Nařízení o úpravě vysvětlivek k celnímu sazebníku

účinné od 1. 1. 1950(3) Nejdůležitější chemické sloučeniny se zjišťují kvalitativně zkouškami suchou nebo mokrou cestou.

1. účinné od 1. 1. 1950a) Zkoušky cestou suchou. Sem patří na př. u sloučenin olova redukce na zrnko kovu charakteristických vlastností žíháním na uhlí za pomoci dmuchavky, dále žíhání látek samotných nebo s přísadami ve skleněné trubičce, při čemž se tvoří páry nebo se objevují i jiné úkazy, které buď již samy o sobě jsou rozhodujícím znakem nebo aspoň udávají směrnici pro další zkoumání. Tak na př. cukr a jiné organické látky žíháním zuhelňují, salmiak a jiné soli amonné bez rozkladu těkají a pod.;
2. účinné od 1. 1. 1950b) zkoušky cestou mokrou. Je to nejobvyklejší methoda; její použití předpokládá, že jde o tekutinu nebo o roztok pevné látky; přísadou činidel vznikají v nich charakteristické sraženiny nebo zabarvení, které prokazují přítomnost určitých látek, případně se vyvíjejí plyny nebo teplota reagujících látek stoupne a pod.

účinné od 1. 1. 1950(4) Kyselina sírová dává na př. s roztokem soli barnaté sraženinu síranu barnatého nerozpustnou v kyselinách, chroman draselný s roztokem soli olovnaté žlutou sraženinu chromanu olovnatého, nadbytkem čpavku dávají roztoky solí měďnatých a nikelnatých modré zbarvení. Polijeme-li sodu kyselinou, uniká za šumění plynný kysličník uhličitý. Má-li být látka zkoušena cestou mokrou, nutno ji rozpustiti, není-li už sama o sobě tekutou. Podle rozpustnosti mohou nastat různé případy, a to:

1. účinné od 1. 1. 1950a) Látka se ve vodě rozpouští bez chemické proměny;
2. účinné od 1. 1. 1950b) je ve vodě nerozpustná, rozpouští se však ve zředěných kyselinách (na př. solné, dusičné);
3. účinné od 1. 1. 1950c) je i v kyselinách nerozpustná.

účinné od 1. 1. 1950(5) Rozpustnost se proto musí zjistit pečlivě touto zkouškou:

1. účinné od 1. 1. 1950a) Vzorek vaříme v malé baňce asi s desateronásobným množstvím vody. Rozpouští-li se látka, odfiltrují se případné nerozpustné nečistoty (písek a pod.) a čirého filtrátu se použije k dalšímu zkoumání. Rozpouští-li se jen zčásti a zbývá-li značnější množství nerozpuštěno, jde zpravidla o směs látek rozpustných a nerozpustných. Abychom zjistili, že se alespoň část látky rozpustila, odpaříme několik kapek filtrátu na platinovém plíšku nebo ve skleněné misce na vodní lázni, při čemž zbude rozpuštěná látka v pevném stavu (často ve způsobě krystalů). U látek ve vodě rozpustných je třeba kromě rozpustnosti sledovat také jejich chování k lakmusovému papírku (kyselá nebo zásaditá reakce).
2. účinné od 1. 1. 1950b) Je-li látka ve vodě nerozpustná, zahřejeme ji asi s trojnásobným množstvím zředěné kyseliny solné, roztok zředíme asi sedmi díly vody a podle potřeby zfiltrujeme. Tento kyselý roztok slouží právě tak jako vodný roztok k provedení reakcí níže sestavených, při čemž nutno ovšem přihlédnout k použitému rozpouštědlu. Jde-li o zkoušení kovů, použijeme za rozpouštědlo — pokud je vůbec nutno je rozpustit — zpravidla kyseliny dusičné místo kyseliny solné.
3. účinné od 1. 1. 1950c) Je-li látka ve vodě i v kyselině solné nerozpustná nebo jen málo rozpustná, použijeme ještě příslušných speciálních reakcí.

účinné od 1. 1. 1950(6) V připojených tabulkách jsou uvedeny nejdůležitější reakce na kovy a na kyseliny, t. j. na příslušné ionty, nejčastěji se vyskytujících sloučenin. Pro ostatní chemické sloučeniny nelze zde podat všeobecný návod k jejich určení. Takovéto sloučeniny buďtež v pochybných případech zaslány bezpodmínečně k rozboru příslušnému chemicko-technickému ústavu finanční správy.

1. účinné od 1. 1. 1950A. Reakce na kovy (kationty).
   účinné od 1. 1. 1950

   Prvek (chem. značka)	Reakce rozpustných sloučenin	Nerozpustné sloučeniny a jejich reakce
   I. Skupina mědi. Sirníky jsou nerozpustné ve zředěné kyselině solné i v alkalických sirnících. Roztoky solí kovů této skupiny srážejí se proto sirníkem sodným; sirníky jsou až na kademnatý černé. Rovněž se srážejí uhličitanem sodným.
   Měď (Cu)	Čpavkem v nadbytku vzniká temně modré zbarvení. Železný hřebík se pomědí.	Měděný kyz se rozpouští v kyselině dusičné, při čemž se vylučuje síra.
   Vizmut (Bi)	Roztoky obsahující málo volné kyseliny, po případě čpavkem téměř zneutralisované, dávají s větším množstvím vody bílou sraženinu nerozpustnou v kyselině vinné. Podobně se chovají také sloučeniny antimonu, avšak tyto hydrolysou vzniklé sloučeniny antimonu se v kyselině vinné rozpouštějí; vizmut se liší od antimonu též tmavohnědou až černou barvou sirníku.
   Olovo (Pb)	Přísadou zředěné kyseliny sírové vznikne bílá sraženina síranu olovnatého. Sirník sodný dává sraženinu černou, chroman draselný žlutou (chromová žluť); k alkalickým roztokům musí se při této reakci dříve přidat něco kyseliny octové, k roztokům, jež obsahují kyselinu solnou nebo mnoho kyseliny dusičné, octanu sodného Chromová žluť je rozpustná v nadbytečném louhu. Viz poznámku u stříbra. Pevné sloučeniny olova dají, žíhají-li se se sodou dmuchavkou na uhlí, měkké zrno kovového olova	Síran olovnatý se rozpouští v octanu amonném s přísadou amoniaku. Roztok dává pak reakce na olovo, jak vedle uvedeno. Leštěnec olověný se rozpouští částečně v kyselině dusičné; přitom se vylučuje síra a část olova jako nerozpustný bílý síran olovnatý.
   Stříbro (Ag)	S kyselinou solnou vzniká bílá sraženina chloridu stříbrného, jež jest nerozpustná v kyselině dusičné, rozpouští se však v nadbytku čpavku. Na světle tato sraženina po nějakém čase zčerná. (S kyselinou solnou dávají bílou sraženinu též roztoky solí olovnatých a rtuťných; vzniklý chlorid olovnatý se rozpouští v horké vodě, rtuťný amoniakem černá.)	Chlorid, bromid a jodid stříbrný se poznávají tím, že černají na světle.
   Rtuť (Hg)	Se sirníkem sodným vzniká černá sraženina, jež se ve zředěné kyselině dusičné nerozpouští; sraženina bývá často z počátku červená a teprve dalším přídavkem sirníku sodného zčerná. Na lesklém (čistém) plechu měděném vzniká lesklá skvrna kovové rtuti. Viz poznámku u stříbra.	Rumělka, jako vůbec všechny pevné sloučeniny rtuti, dává žíháním s kalcinovanou sodou v trubičce na jednom konci zatavené kapky nebo zrcadlo rtuti. Chlorid rtuťný (kalomel) amoniakem zčerná.
   Kadmium (Cd)	Se sirníkem sodným vzniká žlutá sraženina, jež se nerozpouští v nadbytku sirníku (na rozdíl od sirníků skupiny arsenu) ani ve zředěné kyselině solné.	Kadmiová žluť (sirník kademnatý) se rozpouští v kyselině dusičné.
   II. Skupina arsenu. Sirníky jsou v kyselinách nerozpustné, v alkalických sirnících však rozpustné. Srážejí se proto sirníkem sodným, který však nesmí býti v přebytku (přidává se tudíž po kapkách). Sirníky jsou žluté až oranžové, sirník cínatý je hnědý.
   Arsen (As)	Gutzeitova reakce. Již nepatrné množství sloučenin arsenu (vyjma sirníky arsenu) vyvíjí s čistým zinkem a čistou zředěnou kyselinou sírovou (působením vodíku ve zrodu) plynný arsenovodík (jedovatý!). Uzavřeme-li otvor baničky, v níž se arsenovodík vyvíjí, vatou a položíme na ni kousek filtračního papíru, na nějž jsme dali kapku nasyceného roztoku dusičnanu stříbrného, vznikne žlutá skvrna, jež zčerná, byla-li povlhčena vodou. Abychom urychlili vývoj vodíku, přidáme k zinku kousek platinového drátku, jenž po skončení pokusu zbude nezměněn. O rozpoznávání kyseliny arsenité (kysličníku arsenitého) od kyseliny arseničné viz 6. vysvětlivku k saz. čís. 597.	Sirníky arsenu (realgar a auripigment) se rozlišují od látek podobného vzhledu těkavostí při žíhání (sublimací).
   Antimon (Sb)	Vodný roztok okyselený kyselinou solnou dává s trochou sirníku sodného oranžově červenou sraženinu. Viz též poznámku u vizmutu.
   Cín (Sn)	Z roztoku v kyselině solné vylučuje se cín přídavkem kovového zinku jako houbovitá hmota	Kysličník cíničitý, cínový popel, viz vysvětlivky k saz. čís. 597
   III. Skupina železa. Sirníky kovů této skupiny, sražené sirníkem sodným, rozpouštějí se ve studené zředěné kyselině solné až na sirníky niklu a kobaltu. Sirníky jsou černé až na sirník manganatý (pleťový) a sirník zinečnatý (bílý). Uhličitanem sodným vzniká rovněž sraženina.
   Železo (Fe)	Se sirníkem sodným vzniká černá sraženina, jež jest rozpustná ve zředěné kyselině solné, při čemž se vylučuje síra. Roztoky solí železitých, okyselené kyselinou solnou, dávají se žlutou krevní solí modrou sraženinu, kdežto v roztocích solí železnatých vzniká modrá sraženina červenou krevní solí.
   Nikl (Ni)	Čpavkem vzniká modré zbarvení jako u mědi. S roztokem dimethylglyoximu dávají v mírně amoniakálném prostředí červenou sraženinu. Roztoky solí niklu nedávají na lesklém (čistém) železe povlak barvy mědi.
   Mangan (Mn)	Všecky pevné sloučeniny manganu, i nerozpustné, dávají tavením se sodou a ledkem na platinovém plíšku tmavozelenou taveninu. Aby se mohla provést tato reakce s roztoky sloučenin manganu, nutno několik kapek roztoku odpařit. Jsou-li přítomny organické látky (na př. u sikativů), je třeba hmotu dříve zpopelnit.
   Zinek (Zn)	Se čpavkem vzniká bílá sraženina, rozpustná v nadbytku srážedla (na rozdíl od hliníku). Roztok takto získaný dává se sirníkem sodným bílou sraženinu. Je-li přítomno železo jako nečistota, jest sraženina více méně šedá. Kysličník zinečnatý, jako všecky netěkavé sloučeniny zinku, silným žíháním zežloutne a po vychladnutí opět zbělá.
   Kobalt (Co)	Boraxová perlička se barví při žíhání modře.
   IV. Skupina chromu. Sirníkem sodným vzniká sice sraženina, nejsou to však sirníky, nýbrž hydroxydy.
   Chrom (Cr)	Všecky sloučeniny chromu, i nerozpustné, dávají, jsouce taveny se sodou a ledkem, žlutou taveninu, jež se ve vodě rozpouští na roztok žluté barvy, jenž s octanem olovnatým dává žlutou sraženinu. Abychom dokázali chrom v organických látkách (černích na kůže a pod.), musíme je zprvu zpopelnit; popelu se pak použije k reakci svrchu popsané.
   Hliník (AI)	Čpavkem vznikne bílá, rosolovitá sraženina, jež jest v nadbytku čpavku nerozpustná (na rozdíl od zinku). Sodným louhem vzniká podobná sraženina, jež se však v nadbytečném louhu rozpouští, při čemž vzniká hlinitan sodný. Z tohoto roztoku sráží chlorid amonný za tepla opět hydroxyd hlinitý.	Kysličník hlinitý, přírodní hlína a jiné křemičitany hliníku dávají, žíháme-li je dmuchavkou na uhlí a poté povlhčíme trochou soluce kobaltové a opět žíháme, blankytnou hmotu.
   V. Žíravé zeminy. Nesrážejí se sirníkem sodným, zato však uhličitanem sodným. Kovy jiných skupin, jež při této reakci vadí, možno odstranit přidáním sirníku sodného, zfiltrováním, povařením filtrátu s kyselinou solnou a opětovnou filtrací.
   Baryum (Ba)	Roztok v kyselině solné dává, přidáme-li k němu sádrovou vodu, bílou sraženinu síranu barnatého. Sloučeniny barya na platinovém drátku povlhčené kyselinou solnou barví plamen zeleně (viz kyselinu boritou).	Síran barnatý jest ve zředěných kyselinách nerozpustný, rozpouští se však poněkud v sehnané kyselině sírové, zahřejeme-li ji. Barví po ovlhčení kyselinou solnou rovněž plamen, ale méně zřetelně.
   Stroncium (Sr)	Roztok v kyselině solné dává s kyselinou sírovou po krátké době anebo ihned bílou sraženinu, se sádrovou vodou (viz baryum) teprve po delší době. Sloučeniny stroncia dávají, ovlhčíme-li je kyselinou solnou, purpurové zbarvení plamene (viz vápník).	Síran strontnatý jest ve zředěných kyselinách velmi nesnadno rozpustný; skýtá po ovlhčení kyselinou solnou charakteristické zbarvení plamene.
   Vápník (Ca)	Kyselina sírová dává sraženinu jen v sehnaných roztocích, sádrová voda nedá ji vůbec. Sloučeniny vápníku, byvše ovlhčeny kyselinou solnou, zbarvují plamen žlutočerveně (viz stroncium) Nejcitlivější jest reakce se šťavelanem amonným. Přidáme čpavku, a vznikne-li snad sraženina (je-li přítomen hliník), zfiltrujeme ji; pak přidáme šťavelan amonný. Je-li přítomen vápník, vznikne bílá, v kyselině octové nerozpustná sraženina. Sloučeniny barya, stroncia a hořčíku nesmějí být přítomny, ježto skýtají podobné sraženiny.	Síran vápenatý jest ve vodě nesnadno, ve zředěné kyselině solné dosti snadno rozpustný. Roztok dává reakci se šťavelanem amonným
   Hořčík (Mg)	Přidáme-li čpavek, vzniká bílá sraženina rozpustná v nadbytečném chloridu amonném. Nezískáme-li pro přítomnost jiných kovových sloučenin dokonalého roztoku, zfiltrujeme a k filtrátu přidáme fosforečnan sodný Horečnaté soli dávají s tímto činidlem v nepřítomnosti kovů žíravých zemin bílou krystalickou sraženinu.
   VI. Alkalické kovy. Nesrážejí se ani sirníkem sodným ani uhličitanem sodným. Všechny jednoduché sloučeniny alkalických kovů jsou rozpustné ve vodě, při nejmenším za varu.
   Draslík (K)	Nepříliš zředěné roztoky, povařeny s trochou octanu sodného, a je-li potřebí, zfiltrovány, okyseleny kyselinou octovou a ochlazeny, dávají s kyselinou vinnou krystalickou sraženinu vinného kamene. Sloučeniny draslíku barví plamen fialově červeně. Zbarvení stává se již stopami velmi rozšířeného sodíku nezřetelné nebo zcela zastřené. Aby byla reakce draslíku viditelná, musí být zabarvení sodíkem neutralisováno. Toho dosáhneme, pozorujeme-li zbarvený plamen temně modrým sklem, jež světlo sodíkové absorbuje a propouští jen draslíkem vzniklé fialové paprsky Taková skla lze obdržet u příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy.
   Sodík (Na)	Všecky sloučeniny sodné zbarvují plamen intensivně žlutě. Slabé žluté zbarvení pochází jen od nepatrného znečištění solemi sodnými, jež lze téměř všude zjistit. Spolehlivější jest reakce na sodík s kyselým pyroantimoničnanem draselným; připravíme sehnaný roztok zkoušeného vzorku, povaříme jej s trochou uhličitanu draselného, zfiltrujeme, je-li třeba, a přidáme po zchladnutí několik kapek roztoku kyselého pyroantimoničnanu draselného. Je-li přítomna sloučenina sodíku, vznikne zejména při tření skleněnou tyčinkou krystalická sraženina kyselého pyroantimoničnanu sodného
   Lithium (Li)	Sloučeniny lithia vyznačují se tím, že zbarvují plamen karmínově červeně.
   Amonium (NH4)	Amonné soli těkavých kyselin při zahřívání těkají úplně. Jak pevné, tak i rozpuštěné sloučeniny amonné uvolňují při zahřívání se sodným louhem plynný čpavek, jenž zbarví červený lakmusový papírek na modro a má štiplavý zápach.

