použitelný předpis Evropské unie upravující kontroly peněžní hotovosti vstupující do Evropské unie nebo ji opouštějící⁴⁹) použije obdobně.

(4) Celní úřad může provést vnitřní kontrolu poštovní nebo jiné zásilky i v případě, že se na obsah zásilky vztahuje listovní tajemství, pokud

1. a) má důvodné podezření, že obsahuje peněžní hotovost, u které nebyla splněna oznamovací povinnost podle § 41,
2. b) ověřuje správnost a úplnost údajů uvedených v oznámení podle § 41, nebo
3. c) má důvodné podezření, že obsahuje peněžní hotovost, u které může být požadováno splnění informační povinnosti podle § 41a.

(5) Na vnitřní kontrolu zásilky podle odstavce 4 se ustanovení celního zákona o vnitřní kontrole zásilek a o vynětí z celní kontroly použijí obdobně.

§ 42a

Zadržení peněžní hotovosti

(1) Celní úřad zadrží peněžní hotovost, pokud má důvodné podezření, že

1. a) dochází k porušení povinnosti podle § 41 odst. 1 až 4,
2. b) dochází k porušení povinnosti podle § 41a odst. 1 a 2, nebo
3. c) souvisí s legalizací výnosů z trestné činnosti nebo financováním terorismu.

(2) Na postup při zadržení peněžní hotovosti se zákon upravující Celní správu České republiky použije obdobně. Celní úřad peněžní hotovost nezadrží, pokud by tímto postupem mohl zmařit nebo ohrozit šetření podezřelého obchodu nebo probíhající trestní řízení.

§ 42b

Vrácení zadržené peněžní hotovosti

(1) Celní úřad peněžní hotovost vrátí bez zbytečného odkladu nebo po uplynutí doby pro zadržení peněžní hotovosti stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím kontroly peněžní hotovosti vstupující do Evropské unie nebo ji opouštějící⁴⁹), pokud

1. a) není rozhodnuto o jejím propadnutí nebo zabrání,
2. b) zjevně nepřichází v úvahu její využití na úhradu pokuty, nákladů řízení nebo exekuce a
3. c) vrácení nebrání jiná právní překážka.

(2) Peněžní hotovost se vrací

1. a) osobě, které byla zadržena,
2. b) vlastníkovi, pokud
   1. 1. s vynaložením přiměřeného úsilí nelze vrátit peněžní hotovost osobě podle písmene a), nebo
   2. 2. o vrácení peněžní hotovosti požádá.

(3) Celní úřad může na žádost osoby podle odstavce 2 vrátit část zadržené peněžní hotovosti z důvodu odstranění tvrdosti zákona, jsou-li u vracené části zadržené peněžní hotovosti splněny podmínky pro vrácení podle odstavce 1.

§ 42c

Použití daňového řádu

Při výkonu působnosti podle této části se postupuje podle daňového řádu.