Zákon atomový zákon

§ 196

(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

(2) Při určení výměry pokuty za správní delikt právnické osoby se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

(3) Odpovědnost za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.

(4) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.

§ 197

(1) Správní delikty podle tohoto zákona projednává Úřad.

(2) Pokuty vybírá Úřad. Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu. Pokuta je splatná do 15 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci.

(3) Sazba pokuty za správní delikt podle tohoto zákona se zvyšuje na dvojnásobek, nejvýše však na částku 100 000 000 Kč, jestliže je týž správní delikt spáchán opakovaně. Správní delikt je spáchán opakovaně, pokud ode dne, kdy rozhodnutí o uložení pokuty za týž správní delikt nabylo právní moci, neuplynul 1 rok.

(4) Úřad správní řízení o uložení pokuty přeruší, bylo-li zahájeno o stejném skutku trestní řízení. Po dobu trestního řízení neběží lhůty podle § 196 odst. 3.

§ 198

(1) Za správní delikt lze samostatně nebo spolu s pokutou uložit propadnutí jaderného materiálu nebo jiného zdroje ionizujícího záření.

(2) Propadnutí jaderného materiálu nebo jiného zdroje ionizujícího záření lze uložit, jestliže náleží pachateli správního deliktu a byl ke spáchání správního deliktu užit nebo určen, anebo byl správním deliktem získán.

(3) Vlastníkem propadlého jaderného materiálu nebo jiného zdroje ionizujícího záření se stává Česká republika.

§ 199

(1) Nebylo-li uloženo propadnutí jaderného materiálu nebo jiného zdroje ionizujícího záření, lze rozhodnout, že se takový jaderný materiál nebo jiný zdroj ionizujícího záření zabírá, jestliže

1. a) náleží pachateli, kterého nelze za správní delikt stíhat, nebo
2. b) nenáleží pachateli správního deliktu nebo mu nenáleží zcela, a jestliže to vyžaduje bezpečnost osob nebo majetku.

(2) O zabrání jaderného materiálu nebo jiného zdroje ionizujícího záření nelze rozhodnout, jestliže od jednání majícího znaky správního deliktu uplynulo 10 let.

(3) Vlastníkem zabraného jaderného materiálu nebo jiného zdroje ionizujícího záření se stává Česká republika.