1. účinné od 1. 1. 1950B. Reakce na kyseliny (anionty).

   účinné od 1. 1. 1950V této tabulce jest ve třetím sloupci u každé kyseliny uvedeno, jak se chovají nejdůležitější její soli k rozpouštědlům; přitom bylo místo přesných označení použito chemických značek kovů a těchto zkratek: „vr“ značí „ve vodě rozpustná“, „sr“ značí v „kyselině solné rozpustná“ a „nr“ značí „ve vodě a v kyselině solné nerozpustná“.

   účinné od 1. 1. 1950

   Kyseliny	Reakce rozpustných sloučenin	Rozpustnost různých solí
   Kyselina sírová	Chloridem barnatým vzniká v roztoku okyseleném kyselinou solnou bílá sraženina síranu barnatého.	vr: Cu, Ag, Hg, Cd, Fe, Ni, Cr, Zn, AI, Mg, K, Na, NH₄. sr: Ca. nr: Pb, Ba, Sr.
   Kyselina solná	V roztoku okyseleném kyselinou dusičnou dává dusičnan stříbrný bílou sraženinu chloridu stříbrného, jež se na světle zbarvuje tmavě (viz stříbro).	vr: Cu, chlorid rtuťnatý, Cd, Fe, Ni, Cr, Zn, AI, Mg, K, Na, NH₄. Chlorid olovnatý jest rozpustný jen ve vroucí vodě. nr: Ag, chlorid rtuťný.
   Kyselina dusičná	Pevné sloučeniny vyvíjejí, jsou-li zahřáty s kyselinou solnou, chlor a třaskají, byvše žihány na dřevěném uhlí. Vaříme-li jejich roztoky s kyselinou sírovou a několika kapkami roztoku indigového, odbarvují indigo. Smícháme-li je se stejným objemem sehnané kyseliny sírové, dávají, byl-li po ochlazení pozorně přilit roztok zelené skalice, na styčné ploše obou tekutin hnědou vrstvu.	vr: všechny sloučeniny.
   Kyselina siřičitá	Siřičitany vyvíjejí, byvše polity zředěnou kyselinou sírovou, zápach po kysličníku siřičitém.	Kyselé soli jsou vesměs rozpustné, z normálních je sůl barnatá a vápenatá ve vodě nerozpustná, v kyselinách rozpustná.
   Kyselina sirnatá	Vyskytuje se jen ve způsobě solí, které se chovají ke kyselině sírové jako siřičitany, vylučují však současně síru.
   Sirovodík	Vodné roztoky sloučenin sirovodíku (sirníky) dávají s octanem olovnatým černou sraženinu. Nerozpustné sirníky se převedou v rozpustné tavením se sodou. Sirníky rozložitelné zředěnou kyselinou solnou vyvíjejí při rozkladu sirovodík.	vr: Ca, Ba, Sr, Mg, K, Na, NH₄ sr: Fe, Zn, Mn. nr: As, Sb, Sn, Cu, Pb, Bi, Ag, Hg, Cd.
   Kyselina fosforečná	Volné kyseliny fosforečné (ortho-, meta- a pyro- fosforečná) a jejich soli dávají, byvše povařeny s kyselinou dusičnou, za přísady soluce molybdenové, žlutou sraženinu.	vr: K, Na, NH₄. sr: Ag, Fe, Mn, Zn, AI, Mg, Ca, Ba, Sr.
   Kyselina boritá	Lihový roztok volné kyseliny borité zapálen hoří zelenavým plamenem; boritany dají tuto reakci teprve po přídavku sehnané kyseliny sírové.	vr: K, Na, NH₄. sr: Cu, Pb, Ag, Hg, Cd, Fe, Ni, Cr, Zn, AI, Mg, Ca, Ba, Sr.
   Kyselina šťavelová	Volná kyselina zahříváním za částečného rozkladu sublimuje, soli se rozkládají, aniž vylučují uhlík, anebo jej vylučují jen nepatrně. Se čpavkem a chloridem vápenatým vzniká bílá sraženina nerozpustná v kyselině octové.	vr: K, Na, NH₄ sr: Cu, Pb, Ag, Fe, Mn, Zn, AI, Mg, Ca, Ba, Sr.
   Fluorovodík	Fluoridy dávají, smísíme-li je jemně rozmělněné s trochou křemenného prášku a ovlhčíme-li směs v porcelánovém kelímku sehnanou kyselinou sírovou a opatrně zahřejeme, páry fluoridu křemičitého. Pokryjeme-li kelímek skleněnou deskou, jež má na spodní straně kapku vody, vznikne na okraji kapky bílý kroužek. Delším působením se sklo naleptá (viz 6. vysvětlivku k saz čís. 698).
   Kyselina uhličitá	Všechny uhličitany vyvíjejí zředěnými kyselinami za šumění kysličník uhličitý, jenž ihned kalí barytovou vodu, na př. její kapku, jež lpí na skleněné tyčince.	vr: K, Na, NH₄. sr: Ag, Cu, Pb, Hg, Fe, Mn, Zn, AI, Mg, Ca, Ba, Sr.
   Kyselina křemičitá	Křemičitany kyselinami rozložitelné (na př. vodní sklo), vylučují, byvše polity kyselinou solnou, rosolovitou kyselinu křemičitou. Z ostatních se vylučuje kyselina křemičitá teprve po předchozím tavení jemně rozmělněných křemičitanů s alkalickými uhličitany na platinovém plíšku.	vr: K, Na, NH₄. sr nebo nr: všechny ostatní.
   Bromovodík a jodovodík	Volné kyseliny a jejich soli se chovají k dusičnanu stříbrnému podobně jako kyselina solná, avšak vyloučený bromid a jodid stříbrný jsou nažloutlé až žluté. Třepáme-Ii rozpuštěné bromidy a jodidy s chlorovou vodou (chlorovým vápnem) za přísady sirouhlíku nebo chloroformu, zbarví vyloučený brom sirouhlík nebo chloroform červenohnědě, vyloučený jod pak fialově.	vr: Cu, Fe, Mn, Zn, AI, Mg, Ca, Ba, Sr, K, Na, NH₄. nr: Pb, Ag, Hg.

účinné od 1. 1. 1950Saz. čís. 596.

účinné od 1. 1. 1950Prvky výslovně jmenované.

1. účinné od 1. 1. 19501. (1) Síra se vyskytuje ryzí, dobývá se na př. tavením surové síry a hornin obsahujících síru a čistí se sublimací. Přichází do obchodu v prášku, kusech a roubících.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Síry se používá k výrobě kyseliny sírové, černého střelného prachu, kaučukového zboží a ultramarinu, pak v běličství, v zemědělství k potírání nemocí rostlin atd.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Síra je nerozpustná ve vodě a alkoholu, rozpustná v chloridu sirném a v sirouhlíku. Zahříváním taje a na vzduchu shoří modrým plamenem na kysličník siřičitý. Jemně práškovitá síra, sražená při sublimaci, se nazývá sirný květ; tento tvar síry je zbarven sytě žlutě.

   účinné od 1. 1. 1950(1) K síře saz. pol. 596a) patří též koňská síra (zbytek po čištění síry) a „zolfo ramato či addizionato“, t. j. směs jemně rozmělněné síry s malým množstvím modré skalice. Jemně rozmělněná síra se značným množstvím modré skalice, viz 1. vysvětlivku k saz. čís. 602.

   účinné od 1. 1. 1950(5) Sirné knoty (sirné proužky), saz. čís. 640.

   účinné od 1. 1. 1950(6) Sirné mléko saz čís. 622 se získá vařením sirného květu s vápenným mlékem, zfiltrováním vzniklého roztoku a přidáním kyseliny solné. Užívá se ho k léčebným, jakož i ke kosmetickým účelům a přichází do obchodu, ač řidčeji, též těstovité.

   účinné od 1. 1. 1950(7) Sirné mléko se liší od sirného květu (t. j. sublimované síry) a od síry pouze rozmělněné zřejmě bledší barvou a mnohem nepatrnější, pod mikroskopem snadno rozpoznatelnou velikostí jednotlivých částeček.

   účinné od 1. 1. 1950(8) Bílý fosfor se vyrábí z kostí rozkladem fosforečnanu v nich obsaženého zahříváním s drobným dřevěným uhlím za nepřístupu vzduchu, v novější době též z jiných fosforečnanů v elektrických pecích.

   účinné od 1. 1. 1950(9) Bílý čili žlutý fosfor se vyskytuje v kusech nebo tenkých tyčinkách nažloutle až načervenale bílých a může se zasílati pouze pod vodou, ježto se na vzduchu sám od sebe zapaluje. Lze jej snadno poznati podle jeho význačného zápachu a balení.

   účinné od 1. 1. 1950(10) Červený fosfor vzniká zahříváním bílého fosforu v železných nádobách za nepřístupu vzduchu na 250 až 300°. Užívá se ho zejména k výrobě zápalek.

   účinné od 1. 1. 1950(11) Červený či beztvarý fosfor je červenohnědý prášek bez zápachu nebo celistvé neprůhledné kusy, jež jsou na lomu téměř černé. Je-li čistý, není na rozdíl od bílého fosforu jedovatý, bývá však často znečištěn bílým fosforem. Nezasílá se také pod vodou, poněvadž se zapaluje teprve silnějším zahříváním.

   účinné od 1. 1. 1950(12) Bílého fosforu se používá k výrobě jedu na myši (fosforového těsta), v lékařství, k výrobě bojových látek (fosforových zápalných bomb) a j.

   účinné od 1. 1. 1950(13) Fosforové tablety, pilulky a podobné výrobky fosfor obsahující, k léčebným účelům, pak fosforové těsto (jed na krysy), saz. čís. 630.

   účinné od 1. 1. 1950(14) Sirníky fosforu, též tetrafosfortrisulfid (sesquisulfid fosforu), saz. pol. 596a).

   účinné od 1. 1. 1950(15) Fosforové tablety k metalurgickým účelům (t. j. kovy obsahující fosfor nebo sloučeniny fosforu s kovy), saz. čís. 622.

   účinné od 1. 1. 1950(16) Kovový antimon se vyrábí z leštěnce antimonového pražením a redukcí utvořeného kysličníku antimonu uhlím nebo působením kovového železa; užívá se ho k výrobě kovových slitin (na př. tvrdého olova a kovu britania).

   účinné od 1. 1. 1950(17) O rozlišování kovového antimonu od leštěnce antimonového viz vysvětlivky k saz. čís. 603.

   účinné od 1. 1. 1950(18) Rtuť se vyskytuje v přírodě jako rumělka, zřídka ryzí. Vyrábí se zahříváním rumělky na vzduchu, přichází do obchodu obyčejně v lahvích z kujného železa a užívá se jí k plnění fysikálních přístrojů, pak k dobývání zlata a stříbra, k pokládání zrcadel a k výrobě chemických přípravků.

   účinné od 1. 1. 1950(19) Podle saz. pol. 596a) se projednává též brom a jod, surové i čištěné, a selen.

   účinné od 1. 1. 1950(20) Brom je v mořské vodě a ve stassfurtských odklizových solích, jod v popelu některých mořských rostlin (chaluh), z něhož se vyrábí. Kromě toho se získává při rafinaci surového čilského ledku.

   účinné od 1. 1. 1950(21) Obou se užívá k výrobě lékárnických přípravků a dehtových barviv.

   účinné od 1. 1. 1950(22) Brom je za obyčejné teploty těžká, červenohnědá kapalina, jež na vzduchu vyvíjí jedovaté hnědočervené páry pronikavého zápachu, podobného chloru.

   účinné od 1. 1. 1950(23) K desinfekčním účelům přichází brom do obchodu též v pevném stavu jako Bromum solidificatum, t. j. křeménka ve tvaru válečků napojená bromem; tyto preparáty se projednávají podle saz. čís. 622.

   účinné od 1. 1. 1950(24) Jod tvoří černošedé, tuhovité, kovově lesklé šupinky nebo tabulky osobitého, chloru podobného zápachu; zahříváme-li jej, vyvinuje fialově modré páry, působí žíravě a zbarvuje ústrojné látky přechodně žlutohnědě.

   účinné od 1. 1. 1950(25) Jodové přípravky, podle povahy, saz. čís. 622 nebo 630.

   účinné od 1. 1. 1950(26) Kovový selen přichází do obchodu v podobě červeného prášku nebo tuhově lesklých černých zrneček či malých podlouhlých krystalků.

1. účinné od 1. 1. 19502. (1) Kovový arsen (šedý nebo černý arsenik, ryzí kovový arsenik) saz. pol. 596b) je hmota obyčejně tmavošedá, krystalická a drobivá, zřídka — jako dvakrát čištěné zboží — v dlouhých, špičatých krystalech; tvoří však též miskovitě zahnuté nebo krápníkovité kusy. Zahříváme-li malý kousek arsenu ve skleněné trubičce, sublimuje a tvoří arsenové zcadlo.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Arsen se získává jednoduchou sublimací z hornin obsahujících arsen ryzí nebo z arsenopyritu a užívá se ho k výrobě broků, v ohněstrůjství atd.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Do saz. pol. 596b) patří též kovy alkalické: sodík, draslík, lithium, rubidium a cesium, a kovy žíravých zemin: vápník, stroncium, baryum a radium, jakož i amalgamy a slitiny těchto kovů; tyto kovy uložené v minerálním oleji, saz. čís. 177, po příp. 178, v parafinu, saz. pol. 96b).

účinné od 1. 1. 1950Saz. čís. 597.

účinné od 1. 1. 1950Kysličníky a zásady, výslovně jmenované.

1. účinné od 1. 1. 19501. (1) Žíravé draslo a žíravý natron saz. pol. 597a) se vyrábějí z potaše nebo z chloridu draselného, sody nebo z kuchyňské soli, v nejnovější době hlavně elektrolyticky. Jsou to silně žíravé, šedé, nažloutlé nebo bílé kusy či tyčinky, jež ve zředěném vodném roztoku s kyselinami nešumí nebo jen málo šumí, řidčeji bílý nebo špinavě bílý prášek, případně kusy nebo hmoty nalité do železných bubnů, jež dávají s vodou čiré, silné louhy (louh draselný nebo sodný).

   účinné od 1. 1. 1950(2) Užívá se jich v mydlářství, v běličství, jakož i k výrobě chemických přípravků a rozlišují se od sebe chováním k sehnanému roztoku kyseliny vinné; přidá-li se větší nadbytek tohoto roztoku k louhu draselnému, vznikne na rozdíl od louhu sodného bílá krystalická sraženina.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Chemicky čisté žíravé draslo a chemicky čistý žíravý natron (hydroxyd draselný a sodný), v tyčinkách, kusech, prášku a pod., saz. čís. 622.

   účinné od 1. 1. 1950(4) Čisté přípravky se rozlišují od technických barvou a tím, že neobsahují nečistoty vůbec nebo alespoň takové, jež by byly pro určité účely na závadu (na př. sloučeniny železa, chloru, síry).

   účinné od 1. 1. 1950(5) Peroxyd sodíku a draslíku, saz. čís. 622.

1. účinné od 1. 1. 19502. Žíravý louh draselný a sodný (vodné roztoky žíravého drasla a žíravého natronu) saz pol. 597b), zvané též obecně louhy, obsahují proměnlivé množství žíravého drasla nebo žíravého natronu. Přicházejí do obchodu čisté jako čiré kapaliny nebo více či méně znečištěny jako kalné roztoky, mísí se s vodou, reagují silně zásaditě a činí kůži kluzkou
2. účinné od 1. 1. 19503. (1) Hydroxyd barnatý (baryumhydroxyd, žíravý baryt, kaustický baryt) saz. pol. 597c) se vyrábí ze sirníku nebo uhličitanu barnatého a upotřebuje se v analytické chemii. Tvoří bílé krystaly a rozpouští se snadno ve vroucí vodě na kalný roztok s bílou ssedlinou, jenž reaguje silně alkalicky, a zfiltrujeme-li jej a rychle zchladíme, vylučuje opět téměř všechnu rozpuštěnou hmotu jako krystalickou kaši. Kysličník uhličitý sráží z filtrovaného roztoku (barytové vody) bílý uhličitan barnatý. Zrnko hydroxydu barnatého, navlhčené kyselinou solnou a vložené do nesvitivého plamene, dává charakteristickou nažloutle želenou plamennou reakci barya. Stejně se chová kysličník barnatý saz. čís. 622, přípravek šedý nebo bílý, beztvarý nebo krystalický, jenž se s vodou silně zahřívá.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Jako pálená magnesie (chemicky nečistý kysličník hořečnatý) projednává se pálený, chemicky nečistý kysličník hořečnatý, jenž se získává jak z nečistého, sráženého, tak z přírodního uhličitanu hořečnatého (magnesitu), vyjma slinutý magnesit saz. čís. 150. Pálená magnesie slouží k výrobě žáruvzdorných cihel, magnesiových cementů a hmot na něm založených (xylolitu, dřevolitu), některých tmelů atd. a jako prostředek zmýdelňovací v tukovém průmyslu.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Chemicky nečistý, technický kysličník hořečnatý se rozlišuje od chemicky čistého kysličníku obsahem vedlejších součástek. Rozpouštíme-li jej v zředěné kyselině solné, zanechává více nebo méně nerozpustný zbytek (písek, kyselinu křemičitou); roztok dává se žlutou krevní solí modré zbarvení, způsobené přítomností sloučenin železa, a s chloridem barnatým obyčejně zákal nebo sraženinu síranu barnatého.

   účinné od 1. 1. 1950(4) Kysličník hořečnatý, mající méně než 1% zbytku nerozpustného v kyselině solné (písku a hlíny), projednává se jako kysličník hořečnatý chemicky čistý, saz. čís. 622.

   účinné od 1. 1. 1950(5) Kysličník hořečnatý, připravený ze sráženého uhličitanu hořečnatého, je obyčejně velice lehký a objemný prášek (výjimku tvoří Magnesia usta ponderosa), kdežto zboží vyrobené z magnesitu je vždy hutnější a dováží se v hrubých kusech, drobtech nebo jako bílý, načervenalý, nažloutlý nebo nahnědlý prášek.

   účinné od 1. 1. 1950(6) Kysličník hořečnatý se liší od sráženého uhličitanu hořečnatého saz. čís. 622 a od mletého nebo plaveného magnesitu saz. čís. 150 silnější zásaditou reakcí, již jeví po navlhčení vodou. Čistý kysličník hořečnatý neobsahuje také vůbec kyselinu uhličitou — i velmi nečistý kysličník hořečnatý obsahuje jí jen poměrně málo — kdežto srážený a přírodní uhličitan (magnesit), rozmíchán ve vodě, šumí živě po přidání kyseliny. Při této reakci zahřívá se pak kysličník hořečnatý mnohem silněji než uhličitan hořečnatý.

   účinné od 1. 1. 1950(7) Peroxyd hořčíku, saz. čís. 622.

1. účinné od 1. 1. 19504. Peroxyd barya saz. pol. 597d) se získá zahříváním kysličníku barnatého v proudu vzduchu a slouží k výrobě peroxydu vodíku a jako bělicí prostředek. Je to těžký, bílý prášek, jenž se rozkládá zředěnými kyselinami, při čemž se tvoří peroxyd vodíku. Peroxyd barya dává s kyselinou sírovou nerozpustný síran barnatý (rozdíl od peroxydu sodíku a hořčíku). Roztok dává reakci na peroxyd vodíku, popsanou ve vysvětlivkách u saz. čís. 597.
2. účinné od 1. 1. 19505. (1) Hydroxyd hlinitý (aluminiumhydroxyd) saz. pol. 597e) vyrobený uměle z bauxitu, kryolitu a pod., je bílý prášek, na omak ostrý, bez chuti, nebo tvoří bílé, kypré, snadno rozmělnitelné kusy, jež se rozpouštějí za varu v kyselině solné nebo sírové; přidáváme-li k tomuto roztoku po kapkách amoniak, vylučuje se opět hydroxyd hlinitý jako rosolovitá sraženina. Umělý hydroxyd hlinitý přichází do obchodu též jako pasta; je výchozí látkou k výrobě jiných sloučenin hliníku.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Od přírodních, mletých nebo plavených hlín (kaolinu a pod.) liší se umělý hydroxyd hlinitý nejen zevně, ale i svým chemickým složením. Tavíme-li totiž vzorek těchto měkkých, mastných, zemitě páchnoucích a chutnajících hlinek, jež lze — na rozdíl od umělého hydroxydu hlinitého — s vodou rozmísené hnísti, s trochou kalcinované sody a rozpustíme-li taveninu v malém množství vody, obdržíme ve filtrátu, přidáme-li pozorně zředěné kyseliny solné, charakteristickou klkovitou sraženinu kyseliny křemičité, která se u umělého hydroxydu hlinitého netvoří.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Kysličníkem hlinitým umělým saz. pol. 597e) se rozumí hydroxyd hlinitý žíhaný, nikoli tavený; hlinitan sodný a jiné hlinitany patří však do saz. čís. 622.

   účinné od 1. 1. 1950(4) O rozlišování hlinitanu sodného od síranu hlinitého viz 2. vysvětlivku k saz. čís. 601.

   účinné od 1. 1. 1950(5) Kysličník hlinitý (žíhaný hydroxyd hlinitý) je v kyselinách nerozpustný, jinak má však podobné vlastnosti jako umělý hydroxyd hlinitý.

   účinné od 1. 1. 1950(6) Hlinitan sodný (natriumaluminát) je bílá nebo nahnědlá drobivá hmota silně žíravé chuti, jež na rozdíl od kamenců reaguje zásaditě.

   účinné od 1. 1. 1950(7) Povolení k dovozu kysličníku hlinitého podle poznámky k saz. pol. 597e) vydává ministerstvo financí.

1. účinné od 1. 1. 19506. (1) Kysličník arsenitý (kyselina arsenitá, bílý arsenik, jedová moučka, jed na krysy) saz. pol. 597f) se získá při pražení arsenových rud a čistí se sublimací. Užívá se ho k výrobě sloučenin arsenu a ke konservování zvířecích koží, pak ve sklářství atd. Kysličník arsenitý je jako arsenová moučka bílý prášek, jako arsenové sklo tvoří však průhledné, sklovité kusy nebo bílou, porcelánovitou hmotu. Zahřívá-li se zrno kysličníku arsenitého v úzké skleněné trubičce s dřevěným uhlím, tvoří se arsenové zrcadlo.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Kyselina arseničná, saz. čís. 622.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Abychom rozpoznali kyselinu arseničnou od kysličníku arsenitého, rozpustíme malé množství vzorku v amoniaku, zneutralisujeme roztok přesně kyselinou dusičnou a přidáme dusičnan stříbrný. Je-li přítomen kysličník arsenitý, vznikne žlutá sraženina, kdežto je-li přítomna kyselina arseničná, utvoří se sraženina červenohnědá.

   účinné od 1. 1. 1950(4) Arsenitany a arseničnany, saz čís. 622.

1. účinné od 1. 1. 19507. (1) Zinková běloba (bílý kysličník zinečnatý, sněžná běloba, permanentní běloba, zinkový květ, pomfolix), saz. pol. 597g), se vyrábí spalováním kovového zinku nebo pražením zinkových rud. Je to bílý, kyprý, lehký prášek se slabým nádechem do citronově žlutá, jenž zahříváním zřetelně žloutne, po vychladnutí nabývá však opět své původní barvy. Od lithoponu saz. pol. 602f) se rozlišuje zinková běloba tím, že se rozpouští v kyselině solné bez vývoje sirovodíku. Lithopon vyvíjí působením kyseliny solné sirovodík a rozpouští se jen částečně.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Zinková šeď (šedý kysličník zinečnatý), vedlejší produkt při výrobě běloby zinkové, je nečistá běloba zinková. Rozpoznává se od podobné šedi zinkové saz. čís. 148, jež je mleté blejno zinkové, a od zinkového prachu saz. pol. 488c) podle chování ke zředěné kyselině solné, v níž se blejno zinkové rozpouští za vývoje sirovodíku, kysličník zinečnatý však bez podstatného vyvinování plynu. Zinkový prach saz. pol. 488c) žhne při zahřívání za vzniku kysličníku zinečnatého a rozpouští se při vaření s louhem sodným za vývoje vodíku. Se sehnanou kyselinou dusičnou dává zinková šeď čirý roztok, kdežto cínový popel saz. pol. 597h), jenž by mohl též býti zaměněn se zinkovou šedí, za těchto okolností se nerozpouští. Popel olověný saz. pol. 597i) se rozpouští v kyselině dusičné jako zinková šeď, roztok dává však se zředěnou kyselinou sírovou bílou sraženinu síranu olovnatého. O projednávání zbytků obsahujících kysličník zinečnatý viz též 9. vysvětlivku k saz. čís. 488.

   účinné od 1. 1. 1950(3) O rozlišování zinkové šedi od zinkového popelu a pod. viz vysvětlivky k saz. čís. 488.

   účinné od 1. 1. 1950(4) Hydroxyd zinečnatý, zinečnatan sodný, peroxyd zinku, saz. čís. 622.

1. účinné od 1. 1. 19508. Umělý kysličník cíničitý (popel cínový, často zvaný potée) saz. pol. 597h) vzniká spalováním cínu na vzduchu. Je to bílý, žlutý nebo šedý prášek, nerozpustný v kyselinách a slouží k leštění, k výrobě smaltu, polev a mléčného skla. K umělému kysličníku cíničitému patří též kyseliny cíničité (α-cíničitá a β-cíničitá zvaná obyčejně metacíničitá, hydroxydy cíničité), jež vznikají působením sehnané kyseliny dusičné na kovový cín.
2. účinné od 1. 1. 19509. (1) Olověný popel saz. pol. 597i), odpadek při výrobě olova, je těžký šedý prášek.

   účinné od 1. 1. 1950(2) O rozlišování od zinkové šedi a cínového popelu viz 7. vysvětlivku.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Klejt (lithargyrum, stříbrný nebo zlatý klejt) saz. pol. 597k) je nažloutlý nebo načervenalý kysličník olovnatý tvaru krystalických šupin nebo drobtů, získaný při hutnickém zpracování stříbrných rud nebo tavením olova v plamenných pecích; klejt mletý saz. pol. 5971) je nažloutlý nebo načervenalý prášek.

   účinné od 1. 1. 1950(4) Massikot saz. pol. 5971), jenž se vyrábí pražením kovového olova nebo zahříváním uhličitanu nebo dusičnanu olovnatého, je beztvarý prášek červenožlutý, zřídka masově červený.

   účinné od 1. 1. 1950(5) Suřík (minium, pařížská červeň, satinová rumělka, Saturnova červeň) saz. pol. 5971) získává se pozorným zahříváním klejtu a massikotu nebo vhodným zpracováním olovnatých solí v plamenné peci.

   účinné od 1. 1. 1950(6) Popel olověný, klejt a massikot jsou kysličníky olova; suřík je směs olovičitanu olovnatého a kysličníku olovnatého; dávají tudíž taveny se sodou na uhlí dmuchavkou zrno olova. Užívá se jich ve sklářství, k výrobě akumulátorů atd., suříku též jako barvy a k výrobě tmelů.

   účinné od 1. 1. 1950(7) Suřík se rozpoznává od podobně zbarvené chromové červeně saz. čís. 626 a od rumělky saz. čís. 626 takto: Suřík působením mírně zředěné kyseliny dusičné zhnědne, kdežto chromová červeň a rumělka zůstávají nezměněny. Vaříme-li chromovou červeň s kyselinou solnou a přidáme-li několik kapek alkoholu, utvoří se zelený roztok s bílou ssedlinou. Suřík touto reakcí rovněž zbělí, roztok však zůstává nažloutlý. Při nejnepatrnějším odstínu roztoku do zelena lze tušiti přítomnost chromové červeně. Rumělka, zahřívána ve zkumavce s bezvodou sodou, dává na chladnějších místech zkumavky šedý nálet (kovové zrcadlo), který pod lupou se jeví jako kuličky rtuti. Tímto náletem se prozradí při popsané zkoušce již zcela nepatrná přísada rumělky k suříku.

   účinné od 1. 1. 1950(8) Suřík krášlený, t. j. obarvený dehtovými barvivy (na př. pseudorumělka, nepravá rumělka), saz. čís. 626. Přísadu organických nebo dehtových barviv lze poznati extrakcí suříku vřelým alkoholem, v němž se barvivo rozpouští.

   účinné od 1. 1. 1950(9) Jemně mleté směsi klejtu a písku ke keramickým účelům, saz. čís. 368.

   účinné od 1. 1. 1950(10) Kysličník olovičitý, užívaný v průmyslu dehtových barviv a při výrobě určitých druhů zápalek, saz. čís. 622; je to tmavohnědý, v kyselině dusičné nerozpustný prášek; dováží se též těstovitý a při žíhání dmuchavkou se chová jako kysličník olovnatý.

1. účinné od 1. 1. 195010. (1) Zkapalněný kysličník uhličitý (kyselina uhličitá) saz. pol. 597m) je kapalina bezbarvá, velmi pohyblivá, která se mění na vzduchu rychle v plynný kysličník uhličitý. Přichází do obchodu v ocelových lahvích a slouží k výrobě umělých minerálních vod, k provozu pivních tlakostrojů a strojů chladicích, jakož i k hašení.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Kysličník uhličitý tuhý, t. zv. suchý led, saz. čís. 621.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Hasicí granáty, a prášky, saz. čís. 622, bez ohledu na obal.

1. účinné od 1. 1. 195011. (1) Voda amoniaková (čpavková voda plynárenská), bohatá amoniakem (zahuštěná), saz. pol. 597n), výchozí látka k výrobě čpavku a solí amonných, se vyznačuje žlutavou až červenohnědou barvou, pak obsahem sirovodíku, jejž lze zjistiti přidáním octanu olovnatého, který jím černá, konečně též tím, že zahuštěná voda plynárenská zůstavuje po odpaření obyčejně větší množství zbytku.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Tím se rozpoznává zřetelně od čpavku (amoniaku) saz. pol. 597o), jenž je kapalinou bezbarvou, nažloutlou nebo tmavou, štiplavě páchnoucí a barvící červený lakmusový papírek modře. Přiblížíme-li skleněnou tyčinku, ovlhčenou zředěnou kyselinou octovou, k nádobě, v níž je amoniak, vyvinuje se hustý bílý dým. Amoniak nezůstavuje po odpaření znatelného zbytku. Amoniaku se užívá k výrobě barev, v běličství, barvířství, k výrobě sody a solí amonných.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Surová voda plynárenská (odpadek při výrobě svítiplynu), saz. čís. 652.

   účinné od 1. 1. 1950(4) Amoniaková (plynárenská) voda zahuštěná a čpavek se liší od surové vody plynárenské obsahem amoniaku.

   účinné od 1. 1. 1950(5) Amoniaková voda, obsahující více než 5% čpavku, nejvýše však 15%, patří do saz. pol. 597n), s vyšším obsahem čpavku do saz. pol. 597o).

   účinné od 1. 1. 1950(6) Zahuštěnou vodu amoniakovou možno projednat podle saz. pol. 597n) a amoniakovou vodu nezahuštěnou podle saz. čís. 652, bude-li nálezem příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy prokázáno, že zahuštěná neobsahuje více než 15% a nezahuštěná více než 5% čpavku.

   účinné od 1. 1. 1950(7) Čpavek (amoniak) zkapalněný saz. pol 597p) je plynný amoniak, zkapalněný vysokým tlakem a silným ochlazením, jenž přichází do obchodu v ocelových lahvích a jehož se používá při výrobě ledu.

1. účinné od 1. 1. 195012. (1) Peroxyd vodíku saz. pol. 597q) je bezbarvá kapalina, sloužící k bělení, jež lakmusový papírek zbarvuje červeně. Přidáme-li k malému množství peroxydu vodíku zředěné kyseliny sírové (1 : 10) a potom několik kapek roztoku dvojchromanu draselného, směs šumí a zbarvuje se z počátku modře, později zeleně od roztoku soli chromité.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Peroxyd vodíku, chemicky čistý, jest v obchodě pod názvy perhydrol či katharol v malých, dobře uzavřených a pečlivě zabalených skleněných lahvích; užívá se ho v lékařství a patří do saz. čís. 622.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Peroxyd vodíku, zvaný zlatá voda (na odbarvování vlasů), saz. čís. 633.

účinné od 1. 1. 1950Saz. čís. 598.

účinné od 1. 1. 1950Kyseliny výslovně jmenované.

1. účinné od 1. 1. 19501. (1) Tekutou kyselinou fosforečnou saz. pol. 598a) se rozumí zejména kyselina orthofosforečná. Je to vodojasná, v surovém stavu nažloutlá, obyčejně syrupovitá tekutina, jež po opatrné neutralisaci amoniakem (t. j. bez přebytku tohoto činidla) dává s dusičnanem stříbrným kanárkově žlutou sraženinu, rozpustnou v kyselině dusičné.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Příbuzná, taktéž sem patřící tekutá kyselina pyrofosforečná dává touto zkouškou bílou sraženinu.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Jako tekutou kyselinu fosforečnou je třeba projednávat též těstovitou kyselinu fosforečnou.

   účinné od 1. 1. 1950(4) Krystalovaná kyselina fosforečná, pak kyselina pyrofosforečná a kyselina metafosforečná, jež obě přicházejí v sklovitých, průhledných, ledu podobných kusech nebo tyčích, a anhydrid kyseliny fosforečné (anhydrid fosforečný, kysličník fosforečný), bílý sněhovitý prášek, jenž se rozpouští ve vodě za sykotu a na vzduchu se rozplývá, saz. čís. 622.

   účinné od 1. 1. 1950(5) Všechny kyseliny fosforečné se připravují rozkladem fosforečnanu vápenatého kyselinou sírovou nebo působením kyseliny dusičné na fosfor, resp. kyselina pyrofosforečná a metafosforečná zahříváním kyseliny orthofosforečné, jež vzniká nejdříve. Anhydridu kyseliny fosforečné nabýváme spálením fosforu. Všech těchto přípravků se užívá jednak v lékařství, jednak k výrobě fosforečnanů a pod.

1. účinné od 1. 1. 19502. (1) Kyselina solná (kyselina chlorovodíková) saz. pol. 598b), vyráběná rozkladem chloridu sodného kyselinou sírovou nebo přímým sloučením chloru s vodíkem, je vodojasná nebo nažloutlá, štiplavě páchnoucí kapalina, jež na vzduchu vyvíjí bílé páry, jimiž modrý lakmusový papírek červená. Držíme-li nad kyselinou solnou papírek navlhčený amoniakem, tvoří se hustý bílý dým.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Kyseliny solné se používá v průmyslu barvářském, metalurgickém a j., k výrobě salmiaku a jiných chemických přípravků, při výrobě klihu atd.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Ke kyselině dusičné saz. pol. 598b) patří dýmavá i obyčejná kyselina dusičná, jakož i směsi kyseliny dusičné s kyselinou solnou (na př. lučavka královská) a směsi kyseliny dusičné s kyselinou sírovou (na př. nitrační směsi).

   účinné od 1. 1. 1950(4) Kyselina dusičná se připravuje na př. z čilského ledku zahříváním s kyselinou sírovou. Silnějším zahřátím se rozkládá při tomto pochodu část kyseliny dusičné a vzniká červená, dýmavá kyselina dusičná. V dnešní době se vyrábí hlavně katalytickým spalováním čpavku. Kyseliny dusičné se užívá k výrobě kyseliny sírové a při technickém zpracování kovů, jakož i k přípravě dehtových barviv a výbušných látek.

   účinné od 1. 1. 1950(5) Kyselina dusičná je bezbarvá, nažloutlá nebo též žlutočervená kapalina, jež vyvíjí žluté páry a barví kůži i nehty trvale na žluto. Rozpouští kovy (na př. měď) za vývoje červených par.

   účinné od 1. 1. 1950(6) Královská lučavka se vyznačuje tím, že rozpouští zlato; čára utvořená zlatým předmětem na zkušebním (prubířském) kameni zmizí, pokápneme-li ji královskou lučavkou.

   účinné od 1. 1. 1950(7) Dřevný ocet surový nebo poločištěný saz. pol. 598b), vyrobený suchou destilací dřeva, je kyselá, tmavě zbarvená kapalina silného a nepříjemného, kouřovitého, přismahlého zápachu, jež slouží k výrobě čisté kyseliny octové a jejích solí.

   účinné od 1. 1. 1950(8) Surový dřevný ocet se rozlišuje od roztoků nečistého octanu hlinitého saz. pol. 601c) tím, že nedává rosolovité sraženiny, přidáme-li k němu po kapkách čpavku, a od surové kyseliny octové malým obsahem kyseliny octové. Octan železnatý saz. pol. 601a). podobající se vzhledem surovému dřevnému octu, vyznačuje se tím, že se po silném zředění zabarvuje červenou krevní solí modře.

1. účinné od 1. 1. 19503. (1) Kyselina sírová se vyrábí v t. zv. olověných komorách z kysličníku siřičitého, získaného pražením sirných rud (kyzů), jenž se oxyduje kyslíkem ze vzduchu za přítomnosti kyseliny dusičné a vody. První výrobek, t. zv. kyselina sírová komorová, dává odpařením v olověných nebo platinových nádobách sehnanou či anglickou kyselinu sírovou. Podle novějšího způsobu kontaktního vede se kysličník siřičitý přes jemně rozptýlenou platinu (platinovaný asbest) nebo kontaktní hmotu vanadiovou, při čemž vzniká kysličník sírový, jenž uváděn do zředěné kyseliny sírové nebo do vody poskytuje sehnanou kyselinu sírovou. Dýmavá kyselina sírová vzniká rozpouštěním kysličníku sírového v sehnané kyselině sírové.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Kyselina sírová patří k nejdůležitějším chemickým látkám pomocným; užívá se jí při výrobě superfosfátů, k přípravě jiných kyselin, na př. kyseliny dusičné a vinné, při výrobě barev, v barvířství, běličství a v četných jiných odvětvích chemického průmyslu.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Nedýmavá (sehnaná nebo anglická) kyselina sírová saz. pol. 598c) 1 je kapalina bezbarvá, někdy též více nebo méně hnědě zbarvená, olejovitá, kyselá, velmi žíravá; dýmavá kyselina sírová (pyrosírová, česká), saz. pol. 598c)2, je hustá, bezbarvá až nahnědlá tekutina, vyvíjející na vzduchu bílé páry. Dřevěná tříska, vnořena do kyseliny sírové, zčerná. Přidáme-li kapku kyseliny sírové do několika kubických centimetrů vody, obdržíme s roztokem chloridu barnatého hustou bílou sraženinu síranu barnatého.

   účinné od 1. 1. 1950(4) Do saz. pol. 598c)1 patří též t. zv. akumulátorová kyselina, t. j. zředěná kyselina sírová k plnění akumulátorů, pak kyselina sírová odpadající při různých průmyslových čisticích pochodech (černá, mazlavá kapalina s proměnlivým obsahem kyseliny, štiplavého zápachu po kysličníku siřičitém), dále odpadová kyselina sírová z nitračních pochodů (jež bývá světleji nebo jen nažloutle zbarvena, páchne po kysličníku dusičitém a zředěním vodou vyvíjí hojně červenohnědých par).

   účinné od 1. 1. 1950(5) Anhydrid kyseliny sírové (anhydrid sírový, pevný, krystalický, vody prostý kysličník sírový), jenž se zasílá vždy v neprodyšně uzavřených nádobách, saz. čís. 622.

1. účinné od 1. 1. 19504. (1) Surová kyselina boritá saz. pol. 598d)1 se vyrábí buď rozkladem různých přírodních boritanů kyselinami nebo krystalisací zahuštěného vodného svého roztoku, získaného vedením par sopečného původu obsahujících kyselinu boritou (soffionů) vodou; zahušťování ke krystalisaci se děje na plochých pánvích teplem soffionů. Tvoří malé krystaly, šedé nebo špinavě bílé, perleťově lesklé, šupinovité, jež chutnají zahořkle a jsou na omak mastné. Kyselina boritá se rozpouští v lihu; tento roztok zapálen hoří zelenavým plamenem.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Kyselina boritá přečištěná saz. pol. 598d)2 se liší od surového zboží čistě bílou barvou; přichází do obchodu buď v šupinkách nebo mletá v prášku.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Kyseliny borité se používá ve sklářství, k výrobě smaltu a svíček (k impregnaci knotů), pak v lékařství atd.

   účinné od 1. 1. 1950(4) Do saz. pol. 598d)2 patří též sklovitá t. zv. tavená kyselina boritá (t. j. kysličník boritý, anhydrid boritý).

   účinné od 1. 1. 1950(5) O rozlišování kyseliny borité od boraxu viz vysvětlivky k saz. pol. 599.

1. účinné od 1. 1. 19505. (1) Kyselina šťavelová (oxalová) saz. pol. 598e) se vyrábí na př. tavením pilin s alkaliemi nebo z mravenčanu sodného a užívá se jí zejména v barvířství a běličství. Tvoří malé, bílé, průhledné, hranolovité krystaly, silně kyselé chuti a taje, zahříváme-li ji ve zkumavce, na bezbarvou kapalinu, jež úplně vytěká, aniž dříve hnědne, a usazuje se pak na chladnějších místech zkumavky jako dlouhé paprskovité krystaly, podobné ledovým květům.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Kyselina citronová a vinná saz. pol. 598g), lišící se od kyseliny šťavelové již tvarem svých krystalů, zahříváním hnědnou a nesublimují.

1. účinné od 1. 1. 19506. (1) Kyselina fluorovodíková saz. pol. 598f) je vodný roztok fluorovodíku, jenž vzniká z kazivce zahříváním se sehnanou kyselinou sírovou; leptá silně sklo a proto se jí užívá v leptací technice. Do obchodu přichází v nádobách olověných, kaučukových, gutaperčových nebo železných povlečených uvnitř parafinem nebo olovem. Kyselina fluorovodíková je látka nejvýš jedovatá a ničivě působící.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Kyselina fluorovodíková v platinových nádobách, saz. čís. 569.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Kyselina fluorokřemičitá (silikofluorovodíková), užívaná k desinfekci, pak uměle připravené fluoridy a fluorokřemičitany (na př. fluáty, fluorid sodný a fluorokřemičitan sodný, umělý kryolit, jenž slouží jako přírodní kryolit k zakalování skla, fluorid chromitý, antimonová sůl, t. j. fluorid antimonitý, jakož i t. zv. podvojná sůl antimonová a pod.) se projednávají podle saz. čís. 622. Jako kyselina fluorovodíková se projednává též směs fluoridu s volnou kyselinou fluorovodíkovou.

   účinné od 1. 1. 1950(4) Kyselina fluorovodíková a fluoridy, obsahující volnou kyselinu fluorovodíkovou, vyleptají zřetelně skleněnou desku za 10 až 20 minut. Kyselina fluorokřemičitá se rozkládá vařením s vodou. Odpařujeme-li ji tudíž ve zkoumavce, vylučuje se brzy kyselina křemičitá a uvolněná kyselina fluorovodíková leptá stěny nádoby. K důkazu fluoru v pevných fluoridech a fluorokřemičitanech smísíme vzorek s křemenným pískem, navlhčíme hmotu v porcelánovém kelímku sehnanou kyselinou sírovou a pokryjeme kelímek skleněnou deskou, na jejíž spodní straně je kapka vody. Za přítomnosti fluoridu se objeví zanedlouho kolem kapky bílý kroužek kyseliny křemičité. U fluorokřemičitanu nastává tato reakce též bez přísady křemenného písku. Roztoky fluoridů a fluorokřemičitanů nutno odpařit do sucha za přidání malého množství sodného louhu; s pevným zbytkem nakládáme pak, jak svrchu uvedeno.

   účinné od 1. 1. 1950(5) Kyselina vinná a kyselina citronová saz. pol. 598g) tvoří bezbarvé krystaly nebo bílý prášek a rozpouštějí se snadno ve vodě a chutnají příjemně kysele; při pálení kyselina vinná páchne po spalovaném cukru, kdežto kyselina citronová vydává pronikavě kyselé páry, obě však nezanechávají zbytek. Viz též 5. vysvětlivku.

účinné od 1. 1. 1950Saz. čís. 599.

účinné od 1. 1. 1950Soli draselné, sodné a amonné, výslovně jmenované.

1. účinné od 1. 1. 19501. (1) Ke hnojivým solím saz. pol. 599a) patří karnallit, kainit a t. zv. tvrdá sůl, sylvinit, kieserit, též umělý, v balvanech, t. j. nečistý síran hořečnatý získaný zpracováním surových solí draselných nebo jako vedlejší výrobek při jejich zpracování, schönit, krugit, polyhalit, tachhydrit a jiné surové soli draselné a jalové (odklizové), jakož i jiná umělá hnojiva ze solných směsí, na př. hnojivé soli draselné, síran draselný k hnojení (obsahující nejvýše 80% síranu draselného), síran hořečnatodraselný atd., vyjma směsi čistých živných solí pro rostliny (na př. fosforečnan amonný, fosforečnan draselný, dusičnan draselný a pod.), jež se projednávají podle své povahy.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Podle této saz. položky se projednává též pánevní kámen či pečárka (zbytek po výrobě soli).

   účinné od 1. 1. 1950(3) Dovoz surových solí draselných a umělých hnojiv ze solných směsí saz. pol. 599a) je dovolen za těchto podmínek:

   1. účinné od 1. 1. 1950a) Obsah chloridu sodného nesmí být větší než 70%. Umělá hnojiva ze solných směsí smějí obsahovat vedle chloridu sodného a sloučenin draslíku v podstatě jen takové látky, jež jsou přibližně stejně rozpustné ve vodě. K těmto hnojivům může však být přimíšena rašelinová měl až do 2½% podle váhy.
   2. účinné od 1. 1. 1950b) Každá zásilka musí být kryta osvědčením dodávajícího závodu, vydaným ve dvou stejnopisech podle přiloženého vzorce,*) v němž vedle údajů o chemickém složení je potvrzeno, že tu jsou náležitosti uvedené pod písm. a). Jeden stejnopis osvědčení připojí zásilku projednávající celní oddělení jako přílohu k rejstříku, druhý, jestliže nebyl zaslán podle ustanovení následujícího odstavce příslušnému chemicko-technickému ústavu finanční správy, doprovází zásilku.
      účinné od 1. 1. 1950
   1. účinné od 1. 1. 1950c) Celní oddělení vezme občas, zvláště má-li pochybnost, aniž zdrží projednání zásilky, dva vzorky, jejichž totožnost zajistí oddělení i strana; jeden vzorek se zašle s jedním stejnopisem osvědčení příslušnému chemicko-technickému ústavu finanční správy k přezkoušení, druhý se uschová po dobu jednoho roku.
      1. účinné od 1. 1. 1950Shledá-li se přezkoušením mezi údaji osvědčení a nálezem příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy podstatný rozdíl, podá o tom ústav zprávu ministerstvu financí.
      2. účinné od 1. 1. 1950Nebyla-li zásilka uznána za hnojivou sůl saz. pol. 599a)2, je strana povinna zaplatit příslušnou celní pohledávku za podmínek § 95 celního zákona, jakož i výlohy za rozbor.
   1. účinné od 1. 1. 1950d) Hnojivé soli, jež nejsou kryty osvědčením (odstavec b), nutno před celním projednáním přezkoušet na útraty strany na obsah chloridu sodného. Za tím účelem vezme projednávající celní oddělení ONV z dotčené zásilky dva vzorky, zajistí jejich totožnost a jeden z nich zašle příslušnému chemicko-technickému ústavu finanční správy k pro vedení rozboru.
      1. účinné od 1. 1. 1950Zjistí-li se tímto rozborem, že hnojivá sůl vyhovuje požadavkům stanoveným pod písm. a), celní oddělení zásilku projedná, jakmile nález dojde, jinak chemicko-technický ústav finanční správy předloží nález ministerstvu financí k rozhodnutí. Stejně budiž postupováno, obsahuje-li osvědčení, jež provází zásilku hnojivé soli, podstatné vady, zvláště v údaji obsahu chloridu sodného, nebo vysvítá-li z něho, že hnojivá sůl nevyhovuje podmínkám pod písm. a) stanoveným.

   účinné od 1. 1. 1950(4) Draselné superfosfáty, saz. čís. 617.

   účinné od 1. 1. 1950(5) Chlorid draselný (kaliumchlorid) saz. pol. 599a) podobá se značně tvarem krystalů a chutí kychyňské soli, chutná však ostřeji a rozpouští se snadněji ve vodě, zvláště v teplé. Barví plamen fialově, kdežto kuchyňská sůl zbarvuje plamen žlutě.

   účinné od 1. 1. 1950(6) Surový čilský ledek (sodný ledek, dusičnan sodný) saz. pol. 599a) se nabývá vyluhováním přírodních ledkových zemin. Používá se ho ke hnojení, k výrobě kyseliny dusičné, dusičnanů a pod., je barvy špinavě bílé až narůžovělé (od mechanických nečistot v něm obsažených), krystaluje v nezřetelných klencích, chutná nahořkle a vzbuzuje na jazyku chladivý pocit. Na žhavém uhlí vybuchuje žlutě zbarveným plamenem.

   účinné od 1. 1. 1950(7) Surový čilský ledek obsahuje vždy značnější množství chloru a dává proto jeho nasycený studený vodný roztok po přidání dusičnanu stříbrného bílou sýrovitou sraženinu chloridu stříbrného. Charakteristickou vlastností surového čilského ledku, jíž se liší od ledku synthetického, je zápach po jodu.

   účinné od 1. 1. 1950(8) Jako surový (nečištěný) čilský ledek se projednává též synthetický (umělý) ledek sodný, nečistý, t. zv. norský ledek sodný, který se vyrábí spalováním dusíku ze vzduchu v elektrickém oblouku nebo spalováním amoniaku vzduchem a jímáním vzniklých „nitrosových“ plynů do roztoku sody.

   účinné od 1. 1. 1950(9) Synthetický ledek sodný nečistý je barvy špinavě bílé se žlutavým nádechem. Jeho vodný roztok za studena nasycený je ve skleněném válečku o průměru 3 cm vždy nažloutlý.

   účinné od 1. 1. 1950(10) Sodný ledek čištěný, jenž se projednává podle saz. pol. 599h), liší se od popsaných nečistých druhů ledku čistě bílou barvou, průhledností krystalů a vyšším obsahem dusičnanu sodného. Jeho vodný roztok je vodojasný, úplně bezbarvý. Obsahuje často stopy chloru a v tom případě dává jeho za studena nasycený roztok po přidání dusičnanu stříbrného bílý zákal. Ve sporných případech se vyžádá posudek příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy.

   účinné od 1. 1. 1950(11) Za čištěný ledek sodný se považuje též t. zv. ledek guggenheimský, vyráběný z téže suroviny jako čilský ledek saz. pol. 599a)1 zvláštní methodou. Od čilského ledku surového se liší barvou, tvarem a vyšším obsahem dusičnanu sodného (zpravidla přes 97%); dováží se ve tvaru dutých perliček barvy bílé.

   účinné od 1. 1. 1950(12) Sodný ledek tavený, též tvářený, saz. čís. 622.

   účinné od 1. 1. 1950(13) Dusíkaté vápno, saz. pol. 600m).

   účinné od 1. 1. 1950(14) Surový borax tvoří bělošedé hroudy, jež se skládají ze shluků krystalů a jsou obyčejně znečištěny hlínou a hmotou na omak mýdlovitou. Práškovitý, kyselinou sírovou ovlhčený borax zbarvuje lihový plamen zeleně, kdežto kyselina boritá zbarvuje plamen zeleně i bez přidání kyseliny sírové. Stejně reaguje též boronatrokalcit (přirozený boritan vápenato-sodný), jenž se projednává rovněž podle saz. pol. 599a); vyskytuje se v šedobílých kusech velikosti ořechu a má lom vláknitý, hedvábně lesklý.

   účinné od 1. 1. 1950(15) Boracit, přírodní chloridoboritan hořečnatý, jakož i podobně složené soli obsahující kyselinu boritou, saz. pol. 599a).

   účinné od 1. 1. 1950(16) Borax tvářený nebo přečištěný, saz. pol. 599i).

   účinné od 1. 1. 1950(17) Perboritany patřící do saz. čís. 622 se rozpoznávají od boraxu takto: Přidáme-li k vodnému roztoku perboritanu několik kapek roztoku zelené skalice, okyseleného kyselinou sírovou, a zahřejeme-li směs slabě, zbarvuje se původně bezbarvý roztok žlutě utvořeným síranem železitým.

   účinné od 1. 1. 1950(18) Přidáme-li k roztoku perboritanu několik kapek roztoku manganistanu draselného a zředěné kyseliny sírové, zmizí červené zbarvení manganistanu za šumění a vývoje kyslíku.

   účinné od 1. 1. 1950(19) Vinný kámen surový saz. pol. 599a) tvoří zrnité, tvrdé, nažloutlé nebo načervenale šedé, slabě kyselé, korovité kusy nebo krystalický prášek. Žíhá-li se vinný kámen, ať surový nebo čištěný, zuhelnatí, zapáchá po spalovaném cukru a zůstavuje hojný zbytek uhličitanu draselného, jenž s kyselinami šumí, kdežto vinnému kameni podobná kyselina vinná při žíhání nezanechává zbytek. O rozlišování surového a čištěného vinného kamene viz 10. vysvětlivku k saz. čís. 599.

   účinné od 1. 1. 1950(20) Vinné droždí suché saz. pol. 599a) je směs kvasnic a vinného kamene, špinavě bílá nebo načervenalá, osobitě páchnoucí, často znečištěná zrnky hroznovým a pod., odlisovaná a poté usušená; je odpadkem sklepního hospodářství a dováží se v hrudkách a kusech.

   účinné od 1. 1. 1950(21) Vinné droždí těstovité, saz. čís. 655.

   účinné od 1. 1. 1950(22) Vinné droždí tekuté, saz. čís. 109.

   účinné od 1. 1. 1950(23) Výpalkové uhlí saz. pol. 599a), důležitá surovina pro výrobu potaše, jsou silně koncentrované a potom vypálené melasové výpalky; tvoří šedé, načervenalé až černé kusy, podobající se vlastnostmi surové potaši. Rozeznává se od ní zejména obsahem uhličitanu draselného, jenž nesmí přesahovat 65%.

   účinné od 1. 1. 1950(24) Aby se zjistil obsah uhličitanu draselného, přidává se v porcelánové misce k 10 g zkoušeného, dobře rozmělněného a promíšeného vzorku po troškách opatrně 50 cm³ dvojnormálné kyseliny sírové a 100 cm³ vody; jakmile ustane vývoj kysličníku uhličitého, vaříme kapalinu asi 5 minut a pak se zkouší na reakci lakmusovým papírkem. Je-li reakce zřetelně kyselá, lze zboží projednati podle saz. pol. 599a), jinak jen podle vyžádaného posudku příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy.

   účinné od 1. 1. 1950(25) U výpalkového uhlí je velmi důležité, aby zkoušený vzorek byl vzat pečlivě, stejnoměrně ze všech dílů zásilky tak, aby byl skutečně průměrný.

1. účinné od 1. 1. 19502. (1) Do saz. pol. 599b) patří Glauberova sůl (síran sodný, natriumsulfát), jak krystalovaná, tak žíhaná. Glauberova sůl se získává při zpracování odklizových (jalových) solí, působením kyseliny sírové na kuchyňskou sůl a j.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Krystalovaná Glauberova sůl je ve vodě snadno rozpustná, na suchém vzduchu větrá a má hořce chladivou chuť. Používá se jí v barvířství a lékařství; do obchodu přichází buď ve tvaru velkých krystalů nebo jejich úlomků jako obyčejná Glauberova sůl nebo jako jemné jehličky, t. zv. nepravá hořká sůl. V prvém tvaru se podobá sirnatanu sodnému saz. pol. 599i), v druhém bylo by ji možno zaměniti se síranem hořečnatým (hořkou solí) saz. pol. 600g) nebo se síranem zinečnatým saz. pol. 602b). Od sirnatanu sodného se rozpozná svým chováním ke kyselině solné, která Glauberovu sůl nerozkládá, kdežto ze sirnatanu sodného vylučuje kysličník siřičitý a síru. Pokud jde o možnost záměny Glauberovy soli se síranem hořečnatým a zinečnatým, budiž poznamenáno, že Glauberova sůl chutná mnohem méně hořce než síran hořečnatý; pouhá chuť není však dostatečným rozlišovacím znakem, jelikož nejsou vzácné směsi obou solí. Je tedy třeba provést zvláštní zkoušku roztokem sody, jenž sráží z roztoku síranu zinečnatého a hořečnatého bílou sraženinu, kdežto roztok Glauberovy soli zůstává čirý.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Kalcinovaná (žíhaná) Glauberova sůl tvoří bílé až slabě zažloutlé kusy nebo hrubý prášek.

   účinné od 1. 1. 1950(4) Kalcinovaná Glauberova sůl, vyskytující se v obchodě pode jménem „sulfát“, je určena zejména pro sklárny; je obyčejně odpadkem chemického průmyslu, reaguje pravidelně slabě kysele nebo neutrálně, výjimečně však též zásaditě. V tomto případě nutno soudit na přítomnost sody. Tyto zásaditě reagující výrobky lze projednat jen tenkrát podle saz. pol. 599b), zjistil-li příslušný chemicko-technický ústav finanční správy ve vzorku, že soda není úmyslně přimíšena a že její množství nepřesahuje 10%. Je-li obsah sody vyšší, zásilka se projedná podle saz. pol. 599f).

   účinné od 1. 1. 1950(5) Podle saz. pol. 599b) se projednává též t. zv. skelná pěna, odpadek při výrobě skla, jež obsahuje hlavně Glauberovu sůl.

   účinné od 1. 1. 1950(6) Persíran sodný, saz. čís. 622.

1. účinné od 1. 1. 19503. (1) Jako síran draselný (duplikátová sůl) saz. pol 599c) se projednává výrobek, který obsahuje více než 80% čistého síranu draselného; síran draselný s menším obsahem čistého síranu draselného, saz. pol. 599a).

   účinné od 1. 1. 1950(2) Při dovozu síranu draselného beze cla podle poznámky za saz. pol. 599c) 1 je dovozce povinen předložiti osvědčení ústřední zájmové organisace zemědělské tohoto znění:

   účinné od 1. 1. 1950

   účinné od 1. 1. 1950(3) Síran draselný se vyrábí z chloridu draselného působením kyseliny sírové, pak z odklizových solí; používá se ho k výrobě skla, potaše, kamence a jako hnojivá. Tvoří buď velmi tvrdé, na vzduchu stálé, bílé nebo bezbarvé, kosočtverečné krystalky s jednotlivými zploštělými hranami nebo krystalické kůry, nebo bílý prášek, jenž mezi zuby skřípe. Je slaně zahořklé chuti, ve studené vodě dosti nesnadno rozpustný a reaguje neutrálně. Kyselina vinná sráží z jeho sehnaných roztoků bílou sraženinu, jež nevzniká v roztocích žíhané Glauberovy soli saz. pol. 599b), práškovitému síranu draselnému velmi podobné.

   účinné od 1. 1. 1950(4) Kyselý síran draselný a sodný saz. pol. 599c) jsou navzájem velice podobné soli, jež v obchodě bývají označovány jako bisulfáty. Kyselý síran draselný vzniká působením přebytečné kyseliny sírové na chlorid draselný, kyselý síran sodný jako vedlejší zplodina při výrobě kyseliny dusičné. Obě soli jsou bílé nebo za vlhka poloprůsvitné, chuti podobné kyselině vinné saz. pol. 598g), ale značně kyselejší; ve vodě jsou snadno rozpustné. Podobají se poněkud síranu hlinitému saz. pol. 601b), jsou však průsvitnější a nedávají se čpavkem sraženinu. Od kyseliny vinné nebo od kyseliny citronová saz. pol. 598g) se rozlišují tím, že při zahřívání ve zkoumavce tají, avšak nehnědnou a netěkají. Mimo to dávají s chloridem barnatým bílou, v kyselině solné nerozpustnou sraženinu, jíž kyselina vinná nebo citronová nedává.

   účinné od 1. 1. 1950(5) Jako náhražka vinného kamene saz. pol. 599c) se označuje kyselý síran sodný, jenž přichází do obchodu jako náhražka za kyselinu vinnou. Tvoří kusy vzhledu nečistě bílého a chuti silně kyselé.

   účinné od 1. 1. 1950(6) Náhražky vinného kamene jiného složení, zejména takové, jež obsahují přísadu vinného kamene, kyseliny šťavelové a pod., se projednávají podle své povahy, po příp. podle saz. čís. 622.

   účinné od 1. 1. 1950(7) Potaš saz. pol. 599c) se vyrábí z dřevěného popelu, z výpalkového uhlí, z vod po praní vlny a ze síranu draselného a používá se jí ve sklářství, v běličství, k praní vlny, v barvířství a mydlářství, jakož i k výrobě jiných solí draselných.

   účinné od 1. 1. 1950(8) Potaš saz. pol. 599c), jež smí obsahovati až 85% uhličitanu draselného, nebudiž zaměňována ani s výpalkovým uhlím saz. pol. 599a), ani s čistou potaši saz. pol. 599e).

   účinné od 1. 1. 1950(9) Výpalkové uhlí, jakož i potaš surová i přečištěná obsahují jako podstatnou součást uhličitan draselný, jenž chutná louhovitě, ve vodě se snadno rozpouští a s kyselinami šumí. Sehnané čiré roztoky uhličitanu draselného, tedy též výpalkového uhlí, potaše surové i přečištěné dávají třepáním se sehnaným roztokem kyseliny vinné bílou, krystalickou sraženinu. Kdežto výpalkové uhlí, jak již bylo podotčeno ve vysvětlivce 1, je barvy tmavé a poměrně chudé uhličitanem draselným, je surová potaš hmota namodrale nebo načervenale bílá, surová potaš z melasy dokonce čistě bílá a drobkovitá a obsahuje nejvýše 85% uhličitanu draselného.

   účinné od 1. 1. 1950(10) Potaš, jež obsahuje více než 85% uhličitanu draselného (přečištěná potaš), je zpravidla bílá; patří do saz. pol. 599e).

   účinné od 1. 1. 1950(11) Jako potaš saz. pol. 599c) lze projednati zboží jen podle rozboru úředně vzatého vzorku o váze nejméně ½ kg, provedeného příslušným chemicko-technickým ústavem finanční správy.

   účinné od 1. 1. 1950(12) Dřevěný popel, saz. čís. 652.

1. účinné od 1. 1. 19504. (1) Surovou sodou saz. pol. 599d) je přirozená, z popelu rostlin získaná soda, jako na př. trona, barilla (varek nebo kelp) a pod.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Umělá soda se vyrábí z kuchyňské soli zejména methodou Solvayovou. Touto methodou se vyrábí t. zv. soda amoniaková tak, že se plynným čpavkem a kysličníkem uhličitým působí na roztok kuchyňské soli, nasycený za studena; tím se tvoří chlorid amonný a kyselý uhličitan sodný (bikarbonát), který žíháním dává sodu a kysličník uhličitý. Vedlejší zplodiny (chlorid amonný a kysličník uhličitý) se zavádějí opět do výroby.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Sody se používá ve sklářství, mydlářství, při výrobě papíru, v běličství, barvířství, k přípravě hydroxydu sodného, sodných solí a četných jiných chemických výrobků.

   účinné od 1. 1. 1950(4) Krystalovaná soda saz. pol. 599d) se vyrábí nyní většinou krystalisací vodného roztoku sody amoniakové. Tvoří velké průhledné krystaly, které na vzduchu snadno větrají a po delší době se rozpadávají v bílý prášek. Takováto zvětralá práškovitá soda se projednává jako soda žíhaná.

   účinné od 1. 1. 1950(5) Soda žíhaná či kalcinovaná saz. pol. 599f) přichází do obchodu v prášku nebo v hrudkách; má barvu bílou s nažloutlým nebo šedavým odstínem, je žíravější než krystalovaná a lze ji poznat podle toho, že při rozpouštění ve vodě se roztok zahřeje.

   účinné od 1. 1. 1950(6) Soda amoniaková se podobá chemickým složením bezvodé sodě žíhané (kalcinované) a projednává se podle saz. pol. 599f).

   účinné od 1. 1. 1950(7) Krystalovanou sodu saz. pol. 599d) rozlišíme od sody žíhané (amoniakové) nebo zvětralé práškovité saz. pol. 599f) zahřátím malého množství sody ve zkumavce nad plamenem. Krystalovaná soda snadno taje (ve své vlastní krystalové vodě), kdežto žíhaná (amoniaková) nebo zvětralá práškovitá soda netaje.

   účinné od 1. 1. 1950(8) O sirnatanu sodném, jenž se poněkud podobá vzezřením krystalované sodě, viz 9. vysvětlivku.

1. účinné od 1. 1. 19505. (1) O rozpoznávání potaše saz. pol. 599e) od surové potaše a výpalkového uhlí viz 3. vysvětlivku.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Vodní sklo saz. pol. 599e) se vyrábí tavením křemenného písku se sodou nebo s potaši.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Pevné vodní sklo (křemičitan draselný, křemičitan sodný a t. zv. podvojné vodní sklo, t. j. směs obou) tvoří bezbarvé, nazelenalé nebo hnědožluté, sklovité kusy lasturovitého, ostrohranného lomu, jež jemně rozmělněny a vařeny po několik hodin ve vodě se rozpouštějí.

   účinné od 1. 1. 1950(4) Jako vodní sklo pevné projednává se i směs sody s práškovitým vodním sklem zvaná též běličská soda; tento výrobek nesmí být zaměňován s běličskou sodou saz. pol. 599i), t. j. s pevným kyselým siřičitanem sodným.

   účinné od 1. 1. 1950(5) Běličská soda, patřící do saz. pol. 599e), chutná jako soda a reaguje zásaditě. Se zředěnou kyselinou solnou šumí a rozpouští se buď neúplně nebo dává roztok, jenž odpařováním vylučuje kyselinu křemičitou.

   účinné od 1. 1. 1950(6) Běličská soda saz. pol. 599i) zapáchá, přidáme-li k ní kyselinu solnou, jako hořící síra.

   účinné od 1. 1. 1950(7) Běličská soda upravená v balíčcích, saz. čís. 618.

   účinné od 1. 1. 1950(8) Fluoridy a fluorokřemičitany s pevným vodním sklem, saz. čís. 622.

1. účinné od 1. 1. 19506. (1) O rozeznávání kalcinované sody saz. pol. 599f) od krystalované sody saz. pol. 599d) viz 4. vysvětlivku.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Žíravý natron saz. pol. 597a), jenž se některými vlastnostmi podobá kusové kalcinované sodě, ve zředěném roztoku s kyselinami nešumí nebo jen málo, pohlcuje na vzduchu snadno vlhkost, rozplývá se a stává se tím na omak kluzkým a mýdlovitým.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Tekuté vodní sklo saz. pol. 599f) je kapalina čirá až žlutohnědá, na omak mýdlovitá, zahoustlá, jež červený lakmusový papírek zbarvuje modře; po při dání kyseliny solné rosolovatí od vyloučené kyseliny křemičité.

   účinné od 1. 1. 1950(4) Sem patří též vodné roztoky vodního skla, bez jiných přísad, k určitým účelům, na př. k impregnování tkanin, konservování vajec atd.

   účinné od 1. 1. 1950(5) Fluoridy a fluorokřemičitany s tekutým vodním sklem, saz. čís. 622.

1. účinné od 1. 1. 19507. (1) Síran amonný (ammoniumsulfát) saz. pol. 599g) se získává neutralisací plynárenské vody kyselinou sírovou; používá se ho k hnojení, jakož i k výrobě jiných amonných solí. Čistý je sůl bezbarvá a bez zápachu, jež se rozpouští ve vodě a chutná ostře slaně. Surové obchodní zboží je často šedé nebo nahnědlé, páchne někdy přismahle a tvoří buď hmotu složenou z malých krystalů nebo korovité kusy. Chloridem barnatým vzniká v roztoku síranu amonného, okyseleném kyselinou solnou, bílá sraženina síranu barnatého. Zahříváme-li roztok síranu amonného s roztokem sody, vyvíjí se štiplavě páchnoucí amoniak.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Sem patří též čpavkové superfosfáty, obsahující více než 25% síranu amonného; viz vysvětlivky k saz. čís 617.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Persíran amonný, saz. čís. 622.

   účinné od 1. 1. 1950(4) Chlorid amonný (ammoniumchlorid, salmiak) saz. pol. 599g) vzniká neutralisací plynárenské vody kyselinou solnou a jako vedlejší produkt při výrobě sody methodou Solvayovou (viz tuto). Používá se ho v barvířství, lékařství, při spájení a zinkování, jakož i k výrobě jiných solí amonných. Chlorid amonný je, jako síran amonný, sůl bezbarvá a bez zápachu, ve vodě rozpustná, štiplavě slané chuti; je to obyčejně hmota poloprůhledná, vláknitě krystalická nebo bílý krystalický prášek; zahříván sublimuje, t. j. mění se v husté, bílé páry, které se srážejí jako jemný bílý prášek (salmiakový květ). Zahříváme-li salmiak s roztokem sody, vyvíjí se plynný čpavek; s dusičnanem stříbrným dává bílou sraženinu chloridu stříbrného.

   účinné od 1. 1. 1950(5) Sem patří též salmiak v tabletkách bez jiných přísad k upotřebení v průmyslu: Směsi salmiaku s jinými solemi se však projednávají podle bližší povahy.

   účinné od 1. 1. 1950(6) Spájecí sůl a spájecí tresť, směsi chloridu zinečnatého a salmiaku, saz. pol. 602f).

1. účinné od 1. 1. 19508. (1) Ledek draselný (dusičnan draselný, kaliumnitrát) saz. pol. 599h) vzniká přeměnou čilského ledku chloridem draselným a proto byl dříve nazýván konversním ledkem. Slouží k výrobě střelného prachu, k nasolování masa a k přípravě ohňostrojného zboží. Ledek draselný tvoří suché, šestiboké hranolovité krystaly, jež na žhavém uhlí třaskají a zbarvují plamen fialově, čímž se rozeznávají od ledku sodného.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Podle saz. pol. 599h) se projednává též čištěný ledek sodný. O rozeznávání čištěného ledku sodného od nečištěného viz 1. vysvětlivku.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Ledek draselný a sodný, tavený, též tvářený, saz. čís. 622.

1. účinné od 1. 1. 19509. (1) Kyselý uhličitan draselný (kaliumbikarbonát) saz. pol. 599i) se připravuje vháněním kysličníku uhličitého do roztoku potaše a používá se ho v lékařství. Tvoří bezbarvé, velké krystaly, na vzduchu stálé, průhledné, slaně chutnající a slabě zásaditě reagující; ostatními vlastnostmi podobá se kyselý uhličitan draselný kyselému uhličitanu sodnému popsanému již ve 4. vysvětlivce. Ten se vyrábí působením kysličníku uhličitého na sodu a používá se ho k přípravě prášku do pečiva, jako léčiva a pod.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Prášek do pečiva z kyselého uhličitanu sodného a vinného kamene, saz. čís. 622.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Prášek do pečiva z kyselého uhličitanu sodného, vinného kamene atd., s přísadou mouky nebo cukru, saz. čís. 132.

   účinné od 1. 1. 1950(4) Čištěný borax saz. pol. 599i) se vyrábí ze surového boraxu nebo z kyseliny borité neutralisací sodou; používá se ho na polevy, jako tavidla, ke spájení a v lékařství. Tvoří hranolovité, sloupkovité nebo osmistěnné, poloprůhledné, bílé, lesklé krystaly (obyčejný borax a t. zv. osmistěnný či klenotnický borax), jež jsou dosti velké a pevné, nebo bílý, sodě podobný prášek, jenž s kyselinami nešumí. Čištěný borax chutná z počátku jemně nasládle, později hořce. Zahříváme-li jej, nejprve taje, pak se nadýmá a konečně tuhne ve sklovitou hmotu. Plamen lihový zbarvuje jako surový borax.

   účinné od 1. 1. 1950(5) Tavený či pálený borax (boraxové sklo), patřící též do saz. pol. 599i), se podobá sklu, rozeznává se však od něho rozpustností, zahříváme-li jej s kyselinou solnou. Rovněž podobná tavená, sklovitá kyselina boritá saz. pol. 598d) je na rozdíl od taveného boraxu velmi snadno rozpustná v louhu draselném.

   účinné od 1. 1. 1950(6) Sem patří též borax v kusech nebo tvářený, bez přísad.

   účinné od 1. 1. 1950(7) Jiné uměle připravené boritany, jako boritan vápenatý, manganatý, zinečnatý atd., saz čís. 622.

   účinné od 1. 1. 1950(8) O rozeznávání boraxu od perboritanu sodného, patřícího do saz. čís. 622, viz 1. vysvětlivku k saz. čís. 599.

   účinné od 1. 1. 1950(9) Siřičitan sodný (natriumsulfit), pevný, kyselý siřičitan sodný (natriumbisulfit, běličská soda), pevný a sirnatan sodný (natriumthiosulfát), pevný (též zvaný antichlor) saz pol. 599i) jsou soli navzájem dosti podobné. Jak siřičitan sodný, tak i kyselý siřičitan sodný se připravují působením kysličníku siřičitého na sodu a užívá se jich ke konservování, dále jako redukovadla v barvířství, běličství atd.

   účinné od 1. 1. 1950(10) Sirnatanu sodného se používá jako antichloru k odstraňování chloru zbylého po bělení ve vláknech přediv a v papírovině, dále ve fotografii a k výrobě chemických přípravků. Oba siřičitany i sirnatan saz. pol. 599i) tvoří bílé nebo bezbarvé krystaly nebo prášky, podobné hořké soli, chladivě chutnající, ve vodě rozpustné, jež poznáme podle toho, že po přidání zředěné kyseliny sírové vyvíjejí zápach po hořící síře (kysličník siřičitý). Sirnatan sodný se při tom zakalí a vylučuje žlutobílou ssedlinu jemně rozptýlené síry.

   účinné od 1. 1. 1950(11) Všechny pevné nebo tekuté přípravky, určené k přípravě kyp a j. obsahující kyselinu siřičitou ve způsobě siřičitanů, kyselých siřičitanů, hydrosiřičitanů nebo sirnatanů a jiné soli kovů, formaldehyd a pod., jakož i z nich připravené kypy (na př. kypa indigohydrosulfitová) patří však do saz. čís. 622.

   účinné od 1. 1. 1950(12) Kypy, t. j. přípravky obsahující rozpuštěné redukované kypové barvivo, vylučují okysličením při povaření na vzduchu zpravidla trochu nerozpustného kypového barviva. O přítomnosti redukovaného kypového barviva lze se přesvědčit též vybarvovací zkouškou předepsanou v pojednání o kypových barvivech v 7. vysvětlivce k saz. čís. 625.

   účinné od 1. 1. 1950(13) O rozlišování pevného kyselého siřičitanů sodného od běličské sody saz. pol. 599e) viz 5. vysvětlivku k saz. čís. 599.

   účinné od 1. 1. 1950(14) Siřičitan draselný a kyselý siřičitan draselný, saz. čís. 622.

1. účinné od 1. 1. 195010. (1) Dusitan sodný (natriumnitrit) saz. pol. 599k), krátce zvaný nitrit, se připravuje redukcí ledku sodného nebo absorbcí kysličníků dusíku louhem sodným; používá se ho rozsáhlou měrou při výrobě dehtových barviv. Tvoří bílý až slabě nažloutlý krystalický prášek, řidčeji tyčinky. Působením čisté sehnané kyseliny sírové vyvíjejí se z něho červenohnědé páry za živého šumění. Velmi podobný dusitan draselný saz. čís. 622 se odlišuje od dusitanu sodného fialovou plamennou reakcí.

   účinné od 1. 1. 1950(2) Do téže saz. pol. 599k) patří průmyslový meziprodukt výroby manganistanu draselného nebo sodného, totiž surový manganan draselný a sodný (kalium- a natriummanganát), jakož i manganistan draselný a sodný (kalium- a natriumpermanganát) v každém stavu čistoty.

   účinné od 1. 1. 1950(3) Surový manganan draselný je tmavozelená nebo černá drobivá hmota, jež dává s malým množstvím vody tmavozelený roztok. Přísadou většího množství vody nebo kyseliny, na př. sírové, barví se tento roztok purpurově červeně.

   účinné od 1. 1. 1950(4) Manganistan draselný tvoří fialové, kovově lesklé, krystalové jehlice, jež na vzduchu hnědnou a ve vodě se rozpouštějí sytě purpurově červenou barvou. Barví kůži trvale na hnědo a používá se ho jako desinfekčního prostředku a v chemickém průmyslu.

   účinné od 1. 1. 1950(5) Sloučeniny sodné se podobají svými vlastnostmi sloučeninám draselným.

   účinné od 1. 1. 1950(6) Manganistan vápenatý a zinečnatý a jiné manganany a manganistany, saz. čís. 622.

   účinné od 1. 1. 1950(7) Do saz. pol. 599k) patří dále jak normální šťavelan draselný (kaliumoxalát), připravený z kyseliny šťavelové a užívaný v chemickém průmyslu, tak i kyselý šťavelan draselný, jenž přichází do obchodu pod názvem šťavelová sůl Sorrelova, pak tetrašťavelan draselný (t. zv. sůl šťavelová) a konečně šťavelan sodný (natriumoxalát) a kyselý šťavelan sodný.